5.Chléb náš vezdejší dej nám dnes Aj, dny jdou, praví Hospodin, kdy pošlu na zemi hlad; ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale (hlad) slyšet slovo Hospodinovo (prorok Amos 8,11)
Způsobil jsem, že jste neměli co do úst v žádném svém městě, že jste měli nedostatek chleba na všech svých místech. A přece jste se ke mně nenavrátili, je výrok Hospodinův (Amos 4,6)

Sloužíš-li Bohu pro věci časné, nemůžeš v pravdě sloužit svým srdcem. Všímáš si totiž těch, kdo Bohu neslouží, a vidíš, že oni mají to, kvůli čemu chceš ty sloužit Bohu, a ve svém srdci si říkáš: K čemu mi je, že sloužím Bohu? Vždyť nemám ani to, co má i ten, který se dennodenně rouhá!…vzhůru srdce – ale k Pánu, ne proti němu (sv. Augustin, Sermo 25)
Můj Ježíši, jaká je to láskyplná vynalézavost v této nejsvětější Svátosti, v níž se skrýváš pod způsobou chleba, aby ses zde nechal milovat a nalézat těmi, kdo po tobě touží (sv. Alfons z L.)

Tento chléb je chléb věčného života, který podpírá podstatu naší duše (sv. Ambrož, O svátostech)
Přijímáš-li chléb každý den, je pro tebe každý den toto ´dnes´. Je-li dnes Kristus tvůj, každý den pro tebe vstává z mrtvých. Jak? ´Ty jsi můj syn, Já jsem tě dnes zplodil´. Dnes je když Kristus vstává z mrtvých (sv. Ambrož, O svátostech 5)

Když uvidíme nějakého služebníka Božího pečovat, aby mu potřebné nechybělo, nesuďme o něm, že pečuje o zítřek. Neboť i sám Pán příkladem radil mít měšec, a ve Skutcích ap. je psáno, že to, co je nutné k živobytí, bylo obstaráno pro budoucnost pro hrozící hlad. Nehaní tedy Pán, jestliže někdo toto obstarává lidským způsobem, nýbrž když někdo k vůli tomu neslouží Bohu (sv. Augustin, Řeč Pána na Hoře)
Když říkáme: Chléb náš vezdejší dej nám dnes, pak toto dnes znamená v tomto čase. Prosíme tím jednak o základní živobytí, které zahrnujeme pod jméno chleba, jenž tvoří jeho nejdůležitější část, jednak o svátost věřících, která je v tomto čase rovněž nutná, ne ovšem k dosažení pozemského štěstí, ale blaženosti věčné (list Probě)
Miluj jediný statek, v němž všechny statky nalezneš (Man. 34)
Eucharistie je naším každodenním chlebem…Vlastní silou tohoto božského pokrmu je, že vytváří jednotu: spojuje nás s tělem Kristovým a činí z nás jeho údy, abychom se stali tím, co přijímáme…ale také ve čtení, která posloucháte denně v kostele, v hymnech, které se zpívají a které zpíváte, je tento chléb. To vše je nezbytné pro naše pozemské putování (Sermo 57)
Tento chléb je denní, denně přijímej, aby ti denně prospíval. Tak žij, aby ti denně prospíval
Je-li každodenní chléb, proč bys jej přijímal po roce, jak obvykle činí Řekové na východě? Přijímej denně, aby ti denně prospíval (sv. Augustin, O slovech Páně)

Chléb náš vezdejší dej nám dnes. To lze chápat duchovně i doslovně (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)

Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst (SZ, Deuteronomium 8, 3)
Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s vámi Hospodin uzavřel, zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil (Deuteronomium 9, 9)
Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek,
ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat (Deuteronomium 10,17-18)

Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?“ (To je: „Co je to?“) Nevěděli totiž, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám dal Hospodin za pokrm (SZ, Exodus 16, 15)
Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc (Exodus 23, 25)

Znesvěcujete mě před mým lidem pro hrst ječmene a kus chleba; svým lhaním lidu, který poslouchá lži, usmrcujete duše, které neměly zemřít, a při životě chcete zachovat duše, které nemají žít.“(prorok Ezechiel 13, 19)
nebude nikoho utiskovat, neponechá si zástavu a nikoho nebude odírat, bude dávat hladovému svůj chléb a nahého přikrývat rouchem (Ez 18,16)

Chléb náš vezdejší dej nám dnes; svého milého Syna, našeho Pána Ježíše Krista na památku, k porozumění a uctění tvé lásky, kterou k nám všem měl, a všech jeho slov a činů a bolestí za nás (sv. František z A., Výklad modlitby Otče náš)
Ó, úžasná výše a důstojnost, která uvádí do úžasu, ó vznešená pokoro a pokorná vznešenosti, jakou má v sobě Pán všehomíra, Boží Syn a Bůh, když se skryl do tak malé způsoby chleba pro naši spásu! Pohleďte, bratři, na Boží ponížení…Proto se vůbec o sebe nebojte, protože vás zcela přijímá Ten, který se vám zcela vydává (sv. František z A.)

V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání
a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem (Genesis 28,20-21)
Když všechen lid egyptské země začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, pravil farao celému Egyptu: „Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne.“ (SZ, Genesis 41,55)

A Hospodin dá déšť tvé setbě, jíž oseješ roli; chléb z úrody role bude vydatný a výživný. V onen den se bude pást tvůj dobytek na širých lukách (prorok Izaiáš 30, 23)
Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? (Iz 58,7)

Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.
Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ (apoštol Jan, evangelium 6,26-27)

Jan Macias umí vyzdvihnout důstojnost chudoby dvojím příkladem svého života: tím, že s důvěrou shání chléb pro chudé a že vytrvale hledá Chléb chudých, to jest Krista, který všechny posiluje a tak je vede k nejvyšší metě (Pavel VI. při svatořeční sv. Jana Maciase)

Skrze toto eucharistické tajemství spojuje se Kristus s každým křesťanem a ty, které stvořil, živí sám sebou a nesvěřuje tuto stravu nikomu jinému. Nevidíte, s jakým elánem novorozeně přitiskne své rty na matčiny prsy? Také my se přibližujme k prsu s tímto svatým nápojem s takovou vroucností, ba s ještě větší než kojenec (sv. Jan Z., k Janovu evangeliu)

Musíš ke svatému přijímání, ne protože jsi svatý, nýbrž, aby ses stal svatým. Jdi k svatému přijímání, protože jsi slabý a protože máš mnoho práce. Právě proto tě zve Ježíš k sv. přijímání. „Pojďte ke mně všichni, kdo pracujete a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ (sv. Julián Eymard ;R. Schikora, Naše světla)

Svaté přijímání působí tím více milostí, čím častěji kdo přijímá, čím je lépe připraven a čím je zbožnější při svatém přijímání. Kdyby někdo vědomě se opovážil přistoupit k svatému přijímání s těžkým hříchem (bez milosti posvěcující), dopustil by se tím dalšího těžkého hříchu - svatokrádeže. Takový “odsouzení sobě jí a pije, poněvadž nerozeznává těla Páně” (I Kor 11,29) (katechismus kardinála Tomáška)
Po svatém přijímání modli se aspoň čtvrt hodiny, protože asi právě tak dlouho přebývá Pán Ježíš se svým tělem, krví a duší v tobě. Teprve asi za čtvrt hodiny jeho svátostná přítomnost v tobě přestává, neboť bývá již porušena způsoba chleba, avšak účinky svatého přijímání zůstávají. Celý den svatého přijímání prožij opravdu zbožně! (katechismus kardinála Tomáška)

A havrani mu přinášeli chléb i maso ráno a chléb i maso večer a z potoka pil (SZ, I. Královská 17, 6 o proroku Eliášovi)
Pak pod tím keřem ulehl a usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň a jez!“ Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody. Pojedl, napil se a opět ulehl. Hospodinův anděl se ho však dotkl podruhé a řekl: „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!“
Vstal, pojedl, napil se a šel v síle onoho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu ( I. Královská 19,5-8)

Mají být svatí pro svého Boha; neznesvětí jeho jméno, neboť přinášejí ohnivé oběti Hospodinovy, chléb svého Boha. Proto budou svatí (SZ, Leviticus 21, 6)
Měj ho tedy za svatého, neboť přináší na oltář chléb tvého Boha. Bude pro tebe svatý, protože svatý jsem já Hospodin; já vás posvěcuji (Leviticus 21, 8)

Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb a ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím, že říkáte, že Hospodinův stůl není třeba brát vážně (prorok Malachiáš 1, 7)

Dal jsi jim chléb z nebe, když hladověli, vyvedl jsi jim vodu ze skaliska, když žíznili. A řekl jsi jim, aby šli obsadit zemi, o které jsi s pozvednutím ruky přisáhl , že jim ji dáš (Nehemiáš 9, 15)

Člověče, proč se tak málo ceníš, když jsi tak drahý Bohu? Proč se sám tak zneuctíváš, když ti Bůh prokázal takovou poctu? Proč se ptáš, z čeho jsi učiněn, a neptáš se, k čemu? Což není celé toto obydlí světa, které vidíš, stvořeno pro tebe? (sv. Petr Ch., Sermo 148)

Veškerý její lid vzdychá a žebrá o chléb. Za pokrm dávají všechno , co měli za žádoucí, jen aby se udrželi při životě. „Pohleď, Hospodine, popatř, jak jsem zbavena cti.“ (SZ, Pláč 1, 11)

Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl.Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: „Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!“ Toho, kdo nemá rozum, zve: „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ (SZ, Přísloví 9, 1-6)
Nemiluj spánek, ať nezchudneš, nech oči otevřené a nasytíš se chlebem (Přísloví 20, 13)
Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě chlebem podle mé potřeby (Přísloví 30, 8)

Proto se přichystala se svými snachami k návratu z Moábských polí. Uslyšela totiž na Moábských polích, že Hospodin se opět přiklonil ke svému lidu a dal mu chléb (Rút 1, 6)

Když o tom David později uslyšel, prohlásil: „Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova. Ta ať dopadne na hlavu Jóabovu i na celý dům jeho otce. Ať v Jóabově domě nikdy nechybí trpící výtokem ani stižený malomocenstvím ani držící se hůlky ani padlý mečem ani trpící nedostatkem chleba!“ (2. Samuelova 3,28-29)

Dával jsem svůj chléb hladovějícím a oděv nahým, a když jsem se dozvěděl, že někdo z mého národa zemřel a byl pohozen za ninivské hradby, pohřbil jsem ho (SZ, Tóbiáš 1, 17)

Může být péče o časné věci nedovolená trojmo: a to jedním způsobem ze strany toho, o co pečujeme, jestliže totiž vyhledáváme časné věci jako cíl…Jiným způsobem může být péče o časné věci nedovolená pro zbytečnou snahu, která se vynakládá k obstarávání časných věcí, a tak je člověk odváděn od duchovních věcí, jimž musí hlavně sloužit. A proto píše Mt 13,22 že „péče světská dusí slovo“. Třetím způsobem, ze strany zbytečné obavy, když se někdo obává, že při konání povinností bude postrádat věci nutné. A to Pán trojmo vylučuje. Za prvé pro větší dobrodiní člověku udělená bez jeho péče, totiž tělo a duši. Za druhé pro přispění, kterým Bůh živočichům a rostlinám přispívá bez činnosti lidské podle přiměřenosti jejich přirozenosti. Za třetí z Boží prozřetelnosti, z jejíž neznalosti zvláště pohané pečují o hledání časných dober. A proto uzavírá, že naše péče musí být hlavně o duchovní dobra, v naději, že také časných se nám dostane podle nutnosti, jestliže učiníme, co máme (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,55)
Každé době totiž přísluší vlastní péče, jako letní době přísluší péče o žeň, době podzimní péče o vinobraní. Kdyby totiž někdo již v době letní pečoval o vinobraní, zbytečně by předbíhal péči budoucí doby. Takovou péči zakazuje Pán jako zbytečnou: Nepečujte o zítřek (II-II,55)
Věci, kterých mají někteří nadbytek, z přirozeného práva patří k vydržování chudých…Jestliže však nutnost je tak tísnivá a zřejmá…dovoleně může každý z věcí cizích pomoci své nutnosti, buď zjevně nebo tajně odňatých (II-II,66)
Člověk má přirozené vlastnictví vnějších věcí (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,66)
Je nespořádané hledat si pokrm pro udržení těla zázrakem, když je možné obrátit se na lidskou pomoc – k Dt 8.3
Člověk je postaven mezi věci pozemské a hodnoty duchovní, v nichž záleží věčná blaženost. Čím více jedno rameno vah klesá, tím více druhé stoupá (sv. Tomáš A.)

