Tradice.net

První otázka křestního slibu je: „Odříkáš se satana?“ Neplnění tohoto slibu vede k úpadku víry, okultismu, magii, spiritismu a satanismu. Exorcista Gabriel Amorth v knize Exorcisté a psychiatři píše v kapitole Okultismus: „Domnívám se, že okultismus je skutečné Satanovo náboženství, tedy to, co se ze všeho nejvíce staví proti pravému Bohu a proti pravému náboženství; co se také nevyhnutelně ze všeho nejvíce staví proti člověku a jeho intelektuálním a duchovním aspiracím.

Jaké jsou důvody pro zápornou věčnost Jidáše? Najdeme je v Písmu svatém. Jidáš byl apoštol. U seznamu apoštolů je u jména Jidáš „zrádce“ (Mk 3,19). Zradu na učení Pána Ježíše zaznamenal sv. Jan 6,63-70: „Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.

Latinské slovo frustra je překládáno českým slovem marnost. Marnost nad marnost, všechno je marnost hlásá starozákonní kniha Kazatel 1,2. Frustrace není něco nového v dějinách lidstva, ale nové je to, jak ji moderní člověk prožívá. Více než lidé předchozích generací nedokáže pocit frustrace zvládnout. Není schopný pochopit, že když naplnění člověku nedává žádná věc na zemi ani jejich celek, musí se hledat něco nadzemského. Moderní člověk poučený, že náboženství je opium lidu tuto cestu odmítá a marností těžce trpí.

Pro křesťanský život je důležité rozlišovat tak, aby byla víra a mravy Bohu milé. Příklad máme v chování Bohočlověka Ježíše Krista. Při pokušení na poušti (4. kapitola evangelia sv. Matouše) na nerozumný návrh dělat z kamenů chleba je odmítavá odpověď z V. knihy Mojžíšovy 8,3: „Nejen samých chlebem žije člověk.“ O lidech, co by dělali z kamení chleba píše apoštol Pavel v listu Filipanům 3,18-20: „Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže.

Vysvobození z moci temnot se děje křtem. Vysvobození z moci temnot je pravda hlásaná II. Vatikánským koncilem.V dekretu Ad gentes (AG) o misijní činností Církve je v článku 14 o katechumenech: „Katechumeni ať jsou tedy náležitě zasvěcováni do tajemství spásy a cvičením v životě podle evangelia i posvátnými obřady, konanými v časovém sledu, ať jsou uváděni do života víry, liturgie a lásky Božího lidu. Potom jsou svátostmi křesťanského počátku vysvobozeni z moci temnot,.