1. Odpusť nám naše viny Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy (apoštol Pavel, list Kolosanům 3,13)
    Pro tvé bolesti mám bezpečnou naději na odpuštění. Ale to mi nestačí, chci také mého Pána milovat (sv. Alfons L., O bolestech P. Marie)
    Proto také dle slov sv. Jana Zlatoústého Maria stala se Rodičkou Boží, aby takovým nešťastníkům, kteří by pro špatný jejich život spravedlnost Boží zavrhnout musela, sladkým milosrdenstvím a mocnou přímluvou svou spasení vyprosila (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
    Přestaňme konečně bolestnou Rodičku zarmucovat a pokud jsme tak dříve konali, uposlechněme její napomenutí, když s Ježíšem volá: „Berte si to, přestupníci k srdci“ Iz 56,8). Vraťte se k zraněnému srdci mého Ježíše. Vraťte se kajícně, určitě vás přijme. Od Ježíše utečte se k Ježíši, od Soudce k Vykupiteli, od soudnice ke kříži. Nejblah. Panna zjevila sv. Brigitě, že svému Synu sňatému z kříže oči zavřela, ruce však složit nemohla, čímž nám dal Ježíš Kristus na srozuměnou, že náručí jeho vždy zůstane rozevřené k přijetí hříšníků, kteří se k němu kajícně vrací (sv. Alfons L., O bolestech P. Marie)

Odpusť, jen odpusť, kdyby Bůh hledal, jak by se ti pomstil, kde bys byl? Ten, který ti nijak neublížil, se ti mstít nechce, a ty, který Boha téměř dennodenně urážíš, hledáš, jak by ses pomstil? (sv. Augustin, Sermo 58)
Neodpouští se hřích, dokud není nahrazeno odňaté (list Maceodiovi)
Když říkáme: Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům, připomínáme si nejen, oč máme prosit, ale také, co máme dělat, abychom mohli být vyslyšeni (list Probě)
Kdo skrývá pravdu a kdo pronáší lež, oba jsou vinni. První, že nechce prospět, druhý, že touží škodit (sv. Augustin)
Že se navracejí odpuštěné hříchy, kde není bratrské lásky, otevřeně učí Pán v evangeliu na služebníku, od něhož pán žádá odpuštěný dluh, poněvadž on nechtěl odpustit dluh svému spoluslužebníkovi (sv. Augustin, O křtu)
Jediná naděje hříšníků (o P. Marii) (Sermo 194)
Uznávám svou nepravost, říká David. Já svůj hřích připouštím, ty jej odpouštěj. Nikdy se nemůžeme domnívat, že žijeme dobře a jsme bez hříchu. Chválou našeho života by mělo být, že prosíme o odpuštění. Ale nešťastní lidé bez naděje si svých hříchů nevšímají, zato jsou zvědaví na hříchy jiných. Nehledají, co by mohli napravit, ale co by mohli roztrhat. A protože sami pro sebe nemají omluvu, jsou vždy ochotni obvinit druhého (Sermo 19)
Pochopil jsem - že jen jeden je skutečně dokonalý a že slova Horského kázání jsou totálně uskutečněna jen v jednom: v samotném Ježíši Kristu. Naopak celá Církev - my všichni včetně apoštolů - musíme se modlit každý den: odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům (sv. Augustin, Retractationes (Revize), I, 19, 1-3)
Zakazuje se ti dělat to, co je proviněním pokrytců. Jejich proviněním je to, že vyhledávají lidskou chválu (sv. Augustin, O řeči Páně)

Luk 11,24: „Navrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel“ – sv. Beda C.: „Strach náleží tomuto verši ne výklad, aby vina, kterou jsme v sobě pokládali za zaniklou, nezavalila nás nečinné v bezstarostnosti“

Tvé (Mariino) bohaté milosrdenství naplňuje celý okrsek země (sv. Bernard, In Assumpt.)

Láskou mateřskou se ujímáš i hříšníka, jímž celý svět pohrdá, a neopustíš ho, až jej s jeho Soudcem smíříš (sv. Bonaventura, Spec. B. V.)
Proti tobě se prohřešují nejen ti, kdo tě zjevně urážejí, nýbrž i ti, kdo tě neprosí (sv. Bonaventura)
Nech mne plakat, má Paní, nech mne plakat: tys nevinna, já jsem vinen (sv. Bonaventura, Stim. div. am.)

Přijde-li ke mně člověk s opravdovým úmyslem se polepšit, bez meškání jej ochotně přijmu, byť jeho hříchy byli sebe větší. Nehledím na vinu, která jej tíží, nýbrž na ochotnou vůli, potom se nezdráhám ošetřovat a léčit jeho rány (sv. Brigita, Revel. o P. Marii)
Nešťastný je kdo mohl a nepřistoupil k milosrdenství (sv. Brigita, Revel.)
Pro mou poslušnost mi byla udělena taková moc, že žádnému hříšníku, byť se sebevíce provinil, neodepře se odpuštění, když se zkroušeným srdcem a úmyslem opravdu se polepšit se na mně obrátí (sv. Brigita, Revel. o P. Marii)

Vždyť ten, který nás naučil modlit se za odpuštění vin a hříchů, také přislíbil, že po modlitbě přijde Otcovo milosrdenství a odpuštění (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)
Bůh nepřijímá oběť těch, kteří rozdmychávají rozdělení. Říká jim, aby nechali oběť na oltáři a nejprve se šli smířit se svými bratry. Bůh chce, abychom ho usmiřovali modlitbami, které stoupají ze srdcí naplněných pokojem. Co nejvíce Boha zavazuje, je náš pokoj, naše svornost, jednota celého věřícího lidu v Otci, v Synu a v Duchu Svatém (sv. Cyprián, De oratione dominica 23)

Člověk, kterému vstupují do srdce výčitky proti někomu, je daleko od Božího milosrdenství (Daniel)

Kdybychom to však zkoumali pečlivě, je pravou příčinou rozčilování vždycky to, že nikdo z nás neobviňuje sám sebe…Jak jsem řekl, jestliže zpytujeme s bázní Boží a pečlivě své svědomí, shledáme, že na všem máme vinu (sv. Dorotej, Duchovní naučení)

Tebe, Otče milosrdenství, prosím a vzývám, rač mi otevřít poklady svých milostí, abych z nich zaplatil svůj dluh, jehož odjinud než z pokladnice tvé zaplatit nemohu. Zburcovalo mne ze sna nepravosti mé podobenství o marnotratném synu, když jsem viděl, jak z dáli mi podáváš klíč své rajské brány, kterou mi viny mé zavřely. Ty, Pane, který jsi kajícího proroka z hloubi oceánu vysvobodil, jenž jsi od kajících Ninivanů zkázu odvrátil, který jsi celníka z propasti lakoty laskavou rukou svou pozvedl a lotra k rajské hostině pozval: dej ve svém milosrdenství, abych v kajícnosti podobným se stal těm, kteří mně kdysi ve hříchu podobni byli, abych došel odměny slíbené těm, jichž skutků jsem následoval. Ty, Pane, jenž jsi oči slepého otevřel, aby viděl krásu oblohy tvé, otevři oči mysli mé, abych vida krásu tvou, nedal se od ní odloučit falešnou krásou stvořenou. Ty, jenž jsi uši hluchého otevřel, otevři uši moje, abych dbal vždy hlasu zákona tvého. Ty, jenž jsi hříšnému řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď“, dej také stráž mým nohám, abych se neodchýlil napravo ani nalevo od cesty tvých přikázání (sv. Efrém)

