1. Buď vůle tvá Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení! Zdržujte se smilství; naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti, ne ve chtivé žádostivosti jako pohané, kteří neznají Boha (apoštol Pavel, první list do Soluně, 4,3-4)
    Chtít všechno, co chci, pro slávu Boží, jako Bůh, který chce pro svou slávu všechno co chce (sv. Albert V.)
    Jak sv. Anselm a sv. Antonín hlásají, sama by byla z poslušnosti svého Syna ukřižovala, kdyby nebylo katanů, aby se naplnila vůle Otce věčného, jenž si přál, aby Syn jeho za spásu naši smrt podstoupil. Jestliže Abrahám podobnou statečnost dosvědčil, když syna svého svýma rukama obětovat se odhodlal, což by Maria světější než Abrahám a poslušnější, statečněji nebyla totéž vykonala? (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
    Jako plavci po hvězdách se dívají, aby se doplavili do přístavu, tak i Maria křesťany do nebeského přístavu provází (sv. Tomáš A.). Sv. Fulgentius nazývá Marii žebříkem nebeským, neboť Bůh sestoupil skrze Marii z nebe na zem, aby skrze ni ze země na nebe mohli vystupovat lidé. A sv. Anastáz ze Sinaje: Ó Paní! Tys milosti plná, abys byla nám cestou spásy a stupni k otčině nebeské. Sv. Bernard nazývá nejbl. Pannu povozem k nebesům – vehiculum ad coelum. Podobně sv. Jan Geometr: „Buď zdráva, veleskvoucí povoze“, tj. který ctitele tvé do nebe odváží. Totéž vykládá sv. Bonaventura: Blahoslavení všichni, kdo tebe znají Rodičko Boží, neboť kdo tebe zná, je na cestě k životu nehynoucímu a kdo ctnosti tvé hlásá, je na cestě spásy (Chvály mariánské)
    Mnozí na svět poslaní v něm hříšně pobývají a věci pozemské užívají. To neučinila naše nebeská holubice. Poznala, že jediným naším bohatstvím, jedinou nadějí, jedinou láskou má být Bůh. Poznala, že svět se nebezpečími hemží a že kdo ho dříve opouští, spíše se osidel zbavuje. Proto již v nejútlejším mládí chtěla opustit svět a do svatého chrámové ústraní se uchýlila, kde hlas Boží lépe je slyšet a Bůh se může lépe ctít a milovat. A tak od počátku své činnosti Pánu svému se zcela zalíbila, což svatá Církev stvrzuje a tato slova jí klade do úst: „Přejte mi štěstí vy všichni, kdo Boha milujete, neboť když jsem byla maličká, líbila jsem se Nejvyššímu. Z té příčiny je podobná měsíci, protože jako měsíc rychleji než ostatní oběžnice dokonává svůj běh, tak i Maria rychleji než všichni svatí dosáhla dokonalosti, ona rychle, bez váhání a zcela se Bohu obětovala (O obětování P. Marie)
    Do té míry se tedy Bohu líbí naše díla, naše cvičení v pokání, přijímání, almužny, pokud jsou podle vůle Boží (O ztotožnění s vůlí Boží)
    Nejvíce milá ať je nám třetí prosba z modlitby Páně: “Buď vůle Tvá.” Říkejme ji s láskou a opakujme ji často a několikrát. Budeme šťastni, když budeme žít a umírat se slovy: “Buď vůle tvá.” (O ztotožnění s vůlí Boží)
    Ale přes všechnu bídu chci tě pozdravit slovy: Zdrávas Maria, milosti plná! Tys plná milosti, i mně vypros milosti. Pán s Tebou! Tento Pán, jenž od prvního počátku stvoření tvého byl s tebou, je nyní, když se stal tvým Synem, ještě úžeji spojen s tebou. Požehnaná ty mezi ženami! (O zvěstováni)
    Slunečnice, která se ustavičně točí ke slunci, věrně vyobrazuje Pannu Marii. Ničeho nežádala, nic její srdce neuspokojilo tak, jako naplnění vůle Boží, jak ve svém chvalozpěvu: „Zaplesal duch můj v Bohu mém Spasiteli“ (Lk 1,47) (sv. Alfons L., O loretánských litaniích)

Čeho si, ó Panno přeješ určitě se stane (sv. Anselm)

Neopouštěj vůli Boží kvůli plnění vůle lidí (sv. Antonín Veliký, opat)

Nedokážeš-li vidět Boží úmysl, proč dělá něco tak a něco zase jinak; je pro tebe dobré, aby ses podrobil jeho moudrosti a uvěřil, že to dělá dobře, i kdybys zatím nevěděl, proč to tak dělá (sv. Augustin, k žalmu 124)
Když říkáme: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi, vyprošujeme si od Boha poslušnost: aby se v nás děla jeho vůle tak, jak ji činí jeho andělé na nebesích (list Probě)
Nedomnívej se, že se nemůže nikdo líbit Bohu, kdo slouží válečným zbraním. Z těch byl svatý David, kterému Pán vydal veliké svědectví (list Bonifácovi)
Moudrost Boží dala člověku příklad, jak správně žít. Patří pak ke správnému životu nebát se toho, čeho se nemáme bát. Jsou však lidé, kteří ač se nebojí smrti samé, děsí se předem způsobu smrti. Mělo se dokázat křížem Ježíše Krista, aby člověku správně žijícímu nebyl žádný způsob smrti obávaný, neboť není mezi všemi způsoby smrti nic strašnějšího a obávanějšího nad smrt na kříži („83 otázek“)
Ano, zajisté konala svatá Maria Otcovu vůli, a proto znamená pro Marii víc, že byla Kristovou učednicí než Kristovou Matkou (Sermo)
Je nemožné, aby se nesplnila vůle Spasitelova, ani se nemůže chtít, co ví, že se nemá stát (sv. Augustin, Otázky Starého a Nového zákona)

Sv. Beda C. k „Blahoslavení, kteří slyší Boží slovo a zachovají ho“ (Lk 11,27) „Maria ovšem je blahoslavená, poněvadž při vtělení Slova co Matka spolupůsobila, ale mnohem blahoslavenější poněvadž lásku jeho navěky zachovala“

Rač jen chtít a všechno se stane (sv. Bernard)

Ctěme vroucně a celým srdcem tuto Rodičku Boží, je to zajisté vůle Boží, abychom všechno dobré skrze její ruce přijímali (sv. Bernard, De Aquaed.)

