2.Posvěť se jméno tvé Za onoho času promluvil Ježíš takto: „Velebím Tě, Otče, Pane nebe i země, žes tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a žes je zjevil maličkým; ano, Otče, že se ti tak zalíbilo (evangelium sv. Matouše 11,25-26)
Ó nejsladší Panno Maria, blažen, kdo tě miluje. Svatý bratr Jan Berchmans z tovaryšstva Ježíšova říkal: „Miluji-li Marii, jsem setrváním v dobrém jist a všeho od Boha dojdu, čeho si přeji.“ (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Tento zbožný mládenec neustával také obnovovat úmysl a opakoval si: „Chci Marii milovat, chci Marii milovat.“ Ó jak tato dobrá Matka všechny své děti předčí v lásce! Nechť ji sebe více milují, vždy je láska její větší než těch, kdo ji milují, říká sv. Ignác mučedník. Ať milují Marii jako sv. Stanislav Kostka, jenž tuto drahou Matku svou tak vřele miloval, že svou řečí o ní každého posluchače k podobné lásce pohnul (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Nikoli pozemskou, ale nebeskou nádobu si vyvolil Kristus, skrze niž z nebe chtěl sestoupit a posvětil si chrám čistoty (sv. Ambrož, Instr. Virg.). Tím naráží světec na slova sv. Pavla „První člověk byl ze země, zemský. Druhý člověk z nebe, nebeský“ (I Kor 14,47) (Chvály mariánské)
Ještě jasněji se vyslovím. Jestliže prostřednictvím Panny Marie se měli všichni lidé Bohu zalíbit, musela být Maria nutně světější a Bohu nad všechny lidi milejší. Jak jinak by se jako prostřednice všech lidí mohla jich ujímat? (O narození P. Marie)
Požehnán byl dům Obeda, když archa Boží k němu zavítala: požehnal Hospodin domu jeho (I Par 13,14). Čím většího ale požehnání dochází, ke komu živá archa Boží, milostná Matka Boží zavítá! Šťastný dům, který Rodička Boží navštíví, napsal Engelgrave. To zakusil dům Jana Křtitele, když Maria svým příchodem celou rodinu milostmi a požehnáním nebeským obdařila (O navštívení P. Marie)
Odpustků spojených se škapulířem z hory Karmel, jako i s pozdějšími: se škapulířem sedmi bolestí, trinitářů, a obzvláště se škapulířem neposkvrněného početí, je nesčíslně, neplnomocných i plnomocných, jichž každého času i v hodinu smrti lze získat. Já pro svou osobu všechny jmenované škapulíře jsem si opatřil (sv. Alfons L., Pobožnosti k uctění Rodičky Boží)
Ó vznešená Matko Boží, tvůj tedy je úkol těšit a milosti udílet duším, ó příjď, potěš a navštiv také duši mou. Návštěva tvá posvětila dům Alžběty, přijď, ó Maria i mne posvěť (sv. Alfons L., O navštívení P. Marie)

Buď tedy věrný a statečný v pronásledováních vnitřních, aby ses osvědčil i v pronásledování vnějším. I ve vnitřních pronásledováních jsou králové, vladaři a soudci, mající hroznou moc. Máš příklad v pokušení, které podstoupil Pán…Jak by mohl zůstat ďáblův stolec v někom, v němž se zvedá stolec Kristův (sv. Ambrož, k žalmu 119)
Jako obraz rozviňte před svýma očima panenství a život Panny Marie, v nichž bohulibý vzor září (sv. Ambrož, De Vrigin.)
Dobře pozemským věcem se vyhýbá, jenž pro nebeské sestoupil; ani nechce být soudcem nad rozepřemi a rozhodčími nad hmotnými statky, maje soud na živými i mrtvými a rozhodnutí nad zásluhami (sv. Ambrož o Kristu soudci)

Veritas in caritas, caritas in veritas – pravdu v lásce, lásku v pravdě (sv. Augustin)
Boží jméno je veliké tam, kde se vyslovuje s úctou, jaká přísluší jeho velikosti a jeho velebnosti. Boží jméno je svaté tam, kde se pronáší s úctou a s obavou neurazit Boha (Řeč Pána na Hoře)
Tak se má člověk obrátit k Bohu, aby od něho navždycky se stal spravedlivým ( ke Gn 8)
Celý život Kristův na zemi skrze člověka, kterého ráčil přijmout, byl mravním poučením (O pravém náboženství)
Ať by člověk ze svého pohledu dělal cokoli dobře a správně, můžeme říci, že je to opravdu dobré a správné pouze tehdy, týká-li se to zbožnosti a úcty k Bohu. Nejde-li napřed víra, nemůže ani následovat dobrý život (O víře a skutcích)
Přestože by sis měl mnoho slibovat od Božího milosrdenství, přece bys proto neměl opomíjet bázeň před jeho spravedlností, protože ten, který tě vykoupil svým milosrdenstvím, tě bude soudit svou spravedlností. To, že už tak dlouho hřešíš a on tě šetří, nemá důvod v opomenutí, ale v trpělivosti (Sermo 44)
Sebe miluješ doopravdy tehdy, jestliže v sobě miluješ Boha – buď proto, že je v tobě, anebo proto, aby v tobě byl (Sermo 336)
Tehdy miluješ sebe správně, jestliže více než sebe miluješ Boha. Co znamená milovat více Boha než sebe? Poslechni si, co slyšeli mučedníci, co žíznivě přijímali, co ukládali přímo do svého srdce, jako by do svého nitra potřebovali vstřebat to, co řekl Pán: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. Ano říká, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě (Sermo 330)
Hledej správnou lásku a vyhýbej se lásce zvrácené, protože láskou k nepravosti se vzdáváš Boha (Sermo 330)
Když tedy říkáme: Posvěť se jméno tvé, připomínáme si, že máme toužit, aby jeho jméno, které je vždy svaté, bylo jako svaté chováno také u lidí, to jest, aby jím lidé nepohrdali. Takže to není něco k prospěchu Božímu, ale lidskému (list Probě)
Nemiluj na člověku jeho chyby, ale miluj ho jako člověka, protože ho stvořil Bůh a chyby si stvořil člověk sám. Miluj to, co stvořil Bůh, a to, co si stvořil člověk sám, nemiluj. Když jedno miluješ, to druhé odstraňuješ, a když máš jedno rád, to druhé napravuješ (k listu Janovu)
Zachovávej tolik víry, kolik je ti dáno, a o Boží spravedlnosti nepochybuj (Sermo 27)
Apoštol říká, že Boží soudy jsou neprozkoumané, a ty jsi přišel, abys je zkoumal? Jeho cesty jsou nevyzpytatelné, a ty jsi přišel, abys je zpytoval? Jestli jsi přišel zkoumat neprozkoumatelné a zpytovat nevyzpytatelné, věř, že už jsi zbloudil a zahynul (Sermo 27)
Ó vpravdě blahoslavená pokora, která lidem Boha porodila, která ráj otevřela a duše pekla zbavila (Sermo 35)
Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných (sv. Augustin, Sermo 329)

Správné myšlení nepřipouští omyl, dobrý úmysl vylučuje přetvářku. A to je pravé rozlišování, když se snoubí správné myšlení s dobrým úmyslem. Takže všechno je třeba dělat ve světle rozlišování, jako v Bohu a před Bohem (Balduin, traktát 6)

Ó Maria, jméno tvé nelze vyslovit, aby v srdci nezahořela láska k Tobě (sv. Bernard, Depr. Ad glor. Virg.)

Kdokoli jméno tvé vzývá důvěrně a s pevným úmyslem polepšit život, dojde trojího daru: dokonalé lítosti nad hříchy, dokonalého zadostiučinění za hříchy a síly k prospívání v duchovním životě a mimoto království nebeského. Tak sladká jsou mi tvá slova, že ti v žádné prosbě nemohu odepřít (sv. Brigita, Revel. a v něm Pán Ježíš k Marii)
Nežádala jsem, abych byla chválena, nýbrž aby pouze Dárce a Stvořitel byl chválen (sv. Brigita, Revel. a v něm P. Maria)
Proč jsem se tak hluboce pokořila anebo proč jsem tolik milostí obdržela? Jen proto, že jsem uznala a věděla, že ze sebe nejsem nic a ničeho nemám (sv. Brigita, Revel.)

