Tradice.net

Lidé jsou různí a mají různé názory. Různí se i jejich názory na Boha a o Bohu. K sjednocení názorů křesťanů je nejdůležitější papež. Tridentský katechismus píše o jednotě Církve v hlavě X a otázce X,: O znameních pravé církve a předně proč se jedna nazývá ? Vysvětlit pak třeba je věřícím vlastnosti této Církve, z nichž mohou porozumět, jak velikým dobrodiním od Boha obdařeni jsou ti, komu popřáno je v ní se narodit a být vychován.

Jsme přece po koncilu a tudíž jsou věci jinak. Mohou a musí být jinak. Tento modernistický požadavek se zavrhováním zkušenosti minulosti a tradice texty II. Vatikánského koncilu přímo nechtějí. Opak modernismu lze dokazovat z koncilních textů. Příkladem je konstituce Lumen gentium (LG) II. Vatikánského koncilu a její přímé zmínky a odkazy na předchozí koncily. Je jich více než 30. Celkem je LG připomenuto deset koncilů. Nejvíce odkazů je na tridentský a potom na I.

Vyznávám se Bohu. Ten je jeden V Trojici. Jednota hřešení je rozvedena “myšlením, slovy i skutky.” Mohu uvažovat jak proti Otci hřeším myšlením, proti Synu mluvením a proti Duchu Svatému skutky. Z božské jednoty Trojice mohu uvažovat i tak, jak rovněž proti Otci hřeším mluvením a skutky, proti Synu myšlením a skutky a proti Duchu Svatému myšlením a mluvením. Ve Starém zákoně píše kniha Sirachovec v 28,14-26: “Štvavý jazyk poškodil život mnohým a hnal je z národu do pronárodu, zničil i hrazená města a podvrátil domy velmožů.

V hymnu Přijď Duchu Svatý je, že je smiřitelem v rozbroji. Rozbroje, konflikty a války jsou opakem působení Ducha Svatého a dobrého křesťanského života. Skrze svaté si připomeňme několik příkladů smiřujících rozbroje z jejich životopisů: Když synové sv. Klotildy Childebert a Chlotar spolu válčili roku 537 ona bděla a modlila se u hrobu svatého Martina. Nastala strašná bouře a zamezila bitvu a Klotilda smířila rozdvojené bratry. Svatý Jan Almužník svatě žil a v Pánu zesnul dne 11.

Má se kázat o ctnostech a neřestech své rodiny anebo farníků? Papež Řehoř Veliký to učinil v homilii 38: “Vypovím vám příběh z doby nedávné, jehož svědkové doposud žijí. Otec můj měl tři sestry. Všechny byly pannami klášterními. První jmenovala se Tarsila, druhá Gordiána a třetí Emiliana. Tarsila dostoupila uprostřed sester svých čestný vrchol svatosti ustavičnou modlitbou, tuhou kázní, mimořádnou zdrželivostí a vážným obcováním. Jedné noci, jak sama vypravovala, zjevil se jí praprastrýc můj, Felix, biskup této církve Římské (papež), a ukázal jí příbytek ustavičného světla a řekl: „Přijdiž, neboť přijmu tě do tohoto stánku světla.