V tomto jediném zrnu pšeničném, totiž Ježíši, jediném Vykupiteli všech lidí, porodila Maria mnohé k životu věčnému, když porodila Život, mnohé k životu porodila (opat Vilém, Delrio in Cant.)

Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb (žalm 37, 25)
Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti (žalm 78, 25)
Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb (žalm 104, 14)
Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně (žalm 146, 7)

5.1 četba Velká a vzácná naučení nám byla dána prostřednictvím Zákona, Proroků a ostatních spisů, které po nich následovaly. Pro ně je třeba chválit Izraele za výchovu k moudrosti. Ti, kdo je čtou, mají se nejen sami poučit, ale kteří milují učení, mají být jak slovem, tak i písmem prospěšni i těm, kdo stojí mimo (Předmluva knihy Sirachovec)
Jaká je to zvrácenost, nechtít poslechnout četby, když ji chce pěstovat (sv. Augustin, O dílech mnichů)
A na témže místě, kdy je psáno: “Ústa všech, která lžou, zabíjejí duši.” Kdyby byly zváženy okolnosti čtení, nebylo byl uznáváno asi nic jiného, než-li ústa srdce. Odpověď je totiž nesrozumitelná tam, kde je utajena lidem, kteří nemohou slyšet ústa srdce, pokud se současně neozývají ústa těla. Písmo však na tom místě praví, že ona ústa se dostávají ke sluchu Ducha Páně (sv. Augustin, O lži)
Duchovní rozkoše ať tedy ve své čistotě nahradí rozkoše tělesné: čtení, modlitba, žalmy, dobré rozjímání, hojnost dobrých skutků, naděje na budoucí věk a pozvednutí srdce. A také vzdávání díků Otci světel za to všechno, od něhož bezpochyby sestupuje každý dobrý úděl a každý dokonalý dar (Jak 1,17) (sv. Augustin, O dobru vdovství)
Nekončím, že by se mi nedostávalo látky k dalšímu mluvení o chválách vznešené Královny, nýbrž, abych tě neunavil. Málo, co jsem napsal, stačí v tobě roznítit lásku k velikému pokladu, totiž pobožnosti k Panně Marii, která ti mocnou svou ochranou splatí. Naplň tedy mou touhu, že tě zachráněného a posvěceného spatřím, když tě učiním tímto spisem milujícím synem a vroucím ctitelem této lásky nejhodnější královny (Chvály mariánské)
Posléze obracím se k tobě, ó Matko Pána mého a Matko má Maria s prosbou, abys tuto mou skromnou práci a touhu, aby tě všichni chválili a milovali dobrotivě přijala. Ty víš, jak jsem toto dílo o chválách tvých toužil dokončit, než se přiblíží jistě nedaleký konec mého života. Nyní mohu umřít, protože zanechám knihu, která Tě chválit a velebit neustane, jak jsem se já po všechna léta nepřetržitě snažil od chvíle svého povolání, které mi Bůh dopřál z milosti skrze tvé prostřednictví. Ó Maria bez hříchu prvotního počatá! Svěřuji ti všechny, kdo tě milují a zvláště čtenáře této knihy a ještě více ty, kdo laskavě i mne tobě svěří (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným…aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem (sv. Ambrož, Epistula 2 biskupu Konstancovi)