A proto, moji drazí, chceme-li s radostí slavit výročí posvěcení kostela, nesmíme v sobě ničit zlými skutky živé chrámy Boží. Řeknu, co mohou všichni pochopit: Kdykoli přicházíme do kostela, připravme svou duši, aby byla taková, jaký chceme mít kostel (sv. Ceaserius z A., Sermo 229)

Žijme tak, abychom byli jako Boží chrámy a aby bylo opravdu vidět, že v nás Bůh přebývá…každodenně se totiž potřebujeme posvěcovat, protože každodenně klesáme (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)
Kdo by mohl posvěcovat Boha, když je to on, kdo posvěcuje? Avšak povzbuzujíce se slovy: ´Buďte svatí, neboť já jsem svatý´, prosíme, abychom, když jsme byli posvěceni křtem, vytrvali v tom, čím jsme začali být. A prosíme o to každý den, protože se každý den dáváme svádět zlem, a proto se musíme očišťovat od svých hříchů posvěcováním, které neustále začíná…Uchylujeme se tedy k modlitbě, aby v nás tato svatost zůstala (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)

Jméno Maria otvírá nebeskou bránu (sv. Efrém, De Laud. Dei Genitr.)
Chraň se, abys (jako křesťan) nebyl světu na posměch, a Bohu (vlažností) se také neznelíbil (sv. Efrém)

Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin – praví Pán, Hospodin – až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý! (prorok Ezechiel 36,23)

Budiž posvěceno tvé jméno: Ať je jasné v nás tvé poznání, abychom porozuměli, jaká je šířka tvých darů, délka tvých zaslíbení, velebnost tvé velikosti a hloubka tvých soudů (sv. František z A., Výklad modlitby Otče náš)

Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři – každý, kdo si libuje ve lži (apoštol Jan, Apokalypsa 22,14-15)

Ze všech jmen, která se o Bohu vypovídají, nejhlavnější je „Ten, který je“; obsahuje totiž v sobě celek jako nějaké nekonečné a neomezené podstaty (Jan D., O pravé víře)

Co může být jistější, co může být krásnější než mít jedinou starost: Jak se líbit Bohu (sv. Jan Z., dopis Teodorovi)

Pouze u Boha není a nemůže být hřích, ostatní mají svobodnou vůli a mohou se obrátit na obě strany (sv. Jeroným, homilie O marnotratném synu)

Když ztratí svou vůli, odějí se mou vůlí, a já si nepřeji nic jiného než jejich posvěcení (sv. Kateřina S., Dialog 45)
Chci totiž vaše posvěcení, a cokoli vám uděluji, činím to s tímto cílem (sv. Kateřina S., Dialog 145)

Pane, ty žehnáš těm, kdo ti žehnají, a posvěcuješ ty, kdo doufají v tebe, spas svůj lid a požehnej svému dědictví, uchovej plnost své Církve, posvěť ty, kdo milují krásu tvého domu, sám je svou božskou mocí za to oslav a neopouštěj nás, vždyť doufáme v tebe (liturgie sv. Jana Z.)
Rodinu svou, prosíme, Pane, ustavičnou dobrotivostí ochraňuj, aby byla tvou záštitou zbavena všech protivenství a v dobrých skutcích byla oddána tvému jménu. Skrze… (liturgie římská, 22. neděle po Svatém Duchu, vstupní modlitba)

Bůh spasí všechen svůj lid a všem dá dědictví, království, kněžství a posvěcení (II. Makabejská 2, 17)

Nekraďte, nelžete, nepodvádějte jeden druhého! Nepřísahejte podvodně na mé jméno, znesvětili byste jméno svého Boha! Já jsem Hospodin! (III. kniha Mojžíšova 19,11)

Bratři, zůstaňme bdělí a v modlitbách střízliví, věnujme se Bohu, abychom byli spaseni, když budeme dělat to, co se jemu líbí. Voják se v boji stará jen o svou duši, podobně i lovec. Připodobněme se jim. Ten, kdo žije podle Boha, žije s ním, neboť usadím se v nich, budu v nich žít a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem (mnich, neznámý)

Jménu Božímu se rouhá a je vinen, že se mu i jiní lidé rouhají, ne pouze ten, kdo sám rouhavě mluví, nýbrž každý, kdo ač podle jména křesťan, bezbožně žije a zavdává hříšnými řečmi i skutky příčinu, že se také Bohu rouhají a ho urážejí (Origenes; R.Schikora, Naše světla)

Mluvím názorně z ohledu na vaši lidskou slabost: Jako jste se dříve propůjčovali k službě nečistotě a nepravosti k bezbožnému životu, tak se nyní dejte do služby spravedlnosti k posvěcení (apoštol Pavel, Římanům 6, 19)
Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný (Řím 6,22) Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení (Kor 7,1)
Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti (I Sol 4, 3)
Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení (apoštol Pavel, I Sol 4, 7)

Prosíme Boha, aby posvěcoval své jméno, protože svatostí spasí a posvětí celé stvoření…Jde o jméno, které dává spásu ztracenému světu, avšak prosíme, aby toto jméno bylo v nás posvěcováno naším životem. Vždyť žijeme-li dobře, Boží jméno je velebeno, žijeme-li špatně, Boží jméno je zahrnováno rouháním, jak říká apoštol:´Vždyť vaší vinou se o Bohu mluví mezi pohany rouhavě´. My se tedy modlíme, abychom si zasloužili být svatí, jako je svaté jméno našeho Boha (sv. Petr Ch., Sermo 71)

Základy jeho jsou na horách svatých (žalm 86,1), což dle výkladu sv. Řehoře V. znamená, že Maria již v prvních počátcích svého bytí byla světější nežli světci na konci svého života bývají (In Reg. 1)

Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni (Skutky apoštolů 20, 32)

Když říkáme ´Posvěť se jméno tvé´, prosíme, aby bylo posvěcováno v nás, kteří jsme v něm, ale i ve druhých, kteří se ještě neotevřeli Boží milosti, abychom byli zajedno s přikázáním, které nám ukládá modlit se za všechny, dokonce i za nepřátele. Právě proto neříkáme výslovně: Posvěť se tvé jméno ´v nás´, protože prosíme, aby bylo posvěcováno ve všech lidech (Tertulián, De oratione 3)

