Dějiny jsou učitelkou života – historia magistra vitae. Z tohoto principu plyne všeobecný důvod zájmu o minulost jako o skutečnost nikoli mrtvou, ale k nám užitečně promlouvající. „Dědictví otců, zachovej nám Pane!“.

Již ve Starém zákoně je u proroka Jeremiáše 6,16: “Toto řekl Hospodin: Stoupněte si na začátky cest a dívejte se, ptejte se na staré stezky: Která cesta je dobrá? Po té choďte a najdete odpočinek pro své duše.”

V žalmu 138,23-24 máme: Proba me, Deus, et scito cor meum: intérroga me, et cognósce sémitas meas. Et vide, si via iniquitátis in me est: et deduc me in via ætérna - Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím! Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou, veď mě cestou věky osvědčenou!”

V žalmu 77,6-8 je: “ať o tom všechno potomstvo zví, všechny děti, co teprv se zrodí; ty pak svým dětem zas povědí dále: vždy aby v Pána doufali, na divy Boží nezapomněli a jeho příkazy zachovávali, ať nejsou jak jejich otcové, vzpurné a zaryté pokolení; rod, který nestálé srdce měl a který duchem se nedržel Boha.”

Koncil IV. Konstantinopolský z doby Cyrila a Metoděje (869-870) učí: „Prohlašujeme, že budeme zachovávat a střežit pravidla, která byla katolické a apoštolské Církvi odkázána od svatých a slavných apoštolů, od pravověrných koncilů, jakož i od koncilů místních či od kteréhokoli z Otců, mluvčích to Boha a učitelů (Denz. 336)“

Tridentský koncil se na více místech odvolává na tradici. Např. u Písma svatého a očistce. V dekretu o svátostech takto: „Proto posvátná, všeobecná a generální ekumenická synoda, řádně shromážděná v Duchu svatém… opírajíc se o učení svatých Písem, o apoštolské tradice a o souhlasná stanoviska některých koncilů a Otců, rozhodla…“

I. Vatikánský koncil prohlásil dogma o papežské neomylnosti. V kap. IV. Pastor aeternus je požadavek tradičního postoje na papeže: „Duch Svatý totiž nebyl dán Petrovu nástupci proto, aby mu dovolil podle jeho názorů hlásat nějaké nové učení, nýbrž aby s jeho pomocí, apoštoly předané zjevení a poklad víry bedlivě chránil a spolehlivě vykládal.“ Sv. Pius X. v encyklice Pascendi Dominici gregis: „Modernisté… Za největší překážky pokládají tři věci: scholastickou filosofickou metodu, autoritu Otců s tradicí a učitelský úřad Církve.“

II. Vatikánský koncil (II. VK) učí v článku 10 konstituce Dei verbum (DV, o Božím zjevení): „Posvátná Tradice a Písmo svaté tvoří jediný posvátný poklad Božího slova svěřený Církvi.“ Podobně je o důležitosti Tradice v DV 8, DV 21, DV 24. V konstituci o liturgii SC čl. 4: „Posvátný sněm věrný tradici…” K věrnosti Tradici je vázán každý katolický křesťan. Odklon od Tradice není katolický a II VK ve svých textech nikde nemá: „Je správné a možné věřit a jednat jinak než podle posvátné tradice.”

K upřesnění téma Tradice jsou zejména články: Zdravá a zkažená tradice, Trojice Písmo sv., posvátná Tradice a papežTradice a II. Vatikánský koncil

Tradice.net má část Křesťanské otázky. Některé jsou převzaty z blogu „Liturgické otázky.“ V případě odlišnosti textů platí opravený a rozšířený obsah z „Tradice.net. Stejně je tomu u Kompasu Tradice na „Tradice.net“ oproti jiným zveřejněním. S využitím myšlenek těch, kdo nás předešli ve víře, hlavně od svatých a z bible je Kompas Tradice na způsob knih: I. Boží existence. II. Bůh Otec. III. Bůh Syn. IV. Bůh Duch Svatý. V. Církev. Před jednotlivými knihami je úvod s vysvětlením záměru. Po příkladu Panny Marie a svatých za účelem oslavy Boží, posvěcení sebe a spásy duší! Žehná autor (Jaroslav Jan)