Jako včely umí vytáhnou z květů med, na rozdíl od jiných živočichů, kteří se omezí na to, že se potěší vůní a barvou květů, tak také z těchto spisů… je možno vytěžit nějaký prospěch pro ducha. Musíme využívat tyto knihy a následovat ve všem příklad včel. Ony nejdou bez rozdílu na všechny květy ani se nesnaží odnášet pryč všechno z těch květů, na které usednou, ale vytahují z nich jen to, co slouží k zhotovení medu, a zbytek zanechávají. A my, jsme-li moudří, vezmeme si z těchto spisů to, co je pro nás vhodné a shodné s pravdou, a zbytek necháme odejít (sv. Basil, Ad Adolescentes 4)

Les ti dá více než knihy. Učitelé věd tě nikdy nenaučí tomu, čemu tě naučí stromy a skály (sv. Bernard)

To je má knihovna, z níž jsem se naučil všemu, co umím (sv. Bonaventura o kříži, I. Vondruška. Životopisy sv.)
Za druhé musí člověk zvažovat, zda nebyl nedbalý: v modlitbě, v četbě a ve vykonávání dobrých skutků. Neboť v tomto trojím se musí velmi pilně cvičit a vzdělávat ten, kdo chce vydávat dobré ovoce ve svůj čas, protože žádné z těchto cvičení nikdy samo bez druhého nestačí (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Také já se chci radovat, neboť i když neumíte číst a psát, mocný Bůh vpisuje svým prstem do vašich srdcí lásku a znalost svatého zákona. Ukazujete totiž svými skutky, co milujete a znáte (sv. Bruno, list kartuziánům)

Sv. Caesarius žádal, aby kandidát svěcení přečetl 4x Písmo svaté (I. Vondruška, Životopisy sv.)

Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli (SZ, Deuteronomium 31,10,11)

Neznalost Božských zákonů – to je hrozná zrada svého spasení (sv. Epifanius)
Četba Písma je mocná záštita před hříchem (sv. Epifanius)

To je má kniha, ve které jsou napsána všecka dobrodiní od mého Vykupitele (umírající Filip Benický s křížem, I. Vondruška, Životopisy sv.)

Četba zbožných knih je první stupeň k dokonalému životu a čtení špatných knih je nebezpečnější než zahálka (sv. František Bogiáš, I. Vondruška. Životopisy sv.)

Hledejte v knize Hospodinově a čtěte: „Jediná z těch příšer tam nebude chybět, ani jedna z nich nebude scházet, neboť ústa Boží to přikázala a jeho duch je shromáždí.“ (prorok Izaiáš 34,16)

Modlitba nás očišťuje, četba vzdělává. Můžeme-li obojí, je to dobré. Nemůžeme-li však, raději se modleme než čtěme. Kdo chce být stále s Bohem, musí se často modlit i často číst. Neboť když se modlíme, mluvíme my s Bohem, a když čteme, mluví Bůh s námi. Veškerý pokrok pochází z četby a rozjímání…Nikdo nemůže poznat smysl svatého Písma, jestliže se nejprve s Písmem při četbě důvěrně neseznámí (sv. Izidor S., Kniha sentencí)

Zvláště v neděli místo chození po návštěvách vezměte do ruky knížku např. Následování Krista nebo životopisy svatých a rozvážně ji přečtěte (sv. Jan Vianney)
Není dobré číst knížky, které vůbec nebudují, ale spíše probouzejí neskromné myšlenky a podrývají víru
Pracovník charity: „Kolik času mám věnovat novinám?“ V novinách nedělejte nic, ten čas raději proseďte před svatostánkem (sv. Jan Vianney)

Nikdy nepusť z ruky knihu na duchovní četbu. Nauč se to, co máš učit; osvoj si věrný projev, který souhlasí s pravým učením, abys byl schopný povzbuzovat jiné zdravou naukou a umlčet ty, co učí opak (sv. Jeroným, knězi Nepociánovi)
Když se ti oči klíží, ať je v tvé ruce svatá kniha, a klesající hlava ať padne na svatou stránku (sv. Jeroným)
Není třeba hledat zlata v blátě (tj. dobrou myšlenku mimo křesťanské písemnosti) (sv. Jeroným)