Když byl někdo ospravedlněn milostí, nutně musí žádat od Boha řečený dar vytrvalosti, aby totiž byl ostříhán od zlého až do konce života (sv. Tomáš. A., Summa teologická I-II,109)
Když se říká, že člověk má Boží milost, označuje se tím něco nadpřirozeného v člověku (I-II,110)
Když se řekne, že někdo má Boží milost, vyjadřuje se tím, že je v něm jakýsi účinek obdařující Boží vůle (I-II,110)
Ospravedlnění obnáší nějakou přeměnu ze stavu nespravedlnosti…mluvíme zde o ospravedlnění bezbožného, podle onoho apoštolova Řím 4,5: „Tomu, kdo nepracuje, avšak věřícímu v toho, jenž ospravedlňuje bezbožného, počítá se jeho víra ke spravedlnosti, podle záměru milosti Boží“ (I-II,113)
Musí se říci, že se vypočítávají čtyři věci, jež se vyžadují k ospravedlnění bezbožného, totiž vlití milosti, hnutí svobodného rozhodování k Bohu vírou, a hnutí svobodného rozhodování proti hříchu a odpuštění viny
Ospravedlnění bezbožného se děje od Boha v mžiku
Přirozeným pořadem první v ospravedlnění bezbožného je vlití milosti, druhé je hnutí svobodného rozhodování k Bohu; třetí pak je svobodné rozhodování proti hříchu…čtvrté pak a poslední je odpuštění viny, k němuž je celá tato přeměna zařízena jako k cíli
Augustin, když řekl, že větší je, že z bezbožného se stává spravedlivý, než stvořit nebe a zemi, dodává: „Nebe a země totiž pomine, kdežto spása a ospravedlnění předurčených zůstane“ … A proto Augustin praví tamtéž: „Suď, kdo můžeš, zda je větší stvořit spravedlivé anděly, než ospravedlnit bezbožné. Jistě, je-li obojí stejné moci, toto je větší milosrdenstvím”
Není člověku vrozeno získat svou prací milost ospravedlnění, nýbrž prací Boží (I-II,113)
Přesnou zásluhou nikdo nemůže jinému zasloužit milost, leč jediný Kristus…zásluhou slušnosti může někdo jinému zasloužit první milost, protože totiž člověk v milosti postavený plní vůli Boží, sluší se podle přátelského poměru, aby Bůh vyplnil vůli člověka spasením jiného, třebaže někdy může mít překážku ze strany toho, jehož ospravedlnění žádá někdo svatý (I-II,114)
Nemáme ctít Boha pouze v něm, nýbrž také to, co je jeho máme ctít v komkoli, ne však tím způsobem úcty, jímž ctíme Boha
Dáváme-li přednost tomu, co je Božího v bližním, před tím, co je vlastní v nás, nemůžeme se dopustit nepravdy (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,161)
Hřích svatokrádeže spočívá v tom, že se někdo chová neuctivě k posvátným věcem…tím je svatokrádež těžší, čím posvátná věc, proti níž se hřeší, má větší svatost (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,99)

Chcete-li dojít útěchy v jakékoli útrapě, utíkejte se k Marii. Marii vzývejte, Marii ctěte, Marii se poroučejte, s Marií se radujte, s Marií plačte, s Marií se modlete, s Marií kráčejte, s Marií Ježíše hledejte. S Ježíšem a Marií žádejte si žít a umřít. Když to učiníte na cestě ctnosti pokračovat budete. Maria ráda za vás bude orodovat a Ježíš svou Matku rád vyslyší (blahosl. Tomáš K. v sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Vždyť ať se snažíme, seč jsme, přece ještě v mnohém chybujeme. Pokaždé však potřebujeme předsevzetí určité a čelící obzvláště proti chybám, které nám nejvíce vadí. Jak své vnější jednání tak i své vnitřní smýšlení dobře prozkoumejme a náležitě uspořádejme, protože obojí napomáhá duchovnímu prospěchu (Následování Krista I,19)
Nebývá všechno, co je vznešené, zároveň i svaté a všechno, co je lahodné nebývá zároveň i dobré a nebývá každá touha čistá a co je mnohdy milé nám, nebývá vždy milé Bohu (NK II,10)
Synu, netrap se, vidíš-li, jak se jiným dostává cti a povýšení, tebou však se pohrdá a tebe odstrkují (blahosl. Tomáš K.,NK III,41 – Pohrdej veškerou časnou ctí!)

(Poutník před branou svatyně) „Pane, kdo smí být hostem ve tvém stánku, aneb kdo přebývat na tvé svaté hoře?“, (Bůh ústy proroka:) „Kdo žije bezvadně a koná spravedlnost: Ten, kdo upřímně smýšlí ve svém srdci, s pomluvou na jazyku nepobíhá, nečiní žádné křivdy bližnímu svému, aniž hanu vznáší na své druhy; zlomyslníka kdo zavrhuje, ale váží si ctitelů Hospodinových; přísahy, kterou se zavázal bližnímu, neruší, kdo svých peněz na lichvu nepůjčuje, a proti nevinnému úplatků nebere. Kdo takto jedná, nebude viklat se na věky!” (žalm 14,1-4)

2.1 milost Boží
Buď s námi milost, slitování a pokoj od Boha Otce a od Ježíše Krista, Otcova Syna, v pravdě a v lásce! (apoštol Jan, druhý list verš 3)
Zachovej milost svou těm, kteří milují tě, a svou spravedlnost upřímným srdcím (žalm 35,11)
Sluch svůj, prosíme, Pane, k našim prosbám nakloň a temnoty naší duše milostí svého navštívení osvěť. Jenž žiješ… (římská liturgie, vstupní modlitba třetí neděle adventní)

Chceme-li Boží milost nalézt, obraťme se k Marii, která ji nalezla a dosud vždy nalézá (sv. Alfons z L.)
Maria Panna je prostřednicí milosti přímluvou svou a zásluhami svými (de conguo)
Maria je prostřednicí z milosti a ačkoli se Jí, čeho nám vyprošuje ze zásluh Ježíše Krista dostává, a co nám vyprosí, jménem Ježíše Krista vyprosí, můžeme všech milostí, za které prosíme, jen prostřednictvím jejím dojít (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Mater divinae gratiae – Matko Božské milosti. Sv. Anselm jmenuje Marii „Matkou všech milostí“ a sv. Jordan „opatrovnicí pokladu milosti“. Sv. Bernardin Sienský ale píše: „Všechny dary a milosti rozdávají se skrze Marii, komu, kdy a jak Ona chce. Totéž v Přísloví (8,18.21) sama o sobě: „Se mnou je bohatství…abych obohatila ty, kteří mne milují.“ (O loretánských litaniích)
První tedy ovoce vykoupení přišlo skrze Marii, která byla průtokem, skrze nějž Jan Křtitel obdržel posvěcující milost, Alžběta Ducha Svatého, Zachariáš dar proroctví a celá rodina mnohé jiné měla obržet milosti, jež byly, pokud známo, prvními dary vtěleného Slova na zemi. Vším tedy právem lze věřit, že Bůh od toho času učinil Marii prostřednicí všech milostí, obecným vodovodem, jak ji sv. Bernard nazývá, tak že nyní všechny milosti, kterými nás Pán obdařit zamýšlí, pouze skrze ni k nám docházejí (Alfons L., O Navštívení P.Marie)
Je jisté, že bez Boží pomoci nemůžeme vykonat nic dobrého pro naši duši. Naproti tomu Bůh ujišťuje, že uděluje milosti tomu, kdo o ni prosí. Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete (Mt 7,7). A potom, jak říká svatá Terezie, kdo neprosí, nedostane. Je to všeobecné přesvědčení svatých otců a učitelů se svatým Tomášem Akvinským v čele, že bez Boží pomoci není možné setrvat v milosti a dosáhnout vykoupení. Pouze ten, kdo se modlí, může si být jist pomocí Boží. Hovoří o tom rovněž Slovo Boží, které nemůžeme zde nezmínit: Vše, o co v modlitbě prosíte, se vám stane, pouze věřte, že dostanete (Mk 11,24). Každý, kdo prosí, dostane (Lk 11,10). Ano, skutečně, říkám vám: Budete-li Otce o něco prosit v mém jménu, dá vám to (Jan 16, 23).
Bůh nám dá vše, o co ho ve jménu Ježíše Krista prosíme. Jestli tedy chceme být spaseni, musíme se modlit pokorně, s nadějí a vytrvalostí. Svatá Terezie píše, že touží po vykoupení všech, a proto by chtěla vystoupit na samý vrchol hory, aby ji všichni slyšeli, a hlásat jen jednu výzvu – modlete se, modlete se! Otcové poustevníci opakovali, že neexistuje lepší prostředek ke spáse než stálé opakování Davidovy modlitby: „Bože, pohleď na mne a pomoz mi, Pane pospěš mi na pomoc.“ Můžeme se též modlit krásnou střelnou modlitbu ctihodného otce Leonarda z Porto Maurizio: „Ježíši můj, ukaž mi své milosrdenství!“ Jak jsem uvedl výše, dvě nejdůležitější milosti, po kterých máme toužit, jsou růst lásky k Bohu a milost vytrvalosti. O ně máme prosit také Nejsvětější Pannu Marii, která je nazývána Prostřednicí všech milostí (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Neboj se Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha (Lk1,30) Sv. Albert V.: Neboj se, neboť jsi nalezla milost. Tys ji neuchvátila mocí jako první anděl. Tys ji nepozbyla jako první člověk. Tys ji nekoupila jako chtěl Šimon kouzelník. Tys nalezla milost nestvořenou a v ní vše co stvořeno