A odpusť nám naše viny: Podle své nevýslovné milosti silou hořkého Utrpení svého milovaného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a pro zásluhy přímluvy blahoslavené Panny Marie a všech tvých vyvolených. Jako i my odpouštíme našim viníkům: a co úplně neodpouštíme, to pomoz, Pane, nám odpustit, abychom se za ně přimlouvali z dobrého srdce a nikomu zlé nespláceli zlým a měli dobrou vůli všem pro tebe dobře činit (sv. František z A., Výklad modlitby Otče náš)

Svou mateřskou mocí můžeš i velkým hříšníkům vyprosit milost odpuštění (sv. German, In Dorm. V.M)
Ó, Matko naše, co z nás hříšníků bude? Chceme se polepšit a utéci se k tobě, jenž jsi život křesťanů (sv. German, De Zona Deip.)

Dobrý Bůh je ochoten vám odpustit, pokud ho o odpuštění prosíme. Je k tomu tak odhodlán, jako matka je připravena pro své dítě skočit do ohně (sv. Jan Vianney)

Říkáš, že ti ukřivdil? Naříkej nikoli nad utrpěnou křivdou, ale nad jeho zkázou (sv. Jan Z.)
Tak jako žena, která dala pouhé dvě mince, neměla pro svůj úmysl méně zásluh, tak i vy, kteří dvě mince kradete, nebudete mít menší vinu než zloději ve velkém (Bibliotheca Patrum 121)
Zdráva buď Ty, Rodičko Boží a Matko naše, Ty příbytku nebeský, v němž sám Bůh přebývá, Ty trůne milosti, z něhož Pán všechny milosti rozdává. Pros Ježíše za nás bez ustání, abychom tvou přímluvou v den účtů dosáhli odpuštění a blaženosti věčné (sv. Jan Z., Off. B. M. 6)

Odpusť nám všechny hříchy, ať jsme je spáchali vědomě či nevědomě, a posvěť naše duše i těla, ať ti ve svatosti sloužíme po všechny dny svého života (liturgie sv. Jana Z.)
Jako Bůh dobrotivý a milující lidi odpusť jim všechen hřích, ať se prohřešili slovem, skutkem nebo myšlenkou, není přece člověka, jenž by za svého života nezhřešil. Neboť bez hříchu jsi jen ty sám a tvá spravedlnost je spravedlnost věčná a tvé slovo je slovo pravdy (liturgie sv. Jana Z.)
Znovu a mnohokrát před tebou padáme a k tobě se modlíme, Bože dobrý a milující lidi. Shlédni na naši modlitbu a očisti naše duše i tělo od každé poskvrny tělesné i duchovní a dej, ať sloužíme u tvého svatého oltáře bez hříchu a odsouzení (liturgie sv. Jana Z.)
Bože, jenž nikoho nezavrhuješ, nýbrž pokáním i největších hříšníků v laskavé slitovnosti se usmiřuješ, shlédni milostivě na pokorné naše prosby a srdce naše osvěť, abychom přikázání tvá plniti mohli. Skrze (liturgie římská Za odpuštění hříchů vstupní modlitba)
Bože, jenž dáváš skrze půst i spravedlivou odměnu za zásluhy i hříšníkům odpuštění, smiluj se nad pokorně tě prosícími ať dosáhne vyznání naší viny odpuštění hříchů. Skrze… (liturgie římská, vstupním modlitba středa po 4. neděli postní)

Otcové zpočátku nemluvili k bratřím správně, ale spíš chybně. A když vidí, že je bratři poslouchají a dělají to, už jim dále neříkají věci chybné, ale pravdu, poněvadž vědí, že jsou poslušní ve všem (odpověď neznámého poustevníka na otázku proč radil chybně)
Co je to pokora? Neznámý poustevník odpovídá: „Jestliže proti tobě tvůj bratr zhřeší a odpustíš mu dříve než se ti omluví“
Toto je uzdravení člověka a to Bůh chce – aby člověk vzal svou chybu na sebe a prosil Boha (mnich neznámý )
Jestliže tě někdo urazí, požehnej mu, jestliže tě přijme, je to dobře pro oba, jestliže tě nepřijme, on dostane od Boha nadávky a ty požehnání (mnich, neznámý)
Ty, kdo mě obviňují, nekárám, ale říkám jim dobrodinci. A lékaře duší nevyháním, když domýšlivé duši přináší lék v podobě potupy (mnich, neznámý)

