1. Zbav nás od zlého Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého (Jan 17,15)
    Když říkáme: Zbav nás od zlého, připomínáme si, že ještě nejsme v onom dobru, kde nebudeme trpět žádným zlem. Tato poslední prosba modlitby Páně je vlastně tak široká, že ať se křesťan octne v jakémkoli soužení, může do ní vložit všechen svůj nářek a vylít všechny své slzy. Touto prosbou může svou modlitbu začínat, v ní může setrvávat a jí opět končit…I když probereš všechna slova svatých proseb, myslím, že nenajdeš nic, co by nebylo obsaženo v modlitbě Páně (sv. Augustin, list Probě)
    Pod ochranu tvou se utíkáme! Pod ochranu tvou se utíkáme! Jak mnohých vítězství nad úklady ďábelskými došli věřící, že touto krátkou, ale velemocnou modlitbou pozdravovali Marii (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
    Ďábel, jenž si zvykl nás pokoušet, nepřichází sám k našemu smrtelném zápasu, ale přibírá si pomocníky. „Naplněny budou domy jejich draky“ (Iz 13,21). Umírá-li někdo, naplňuje se dům jeho ďábly, aby ho spojenými silami zahubili. Vypravuje se o sv. Ondřeji Avellinském, že k jeho smrti se dostavilo deset tisíc pokušitelů (Chvály mariánské)
    Právem tedy pozdravuje Tě, nejlaskavější Královno má, sv. Jan D. „Naděje zoufalých (Spes desparatorum), právem tě nazývá sv. Vavřinec J. nadějí zločinců (delinquentiu spe), sv. Augustin jedinou nadějí hříšníků (Spes unica peccatorum), sv. Efrém bezpečným přístavem v moři tonoucích. Ano tento Tebe i obranou zatracenců nazývá. Právem posléze sv. Bernard zoufalce napomíná, aby nezoufali, a radostně a něžně oslovuje ji, nejdražší Matku svou, slovy láskou dýšícími: „Ó Panovnice má, kdo by v tebe nedoufal, když i zoufalým pomáháš“ (Chvály mariánské)
    Sv. Bernard (Sign. magn.) učí, že jako Adam a Eva společně byli vinni naší záhubou, tak i druhý Adam a druhá Eva tj. Ježíš a jeho Matka Maria společně nás vykoupili. Ovšem, říká světec, není pochyb, že Ježíš Kristus sám nás mohl co nejdokonaleji spasit, avšak viděl vhodnější, aby jako Adam a Eva do záhuby nás strhli, tak nyní i jeho Matka s ním nás vykoupila. Z té příčiny nazývá sv. Albert Veliký Pannu Marii pomocnicí díla vykoupení, Adjutrix redemptionis. A v zjevení sv. Brigity čteme, že jednou jí Maria řekla: „Jako Adam a Eva za jediné jablko svět zaprodali, tak Syn můj a já jakoby jedním srdcem svět jsme vykoupili (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
    Proto podle výroku Richarda od sv. Vavřince spása naše je v rukou Panny Marie, takže my křesťané můžeme větším právem říkat o ní víc než Egypťané o Josefovi : „Život náš v tvé je ruce“ (Gen 27,25). Totéž tvrdí sv. Jordan: Spása naše v jejích je rukou. A zřejměji ještě Kassián se vyjadřuje a říká bez omezení, že spasení všech na přízni a ochraně Panny Marie závisí. Koho Maria chrání spasen bude, koho nechrání je zatracen. Sv. Bernardin Sienský: “Ty všechny milosti rozdáváš, spása naše je ve tvých rukou. Ano, ó Paní, ty všechny milosti rozdáváš a milost spásy obdržíme pouze z tvé ruky, proto na tobě závisí naše spása.” Právem tedy říká Richard, že jako kámen klesá, když mu odebereš podkladek, tak duše bez pomoci Panny Marie do hříchu klesá a posléze do pekla. Sv. Bonaventura učí, že Bůh bez prostřednictví Panny Marie nás nespasí (Chvály mariánské)
    Vždyť víš, volám s opatem Celesským, že Bůh tě nestvořil pouze pro sebe, nýbrž i proto, abys anděly obnovila, lidi vykoupila a ďábly přemohla. Tvým prostřednictvím člověk opět je s Bohem smířen, pekelný drak nepřítel jeho je přemožen a zničen bývá (O zvěstování)
    Salus infirmorum – uzdravení nemocných. Blahosl. Simon Stock nazývá Marii Pannu „lékem hříšníků“ a sv. Efrém „neklamnou záchranou všech, kdo se k ní utíkají“. Tedy nejen léku, ale i uzdravení dojde, kdo k ní přichází, jak sama slibuje: „Kdo mne nalezne, nalezne život, a dosáhne spasení od Hospodina“ (Přísl. 8,35) (O loretánských litaniích)
    Auxilium christianorum – pomocnice křesťanů. Sv. Jan D. nazývá Marii Pannu pomocí rychlou a vždy ochotnou všeho nebezpečí nás zprostit. Tato pomoc je všemohoucí (sv. Kosmas Jeruzalémský) v hájení hříšníka před peklem. „Slavná bojovnice!“ volá sv. Bernard „nepřemožitelná v boji o spásu svých služebníků, kteří potřebují uniknout ďábelským útokům.“ Proto Písmo nazývá Pannu Marii „hroznou jako spořádaný vojenský šik“ (Písní 6,9) (O loretánských litaniích)
    Napsal jsem dříve, že je morálně nemožné, aby ctitel mariánský byl zavržen, tomu však rozuměj tak, že takový ve stavu smrtelného hříchu buď nesmí žít anebo alespoň hledět, aby se ho zbavil, k čemuž mu Maria určitě pomůže (sv. Alfons L., Pobožnosti k uctění Rodičky Boží)