Bojujte proti neřestem, věnujte se vzornému životu orientovanému na naději, která pudí srdce vzhůru, aby dosáhlo nebe modlitbami sycenými pokorou. Úděl, který jste podstoupili, se může změnit, nakolik odmítáte lhát, v obrovský prospěch, máte-li před očima nejvyššího soudce, který vidí věci tak, jak se skutečně mají (Boëthius, Útěcha filosofie V,6)

K daru hojnosti náleží: za prvé, že Bůh dal člověku celý svět – bytosti nižší ke službě, bytosti jemu rovné k zásluze, bytosti vyšší k jeho ochraně. Za druhé, že Bůh dal člověku svého Syna, a to za bratra a přítele a dal ho jako výkupné a dává ho denně za pokrm. To první ve vtělení, to druhé v utrpení a to třetí při proměňování. Za třetí, že Bůh dal člověku Ducha Svatého jako znamení přijetí, jako výsadu adoptování a jako zásnubní prsten. Neboť učinil křesťanskou duši svou přítelkyní, svou dcerou i svou snoubenkou. To všechno je podivuhodné a nedocenitelné, proto při meditování o tom musí být duše Bohu náležitě vděčná (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi. Neříkáme tím, aby si Bůh dělal co chce, ale prosíme, abychom my byli s to dělat to, co chce Bůh… Neboť nikdo nemá sílu ze sebe, ale každý má jistotu z Boží dobroty a Božího milosrdenství (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)
Opravdu, co by se mohlo z Boží vůle stát člověku slavnějšího a šťastnějšího, než přímo při popravě a v samém středu katů smět velebit Pána Boha? (dopis římských vyznavačů sv. Cypriánu)

Tvoje ukřižování, Spasiteli, bylo koncem tvého pozemského života. Dej ať křižujeme svou vlastní vůli, aby se v nás rodil život duchovní (sv. Efrém, Sermo 3 – modlitba)

Staň se tvá vůle jako v nebi, tak na zemi; abychom tě milovali celým srdcem, majíce tebe stále na mysli, z celé duše majíce tě stále ve své touze, z celé vůle, abychom stále odváděli k tobě své tíhnutí a ve všem jen tvou čest vyhledávali; ze všech sil zasvěcujíce všechny své síly duše a všechny části těla službě jen lásky tvé, a abychom také milovali bližního jako sebe samého přitahujíce všechny podle svých sil ke tvé lásce, radujíce se z jejich radostí jako ze svých a majíce soucit s jejich neštěstím, nikdy nikomu neškodit (sv. František z A., Výklad modlitby Otče náš)

Vůle Boží je vždycky správná, vždycky svatá, vždycky milující a otcovská vůči nám (sv. František Maria z Camporossa)

Duše, která miluje Boha, se tak velice proměňuje ve vůli Boží, že spíše může být sama nazvána živou vůlí Boží, než jen pokorně poslušnou vůle Boží (sv. František S., O lásce k Bohu VIII)
Bůh nechce, aby všichni zachovávali všechny rady, nýbrž jen ty, které jsou pro ně vhodné, podle rozmanitosti osob, časů, příležitostí a sil, tak jak to požaduje láska, protože je to ona, která je královnou všech ctností, všech přikázání, všech rad, krátce celého zákona a veškerého jednání. Přiděluje všem, mužům i ženám, postavení, řád, čas a hodnotu ( O lásce k Bohu VIII)
Theotime, naše svobodná vůle nikdy není tak svobodná jako když je otrokyní božské vůle, a nikdy není tak zotročená, jako když slouží našemu chtění (sv. František S., O lásce k Bohu XII)
Ochota činit co je Bohu milé je poslušnost (sv. František S.)

Křtem jsem tak očistil ohromné množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však nenechaly ani pomodlit breviář, dokonce ani najíst a vyspat, dokud jsem je nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě oni jsou těmi, kterým patří nebeské království (sv. František X., dopis sv. Ignáci)

Spojení s Bohem záleží v tom, že se naše vůle spojuje s vůlí Boží a jí se řídí (Chautard v Duše veškerého apoštolátu )

Křesťan nemá moc sám nad sebou, ale odevzdává se Bohu (sv. Ignác z A., list Polykarpovi)
Jako tedy Pán neudělal nic bez Otce, s nímž je jedno, ani sám ani skrze apoštoly, tak ani vy nedělejte nic bez biskupa a bez kněží…abychom byli shledáni učedníky Ježíše Krista, našeho jediného učitele – jak bychom mohli žít bez něho, jehož jako učitele očekávali i proroci, jeho učedníci v duchu? (list Magnesijským)
O vašem čistém smýšlení a neotřesitelné vytrvalosti, které nemáte jen ve zvyku, ale v povaze, jsem se dozvěděl od vašeho biskupa Polybia. Z vůle Boží a Ježíše Krista přišel do Smyrny a mne spoutaného pro Ježíše Krista potěšil tak, jako kdybych v něm viděl celou vaši obec (sv. Ignác z A., list Tralským)

Nevoďte sem děti, poněvadž ve Skétis se vyprázdnily kvůli dětem čtyři kostely (Izák Thébský)

Nejsem kacířkou! Hlasy, které jsem slyšela, pocházely od Boha. Co jsem činila, činila jsem z vůle Boží (sv. Jana z Arcu na hranici, I. Vondruška Životopisy sv.)

Moje politika je politika Otčenáše (sv. Jan Bosko)

Miluji tě, můj Bože, a má jediná touha je milovat tě až do posledního dechu. Miluji tě, můj Bože, nekonečně láskyhodný, a raději bych zemřel s láskou k tobě, než abych žil bez lásky k tobě. Miluji tě, Pane, a jediná milost, o kterou tě prosím, je abych tě miloval věčně…Můj Bože, nemůže-li můj jazyk každou chvíli opakovat, že tě miluji, kéž alespoň mé srdce ti to opakuje při každém nadechnutí (sv. Jan Vianney, modlitba)
Není třeba mnoho přemýšlet o tom, jakým způsobem by se dalo Bohu sloužit. Neexistují nějaké dva způsoby, jak našemu Pánu sloužit. Existuje pouze jediný, tj. sloužit mu tak, jak On sám chce, aby se mu sloužilo (sv. Jan Vianney)
Já v tom sice vůli Boží nevidím, ale monsignore biskup ji vidí. Na nás je poslechnout (sv. Jan Vianney k rozhodnutí biskupa)
Můj Bože, přijmu, že budu odsouzen, je-li to tvoje přání, s podmínkou, že alespoň v tomto životě budu moci něco vykonat podle tvé svaté vůle (sv. Jan Vianney)

Pohleďte, jak nás Ježíš Kristus učí, abychom byli pokorní, tím, že nám ukazuje, že naše ctnost nezávisí jen na našem úsilí, nýbrž i na Boží milosti. Přikazuje každému věřícímu, který se modlí, aby to dělal univerzálně, to je za celý svět. Vždyť neříká ´buď vůle tvá´ ve mně nebo ve vás, ´nýbrž na zemi, na celé zemi´, aby ze země byl odstraněn blud, vládla na ní pravda, byla zničena neřest, znovu rozkvétala ctnost a země aby nebyla jiná než nebe (sv. Jan Z., Homilia in Mattheum 19)
Co říkáš? Že každý vládce je ustanoven od Boha? Ne, to neříkám. Nemluvím zde o jednotlivých vládcích, ale o věci samotné. Říkám totiž: v tom, že existuje moc, že jedni vládnou a druzí jsou podřízeni a že to vše se neděje náhodou a bez důvodu, v tom je božská moudrost (sv. Jan Z.)
Hleď a pamatuj na Boha a On tě pochválí. Koho On chválí, ten nepotřebuje hledat chválu u lidí. Lidé často chválí, buď aby se zavděčili nebo aby druhé znesvářili. Taková chvála nepřináší užitek (Jan Z., Výklad Janova evangelia)

Nic se Bohu tak nelíbí jako poslušnost…která je nejvyšší a jedinečnou ctností (sv. Jeroným De obedientia)
Po Bohu Otci všech, má se milovat otec (sv. Jeroným, k Ezech.)
To je přirozenost každé věci, že v ní Bůh pracuje (sv. Jeroným)

Raději chci být s Boží vůlí ubohým zemským červem než podle své vůle serafínem (blahosl. Jindřich Suso)

Pane a Bože můj, již nyní přijímám každý způsob smrti, jak se tobě bude líbit, se všemi jeho úzkostmi, útrapami a bolestmi s úplnou odevzdaností a ochotou (sv. Josef Cafasso R. Schikora, Naše světla)

Buď pozdraven, ó drahocenný kříži! Buď pozdravena, ó blažená tísni! Jak jsi láskyhodné, ó svaté utrpení, neboť jsi vzešlo z lůna Otce věčného smilování. On tě od věčnosti chtěl a určil tě pro tento mně drahý lid i pro mne samého. Ó kříži, mé srdce tě chce, protože tě chtělo Srdce mého Boha! Ó kříži, má duše tě miluje a objímá celou svou láskou! (sv. Karel Boromejský při vypuknutí moru)
Jsme jistě všichni slabí, to připouštím. Ale Pán Bůh nám dává prostředky, které nám snadno přinesou pomoc, stojíme-li o to. Některý kněz by sice chtěl žít bezúhonným životem, ví, že se to od něho vyžaduje, chtěl by být zdrženlivý a žít jako anděl, jak to má být, ale neodhodlá se použít k tomu patřičné prostředky: nepostí se, nemodlí se, nevyhýbá se stykům se špatnými lidmi ani škodlivým a nebezpečným důvěrnostem (sv. Karel B., kázání na poslední synodě)

Každý musí podle svého stavu usilovat o spásu duší podle zásady svaté vůle. To, co duše koná slovem a činem pro spásu bližního, je opravdovou modlitbou, ale nesmí zapomínat, že se má také modlit v daný čas (sv. Kateřina S., Dialog 66)
…tělo je nástroj napomáhající zabití vlastní vůle, jak jsem ti zjevil, když jsem ti vysvětloval, co znamená, že chci málo slov a hodně činů. Podobně máte jednat i vy. Vaší hlavní starostí má být zničení vlastní vůle, aby nehledala a nechtěla nic jiného než následovat mou sladkou Pravdu, ukřižovaného Krista, a aby tak hledala úctu k Bohu, Boží slávu a spásu duší (Dialog 100)
Je tedy nutné, abyste stavěli na umrtvování a ničení své vůle tím, že ji budete podřizovat vůli mé a budete hledat mou čest a spásu duší (sv. Kateřina S., Dialog 104)

Zahleďme se na Stvořitele a Otce celého světa a pevně se přimkněme k jeho velkolepým a nezměrným darům pokoje a dobrodiní (sv. Klement, list do Korinta)
Našim dětem ať se dostane křesťanské výchovy: ať se naučí, jakou moc má u Boha pokora, co u něho zmůže svatá láska, jak dobrá a vznešená je bohabojnost a že je záchranou pro všechny, kteří v ní svatě žijí s čistou myslí. Neboť on zkoumá myšlenky a úmysly, jeho dech je v nás, a odejme jej, kdy chce (sv. Klement I., list do Korinta)

Jestliže člověk správně užívá schopností, které Bůh udělil jeho duši, pak bude podobný Bohu. Vzpomeňme si, že máme proměnit všechny tyto dary, které do nás vložil…Učil nás tomu skrze svá přikázání. První z nich je to, abychom milovali Pána z celého srdce, protože on nás miloval jako první od počátku časů, ještě dříve, než jsme přišli na světlo tohoto světa (sv. Kolumbán, Pokyny)
Vracejme tedy Bohu, našemu Otci, jeho obraz neporušený – svou svatostí, neboť on je svatý a říká: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. Vracejme mu ho svou láskou, neboť on je láska, jak říká Jan: Bůh je láska. Vracejte ho svou dobrotou a pravdivostí, neboť on je dobrota a pravda. Nemalujme obraz, který s ním nemá nic společného. Kdo je surový, zlostný, pyšný, maluje obraz tyrana (sv. Kolumbán, Pokyny)

Jestliže nebudeš nejdřív žít správně s lidmi, nedokážeš žít správně ani o samotě (poustevník Lúkiana)

Synu musíš se vyhýbat všemu, o čem víš, že se to Bohu nelíbí, to znamená každému smrtelnému hříchu. Raději musíš strpět všechna možná muka, než abys udělal nějaký smrtelný hřích. Dopustí-li Bůh na tebe nějaké utrpení, musíš to ochotně snášet, děkovat za to a chápat, že je to k tvému dobru a že sis to snad zasloužil. A dopřeje-li ti Bůh nějaký úspěch, musíš mu pokorně děkovat (sv. Ludvík, duchovní závěť)

A kdykoli na vás dolehne nějaké utrpení, soužení nebo křivda, řekněte si sami pro sebe: „Přijmi, co ti posílá nejsvětější Srdce Ježíše Krista, aby si tě k sobě přitáhlo” (sv. Markéta Marie Alacoque)

Bůh však chce, aby všichni došli spásy a dosáhli poznání pravdy. Kéž tedy na přímluvu svatého Petra upevní jejich srdce v pravé víře, kéž je posilní proti všem bludařům a proti každé osobě, která je nepřítelem naší Církve, kéž je uchrání otřesů a zmatků, zejména pastýře, který jim teď bude stát v čele (sv. Martin I., Epistula 17, z vězení)

Jen jednou se z milostivé dobroty Boží a jeho lásky k lidem narodilo Boží Slovo tělesně, neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí (sv. Maxim V., Pět set kapitol)

Můj Pane a můj Bože, vezmi mi to, co mě od tebe vzdaluje. Můj Pane a můj Bože, dej mi to, co mě přivádí k tobě. Můj Pane a můj Bože, odpoutej mě od sebe sama, abych ti zcela patřil (sv. Mikuláš z Flüe, modlitba)

Martin pozdvihoval oči i ruce k nebi a neúnavně se modlil. Svatý Martin se nedal ani zdolat prací, ani přemoci smrtí, ani se nebál zemřít, ani se nevzpíral žít. Pane, jsem-li dosud tvému lidu potřebný, neodmítám dále pracovat. Ať se stane tvá vůle (o sv. Martinovi, list Sulpicia Severa)

Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a své bratry, ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější než on. Omlouval chyby druhých (o sv. Martinu de Porres Jan XXXIII.)

Bůh žádá po člověku tyto věci: myšlenku, slovo a čin (mnich, neznámý)
Mé trápení je, když dělám vlastní vůli (mnich, neznámý )

Získejme si poslušnost, která plodí pokoru, přináší vytrvalost a trpělivost, lítost, bratrství a lásku. To jsou totiž naše válečné zbraně (mnich Mojžíš)

Nemáme prosit, aby Bůh činil, co my chceme, ale abychom my činili, co On chce (opat sv. Nilus)

Jestliže přilneme ke Kristu, můžeme se s ním stát jedním duchem, a tak splnit jeho vůli. Tak se bude dokonale plnit jak na zemi, tak na nebi (Origenes, De oratione 26)
Člověk dostal při svém stvoření na počátku důstojnost obrazu, ale dokonalosti podobenství musí dosáhnout sám, když svými silami napodobuje Boha (O počátcích III.)
Tehdy pak při poznání Boha budou mít jedinou činnost ti, kdo dospěli k Bohu vedeni Slovem, které je u Boha, takže všichni synové budou přesně vychováni v poznání Otce, tak jako nyní sám Syn zná Otce (Origenes, PG 14)

A budu-li toho hoden, jsem hotov nasadit i svůj život pro jeho jméno, bez váhání a s radostí, a jestliže mi to Bůh dopřeje, přeji si za něho i zemřít. Vždyť jsem vůči Bohu velkým dlužníkem (sv. Patrik, Vyznání)

Nikdo se nedomnívej, že nevěřící nás předstihují zbraněmi a silou! Bůh je na nás poslal pro naše hříchy, aby hrůzou smrti v nás zjevil pravý život. Doufejme proto v Boha, naší zbraní buď znamení kříže! Bůh bude naší věží! (sv. Paulín v R. Schikora, Naše světla)

Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé (apoštol Pavel, list Římanům 12,1-2)

Vytrvejte tedy v konání všech ctností, ale zvláště následujte láskyplného Ježíše v jeho utrpení, neboť to je vrchol ryzí lásky (sv. Pavel od Kříže, Epistula 1)

Mnoho je myšlení v srdci člověkově; ale vůle Hospodinova trvá (kniha Přísloví 19,21)

A náš život spravuj tak dlouho, jak uznáš za vhodné, a potom v příhodný čas přijmi i nás. A až nás budeš přijímat, ať jsme bázní Boží připraveni, nikoli postrašeni. Ať před tebou neprcháme a nemusíme odtud být proti své vůlí vytrženi a vyrváni, jak tomu bývá u těch, kdo jsou oddáni světu a tělu. Ať naopak ochotně a radostně spěcháme do onoho blaženého a věčného života v Kristu Ježíši našem Pánu. Tomu buď sláva na věky věků. Amen (sv. Řehoř z Naz., Oratio 7, pohřební řeč)

Vystupuji k svém Otci a k vašemu Otci, k svému Bohu a k vašemu Bohu. Jak krásná a jak dobrá je to zvěst! (sv. Řehoř z Nyssy, Oratio 1 )
Ten, pro něhož už docela nic neplatí ani velkolepé věci tohoto života a jenž se zříká veškeré slávy zde na zemi, se ovšem musí spolu s životem vzdát i své vlastní duše…nikdy neprosazovat svou vůli, ale ptát se po vůli Boží (sv. Řehoř z Nyssy, O křesťanských zásadách)

Ve třech věcech má zálibu má duše, a ty schvaluje Bůh i lidé: Svornost bratří, láska přátel a muž a žena hodící se k sobě (kniha Sirachovec 25,1-2)

Kdo se cvičí v modlitbě, měl by se především snažit ztotožnit svoji vůli s vůlí Boží (sv. Terezie z A.)

Našla jsem před časem slova, která se mi zdají velice krásná. Hleď, myslím, že ti udělají radost: „Odevzdanost se ještě liší od Boží vůle, je to stejný rozdíl jako mezi spojením a jednotou. Ve spojení jsou ještě dva, v jednotě už je jen jeden“ (sv. Terezie, dopis Celině s citátem sv. Terezie z A., Hrad v nitru)
Chce, abychom byli jeho snoubenkami, a potom nám slibuje, že budeme ještě jeho Matkou a jeho sestrami, neboť to říká v evangeliu: „Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka:“ Ano, ten, kdo miluje Ježíše, je celou jeho rodinou (sv. Terezie z L., dopis Celině)
Nemluvím ti o své návštěvě u Papeže, myslím, že o tom máte zprávy z Karmelu. Pro mne to byla velká bolest, ale když je to Boží vůle…(sv. Terezie z L., dopis)
Zásluha nezáleží v tom, když mnoho dáváme, ale spíš když mnoho přijímáme, mnoho milujeme…Je řečeno, že je „blaženější dávat než dostávat“, a je to pravda. Ale když si chce Ježíš ponechat pro sebe blaženost z dávání, nebylo by pěkné to odmítat. Nechme ho brát a dávat všechno, co bude chtít, dokonalost spočívá v plnění jeho vůle a duši, která se mu úplně vydá, nazývá sám Ježíš „svou Matkou, svou sestrou“ a celou svou rodinou (sv. Terezie z L., dopis)
Jsem šťastná, že umírám, protože cítím, že to je Boží vůle a že duším, které jsou mi drahé, obzvláště vaší, budu mnohem užitečnější než na zemi (sv. Terezie z L., dopis knězi)
Od té doby, co v ničem nehledám sebe, žiji nejšťastnějším životem, jaký si lze myslet (sv. Terezie z L.)

Dej, Pane, ať slepě kráčím cestou, která tvojí je. Nevadí, když nerozumím, jak vedeš mě, jsem přece dítě tvoje! Jsi Otcem moudrosti, Otcem ale jsi také mým. I když mě vedeš cestou temnoty, přesto mě vedeš jen k sobě. Ať se stane, co chceš Ty! Zde jsem, Pane! Udělej vše, jak je to v plánu tvém. Když mě potom tiše pobízíš k oběti, pomoz ji přinést ke tvé oslavě. Dej, nechť zcela přehlížím své malé já. Dej, nechť umřu sobě, abych žila jen pro tebe! (sv. Terezie Benedikta)

Ze všeho nejdříve si musíme říci jednu pravdu: že nejsme vystavováni utrpení a soužení do té míry, jak zamýšlejí a chtějí ti, kteří nás trýzní – neboť v takovém případě bychom ve zkoušce neobstáli – nýbrž jen do té míry, jak dovolí Kristus (sv. Teodor S., list vězněným)

Ať však zalévá nebo sází kdokoliv, nikomu nedává Bůh vzrůst, jestliže nesázel ve víře Petrově a jestliže nespočívá v jeho učení (sv. Tomáš B., Epistula 74)

Jak mám dostatečně vylíčit štěstí onoho manželství, které Církev spojuje, oběť posiluje a požehnání pečetí, které oznamují andělé a které uznává nebeský Otec?… Jaký to pár: dva věřící s jednou nadějí, s jednou touhou, s jedním způsobem života, v jedné službě! Oba jsou dětmi téhož Otce, oba služebníky jednoho Pána. Nic je nerozlučuje ani v duchu, ani v těle, naopak jsou opravdu dva v jednom těle. Kde je jedno tělo, tam je také jeden duch (Tertulián, Ad uxorem II)

