Tradice.net

Apoštol Pavel píše o rozpolcenosti člověka v listu Římanům 7,14-25: „Víme přece, že Zákon je duchovní; já však jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Nechápu, co dělám. Vždyť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. Když tedy dělám to, co nechci, dávám tím za pravdu Zákonu, že je dobrý. Ale pak už to nedělám já, nýbrž hřích, který ve mně sídlí. Jsem si vědom, že ve mně, to je v mém těle, dobro nesídlí.

Požadavek neurážet Boha má nadčasový charakter. Snadno jej nalezneme v bibli a tradici. Aktualizaci tohoto nadčasového biblického a tradičního učení přináší Fatima. Zjevení Panny Marie předchází zjevení anděla v roce 1916: „Ze všeho můžete udělat oběti. Nabízejte je Pánu k nápravě za mnoho hříchů, které ho urážejí, a jako prosbu za obrácení hříšníků. Snažte se také o to, aby se nad vlastí rozhostil mír. Jsem strážným andělem, Andělem Portugalska! A především přijměte s podrobením utrpení, které vám Pán chce poslat.

Křesťanské pravdy nejlépe žila Panna Maria. Jak prožívala Zmrtvýchvstání svého Syna? Ukázkou rozjímání nad postojem Panny Marie je píseň Adama Michny „Vesel se nebes Královno“: 1.Vesel se nebes, Královno, aleluja, plesej světa Císařovno, aleluja! 2. Neb Syn Tvůj, jehožs nosila, aleluja, vstal z mrtvých, Matičko milá, aleluja! 3. Jehožs mrtvého plakala, aleluja, vstal z mrtvých Kristus, Tvá chvála, aleluja! 4. Tělo, jež nahé viselo, aleluja, v rouše slávy se zaskvělo, aleluja!

Dřívější tradiční liturgie se liší od nové svými modlitbami k obětování. Při tradičním obětování při doprovodu zpěvem jsou třeba alespoň dvě sloky písně a v nové stačí sloka jedna. Tato jedna sloka není k modlitbám preciznějším, ale ubožejším. Alfredo kardinál Ottaviani a Antonio kardinál Bacci 5. června 1969 v Stručném kritickém rozboru Nového mešního řádu píši Pavlu VI: Imanentní účel. Ať už je povaha oběti jakákoliv, je rozhodující, aby byla Bohu příjemná a přijatelná a byla od něho také přijata.

Reptal obecný neboli člověk na vše reptající má za sebou dlouhou minulost. Ve starověku sv. Augustin v homilii, PLS 2 řekl: „Jistě shledáváš, že lidé reptají na svou dobu, že prý to bylo za dob našich rodičů lepší. Kdyby se mohli vrátit zpět do časů svých rodičů, i tam by reptali.“ Poučení o škodlivosti reptání ukazuje apoštol Pavel v prvním listu Korinťanům 10,1-13: „Nechci zajisté bratří, abyste nevěděli, že otcové naši všichni byli pod oblakem a všichni prošli mořem a všichni v oblace a v moři byli pokřtěni v Mojžíše a všichni jedli týž pokrm duchovní a všichni pili týž nápoj duchovní; pili jej totiž z duchovní skály, která šla s nimi, tou skalou pak byl Kristus.