Pán, který smazal hřích a odpustil vaše viny, je s to chránit vás a střežit proti nástrahám ďábla, který proti vám bojuje, aby vás nepřekvapil nepřítel, který obyčejně zplodí vinu. Kdo se však svěří Bohu, ten se nebojí ďábla. Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (sv. Ambrož, De sacramentis V)

Bože, buď milostiv mně hříšnému (sv. Ansgar umírající R. Schikora, Naše světla)

Nepřítel nikdy nespí, ale ustavičně bdí, aby nás zahubil. A my se nechceme probudit ze snu, abychom se ostříhali. Před našima nohama nalíčil osidel bez počtu a všechny naše cesty naplnil různými pastmi, aby schytal naše duše. A kdo se jim vyhne? Navlékl osidla v bohatství, nalíčil je v chudobě, roztáhl je v pokrmu, nápoji, rozkoši ve spaní i v bdění…Nalíčil je v řeči, ve skutcích a na všech našich cestách. Ale Ty, Pane vysvoboď nás… (sv. Augustin, O ďáblu a jeho pokušeních)
Tvrdíme, že dar Boží je vytrvalost, kterou se až do konce vytrvá v Kristu (O vytrvalosti)
Pane, jsem ve své hanebnosti ohavný, chci vyznat své hříchy, abych byl krásný. Jsem hříšník – chci se vyznat, abych byl spravedlivý. Zohavit jsem se dokázal, ale abych byl krásný, to způsobit nedokážu (k žalmu 84)
Kolik nevinných leželo v noci na lůžku, kteří kdyby bývali zdraví, přistoupili by k spáchání zločinu! Kolika lidem škodí zdraví!…Bůh ví, co je ti ku prospěchu. Dbej jen o to, aby tvé srdce bylo zdravé, pokud jde o hříchy, a když jsi snad tělesně bičován, pros u něho za odpuštění. Odkud víš, že tě Bůh nechce uzdravit? Zatím ti je ještě ku prospěchu, abys byl bičován. Odkud víš, jak zhnisané je to, co lékař řeže, když přikládá skalpel na hnis? ( k Jan 7,12)
Když se tak mohla spojit s Bohem lidská přirozenost, aby se stala jednou osobou, již se pak neodváží pyšní a zlí duchové se tak nad člověka vypínat, protože nemají tělo (O Trojici XIII)
Každý nezřízený duch je trestem sám sobě (Vyznání I.)
Slyšíš, jak apoštol vypočítává všechna tato zázračná charismata, a jsi smutný, protože žádné nemáš. Ale dávej pozor: Když miluješ Církev, pak všechno, co někdo má ve svém vlastnictví, je také tvoje. Potlač závist, a všechno, co je moje, bude také tvoje, a když já vyplením závist, bude mně náležet, co náleží tobě (sv. Augustin, Traktát o Janově evangeliu)

„Ubohý chudák“ sv. Benedikt Labre na tato slova k sobě odpověděl: Ubohý? Ubozí jsou jen ti, kteří jsou v pekle a ztratili Boha na věky (R. Schikora, Naše světla)

Před Marií nebyl, kdo by se odvážil zadržet Boží hněv (sv. Bonaventrura)
Salus te invocantium – záchrano tebe vzývajících (o P. Marii)
Ó Maria! Ty Matko hříšníkova i Soudcova, obou jsi Matka, nemůžeš nesvornosti synů svých strpět
Ty se s mateřskou láskou ujímáš hříšníka, když celý svět jím pohrdá a neopustíš ho, dokud nešťastníka se Soudcem jeho nesmíříš (sv. Bonaventura, Spec. B. M.)

Nejbl. Panna zjevila sv. Brigitě: Není na zemi hříšníka tak vlažného, před nímž by, když s úmyslem opravdového pokání jméno mé vzývá, zlý duch ihned se nedal na útěk (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Zbav nás od zlého: Když takto se modlíme, nezbývá nám již, oč bychom ještě prosili. Neboť když jsme si ochrany Boží proti pravému zlu vyprosili a jí dosáhli, jsme zajištěni proti všemu, čím zlý duch a zlý svět proti nám bojují (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)

Obrať k nám, obrať k nám své milosrdné oči, ó Matko přeútrpná, neboť jsme tvé děti, všechnu svou důvěru v tebe vkládáme (Eutymius, Ap. Sur. 31. Aug.)

Ale zbav nás od zlého minulého, přítomného i budoucího. Amen (sv. František z A., Výklad modlitby Otče náš)

Co by z nás bylo, kde bychom mohli čekat spásu, kdybys nás opustila, ó Maria, jenž jsi život křesťanů? (sv. German, De Zona Deip.)
Žádný nebude spasen leč skrze tebe (sv. German, De Zona Deipar)

Nikdo nepropadl zlu v okamžiku a najednou. Nejdříve panuje v naší duši jakýsi pocit studu a úcty k dobru. Tak jako je není možno náhle odhodit, tak také do zkázy vstupujeme pomalu krok za krokem (sv. Jan Z.)

Od mládí jsem se modlila ne tak za sebe, jako spíše za jiné, aby se nestal hřích a žádná duše nebyla zavržena. Všecko jsem vyprošovala na Bohu, a čím více jsem dostala, tím více jsem prosila a nikdy jsem neměla dost (blahosl. Kateřina Emmerichová R. Schikora, Naše světla)

Tak zlý duch podněcuje člověka ke ztrátě posvátné bázně, která byla prvotním popudem k cestě spásy. Z tohoto důvodu a z mnoha jiných se obracejí nazpět a neprojevují ani stálost, ani vytrvalost. To se stává, když jejich sebeláska není zcela vykořeněna, a proto nevytrvají. Naopak se s velkou opovážlivostí chytají myšlenky na milosrdenství a citu naděje, které však chápou po svém, chybně, a domýšlivě doufají v mé milosrdenství, které nepřestávají urážet. Avšak já jsem své milosrdenství neudělil a neudělím, aby mě uráželi jeho zneužíváním, nýbrž proto, aby je bránilo před škodolibostí zlého ducha a neuspořádaným zmatkem jejich duše (sv. Kateřina S., Dialog 49)
Neřest se obléká do barev toho, co považujeme za dobré, a proto dokáže uškodit duši (sv. Kateřina S., Dialog 51)

Úpěnlivě vzýváme tvoji dobrotu, aby oběť našeho spasení nebyla tvému lidu k odsouzení. Shlaď jí naše hříchy, obnov nás tělesně i duševně a dopřej, aby tobě, Bože a Otče, byla k zalíbení (liturgie sv. Jakuba)
Zbav nás zla minulého, přítomného i budoucího (liturgie římská)
Všemohoucí a nejlaskavější Bože, shlédni milostivě na naše prosby a vysvoboď srdce naše od pokušení zlých myšlenek, abychom důstojným stánkem Ducha Svatého byli hodni se státi. Skrze… (římská liturgie K zapuzení zlých myšlenek vstupní modlitba)

Kdybychom dbali o pokoru, nepotřebovali bychom vychovávat. Všechny hrozné věci se nám totiž dějí kvůli povýšenosti. Vždyť jestliže apoštol dostal Satanova posla, aby se nepovyšoval a aby ho bil do tváře, tak když budeme povýšeni my, dostaneme mnohem spíš Satana samotného, aby po nás šlapal, dokud se nepokoříme (sv. Makarius)

Dobré je vytrvat a nezatracovat se, i když třeba mnohokrát upadneme do bojů, hříchů a pokušení (mnich, neznámý)
Jestliže tuhle malinkou rostlinku, jakou je nedbalost, nevyrveš z kořenů, vyroste z ní velký vřed (mnich, neznámý)

Nasyť se tedy, nasyť se, ó vznešená Královno slávou svého Syna a z útrpnosti nikoli ze zásluhy naší, rač nám bídným služebníkům drobty přenechat (opat Rupert, De Assumpt.)

V Církvi svaté platí, že se zlem se zásadně rozejdeme tehdy, když se z lásky k Bohu rozhodneme, že již nechceme hřešit (sv. Řehoř V., komentář ke knize Job)

Jedna věc mě těší, a to zjištění, že smutek vás nečiní melancholickou (sv. Terezie z L., dopis)

Když Kristus vytrpěl bezpráví pokušení slovy ďábla: „Jsi-li Syn Boží , vrhni se dolů“, nebyl pobouřen, ani nepokáral ďábla. Když si však ďábel přisvojoval čest Boží: „Toto všechno tobě dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět“, rozhněval se a zahnal ho slovy: „Odejdi, Satane“, abychom se jeho příkladem učili snášet velkodušně bezpráví, ale bezpráví Bohu ani jen sluchem nestrpěli (sv. Tomáš A., Summa teologická III,51)

Věz, že sebeláska ti více škodí než cokoli jiného. Každá věc tě poutá více nebo méně podle toho, jakou k ní chováš náklonnost. Je-li tvá láska prostá a nezávadná, nic tě nespoutává (blahosl. Tomáš K., NK III,27 – Sebeláska nás nejvíce vzdaluje od svrchovaného dobra)

A celé toto nesmírné utrpení vyplývá z jednoho pramene! Z toho, že se zavádějí lidské modly na místo nebeského dogmatu, zpochybňuje se dobře opodstatněná starobylost zločinnou novotou, porušují se ustanovení předchozích pokolení, odchází se od rozhodnutí otců, ničí se definice předků – že tato bezbožná a náruživá honba za novotami odmítá uznat nedotknutelnost hranic svaté a nezkažené dávnosti (sv. Vincenc L., Commonitorium)

Vystříhej se zlého a čiň dobré, a tak bydli (v zemi) na věky věkův; neboť Hospodin miluje spravedlivé, neopouští svých svatých, vždycky je chrání. Nespravedliví budou potrestáni, potomstvo bezbožníků vezme za své; spravedlivci však budou dědit zemi, budou na věky v ní přebývati (žalm 36,27-29)
Pro tebe stále nás pobíjejí, jednají s námi jak s jatečním stádem. Procitni, Pane, proč ještě spíš? Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy! Proč stále před námi skrýváš svou tvář, bídu a strast naši zapomínáš? (žalm 43,23-25)
Bože, má chloubo, přeruš své mlčení! Ústa si na mě otvírají zrádci zlí, pomlouvají mě lživými jazyky! (žalm 108,1-2)
Pán tě od zlého střeží, on střeží celý tvůj život (žalm 120,7)

8.1 Utrpení Neboť jaká je to sláva, jestliže snášíte rány za své hříchy? Avšak jestliže trpělivě snášíte (utrpení), ačkoliv konáte dobro, to je milost u Boha. Vždyť k tomu jste povoláni, protože i Kristus trpěl za vás a zůstavil vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích (apoštol Petr, první list 2,20-21)
Pán náš má ale s námi takovou útrpnost, že skrývá před námi kříž, jež nás čeká, takže, když se dostaví, jen jednou jej trpíme. Takového milosrdenství však nedošla Panna Maria, která dle vůle Boží královnou bolestnou se měla stát a ve všem Synu svému podobnou. Nepřetržitě před očima měla a ustavičně již trpěla napřed bolesti, které na ni čekaly, totiž společné trpění utrpení a smrti milovaného Ježíše (sv. Alfons L., O bolestech P. Marie)
Nezdráhal-li se tedy Pán Ježíš Král náš a přesvatá Matka jeho z lásky k nám po celý život svůj tak hrůzně trpět, zajisté nesmíme naříkat na maličká utrpení svá (O bolestech P. Marie)
Všechno utrpení bude lehké a sladké tomu, kdo tohoto Syna a tuto Matku srdečně miluje. Milujme je tedy, potěšme Marii přijetím jejího Syna do srdce svého, toho, kterého lidé do dneška svými hříchy pronásledují (sv. Alfons L, O bolestech P. Marie)
Svatá Marie Magdaléna de Pazzi řekla: „Každý trest, dokonce velmi těžký, nám bude příjemný, když pohlédneme na Ježíše visícího na kříži.“ A blahoslavený Josef Kalasanský dodal: „Nezíská Ježíše ten, kdo pro něho nedokáže trpět.“ Kdo tedy miluje Ježíše, ten vše snáší trpělivě. Klidně přijímá všechny vnější kříže – zejména: nemoci, bolesti, chudobu, ztrátu příbuzných a přátel. Podobně přijímá i kříže vnitřní, jako jsou: zármutek, starosti, pokušení a stísněnost ducha. Neboť ten, kdo při těchto bolestných zkušenostech projevuje netrpělivost a zlobí se, ten naopak způsobuje vzrůst svých utrpení – nejen zde na zemi, ale také v budoucím životě. Svatá Terezie napsala: „Tíži kříže pociťuje ten, kdo ho vleče za sebou jako z přinucení, avšak kdo ho objímá z vlastní dobré vůle, ten ho necítí.“ Proto svatý Filip Neri říkal: „Na tomto světě není očistec. Je tu jen nebe a peklo.“ Kdo totiž trpělivě snáší svoje utrpení, ten je jakoby v nebi; a kdo tak nečiní, ten již na zemi prožívá jakoby zkušenost pekla (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Jeho spoludědicem je ten, kdo je společně s ním oslaven, a to je pouze ten, kdo utrpením za něho trpí společně s ním (Kristem) (sv. Ambrož, Epist. 35)
Čím si Krista udržet? Nelze si ho připoutat bezprávím ani uzly na provazech. Zato je možné ho sevřít poutem lásky, přitáhnout otěžemi ducha a držet se ho upřímným citem. Chceš-li mí Krista, hledej ho. A neboj se žádného utrpení. Vždyť Krista lze často nalézt právě uprostřed tělesných utrpení a přímo v rukou pronásledovatelů (sv. Ambrož, O panenství)

Myslíš, že duje protivný vítr, když tě svírá protivenství, a ne spíše, když lichotí světa štěstí (sv. Anselm)

To je kříž, v němž se chlubíme, abychom byli oslaveni, skrze nějž dokonalí věřící, kteří jej na sebe berou odlučují se ode všeho, co je smyslného či viditelného, jako od věci, jež skutečně není (apoštolské konstituce)

Petr to ještě nepochopil, když chtěl žít s Kristem na hoře, Toto štěstí ti, Petře, Kristus vyhradil až po smrti. Teď však ti sám říká: Sestup dolů, aby ses namáhal na této zemi, abys sloužil na zemi, abys byl pohrdán, abys byl na zemi ukřižován. Život sestoupil, aby se nechal zabít, chléb sestoupil, aby pociťoval hlad, cesta sestoupila, aby zakoušela únavu pochodu, pramen sestoupil, aby měl žízeň – a ty nechceš trpět? (sv. Augustin, Sermo 78)
Nesmilní náruživost protivenstvím stísněná (sv. Augustin)
Zvol si Boha za přítele, když tě vše opustí (sv. Augustin)
Apoštol učí: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni. Ale ty říkáš: „Budeš-li v Kristu zbožně žít, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, dostaneš je a všechny vychováš, žádné ti nezemře. Takhle vypadá tedy to tvoje stavění? Dej pozor, co děláš a na čem stavíš. Vždyť buduješ na písku. Opusť písčinu a stavěj na skále: neboť chceš-li, aby někdo byl křesťan, musí být v Kristu. Ať uváží Kristovo nezasloužené utrpení (Sermo 46)
Pomstění mučedníků je, aby bylo zničeno království hříchu, za jehož vlády tolik trpěli (Řeč Páně na Hoře)
O pomstění sebe (mučedníci) prosí, nikoli hlasem, nýbrž rozumem; jako krev Abelova volala ze země (sv. Augustin, O otázkách SZ a NZ)

Je pro mě dobré, Pane, snášet soužení, jestliže jsi se mnou. Je to lepší, než kralovat bez tebe, hodovat bez tebe, být oslavován bez tebe, Pane. Je pro mne lepší v soužení tě objímat, v ohnivé peci tě mít sebou, než být bez tebe třeba v nebi. Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u tebe nevábí mě země. Zlato se zkouší v ohnivé peci a spravedliví lidé v pokušení a soužení (sv. Bernard, Sermo 17)

Snazší je v utrpení těšit jiné než těšit sebe (Bona)
Je nerozumné se rmoutit pro věci, kterým se vyhnout nemůžeš
Nic neusychá tak rychle jako slzy, a zármutek časem sám sebou pomine, i kdybys ho hlídal (Bona)

Trápení je v tom, že na jazyku máme oproštěnost od vášní, ale v srdci špatnost (Daniel)

Jedna hodina utrpení má větší hodnotu než sto let rozkoší (sv. František Maria z Camporossa)

“Apoštolové se skutečně radovali z té cti, že směli trpět příkoří pro Kristovo jméno.” Uvážíme-li to dobře, utrpení tohoto času, která snášíme, se nedají ani srovnat s velikostí utrpení Kristových, našich poklesků, pekelných útrap a nebeských odměn (blahoslavený Humbert z Romagně, dopis)

Rád bych totiž trpěl, ale nevím, jsem-li toho hoden (Ignác z A., list Tralským)

Není vhodné pro ty, kdo přísahali přísnou řeholi, aby projevovali přílišnou snahu vyhnout se utrpení, protože utrpení je zcela vlastní těm, kteří milují Pána. Kdyby nám nejvyšší pontifex z Říma poslal kousek Svatého kříže, přijali bychom ho s velkou úctou a zbožností, a poděkovali bychom za tolik přízně a laskavosti. Ježíš Kristus, nejvyšší pontifex, nám z nebe poslal část svého kříže, což jsou bolesti, kterými trpíme. Nesme jej pro lásku k němu a snášejme jej s trpělivostí a děkujme mu za tolik přízně (sv. Ignác ze Santia)

Moji bratři tolik milovaní! Ať Bůh otevře vaše oči, abyste viděli, kolik dobrého nám dává v tom, co svět považuje za opovržené, a hledáme-li slávu Boží, jaké cti se nám dostává v nynějším soužení, a jak něžnou, přátelskou a láskyplnou náruč nám Bůh otevírá, aby přijal ty, kdo byli zraněni v bitvě pro něho (sv. Jan z Avily, dopis přátelům)
Jediné: “Bůh budiž pochválen” v protivenstvích vyřčené má větší hodnotu než tisíceré díkůvzdání v radosti (sv. Jan z Avily)

…rozrušená přirozenost má příčinu v tom, že slabá a porušitelná smyslovost trpí intenzitou a velikostí tak vznešené lásky, neboť všechno vznešené slabou přirozenost potlačuje a působí jí bolest (sv. Jan od K., Duchovní píseň)
Kdy už konečně pochopíme, že nám hlubiny moudrosti i nekonečné Boží bohatství zůstanou nepřístupné, jestliže na sebe nevezmeme utrpení v celé jeho plnosti; jestliže se právě utrpení nestane naší útěchou a touhou? (sv. Jan od K., Duchovní píseň)

Na cestě kříže se zdá jen první krok těžký. Strach před křížem je naším největším křížem (sv. Jan Vianney)
Měli bychom se shánět po křížích tak, jako se lakomec shání po penězích
Křesťan žije uprostřed křížů jako ryba ve vodě
Všechna soužení jsou sladká, pokud je snášíme se svým Pánem (sv. Jan Vianney)

Pro Pavla bylo i vězení nebem. Rány a bití přijímal raději než se jiní sápou po ceně za vítězství a bolest měl raději než odměnu, ba přímo za odměnu ji považoval, a proto utrpení nazýval milostí…Musíme mít na mysli i to, že byl člověk jako my a že se nám po všech stránkách podobal (sv. Jan Z., homilie o sv. Pavlu)

Milujme i my Ježíše Krista, vždy hledejme jednotu s ním: tak se nám bude jevit snadným to, co je obtížné (sv. Jeroným Ep. 22,40)
Je-li v tomto životě něco, co je moudrému oporou a dodává mu klidu uprostřed protivenství a útlaku světa, pak je to především znalost a rozjímání Písma (úvod k listu Efesanům)
Lidská bázeň je, když se bojíme trpět nebezpečí těla nebo ztratit dobra světa (sv. Jeroným k žalmu 127 Blahoslavení všichni, kteří se bojí Pána)

Nikdo z těch, kdo přicházejí na tento svět, se nemůže vyhnout tělesnému nebo duševnímu utrpení. Ti, kdo se stávají mými služebníky, jistě prožívají tělesná trápení, ale jejich duše je svobodná a tíha utrpení ji nijak nezatěžuje, protože jejich vůle je v plném souladu s mou (sv. Kateřina S., Dialog 45)
To jsem ti chtěl říct, protože jsem prohlásil, že mí služebníci trpí sice tělesně, ale nikoli duševně, protože zemřeli svým smyslovým touhám, které jsou pravou příčinou bolestí a sklíčenosti tvora. Nemají-li svou vůli, nemají ani utrpení; proto mí služebníci snášejí všechno se ctí, protože trápení kvůli mé lásce považují za milost a netouží po ničem jiném než co chci já (Dialog 45)
Říkám ti také, že čím více bude mystické tělo svaté Církve trpět, tím hojnější laskavosti a útěchy se mu dostane. Laskavost bude spočívat v tomto: budou obnoveni dobří a svatí pastýři, kteří jsou jako slavné květy a vzdávají slávu a chválu mému jménu a vydávají vůni pravých ctností (Dialog 12)
Kdo nemá mne, nemůže být nasycen, i kdyby mu patřil celý svět. Stvořené věci jsou totiž člověku podřízené, ba dokonce byly stvořeny právě pro něho, a nikoli člověk pro ně. Proto ho nemohou nasytit. Nasytit ho mohu jen já. Proto se ti ubožáci, kteří vlastní vinou úplně oslepli, pořád snaží, a nikdy se nenasytí. Touží po tom, co mít nemohou, a nehledají mne, jediného, který je může nasytit. Chceš vědět v jakých bolestech žijí? Dobře víš, že láska působí utrpení, jestliže tvor ztratí věc, s níž se ztotožňoval. A tito lidé se kvůli své neuspořádané lásce různými způsoby ztotožnili se zemi, a proto se zemí stali…Právě tyto lidi zraňují trny mnoha utrpení, protože se sami mučí svou neuspořádanou vůlí (Dialog 48)
Dopouštím utrpení přicházející od světa, aby se duše naučila, že cílem není tento život a že věci tohoto světa jsou nedokonalé a pomíjivé. To proto, aby zatoužila po mně, protože já jsem jejím cílem, a aby v tomto duchu oněm utrpením čelila (Dialog 48)
A když zemře vůle, přichází pokoj a klid. Pokoj a klid radostně rodí ctnosti a vylévají je na bližního. Bolesti těchto duší sice nepřestanou bolet, ale už nemučí vůli, která zemřela a která právě proto radostně trpí v mém jménu (Dialog 76)
Čím více pohrdají radostí a touží po utrpení, tím více se zbavují utrpení a nabývají radosti. Proč? Protože žhnou ohněm mé lásky, v němž se spaluje jejich vůle (sv. Kateřina S., Dialog 78)

Nepohrdní, všemohoucí Bože, lidem svým v utrpení volajícím, ale pro slávu jména svého usmířen souženým přispěj. Skrze… (římská liturgie V jakémkoli soužení, vstupní modlitba)
Má jediná Lásko, tisíckrát raději bych trpěla, abych tím přispěla k poznání tebe a tvé lásky, než byla serafem, láskou sice planoucím, ale bez kříže (sv. Markéta A. odpovídá Ježíši Kristu)
Rmoutíte se pro vnitřní opuštěnost, ale právě ta utrpení Vám mohou být největší útěchou, trpíte-li je klidně a odevzdaně. Kristus Pán Vám je posílá jen z nesmírné lásky a chce, abyste to uznala a byla mu za to vděčná. Chce Vás tím utrpením předně očistit od náklonnosti k tvorům, která velmi překáží čisté lásce. Dále chce, abyste si tím zasloužila korunu věčné slávy, a proto Vám dává zakoušet z hořkosti, kterou snášel po celý svůj pozemský život. Jste šťastna, že se mu můžete trochu podobat. Vnitřní útěcha by snad mohla probudit ve Vás marnivost místo čisté lásky (sv. Markéta A.)
Věřte mi, cesta temnoty a opuštěnosti je pro Vás spasitelnější a pro Vaše zdokonalení výhodnější. Ještě příliš toužíte po útěše, a to kalí čistotu Vaší lásky (sv. Markéta A.)
Radujte se, když smíte něco trpět. Právě proto, že Vás Kristus Pán tak miluje, nebude Vám chybět příležitost k utrpení. Ať pochází utrpení od kohokoli, ať je vždy Vaší odpovědí: „Bůh to chce, a to mi stačí“ (sv. Markéta A.)
Jak dobrý je Pán, že mně, své nehodné služebnici, projevuje takovou dobrotu a slitovnost, a pranic nedbá mé nevěrnosti a bídy! Za nejvzácnější dar, který mi Bůh uštědřil, za neocenitelnou milost považuji to, že mi nikdy neodňal poklad kříže. Mou jedinou útěchou je, že smím trpět. A nejvzácnější ze všeho pokořování je, když na nás tvorové zapomínají a námi pohrdají (sv. Markéta A.)
Nemůžeme Boha vpravdě milovat, když netrpíme. Přijímejme tiše tělesná i duševní utrpení. Kříž je dobrý v každé době a na každém místě; spojuje nás s trpícím Pánem Ježíšem, abychom konečně umřeli z lásky k němu (sv. Markéta A.)
Utrpením pokročí duše ve ctnosti za měsíc, ano za týden víc než za rok v útěše a v duchovní radosti (sv. Markéta A.)

Kristus je ten, který v mnoha mnoho vytrpěl: v Abelovi byl zavražděn, v Izákovi mu byli svázány nohy, v Jakubovi musel pobývat v cizině, v Josefovi byl prodán, v Mojžíšovi jako dítě odložen, v beránkovi zabit, v Davidovi pronásledován, v prorocích zneuctěn (Meliton ze Sard, velikonoční homilie)

Stihne-li tě tělesná nemoc, neochabuj duchovně. Vždyť jestliže si Pán přeje, aby tělesně trpěl, kdo jsi ty, že se nad tím rozhořčuješ? (mnich, neznámý )
Jako vosk nemůže přijmout vtlačovanou pečeť, dokud se nezahřeje a neroztaví, tak ani člověk nemůže pojmout Kristovu moc, není-li prověřen námahami a nemocemi. Proto řekl Pán božskému Pavlovi: „Stačí ti moje milost, protože má síla se projeví ve slabosti.“ A apoštol sám se chlubí: „Velmi rád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc“
Jestliže se někdo vzpomene na toho, kdo mu přinesl trápení, kdo ho zneuctil, zarmoutil nebo poškodil, má na něj pamatovat jako na lékaře, kterého poslal Kristus, a má ho pokládat za dobrodince – poněvadž právě to, že se při takových věcech trápíš, je známkou nemocné duše. Kdybys totiž nebyl nemocný, netrpěl bys. A musíš mít z bratra radost, že s jeho pomocí poznáváš svou nemoc, a musíš se za něj modlit a přijímat to, co ti dělá, jako uzdravující lék, který ti poslal Kristus. Jestliže se ale nad ním zarmoutíš, je to, jako bys říkal Kristu: „Nechci si vzít tvé léky, chci shnít ve svých zraněních“ (mnich, neznámý)

Kdo se chce stát svatým, musí se připravit na utrpení (sv. Pio z P.)

Každá útrapa, která na tebe dopadne, se dá přemoci mlčením (Poimen)

Lépe je trpět nevinně a mlčet, než trpět zaslouženě a mluvit (sv. Romuald)

Když je tělo nemocné, duši se daří dobře (sv. Řehoř Naz., homilie 12)

Nelze poznati ve štěstí přítele, a neutají se v neštěstí nepřítel (kniha Sirachovec 12,8)

Pravý duch hledá v Bohu spíš to, co je mu nepříjemné, než to, co je mu příjemné; tíhne spíš k utrpení než k útěše; chce se všech dober pro Boha spíš vzdát, než je vlastnit; je mu milejší vyprahlost a soužení než blahé obcování, protože ví, že v tom prvním spočívá následování Krista a zapírání sebe, zatímco to druhé není ničím jiným než hledáním sebe sama v Bohu (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Trpím jen okamžik. Jen proto si člověk zoufá a klesá na mysli, že se znepokojuje myšlenkami na budoucnost a na minulost (sv. Terezie z L.)
Nemám srdce bezcitné, a právě proto, že je schopno velice trpět, přeji si, aby snášelo pro Ježíše co nejvíce útrap (sv. Terezie z L.)
Přeji si jen jedno, až budu na Karmelu, abych stále trpěla pro Ježíše. Život míjí tak rychle, že opravdu je lepší mít velmi krásnou korunu a trochu bolesti než mít korunu obyčejnou bez bolesti (sv. Terezie z L., dopis)
Má drahá Tetičko, Pán Bůh vás musí zvláště milovat, když vám posílá takové utrpení, a přece, kdyby mě vyslyšel, nikdy už byste nebyla nemocná, protože bych byla šťastná, kdyby poslal mně všechny trampoty, které vyhrazuje vám (sv. Terezie z L., dopis)
Naše svatá Matka říkala s úsměvem Pánu tato tak pravdivá slova: „Můj Bože, nedivím se, že máš tak málo přátel, když s nimi tak špatně zacházíš.“ Ale i uprostřed zkoušek, které posílá, je Pán Bůh velmi jemnocitný. Nemoc mého milého Tatínka mi to zjevně dokazuje (sv. Terezie, dopis s citací sv. Terezie z A. v životopise)
Mnozí slouží Ježíšovi, když je potěšuje, ale málokteří jsou ochotni dělat společnost Ježíši spícímu na vlnách nebo trpícímu smrtelnou úzkostí v zahradě!…Kdo tedy bude chtít sloužit Ježíši pro něho samého?…Budeme to my… (sv. Terezie z L., dopis Celině)

