Kompas Tradice II. ”Bůh Otec” rozvíjí otázku křestního slibu: Věříš v jednoho Boha Otce všemohoucího Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného?
Pro ucelenější pohled uvádím dvě místa, kde i Syn a Duch Sv. je nazýván otcem: „Ó pravý Synu Boží! Tys mi byl otcem, tys mi synem, tys ženichem, tys mým životem. Nyní zbavena jsem otce, ovdovělá bez ženicha, od syna opuštěná. Se Synem jsem ztratila všechno“ (sv. Bernard, De Lam. V.M.)
„Přijdi Otče nebohých, dárce darů přemnohých, rač nám mysli osvítit“ (Inocenc III., svatodušní hymnus)
Opakující se místa o Matce, Panně Marii, jsou z důvodu, v němž je spojena modlitba Otče náš často s modlitbou mariánskou a oprávněnou podobností (ne shodností) vztahu k Otci a Matce. U jednotlivých proseb je zařazeno to, co je prostředkem k jejich naplnění. Není tím míněno, že jsou prostředkem jediným ani popíráno, že zároveň nejsou i jiné prostředky či prostředkem k naplnění dalších proseb modlitby Páně
Po příkladu Panny Marie a svatých za účelem oslavy Boží, posvěcení sebe a spásy duší!
Prameny jsou uvedeny v textu. Pokud není uvedeno dílo autora, tak jde obvykle o text převzatý z tisku, např. týdeníku Světlo.
Obsah: