Tradice.net

Sv. Ludmila byla zbožností milá Bohu a její zbožnost projevující se skutky blíženské lásky byla milá i lidem. V nejstarší homilii o sv. Ludmile lidé slyšeli: “Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v evangelium. Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s úctou se starala o kněze a o veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista.

Římská liturgie má v závěru: “Svatá Trojice, kéž se ti líbí má oddaná služba. Dej ať oběť, kterou jsem já nehodný přinesl před zraky tvé velebnosti, je tobě milá a smírná pro mne i pro všechny za které jsem ji přinesl skrze Krista našeho Pána. Amen.” Odstranění této modlitby v pokoncilní úpravě liturgie dává otázku: “Je tímto vynecháním liturgie lepší?” K obhajobě potřeby výslovného vzývání Nejsvější Trojice nám pomáhá příklad svatých.

V konstituci II. Vatikánského koncilu o liturgii je v článku 23 SC: “Aby se zachovala zdravá tradice, a přesto se otevřela cesta oprávněnému pokroku, má každé úpravě částí liturgie předcházet důkladné teoretické zkoumání z hlediska teologického, historického a pastoračního.” Jaké teologické, historické a pastroční zkoumání vedlo k odstranění vzývání Ducha Svatého z obětování? Jde o tato slova: “ Veni, Sanctificator omnipotens aeterne Deus: et bene+dic hoc sacrificium, tuo sancto nomini praeparatum.

Člověk má zrak, sluch, hmat, čich a chuť. Jak dobře užívat své své smysly je součásti duchovních cvičení sv. Ignáce. Pojednává o vedení smyslů. U existence pekla tak činí takto: Průprava první je úprava (dějiště), a je to zde zrakem obrazivosti vidět délku, šířku a hlubokost pekla. Druhá, žádat o to, co chci: bude to zde prosit o pronikavý pocit trýzně kterou trpí zatracenci, aby mi, jestliže kdy vlivem svých chyb zapomenu na lásku k Pánu věčnému, aspoň bázeň před trestem pomohla, abych nepřišel do hříchu…viděti zrakem obrazivosti ty velké plameny a ty duše jako v tělech z ohně…slyšet ušima pláč, nářek, křik, rouhání proti Kristu Pánu našemu a proti všem svatým…čichem čichat…okoušet chutí…dotknout se hmatem, totiž jak se plameny dotýkají duší a žhnou.

Přeješ si mravní a duchovní obnovu? Dobrou odpověď ti dává Starý zákon v knize Přísloví 2,20: “Kráčej tedy po cestě s dobrými, sleduj stopy spravedlivých!” Toto se pozná na panenství a mateřství. Oboje v sobě nese Bohorodička Panna Maria. Mezi nejpříkladější mariánské ctitele patří sv. Bernard. Upřímná mariánská úcta pomohla jemu i Církvi v jeho době k duchovní obnově. Sv. Bernard kázal takto: “Maria je vznešená hvězda vyšlá z Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i zemi a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti.