8.Zbav nás od zlého
Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého (Jan 17,15)

Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte. Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! Snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad pozůstatkem lidu Josefova (prorok Amos 5, 14-15)

Když říkáme: Zbav nás od zlého, připomínáme si, že ještě nejsme v onom dobru, kde nebudeme trpět žádným zlem. Tato poslední prosba modlitby Páně je vlastně tak široká, že ať se křesťan octne v jakémkoli soužení, může do ní vložit všechen svůj nářek a vylít všechny své slzy. Touto prosbou může svou modlitbu začínat, v ní může setrvávat a jí opět končit…I když probereš všechna slova svatých proseb, myslím, že nenajdeš nic, co by nebylo obsaženo v modlitbě Páně (sv. Augustin, list Probě)

Pod ochranu tvou se utíkáme! Pod ochranu tvou se utíkáme! Jak mnohých vítězství nad úklady ďábelskými došli věřící, že touto krátkou, ale velemocnou modlitbou pozdravovali Marii (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Ďábel, jenž si zvykl nás pokoušet, nepřichází sám k našemu smrtelném zápasu, ale přibírá si pomocníky. „Naplněny budou domy jejich draky“ (Iz 13,21). Umírá-li někdo, naplňuje se dům jeho ďábly, aby ho spojenými silami zahubili. Vypravuje se o sv. Ondřeji Avellinském, že k jeho smrti se dostavilo deset tisíc pokušitelů (Chvály mariánské)
Právem tedy pozdravuje Tě, nejlaskavější Královno má, sv. Jan D. „Naděje zoufalých (Spes desparatorum), právem tě nazývá, sv. Vavřinec J. nadějí zločinců (delinquentiu spe), sv. Augustin jedinou nadějí hříšníků (Spes unica peccatorum), sv. Efrém bezpečným přístavem v moři tonoucích. Ano tento Tebe i obranou zatracenců nazývá. Právem posléze sv. Bernard zoufalce napomíná, aby nezoufali, a radostně a něžně oslovuje ji, nejdražší Matku svou, slovy láskou dýšícími: „Ó Panovnice má, kdo by v tebe nedoufal, když i zoufalým pomáháš“ (Chvály mariánské)
Sv. Bernard (Sign. magn.) učí, že jako Adam a Eva společně byli vinni naší záhubou, tak i druhý Adam a druhá Eva tj. Ježíš a jeho Matka Maria společně nás vykoupili. Ovšem, říká světec, není pochyb, že Ježíš Kristus sám nás mohl co nejdokonaleji spasit, avšak viděl vhodnější, aby jako Adam a Eva do záhuby nás strhli, tak nyní i jeho Matka s ním nás vykoupila. Z té příčiny nazývá sv. Albert Veliký Pannu Marii pomocnicí díla vykoupení, Adjutrix redemptionis. A v zjevení sv. Brigity čteme, že jednou jí Maria řekla: „Jako Adam a Eva za jediné jablko svět zaprodali, tak Syn můj a já jakoby jedním srdcem svět jsme vykoupili (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Proto podle výroku Richarda od sv. Vavřince spása naše je v rukou Panny Marie, takže my křesťané můžeme větším právem říkat o ní víc než Egypťané o Josefovi : „Život náš v tvé je ruce“ (Gen 27,25). Totéž tvrdí sv. Jordan: Spása naše v jejích je rukou. A zřejměji ještě Kassián se vyjadřuje a říká bez omezení, že spasení všech na přízni a ochraně Panny Marie závisí. Koho Maria chrání spasen bude, koho nechrání je zatracen. Sv. Bernardin Sienský: “Ty všechny milosti rozdáváš, spása naše je ve tvých rukou. Ano, ó Paní, ty všechny milosti rozdáváš a milost spásy obdržíme pouze z tvé ruky, proto na tobě závisí naše spása.” Právem tedy říká Richard, že jako kámen klesá, když mu odebereš podkladek, tak duše bez pomoci Panny Marie do hříchu klesá a posléze do pekla. Sv. Bonaventura učí, že Bůh bez prostřednictví Panny Marie nás nespasí (Chvály mariánské)
Vždyť víš, volám s opatem Celesským, že Bůh tě nestvořil pouze pro sebe, nýbrž i proto, abys anděly obnovila, lidi vykoupila a ďábly přemohla. Tvým prostřednictvím člověk opět je s Bohem smířen, pekelný drak nepřítel jeho je přemožen a zničen bývá (O zvěstování)
Salus infirmorum – uzdravení nemocných. Blahosl. Simon Stock nazývá Marii Pannu „lékem hříšníků“ a sv. Efrém „neklamnou záchranou všech, kdo se k ní utíkají“. Tedy nejen léku, ale i uzdravení dojde, kdo k ní přichází, jak sama slibuje: „Kdo mne nalezne, nalezne život, a dosáhne spasení od Hospodina“ (Přísl. 8,35) (O loretánských litaniích)
Auxilium christianorum – pomocnice křesťanů. Sv. Jan D. nazývá Marii Pannu pomocí rychlou a vždy ochotnou všeho nebezpečí nás zprostit. Tato pomoc je všemohoucí (sv. Kosmas Jeruzalémský) v hájení hříšníka před peklem. „Slavná bojovnice!“ volá sv. Bernard „nepřemožitelná v boji o spásu svých služebníků, kteří potřebují uniknout ďábelským útokům.“ Proto Písmo nazývá Pannu Marii „hroznou jako spořádaný vojenský šik“ (Písní 6,9) (O loretánských litaniích)
Napsal jsem dříve, že je morálně nemožné, aby ctitel mariánský byl zavržen, tomu však rozuměj tak, že takový ve stavu smrtelného hříchu buď nesmí žít anebo alespoň hledět, aby se ho zbavil, k čemuž mu Maria určitě pomůže (sv. Alfons L., Pobožnosti k uctění Rodičky Boží)

Pán, který smazal hřích a odpustil vaše viny, je s to chránit vás a střežit proti nástrahám ďábla, který proti vám bojuje, aby vás nepřekvapil nepřítel, který obyčejně zplodí vinu. Kdo se však svěří Bohu, ten se nebojí ďábla. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (sv. Ambrož, De sacramentis V)

Bože, buď milostiv mně hříšnému (sv. Ansgar umírající R. Schikora, Naše světla)

Nepřítel nikdy nespí, ale ustavičně bdí, aby nás zahubil. A my se nechceme probudit ze snu, abychom se ostříhali. Před našima nohama nalíčil osidel bez počtu a všechny naše cesty naplnil různými pastmi, aby schytal naše duše. A kdo se jim vyhne? Navlékl osidla v bohatství, nalíčil je v chudobě, roztáhl je v pokrmu, nápoji, rozkoši, ve spaní i v bdění…Nalíčil je v řeči, ve skutcích a na všech našich cestách. Ale Ty, Pane vysvoboď nás… (sv. Augustin, O ďáblu a jeho pokušeních)
Ty říkáš, že do jejich úkrytů pronikáme mnohem snadněji, když lžeme, že jsme to, co oni. Kdyby to bylo dovoleno nebo umožněno, mohl Kristus svým ovcím přikázat, aby přicházely k vlkům oděny do ovčích koží, a nacházely je pomocí podvodů tohoto druhu (Proti lži)
Tvrdíme, že dar Boží je vytrvalost, kterou se až do konce vytrvá v Kristu (O vytrvalosti)
Pane, jsem ve své hanebnosti ohavný, chci vyznat své hříchy, abych byl krásný. Jsem hříšník – chci se vyznat, abych byl spravedlivý. Zohavit jsem se dokázal, ale abych byl krásný, to způsobit nedokážu (k žalmu 84)
Kolik nevinných leželo v noci na lůžku, kteří kdyby bývali zdraví, přistoupili by k spáchání zločinu! Kolika lidem škodí zdraví!…Bůh ví, co je ti ku prospěchu. Dbej jen o to, aby tvé srdce bylo zdravé, pokud jde o hříchy, a když jsi snad tělesně bičován, pros u něho za odpuštění. Odkud víš, že tě Bůh nechce uzdravit? Zatím ti je ještě ku prospěchu, abys byl bičován. Odkud víš, jak zhnisané je to, co lékař řeže, když přikládá skalpel na hnis? ( k Jan 7,12)
Když se tak mohla spojit s Bohem lidská přirozenost, aby se stala jednou osobou, již se pak neodváží pyšní a zlí duchové se tak nad člověka vypínat, protože nemají tělo (O Trojici XIII)
Každý nezřízený duch je trestem sám sobě (Vyznání I.)
Slyšíš, jak apoštol vypočítává všechna tato zázračná charismata, a jsi smutný, protože žádné nemáš. Ale dávej pozor: Když miluješ Církev, pak všechno, co někdo má ve svém vlastnictví, je také tvoje. Potlač závist, a všechno, co je moje, bude také tvoje, a když já vyplením závist, bude mně náležet, co náleží tobě (sv. Augustin, Traktát o Janově evangeliu)

„Ubohý chudák“ sv. Benedikt Labre na tato slova k sobě odpověděl: Ubohý? Ubozí jsou jen ti, kteří jsou v pekle a ztratili Boha na věky (R. Schikora, Naše světla)

Před Marií nebyl, kdo by se odvážil zadržet Boží hněv (sv. Bonaventrura)
Salus te invocantium – záchrano tebe vzývajících (o P. Marii)
Ó Maria! Ty Matko hříšníkova i Soudcova, obou jsi Matka, nemůžeš nesvornosti synů svých strpět. Ty se s mateřskou láskou ujímáš hříšníka, když celý svět jím pohrdá a neopustíš ho, dokud nešťastníka se Soudcem jeho nesmíříš (sv. Bonaventura, Spec. B. M.)

Nejbl. Panna zjevila sv. Brigitě: Není na zemi hříšníka tak vlažného, před nímž by, když s úmyslem opravdového pokání jméno mé vzývá, zlý duch ihned se nedal na útěk (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Zbav nás od zlého: Když takto se modlíme, nezbývá nám již, oč bychom ještě prosili. Neboť když jsme si ochrany Boží proti pravému zlu vyprosili a jí dosáhli, jsme zajištěni proti všemu, čím zlý duch a zlý svět proti nám bojují (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)

Dodržel jsi své slovo, které jsi promluvil proti nám a proti našim soudcům, kteří nás soudili, že uvedeš na nás zlo tak veliké, že takové nebylo učiněno pod celým nebem; tak bylo učiněno v Jeruzalémě. Jak je psáno v zákoně Mojžíšově, přišlo na nás všechno to zlo. Neprosili jsme Hospodina, svého Boha, o shovívavost a neodvrátili se od svých nepravostí a nejednali prozíravě podle jeho pravdy (prorok Daniel 9, 12-13)

Vím, že po mé smrti zabřednete do zkázy a sejdete z cesty, kterou jsem vám přikázal. V posledních dnech vás pak potká zlo, protože jste páchali to, co je zlé v Hospodinových očích, a uráželi ho dílem svých rukou.“ (SZ, Deuteronomium 31, 29)

Obrať k nám, obrať k nám své milosrdné oči, ó Matko přeútrpná, neboť jsme tvé děti, všechnu svou důvěru v tebe vkládáme (Eutymius, Ap. Sur. 31. Aug.)

Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo (SZ, Exodus 23, 2)

Ale zbav nás od zlého minulého, přítomného i budoucího. Amen (sv. František z A., Výklad modlitby Otče náš)

Co by z nás bylo, kde bychom mohli čekat spásu, kdybys nás opustila, ó Maria, jenž jsi život křesťanů? (sv. German, De Zona Deip.)
Žádný nebude spasen leč skrze tebe (sv. German, De Zona Deipar)

Tvé oči jsou čisté, nemohou se dívat na zlo a hledět na trápení. Proč tedy trpíš věrolomné, mlčíš, když bezbožník pohlcuje spravedlivějšího? (prorok Habakuk 1,13)

Ach, pronárode hříšný, lide obtížený vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu! Opustili Hospodina, Svatého, Boha Izraele, znevážili, odcizili se mu (prorok Izaiáš 1, 4)
Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! (Iz 5,20)
Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, neboť zemi naplní poznání Hospodina, jako vody pokrývají moře (Iz 11,9)
Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci (Iz 45,7)
Dolehne na tebe zlo a nebudeš je umět odčarovat, postihne tě neštěstí a zažehnat je nedokážeš. Dolehne na tebe náhlý zmar, ani si to nestačíš uvědomit (Iz 47,11)

Všechny druhy zvířat i ptáků, plazů i mořských živočichů mohou být a jsou kroceny člověkem, ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu. Jím chválíme Pána a Otce, jím však také proklínáme lidi, kteří byli stvořeni k Boží podobě. Z týchž úst vychází žehnání i proklínání. Tak tomu být nemá, bratří moji (apoštol Jakub 3,7-10)

Nikdo nepropadl zlu v okamžiku a najednou. Nejdříve panuje v naší duši jakýsi pocit studu a úcty k dobru. Tak jako je není možno náhle odhodit, tak také do zkázy vstupujeme pomalu krok za krokem (sv. Jan Z.)

Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží (prorok Jeremiáš 2, 13)
Smyj ze svého srdce zlo, Jeruzaléme, a budeš spasen. Jak dlouho budeš v svém nitru přechovávat ničemné myšlenky? (Jer 4,14)
Nemodli se za tento lid. Nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně. V čas, kdy budou ke mně pro to zlo volat, nebudu slyšet (Jer 11,14)
Když přišel Jeremjáš z Tófetu, kam jej Hospodin poslal prorokovat, postavil se na nádvoří Hospodinova domu a řekl všemu lidu: „Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, já uvedu na toto město i na všechna města kolem všechno zlo, které jsem nad ním vyhlásil, neboť jsou tvrdošíjní a neposlouchají má slova (Jer 19,14)
Když však vešli a dostali ji, neposlouchali tě a tvým zákonem se neřídili. Nic z toho, co jsi jim přikázal konat, nečinili. Proto jsi na ně přivolal všechno toto zlo (Jer 32,23)

Jeho žena mu však řekla: „Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři.“(Jób 2, 9)

I viděl Bůh, jak si počínají, že se odvracejí od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. – A neučinil tak (prorok Jonáš 3, 10)

A tak se i stane, že jako se na vás uskutečnilo všechno dobro, o němž k vám mluvil Hospodin, váš Bůh, tak na vás Hospodin uvede všechno zlo a vyhladí vás z této dobré země, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dal (SZ, Jozue 23, 15)

Od mládí jsem se modlila ne tak za sebe, jako spíše za jiné, aby se nestal hřích a žádná duše nebyla zavržena. Všecko jsem vyprošovala na Bohu, a čím více jsem dostala, tím více jsem prosila a nikdy jsem neměla dost (blahosl. Kateřina Emmerichová R. Schikora, Naše světla)

Tak zlý duch podněcuje člověka ke ztrátě posvátné bázně, která byla prvotním popudem k cestě spásy. Z tohoto důvodu a z mnoha jiných se obracejí nazpět a neprojevují ani stálost, ani vytrvalost. To se stává, když jejich sebeláska není zcela vykořeněna, a proto nevytrvají. Naopak se s velkou opovážlivostí chytají myšlenky na milosrdenství a citu naděje, které však chápou po svém, chybně, a domýšlivě doufají v mé milosrdenství, které nepřestávají urážet. Avšak já jsem své milosrdenství neudělil a neudělím, aby mě uráželi jeho zneužíváním, nýbrž proto, aby je bránilo před škodolibostí zlého ducha a neuspořádaným zmatkem jejich duše (sv. Kateřina S., Dialog 49)
Neřest se obléká do barev toho, co považujeme za dobré, a proto dokáže uškodit duši (sv. Kateřina S., Dialog 51)

Přestože hříšník páchá zlo stokrát a lhůta se mu prodlužuje, já vím, že dobře bude těm, kdo se bojí Boha, těm , kdo se bojí jeho tváře (SZ, Kazatel 8, 12)

A bude se odpovídat: ‚Protože opustili Hospodina, svého Boha, který vyvedl jejich otce z egyptské země, a chytili se jiných bohů, klaněli se jim a sloužili jim. Proto na ně Hospodin uvedl všechno toto zlo.‘ (SZ, I. kniha Královská 9, 9)
Toto praví Hospodin: Hle, uvedu zlo na toto místo a na jeho obyvatele podle všech slov té knihy, kterou četl judský král (SZ, II. kniha Královská 22,16)

Úpěnlivě vzýváme tvoji dobrotu, aby oběť našeho spasení nebyla tvému lidu k odsouzení. Shlaď jí naše hříchy, obnov nás tělesně i duševně a dopřej, aby tobě, Bože a Otče, byla k zalíbení (liturgie sv. Jakuba)
Zbav nás zla minulého, přítomného i budoucího (liturgie římská)
Všemohoucí a nejlaskavější Bože, shlédni milostivě na naše prosby a vysvoboď srdce naše od pokušení zlých myšlenek, abychom důstojným stánkem Ducha Svatého byli hodni se státi. Skrze… (římská liturgie K zapuzení zlých myšlenek vstupní modlitba)

Mnozí z lidu se k nim připojili, všichni, kdo odpadli od Zákona a v zemi páchali zlo (SZ, I kniha Makabejská 1,52)
Velekněz Onias byl zbožný a nenáviděl zlo, proto bydlení ve svatém městě bylo veskrze pokojné a zákony byly vzorně zachovávány (II Mak 3,1)

Kdybychom dbali o pokoru, nepotřebovali bychom vychovávat. Všechny hrozné věci se nám totiž dějí kvůli povýšenosti. Vždyť jestliže apoštol dostal Satanova posla, aby se nepovyšoval a aby ho bil do tváře, tak když budeme povýšeni my, dostaneme mnohem spíš Satana samotného, aby po nás šlapal, dokud se nepokoříme (sv. Makarius)

Z nitra totiž, z lidského srdce, vycházejí zlé myšlenky, smilství, loupeže, vraždy, cizoložství, chamtivost, zlovolnost, lest, bezuzdnost, závistivý pohled, urážky, pýcha, opovážlivost. Všecko toto zlé vychází z nitra a znesvěcuje člověka.“ (evangelium sv. Marka 7,21-23)

Dobro nenávidíte a milujete zlo, stahujete z lidu kůži a z jeho kostí maso (prorok Micheáš 3,2)

Dobré je vytrvat a nezatracovat se, i když třeba mnohokrát upadneme do bojů, hříchů a pokušení (mnich, neznámý)
Jestliže tuhle malinkou rostlinku, jakou je nedbalost, nevyrveš z kořenů, vyroste z ní velký vřed (mnich, neznámý)

Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl (SZ, kniha Moudrosti 4,12)
Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí. Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje. Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost (Moudr 7,28-30)
Proto jen pozvolna káráš chybující. Připomínáš jim, v čem hřeší, a napomínáš je, aby opustili zlo a uvěřili v tebe, Hospodine (Moudr 12,2)
Dále nezůstalo při tom, že bloudí v poznání Boha; žijí nadto pod tak silným náporem nevědomosti, že strašlivé zlo nazývají pokojem (Moudr 14,22)

Máme snad mlčet , když vás slyšíme, že pácháte všechno to veliké zlo, že se zpronevěřujete našemu Bohu a berete si ženy cizinky ?“ (Nehemjáš 13, 27)

Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost, která proti mně stále reptá? Slyšel jsem reptání Izraelců, jak proti mně reptají (SZ,Numeri 14, 27)

Modlíce se “Zbav nás od zlého”, měli bychom myslet hlavně na zlo vlastní vůle (sv. Ondřej Avellini)

Ani jim nepřijde na mysl, že na všechny jejich zlořády pamatuji. Jejich skutky je obklopují, mám je před očima (prorok Ozeáš 7, 2)

Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo (apoštol Pavel, list Římanům 7,18-21)
Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem (Řím 12,21)

Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo.‘ (apoštol Petr, I list 3,12)

Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení, kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne (SZ, Přísloví 11, 27)
Hříšníky stíhá zlo, kdežto spravedlivým je odplatou dobro (Přísl 13,21)
Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu (Přísl 17,13)
Pošetilostí si člověk podvrací cestu, ale jeho srdce má zlost na Hospodina (Přísl 19,3)
Neříkej: „Odplatím za zlo!“ Čekej na Hospodina a on tě zachrání (Přísl 20,22)

Nasyť se tedy, nasyť se, ó vznešená Královno slávou svého Syna a z útrpnosti nikoli ze zásluhy naší, rač nám bídným služebníkům drobty přenechat (opat Rupert, De Assumpt.)

V Církvi svaté platí, že se zlem se zásadně rozejdeme tehdy, když se z lásky k Bohu rozhodneme, že již nechceme hřešit (sv. Řehoř V., komentář ke knize Job)

Jestliže však budete kupit zlo na zlo, budete smeteni jak vy, tak váš král (SZ, I. Samuelova 12, 25)

Neprohlašuj nikoho za blaženého, dokud nevydechne naposled, až na dětech se totiž pozná pravý muž. Neuváděj každého člověka do svého domu; nepoctivost má mnoho tváří. Jako nastražená koroptev bývá srdce pyšného. Jako na tvůj pád do sklopce číhá vyzvědač a strojí úklady, převrací dobro ve zlo, pomluvou pošpiní i to nejvzácnější. Z ohnivé jiskry vzniká spousta žhavého uhlí a úklady hříšníka končí krveprolitím (SZ Sirachovec 11,28-32)
Zlořečí-li bezbožník satanovi, zlořečí sám sobě (Sir 21,27)
Kdo páchá zlo, na toho se svalí, a ani nepozná, odkud na něho přišlo (Sir 27,27)

Jedna věc mě těší, a to zjištění, že smutek vás nečiní melancholickou (sv. Terezie z L., dopis)

Když Kristus vytrpěl bezpráví pokušení slovy ďábla: „Jsi-li Syn Boží , vrhni se dolů“, nebyl pobouřen, ani nepokáral ďábla. Když si však ďábel přisvojoval čest Boží: „Toto všechno tobě dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět“, rozhněval se a zahnal ho slovy: „Odejdi, Satane“, abychom se jeho příkladem učili snášet velkodušně bezpráví, ale bezpráví Bohu ani jen sluchem nestrpěli (sv. Tomáš A., Summa teologická III,51)

Věz, že sebeláska ti více škodí než cokoli jiného. Každá věc tě poutá více nebo méně podle toho, jakou k ní chováš náklonnost. Je-li tvá láska prostá a nezávadná, nic tě nespoutává (blahosl. Tomáš K., NK III,27 – Sebeláska nás nejvíce vzdaluje od svrchovaného dobra)

A celé toto nesmírné utrpení vyplývá z jednoho pramene! Z toho, že se zavádějí lidské modly na místo nebeského dogmatu, zpochybňuje se dobře opodstatněná starobylost zločinnou novotou, porušují se ustanovení předchozích pokolení, odchází se od rozhodnutí otců, ničí se definice předků – že tato bezbožná a náruživá honba za novotami odmítá uznat nedotknutelnost hranic svaté a nezkažené dávnosti (sv. Vincenc L., Commonitorium)