Je v samotné mé povaze být veden k odpuštění a to podněcuje můj obyčej odpouštět. Jsem zvyklý snášet a odpouštět (sv. Petr Ctihodný, Ep. 192)

Poustevník Poimen odpovídá na otázku: „Jestliže je člověk nejdřív v nějakém hříchu a pak se obrátí, odpustí mu Bůh?“ takto: „Ten, kdo lidem přikázal tohle dělat, to sám bude dělat mnohem víc. Vždyť nařídil Petrovi: „Odpusť svému bratrovi až sedmasedmdesátkrát“

Rozumnost muže po shovívavosti poznáš; a čest jeho jest chyby promíjeti (kniha Přísloví 19,11)

Bůh vydal ničemného služebníka mučitelům, dokud by nevrátil veškerý dluh, protože lidem nebudou přičítány za trest pouze hříchy, které spáchali po křtu, nýbrž i prvotní, které jim byly na křtu odpuštěny (Rabanus M. )

Ze slov evangelia vysvítá, že neodpustíme-li ze srdce, čím se nám ubližuje, pak bude vymáháno znovu i to, z jehož odpuštění v pokání jsme se radovali (sv. Řehoř V., Moralia XVIII)
Jsou mnozí, kteří nošení jemných a drahých šatů nemají za hřích. Kdyby to však nebyla vina, řeč Boží by tak bděle nevyjadřovala, že boháč, který byl trápen v pekle, byl oděn v jemné plátno a purpur. Nikdo totiž drahý šat, přesahující vlastní postavení, nehledá než z marnivosti (sv. Řehoř V. )
Již sice děláme ledacos, co patří ke světlu, ale přece jsme se ještě nezbavili některých zbytků tmy (sv. Řehoř V, komentář ke knize Job)

Pro hřích odpuštěný nebývej bez bázně, a nehromaď hřích na hřích. A neříkej: „Smilování Páně veliké jest, smiluje se nad množstvím hříchů mých.” Neboť jako milosrdenství i hněv náhle přichází od něho a na bezbožnících spočine jeho hněv (kniha Sirachovcova 5,5-7)
Odpusť křivdu bližnímu svému, pak i tobě hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk proti člověku hněv udržuje, a od Pána hledá odpuštění? S člověkem sobě rovným nemá soucitu, a za své hříchy se modlí? (kniha Sirachovcova 28,2-4)

Nepřestávejme se modlit, důvěra dělá zázraky a Ježíš jednou řekl blahoslavené Markétě Marii: “Jedna spravedlivá duše má takovou moc nad mým srdcem, že může od něho vyprosit odpuštění pro tisíc zločinců” (sv. Terezie z L., dopis)