Protože se k vám nemohu dostavit osobně, jak bych chtěl, nutká mě láska a užitečnost k tomu radí, abych vás navštívil alespoň písemně, když se k tomu naskýtá příležitost. V době našeho pozemského putování je totiž lidské srdce zvrácené, je náchylné k špatnostem a je liknavé a mdlé, pokud jde o ctnosti. Proto potřebujeme povzbuzení, aby bratr pomáhal bratru a aby horlivá nadpřirozená láska rozněcovala vroucnost ducha, kterou pohlcuje vlastní nedbalost a vlažnost každodenního života (blahosl. Jordán v encyklice z r. 1233)

Potom předčítal všechna slova Zákona, požehnání i zlořečení, přesně jak to je zapsáno v Knize Zákona. Nebylo jediného slova přikázaného Mojžíšem, které by Jozue nepřečetl před celým shromážděním Izraele, včetně žen a dětí i těch, kdo žili mezi nimi jako hosté (SZ, Josue 8,34-35)

Čtěme stále s láskou evangelium, jako bychom seděli u nohou Milovaného a naslouchali mu (blah. Karel Foucauld)

Potom vystoupil král do Hospodinova domu a s ním všichni judští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma, i kněží a proroci, veškerý lid, malí i velicí. I předčítal jim všechna slova Knihy smlouvy, nalezené v Hospodinově domě. Poté se král postavil na své stanoviště a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že budou následovat Hospodina a zachovávat jeho příkazy, svědectví a nařízení z celého srdce a z celé duše a plnit slova této smlouvy, jak jsou napsána v této knize. Všechen lid se za smlouvu postavil (SZ, II. kniha královská 23,2-3)

Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ (evangelium sv. Lukáše 10,25-28)

Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: „Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?“ Odpověděl jim: „Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘? A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo;‘ takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (evangelium sv. Matouše 19,3-6)

Prodal jsem i samotnou knihu, která mi řekla: Prodej svůj majetek a rozdej chudým (mnich, neznámý)
Proroci napsali knihy a přišli naši otcové a pracovali s nimi a naučili se je zpaměti a přišlo tohle pokolení a opsalo je a uložilo bez užitku do knihoven (mnich, neznámý)

Všechen lid se shromáždil jednomyslně na prostranství před Vodní branou a vyzvali znalce Zákona Ezdráše, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, který vydal Hospodin Izraeli. Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona (SZ, Nehemiáš 8,1-3)
V onen den bylo lidu předčítáno z Knihy Mojžíšovy a našlo se v ní napsáno, že Amónec ani Moábec nesmí nikdy vstoupit do Božího shromáždění. Nevyšli totiž synům Izraele vstříc s chlebem a vodou, ale najali proti nim Bileáma, aby jim zlořečil; náš Bůh však obrátil zlořečení v požehnání. Když uslyšeli ten zákon, rozhodli se vyloučit z Izraele všechny přimíšence (Nehemiáš 13,1-3)

Věnuj se četbě božských Písem a uplatňuj to vytrvale. Oddej se četbě se záměrem uvěřit Bohu a zalíbit se mu. Jestliže se při četbě ocitneš před zavřenými dveřmi, tluč a otevře ti onen strážce, o němž Ježíš řekl: „Strážce mu otevře“. Když se budeš takto věnovat lectio divina, hledej s věrností a nezlomnou důvěrou v Boha smysl božských Písem, který se v nich skrývá ve velké šíři. Nesmíš se tedy spokojit s tím, že budeš bušit a hledat. Abys pochopil Boží věci, absolutně nezbytně potřebuješ modlitbu. Právě proto, aby nás k ní povzbudil, řekl Spasitel nejen: “Hledejte a naleznete” a “Tlučte a otevře se vám” , ale dodal “Proste a obdržíte” (Origenes, Ep. 4 Řehořovi)

Jsou kněží, kteří se necitlivě dávají pronikat tmou pochybností a pouštějí se na křivé chodníky světa. A důvod je jen v tom, že místo duchovních Božích knih raději čtou úplně jiné jako i velké množství časopisů zamořených šikovně zamaskovanými bludy a proto zkázonosnými. Chraňte se toho, milovaní synové (sv. Pius X., Haerent animo)