Kéž je konec zlobě bezbožníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví! (žalm 7, 10)
Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy (žalm 22,17)
Schůzky zlovolníků nenávidím, mezi bezbožníky nezasednu (žalm 26,5)
Když se na mě vrhli zlovolníci, aby pozřeli mé tělo, protivníci, moji nepřátelé, sami klopýtli a padli (žalm 27,2)
Mezi lidi bezbožné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu (žalm 28,3)
Střez svůj jazyk před zlobou a své rty před záludnými řečmi (žalm 34,14)
Ochraňuje všechny jeho kosti, nebude mu zlomena ani jedna. Bezbožníku připraví smrt jeho zloba, a kdo nenávidí spravedlivého, ponese vinu (žalm 34,21-22)
Zlovolní svědkové povstávají, ptají se mne na to, o čem nevím. Za dobro mi odplácejí zlobou, stojím tu jak osiřelý (žalm 35,11-12)
Ať se hanbí, ať se stydí ti, kdo o život mi ukládají. Ať táhnou zpět, ať se zardí ti, kdo zlo mi strojí (žalm 35,4)
Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni (žalm 37,22)
Ať se zardí hanbou všichni, kteří mi o život ukládají a vzít mi jej chtějí, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí (žalm 40,15)
Vystříhej se zlého a čiň dobré, a tak bydli (v zemi) na věky věkův; neboť Hospodin miluje spravedlivé, neopouští svých svatých, vždycky je chrání. Nespravedliví budou potrestáni, potomstvo bezbožníků vezme za své; spravedlivci však budou dědit zemi, budou na věky v ní přebývati (žalm 36,27-29)
Pro tebe stále nás pobíjejí, jednají s námi jak s jatečním stádem. Procitni, Pane, proč ještě spíš? Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy! Proč stále před námi skrýváš svou tvář, bídu a strast naši zapomínáš? (žalm 43,23-25)
Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo (žalm 52,5)
Kéž to zlo odrazí na ty, kdo proti mně sočí! Ve své věrnosti je umlč (žalm 54,7)
Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí (žalm 70,3)
Ať zahynou v hanbě, kdo mě osočují, potupa a stud ať halí ty, kdo zlo mi strojí (žalm 71,13)
Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš! (žalm 94,23)
Vy, kdo milujete Hospodina, mějte v nenávisti zlo, on střeží duše svých věrných, bezbožníkům je z rukou vytrhuje (žalm 97,10)
Bože, má chloubo, přeruš své mlčení! Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky! (žalm 108,1-2)
Pán tě od zlého střeží, on střeží celý tvůj život (žalm 120,7)

8.1 Utrpení
Neboť jaká je to sláva, jestliže snášíte rány za své hříchy? Avšak jestliže trpělivě snášíte utrpení, ačkoliv konáte dobro, to je milost u Boha. Vždyť k tomu jste povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zůstavil vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích (apoštol Petr, první list 2,20-21)

Kristus Pán, jenž v oněch (východních) krajích na vy­koupení člověčenstva tolik práce a strasti podstoupil, zasluhuje toho zajisté, aby věrný sluha jeho z lásky k němu neštitil se žádné práce, ani pronásledování, ani smrti. Když ráčil si vyvolit tebe za biskupa cirkve Jerusalemské, kterou krví svou posvětil, zda neuvážeš se v dědictví jeho? Odstup to, aby jsi vyhýbal se namáhavému pracování pro něho, jenž pro tebe nevýslovné bolesti snášel.“ “Těmito domluvami byl Albert překonán, Požehnal naposled milému stádu svému, odebral se do Říma, kde byl od papeže s velikými poctami přijat, a vstoupil potom v Janově na loď, která ho do Akky převezla…Pro horlivosť svou snášel svatý patriarcha mnoho pro­tivenství netoliko od Mohamedánů, ale i od nehodných křestanů a vydal se častěji i v nebezpečeeství života. Jistý prostopášný křesťan dával neřestmi a zločiny svými obecné pohošení. Albert napomínal ho otcovsky a nabádal ku pokání, avšak zlosyn ten neposlechl a zůstal zatvrzelým, a když proto byl patriarchou z Cirkve vyobcován, rozhněval se a uzavřel, že se mu pomstí. O svátku Povýšení sv. kříže, když
patriarcha ve slavném průvodě ku konání služeb Božich do chrámu se ubiral, prodral se k němu zástupem padouch ten
a probodl ho zákeřnicky dýkou. Světec sklesl a vypustil po chvíli ducha, což stalo se roku 1214 (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Albert)

Pán náš má ale s námi takovou útrpnost, že skrývá před námi kříž, jež nás čeká, takže, když se dostaví, jen jednou jej trpíme. Takového milosrdenství však nedošla Panna Maria, která dle vůle Boží královnou bolestnou se měla stát a ve všem Synu svému podobnou. Nepřetržitě před očima měla a ustavičně již trpěla napřed bolesti, které na ni čekaly, totiž společné trpění utrpení a smrti milovaného Ježíše (sv. Alfons L., O bolestech P. Marie)
Nezdráhal-li se tedy Pán Ježíš Král náš a přesvatá Matka jeho z lásky k nám po celý život svůj tak hrůzně trpět, zajisté nesmíme naříkat na maličká utrpení svá (O bolestech P. Marie)
Všechno utrpení bude lehké a sladké tomu, kdo tohoto Syna a tuto Matku srdečně miluje. Milujme je tedy, potěšme Marii přijetím jejího Syna do srdce svého, toho, kterého lidé do dneška svými hříchy pronásledují (sv. Alfons L, O bolestech P. Marie)
Svatá Marie Magdaléna de Pazzi řekla: „Každý trest, dokonce velmi těžký, nám bude příjemný, když pohlédneme na Ježíše visícího na kříži.“ A blahoslavený Josef Kalasanský dodal: „Nezíská Ježíše ten, kdo pro něho nedokáže trpět.“ Kdo tedy miluje Ježíše, ten vše snáší trpělivě. Klidně přijímá všechny vnější kříže – zejména: nemoci, bolesti, chudobu, ztrátu příbuzných a přátel. Podobně přijímá i kříže vnitřní, jako jsou: zármutek, starosti, pokušení a stísněnost ducha. Neboť ten, kdo při těchto bolestných zkušenostech projevuje netrpělivost a zlobí se, ten naopak způsobuje vzrůst svých utrpení – nejen zde na zemi, ale také v budoucím životě. Svatá Terezie napsala: „Tíži kříže pociťuje ten, kdo ho vleče za sebou jako z přinucení, avšak kdo ho objímá z vlastní dobré vůle, ten ho necítí.“ Proto svatý Filip Neri říkal: „Na tomto světě není očistec. Je tu jen nebe a peklo.“ Kdo totiž trpělivě snáší svoje utrpení, ten je jakoby v nebi; a kdo tak nečiní, ten již na zemi prožívá jakoby zkušenost pekla (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Jeho spoludědicem je ten, kdo je společně s ním oslaven, a to je pouze ten, kdo utrpením za něho trpí společně s ním (Kristem) (sv. Ambrož, Epist. 35)
Čím si Krista udržet? Nelze si ho připoutat bezprávím ani uzly na provazech. Zato je možné ho sevřít poutem lásky, přitáhnout otěžemi ducha a držet se ho upřímným citem. Chceš-li mít Krista, hledej ho. A neboj se žádného utrpení. Vždyť Krista lze často nalézt právě uprostřed tělesných utrpení a přímo v rukou pronásledovatelů (sv. Ambrož, O panenství)

Myslíš, že duje protivný vítr, když tě svírá protivenství, a ne spíše, když lichotí světa štěstí (sv. Anselm)

To je kříž, v němž se chlubíme, abychom byli oslaveni, skrze nějž dokonalí věřící, kteří jej na sebe berou odlučují se ode všeho, co je smyslného či viditelného, jako od věci, jež skutečně není (apoštolské konstituce)

Petr to ještě nepochopil, když chtěl žít s Kristem na hoře, Toto štěstí ti, Petře, Kristus vyhradil až po smrti. Teď však ti sám říká: Sestup dolů, aby ses namáhal na této zemi, abys sloužil na zemi, abys byl pohrdán, abys byl na zemi ukřižován. Život sestoupil, aby se nechal zabít, chléb sestoupil, aby pociťoval hlad, cesta sestoupila, aby zakoušela únavu pochodu, pramen sestoupil, aby měl žízeň – a ty nechceš trpět? (sv. Augustin, Sermo 78)
… tělesné útrapy, které předpověděl těm, kdo volí sňatek, v podezřeních manželské lásky, v úkolů plození a výchovy dětí, v obavách a zármutcích z nedostatku (O svaté nevinnosti)
Nesmilní náruživost protivenstvím stísněná (sv. Augustin)
Zvol si Boha za přítele, když tě vše opustí (sv. Augustin)
Apoštol učí: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni. Ale ty říkáš: „Budeš-li v Kristu zbožně žít, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, dostaneš je a všechny vychováš, žádné ti nezemře. Takhle vypadá tedy to tvoje stavění? Dej pozor, co děláš a na čem stavíš. Vždyť buduješ na písku. Opusť písčinu a stavěj na skále: neboť chceš-li, aby někdo byl křesťan, musí být v Kristu. Ať uváží Kristovo nezasloužené utrpení (Sermo 46)
Pomstění mučedníků je, aby bylo zničeno království hříchu, za jehož vlády tolik trpěli (Řeč Páně na Hoře)
O pomstění sebe (mučedníci) prosí, nikoli hlasem, nýbrž rozumem; jako krev Abelova volala ze země (sv. Augustin, O otázkách SZ a NZ)

Světec snášel tyto bolesti klidně a řekl nespravedlivému soudci svému: „Ukrutniče! Ty mne chceš přemoci mukami, avšak Pán můj, Kristus Ježiš je se mnou a sílil mne. Setrvám-li do konce, vejdu do přežádoucich radosti, které slibil věrným služebníkům svým:“ Muky, jimiž mně hrozíš, uvedou mne do života věčného (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Blažej)

Je pro mě dobré, Pane, snášet soužení, jestliže jsi se mnou. Je to lepší, než kralovat bez tebe, hodovat bez tebe, být oslavován bez tebe, Pane. Je pro mne lepší v soužení tě objímat, v ohnivé peci tě mít sebou, než být bez tebe třeba v nebi. Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u tebe nevábí mě země. Zlato se zkouší v ohnivé peci a spravedliví lidé v pokušení a soužení (sv. Bernard, Sermo 17)
Chci, abys hněval se na mne, Otče milosrdenství, avšak tím hněvem, jímž napravuješ zbloudilce, nikoli hněvem, kterýmž zavrhuješ hřišniky (sv. Bernard)

Vite, jak drahné množství lidi duševně i tělesně hyne. Křesťanská láska zve nás, abychom jim pomáhali. Jsme všichni údové Krista Ježíše, jenž chodě po městech i vesnicích dobře činil a ani práce ani smrti se nehrozil, aby člověčenstvovykoupil. Nuže bratři, choďte i vy po dvou a služte i pomáhejte lidem ubohým, a Bůh bude vás opatrovati.“ Bratří poslechli, a opat sam dával jim krásný příklad, an lidem morovou ranou stiženým obětavě sloužil, důvěru jejich v Boha posiloval a ku pokání je vybizel (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Bernard Olivetský)