Ve hříšníku je dvojí, totiž vina a přirozenost. Je správné přispět hříšníku k udržení přirozenosti, nemá se však přispět k podpoře viny (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,31)
Půst je zařízen na dvojí, totiž na zničení viny a na povznesení mysli k nebeským věcem. A proto posty měly být vyhlášeny zvláště pro ty doby, v nichž bylo třeba lidi očistit od hříchů a mysl věřících povznášet k Bohu zbožností (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,147)
Není návrat odpuštěných hříchů jednoduše, nýbrž návrat z části, pokud totiž jsou účinkově obsaženy v následujícím hříchu (III,88)
Každým smrtelným hříchem, který uráží Boha, stává se člověk nevděčným Bohu, jenž odpustil hříchy. A tak každým následujícím smrtelným hříchem navracejí se pro nevděk dříve odpuštěné hříchy
Nevděk hřešícího je někdy zvláštní hřích, ale ne vždycky (III,88)
Ve stavu…porušené přirozenosti potřebuje člověk pomáhající milosti, uzdravující přirozenost, k tomu, aby se úplně zdržel od hříchu. A to uzdravení se děje nejprve v přítomném životě podle mysli, kdežto tělesná žádost není ještě zcela napravena. Proto praví apoštol Řím 7,25 v osobě obnoveného člověka: „Já sám myslí sloužím zákonu Božímu, tělem však zákonu hříchu.“ V tomto stavu se sice člověk může zdržet každého smrtelného hříchu, jenž záleží v rozumu…nemůže se však člověk zdržet každého všedního hříchu pro porušenost nižší žádosti smyslovosti. Moudr. 9 „Myšlenky smrtelníků bázlivé, a nejistá naše prozírání“. A proto je nám nezbytné, abychom byli řízeni a chráněni od Boha, jenž ví a všechno může. A proto také obrozeným na syny Boží skrze milost přísluší říkat: „A neuveď nás v pokušení“ a „Buď vůle tvá, jako v nebi tak i na zemi“ a ostatní, co je obsaženo v modlitbě Páně vztahujícího se na to (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,109)

Chceš-li, aby jiní lidé měli s tebou strpení, měj je s nimi také i ty sám! (blahosl. Tomáš K., Následování Krista II,3)
Z pravé lítosti a pokory srdce prýští naděje odpuštění, rozervané svědomí se usmiřuje, ztracená milost se opět nalézá, člověk nabývá ochrany proti budoucímu hněvu a ve svatém polibku se spolu setkávají Bůh a duše kající (blahosl. Tomáš K., NK III,53)

Bůh poroučí Marii kozlátka její – kozlátka svá, neboť Panna Maria ne všech hříšníků zachrání, nýbrž jen takové, kteří jí slouží a ctí. Ti, kdo v hříších setrvají a žádnou zvláštní pobožností ji neuctívají a jí se neporoučejí, aby hřích mohli opustit, nejsou kozlátky jejími, nýbrž na soudu ke své záhubě se zatracenci na levici budou postaveni (opat sv. Vilém)

Zapomeň mých provinění z mládí, v lásce své se na mne rozpomeň (žalm 24,7)
Konečně jsem se ti přiznal k špatnosti, své bloudění jsem nesmlčel. Řekl jsem si: „Vyznám před Pánem svůj hřích!“ A tys mi vinu odpustil (žalm 31,5)

6.1 Rady evangelia Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej vše co máš a dej chudým a pojď, následuj mne (evangelium sv. Matouše 19,21)
Z lásky k chudobě nezamítala Panna Maria zasnoubení s chudým řemeslníkem, jako byl svatý Josef, a pak se živila ruční prací, předením nebo šitím, jak dosvědčuje sv. Bonaventura. Anděl zjevil sv. Brigitě: „Pozemské statky se hnusili Panně Marii jako bláto.“ Žila vždy v chudobě a v chudobě zemřela, neboť nevíme, zanechala-li více po své smrti mimo dvoje chudobné šaty, které jak Metafrastes a Nicefor vypravují darovala dvěma chudým ženám, které jí posloužily (sv. Alfons L., O chudobě P. Marie)
Mnozí se domnívají, že Maria Panna i slib chudoby učinila. Sama pak zjevila sv. Brigitě: „Hned od počátku slíbila jsem v srdci svém, že ničeho ve světě mít nechci.” Dary, které od svatých tří králů obdržela, zajisté byly velké ceny, rozdala je ale chudým úplně, jak svatý Bernard dosvědčuje (sv. Alfons L., O chudobě P. Marie)

