3.Přijď království tvé I zvolali mocným hlasem: „Jak dlouho ještě, Pane, Svatý a Opravdový, nebudeš souditi a mstíti naši krev nad obyvateli země?“ (Zjevení 6,10)
Milujme to, co může s námi dospět do onoho království, kde nikdo neříká Otče můj, nýbrž všichni říkají jednomu Bohu: Otče (sv. Augustin, Řeč Páně na Hoře II)

Je-li Ježíš králem světa, také Maria je celého světa královnou, tvrdí opat Rupert. A sv. Bernardin Sienský: „Tolik sluhů má Panna Maria, kolik tvorů slouží nejsvětější Trojici, neboť všichni tvorové, ať andělé nebo lidé, všichni obyvatelé nebe a země jsou velebnosti božské i blahoslavené Panně poddáni. Z té příčiny opat Guerik rodičku Boží oslavuje takto: „Vládni nadále, ó Maria údům Syna svého v pokoji. Panuj bezpečně, Krále matko a choti jako královna. Tobě moc a panování,“ jako by chtěl říci: Panuj, ó Maria nadále v pokoji a vládni, jak chceš pokladům milosti Syna svého, neboť z toho, že jsi matkou a chotí Krále světa, přísluší tobě jako královně panování a moc nade všemi tvory. Královnou je tedy Maria. Ke své útěše věz, že královnou velmi dobrotivou a přívětivou, vždy nám bídným dobrotivě nakloněnou (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Nemysli sobě, abys život svůj zachovala sama ze všech židů, protože jsi v domě královském (Ester 4,13). Tak mluvil Mardocheus ke královně Ester, a tak můžeme i my ubozí hříšníci královně Marii říci, kdyby se zdráhala od Boha nám vyprosit odpuštění zaslouženého trestu (Chvály mariánské)
Můj milý Spasiteli, Ty jsi mě učil, abych Tě prosil: “Přijď království Tvé.” Prosím Tě proto, ať přijde Tvé království také do mé duše, a to tak, abych se stal úplně Tvým majetkem a Tebe nejvyšší Dobro, vlastnil (O nebi)
A věříme-li známému výroku sv. Anselma, že „mnohdy rychleji přichází pomoc, vzýváme-li jméno Panny Marie, než jméno Páně“, dožijeme se toho, že snadněji nás vyslyší Maria, než sám náš Vykupitel, nikoli proto, jakoby nebyl pramen a Pán vší milosti, nýbrž proto, že přímluva Panny Marie, Matky jeho za nás je nekonečně mocnější než naše prosby. Nikdy se nevzdalujme od této Opatrovnice božských milostí a prosme se sv. Janem D. : „Otevři nám dveře milosrdenství, ó požehnaná Rodičko Boží, neboť ty jsi spása lidského pokolení“ (O navštívení P. Marie)
Zdá se, že bychom měli spíše naříkat, než plesat (sv. Bernard, De Asumpt.). Avšak není tomu tak. Církev sv. nás vybízí, abychom se radovali…Průvod, který tak slavnostně obklopoval Marii k nebesům, slavnější byl než při nanebevstoupení Ježíše Krista, neboť při něm pouze andělé mohli Vykupiteli jít vstříc, kdežto Matce sám Syn s celým dvorstvem andělů a svatých v ústrety vyšel a uvedl ji v řady, které jeho slavný trůn obklopují. Podle slov opata Guerika pozdravil Syn Pannu Marii takto: „Abych Otce mého poctil, sestoupil jsem na zem, abych Matku mou poctil, vrátil jsem se do nebe” (sv. Alfons L., O nanebevzetí)

Královna stojí po tvé pravici (žalm 44) (sv. Atanáš v S. Deip. vykládá o P. Marii)

Přijde (Kristus), ať chceme nebo nechceme. Že nepřichází hned teď, neznamená ještě, že nepřijde. On přijde, ale nevíme kdy. Když tě však najde připraveného, nevadí…Copak proto, že ty jsi nespravedlivý, přestane být soudce spravedlivý? Nebo proto, že ty jsi lhář, přestane být pravda pravdou? Chceš-li však u soudce nalézt milosrdenství, buď milosrdný, dřív než on přijde (sv. Augustin, k žalmu 95)
A tím, že říkáme: Přijď království tvé– to přece rozhodně přijde, ať chceme či nechceme - probouzíme v sobě touhu, aby toto království přišlo k nám a abychom v něm směli kralovat (list Probě)
Ó, Pane, kéž nenacházím zalíbení v lásce k Babylónu, kéž nezapomínám na město Jeruzalém! I kdyby mé tělo bylo stále ještě drženo v Babylonu, ať mé srdce jde napřed do Jeruzaléma (k žalmu 148)
Když řekl, že se má nejprve hledat království Boží, naznačil, že se má hledat potom toto, totiž časné dobro, ne časově, nýbrž hodnocením: Boží jako dobro naše, časné jako nezbytnost naše
Pyšný usiluje o pozemskou moc, chudý v duchu hledá nebeské království (Řeč Páně na Hoře)
Aniž bychom se prohřešili proti pravdě, můžeme dát slovům ´Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi´ tento význam: buď vůle tvá v Církvi, jako v našem Pánu, Ježíši Kristu, buď v Nevěstě, která mu byla zasnoubena, jako v Ženichovi, který splnil Otcovu vůli (Řeč Pána na Hoře)
Žili s nimi totiž z potřeby plození, ne z vášnivé náruživosti, jak činí i pohani, kteří neznají Boha (I Sol 4,5). To je tak závažné, že se dnes mnozí po celý život snadněji zdržují každého pohlavního styku, než by, kdyby byli svázáni manželstvím, dodržovali zásadu neobcovat, vyjma kvůli potomstvu. Máme ovšem zdrženlivé braty a účastníky nebeského dědictví obojího pohlaví, buď osvědčené v manželství, buď netknuté každým takovým spojením. Zajisté jich není mnoho (O manželském dobru)
Nyní by se na základě nejzřejmějších svědectví svatých Písem, které jsme naší paměti důrazně připomenuli, jevilo jasnějším, že trvalou zdrženlivost je nutno milovat nikoli kvůli přítomnému životu tohoto věku, ale kvůli budoucímu, který je zaslíben v království nebeském (sv. Augustin, O svaté nevinnosti)

Paní, řekni za nás svému Synu: nemají vína. Kalich tohoto vína – jak je líbezný! Láska Boží nás rozpaluje, že pohrdáme světem, zahřívá, sílí a lhostejnými nás činí k časným věcem a naklání nás k neviditelným (sv. Bernard, Sermo 4)
Země zaslíbená je Maria, medem a mlékem oplývající (sv. Bernard, In Sal. Reg.)

Kdo se k tobě, ó Paní neutíká, nevejde do království nebeského (sv. Bonaventura, Psalt. B.V.)
Bože svůj soud dej Králi a milosrdenství své jeho Matce (sv. Bonaventura k žalmu 71 „Bože svůj soud dej Králi a spravedlnost svou synu královu“)
Nad čas nic není prospěšnějšího, protože jim ziskati můžeš království Boži
Slyšte, slyšte kdo chcete vejít do království Božího! Ctěte nejblahosl. Pannu Marii a naleznete život a spasení věčné (sv. Bonaventura, Psalt. B. M)

Ale teď jsem zapomenutý, odmítnutý v opovržení jako král vyhnaný ze svého království, na jehož místo je vyvolen a poctěn hanebný zloděj. Chtěl jsem, aby mé království bylo v člověku a po právu bych byl jeho králem a pánem, jelikož jsem ho stvořil a vykoupil. Nyní ale znevažuje a láme věrnost, kterou mi přislíbil u křtu. Porušuje a odmítá zákony, které jsem pro něj vytvořil. Miluje svou sebestřednost a pohrdá poslušností ke mně (sv. Brigita, Revelaciones I,1)

Těm, kteří hledají Boží království a jeho spravedlnost, slibuje, že jim všechno ostatní přidá. Ve skutečnosti všechno patří Bohu a nic nechybí člověku, který vlastní Boha, jestliže on sám nechybí Bohu (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)
O příchod Božího království k nám prosíme podobně, jako když žádáme, aby v nás bylo posvěcováno Boží jméno
Je též možné, že Boží království znamená osobně Krista, na něhož se každý den obracíme se svými touhami, jehož příchod dychtíme uspíšit svým očekáváním. Jako je naším vzkříšením, neboť v něm vstaneme z mrtvých, tak může být také Božím královstvím, neboť v něm budeme kralovat
Nemůže být s Kristem, kdo raději než Krista následoval Jidáše…Ale Pán se nemodlil a neprosil za sebe. Vždyť proč by prosil za sebe, když byl bez viny? Modlil se ovšem za naše provinění, jak sám prohlašuje, když říká Petrovi: “Satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici, ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla.” A později prosí Otce za všechny lidi: “Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás” (sv. Cyprián, traktát O modlitbě Páně)
Neradíš-li správně svým dětem a nemyslíš-li na jejich budoucnost, jsi nepoctivým a zrádným otcem. Kdo se snažíš zabezpečit jim spíše majetek pozemský než nebeský, svěřuje své děti spíše ďáblu než Kristu. Dvakrát se proviňuješ, dopouštíš se dvojího zločinu: Jednak nezabezpečuješ svým dětem pomoc svého Boha Otce, jednak učíš své děti milovat více majetek než Krista. Buď takovým otcem, jakým byl Tobiáš (sv. Cyprián, De opere et eleemosynis)
Toto bude tvá sláva a tvé štěstí: být připuštěn k patření na Boha, mít čest podílet se na radostech spásy a věčného světla spolu s Kristem, tvým Pánem a Bohem… těšit se v nebeském království spolu se spravedlivými a Božími přáteli z radosti dosažené nesmrtelnosti (sv. Cyprián, Epistula 58)
Pozvedejme oči k nebi, aby nás země neomámila svými vnadidly (sv. Cyprián)

Tato svatá obecná Církev nás vychovává a vede jak učením, tak příkladem vynikajících mravů, abychom dosáhli Božího království a dostali dědictvím věčný život (sv. Cyril J., katecheze 18)
Jen čisté srdce může říkat bez nejmenšího rozechvění: ´Přijď království tvé´. Je třeba projít Pavlovou školou, abychom řekli: ´Hřích už dál nesmí vládnout v našem smrtelném těle´. Ten, kdo se uchová čistý v jednání, v myšlenkách a ve slovech, může říci Bohu: ´Přijď tvé království!“ (sv. Cyril J., Mystagogické katecheze 5)

Království nebeské člověk nikdy nesmí pustit se zřetele svého, nýbrž musí dobývat ho almužnami, čistým, bezúhonným životem, pokorou a láskou k Bohu, jejž i rodičové více milovati musejí nežli dítky své, a dítky více než otce svého a matku svou. Z lásky k Bohu milerádi snášeti musíme i všeliké útrapy. Věř mi, že by Bůh vyslyšel modlitbu tvou a navrátil tobě dceru, kdyby se to shodovalo s její spásou. Jsem přesvědčen, že ji Bůh odvedl na lepší místo, kde se plní slova Kristova: „Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, není mne hoden; a kdo miluje syna neb dceru více nežli mne, není mne hoden (Mat. 10, 37). Je-li v tom vůle Boží, zjeveno tobě bude obydlí dcery tvé. Já nepřestanu prosit Boha, aby s dcerou tvou naložil, jakby tobě užitečno a spasitelno bylo; i doufám, že Bůh dá ti dceru svou spatřit, nežli umřeš (sv. Eufrosina svému otci)

Přijď k nám království tvé! Abys panoval v nás milostí a dal nám přijít do svého království, kde je jasné patření na tebe a tvá dokonalá láska ve sladkém společenství a v ustavičném požívání (sv. František z A., Výklad modlitby Otče náš)

Očekávejme tedy každou hodinu království Boží, v lásce a spravedlnosti, protože neznáme den, kdy se Bůh zjeví. Měli bychom už, bratři, konečně činit pokání a vzpamatovat se pro dobro, neboť jsme plni všelijakých pošetilostí a zloby (homilie II. století)

Každý člověk je povolán, aby měl účast na Božím království tím, že se sjednotí v lásce s Bohem. Je jen jedna cesta, která tam vede, a tou je Ježíš Kristus, nejpravdivější Bůh, který se stal nejpravdivějším člověkem. Tato cesta zrání k lásce je obtížným duchovním vzestupem (sv. Charbel Makhluf)

Neboť zmrtvýchvstání věřících je taktéž dílem tohoto Ducha, přičemž tělo znovu obdrží duši a s ní silou Ducha Svatého povstane a bude vedeno do Boží Říše. To je plod požehnání Jefetova, které přišlo nyní v povolání pohanů prostřednictvím Církve a připravuje se zabydlet v době Šémově podle Božího přislíbení. Že toto vše se má tak stát, předem zvěstoval Duch Boží skrze proroky, aby byla pevná víra těch, kteří Bohu v pravdě slouží. Neboť, co bylo pro naši přirozenost nemožné, a proto lidem neuvěřitelné, to se muselo stát, to Bůh nechal skrze proroky předem zvěstovat, abychom my – skrze to, co předem, to znamená před mnoha časy, bylo řečené, a potom přišlo k vyplnění, jak bylo předpovídáno – poznali, že to byl Bůh, kdo nám předem dal účast na našem vykoupení (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Království Boží skládá se z moci a milosrdenství. Moc si ponechal Pán, kdežto milosrdenství přenechal nějakým způsobem Královně Matce (Jan Gerson, Super Magn.)

Nezdá se ti, že přebýváme - již zde na zemi - v nebeském království, když žijeme mezi těmito texty, když o nich rozjímáme, když nic jiného neznáme a nehledáme? (sv. Jeroným Ep 53,1)

Být uchváceni Ježíšem a uchvacovat jeho lásku – to je království dokonalé lásky (sv. Julián Eymard)

Budeme-li hledat království Boží a jeho spravedlnost, nepochybuji, že všechno ostatní, čeho k zachování života potřebujeme, bez naší zvláštní starosti bude nám přidáno (sv. Kajetán; R. Schikora, Naše světla)

…skoupě myslí na svůj zítřek, přestože mu to má Pravda zakázala, když řekla: „Nestarejte se o zítřek, každý den má dost svých starostí“, a vyčetla vám vaši nevěru a zjevila vám mou prozřetelnost a krátkost času slovy „nemyslete na zítřek“. Jako by chtěla říci: nestarejte se o to, co ještě s jistotou nemáte – vystačte si s dnešním dnem. A učí vás, abyste nejdřív prosili o nebeské království, tedy o dobrý a svatý život, protože já dobře vím, že potřebuje maličkosti, a proto jsem je učinil a zemi jsem přikázal, aby vás obdarovávala svými plody (sv. Kateřina S., Dialog 141)

Což není královskou funkcí skutečnost, že duše ovládá své tělo a je podřízena Bohu? Což není kněžská funkce, zasvětit Pánu čisté svědomí a obětovat mu na oltáři vlastního srdce neposkvrněné oběti naší zbožnosti? (sv. Lev V., Sermones 4)

Kdybys zatoužil po takové víře, dospěl bys k poznání Božského Otce. Bůh totiž měl lidi rád. Pro ně stvořil svět. Jim podřídil všechno na zemi. Jim dal řeč, rozum. Jedině jim dovolil hledět k němu nahoru. Stvořil je ke své podobě. K nim poslal svého jednorozeného Syna. Jim přislíbil nebeské království a dá je těm, kteří jej milovali (list Diognetovi)

Vzbuď, prosíme, Hospodine, moc svou a přijď, aby ti, kteří se spoléhají na tvou dobrotu, rychle byli vysvobozeni od veškerého protivenství. Jenž… (liturgie římská, vstupní modlitba pátek suchých dnů v adventu)
Přijetí této svátosti, Pane, nechť nás očistí od hříchu a dovede do království nebeského. Skrze… (liturgie římská, postcommunio středa po 4. neděli postní)

Zvláštní království Boha Otce trvalo až do potopy a bylo ukončeno potopou vody. Království Ježíše Krista bylo ukončeno potopou Krve. Ale Tvoje království, Duchu Otce a Syna, je nyní na vzestupu a bude ukončeno potopou ohně lásky a spravedlnosti. Kdy už to bude, kdy už přijde ta záplava ohně čisté lásky, kterou zapálíš na celé zemi způsobem tak líbezným a tak prudkým, že se jím zapálí a obrátí všechny národy, i mohamedáni, modláři, a dokonce i židé? Není nikoho, kdo by se skryl před jeho žárem. Ať vzplane. Ať tento božský oheň, s nímž přišel Kristus na zem, je zažehnut dříve než svět vzplane ohněm Tvého hněvu, který vše spálí na popel (sv. Ludvík z Montfortu, Modlitba za apoštoly posledních časů)

Ať na tebe pamatuje Pán Bůh ve svém Království v každé době, nyní i vždycky a na věky věků (liturgie sv. Jana Z.)

Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde (evangelium sv. Marka 10, 15)

Jestliže však vyháním démony Duchem Božím, pak už vás zastihlo Boží království (evangeliun sv. Matouše 12, 28)
Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce (evangeliun sv. Matouše 21,43)

Když ráno vstáváš, říkej si: „Tělo, dej se do práce, aby ses najedlo, a ty duše, buď bdělá, abys zdědila nebeské království” (mnich, neznámý)
Když stojím v modlitbách, proč mě zaměstnává špatná myšlenka? Odpověď neznámého mnicha: Protože když se ďábel na počátku nechtěl poklonit Bohu veškerenstva, zřítil se z nebe a odcizil se Božímu království. Proto nás zdržuje od modlitby, jelikož chce stejný stav způsobit i nám

Boží království nespočívá v jídle a pití, ale ve spravedlnosti, pokoji a radosti, jaké dává Duch Svatý (apoštol Pavel, list Římanům 14,17)

Proto je jasné, že každý, kdo se modlí za příchod Božího království, modlí se nepochybně za to Boží království, které má v sobě: aby v něm vzešlo, neslo plody a nabývalo dokonalosti. Neboť v každém svatém kraluje Bůh a každý svatý poslouchá Boží zákony, plné Ducha a Bůh v něm přebývá jako v dobře spravované obci (Origenes, O modlitbě)

Onen skvělý tvůrce věcí utvořil naši podstatu tak, aby byla vhodným nástrojem ke spravování království…Nadto člověk je obrazem i božské podstaty, jejíž moci je podřízeno všechno, a to neznamená nic jiného, než že člověku byla už při stvoření dána královská pocta…Je nazýván králem; tak i lidská podstata je stvořena tak, aby byla paní všech ostatních tvorů, pro onu podobnost s králem všehomíra, byla vytvořena jako živý obraz, v němž sdílí společnou důstojnost i jméno se svým původním vzorem (sv. Řehoř z Nyssy, De hominis opificio 4)

Láskou k věcem nebeským potlačuje se mocně žádost věcí tělesných (sv. Řehoř V.)
Jak jste slyšeli při čtení z Evangelia, bratří nejmilejší, znepokojil se král země, když se narodil král nebe; neboť není divu, že pozemská vznešenost zakolísá, když se otevře nebeská výsost (homilie 10)
Zvěte Krista ke svému stolu, abyste byli hodni býti od něho pozváni k věčným hodům. Poskytujte nyní pohostinství neznámému Kristu, abyste mu nebyli na soudu neznámi jako cizinci, nýbrž aby vás jako své vlastní přijal do království, s pomocí toho, jenž žije a kraluje Bůh na věky věků. Amen (homilie 23)
Stojíme u hrobu mučedníka, o němž víme, jakou smrtí dospěl k nebeskému království (homilie 27)
Každý hříšník, myslící na pozemské věci a nehledající nebeské, je neschopen hleděti vzhůru, neboť zatím co sleduje nižší choutky, odchyluje se od přímosti své mysli a vidí stále to, nač ustavičně pomýšlí. Obraťte se zpět k svým srdcím, bratří nejmilejší, popatřte, čím se ustavičně zabýváte v svých myšlenkách v každé hodině (homilie 31)
Království nebeské je tedy Církev spravedlivých, neboť zatím co jejich srdce si nežádají ničeho pozemského, tím, že směřují k nebeským věcem, kraluje v nich již Pán jako na nebesích (sv. Řehoř, homilie 38)

Vy bojujete jako Jozue v otevřeném poli, já jsem váš malý Mojžíš, a mé srdce je neustále pozvednuté k Nebi, aby vám vyprosilo vítězství (sv. Terezie z L., dopis knězi)

I kdyby nám tato modlitba (Páně) neuložila povinnost prosit o příchod Božího království, museli bychom sami od sebe vyrazit tento výkřik a spěchat obejmout naši naději. Duše mučedníků pod oltářem vzývají Pána a volají velikým hlasem:´Pane svatý a věrný, kdy konečně vykonáš soud a potrestáš obyvatele země?´ Jim totiž se musí dostat spravedlnosti na konci časů. Pane, urychli tedy příchod svého království (Tertulián, De oratione 5)

Když v lůně svém Syna Božího počala a pak porodila, obdržela polovici vlády božské tou měrou, že královnou milosrdenství se stala, jako Syn je králem spravedlnosti (sv. Tomáš A., Předmluva k epištolám)
Starý zákon byl dán od dobrého Boha, který je Otec Pána našeho Ježíše Krista…od téhož Boha, jímž byla vykonána spása lidí milostí Kristovou, byl dán Starý zákon (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,98)
Starý zákon byl dán nejvhodněji v době Mojžíšově…na usvědčení pýchy lidí…Ze strany pak dobrých byl dán na pomoc. To pak bylo lidu nejvíce nutné tehdy, když začínalo zatemnění přirozeného zákona a rozbujení hříchů (I-II,98)
Všechny příkazy SZ jsou jeden podle zařízení k jednomu cíli; jsou však mnohé podle různosti toho, co je zařízeno k tomuto cíli
Starý zákon obsahoval některé mravní příkazy, jak je patrné Ex 20: „Nezabiješ, Nepokradeš“…hlavním úmyslem lidského zákona je, aby učinil přátelství lidí navzájem, tak úmyslem božského zákona je, aby vytvořil hlavně přátelství člověka s Bohem (I-II,99)
Mojžíš a jeho nástupci řídili lid a jako jednotlivci všem vládli, což je jakýsi druh království. Bylo však voleno 72 starších podle ctnosti; praví se totiž Dt 1: „Vzal jsem z vašich kmenů muže moudré a ušlechtilé a ustanovil jsem je vládci“, a to bylo aristokratické. Ale demokratické bylo, že oni byli voleni ze všeho lidu, praví totiž Ex 18: „Vyber ze všeho lidu muže moudré“ (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,105)
Nový zákon je ve Starém, jako zrní v klasu (I-II,107)
Některé zázraky nejsou pravé, nýbrž přeludové skutky…mohou konat démoni…Ale pravé zázraky nemohou být než mocí Boží. Koná je Bůh k užitku lidí, a to dvojmo: Jedním způsobem k potvrzování hlásané pravdy, jiným způsobem k dokázání něčí svatosti…Prvním pak způsobem může konat zázraky kdokoli hlásá pravou víru a vzývá jméno Kristovo, což někdy činí také zlí…Mt. 7,22: „Zda jsem ve tvém jménu neprorokovali…“ praví Jeroným: „Prorokovat nebo konat divy a vymítat ďábla není mnohdy zásluhou toho, kdo působí, nýbrž koná to vzýváním jména Kristova, aby lidé ctili Boha, na jehož vzývání se dějí takové zázraky.“ Druhým způsobem konají zázraky pouze svatí (II-II,178)
Království Boží záleží hlavně ve vnitřních úkonech, ale v důsledku ke království Božímu patří také všechno to, bez nichž nemohou být vnitřní úkony; jako, jestliže království Boží je vnitřní spravedlnost a pokoj a duchovní radost, je nutné, aby všechny vnější úkony, jež odporují spravedlnosti nebo pokoji nebo duchovní radosti, odporovaly také království Božímu, a proto se musí zakazovat v evangeliu království (I-II,108)
Utrpením Kristovým jsme byli osvobozeni nejen od společného hříchu celé lidské přirozenosti, i co do viny i trestu, když za nás zaplatil cenu, nýbrž také od vlastních hříchů jednotlivců, kteří mají účast na jeho utrpení vírou a láskou a svátostmi víry. A proto nám byla otevřena Kristovým utrpením brána nebeského království (sv. Tomáš A., Summa teologická III,49)

Vrchol moudrosti je zavrhnout svět a tak spět k nebeskému království (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,1)
Kdybychom sami sobě úplně odumřeli a nic pozemského nás nepoutalo, rozuměli bychom dobře věcem nebeským (Mt 16,23) a měli jakousi předtuchu nazírání nebeského (NK I,11)
Uč se opovrhovat věcmi světskými, obírej se věcmi vnitřními a uvidíš, že pak vzejde v tobě království Boží. Neboť království Boží v nás je pokoj a radost v Duchu Svatém (Řím 14,17), ale toto království není pro bezbožné (NK II,1 – Život vnitřní)
Rád bys měl svrchované dobro, ale ještě je mít nemůžeš. Já jsem to dobro, čekej na mne, praví Pán, až přijde království Boží (NK III,49)
Běda i bohatým, kteří zde na zemi mají své potěšení (Lk 6,24), neboť chudí budou vcházet do Božího království a oni musí zůstat s kvílením venku (blahosl. Tomáš K., NK III,59)

Neboť jen Pánu patří kralování, jeho je všechna vláda nad národy (žalm 21,31)
Bůh mocně povstal v božské radě, uprostřed bohů soud svůj koná. „Jak dlouho chcete soudit křivě; a nadržovat bezbožníkům? (žalm 82,1-2)

3.1 asketika A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Aserova. Ta byla v pokročilém věku. Od svého panenství žila se svým mužem sedm let a byla vdovou čtyřiaosmdesátiletou. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami dnem i nocí (evangelium sv. Lukáše 2,36-37)
V jídle a pití nalezli smrt již mnozí, v postu však nikdo (sv. Ambrož)

Čin modlitby je obtížnější než všechny jiné skutky. Modlitba je do našeho posledního vydechnutí spojena s namáhavou bitvou (mnich Agaton)

Půst je občerstvení duše, pokrm mysli, život andělů, smrt viny, záhuba našich provinění, lék spasení, kořen milosti a základ čistoty. Postem rychleji k Bohu přicházíme (sv. Ambrož, Eliáš a půst, 3 kap.)
Ten, kdo si podrobí vlastní tělo a ovládá svou duši, aniž zabředl do vášní, je pánem nad sebou: může být nazýván králem, protože je schopen ovládat vlastní osobu. Je svobodný a nezávislý a nedá se spoutat otroctvím hříchu (sv. Ambrož, Výklad žalmů, PL 15)
Vášeň sice volá: „Sestup z kříže sebezáporu a přemáhání“. Neodpovídej jí; ani Kristus neodpověděl židům, kteří ho vyzývali, aby sestoupil z kříže (sv. Ambrož)

Nejdříve je potřebná samota. V samotě se pěstuje askeze a řinou se slzy z očí. Slzy budí bázeň Boží. Z bázně vzniká pokora, dar vidět. Z daru vidět se rodí láska. Láska uzdraví duši, která přestane podléhat vášním. Až po tomto všem člověk pochopí, že už není daleko od Boha (Ammon, dopis)

Nikdy nebuď chlubivý, ctižádostivý, ješitný a nesměj se (sv. Antonín Veliký, opat)
Nikomu nenavrhuj a nikoho neuč to, co sám nejdříve nevykonáš
Vyhýbej se zálibě v diskusích a sporům
Spi málo a budou nad tebou bdít andělé
Nejez do sytosti. Maso vůbec nejez
Zbav se oka lstivého a získej oko prosté
Stále se chraň před žertováním a trávením času vtipkováním, smíchem a zábavami
O dobrém skutku, který hodláš vykonat, nikdy nehovoř. Vykonej jej, aniž by ses o něm předem šířil
Nerozmnožuj slova. Mnoho slov tě vzdaluje od Ducha Božího
Své přátele předem vyzkoušej
Nenavazuj přátelství s každým
Nepromlouvej k tomu, kdo je nepozorný
V chrámu nikdy nehovoř
Dodržuj časy stanovené pro modlitbu, nevypouštěj žádný z nich, abys za to nepropadl soudu
Nikdy nevynášej nad nikým soud
Nekřič, nemluv hlasitě a rychle
Nepovoluj v postech – s výjimkou vážné nemoci
Zamiluj si práci. Tělesná práce přináší očištění srdci
Nedávej sluchu zkazkám o zlu svého bližního. Buď lidem přítelem a získáš život
Bůh přebývá v člověku s širokým srdcem
Nebydli s pyšnými, přebývej s pokornými
Své myšlenky neodhaluj všem, ale pouze těm, kdo mohou spasit tvou duši
Dnem i nocí je třeba se trápit pro své hříchy
Vládni nad svým jazykem a nerozmnožuj slova
Nespoléhej na vlastní spravedlnost
Nelituj toho, co už patří minulosti, a ovládni jazyk a břicho
Neokoušej rozkoší světa, jinak zemřeš bezectnou smrtí (sv. Antonín Veliký, opat)

Po dvouletém ctnostném obcování vstoupil do kláštera Cisterciáckého, vzav sebou jenom bázeň Boží a naději na odpuštění hříchů. Ač řád ten dosti tuhý, Arnulf přece ještě ukládal sobě mimořádné pokání. Krom neděla svátků do krve se bičoval větvemi z palmy bodlavé. Jeden mnich spatřiv jej zkrváceného plačtivě tázal se ho: „Ale bratře, proč pak se vraždíš?“ Arnulf odvětil: „Nevraždím sebe, ale vraždím hříchy své.“ — Lůžkem bylo mu kamení pytlem přikryté, aby o něm žádný nezvěděl. Po několik roků jedl toliko staré byliny a nedopřál ústům vypráhlým ani čerstvé vody. Ke každému byl přívětiv a úslužen. Modlitby a bičování začasté obětoval Bohu za ty, jenž ho prosili za přímluvu (M. Kulda, Církevní rok o sv. Arnulfovi)

Často jsem zalitoval, že jsem promluvil, ale že jsem mlčel nikdy (Arsenius)

Sv. Atanáš vypravuje (životopis) o sv. Antonínovi, že nad sebou vzdychal celé dny. Výsledkem bylo, že „tvář sv. Antonína měla překvapující krásu…, nikdy se nerozčílil, jeho duše žila v naprostém míru“
Pohleď co působí půst: léčí neduhy, odhání ďábly a zlé myšlenky, působí skvělou mysl, očištěné srdce a tělo zdravější a pozvedá člověka k trůnu Božímu. Síla veliká je půst, a veliké činy se z ní rodí. Jakpak lidé získávají takové síly a vydávají znamení, že skrze ně Bůh uděluje zdraví nemocným, ne-li veskrze askezí, pokorou a spořádaným způsobem života? Neboť půst je životem andělů; kdo jím žije, mezi anděly je počítán. A nedomnívej se, milý, že jen toto je půst. Neboť nejen žije správně, kdo se pokrmu zdržuje, nýbrž kdo se zdržuje všeho zlého skutku, tomu bude přičten půst. Neboť jestliže se postíš a neostříháš svých úst, aby nemluvila zlá slova, a nevyhýbáš-li se hněvu, lži a křivé přísaze, pomluvě bližního svého, jestliže takovéto věci vyjdou z úst postícího se, nic nezíská, nýbrž celá jeho námaha je marná. Milujme hodně půst. Neboť velikou oporou je půst, modlitba a almužna. Zachraňují totiž člověka před smrtí. Neboť jako pro pokrm a neposlušnost byl Adam vyhnán z ráje, tak zase postem a poslušností, kdo bude chtít, do ráje vejde. Touto ctností ozdob své tělo, panno, a budeš se líbit nebeskému snoubenci. Neboť ty, které se světa přidržují a okrašlují svá těla mastmi, různými voňavkami, přepychovým oděvem a zlatem, aby se líbily lidem, Bohu se nemohou líbit. Kristus nic z toho na tobě nežádá, jen srdce čisté, tělo neposkvrněné a postem ukázněné (sv. Atanáš, lib. 2 de virgin.)

To, co jsi napsal, že někteří bratři tak se mírní v požívání masa, že za nečisté pokládají ty, kdo je jí, je patrně proti víře a zdravému učení (sv. Augustin, Ep. 119)
Chceš-li být Kristovým následovníkem, všechno pokládej za kříž, vyhrožování i lichocení a všechny možné zákazy. A vezmi to všechno na sebe, snášej to a neklesej. Nuže v tomto světě, svatém a dobrém, s Bohem usmířeném a zachráněném – nebo přesněji zachraňovaném, ale skrze naději již zachráněném, neboť v naději se nám dostalo spásy – tedy v tomto světě, to znamená v Církvi, která jako celek následuje Krista, obecně platí jeho výzva: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe! Tato výzva není tedy určena jenom pannám, a provdaným ženám nikoli; ani ji nemají poslouchat jen vdovy, zatímco manželky ne; ani není pouze pro mnichy, ale ne pro muže ženaté, nebo pro všechny osoby duchovní, ale ne pro laiky. Ne, celá Církev, veškeré tělo se všemi údy, má následovat Krista, každý podle poslání jemu vlastního a od druhých odlišného… A mají Krista milovat, neboť jedině on nepodvede, jenom jeho nelze oklamat a jen on neoklame. Mají ho milovat, protože jeho sliby jsou pravdivé. Protože však nedává hned, naše víra kolísá (Sermo 96)
Také posty a bdění, pokud nenarušují zdraví, které jsou využívány k modlitbám, zpěvu žalmů, četbě a rozjímání o zákoně Božím, se mění v duchovní rozkoše a to i ty, které se zdají být namáhavé. Strasti milujících totiž nejsou vůbec obtížné, ale samy také těší, jako u lovců, stopařů, rybářů, česačů hroznů, obchodníků nebo těch, kteří jsou zabráni do nějaké hry (O dobru vdovství)
Půst čistí duši, povznáší mysl, vlastní tělo podrobuje duchu, srdce činí zkroušeným a pokorným, mraky dychtivosti rozptyluje, žár prostopášnosti hasí, rozžíhá pravé světlo čistoty
Půst nemiluje mnohomluvnost, bohatství považuje za zbytečnost, pohrdá pýchou, doporučuje pokoru, dává člověku poznat v sobě, co je slabé a křehké (sv. Augustin, O modlitbě a postu)