Zatím byli drženi ve vězení i ti slabí křestané, kteří ze strachu před mučením viru svou zapřeli. Pohané pokládajíce je za zločince, pohrdali jimi a šetřili jich méně ještě, nežli věrných vyznávačů Kristových. Veliký byl však rozdil mezi oběma druby vězňů těchto. Věrní křestané těšili se v utrpení svém myšlénkou, že je snášejí pro milého Spasitele svého, a posilovali se navzájem útěchou nebeskou, kdežto odpadlíci úpěli v žalaři beze vši útěchy, trápeni výčitkam1i svědomi… Bůh vyslyšel modlitby věrných mučedníkův a osvitil i posilnil svou milosti tyto zpronevěřilce, tak že i oni dali přednosť koruně mučednické a slávě věčné před smrtelným životem vezdejším (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Blandina a mučedníci v Lyonu)

Snazší je v utrpení těšit jiné než těšit sebe (Bona)
Je nerozumné se rmoutit pro věci, kterým se vyhnout nemůžeš
Nic neusychá tak rychle jako slzy, a zármutek časem sám sebou pomine, i kdybys ho hlídal (Bona)

Pospěš, ó Pane, pospěš a zraň služebníky svoje ranami svatými, abychom nebyli poraněni ranami smrtelnými (sv. Bonaventura)

Trápení je v tom, že na jazyku máme oproštěnost od vášní, ale v srdci špatnost (Daniel)

Felicita porodila. Žalářník vida ji v bolestech velkých pravil: „Což pak sobě teprve počneš až budeš předhozena dravé zvěři?“ Felicita odvětila jemu: „Nyní trpím sama. Tam bude někdo jiný za mne trpěti, poněvadž i já pro Něj trpěti budu.“

„Spaseni naše je Kristus, a mrtvé modly vaše nemohou ani samých sebe zachránit, když je na kusy rozbijíme. Vymýšlejte si na nás sebe větší muka. My s pomocí Boží nedáme se zastrašiti, neboť anděl Páně pomáhá nám a posiluje údy naše.“ Když takto Felix a Fortunát ani přemlouváním, ani ukrutným mučením k odpadlictví od Krista svést se nedali, řekl jeden z přisedicich soudců Eufemiovi: „Tito mužové vychloubají se vším, co je potkalo zlého, a kladou si to za česť a slávu; odsuď je tedy raději na smrť.“ Rady této poslechl vladař a vyřkl nad mučedníky ortel smrti, aby byli popraveni mečem. I byli vedeni za město. Na popravišti poklekli, dali sobě polibení a jali se řikati společně modlitbu Páně. Tu byli pro Ježiše Krista mečem sťati, což stalo se dne 11. června r. 296 (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Felix a Fortunát)

Jak šťastnou stala bych se, kdybych viděla vás z lásky ku Kristu krev i život obětovat! Jak blaženými stali byste se tim i vy na věky (F. Ekert, Církev vítězná, slova matky Felicity k synům, mučedníkům Januára, Felixe, Filipa, Silvána, Alexandra, Vitála a Marciála)

Ačkoli si častým pláčem způsobil těžkou oční chorobu, neposlechl lékařovy rady, aby zanechal pláče, nechce-li úplně oslepnout (životopis sv. Františka z A.)

Už vím, co znamená trpět, a jednoho dne jsem se přesvědčil o pravdivosti slov Pána Ježíše: “Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.” Při tortuře jsem zakoušel jinou odvahu, než je ta běžná, přirozená, díky čemuž jsem již nevěnoval pozornost svému tělu. Pohlížel jsem na ně, jakoby nebylo moje, a nedělal jsem si nic z toho, že je podle tyranových pokynů trýznili, až mě takřka zbavili života (sv. František Fernandéz de Capillas, dopis)

Jedna hodina utrpení má větší hodnotu než sto let rozkoší (sv. František Maria z Camporossa)

Ó zármutku svatý, Ó utrpení požehnané, ježto doháníš nás, abychom vyhledávali pomoci u nebeského Utěšitele! Z mnohých a všelikých, věru nemalých užitků, které poskytuje utrpení, je zajisté z největších ten, že nás utrpení k Bohu nutí. Zapomináme ve štěstí často na Pána, ale v neštěstí nalézáme toliko a pouze u něho žádouciho útočiště (sv. František S.)

Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení (SZ, Geneze 3,16-17)

Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, a ty neslyšíš. Úpím k tobě pro násilí, a ty nezachraňuješ. Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostly se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje bezbožník, proto je právo tak překrouceno. Pohleďte na pronárody, popatřte! Ustrnete údivem nad tím, co vykonám za vašich dnů. Nebudete věřit, až se o tom bude vypravovat (prorok Habakuk 1,2-5)

Představený mu vyložil těžké povinnosti řeholníků, ukázal mu kříž Páně a pravil:„Viz, Tomuto se musí připodobňovat řeholník!“ Felix padl na kolena odvětil s pláčem: „Bůh je mi svědkem, že netoužím po ničem jiném, než po životě v kříži a chudobě! (M. Kulda, Církevní rok III)
Vojín musí mečem v ruce zemřít a osel pod svým břemenem. Nedej Bůh, abych pokoje popřál tělu svému, které má jen pracovat a trpět (sv. Felix)

Když oba mučedníci zdráhali se obětovat Jovišovi, Saturnovi, Apollovi a ostatním modlám, prohlašujíce je za ďábly, byli na rozkaz Anolinův svlečeni a po rozpálených skelných střepinách válení, tak že těla jejich rozřezána a popálena byla. Za mučení toho spustil se na ně občerstvujíci déšť, a mučednici velebili hlasitě Boha (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Firmus a Rustik)

Posléze nadešel den soudu. Všichni vězni se měli do­stavit k císaři, a že pro hrozné rány jiít nemohli, byli
posazeni na soumary a jediný Hadrian šel pěšky. Když byl volán na soud, napomenuli ho ostatní, aby zůstal Kristu
Pánu věrným, a Natalie řekla mu: „Měj Boha na mysli a nedej se zastrašit mukami, neboť po krátkém utrpení kyne
ti mzda věčná!“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Hadrián)

V častých nemocech svých zůstávala příkladně trpělivou, říkajíc: „Čím vice utrpení sesýlá na mne můj Ježíš, tim více jsem přesvědčena, že mne miluje.“ Jednou ležela po třicet dnů, snášejic hrozné bolesti, až sestry myslily, že již zemře. Pojednou měla vidění a zaslechla slova: „Ještě nepřišel čas tvého rozdělení; povstaň!“ A hned přestaly bolesti a zdraví vrátilo se jí (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Hildegarda)
Trpim ráda - vyryto na prstenu sv. Hildegardy

“Apoštolové se skutečně radovali z té cti, že směli trpět příkoří pro Kristovo jméno.” Uvážíme-li to dobře, utrpení tohoto času, která snášíme, se nedají ani srovnat s velikostí utrpení Kristových, našich poklesků, pekelných útrap a nebeských odměn (blahoslavený Humbert z Romagně, dopis)

Rád bych totiž trpěl, ale nevím, jsem-li toho hoden (sv. Ignác z A., list Tralským)

Pokud ti Bůh sešle mnoho utrpení, je to znamení, že má s tebou velké plány a že rozhodně chce, aby jsi byl svatý (sv. Ignác z Loyoly)

Není vhodné pro ty, kdo přísahali přísnou řeholi, aby projevovali přílišnou snahu vyhnout se utrpení, protože utrpení je zcela vlastní těm, kteří milují Pána. Kdyby nám nejvyšší pontifex z Říma poslal kousek Svatého kříže, přijali bychom ho s velkou úctou a zbožností, a poděkovali bychom za tolik přízně a laskavosti. Ježíš Kristus, nejvyšší pontifex, nám z nebe poslal část svého kříže, což jsou bolesti, kterými trpíme. Nesme jej pro lásku k němu a snášejme jej s trpělivostí a děkujme mu za tolik přízně (sv. Ignác ze Santia)

Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně. Hleďte: protože vydrželi, nazýváme je blaženými. Slyšeli jste, jak byl trpělivý Job, a viděli jste, jak to s ním Pán nakonec zařídil, protože Pán je plný milosrdenství a soucitu (apoštol Jakub, list 5,10-11)

Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni a budete mít soužení deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život (apoštol Jan, Apokalypsa 2,10)
Hle, potrestám ji těžkou nemocí a ty, kteří s ní cizoloží, velikým soužením, nebudou-li dělat pokání za to, co s ní páchali (Ap 2,22)
Protože jsi zachoval nařízení o mé trpělivosti, i já tě zachovám v hodině zkoušky, která má přijít na celý svět, aby vyzkoušela obyvatele země (Ap 3,10)
Kdo je určen do zajetí, půjde do zajetí, kdo je určen na smrt mečem, bude zabit mečem. V tom je základ trpělivosti a důvěry křesťanů (Ap 13,10)

Moji bratři tolik milovaní! Ať Bůh otevře vaše oči, abyste viděli, kolik dobrého nám dává v tom, co svět považuje za opovržené, a hledáme-li slávu Boží, jaké cti se nám dostává v nynějším soužení, a jak něžnou, přátelskou a láskyplnou náruč nám Bůh otevírá, aby přijal ty, kdo byli zraněni v bitvě pro něho (sv. Jan z Avily, dopis přátelům)
Jediné: “Bůh budiž pochválen” v protivenstvích vyřčené má větší hodnotu než tisíceré díkůvzdání v radosti (sv. Jan z Avily)

…rozrušená přirozenost má příčinu v tom, že slabá a porušitelná smyslovost trpí intenzitou a velikostí tak vznešené lásky, neboť všechno vznešené slabou přirozenost potlačuje a působí jí bolest (sv. Jan od K., Duchovní píseň)
Kdy už konečně pochopíme, že nám hlubiny moudrosti i nekonečné Boží bohatství zůstanou nepřístupné, jestliže na sebe nevezmeme utrpení v celé jeho plnosti; jestliže se právě utrpení nestane naší útěchou a touhou? (sv. Jan od K., Duchovní píseň)

Na cestě kříže se zdá jen první krok těžký. Strach před křížem je naším největším křížem (sv. Jan Vianney)
Měli bychom se shánět po křížích tak, jako se lakomec shání po penězích
Křesťan žije uprostřed křížů jako ryba ve vodě
Všechna soužení jsou sladká, pokud je snášíme se svým Pánem (sv. Jan Vianney)

Pro Pavla bylo i vězení nebem. Rány a bití přijímal raději než se jiní sápou po ceně za vítězství a bolest měl raději než odměnu, ba přímo za odměnu ji považoval, a proto utrpení nazýval milostí…Musíme mít na mysli i to, že byl člověk jako my a že se nám po všech stránkách podobal (sv. Jan Z., homilie o sv. Pavlu)
Chtě nechtě musíš trpět. Činiš-li to rád, získáš mnoho. Snášiš-li však kříž svůj nerad a netrpělivě, nezmenší se tim utrpení tvoje, nýbrž zvětší se. Věda tedy, že trpět je nutno, snášej soužení svoje klidně a trpělivě (sv. Jan Z.)

Tvá vlastní zloba tě ztrestá, tvé odvrácení se ti vymstí. Uznej a pohleď, jak je to zlé a trpké, že opouštíš Hospodina, svého Boha, a ze mne strach nemáš, je výrok Panovníka, Hospodina zástupů (prorok Jeremjáš 2, 19)
Toto praví Hospodin zástupů: Hle, pošlu na ně meč, hlad a mor, naložím s nimi jako s trpkými fíky, které se nedají jíst, jak jsou odporné (Jer 29,17)

Milujme i my Ježíše Krista, vždy hledejme jednotu s ním: tak se nám bude jevit snadným to, co je obtížné (sv. Jeroným Ep. 22,40)
Veliký je hněv, když Bůh na hříšníky již se nehněvá. Tou příčinou pravi také skrze Ezechiele k nekajícímu Jerusalému: Odpočine rozhněvání mé proti tobě a odňato bude horlení mé od tebe, a upokojím se a nebudu se již hněvat (Ezech. 16, 42) Neboť koho Pán miluje, toho trestá. I i mrská každého syna, kterého přijímá (Žid. 12, 7.) „Nevyučuje otec, leč koho miluje. Nekárá mistr učedníka, leč který je vtipu bystřejšího. A přestává-li lékař léčit, vzdal se naděje na vyléčeni(sv. Jeroným)
Je-li v tomto životě něco, co je moudrému oporou a dodává mu klidu uprostřed protivenství a útlaku světa, pak je to především znalost a rozjímání Písma (úvod k listu Efesanům)
Lidská bázeň je, když se bojíme trpět nebezpečí těla nebo ztratit dobra světa (sv. Jeroným k žalmu 127 Blahoslavení všichni, kteří se bojí Pána)

Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení (SZ, kniha Jób 36,21)
Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš? Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky? Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost. Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných, a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat (Jób 35,6-10)

Justus pravil: „Bratře, neboj se bolestí a nelekej se meče! Za krátké utrpení dostaneme korunu radostí věčných.“ Pastor odvětil: „Pro Ježíše Krista ochotně položíme život. Nedáme se zviklat ani láskou k rodičům, ani mladostí svou. Na nebesích prosit budeme Boha za své rodiče.“ (M. Kulda, Církevní rok V, sv. Justus a Pastor)

Nikdo z těch, kdo přicházejí na tento svět, se nemůže vyhnout tělesnému nebo duševnímu utrpení. Ti, kdo se stávají mými služebníky, jistě prožívají tělesná trápení, ale jejich duše je svobodná a tíha utrpení ji nijak nezatěžuje, protože jejich vůle je v plném souladu s mou (sv. Kateřina S., Dialog 45)
To jsem ti chtěl říct, protože jsem prohlásil, že mí služebníci trpí sice tělesně, ale nikoli duševně, protože zemřeli svým smyslovým touhám, které jsou pravou příčinou bolestí a sklíčenosti tvora. Nemají-li svou vůli, nemají ani utrpení; proto mí služebníci snášejí všechno se ctí, protože trápení kvůli mé lásce považují za milost a netouží po ničem jiném než co chci já (Dialog 45)
Říkám ti také, že čím více bude mystické tělo svaté Církve trpět, tím hojnější laskavosti a útěchy se mu dostane. Laskavost bude spočívat v tomto: budou obnoveni dobří a svatí pastýři, kteří jsou jako slavné květy a vzdávají slávu a chválu mému jménu a vydávají vůni pravých ctností (Dialog 12)
Kdo nemá mne, nemůže být nasycen, i kdyby mu patřil celý svět. Stvořené věci jsou totiž člověku podřízené, ba dokonce byly stvořeny právě pro něho, a nikoli člověk pro ně. Proto ho nemohou nasytit. Nasytit ho mohu jen já. Proto se ti ubožáci, kteří vlastní vinou úplně oslepli, pořád snaží, a nikdy se nenasytí. Touží po tom, co mít nemohou, a nehledají mne, jediného, který je může nasytit. Chceš vědět v jakých bolestech žijí? Dobře víš, že láska působí utrpení, jestliže tvor ztratí věc, s níž se ztotožňoval. A tito lidé se kvůli své neuspořádané lásce různými způsoby ztotožnili se zemi, a proto se zemí stali…Právě tyto lidi zraňují trny mnoha utrpení, protože se sami mučí svou neuspořádanou vůlí (Dialog 48)
Dopouštím utrpení přicházející od světa, aby se duše naučila, že cílem není tento život a že věci tohoto světa jsou nedokonalé a pomíjivé. To proto, aby zatoužila po mně, protože já jsem jejím cílem, a aby v tomto duchu oněm utrpením čelila (Dialog 48)
A když zemře vůle, přichází pokoj a klid. Pokoj a klid radostně rodí ctnosti a vylévají je na bližního. Bolesti těchto duší sice nepřestanou bolet, ale už nemučí vůli, která zemřela a která právě proto radostně trpí v mém jménu (Dialog 76)
Čím více pohrdají radostí a touží po utrpení, tím více se zbavují utrpení a nabývají radosti. Proč? Protože žhnou ohněm mé lásky, v němž se spaluje jejich vůle (sv. Kateřina S., Dialog 78)

A přicházím na to, že trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta. Kdo je Bohu milý, unikne jí, hříšník jí však bude lapen (SZ, Kazatel 7,26)

Je podivuhodné, co všecko Kamil vytrpěl. Kromě nezhojitelného neduhu v nohou, jimž stižen byl po čtyřicet let, a bolestné kýly, kterou si byl uhonil druhdy v nemocnici nezhojitelných, trpěl i jinými chorobami, jež nazýval „milosrdenstvími Božimi,“ ale nikdy si nestěžoval, a tajil se opatrně nemocemi svými zvláště před lékaři, jichž velice se bál nikoli z nedůvěry v umění jejich, nýbrž proto, poněvadž ukládali mu, aby se šetřil a sobě klidu popřál. Pokud ještě aspoň pohybovati se mohl, neustával nemocné navštěvovati, laskavě s nimi mluviti a je těšiti, a když z lože již povstati nemohl, dal se odnésti do nemocnice svého řádu, aby tu mezi chudými zemřel. Poslední nemoc jeho trvala plných třiatřicet měsíců, a jak sám se přiznal, ulehčovala mu všechny tělesné bolesti myšlenka na
pekelné tresty, jichž zasluhoval a jimž jen s milosti Boží ušel (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Kamil)

Po všechen čas, co Bůh popřával mně milosti, abych v řeholi žila a jemu sloužila, nebyly mně žádná práce a námaha, ani skutky kajicí, ani nemoc a tělesné bolesti obtížny. Jak útěšno jest, z lásky ku Kristu Ježíši trpět (umírající sv. Klára)

Maxim: „Kristus nemůže pomoci toběl“ Kvirin: „On je s námi vždy, a kdekoli trváme, může nám pomoci Pán,Jemuž sloužíme. I nyní, když polapen jsem a před tebou stojím, je Kristus se mnou, sílí mne, a odpovídá tobě ústy mými.“ Když hrozby soudcovy u Kvirina ničeho nezmohly, byl nemilosrdně ubit. Kvirin pocítil a projevil při tom radost, a nikoli bolest. Radoval se, že hodným učiněn je trpět pro jméno Ježíše, jako svatí apoštolové (Sk. apošt. 5, 41) a pravil: „Obětí utrpení toho stávám se pravým knězem, a toužím po mukách větších, aby mne do života věčného tou cestou následovali ti, jichž biskupem byl jsem za života vezdejšího.“ (M. Kulda, Církevní rok IV, sv. Kvirin)

Vim, bratří milí, že dle přikladu apoštola sv. Pavla mám sloužit Bohu v zimě a v nahotě, neboť jen skrze mnohá soužení vejdeme do království nebeského. A kolik budeme v tomto životě bičování, tolik vezmeme v životě budoucim radosti (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Lambert)

Radostně kráčela zmučená Leokadie do žaláře a mnozi z přátel a známých provázeli ji plačice, ona však řekla jim klidně: „Bojovníci Kristovi, nehořekujte nade mnou, nýbrž plésejte, že dáno je mi pro vyznání Ježiše Krista trpět(F. Ekert, Církev vítězná, sv. Leokádie)

„Sláva Bohu na výsostech ! Tento je den nám přežádoucí a nejslavnější. Nyní je čas příjemný a den spasení,vže pro víru v Ježíše Krista zemřeme!“ Množství katolíků doprovázelo je a projevovalo jim účast i souhlas. Vidoucevto mučednici, zvolali k nim: „Neboj se, lide Boží, a nestrachuj se ani hrozeb ani muk vezdejších.” (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Liberát a mučedníci Karthaginští)

Těm, kdo Boha miluji, prospívá neštěstí vice nežli štěsti. Lidé oplývající štěstím zapominají snadno na Boha a odcizují se mu. Právě utrpením bývá člověk zkoušen a k Bohu obrácen. Běda tomu, koho Bůh nikdy neštěstím nenavštěvuje; a proto nereptejme a nenaříkejme si, ale radujme se, že trpime (sv. Ludvík Toulose)

Nepohrdni, všemohoucí Bože, lidem svým v utrpení volajícím, ale pro slávu jména svého usmířen souženým přispěj. Skrze… (římská liturgie V jakémkoli soužení, vstupní modlitba)

Řekl jim na to: »Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete (evangelium sv. Lukáš 13,2-3)

Zatímco u jiných národů Hospodin trpělivě čeká, až se naplní míra jejich hříchů, a teprve pak je potrestá, s námi se rozhodl naložit jinak (SZ, II. kniha Makabejská 6,14)
ti, kdo se nerozhodnou přejít na helénský způsob života, měli být zabiti. Všem bylo zřejmé, že nastává čas velikého utrpení (II Mak 6,9)
Když skonával pod ranami, se sténáním pravil: „Hospodinu, který má svaté poznání, je zjevné, že jsem mohl uniknout smrti; snáším na svém těle krutá muka bičování a v duši to rád vytrpím z posvátné bázně k němu.“ (II. Mak 6,30)
My trpíme za své hříchy; ale i když se Hospodin, živý, nakrátko rozhněval, aby nás trestal a tříbil, opět se slituje nad svými služebníky. Ty však, bezbožný a nejničemnější ze všech lidí, zbytečně se nevypínej; zbujnělý nejistými nadějemi jsi vztáhl ruce na děti Nebe! Nikterak jsi neunikl soudu všemohoucího a vševidoucího Boha! Moji bratří strpěli krátká muka, ale nyní podle Boží smlouvy požívají věčný život; ty však na Božím soudu dostaneš spravedlivý trest za svou opovážlivost! Já pak, stejně jako moji bratří vydávám své tělo i duši za zákony otců a prosím Boha, aby se brzy smiloval nad národem, a tebe aby utrpením a tresty donutil vyznat, že On je jediný Bůh. (II Mak 7,32-37)

Od času Jana Křtitele až po tuto chvíli nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují (evangelium sv. Matouš, 11,12)

…nemají v sobě kořen, jsou nestálí. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají (evangelium sv. Marek 4,17)
Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých (Marek 8,31)

Má jediná Lásko, tisíckrát raději bych trpěla, abych tím přispěla k poznání tebe a tvé lásky, než byla serafem, láskou sice planoucím, ale bez kříže (sv. Markéta A. odpovídá Ježíši Kristu)
Rmoutíte se pro vnitřní opuštěnost, ale právě ta utrpení Vám mohou být největší útěchou, trpíte-li je klidně a odevzdaně. Kristus Pán Vám je posílá jen z nesmírné lásky a chce, abyste to uznala a byla mu za to vděčná. Chce Vás tím utrpením předně očistit od náklonnosti k tvorům, která velmi překáží čisté lásce. Dále chce, abyste si tím zasloužila korunu věčné slávy, a proto Vám dává zakoušet z hořkosti, kterou snášel po celý svůj pozemský život. Jste šťastna, že se mu můžete trochu podobat. Vnitřní útěcha by snad mohla probudit ve Vás marnivost místo čisté lásky (sv. Markéta A.)
Věřte mi, cesta temnoty a opuštěnosti je pro Vás spasitelnější a pro Vaše zdokonalení výhodnější. Ještě příliš toužíte po útěše, a to kalí čistotu Vaší lásky (sv. Markéta A.)
Radujte se, když smíte něco trpět. Právě proto, že Vás Kristus Pán tak miluje, nebude Vám chybět příležitost k utrpení. Ať pochází utrpení od kohokoli, ať je vždy Vaší odpovědí: „Bůh to chce, a to mi stačí“ (sv. Markéta A.)
Jak dobrý je Pán, že mně, své nehodné služebnici, projevuje takovou dobrotu a slitovnost, a pranic nedbá mé nevěrnosti a bídy! Za nejvzácnější dar, který mi Bůh uštědřil, za neocenitelnou milost považuji to, že mi nikdy neodňal poklad kříže. Mou jedinou útěchou je, že smím trpět. A nejvzácnější ze všeho pokořování je, když na nás tvorové zapomínají a námi pohrdají (sv. Markéta A.)
Nemůžeme Boha vpravdě milovat, když netrpíme. Přijímejme tiše tělesná i duševní utrpení. Kříž je dobrý v každé době a na každém místě; spojuje nás s trpícím Pánem Ježíšem, abychom konečně umřeli z lásky k němu (sv. Markéta A.)
Utrpením pokročí duše ve ctnosti za měsíc, ano za týden víc než za rok v útěše a v duchovní radosti (sv. Markéta A.)

Soudce Optim dal jej bít a při tom domlouval mu, aby bohům obětoval. Maxim odvětil: „Co se mi děje pro Ježíše Krista, není utrpením, nýbrž milostí.“ Soudce kázal jej na skřipci mučit. Maxim pravil: „Zachráním duši svou, nebudu-li modlám obětovati, kdybych jim obětoval, ztratil bych duši svou.“ Vladař vida se přemožena odsoudil jej na smrt ukameno­váním. Biřici ihned vyvedli ho za město. Svatý mučeník v dešti kamenů díky vzdával Bohu Kristu a šťastně skonal (M. Kulda, Církevní rok III)

Kristus je ten, který v mnoha mnoho vytrpěl: v Abelovi byl zavražděn, v Izákovi mu byli svázány nohy, v Jakubovi musel pobývat v cizině, v Josefovi byl prodán, v Mojžíšovi jako dítě odložen, v beránkovi zabit, v Davidovi pronásledován, v prorocích zneuctěn (Meliton ze Sard, velikonoční homilie)

Stihne-li tě tělesná nemoc, neochabuj duchovně. Vždyť jestliže si Pán přeje, aby tělesně trpěl, kdo jsi ty, že se nad tím rozhořčuješ? (mnich, neznámý )
Jako vosk nemůže přijmout vtlačovanou pečeť, dokud se nezahřeje a neroztaví, tak ani člověk nemůže pojmout Kristovu moc, není-li prověřen námahami a nemocemi. Proto řekl Pán božskému Pavlovi: „Stačí ti moje milost, protože má síla se projeví ve slabosti.“ A apoštol sám se chlubí: „Velmi rád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc“
Jestliže se někdo vzpomene na toho, kdo mu přinesl trápení, kdo ho zneuctil, zarmoutil nebo poškodil, má na něj pamatovat jako na lékaře, kterého poslal Kristus, a má ho pokládat za dobrodince – poněvadž právě to, že se při takových věcech trápíš, je známkou nemocné duše. Kdybys totiž nebyl nemocný, netrpěl bys. A musíš mít z bratra radost, že s jeho pomocí poznáváš svou nemoc, a musíš se za něj modlit a přijímat to, co ti dělá, jako uzdravující lék, který ti poslal Kristus. Jestliže se ale nad ním zarmoutíš, je to, jako bys říkal Kristu: „Nechci si vzít tvé léky, chci shnít ve svých zraněních“ (mnich, neznámý)

Po malém utrpení dojdou velikého dobrodiní, neboť Bůh je vyzkoušel a shledal je hodnými sebe (SZ, Kniha moudrosti 3,5)
A když jsem se narodil, nadechl jsem vzduch společný všem a spočinul na zemi, kde všichni stejně trpí, a první zvuk vydal jsem v pláči, stejně jako všichni (Moudr 7,3)
Protože nechali moudrost stranou, nejenže sami utrpěli škodu tím, že nepoznali dobré věci, nýbrž i potomkům zanechali pomník své nerozumnosti, aby nemohlo být skryto, v čem padli (Moudr 10,8)
Když totiž uslyšeli, že tresty na ně seslané posloužily oněm k dobrému, pochopili, že jedná Hospodin (Moudr 11,13)

Viděl jsi utrpení našich otců v Egyptě a slyšel jsi jejich úpění u Rákosového moře (SZ, Nehemjáš 9, 9)

Trpět musí každý člověk. Rozdíl je pouze v tom, jak trpíme. Buď snášíme své útrapy jako kající lotr po pravici trpělivě, anebo jako druhý zatvrzelý lotr vzdorovitě. Nejsou utrpení sama o sobě nic zlého. Zlem se stávají jen tehdy, když je snášíme neradi (sv. Ondřej Avellina)

Sotva dokončil přípravný rok v klášteře, otevřely se mu nohy, a vředy na nich působily mu až do smrti mnoho bolesti. Z úzkostlivé stydlivosti čistil a obvazoval si tyto rány sám, nedopouštěl, aby někdo se ho dotýkal. A nebyl to jediný kříž, jimž Bůh ho navštívil. Ještě mu nebylo úplně čtyřicet let, když ohluchl. Byla to pro něho rána veliká, neboť horlivý zpovědník tento, jenž ve zpovědnici nevýslovně mnoho dobrého způsobil, byl takto nucen tohoto záslužného úřadu se vzdát. Konečně za posledních let svých oslepl docela. Byl hluchý pro svět, ale slyšel dobře hlas milosti Bozi, jenž k duši jeho mluvíval. Byl slepý a neviděl marnosti tohoto porušitelného světa, světlo pak shůry osvěcujicí rozum i srdce zářilo mu tím jasněji. Všecky tyto zkoušky přijímal z rukou Páně s vděčnosti, říkaje: „Jest to vůle Boží, tak tomu chce Hospodin.“ Nad to vše býval i jinými různými chorobami stíhán, tak že za posledních roků života svého nemohl skoro z lůžka ani povstati, ale i v tom si liboval a neustával Boha velebit. Sám jsa trpitelem, měl Pacifik upřímnou soustrast s lidmi trpícími (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Pacifik)

Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás (apoštol Pavel, list Římanům 8,17-18)
v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí (Řím 12,12)
Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy (II. Kor 1,5)
neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy (II Kor 4,17)
vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět (Fil 1,29)
Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste všecky zkoušky trpělivě vydrželi (Kol 1,11)
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je Církev (Kol 1,24)
Již tehdy, když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali, že nás čeká soužení. A jak víte, tak se i stalo (I Sol 3,4)
V tom se právě ukazuje spravedlivý Boží soud: tak máte být uznáni za hodné Božího království, pro které trpíte (II Sol 1,5)
byl jsi při tom, když jsem byl pronásledován a trpěl v Antiochii, v Ik[niu i v Lystře. Jaká pronásledování jsem přestál a ze všech mě Pán vysvobodil! Tak i všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni (II Tim 3,11-12)
A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí (Žid 2,18)
Tak i Ježíš podstoupil utrpení za bránou, aby vlastní krví posvětil lid. Vyjděme tedy k němu mimo tábor a snášejme urážky jako on!(apoštol Pavel, Žid 13,12-13)

K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích (apoštol Petr, I. list 2,21)
Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného (I Petr 3,17)
Spíše se z toho radujte, že tím máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení (I Petr 4,13)
A tak ti, kdo trpí podle Boží vůle, ať se poroučejí dobrými skutky do ochrany věrného Stvořitele (I Petr 4,19)
Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout.Postavte se proti němu, silní vírou. Víte přece, že vaši bratři po celém světě musejí také tak trpět (I Petr 5,8-9)
Vysvobodil však spravedlivého Lota, který těžce trpěl bezuzdným chováním prostopášníků (II Petr 2,7)

Vítězství u Lepanta bylo posledním velkým skutkem slovutného papeže Pia V. Od té doby chřadl tělesně, avšak
sv. Pius V. ani v bolestné nemoci neopouštěl od svých tuhých postů. Snášeje trpělivě trapnou chorobu svou volával v největších bolestech na kolenou před Ukřižovaným: „Rozmnož, 0 Pane, bolesti mé, ale posiluj mne v trpělivosti!“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Pius V.)

Kdo se chce stát svatým, musí se připravit na utrpení (sv. Pio z P.)
Nechtějme popírat, že utrpení nutně potřebuje naše duše a kříž musí být naším každodenním chlebem (sv. Pio z P.)

Každá útrapa, která na tebe dopadne, se dá přemoci mlčením (Poimen)

Potom kázal Rajmund poznovu věřícím i nevěřicím, a když opět dopaden byl, nařídil sudí propáliti mu žhavým, železným bodcem oba pysky, provléci jimi řetizek, zavěsit na něj zámeček a zamčít klíčem. Posléze dal ho vsadit do tuhého vězení a rozkázal, aby visutý zámek na rtech jeho byl otvírán pouze za tři dny jednou, kdy měl se mu poskytovat skrovný pokrm. Takovým způsobem chtěl sudi mučedníka donutiti, by nemohl více o Kristu mluvit. Plných osm měsíců ležel Raymund v hrozném žaláři, jsa od surových strážců tupen. Maje na rukou i nohou okovy a na rtech zámek a celým světem opuštěn, zdál se být z lidi nejnešťastnějším, avšak Bůh naplňoval ho v tomto utrpení sladkou útěchou a duch jeho povznášel se na perutích modlitby z přitmi žalářního k jasu výšin nebeských. Snášel stav svůj s dojemnou trpělivosti, a kdykoli křesťané potají ho navštívili, nemohl k nim sice mluvit, ale zjev jeho byl kázaním plným sily a života, mocnějším nad jakoukoli řeč mluvenou (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Rajmund Nonnatus)

Lépe je trpět nevinně a mlčet, než trpět zaslouženě a mluvit (sv. Romuald)

Odvětila jim: „Nenazývejte mě Noemi (to je Rozkošná) . Nazývejte mě Mara (to je Trpká) , neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl (SZ, kniha Rút 1,20)

Po celý život svůj byla Růžena trpitelkou. Již v útlém věku churavěla často a zakoušela pro svou nábožnosť a náklonnosť ku sebezapiravosti od bratří, sester 1 služebnictva mnoho ústrků. Že nechtěla se líčiti a strojiti, bývalaod matky plísněna a pěstí i holí bita a smýkána. Domácii cizi lidé posmivali se životu jejimu a pokládali ji buď za osobu výstřední a duševně chorou, buď za osobu pokryteckou. Když dosáhla nejvyššího stupně dokonalosti, bývala navštěvována utrpením duševním. Po celých patnácte let pocitovala každodenně nejméně hodinu v srdci svém velikou skličenosť a vypráhlosť, jakoby Bůh na ni byl úplně zapomněl. Tu chvěla se hrůzou a volala: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil!“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Růžena z Limy)

Často již prosil jsem Boha, aby buď odvolal mne z tohoto vezdejšího života, anebo aby učinil mne způsobilým, bych mohl býti prospěšen matce naší Církvi, avšak on nevysvobodil mne dosud z velikých soužení mých a nemohl jsem prospívat Cirkvi tak, jak jsem si přál. Tisicerými bouřemi zmitán mezi bolesti každodenně se obnovující a mezi naději přečasto marnou, žiji takto ustavičně takřka umíraje (sv. Řehoř VII., dopis)