Smiluji se nad kým se smiluji Řím 9,18 – sv. Ambrož: „Dám milosrdenství tomu, o němž předem vím, že se celým srdcem ke mně vrátí.“
Bůh stvořil člověka, aby měl někoho, komu může odpouštět (sv. Ambrož)

Zamyslete se nad sebou, podívejte se do svých srdcí a řekněte - kým jste?! Kým máte být?! Kým můžete být?! Kým jste byli díky své přirozenosti?! Kým jste díky svým hříchům?! Kým byste měli být díky svým vášním?! Kým můžete být díky milosti?! (sv. Antonín P., kázání)

V přijetí lidské přirozenosti se stává milost člověku (Ježíši) jaksi přirozenou takže se nemůže dopustit hříchu (sv. Augustin, Enchiridion)
Kdokoli nachází v hlavě naší nějaké předchozí zásluhy jedinečného zrození, nechť též v nás, údech té hlavy, hledá předchozí zásluhy našeho mnohonásobného znovuzrození (O předurčení svatých)
Stejnou milostí se stává každý člověk od začátku své víry křesťanem, jíž se člověk (vtělením) od svého začátku stal Kristem
Nejkrásnějším příkladem předurčení a milosti je sám Spasitel, prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš. Jaké předchozí zásluhy, ať ze skutků či z víry, si mohla získat lidská přirozenost, která v něm je, že se tímto prostředníkem stal? (sv. Augustin, O předurčení svatých)
Ospravedlnění bezbožníka je větší dílo než stvoření nebe a země, nebe a země pominou, zatímco spása a ospravedlnění vyvolených zůstávají (k Janovu evangeliu)
Z milosti začínají zásluhy člověka (O milosti a svobodné vůli)
(Bůh) začíná totiž tak, že provádí svým zásahem to, že chceme a dovršuje tím, že spolupracuje s hnutími naší již obrácené vůle (O milosti a svobodné vůli 17)
Zákon byl dán proto, aby se hledala milost. Milost pak byla dána, aby se naplnil zákon (De spiritu et littera)
Působící milost je víra, jež se projevuje láskou (De spiritu et littera)
Jistě i my pracujeme, ale tak, že spolupracujeme s Bohem, který je činný. Jeho milosrdenství nás předešlo, abychom byli uzdraveni, a bude nás ještě sledovat, abychom po svém uzdravení zesílili. Předchází nás, aby nás volal, sleduje nás, aby nás oslavil, předchází nás, abychom žili zbožně, a sleduje nás, abychom s ním žili věčně, protože je jisté, že bez něho nemůžeme dělat nic (O přirozenosti a milosti 31)
Milost je láska: kdo zůstává v milosti zůstává v lásce. Jestliže budeš zachovávat Kristova přikázání, budeš zůstávat v jeho lásce
Uznej, že skrze sebe nejsi nic: to, co jsi, nepřičítej svým schopnostem, ale Boží milosti (k Janovu evang.)
Milost se přirovnává k vůli či svobodnému rozhodování jako jezdec ke koni (Hypognostic.3)
Jiné je vědět tolik, co musí člověk věřit, aby dosáhl blaženého života, jiné je vědět, jak to podat zbožným a obhájit proti bezbožným (O Trojici XIV.)
Ten, který tě stvořil bez tebe, neospravedlní tě bez tebe. Stvořil tě tedy bez tvého vědomí, ale pouze se souhlasem tvé vůle tě ospravedlní
Křesťanovi, který ve víře ještě putuje a jehož poznání je ještě částečné, stačí vědět a věřit, že Bůh nikoho nezachraňuje jinak než z nezaslouženého milosrdenství skrze Ježíše Krista, našeho Pána, a že nikoho nezavrhuje jinak než ze zasloužené spravedlnosti skrze téhož Ježíše Krista, našeho Pána
Dobrým skutkům patří odměna, když se stávají. Avšak Boží milost, která je nezasloužená, předchází, aby se staly (sv. Augustin a sv. Prosper)
Abys proto nemyslel jen na Šalamouna, který stavěl Boží dům, ukazuje ti Písmo jiného Šalomouna a říká na začátku žalmu: Když nestaví dům Pán, marně se lopotí, kdo ho stavějí. Pán tedy staví dům, svůj dům staví Pán Ježíš. Na stavbě se lopotí mnozí, ale nestaví-li on, marně se lopotí, kdo dům stavějí (k žalmu 126)
Když však z jeho úst nevychází nic lživého, bude to důsledkem té milosti, o níž bylo řečeno: “Kdo se zrodil z Boha nehřeší (I Jan 3,9” (Proti lži)
Potom když již člověk ví, že milostí Boží je to, co je, ať neupadne do jiného osidla pýchy, aby vyvyšováním se k vůli samotné milosti Boží neopovrhoval ostatními (O svaté nevinnosti)
A tak Kristova nauka, moudrá v jeho těle, ať tě učiní moudrou skrze jeho milost, aby to, co máš lepšího než jiné na těle, tě učiní moudrou skrze jeho milost, aby to, co máš lepšího než jiné na těle i na duchu, týž duch, který vládne tělu, ani zpupně nevynášel, ani hloupě neodlučoval (O dobru vdovství)
Protože když vám něco pomáhá, že jsou vám prospěšny i naše promluvy, je nutno připsat to všechno milosti toho “v jehož rukách jsme i my”, jak psáno “i naše řeči” (Moudr 7,16) (O dobru vdovství)
Nejprve byla udělována milost, nyní se dostává, co je dlužno…tvé zásluhy jsou vlastně jeho dary (sv. Augustin, Sermo 298)

Dokonalá a neporušená chlouba v Pánu spočívá v tom, že se člověk nevynáší pro svou spravedlnost, že ví, že ji pozbyl a že je ospravedlněn jen skrze víru v Krista (sv. Basil V., homilie 20 O pokoře)

Milost je ke spáse nezbytná, svobodná vůle rovněž, ale milost proto, aby spásu dávala, svobodná vůle, aby ji přijímala (sv. Bernard)
Za krátký čas může člověk ziskati milost a slávu nebeskou
Od času, kdy panenská Matka počala v životě svém Slovo, obdržela, abych tak řekl, jakousi pravomoc ke všem časným milostem Ducha Svatého, tak že žádná duše neobrží od Boha milosti, leč prostřednictvím přesladké Matky jeho (Pro Fest. B.V.)
Tato Rodička Boží je synové moji žebříkem, po kterém hříšníci znovu vystupují na výši milosti Boží. Ona je moje největší bezpečí a základem celé mé naděje (Sermo de Aqued.)
Hledejme milost, ale hledejme ji skrze Marii, neboť nalézá čeho hledá a nemůže nás nevyslyšet. To je vůle Boha našeho, jenž stanovil, abychom všechno skrze Marii obdrželi (Sermo de Aqued.)
Vězte, bratři, že překážkou našeho pokroku v duchovním životě je především naše nevděčnost. Šťasten, kdo i za pramalá dobrodiní Pánu vzdává díky nikoli pramalé a nepochybuje, že i to je velká milost od Boha. My ubozí tak snadno zapomínáme, jakou milostí je vše, co jsme obdrželi. Varujme se jak jen možno této ohavné neřesti nevděčnosti, abychom celým srdcem neustále Pánu děkovali a získali sobě milost našeho Boha, jenž jediný může spasit naše duše. Ne pouze slovy a jazykem osvědčujme svou vděčnost, nýbrž skutkem a pravdou, protože více vděčnost než výřečnost vymáhá od nás Pán milostí, Bůh náš, jenž je požehnán navěky (sv. Bernard)