Trpět se říká trojmo: Jedním způsobem nejvlastněji, jako když se něco vzdálí od toho, co mu přísluší podle přirozenosti nebo podle vlastní náklonnosti…méně vlastně…proto, že se něco od něho odnímá, ať je mu to příhodné nebo nepříhodné…co přechází z možnosti do uskutečnění, může se nazvat trpícím…naše rozumění je „nějaké trpění“ podle třetího způsobu trpění (sv. Tomáš. A., Summa teologická I,79)
Povšechně…každé přijmout je trpět, i když se nic neodvrhne…vzduch trpí, když je osvětlován…jiným způsobem trpěti se říká vlastně, když se něco přijímá s odvržením jiného…zdraví s odvržením nemoci…obráceně…nemoc s odvržením zdraví. A toto je nejvlastnější způsob trpnosti…v duši je trpnost…smutek je vlastně více trpností než radost (I-II,22)
Nazírání pravdy mírní smutek nebo bolest a to tím více, čím kdo dokonaleji miluje moudrost. A proto lidé z nazírání božského a budoucí blaženosti se radují v protivenstvích podle Jak 1,2: „Radujte se bratři, když se octnete v různých zkouškách“…mučedník Tiburius, když holými chodidly šlapal na řeřavé uhlí řekl: „Zdá se mi, že chodím po květech z růží ve jménu Ježíše Krista“ (I-II,38)
Kristus ve stavu před utrpením byl zároveň poutníkem a patřícím…zvláště pak měl podmínky poutníka ze strany těla, pokud mohlo trpět. Podmínky pak patřícího měl nejvíce ze strany rozumové duše. To pak je podmínkou duše patřící, že není nikterak podrobena svému tělu, ani nezávisí na něm, nýbrž je zcela ovládá…duše blažené, i před vzkříšením, i po něm, mohou poznávat bez obracení k představám. A totéž třeba říci o duši Kristově (III,11)
Utrpení svatých prospívají Církvi ne sice na způsob vykoupení, nýbrž na způsob povzbuzení a příkladu (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,48)
Eucharistie je svátostí Utrpení našeho Pána, obsahuje Ježíše Krista, který pro nás trpěl. Proto všechno, co je účinkem Utrpení našeho Pána, je také účinkem této svátosti (sv. Tomáš A., In Joannem 6)
Bůh Otec v něm vzbudil vůli přijmout utrpení tím, že do něho (Ježíše Krista) vlil lásku (sv. Tomáš A.)

Dobře je pro nás, dolehnou-li na nás čas od času nějaké těžkosti a protivenství, protože připomenou člověku, aby se zde na zemi cítil jen jako ve vyhnanství a neskládal své naději v nic pozemského (blahosl. Tomáš K., NK I,12 – Jak užitečné je protivenství)
Bůh to zařídil tak, abychom se učili jeden druhého břemena nésti (Gal 6,2), neboť nikdo není bez chyby, nikdo bez břemene, nikdo sám sobě nepostačuje, nikdo není sám sobě dost moudrý. Proto se musíme vespolek snášet, vzájemně se těšit, sobě pomáhat, sebe poučovat a napomínat (NK I,16)
Hodný člověk vždy nalézá dost příčin k žalu a pláči. Ať totiž pozoruje sám sebe nebo uvažuje o svém bližním, shledává, že zde nikoho není bez utrpení (NK I,21)
Nikdo na světě není bez trápení a soužení. Není bez něho ani král a papež. A komu se vede nejlépe? Zajisté jen tomu, kdo dovede pro Boha něco trpět (NK I,22)
Kristus Pán chtěl trpět, chtěl být v opovržení, a ty se opovažuješ sobě stýskat? (NK II,1)
Kdo umí nejlépe trpět, bude mít také nejvíce pokoje. Takový člověk je vítězem sám nad sebou a pánem světa, je přítelem Kristovým a dědicem světa (NK II,4)
Kéž mi, Pane, umožní tvá milost, co se nemožným zdá mé přirozenosti. Ty víš, nejlépe, jak málo snesu, a že ihned klesám na mysli, jak jen dost nepatrné utrpení se mne dotkne (NK III, 19)
Nemysli, že jsi zcela opuštěn, když na tebe sešlu nějaké soužení nebo ti odejmu žádoucí útěchu, vždyť právě jen cestou utrpení se jde do království nebeského (NK III,30)
Nemůžeš-li to trpět radostně, snášej to aspoň trpělivě! (blahosl. Tomáš K., NK III,57 – Nebuď tuze sklíčen, když někdy v něčem poklesneš)

Až když je hubil, hledali jej, navraceli se a ptali se po něm. Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, zachráncem že je Bůh svrchovaný (žalm 77,34-35)
I volali k Hospodinu v soužení svém, a on z tísně jejich je vysvobodil (žalm 106,28)