Tradice.net

One of the main requierements of the II. Vatican council is supporting the traditional liturgy. In the Constitution on the Sacred Liturgy, art. 4, it is said: „that holy Mother Church holds all lawfully acknowledged rites to be of equal right and dignity; that she wishes to preserve them in the future and to foster them in every way. The Council also desires that, where necessary, the rites be revised carefully in the light of sound tradition, and that they be given new vigor to meet the circumstances and needs of modern times.

Podpora tradiční liturgie patří mezi požadavky II.Vatikánského koncilu.V konstituci o liturgii čl. 4 je stanoveno: „Posvátný sněm věrný tradici, prohlašuje, že svatá matka Církev přiznává všem právoplatně uznaným ritům stejné právo a stejnou úctu, a že chce, aby byly v budoucnu zachovávány a všemožně podporovány. Přeje si, aby tam, kde je třeba, byly v celém rozsahu obezřetně upraveny v duchu zdravé tradice a aby získaly novou životnost vzhledem k dnešním poměrům a potřebám.

V listu Titovi 3,10 píše apoštol Pavel: “Bludaře jednou nebo dvakrát důrazně napomeň, pak už s ním přeruš styky.” Opak bludařství je snaha o pravověrnost, k níž sv. Augustin v knize Proti lži napsal: “Před lží je nutno se chránit pravdou, lži je nutno zajmout pravdou, pobít pravdou.” Odstranění bludného chování a návrat k pravověrnosti najdeme v listu sv. Klimenta. Sv. Kliment je třetí nástupce sv. Petra. V úvodu svého listu píše: “ Víme totiž, že jste některé zbavili důstojné služby, ač ji bezúhonně vykonávali.

Sv. Ludmila byla zbožností milá Bohu a její zbožnost projevující se skutky blíženské lásky byla milá i lidem. V nejstarší homilii o sv. Ludmile lidé slyšeli: “Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v evangelium. Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s úctou se starala o kněze a o veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista.

Římská liturgie má v závěru: “Svatá Trojice, kéž se ti líbí má oddaná služba. Dej ať oběť, kterou jsem já nehodný přinesl před zraky tvé velebnosti, je tobě milá a smírná pro mne i pro všechny za které jsem ji přinesl skrze Krista našeho Pána. Amen.” Odstranění této modlitby v pokoncilní úpravě liturgie dává otázku: “Je tímto vynecháním liturgie lepší?” K obhajobě potřeby výslovného vzývání Nejsvější Trojice nám pomáhá příklad svatých.