U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí. To se plně potvrdilo také na svatém Josefu (sv. Bernardin S., Sermo 2)

Plodný apoštolát tryská mnohem hojněji z kříže než z výtečných vlastností (sv. Bonaventura v Duše veškerého apoštolátu)
Milost, že můžeme milovat Boha, stačí (sv. Bonaventura)
K pomoci milosti náleží, že za prvé dal milost křtu, kterou Bůh zahladil viny, vrátil nevinnost a udělil spravedlnost, která činí člověka hodným věčného života. Za druhé, že udělil milost pokání, která odpovídá vhodnosti doby, vůli duše a vznešenosti náboženství. Za třetí, že udělil milost kněžství, kterou tě učinil šiřitelem nauky, šiřitelem odpuštění i šiřitelem eucharistie. V tom všem se méně nebo více rozdávají slova života (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Jestliže násilníci požádají o milost, mír a milost dostanou. Ti, kteří tímto pohrdnou, zakusí mou spravedlnost (sv. Brigita, Revelaciones I,5)
Rozmýšlej o jeho spravedlnosti a soudu tak, abys nezapomněla na jeho milost, protože on nečiní spravedlnost bez milosti a milost bez spravedlnosti (Revelaciones I,7)
A anděl pravil: „Má velké a pyšné srdce. Potřebuje tedy hůl, aby byla zkrocena.“ Potom pravil Pán: „Co pro ni žádáš, můj příteli?“ Anděl odpověděl: „Pane, žádám tě, abys ji s holí udělil i milosrdenství.“ A Pán řekl: „Pro tebe tak učiním, jelikož nikdy nekonám spravedlnost bez milosti. Pro toto by mě nevěsta měla milovat celým svým srdcem (sv. Brigita, Revelaciones I,12)

Pero či oštěp potřebují člověka, který by s ním dovedl zacházet. I milost potřebuje věřící. Bůh dává milost. Na tobě je, abys ji přijal a chránil. Nepohrdej darovanou milostí, ale přijmi ji a úzkostlivě chraň (sv. Cyril J., katecheze)

Milost je ukryta tajemně v hlubinách ducha od okamžiku křtu, svou přítomnost však citům utajuje (Diadoch z Fotiky, O duchovní dokonalosti)

Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“ (SZ, Exodus 33, 16)
Mojžíš rychle padl na kolena tváří k zemi, klaněl se a řekl: „Jestliže jsem, Panovníku, nalezl u tebe milost, putuj prosím, Panovníku, uprostřed nás. Je to lid tvrdošíjný; promiň nám však vinu a hřích a přijmi nás jako dědictví.“ (SZ, Exodus 34, 8-9)

Milost Boží ti nechyběla, podle své přirozenosti jsi obdržel tu nejnádhernější milost ze všech. Ale ty ses tou milostí minul. Bůh ti neodepřel působení své lásky, ty jsi však odepřel spolupůsobit s láskou Boží a neodpověděl jsi na ni svou vlastní láskou. Nikdy by tě Bůh nezavrhl, kdybys ty nezavrhl jeho lásku (sv. František S., O lásce k Bohu II k Luciferovi)
Říkáme někdy, že nemůžeme Boha nalézt a že se nám zdá, jako by byl od nás daleko. Tím chceme asi říci, že nemáme pocit jeho přítomnosti. Pozoroval jsem, že některé duše nedovedou správně rozeznávat mezi životem v přítomnosti Boží a pocitem přítomnosti Boží, kterého se nám může dostat jen zvláštní milostí Boží (sv. František S.)

Ž 127 Když nestaví dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí… Tento dům se tedy musí budovat s pomocí Boží. Bude-li totiž postaven jen lidským přičiněním, nevydrží. Neobstojí ani, bude-li zbudován na učení světa. Také ho neuchrání naše marné plahočení a starostlivá péče…dům stavěný Bohem, to znamená podle jeho učení, se nezřítí (sv. Hilarius)

Ale Noe našel u Hospodina milost (SZ, Genesis 6, 8)

A proto se Boží Slovo stalo rozdělovatelem Otcovy milosti k užitku všech lidí. Pro lidi tak mnoho vykonalo, když jim ukázalo Boha a přivedlo člověka k Bohu (sv. Irenej, Adversis haeresis IV)
Shromážděni v tom jednom jménu si osvojují díky milosti Boží správné chování a mění svou divokou a surovou přirozenost. Což se také nyní stalo; neboť ti, co dříve byli darebáci, takže se nemohli zdržet žádné násilnosti, se stali poté, co poznali Krista a uvěřili v Něho, zcela věřícími a změnili se, že neupouštěli od nejpřísnější spravedlnosti. Tak velkou změnu působí víra v Krista, Božího Syna, v těch, kteří v Něho věří (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Dává-li se milost bezbožníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět (prorok Izaiáš 26, 10)

Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘ (apoštol Jakub, list 4,6)

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista (evangelium sv. Jana 1,15-17)
Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce i od Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce (II. list 1,3)

Já jsem město útočiště pro všechny, kdo se ke mně utíkají, proto pojďte ke mně dítky moje a obdržíte milost nad pomyšlení (sv. Jan D., De Dorm. B. M.)

Veškerá naše zásluha tkví ve spolupráci s milostí (sv. Jan Vianney)
Milosti Boží nám pomáhá chodit a podpírá nás. Je nám jí tolik zapotřebí, jako potřebují berly ti, kdo mají slabé nohy (sv. Jan Vianney, kázání)

Tuto milost přijala Panna, aby spasení opět zjednala všem pokolením (sv. Jan Z.)
Jak velikou milost jsi nalezla? Plnou opravdivou plnost, která jako úrodný déšť na všechno tvorstvo splynula (Sermo 142)
Pokud chybí naše spolupráce, i Boží pomoc vyjde nazmar (sv. Jan Z.)

Nejsem-li v ní (Boží milosti), kéž mě Bůh do ní uvede, jsem-li, kéž mě v ní ráčí uchovat (sv. Jana z Arku, Akta procesu)

Je to svatokrádežné jen pomyslet, že člověk může bez Boží milosti být bez hříchu (sv. Jeroným)

Toto praví Hospodin: „Milost na poušti nalezl lid, který vyvázl před mečem. Jdu, abych přinesl mír Izraeli.“ Hospodin se mi ukázal zdaleka: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství. Znovu tě zbuduji a budeš zbudována, panno izraelská. Znovu se ozdobíš bubínky a vyjdeš k tanci s těmi, kdo se smějí (prorok Jeremiáš 31,1-4)
Boží milost není jistě vyčerpána, jistě není u konce jeho slitování (prorok Jeremiáš, kniha Žalozpěvů 3,22)

Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista (apoštol Juda, list 1,4)

Bůh našich otců ať ti dá dojít milosti, abys provedla své záměry k chloubě synů izraelských a k povznesení Jeruzaléma (SZ, Júdit 10, 8)

Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání světa (sv. Justin, zápis mučednické smrti)

Že jste světskou pohrdali marností, že pravé následovali svatosti, milost jest Ježíše, milého Ježíše, dobrého Ježíše (píseň Všichni Boží vyvolení, 4. sloka; změněna v kancionále pro NOM)

Miluji ctnost a nenávidím neřest; kdo miluje neřest a nenávidí ctnost, uráží mne a je zbaven mé milosti (sv. Kateřina S, Dialog 98)

Tato milost skýtá moudrost, zjevuje tajemství, raduje se z věrných, dává se tomu, kdo ji hledá, kdo neporušuje přísahu, kdo neopouští cesty otců. Důsledkem toho je, že velebíme úctu k zákonu, že poznáváme milost proroků, že je utvrzována víra evangelií, že se chrání apoštolská tradice a že plesá milost církve. Kdybys tuto milost nezarmucoval, poznal bys, o čem mluví Slovo prostřednictvím těch, skrze něž - kdy chce - mluví. Co jsme byli povinni na příkaz Slova říci, to vám z lásky k tomu, co nám bylo zjeveno, sdělujeme (list Diognetovi)

Kristova nevýslovná milost nám dala lepší dobra než ta, která nám odňala ďáblova závist (sv. Lev V., Sermo 73)

Dej, ať před tebou nalezneme milost, aby naše oběť byla tobě příjemná a Duch tvé milosti sestoupil na nás i na tyto předložené dary a na všechen tvůj lid (liturgie sv. Jana Z.)

Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha (evangelium sv. Lukáše 1, 30)

Nesmlouvejme s milostí, když nás nutká, abychom konali dobré a varovali se zlého. Takového vnuknutí musíme poslechnout odhodlaně, přes přirozený odpor. Neboť milost, která nás nyní pudí mocně, znenáhla zemdlí, ustane, vzdálí se a zanechá nás chladnými a necitelnými k naší velké škodě. Potom bude pozdě a marně bychom o ni prosili a lkali. Čím více si s milostí zahráváme, tím déle nás božské Srdce Páně nechá na milost čekat. Kéž nás Bůh toho neštěstí chrání (sv. Marie M. Alacoque, dopis)
Pokud se budete obohacovat pomíjejícími věcmi, potud vám božské Srdce Páně bude své milosti odpírat. Ať hledáte sebevíc v marnostech klid a požitek, nakonec v nich najdete jen neklid a zmatek. Pozemské požitky vám ucpou pramen milosti božského Srdce a z vašeho srdce učiní neúrodnou planinu. Náklonnost k tvorům velmi překáží působení milosti a lásky ve vašem srdci. Chcete-li, aby ve vás vládla čistá láska, musíte všemu odumřít a tu náklonnost rázně přetrhnout, neboť se velmi protiví božskému Srdci Páně. Poněvadž toho nedbáte, nemáte zalíbení v modlitbě ani ve ctnosti…Hledáte-li náklonnost tvorů a chcete-li se jim zalichotit, ztratíte náklonnost božského Srdce (sv. Marie A)
Jak jsem šťastna, že smím ustavičně trpět pod břemenem slabostí tělesných i duševních, zapomenuta a opuštěna! Co bych si počala bez kříže v tomto údolí zkázy?…Bůh mi popřál milost, že jsem ponořena v moře pokořování. A ta milost je mi tak drahá, že bych pokládala za největší trest, kdyby mi ji Bůh odňal, a kdybych jen okamžik měla být bez utrpení. Každou hodinu svého života, která uplyne bez utrpení, pokládám za ztracenou. Jen proto si žádám ještě déle žít, abych směla trpět…Zdá se mi, že jsem ještě daleko dost netrpěla a že jsem pro Pána Boha vykonala ještě příliš málo (sv. Marie A., dopis P. Croisetovi T. J.)

Proto tedy Stvořitel světa, který dává vzniknout člověku při zrození a zná původ všech věcí, vám ve své milosti daruje život znovu, když teď dáváte přednost jeho zákonům před svým životem (II. Makabejská 7, 23)

Když směl i lotr přijít do ráje, proč by neměl dojít milosti křesťan? (sv. Maxim T., Sermo 53)

Démoni mu řekli: „Když jsi byl nedbalý, ani my jsem o tebe nedbali; když jsi proti nám znovu povstal, povstali jsme i my proti tobě.“ Když to uslyšel, povzbuzoval se ještě více k bázni před Bohem a dělal pokroky milostí Boží (mnich neznámý)
„Jak to, že někteří teď zachovávají namáhavá životní pravidla, ale nedostávají tu milost jako poustevníci starých časů?“ Odpověď neznámého poustevníka: „Tehdy byla láska a každý táhl svého bližního vzhůru. Teď láska vychladla a každý táhne svého bližního dolů, a proto nedostáváme milost“

Kdo na něho spoléhají, porozumějí pravdě, a věrní zůstanou při něm účastni jeho lásky, vždyť milost a milosrdenství patří jeho vyvoleným (SZ, Kniha moudrosti 3, 9 )

Když už se mnou chceš takto jednat, raději mě zabij, jestliže jsem u tebe nalezl milost, abych se nemusel dívat na svoje trápení (SZ, Numeri 11, 15)

Ať nikdo neříká, že já Patrik, hříšník, jsem ve své omezenosti udělal něco víc než malou věc Bohu pro radost. Ať všichni vědí, že mnohem více byla jeho milost (sv. Patrik, Vyznání)

Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména (přivedli) k ochotnému přijetí víry všecky národy (Řím 1,5)
Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista (1,7)
Z jeho milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš (3,24)
Kdo pracuje, tomu se přece mzda nedává z milosti, nýbrž z povinnosti (4,4)
A proto se člověk stává dědicem na základě víry, a tím z milosti, poněvadž tak je ono zaslíbení jisté pro všechny potomky, a to nejen pro ty, kteří mají Zákon, ale i pro ty, kteří mají víru jako Abrahám. Vždyť on je naším společným otcem (4,16)
Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha (5,2)
Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění(5,17)
K tomu pak přistoupil Zákon, ale hřích to jen rozmnožilo. Kde se však rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost (5,20)
Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána (5,21)
Co tedy řekneme? Máme setrvávat ve hříchu, aby se tím hojněji projevila milost? (6,1)
Vždyť hřích už nebude mít nad vámi moc! Nejste přece pod Zákonem, ale pod milostí! (6,14)
Co z toho plyne? Smíme snad hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Bůh uchovej! (6,15)
Stejně tak i nyní je zde zbytek, to jsou vyvolení z Boží milosti (11,5)
Když však z milosti, tedy ne pro skutky. Jinak by milost nebyla už milostí (11,6)
Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru (12,3)
Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře (12,6)
Přece však jsem vám psal trochu směleji, abych vám (některé věci) připamatoval, a to pro milost, která mi byla dána od Boha (15,15)
Bůh, (dárce) pokoje, brzo už vám rozdrtí satana pod nohama. Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi! (Řím 16,20)
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista (I Kor 1,3)
Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši (1,4)
Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví (3,10)
Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou (15,10)
Milost Pána Ježíše buď s vámi! (I Kor 16,23)
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista (II Kor 1,2)
Vždyť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme se mezi lidmi ‒ a hlavně u vás ‒ chovali prostě a bez falše, jak to dává Bůh: ne se světskou chytrostí, ale tak, jak nám k tomu Bůh poskytoval milost (1,12)
Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet (lidí) bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě (4,15)
Jako Boží spolupracovníci vás proto napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (6,1)
a velmi naléhavě prosili o milost, aby se směli zúčastnit na dobročinném díle k podpoře křesťanů (8,4)
Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby (8,9)
Také se pak za vás modlí a po vás touží, protože se vůči vám projevila tak přebohatě Boží milost (9,14)
Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc (12,9)
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi! (II Kor 13,13 )
milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista (Gal 1,3 )
Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu (1,6)
Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl (1,15)
Poněvadž Jakub, Petr a Jan ‒ uznávané sloupy ‒ poznávali, že mám k tomu od Boha milost, podali mně i Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy (2,9)
Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo (2,21)
Když hledáte ospravedlnění v Zákoně, nemáte už s Kristem co dělat, vypadli jste z milosti (5,4)
Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen (Gal 6,18)
milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista (Ef 1,2)
To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu (1,6)
V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost (1,7)
a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! (2,5)
Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! (2,8)
Přece jste snad slyšeli, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti (3,2)
jehož já jsem se stal služebníkem z daru Boží milosti, když se v tom jeho moc na mně tak účinně projevila (3,7)
Ačkoli já jsem méně než nejnepatrnější ze všech křesťanů, byla mi dána tato milost: zvěstovat pohanům nevystižitelné Kristovo bohatství (3,8)
Milost se všemi, kteří milují našeho Pána Ježíše Krista láskou nehynoucí! (Ef 6,24)
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista (Flp 1,2)
Je to jen správné, když o vás všech takto smýšlím. Vždyť vás nosím v srdci, protože vy máte účast v milosti mi svěřené, ať už ve vězení, anebo když hájím a utvrzuji evangelium (1,7)
vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět (1,29)
Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi! Amen (Flp 4,23)
křesťanům v Kolosách, věřícím bratřím v Kristu. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce (Kol 1,2)
která k vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u vás od toho dne, kdy jste ji uslyšeli a správně poznali tuto Boží milost (1,6)
Připojuji pozdrav vlastní rukou: Pavel. Pamatujte na moje pouta! Milost buď s vámi!(Kol 4,18)
Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj! (I Sol 1,1)
Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi! (I Sol 5,28)
Milost vám a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista (II Sol 1,2)
Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista (1,12)
Milost našeho Pána Ježíše Krista s vámi se všemi! (II Sol 3,18)
Timotejovi, svému pravému synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána. (I Tim 1,2)
Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši (1,14)
Někteří se na to poznání odvolávali, a zbloudili ve víře. Milost buď s vámi! (I Tim 6,21)
drahému synovi Timotejovi: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána (II Tim 1,2)
On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky (1,9)
Jen buď silný, můj synu, milostí Krista Ježíše! (2,1)
Pán ať je s tebou! Milost s vámi! (II Tim 4,22)
Titovi, svému pravému synu, kterému se dostalo stejné víry jako mně: milost a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho spasitele (Tit 1,4)
abychom ‒ ospravedlněni jeho milostí ‒ dostali jako dědictví vytoužený věčný život (3,7)
Pozdravují tě všichni, kdo jsou tady u mě. Vyřiď pozdrav těm, kdo nás milují a jsou s námi spojeni ve víře. Milost buď s vámi se všemi! (Tit 3,15)
Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista! (Flm 1,3 )
Milost Pána Ježíše Krista buď s vámi! (Flm 1,25)
Vidíme však, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z milosti Boží za všechny lidi podstoupil smrt (Žid 2,9)
Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci (4,16)
Považte, oč hroznější trest si zaslouží ten, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev smlouvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení, a kdo by se posmíval Duchu milosti? (10,29)
Dávejte pozor, aby se nikdo svou liknavostí nepřipravil o Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha lidí (12,15)
Nenechte se svést všelijakými cizími naukami. Je dobré spoléhat se na milost a ne (na předpisy) o pokrmech. Kdo jde jen za tím, nic nezíská (13,9)