Nic nebrání tomu, aby lidská přirozenost byla určena k vyššímu cíli po hříchu. Bůh totiž dopouští existenci zla, aby z něho vytěžil větší dobro. Odtud je výrok sv. Pavla: ´Kde se rozmnožil hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost´(Řím 5,20). A zpěv Exultet: „Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!“ (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,I )
Kristus trpěl dobrovolně z poslušnosti k Otci. Proto podle trojího vydal Otec Krista utrpení. A to jedním způsobem, pokud svou věčnou vůlí předurčil Kristovo utrpení k osvobození lidského pokolení…Iz 53: „Složil na něho Pán nepravost nás všech“…Za druhé, pokud mu vnuknul vůli trpět za nás, vlil mu lásku Iz 53: „Byl obětován, protože chtěl“. Za třetí nechránil ho před utrpením…Mt 27,46 (Ž 22): „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ protože jej totiž vystavil moci pronásledujících, jak píše Augustin (sv. Tomáš A., Summa teologická III,47)
Duše svatých mají vůli úplně souhlasnou s Boží vůlí také ve chtěném. A proto, ač podržují cit lásky k bližnímu, přece jim nepřinášejí pomoc jinak, než jak vidí podle Boží spravedlností upraveno. A přece se musí věřit, že mnoho podporují blízké a za ně se u Boha přimlouvají (Doplněk 72)
Bůh při vzkříšení užije služby andělů (Doplněk 76)
Jak Řím 6,22 vzkříšení lidských těl bude odloženo až ke konci světa (77)
Nelze vypočítat přírodním rozumem čas, který bude až do vzkříšení
Obojí může nastat vhodně, že totiž vzkříšení bude ve dne nebo v noci (77)
Bezpečnější a obecnější je toto mínění, že všichni zemřou a vstanou z mrtvých (78)
Ačkoli úvaha o sobě těší, přece z nějakého případku může být příčinou smutku…tak bude u zavržených
Úvaha o Bohu může přinášet smutek. A tím způsobem budou přemýšlet (zavržení) o Bohu (sv. Tomáš A., Summa teologická Doplněk 98)

A učencem dokonalým je jen ten, kdo plní vůli Boží a vlastní vůli své výhost dává (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I, 4)
Ponechej marnost lidem marným, sám však si hleď toho, co ti Bůh uložil (NK I,20)
Bdi sám nad sebou, povzbuzuj sám sebe, napomínej se sám, ať je s druhými jak je, jen ty sám nikdy sebe nezanedbávej! (NK I,25)
Neboť třebas jsou tu dobří lidé a zbožní bratři a přátelé, a třebas mám po ruce svaté knihy, krásná pojednání a lahodný zpěv a hymny, všechno to však mi celkem málo pomůže, málo mne potěší, když mne opustí milost Boží a já jsem ponechán své vlastní bídě. Tu pak není lepšího léku než být trpělivý, zapřít sebe a odevzdat se do vůle Boží (NK II,9)
Nesmí se hned vyhovět každé touze, která se zdá dobrá, ale také se nesluší hned z počátku prchat před tím, co budí nechuť (NK III,11)
Tvá vůle buď vůlí mou a má vůle řiď se vždy jen vůlí tvou a buď s ní v dokonalém souhlase! (NK III,16, Prosba o dar plnit vůli Boží)
Snaž se, synu, raději konat vůli cizí než svou! Měj raději vždy méně než více! Vyhledávej vždy místa posledního a buď rád všem podřízen! Přej si vždycky, aby se na tobě zcela vyplnila Boží vůle (Mt 6,10) a modli se za to! Věz, kdo si tak vede, vchází do končin pokoje a klidu (NK III,23)
Hle, Otče milý, jsem v tvých rukou a skláním se pod metlou tvé kázně. Šlehej hřbet můj, šlehej mou šíji, abych svou vzpurnost sehnul pod jho tvé vůle. Učiň ze mne žáka zbožného a pokorného, jenž se řídí každým pokynem tvým, neboť tak nás lidi vychováváš. Odevzdávám se tedy se vším co mám, do kárné tvé školy, neboť je lépe být trestán zde na zemi než na věčnosti (blahosl. Tomáš K., NK III,50)

Kázání je tedy úkol apoštolský, andělský, křesťanský, božský…Slovo Boží je pro rozum světlem a pro vůli ohněm, aby mohl člověk poznávat a milovat Boha…Na srdce zatvrzelé v neřestech je kladivem, a proti tělu, světu a ďáblu je mečem, který ničí všechny hříchy (sv. Vavřinec z B., homilie)

Aby mnohé duše zachovala, vydala duši svou na smrt (opat Vilém, Delrio n Cant.)

Job byl bohatý, ale kdo je bohatší než Pán? Joba ďábel třikrát pokoušel: a jak vypráví evangelista, podobně se snažil třikrát pokoušet i Pána…Blažený Job odpočinul v pokoji, Pán však zůstává, požehnaný na věky, před věky a od věků a po všechny věky věků (sv. Zeno, traktát 15)

Hospodin maří záměry národů, a v nic obrací úmysly pohanů. Hatí, o čem se usnesli vladaři. Úradek Páně však zůstává na věky, co myslí v srdci svém od rodu do rodu (žalm 32,10-11)

4.1 Mystika Utěšitel pak, Duch Svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem k vám mluvil (Jan 14,26)
Ať jsi kdekoli, Boha měj stále před očima (opat Antonín)
Čím více se modlíš, tím více budeš osvícen. Čím více budeš osvícen, tím hlouběji a intenzivněji uvidíš Svrchované Dobro, svrchovaně dobré Bytí. Čím hlouběji a intenzivněji ho uvidíš, tím více jej budeš milovat, tím více tě bude milovat. A čím více tě bude milovat, tím více mu porozumíš a budeš uschopněn rozumět. Potom dojdeš plnosti světla, protože pochopíš, že nemůžeš pochopit (blahosl. Anděla z F., Životopis).