Půst plodí proroky, sílí statečné, zákonodárcům dává moudrost, je dobrou stráží duše, bezpečná ochrana těla, zbroj válčícím stranám, cvičení pro hrdiny. Půst zahání pokušení, uschopňuje k nábožnosti, vede ke střízlivosti a působí čistotu. Půst si vede statečně v boji pokušení, v pokoji učí míru, Bohu zasvěcené posvěcuje a kněze zdokonaluje (sv. Basil V., homilie 1 o postu)

Modli se a pracuj – ora et labora (sv. Benedikt, Řehole XX)

Ó člověče, je ve tvé moci, aby sis ze svých nepřátel nadělal své služebníky, jen kdybys chtěl! Potom ti všechno bude sloužit k dobrému. Žádostivost ti podléhá a ty ji máš ovládat. Nepřítel ti sice může dát pocítit pokušení, ale ty můžeš, když chceš, své svolení ke hříchu nejen dát, ale i odmítnout (sv. Bernard, Sermo 5)
Zhřešilo-li hrdlo samo, nechť samo se postí. Hřeší-li pak i ostatní údové těla, proč by se i oni neměli postiti? Posti se oko, zdržuj se od všetečných pohledů a od drzosti, aby dokonale pokořeno a pokáním zkroceno bylo, když se ve hříchu potulovalo. Posti se ucho, které se oddávalo daremným řečem a hříšnému tlachání. Posti se jazyk, a zdržuj se pomluvy ,reptání, marných, nepotřebných, lehkovážných a hříšných slov. Posti se ruka, a zdržuj se od skutků, jenž zapovězeny jsou. Posti se noha a chraň se zakázaných cest. Posti se duše a zdržuj se od zlé vůle a ode všech nepravostí. (Svatý Bernard, Serm. 38.)

Když byl Bohumírovi jednoho dne předložen pokrm lépe než obyčejně upravený řekl: „Nevíte, že tělo stává se odbojným, když se mu lahodí?“ Jídlo to lepší dal chudým, a za jeho příkladem i ostatní řeholníci milerádi z pokrmů svých dávali nuzným a churavým (sv. Bohumír v M. Kulda Církevní rok VI)

Ať jsou tvé myšlenky takové, abys znenadání otázán, o čem přemýšlíš, mohl bez rozpaků zjevit, co se v srdci ukrýváš (Bona)

Každý, kdo umrtvuje tělo a zdržuje se nepravostí, je mým pravým vojákem (sv. Brigita, Revelaciones I,6)

Posty bahno nepravostí se vysouší, rozpustilost se umrtvuje, zlé žádosti ochabují a nestálé rozkoše odchází…Půst řízený rozvahou dusí všechna bouření těla, přemáhá a odzbrojuje tyranství a obžerství (sv. Cyprián, O postu a pokušení Krista)
Ženy, které se odevzdaly Kristu, odřekly se tělesných žádostí a tělem i duší se zasvětily Bohu, mají dovršovat své dílo, za něž je čeká velká odměna, a nemají se snažit pro nikoho jiného krášlit a nikomu jinému se nemají chtít líbit než svému Pánu. Od něho se také dočkají kýžené odměny za své panenství (sv. Cyprián, traktát O panenství)

Je-li zde někdo, kdo je otrokem hříchu, ať se připraví ke znovuzrození pro svobodu Božích dětí skrze víru…Ti, kdo ovšem zůstávají pokryti chlupatou kůží povážlivých hříchů, ti budou stát po jeho levici, protože nepřistoupili k Boží milosti, která se nabízí skrze Krista v koupeli znovuzrození (sv. Cyril J.)
Máš-li něco proti někomu, odpusť. Sám přistupuješ ke křtu, abys obdržel odpuštění hříchů, i ty musíš odpustit tomu, kdo zhřešil proti tobě (sv. Cyril J., katecheze 1)

Jako neustále otevřené dveře lázní odvětrávají žár dost rychle ven, tak i duše, chce-li hodně povídat, byť někdy mluví i krásně, ztrácí svůj vlastní žár dveřmi hlasu. Včasná mlčenlivost je tedy dobrá, protože je vskutku matkou těch nejmoudřejších myšlenek (mnich Diadoch)

Rádi se postí, když nemají hlad (sv. Efrém)
Kdo zhřeší pohledem, je jako laňka zasažená šípem: unikne sice lovci, ale šíp v těle zůstane (sv. Efrém)

A nebyli to jen zlí duchové, kteří ho ukřižovali. Byl jsi to i ty s nimi, který jsi ho ukřižoval a ještě ho přibíjíš na kříž, když si libuješ v neřestech a hříších (sv. František z A., Admonitio 5)
Je také třeba, abychom se postili a zdržovali od neřestí a hříchů (srov.Sir 3,26) i nadbytku v jídle a pití a abychom byli katolíci (sv. František z A., List všem věrným křesťanům)

Sv. František z Paula spával jen maličko na prkně nebo na holé zemi. Kámen nebo poleno měl za podušku. Jenom jednou za den dobou večerní pojedl kousek chleba a požil trochu vody. Před velkými slavnostmi církevními nejídal dva dny ničeho. Pokora, kajícnost a láska k bližnímu byly základem jeho řehole. Mniši museli s ním postit se a nesměli požívat ani masa, ani
vajec, mléka, sýra a másla. Říkál svatý František: „Půst podobá se oleji, který všude na povrchu plave.”