Dokonalá čistota je pouze rada, je to prostředek, který je schopný přivést snadněji a bezpečněji k evangelijní dokonalosti…ony duše, kterým je to dáno (Mat 19,11) není uložena, ale doporučena (sv. Ambrož v encyklice Pia XII. Sacra virginitatis)

V hledajících nejprve království Boží a jeho spravedlnost nesmí být starost, že jim bude chybět nutné (sv. Augustin, Řeč Páně na Hoře)
Pevnější je milování pozemských věcí již dosažených než žádaných. Neboť proč odešel onen jinoch smutný, než proto, že měl velké bohatství? Jiné je totiž nechtít vlastnit co chybí než vlastněné odložit. První se odmítne jako cizí, druhé však je jako odříznutí údů (sv. Augustin list Pavlínovi a Therasii)

Nemajetnost není ctnost, nýbrž láska k chudobě (sv. Bernard, Epistula 100)

Majetek pozemský hnusil se Panně Marii jako bláto (sv. Brigita, Sermo Angel.)

V této době není rady. Dokud se bratři ptávali starců a dělali to, co jim oni radili, Bůh vnukal starcům, jak mají mluvit. Avšak teď, když se bratři už jen ptají, ale nedělají to, co slyší, odňal Bůh starcům milost a oni už nenacházejí slova, protože není, kdo by je plnil (mnich Felix)

Kdo miluje majetek, nikdy nebude svatý (sv. Filip Neri)

Můžeme bez hříchu rady evangelia nenásledovat, máme-li sklony k něčemu jinému. Například nemusíme prodat svůj majetek, abychom jej rozdali chudým, nemáme-li k něčemu takovému odvahu. Můžeme se i oženit, milujeme-li nějakou ženu nebo nemáme-li dostatek duševních sil, abychom svedli nutný boj s tělesností. Avšak přiznat se k tomu, že rady evangelia vůbec nechceme následovat, ba ani jedinou z nich, to se nemůže stát bez pohrdání tím, kdo tyto rady dává (sv. František S., O lásce k Bohu VIII)
Pravidlem naší poslušnosti, které vám píši velkými písmeny, je: DĚLAT VŠECHNO Z LÁSKY, NIC Z DONUCENÍ – MILOVAT VÍCE POSLUŠNOST NEŽLI SE OBÁVAT NEPOSLUŠNOSTI. Zanechávám vám ducha svobody, nikoli toho, který vylučuje poslušnost a který je svobodou světa; nýbrž ducha, který vylučuje násilí, žádostivost a námitky“ (sv. František S. sv. Janě de Chantal List z 14. října 1604).

Při následovaní Krista, nejsme drženi ani starostmi světského života ani životem otcovského domu (sv. Hilarius)

Vůle se smí radovat jedině z toho, co slouží ke cti a slávě Boží; a nejvyšší čest, kterou Bohu můžeme vzdát, je sloužit mu s evangelijní dokonalostí. Nic z toho, co se děje mimo tento rámec, pro člověka nemá užitek (sv. Jan od K., Výstup na horu Karmel)

Přibýváním bohatství se rozněcuje větší plamen a chtivost se stává prudší (Jan Z. k Mt evang.)

Nuzného Krista nuzný následuj (sv. Jeroným mnichu Rustikovi)

Jelikož však rady jsou spjaty s přikázáními, nikdo nemůže dodržovat přikázání, aniž by dodržoval rady – nemyslím tím materiálně, ale aspoň duchovně. A rady zní takto: když vlastníš světské statky, vlastni je pokorně, bez pýchy, jako by se jednalo o věci vypůjčené, nikoli o věci v tvém vlastnictví, protože vám ve skutečnosti byly dány k užívání z mé dobrotivosti…Ale kdo dodržuje má přikázání a rady v činech, a nejen v myšlenkách, nachází se v dokonalé lásce (sv. Kateřina S., Dialog 47)
Stačí si povšimnout, že v dobách, kdy řády vzkvétaly mocí pravé chudoby a bratrské lásky, nikdy neměly nedostatek obživy, naopak se jim jí dostávalo víc, než potřebovaly (Dialog 145)
Tak tedy Dominik uspořádal svou loď a zabezpečil ji těmito třemi sliby: slibem poslušnosti, zdrženlivosti a pravé chudoby…Ale ničemníci, kteří nedodržují pravidla řádu a překračují je, nechali tuto zahradu zplanět a zošklivit, třebaže se sami živí na její hrudi, takže jí zbylo jen málo vůně ctností a světla poznání (sv. Kateřina S., Dialog 145)