V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně (apoštol Petr I Petr 2,19)
Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti (I Petr 4,10)
Stejně se i vy mladší podřizujte starším. Všichni se oblečte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘ (I Petr 5,5)
Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána (II Petr 1,2)
Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti (II Petr 3,18)

Jestliže honíme odpočinek, prchá před námi Boží milost; jestliže před ním prcháme, ona nás honí (poustevník Poimen)

Působením nebeské milosti rozrůstala se v šíř i v dál pověst o ctnostech blaženého Prokopa. Houfně přicházeli lidé z okolí, aby se oddaně poroučeli jeho modlitbám. A on, plný plamenné lásky, obdařený vlídnou pohostinností, půvabně ozdobený svatou rozvážností, čistý bezúhonností, prozíravě milosrdný a pokorný, prozářený mírností, naplněný velikou horlivostí víry, mluvou svatých kázání svlažoval srdce svých posluchačů jako déšť jarní, v pravý čas vylitý, a rádlem svého učení s velkým užitkem obracel jejich mysl (sv. Prokop, životopis)

Bez milosti se neběží k minulosti (sv. Prosper, De ingratis 2)

Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj. Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.
Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej (SZ, Přísloví 1-5)
Hospodinovo prokletí spočívá na domě bezbožníka, jeho požehnání na obydlí spravedlivých. Vysmívá se posměvačům, pokorným však dává milost (Přísloví 1,33-34)

A často - a to je vážnější - někteří nejen odmítají milost zvoucího, nýbrž i pracují proti ní. Proto se též dodává: Ostatní pak zajali jeho služebníky a zahrnuvše je urážkami zabili je. Když to král uslyšel, rozhněval se, a vyslav svá vojska, zahubil ty vrahy a jejich město zapálil. Hubí vrahy, protože usmrcuje pronásledovatele. Zapaluje jejich město, neboť trápí plamenem věčného pekla nejen jejich duše, nýbrž i těla, jež obývaly (sv. Řehoř V., homilie 38)

Potom král Sádokovi nařídil: „Dones Boží schránu zpět do města. Naleznu-li u Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i svůj příbytek (II. Samuelova 15, 25 o králi Davidovi)

Čím větší jsi, tím více se pokořuj a najdeš milost před Hospodinem (SZ, Sirachovec 3, 18)
A dal z něho vzejít muži milosrdnému, který získal milost v očích všech lidí a Bohem i lidmi byl milován, Mojžíšovi, jehož památka je požehnaná (Sir 45,1)

Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost(Skutky apoštolů 4, 33)
Štěpán byl obdařen Boží milostí a mocí a činil mezi lidem veliké divy a znamení (Skt 6,8)
David nalezl u Boha milost a prosil, aby směl vyhledat místo, kde by přebýval Bůh Jákobův (Skt 7,46)
Když tam přišel a spatřil, co se z milosti Boží děje, měl radost a povzbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali Pánu věrni (Skt 11,23)
Shromáždění se rozcházelo a mnoho židů i obrácených pohanů, kteří ctili jediného Boha, doprovázelo Pavla a Barnabáše; ti s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby se drželi Boží milosti (Skt 13,43)
a odpluli do Antiochie v Sýrii, odkud před časem svěřeni Boží milosti vyšli k dílu, které právě teď dokončili (Skt 14,26)
Přesto tam Pavel a Barnabáš dost dlouho zůstali a přes všechny překážky mluvili o Pánu; a Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky (Skt 14,3)
Věříme přece, že jsme stejně jako oni spaseni milostí Pána Ježíše.“ (Skt 15,11)
Šimon vypravoval, jak Bůh poprvé projevil pohanům svou milost a povolal si z nich svůj lid (Skt 15,14)
Pavel si vybral za spolupracovníka Silase, a když ho bratří poručili milosti Páně, vydal se i on na cestu (Skt 15,40)
Bratří ho také povzbudili v jeho úmyslu vypravit se do Achaje a napsali tamějším učedníkům doporučující dopis. Když tam Apollos přišel, z milosti Boží velmi prospěl těm, kteří uvěřili (Skt 18,27)
Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše: hlásat evangelium o Boží milosti (Skt 20,24)
Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi, kdo jsou posvěceni (Skt 20,32)

Tu jej požádal: „Jestliže jsem opravdu našel u tebe milost, dej mi nějaké znamení, že se mnou mluvíš ty sám” (SZ, knih Soudců 6, 17 o Gedeonovi)

Je to milost Boží, která si od dávných dob vyvoluje ty, kdo mají být Kristovými svědky. A tak z pokolení do pokolení vyvstávají noví mučedníci. Je nezbytné, aby přicházela pohoršení, řekl Kristus, aby vyvolení zazářili jako slunce a plevel byl zjevný jako noc (sv. Teodor S., list vězněným)

Po vyhnanství na zemi doufám, že se budu z Tebe radovat ve vlasti. Nechci však hromadit zásluhy pro sebe, chci pracovat jen pro Tvou lásku…V pozdním večeru tohoto života se objevím před Tebou s prázdnýma rukama, protože Tě nežádám, Pane, abys počítal mé skutky. Všechny naše spravedlnosti jsou ve Tvých očích poskvrněny. Chci se však obléci do Tvé spravedlnosti a dostat od Tvé lásky, abys byl na věky můj (sv. Terezie z L., Úkon milosrdné lásky)
Nač starati se mám, že temná budoucnost? Prositi pro zítřek? Ó, nežádej to jen! Dej mi své lásky dar, zachovej milost svou pro dnešní jenom den! (sv. Terezie z L.)
Jediné, oč vás prosím, abyste vyprosil pro mou duši milost, abych milovala Ježíše a pomáhala ho milovat, jak jen je to možné (sv. Terezie z L., dopis)
Mýlíš se, má drahá myslíš-li si, že tvá Terezka kráčí stále horlivě cestou ctnosti. Je slabá, a hodně slabá, každý den se o tom znovu přesvědčuje. Ale Mařenko, Ježíš ji rád učí jako sv. Pavla umění chlubit se svými slabostmi. To je velká milost a já prosím Ježíše, aby tě tomu naučil, neboť jen v tom je pokoj a odpočinek srdce (sv. Terezie z L., dopis)