Bude se konečně číst konstituce druhého vatikánského koncilu o Posvátné liturgii, padesát roků po jejím schválení Pavlem VI.?…V protikladu k tomu, co je dnes běžné a ve shodě s koncilní konstitucí, je nevyhnutelné, aby během úkonu kajícnosti, zpěvu glória, modliteb a Eucharistické modlitby, všichni – kněz a podobně i společenství – byli obráceni „ad orientem“ (na Východ). Úkon obrácení na východ vyjadřuje úctu k dílu vykoupení, které koná Kristus. Tento způsob by bylo vhodné uskutečnit v katedrálách, kde musí být liturgický život příkladný (Kardinál Sarah v L’Osservatore Romano 12.6. 2015)

Velká a vzácná naučení nám byla dána prostřednictvím Zákona, Proroků a ostatních spisů, které po nich následovaly. Pro ně je třeba chválit Izraele za výchovu k moudrosti. Ti, kteří je čtou mají se sami nejen poučit, ale kteří milují učení, mají být jak slovem, tak písmem prospěšni těm, kdo stojí mimo (SZ, předmluva knihy Sirachovec)

Než jsem se chopila pera, poklekla jsem u nohou sochy Panny Marie, před sochou, skrze kterou nám nebeská Královna projevila tolik mateřské péče. Prosila jsem milou Matku Boží, aby vedla moji ruku, abych nenapsala ani stránku, která by se jí nelíbila (sv. Terezie z L., slova před psaním knihy „Dějiny duše“)
Někdy, když čtu jistá duchovní pojednání, v nichž je dokonalost ukazována za tisícerými překážkami, obklopená spoustou iluzí, můj ubohý rozoumek se brzy unaví, zavřu učenou knihu, která mi působí bolení hlavy a vysušuje srdce, a vezmu si Písmo svaté. Potom se mi všechno zdá jasné, jediné slovo odhalí mé duši nekonečné obzory, dokonalost mi připadá snadná. Vidím, že stačí uznat svou nicotu a odevzdat se jako dítě do Boží náruče. Velkým duším, velkým duchům, ponechávám krásné knihy, kterým nemohu rozumět a ještě méně je uplatňovat v praxi. Mám radost, že jsem maličká, protože jenom děti a ti, kdo se jim podobají, budou připuštěni na nebeskou hostinu. Jsem šťastná, že je v Božím království mnoho příbytků (sv. Terezie z L., dopis knězi)
Chci, abys četla v knize života, kde je obsažena věda Lásky (sv. Terezie z L., dopis)

Před psaním svých děl četl sv. Tomáš A. životopisy otců pouště - poustevníků
Na otázku: „Jak dospět k velké svatosti“ odpověděl Tomáš A.: „Tím, že čteme jen jednu knihu“

Lék znát a léku užívat je dvojí věc (ve smyslu četby jako prostředku) (blahosl. Tomáš K.)
V den soudný se nás jistě nikdo nebude ptát, co jsme četli, nýbrž co jsme činili; ani jak krásně jsme dovedli řečnit, nýbrž jak bohabojně jsme žili (NK I,3)
Nech věcí všetečných! Čti raději, co by tě povzbuzovalo ke zkroušenosti, než co by jenom tvou mysl bavilo (NK I,20)
Zapiš si má slova do srdce a bedlivě o nich uvažuj; v době pokušení ti budou velmi potřebná. Čemu nyní při četbě nerozumíš, to jistě pochopíš v den navštívení (blahosl. Tomáš K., NK III,3)
Nikdy ani slova nečti jen proto, aby ses zdál učenějším nebo moudřejším. Umrtvuj v sobě hříšnost, a to ti více prospěje, než kdybys rozuměl nejrůznějším těžkým otázkám (NK III,43 – Proti marným světským vědomostem)
Synu, četl jsi to všechno. Víš to tedy. Blaze tobě, když podle toho budeš i jednat (Jan 13,17). Kdo má přikázání moje a zachovává je, ten mne miluje a já ho budu milovat a zjevím se mu (Jan 14,21) a dám mu sedět se mnou v království mého Otce (NK III,56 – Zapírejme sami sebe a s křížem následujme Krista!)