Kdyby ti však někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by bylo na překážku tvé dokonalosti nebo v rozporu s Božím povoláním, při vší povinné úctě neposlouchej jeho rady, ale přimkni se jako chudá panna k chudému Kristu (dopis sv. Kláry sv. Anežce české)

Bože, jenž jsi těžkým slibem každodenního pokroku v ctnostech v srdci svatého Ondřeje, Vyznavače svého, uspořádal obdivuhodné výstupy k sobě, uděl nám, abychom se pro jeho zásluhy a na jeho přímluvy tak stali účastnými téže milosti, abychom vykonávajíce vždy, co je dokonalejší, dovedeni byli šťastně k vrcholu tvé slávy. Skrze…(liturgie římská, modlitba o svátku sv Ondřeje Avellina)

Hleďte být poslušná až k smrti, totiž ke smrti svých přání a náklonností. Dávejte se řídit a o sobě rozhodovat bez odporu, ať je to Vaší přirozenosti sebetrpčí. Řekněte si: Nevstoupila jsem do kláštera, abych plnila svou vůli. Podrobujte vůli při každé příležitosti: Spojujte svou poslušnost s poslušností Ježíše Krista v nejsvětější Svátosti, kde je úplně skryt a zdánlivě bezmocný (sv. Markéta Alacoque)

Bůh u začátečníků nic nevyhledává tak, jako násilí způsobované poslušností (mnišská zkušenost)
Krásná je poslušnost zachovávaná kvůli Kristu. Ó poslušnosti, spáso všech věrných! Ó poslušnosti, rodičko všech ctností! Ó poslušnosti, která nacházíš království! Ó poslušnosti, která otvíráš nebesa a člověka vyvádíš ze země vzhůru! Ó poslušnosti, společnice andělů! Ó poslušnosti, výživo všech svatých! Vždyť tys je skutečně odkojila a skrze tebe dosáhnou dokonalosti! (mnich, neznámý)

Je jisté, že by biskup těžce hřešil, kdyby nebyl spokojen s prostým pokrmem a skromným zařízením, a pokud by mrhal penězi, které vlastně patří k udržování chrámů a vyživování chudých (sv. Robert Bellarmin)

Dal bych mnoho peněz pochlebníkům, kdyby svým vychvalováním mne mohli učinit dokonalejším (sv. Řehoř Naz.)

Neposlušnost vzniká z marné slávy (sv. Řehoř V., Moralia XXX)
Poslušnost je jediná ctnost, která ostatní ctnosti mysli vštěpuje a vštípené chrání
Skrze poslušnost se nemá nikdy dít zlo. Někdy však se má skrze poslušnost opomenout dobro, které konáme
Poslušnost se nemá zachovávat z otrockého strachu, nýbrž z citu lásky, ne z bázně trestu, nýbrž z lásky ke spravedlnosti
Právem se poslušnost staví nad oběti, poněvadž obětmi se zabíjí cizí tělo, poslušností však vlastní vůle (sv. Řehoř V. poslední Moralia)

Nevyhnutelně zahyne, kdo po marných věcech se shání. Ctnost chudoby ale je statek, který všechny ostatní statky zahrnuje (sv. Terezie A.)