Požehnaný jsi, že ses smiloval nad dvěma jedinými dětmi. Prokaž jim, Panovníku, milost a dej spásu; doveď jejich život až do konce v radosti a milosti (SZ, Tobiáš 8,17)

Ve stavu porušené přirozenosti nemůže člověk vyplnit všechna přikázání Boží bez uzdravující milosti (sv. Tomáš. A., Summa teologickáI-II,109)
Bez milosti si člověk nemůže zasloužit věčný život. Může však konat skutky vedoucí k nějakému dobru sourodému člověku, jako pracovat na poli, pít, jíst a mít přítele, a jiná taková, jak praví Augustin v 3 Odp. proti pelagiánům
Člověk se nemůže připravit na přijetí milosti, leč pomocí milosti Boha, uvnitř hýbajícího
Člověk žádným způsobem nemůže povstat ze hříchu sám ze sebe, bez pomoci milosti
Světlo milosti je podílem na božské přirozenosti
Jako je milost dříve než ctnost, tak má i podmět dřívější mohutností duše (I-II,110)
Milost zdarma daná zahrnuje v sobě to, čeho člověk potřebuje na to, aby druhého vzdělával v božských věcech, které jsou nad rozum (I-II,111)
Milost činící milým je mnohem vyšší než milost zdarma daná (I-II,111)
Je nemožné, aby nějaký tvor působil milost (I-II,112)
Samo dobré hnutí svobodného rozhodování, kterým se kdo připravuje na přijetí daru milosti, je úkon svobodného rozhodování hnutého od Boha
Nějaký pak důvod této rozdílnosti (milosti) je ze strany připravujícího se na milost. Kdo se totiž více na milost připraví, dostává plnější milosti…první příčinu této rozdílnosti (milosti) je třeba brát ze strany Boha samého, jenž rozmanitě rozdílí milosti
Ze zjevení…může někdo vědět, že má milost…nemůže člověk s jistotou posoudit, že má milost…dohadově, z nějakých známek…může někdo poznat, že má milost (I-II,112)
Nebylo by myslitelné odpouštění viny, kdyby nebylo s vlitím milosti
Vyžaduje se hnutí víry k ospravedlnění bezbožného
Musí být tudíž v ospravedlnění bezbožného dvojí hnutí svobodného rozhodování, a to aby jedním skrze touhu tíhlo ke spravedlnosti Boží, a jiným aby odmítalo hřích
Zásluha člověka u Boha nemůže být, leč za předpokladu božského řízení, tak totiž, že člověk dosáhne od Boha svou prací jakoby mzdu, za to k čemu mu Bůh dal sílu pracovat (I-II,114)
Žádná stvořená přirozenost není dostatečným původem zásluhy života věčného
Zjevné, že si nikdo nemůže zasloužit první milost
Žádným způsobem si nikdo nemůže zasloužit nápravu po pádu (I-II,114)
Milostí je co se dává zdarma…větší je milost dvojmo. Jedním způsobem z velikosti daného. A tím způsobem je nevinný vázán vzdávat větší díky, poněvadž je mu dán od Boha větší dar a déle trvající…Jiným způsobem lze označit milost za větší, protože se dává více zadarmo. A podle toho je povinen vzdávat díky více kajícník než nevinný (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,106)

Zdrávas Maria, milosti plná. Co lepšího, co užitečnějšího, co tak nezbytné mně nehodnému hříšníku, než abych nalezl milost u tebe a u milovaného Syna tvého? Prosím Boha za milost tvým prostřednictvím a tvou přímluvou, která jsi u Boha milost nalezla. Ničeho nemám více zapotřebí než milosti a milosrdenství Božího. Milost jeho mi dostačí, i když mi vše ostatní v prozřetelnosti své odepře. Co dokáže bez ní všechna má zdatnost? Co je s její pomocí a podporou nemožné? Mnohé a různé choroby skličují duši mou, milost Boží je však nejúčinnější lék, a když mi ji Pán milostivě udělí, zahojí všechno. Nedostává se mi moudrosti a vědomosti duchovní, ale milost Boží je nejvyšší učitelka nebeské kázně, a ta jediná stačí, aby mne poučovala ve všech mých potřebách. Milost tedy mi rač vyprosit, ó milostivá a přelaskavá Maria, sama milosti plná a proto požehnaná mezi ženami (blahosl. Tomáš K., Soliloquium animae)
Kdo za milost náležité díky vzdává, vždycky se mu jít též dostane, ale pyšnému se odejme, co se udílí pokornému. Nechci vůbec radostí takových, které by mi odňaly zkroušenost srdce a netoužím ani nazírat věci nebeské, když by mne to svádělo k pýše (NK II,10 – Buď vděčný za milost Boží!)
Jsi-li v milosti, pamatuj, jak bídný a nuzný jsi bez ní (NK III,7 – Milost Boží v sobě skrývejme a pokorně ji střežme)
Sám sobě nepřičítej nic dobrého a nikomu nepřivlastňuj ctnosti, nýbrž odvozuj všechno z Boha, bez něhož člověk nic nemá (NK III,9)
Pane, smím si snad stěžovat, opustíš-li mne? A co mohu právem namítat, neučiníš-li mi, oč prosím? Věru, jen to si mohu opravdu pomyslet a říci: Pane, nic nejsem, nic dobrého ze sebe nemám, ve všem jsem nedostatečný a bažím vždy jen po tom, co je nicotné (NK III,40)
Milost obrací všechno zpět k Bohu, od něhož všechno pochází, sama si nic dobrého nepřičítá ani v sebe opovážlivě nedoufá, nepře se, nechce mít vždy navrchu, nýbrž podrobuje všechno, co cítí nebo myslí, věčné moudrosti a božskému rozsudku (NK III,54)
Neboť cítím v údech zákon hříchu, který odporuje zákonu mé mysli (Řím 7,23) a jako zajatce mne vleče, abych v mnohých věcech byl poslušný své tělesnosti. Nemohu odolat jejím útokům, nepomůže-li mi tvá milost, která by svatým ohněm roznítila mé srdce (NK III,55)
Bez tvé milosti nic dobrého nedovedu, ale všechno mohu s tebou, když mne posiluje tvá milost (Fil 4,13) (NK III,55)
Tvá milost, Pane, mne vždy předcházej i provázej a mne rozněcuj, abych s horlivým úsilím byl vždy pilný v skutcích dobrých (blahosl. Tomáš K., NK III, 55 – Porušená lidská přirozenost a vítězná síla milosti Boží)

Naše tělo se často vzpírá, ale Ježíšova milost je silnější než tělo a peklo. (sv. Valentin de Berio-Ochoa, dopis matce)

Kdyby nebyla Panna Maria plná Boží milosti, jak by mohla být žebříkem do ráje, orodovnicí světa a pravou prostřednicí mezi Bohem a lidmi? (sv. Vavřinec Justiniani, De annunt.)

Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli. Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako se hořce lká nad prvorozeným (SZ, Zachariáš 12, 10)

Ty, Pane, žehnáš spravedlivému, milostí svou jak štítem ho kryješ (žalm 5,13)
Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! (žalm 45,3)
Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! (žalm 67,2)
Vždyť tvá milost je lepší než život, proto mé rty ti zpívají chválu (žalm 62,4)
Vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně (žalm 84,2)