Když je tělo nemocné, duši se daří dobře (sv. Řehoř Naz., homilie 12)
Nemoc má působí mně mnoho bolesti, ale také mnoho radosti. Netěšim se ovšem, že trpim, ale že mohu být jiným lidem učitelem trpělivosti. Snažím se, aby tělesná bolest byla mně užitečná a naučila mne trpělivě snášet věci odporné a vzdávati Bohu diky za hodiny trpké jako za dny radostné (sv. Řehoř Naz. v nemoci na konci života)

Nemocným, kterým pomoci již neni, všecko se dovoluje, tak i Bůh poskytuje zavrženým vše, čeho si žádají (sv. Řehoř V.)
Když Řehoř, jenž stižen byl pakostnici, zvěděl, že také Leander timto neduhem trpi, napsal mu tato slova: „Slyšel jsem, že neduh tvůj často tě velice trápi, právě jako mne. co si však máme v těchto bolestech počit jiného, nežli
že budeme stále pamatovati na svoje hříchy a Bohu všemohoucímu děkovati za to, že chce nás očistit tělesnými bolestmi z hřichů, jichž tělem jsme se dopustili.“ Slovy těmi těšil se Leander, kdykoli soužen byl neduhem svým (dopis sv. Řehoře sv. Leandru)

  1. Domníváme-li se, že jsme se nedopustili mnohých nepravostí, ba naopak že jsme vykonali mnoho skutků kajících — ač takto nikdy právem mysliti nelze; — vzpomeňme si, že se nepřichází do slávy nebeské leč úzkou branou strasti všelikých a utrpení.
  2. Abychom i mohli tam se dostat jinou branou, pomněme přec, že pro zákon čisté lásky k Bohu toho ani žádat, ani pomyslit nesmíme, poněvadž Syn Boží a za ním všickni svatí tam kráčeli a se dostali nesouce každý kříž svůj cestou trnovou (Scupoli, Duchovní boj 13)
    Co nás tu klame je, že nižší stránka duše neobává se nic utrpení vzdálených a my se pak rádi odvažujeme na to, abychom se rovnali těm, kteří skutečně snášejí veliké nesnáze a bolesti s velikou a statnou trpělivostí. Chceme-li tedy ujít osidla tak nebezpečného, odhodlejme se k bojování a bojujme skutečně proti nepřátelům , nás vůkol obkličujícím a na nás dorážejícím . Tak poznáme, zdali jsme měli úmysly dobré a šlechetné, či matné a pouze zdánlivé a budeme kráčet k dokonalosti tou pravou cestou, kterouž k ní dospěli svatí Boží (Scupoli, Duchovní boj 30)
    Vězme pak též, že Bůh, vida nás hotovi přičinit se ke všemu dobrému, abychom dosáhli pravých ctností, neopomíná zkoušet nás nesnázemi všelikými a utrpením. My tedy poznávajíce jeho lásku, kterou k nám chová, i otcovskou pečlivost, jíž se o naše duchovní dobro stará, přijímejme rádi a vděčni kalich sobě od něho podávaný a vypijme jej ochotně do poslední krůpěje, přesvědčeni jsouce, že čím bude nám hořčejší, tím bude i spasitelnější (Scupoli, Duchovní boj 38)

Přijímej všechno, co tě potká, a jsi-li vždy znovu pokořován, buď trpělivý (SZ, Sirachovec 2,4)
Nelze poznati ve štěstí přítele, a neutají se v neštěstí nepřítel (kniha Sirachovec 12,8)
S pošetilcem nenadělej mnoho řečí a k nerozumnému nechoď! Varuj se ho, abys neměl těžkosti a tvá pověst neutrpěla, až se s ním střetneš! Vyhni se mu a najdeš klid a nebudeš znechucen jeho ztřeštěností (Sir 22,13)
Spory pyšných vedou ke krveprolévání, je utrpením poslouchat jejich urážky (Sir 27,15)
Lepší je smrt než trpký život a věčný odpočinek než trvalá nemoc (Sir 30,17)
Kdo se nepřecpává, má zdravý spánek, ráno vstává se svěží myslí. Nenasytný však trpí nespavostí, bolestmi žlučníku a zvracením (Sir 31,20)
Synu, nad mrtvými prolévej slzy a začni naříkat jako ten, kdo velmi trpí. Postarej se o jeho tělo, jak náleží, a nezanedbej jeho pohřeb (Sir 38,16)

Příštího dne dal jim soudce pod nosem pálit síru, aby se udusili. Svatí snoubenci však okřívali vůní nejlíbeznější. Dal je postavit na železné plosky žhavě rozpálené. Svatí mučedníci vzývali jméno Ježíš, a plosky byly studeny jako led. Soudce to měl za kejklířství. Stratonika pravila: „O kejklířství nevíme; ale Kristus ruší vaše šmejdy!“ Soudce opět dal je bít. Ale Stratonika pravila: „Čím krutější jsou muky naše, tím slavnější bude naše blaženost“ Byli zase do žaláře odneseni, kde tři dny a tři noci bez jídla a bez nápoje byli necháni. Čtvrté noci anděl je potěšil a uzdravil (M. Kulda, Církevní rok V., sv. Stratonika a sv. Seleukus)

A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří (Skutky apoštolů 5,41)
Já mu ovšem ukážu, jak mnoho musí pro mě vytrpět (Skt 9,16)
Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme (Skutky apoštolů 14, 22)

A pohlásavše evangelium tomu městu a vyučivše mnohé, navrátili se do Lystry a do Ikonta a do Antiochie pisidské mysli učedníků potvrzu­jice a napomínajíce setrvávati u víře, aniž se dávati od ní odhroziti protivenstvími a pronásledováními. Nestačí zajisté símě Boží toliko rozséti; musí také zalíváno, pěstováno, proti zvěfi stráženo a varováno, a proti příkořím nečasů, nechvílí a bouří hájeno a braňováno bývati. Novoobrácenci v Lystře a v dotčených místech od pohanů a obzvláště od židů znepokojováni a pronásledováni jsouce, takového posilení a potěšení ovšem i napomenutí velikou měli potřebu. Potěšení ale, jež jim přinesli, nazáleželo v přislíbeních pozemských nějakých a v slibech rozkoší světských, nýbrž oni naopak jim zjevně praví, že skrze mnohá soužení vejíti musíme do říše Boží. Pravdou tou ozývá se veškeren Zákon Nový, ano i Starý Zákon nejinak v prorocích a na nich svědčí, ačkoli v něm někdy k odplatám dočasným se prohlédalo. Spasitel nejenom trpěl, ale trpěti musel, jak sám Luc. 24,26 řekl:Nemusel-li Kristus trpět a tak vejíti do slávy své? Oslava s Kristem dává se pod podminkou spolustrádání s ním Rom. 8, 17; 2 Tim. 2, 12 aj. Jak svět postaven je ve zlu 1. Jan 5, 19 a Boha nenávidí Jan 7, 7 a jak člověk ke zlu kloní se a ve zlu více libuje si než v dobru, Rom. 7. 18. 24, nemůže jinak být, leč že jedině skrze utrpení do slávy Boží vejít možno je. Cesta k říši věčné úzká je a těsna Mt. 7, 14 a žádosti těla ukřižovat potřeba Gal. 5, 24. Útrapy jenom otvírají bránu nebes; jimi ztrácí člověk náklonnost k věcem pozemským, jimi dostává chuti a snahy po věcech věčných, jimi se připodobňuje ku Kristu a maje společenství v utrpení jeho Fil. 3, 10 dosahuje právo také s ním k oslavení přijít, a nikdo nemůže býti korunován, lečby řádně bojoval 2 Tim. 2, 5. Toho Pán ozvláště a výslovně žádá ode křesťanů, an dí Mt. 10, 38.: Kdo nebere kříže na sebe, není mne hoden. Tudy praví Pavel tuto důrazně my, nedí: lidé, nýbrž my,jenž se ku Kristu známe a cestou ctnosti kráčeti hodláme a 1. Thess. 3, 3 učí Pavel, že k útrapám postaveni jsme a předpověděl Soluňanům, že trpěti budou. Vůbec výrok činí obecný 2. Tim. 2, 12: Všichni, kdo chtějí zbožně živí býti v Kristu, protivenství trpětí budou. Takové napomenutí svrchovaně bylo potřebno tenkráte v církvi mladé, aby se nedali zviklati a odstrašiti novokřesťané od víry a nerozpáčili se ve přesvědčení svém (F. Sušil ke Skutkům apoštolů 14.kap. verš 22)

Manžel můj Getulius i bratr jeho Amant, oba věrni služebnici tvoji, vytrpěli mnoho pro Krista a raději umřeli, než by modlám byli sloužil. Smrt pro Krista podstoupená způsobila jim sice na světě potupu, za to jsou však nyní mezi anděly a maji se svým nebeským králem život věčný.“ Na to zvolal rozhněvaný císař: „Buď ty a synové tvoji obětujte našim bohům, anebo budete jim sami obětováni!“ Symforosa odpověděla: „Jaké to Štěstí pro nás, že máme být Bohu svému v oběť dáni!“ Hadrián císař: „Našim bohům budete obětováni“. Ale statečná Symforosa odvětila: „Bohové vaši nemohou nás za oběť přijati; vždyť my rozmnožime muka těchto zlých duchů, budeme-li obětováni pravému Bohu svému Kristu. Neodvrátiš mne žádnou mukou od žádosti, abych vešla v pokoj s Getuliem, jehož jsi usmrtil pro jméno Kristovo!“ I rozkázal císař Symforosu odvést do chrámu Herkulova, a když i tu zdráhala se obětovat, byla nejprve
ukrutně zbičována a za vlasy pověšena. Za tohoto mučení napominala svatá matka synů svých řkouc: „Nelekejte se
ditky milé z toho, co trpím, neboťtrpím ráda a kladu ochotně svůj život za oběť Kristu Pánu. Jen buďte stateční a bojujte vytrvale. Buďte pamětlivi příkladu otcova, vzpominejte i na matku, a jděte po našich šlépějích. Krátké je utrpení a věčná bude sláva naše.“ Když Symforosa ani takto nedala se od Krista odvrátit, byla s těžkým kamenem na hrdle hozena do řeky Ania a utopena (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Symforosa a synové)

Jak mohl jsi se, šlechetný Symforiane přiklonit k těm bludům, v nichž věziš? Či nejsou ti známy císařské zákony vydané proti křesťanům ?“ I přečetl soudní písař toto mařizeni: „Císař Mark Aurél piše všem vladařům, soudcům a úředníkům říše naší. Slyšíme, že jisti lidé, kteří zovou se křesťany, jednají proti zákonům státním. Vyhledejte je, a nebudou-li bohům obětovat, nuťte je k tomu mučenim.“ Potom otázal se vladař: „Nuže, co tomu říkáš? Nemůžeme rozkazu cisařova pominouti; neuposlechveš-li tedy, budeš potrestán smrti.“ Symforlan odpověděl: „Křesťan jistě zahyne, klaní-li se modlám od dábla vynalezeným. Bůh náš je bohat v odplatě a hrozný v trestech; těm, kdož mu věrni zůstanou, udělí života, a ty, kteří mu odporují, zahubí smrtí. Zůstanu tely pevným u viře, abych byl spasen-“ (F. Ekert, sv. Symforian)