Není jiného Božího tajemství než Kristus (sv. Augustin, Epistula 187)
Tak jako se všichni na základě mystického pomazání (chrisma) nazývají křesťany (christiani), tak nazýváme všechny kněžími, protože jsou údy jediného kněze (sv. Augustin, O městě Božím XX)

Prorok vidí v mlčení víc sílu než břemeno: „V mlčení a v naději bude vaše síla/Iz 30,15/“ (sv. Bernard)
První a největší nazírání je obdiv velebnosti Boží, druhé soudů Božích, třetí jeho dobrodiní, čtvrté jeho zaslíbení (sv. Bernard, O uvažování)

Pro nás je užitečné hledat pouze jedno: zůstávání s Ježíšem (mnich Evgenij)

Bůh a duše. Králi milosrdenství, veď mou duši. Sestra M. Faustyna od Nejsvětější svátosti (Denik 3)
Otče nekonečně milosrdný, já, tvé dítě, čekám tesklivě na tvůj příchod (854)
Dnes jsem uslyšela v duši tato slova: Má dcero, začni jednat, já jsem s tebou. Čekají tě veliká pronásledování a utrpení, ale ať tě utěšuje myšlenka, že se skrze toto dílo mnoho duší spasí a posvětí (966)
Napiš: Dříve než přijdu jako spravedlivý soudce, otevírám nejprve dokořán dveře svého milosrdenství. Kdo nechce projít dveřmi milosrdenství, musí projít dveřmi mé spravedlnosti (1146)
Duše: Pane, bojím se, zda mi odpustíš tolik hříchů, má ubohost mě naplňuje strachem. – Ježíš: Mé milosrdenství je větší než ubohost tvá i celého světa. Kdo změřil mou dobrotu? (1485)
Jsou duše, ve kterých nemohu udělat nic, jsou to duše, které ustavičně pozorují druhé a nevědí, co se děje v jejich vlastním nitru (1717)
Napiš: Jsem trojnásobně svatý a ošklivím si sebemenší hřích. Nemohu milovat duši, která je poskvrněna hříchem, ale když lituje, má štědrost k ní je bez hranic. Mé milosrdenství ji objímá a ospravedlňuje (1728)
Nyní budeš uvažovat o mé lásce v Nejsvětější svátosti. Zde jsem celý pro tebe, s duší, tělem i božstvím jako tvůj Ženich. Ty víš, co vyžaduje láska – jen jednu věc, a sice opětování (1770)
Nejslavnostnější okamžik mého života je, když přistupuji ke svatému přijímání. Každé svaté přijímání dychtivě očekávám a za každé svaté přijímání děkuji Nejsvětější Trojici. Kdyby andělé mohli závidět, záviděli by nám dvě věci: první: svaté příjímání a druhou: utrpení (1804) ( sv. Faustyna, deník)

Vidění uchvacuje celou mou bytost: nevidím svým tělesným zrakem, ale jeví se mi vše v duchu tajemství. Poznávám hluboký význam toho, co je vyloženo v žaltáři, v evangeliích a jiných knihách, které se mi zjevují ve vidění. To mě pálí jako plamen v hrudi i duši a učí mě chápat hluboce text (sv. Hildegarda, dopis sv. Bernardovi)

Postavíme-li na jednu misku vah všechny činnosti světa a na druhou ticho (hesychii), zjistíme, že váhy klesají na stranu ticha. Nestavte ty, kdož konají zázraky ve světě na stejnou úroveň jako ty, kteří zachovávají hesychii se správným smýšlením. Milujte ´nekonání‘ ticha více než uspokojování chtivých lidí ve světě a než obrácení mnoha lidí k Bohu. Je lepší osvobodit sebe z pout hříchu, než osvobozovat otroky z jejich poddanství (sv. Izák syrský)
Ten, kdo rád hovoří s Kristem, miluje usebrání v samotě. Kdo je rád ve společnosti mnoha lidí, je přítelem tohoto světa
Žebř do nebeského království se nachází v tvém nitru – je tajemně přítomen ve tvé duši (sv. Izák syrský)

Miluj mlčení víc než mluvení. Mlčení totiž střádá poklady, a mluvení je utrácí (poustevník Izaiáš )

Musíme v sobě napodobovat a naplňovat Kristův život a jeho tajemství. Musíme tedy Krista často prosit, aby je on sám v nás i v celé své Církvi dokonal a naplnil…Boží Syn přitom chce s námi a s celou Církví svá tajemství sdílet a dokonce je rozvíjet a v nich pokračovat jednak prostřednictvím milostí, jež nám ze své vůle dává, jednak prostřednictvím účinků, jež v nás chce těmito tajemstvími vyvolat. Takovým způsobem je v nás chce naplnit (sv. Jan Eudes, Tractatus de regno Iesu)

Ticho (hesychie) je matkou modlitby, návratem ze zajetí hříchu, úspěchem v ctnosti, nepřetržitým výstupem do nebe (sv. Jan Klimak)

Sňatkem dochází k tak těsnému sjednocení obou přirozeností a k takovému sdílení Boží přirozenosti přirozenosti lidské, že se každá z nich, aniž by jakkoli změnila své bytí, jeví jako Bůh. A třebaže se toto sjednocení v tomto životě nemůže uskutečnit dokonale, přece i tak přesahuje všechno, co lze myslet nebo vyslovit (sv. Jan od K., Duchovní píseň)
Neboť jestliže už Bůh prokázal duši tu milost, že ji sjednotil s Nejsvětější Trojicí, takže se stala zbožštělou a je Bohem skrze účast, proč bychom nemohli věřit tomu, že činnost jejího rozumu, vůle a lásky probíhá…v Nejsvětější Trojici jako činnost samotného trojjedinného Boha? (sv. Jan od K., Duchovní píseň)

V mlčení nejvroucněji milujeme. Hluk a slova často uhasínají vnitřní oheň (blah. Karel Foucauld)

Právě to je znamením, že duše byla navštívena mnou, a nikoli ďáblem: tedy skutečnost, že v prvním okamžiku mého navštívení pocítí bázeň a v jeho průběhu a na konci veselí doprovázené velkou touhou po ctnostech. Jestliže vidění přichází od ďábla, pocítí v první chvíli veselí, ale pak jí zůstane stav duchovního zmatku a temnoty (sv. Kateřina S.)

Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla království Božího (sv. Lev V., Sermo 21)

Svatost, to není modlitba ani vidění, zjevení nebo schopnosti vychvalovat se, ani žíněné roucho, ani pokání, ale pokora a přísný řád. Pokora je pokoj! Pokorná duše je nástrojem, kalichem, který obsahuje Boha! Pokud se duše, která se cvičí v mnoha ctnostech, nesnaží, aby dosáhly pokory, nebudou nikdy Ježišovi milé. Zatímco ty, které se budou cvičit v pokoře, i kdyby mnohem více hřešily, naleznou u Boha milost. Pán říká: “Duše skutečně pokorná učiní více zázraků než dávní proroci” (blahosl. Marie od Ukřižovaného Ježíše - malá Arabka)

Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží vůle povoláni mocí milosti (sv. Maxim V., Pět set kapitol)

Jako není možné, aby někdo uviděl svou tvář v bahnité vodě, tak se ani duše nemůže začít modlit nazíravou modlitbou, jestliže se nejdříve neočistí od cizorodých myšlenek (mnich, neznámý)

Kéž by v nás znovu ožila nejhlubší úcta k mlčení: vždyť je obdivuhodným a potřebným stavem mysli právě pro překotný a bouřlivý život v našem věku, kdy na nás útočí tolikerý křik, povykování a vřava (Pavel VI., při pouti do Svaté země v Nazaretě)

Když je již Bůh skrze touhu a rozum poznán, vysuší v nás všechnu rozkoš těla (sv. Řehoř V.)
Nazíravý život začíná zde, aby byl dokonán v nebeské vlasti (sv. Řehoř V.)
Nazíravý život je krásný v duši…K nazíravému životu patří odložit vnější činnost (Moralia IV)
Veliké jsou zásluhy života činného, ale nazíravého větší (Moralia VI)
Ať je představený vynikající v činnosti a nad všechny ponořen v nazírání (Pastor)
Činný život je časově dříve než nazíravý, protože dobrým dílem se směřuje k nazírání (k Ezechielovi)
S tímto světem přestává život činný, nazíravý život však zde začíná, aby byl v nebeské vlasti dokonán (k Ezechielovi)
Nazíravý život je sladkost velmi milá, která vytrhne duši nad ni, otevře nebeské věci a zrakům mysli odhalí duchovní (k Ezechielovi)
Dokud se žije v tomto smrtelném těle, nikdo v síle nazírání tak nepokročí, aby upřel zrak mysli na sám paprsek neomezeného světla (k Ezechielovi)
Dva jsou životy, ve kterých nás všemohoucí Bůh svatými slovy vyučuje, totiž činný a nazíravý (sv. Řehoř V. k Ezechielovi)

Dosud šlo o můj život. Nyní žije ve mně Bůh (sv. Tereziez A.)

Je jen málo duší, které žijí ve svém nejhlubším nitru a z něho; a ještě méně těch, které v něm a z něj žijí trvale (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Scholastika se spekulací poznává nekonečnou Pravdu, mystika usiluje o důvěrný vztah k nekonečné Lásce. Slavní scholastikové jako sv. Tomáš A. a sv. Bonaventura jsou i vynikající mystikové (poznámka autora)

Někteří lidé se zabývají hlavně nazíráním pravdy, kdežto někteří se zabývají hlavně vnější činností, proto se život člověka vhodně rozděluje na činný a nazíravý (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,179)
Tyto dva životy jsou naznačeny dvěma manželkami Jakobovými: činnou Leou, nazíravý pak Ráchel. A také dvěma ženami, které přijaly Pána na hostinu: nazíravý totiž Marií, činný pak Martou, jak praví Řehoř V. v Moralia VI…vhodně se dělí život na činný a rozjímavý…život rozkošnický klade cíl v potěšení tělesném, které je nám společné se zvířaty. Proto jak praví (Ethic. I) Aristotel, je to život zvířecí (II-II,179)
Sv. Řehoř V. stanovil nazíravý život v lásce Boží, pokud totiž někdo z lásky k Bohu vzplane k pohlížení na jeho krásu
Překážkou úkonu nazíraní, v němž bytostně spočívá nazíravý život, je i prudkost vášní, kterou je odváděna pozornost duše od rozumových věcí k smyslovým i vnější hluk. Mravní ctnosti však brání prudkosti vášní a uklidňují hluk vnějších zaměstnání. A proto mravní ctnosti náležejí jako příprava k životu nazíravému (II-II,180)
Viděl jsem taková tajemství, že proti nim všechno, co jsem věděl a psal, je malicherné (sv. Tomáš A. na závěr života, I. Vondruška, Životopisy sv.)

Odloučí-li se tedy někdo od svých známých a přátel, přiblíží se k němu Bůh a jeho andělé. Lépe je člověku, je-li neznám a má-li péči o svou spásu, než kdyby ve světě i divy činil, ale sebe zanedbával (blahosl. Tomáš K., NK I,20)
Pokorného člověka Bůh chrání a vysvobozuje, pokorného miluje a těší, k pokornému člověku se sklání, pokornému udílí hojnou milost a z ponížení pozvedá jej vysoko ke slávě (I Pt 5,5). Pokornému zjevuje svá tajemství (Mt 11,23) a sladce ho k sobě vábí a zve (NK II,2)
Blahoslavené oči, které se vnějšímu světu uzavírají, ale bedlivě pozorují, co se v duši jejich děje. Blahoslavení, kteří až do svého nitra vnikají, denně se cvičí a tak usilují lépe a lépe pochopit tajemství nebeská. Blahoslavení, kteří dovedou odstranit každou překážku, kterou jim činí svět a zabývají se jenom Bohem. Pamatuj si to, duše má, a uzavírej dveře svých smyslů, abys mohla vyslechnout, co v tobě mluví Hospodin tvůj Bůh (blahosl. Tomáš K.,NK III,1 – Jak mluví Kristus v duši věrné)

Pečuj o své mlčení a nesrovnávej se s ostatními (mnich Vissarion)