My misionářky lásky, musíme trpět s Kristem. Jen tak jsme schopny sdílet utrpení s druhými. Naše kongregace by mohla zaniknout, kdyby sestry nešly bok po boku s Kristem v jeho utrpení a nežily v chudobě. Přísná chudoba nás chrání. Nechceme, aby se nám přihodilo to, co jiným řádům, které zpočátku sloužily chudým, ale pak se bezcitně obrátily k bohatým. Abychom mohli pomáhat těm, kdo nemají nic, musíme žít jako oni. Radikální rozdíl spočívá jen v tom, že lidé o které pečujeme nemají nic, protože jim nic jiného nezbývá, zatímco my jsme si chudobu zvolily dobrovolně (blahosl. Matka Tereza)

Statky tohoto světa, jichž se užívá v lidském životě, záleží ve trojím: totiž v bohatství vnějších statků, jež patří k žádosti očí. Rozkoších těla, jež patří k žádosti těla a v poctách, jež patří k pýše života, jak je patrné z I Jan 2,16. Tyto tři věci pak zcela opustit, pokud je možné, patří k evangelijním radám. Na těch třech se také zakládá každá řehole, jež slibuje stav dokonalosti: neboť bohatství se zříká chudobou, rozkoší těla ustavičnou čistotou, pýchy života službou v poslušnosti…všechny zvláštní rady se uvedou na ony tři všeobecné (sv. Tomáš. A., Summa teologická I-II,108)
Řeholník není přestupník slibů, není-li dokonalý, nýbrž pouze tehdy, když pohrdá směřováním k dokonalosti (II-II,186)
K získání dokonalé lásky první základ je dobrovolná chudoba, aby někdo žil bez vlastnictví, podle slov Páně Mt 19,21: “Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej vše co máš a dej chudým a pojď, následuj mne“
Kniha o dogmatech Církve. „Dobré je rozdávat majetek po částech chudým, lepší je z úmyslu následovat Pána najednou rozdat a zbaven starostlivosti strádat s Kristem“
Poslušnost se vyžaduje k řeholní dokonalosti
Poslouchat v tom, co patří ke cvičení v dokonalosti, patří podstatně řeholníkům…jejich poslušnost je všeobecná
K dokonalosti křesťanského života patří chudoba, čistota a poslušnost. Proto řeholní stav vyžaduje, aby se někdo k těmto třem věcem zavázal slibem
Tři sliby (čistota, chudoba, poslušnost) vhodně tvoří celek řeholního stavu
Rada poslušnosti obsahuje samo následování Krista, neboť kdo poslouchá, sleduje vůli druhého. A proto více patří k dokonalosti než slib chudoby, neboť jak praví Jeroným k Mat 19,27 k „Hle, my jsme opustili vše“, Petr přidal to, co je dokonalost, když řekl: „A následovali jsme tebe“ (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,186)

Běž si sem nebo tam, úplného pokoje nikde nenajdeš, leč podrobíš-li se pokorně, jak tě vede tvůj představený. Mnozí se již zklamali, když blouznili, že jinde bude lépe a v místech si vybírali (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,9 - Poslušnost a podřízenost )
Chceš-li v pokoji a svornosti pospolu žít s jinými, musíš se učit přemáhat se v mnoha věcech. Není to věc nepatrná ani snadná bydlet v klášteře nebo v duchovním sdružení, nikdy sobě nepostesknout a věrně tu vytrvat až do smrti (Mt 10,12). Ale blaze tomu, kdo tu zbožně žije a svůj běh šťastně dokoná (NK I,17 - život klášterní)
Raději chci být chudý pro tebe nežli bohatý bez tebe (blahosl. Tomáš K.,NK III,59)

Ano, pravá služebnice Páně, která nikdy ani slovem ani skutkem ani myšlenkou Pánu neodporovala, nýbrž vždy a ve všem byla poslušná vůle Boží a neměla v ničem své vůle (sv. Tomáš z V., De Annunt. conc.)

Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu! (žalm 132,1)