Vladař zvolal: „Buď poslušen rozkazů císařských, vždyť přece stojí psáno v knize vaší, že srdce královo je v ruce Boží.“ Na to řekl mučedník: „Psáno je: V ruce Boží je srdce krále, jenž bojí se Boha, a nikoli srdce tyrana, který modlám se klaní.“ Vladař vzkřikl: „Jakže, ty pošetilce nazýváš císaře tyranem?“ “Theodoret odvětil: „Přikazuje-li takové věci, jakéž ty mně ukládáš, je nejen tyran, ale člověk nejbídnější.“ I poručil vladař mučedníka znova natáhnout na skřipec a loučemi pálit, a vyzval ho opět, aby vzdal bohům poctu; ale on řekl mu: „Neznám bohů učiněných rukou lidskou; známť toliko jednoho pravého Boha Stvořitele. Ty pak, jenž důvěřuješ mrtvým modlám, budiž podobným učiněn jim.“ Na mučidle vyznal Theodoret, že necítí tělesných bolesti, poněvadž Bůh je s ním, a modlil se tak vroucně, že katané vidouce jeho nadlidskou trpělivost ustrnuli zděšením a zahodili pochodně, nechtějice více pálit ho. I odsoudil je vladař pro neposlušnost, aby bez odkladu byli utopeni. A když odcházeli, řekl jim Theodoret: „Jděte jen bratří napřed, já až přemohu nepřítele, půjdu za vámi k Pánu, jenž dá mně palmu vítězství.“ Posléze pohrozil vladař statečnému mučedníkovi smrti, setrvá-li urputně ve víře Kristově. Na to řekl mu Theodoret: „To právě je, zač Boha prosím; avšak ty zemřeš brzo v hrozných bolestech, a císař tvůj bude zabit ve válce.“ (F. Ekert, sv. Theodoret, jeho proroctví se splnilo )

Slušno, aby křesťané takové oběti dávali Kristu, jenž dříve za každého z nás trpěl! (sv. Teodot)

Kdo má u sebe Ježíše Krista, tak dobrého přítele a vůdce, může snést všechno. Neboť on nám pomáhá, posiluje nás, nikoho neopustí; je to pravý a upřímný přítel (sv. Terezie A., Vlastní životopis)

Pravý duch hledá v Bohu spíš to, co je mu nepříjemné, než to, co je mu příjemné. Tíhne spíš k utrpení než k útěše. Chce se všech dober pro Boha spíš vzdát, než je vlastnit. Je mu milejší vyprahlost a soužení než blahé obcování, protože ví, že v tom prvním spočívá následování Krista a zapírání sebe, zatímco to druhé není ničím jiným než hledáním sebe sama v Bohu (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Trpím jen okamžik. Jen proto si člověk zoufá a klesá na mysli, že se znepokojuje myšlenkami na budoucnost a na minulost (sv. Terezie z L.)
Nemám srdce bezcitné, a právě proto, že je schopno velice trpět, přeji si, aby snášelo pro Ježíše co nejvíce útrap (sv. Terezie z L.)
Přeji si jen jedno, až budu na Karmelu, abych stále trpěla pro Ježíše. Život míjí tak rychle, že opravdu je lepší mít velmi krásnou korunu a trochu bolesti než mít korunu obyčejnou bez bolesti (sv. Terezie z L., dopis)
Má drahá Tetičko, Pán Bůh vás musí zvláště milovat, když vám posílá takové utrpení, a přece, kdyby mě vyslyšel, nikdy už byste nebyla nemocná, protože bych byla šťastná, kdyby poslal mně všechny trampoty, které vyhrazuje vám (sv. Terezie z L., dopis)
Naše svatá Matka říkala s úsměvem Pánu tato tak pravdivá slova: „Můj Bože, nedivím se, že máš tak málo přátel, když s nimi tak špatně zacházíš.“ Ale i uprostřed zkoušek, které posílá, je Pán Bůh velmi jemnocitný. Nemoc mého milého tatínka mi to zjevně dokazuje (sv. Terezie, dopis s citací sv. Terezie z A. v životopise)
Mnozí slouží Ježíšovi, když je potěšuje, ale málokteří jsou ochotni dělat společnost Ježíši spícímu na vlnách nebo trpícímu smrtelnou úzkostí v zahradě!…Kdo tedy bude chtít sloužit Ježíši pro něho samého?…Budeme to my… (sv. Terezie z L., dopis Celině)

Trpět se říká trojmo: Jedním způsobem nejvlastněji, jako když se něco vzdálí od toho, co mu přísluší podle přirozenosti nebo podle vlastní náklonnosti…méně vlastně…proto, že se něco od něho odnímá, ať je mu to příhodné nebo nepříhodné…co přechází z možnosti do uskutečnění, může se nazvat trpícím…naše rozumění je „nějaké trpění“ podle třetího způsobu trpění (sv. Tomáš. A., Summa teologická I,79)
Povšechně…každé přijmout je trpět, i když se nic neodvrhne…vzduch trpí, když je osvětlován…jiným způsobem trpěti se říká vlastně, když se něco přijímá s odvržením jiného…zdraví s odvržením nemoci…obráceně…nemoc s odvržením zdraví. A toto je nejvlastnější způsob trpnosti…v duši je trpnost…smutek je vlastně více trpností než radost (I-II,22)
Nazírání pravdy mírní smutek nebo bolest a to tím více, čím kdo dokonaleji miluje moudrost. A proto lidé z nazírání božského a budoucí blaženosti se radují v protivenstvích podle Jak 1,2: „Radujte se bratři, když se octnete v různých zkouškách“…mučedník Tiburius, když holými chodidly šlapal na řeřavé uhlí řekl: „Zdá se mi, že chodím po květech z růží ve jménu Ježíše Krista“ (I-II,38)
Kristus ve stavu před utrpením byl zároveň poutníkem a patřícím…zvláště pak měl podmínky poutníka ze strany těla, pokud mohlo trpět. Podmínky pak patřícího měl nejvíce ze strany rozumové duše. To pak je podmínkou duše patřící, že není nikterak podrobena svému tělu, ani nezávisí na něm, nýbrž je zcela ovládá…duše blažené, i před vzkříšením, i po něm, mohou poznávat bez obracení k představám. A totéž třeba říci o duši Kristově (III,11)
Utrpení svatých prospívají Církvi ne sice na způsob vykoupení, nýbrž na způsob povzbuzení a příkladu (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,48)
Eucharistie je svátostí Utrpení našeho Pána, obsahuje Ježíše Krista, který pro nás trpěl. Proto všechno, co je účinkem Utrpení našeho Pána, je také účinkem této svátosti (sv. Tomáš A., In Joannem 6)
Bůh Otec v něm vzbudil vůli přijmout utrpení tím, že do něho (Ježíše Krista) vlil lásku (sv. Tomáš A.)

Dobře je pro nás, dolehnou-li na nás čas od času nějaké těžkosti a protivenství, protože připomenou člověku, aby se zde na zemi cítil jen jako ve vyhnanství a neskládal své naděje v nic pozemského (blahosl. Tomáš K., NK I,12 – Jak užitečné je protivenství)
Bůh to zařídil tak, abychom se učili jeden druhého břemena nésti (Gal 6,2), neboť nikdo není bez chyby, nikdo bez břemene, nikdo sám sobě nepostačuje, nikdo není sám sobě dost moudrý. Proto se musíme vespolek snášet, vzájemně se těšit, sobě pomáhat, sebe poučovat a napomínat (NK I,16)
Hodný člověk vždy nalézá dost příčin k žalu a pláči. Ať totiž pozoruje sám sebe nebo uvažuje o svém bližním, shledává, že zde nikoho není bez utrpení (NK I,21)
Nikdo na světě není bez trápení a soužení. Není bez něho ani král a papež. A komu se vede nejlépe? Zajisté jen tomu, kdo dovede pro Boha něco trpět (NK I,22)
Kristus Pán chtěl trpět, chtěl být v opovržení, a ty se opovažuješ sobě stýskat? (NK II,1)
Kdo umí nejlépe trpět, bude mít také nejvíce pokoje. Takový člověk je vítězem sám nad sebou a pánem světa, je přítelem Kristovým a dědicem světa (NK II,4)
Kéž mi, Pane, umožní tvá milost, co se nemožným zdá mé přirozenosti. Ty víš, nejlépe, jak málo snesu, a že ihned klesám na mysli, jak jen dost nepatrné utrpení se mne dotkne (NK III, 19)
Nemysli, že jsi zcela opuštěn, když na tebe sešlu nějaké soužení nebo ti odejmu žádoucí útěchu, vždyť právě jen cestou utrpení se jde do království nebeského (NK III,30)
Nemůžeš-li to trpět radostně, snášej to aspoň trpělivě! (blahosl. Tomáš K., NK III,57 – Nebuď tuze sklíčen, když někdy v něčem poklesneš)

Všickni vrhli se svatému Urbanovi k nohám s pláčem: „Modli se za nás, otče svatý, neboť přijde na nás pronásledování.“ — Svatý Urban řekl jim: „Proto nemáte plakat,ale radovat se, neboť jen utrpením vejít můžeme do království nebeského.“ Celou noc ztrávili v chvalozpěvech a na modlitbách, aby sobě vyprosili milosrdenství Božího. Žalářník Anolius tou nábožností a důvěrou v Boha tak byl pohnut, že padna na kolena vyznal víru v Ježíše Krista, a přijal svatý křest i svátost biřmování. Svatý Urban sloužil v žaláři mši svatou, a posilnil všecky chlebem života věčného, nejsvětější Svátostí (M. Kulda, Církevní rok III)

Heřman Vavřinec dosáhl věku velikého a říkával: „Jediným utrpením mým je, že nemám žádného utrpení“ Konečně seslal mu Bůh nemoc přebolestnou; tu pak řekl: „Kdyby se Bohu líbilo, rád bych snášel bolesti ty až do soudného dne.“ (M. Kulda, Církevní rok I)

Dobrá matka vyslechla tento úmysl s velikým zármutkem majic rozloučit se s milovaným synem, on však potěšil ji řka: „Drahá matko, zmírní žal svůj! Matka Makkabeovců napomínala synů svých, aby za víru zemřeli. Nejsem sice tak šťasten, abych za věc tak svatou prolil krev svou, ale právě náboženství veli mně, abych odcestoval. NSetřitedy slzy svoje, utiš se a modli se za mne.“ Rozloučil se s matkou vstoupil Julhus na loď a plavil se do Benátek (F. Ekert, sv. Vavřinec z B.)

I podrobil se ochotně bolestné operaci lékařské a jsa na hrdle řezán a pálen mlčel a vyslovil jediné přesvaté slovo Ježíš. Po nějakém čase bylo třeba řezat a pálit churavé hrdlo podruhé, a tu osvědčil Vavřinec poznovu vzácnou trpělivost a zmužilost. Když lékaři k němu přistoupili, řekl „Jen řežte, však nástroje vaše nejsou tak ostré, jako byly drápy šelem, jež těla svatých mučedníků rozdiraly !“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Vavřinec Justiniani)

Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal (žalm 22,25)
Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh (žalm 42,12)
Oči mám zkalené utrpením, po celé dny jsem tě, Hospodine, volal, vztahoval jsem k tobě dlaně (žalm 88,10)
Až když je hubil, hledali jej, navraceli se a ptali se po něm. Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, zachráncem že je Bůh svrchovaný (žalm 77,34-35)
I volali k Hospodinu v soužení svém, a on z tísně jejich je vysvobodil (žalm 106,28)

8.2 Mše svatá je nejlepší lék na veškeré zlo. O mši sv. křesťanské otázky https://tradice.net/2013/11/2013-11-04/#gsc.tab=0