Ticho, umrtvování a modlitbu je třeba, abychom žili v pokoji s Pánem, s námi i s celým světem (sv. František Maria z Camporossa)

Je omylem, ba bludem chtít vytlačit zbožný život ze života vojáků, řemeslníků, z knížecího dvora i z manželské domácnosti. Je sice pravda Filoteo, že čistě rozjímavá, klášterní či řeholní zbožnost v těchto prostředích uskutečňována být nemůže, avšak kromě těchto tří druhů zbožnosti jsou ještě jiné, které mohou zdokonalovat lidi žijící ve světských stavech…Ať jsme kdekoli, všude můžeme a máme usilovat o dokonalý život (sv. František S., Úvod do zbožného života I)

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán. Vždyť už sama účast na těle a krvi Páně, když jíme jeho chléb a pijeme jeho kalich, nás bezpochyby vede k tomu, abychom zemřeli světu, měli svůj život spolu s Kristem skrytý v Bohu a přibili vlastní tělo na kříž spolu se svými vášněmi a žádostmi. Takže všichni věřící, kteří milují Boha a bližního, i když nepijí kalich tělesného utrpení, pijí přece kalich lásky Páně: jím opojeni pak umrtvují své pozemské sklony, a oblečeni v Pána Ježíše Krista, nepečují o své tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti,” a neleží jim na srdci věci viditelné, ale neviditelné (sv. Fulgentius, Proti Fabiánovi)

Nečiň za živobytí svého nic zlého, ale služ Bohu srdcem čistým. Učiníš-li to, vykonáš veliký a Bohu příjemný půst. Toho dne, kdy se postíš, neokus ničeho než chleba a vody. Spočítej cenu těch pokrmů, kterých bys byl toho dne pojedl a ulož stranou a dej vdově, sirotku, nebo chudobnému. Půst takto zachovaný jest dobrý a Pánu milý. Lépe je, koupíš-li almužnou duše, než kdybys koupil pole (sv. Hermas)

Duchovní život musí být veden s velkým nadšením. Zpočátku se jeví námaha hořká, protože vyžaduje, abychom se zříkali rozmarů, tělesných zálib a podobných věcí. Ale když se necháme uchvátit svatostí, svatá duše najde v samotném zřeknutí se světa něžnou sladkost. Je třeba jen rozumně dávat pozor, aby duše nezvadla (sv. Hildegarda)

Proto nesetrvávejte v nepřátelství vůči sobě a neváhejte se vzpamatovat. Vždyť Kristus je Bohem nade vším, on se rozhodl smýt z lidí hřích tím, že starého člověka přetvoří v nového. Nazýval ho od počátku svým obrazem a skrze tuto podobnost projevil svou lásku k tobě (sv. Hippolyt, Vyvrácení všech herezí)

Musíme se vyzbrojit, než začnou pokušení. Tak budeme totiž moci, až přijdou, ukázat svou zdatnost (mnich Hyperechios)
Je dobré jíst maso a pít víno, a nejíst pomlouváním těla bratří (mnich Hyperechios)

Bože, tys povolal svého svatého kněze Šarbela k mimořádné kázni uprostřed strohosti pouště a jeho srdce jsi naplnil veškerou ctností; dej nám, prosíme, abychom i my následovali Krista v jeho utrpení kříže a dosáhli jeho věčného království. Prosíme o to skrze…(vstupní modlitba NOM mše sv. sv. Charbel)

Máme se modlit, jako by všechno záviselo na Bohu, a jednat, jako by všechno záviselo na nás (sv. Ignác z L.)
Kdo se chce stát užitečným pro druhé, musí nejdříve sám na sobě hodně zapracovat. Kdo chce druhé rozohňovat, musí dříve hořet velkou láskou ve svém srdci (sv. Ignác z Loyoly)
První pravidlo je, že chleba se zdržovat je méně nutno, poněvadž to není pokrm, v kterém by se chuť tak velice oddávala nezřízenosti anebo ke kterému by pokušení tak pudilo jako k ostatním pokrmům. Druhé: Vzhledem k pití se zdá zdrženlivost více na místě než k jedení chleba. Proto se musí velmi přihlížet, co prospívá, aby se to připustilo, a co škodí, aby se odmítalo. Třetí: Vzhledem k ostatním pokrmům se musí zachovávat co největší a nejúplnější zdrženlivost, poněvadž v tom ohledu je hbitější nezřízená chuť i pokušení k vybíravosti. A tak lze zdrženlivost v pokrmech, aby se člověk uvaroval nezřízenosti, zachovávat dvojím způsobem, jednak, když si kdo navykne jídat pokrmy hrubé, jednak, jsou-li jemné v malém množství. Čtvrté: Čím více si člověk maje se ovšem na pozoru, aby neupadl do nemoci, ujme z vhodného, tím rychleji dosáhne střední cestu, které se musí držet ve svém jídle a pití, a to z dvojího důvodu: za prvé, poněvadž, když si bude tak pomáhat a způsobilým činit, pocítí mnohdy lépe vnitřní poznatky, útěchy a Boží vnuknutí, kterými se mu ukáže střední cesta, která je pro něho vhodná. Za druhé, poněvadž, uvidí-li se člověk v té zdrženlivost, ale ne při tak veliké tělesné síle a způsobilosti k duchovním cvičením, snadno dojde k úsudku o tom, co je vhodnější k jeho tělesné výživě.
Páté. Zatím co člověk jí, uvažuj, jak by viděl Krista, Pána našeho, jísti s jeho Apoštoly, a jak pije, a jak hledí, a jak mluví, a snaž se ho napodobit. Takže hlavní část mysli se zabývej úvahou o Pánu našem a menší tělesnou výživou, aby tak člověk nabyl většího ladu a řádu, jak se má chovat a spravovat. Šesté: Jindy si může, zatím co jí, vzíti jinou úvahu, buď ze života Svatých nebo z nějakého zbožného nazírání nebo o nějaké duchovní záležitosti, kterou má vykonat; poněvadž, bude-li zabrán do té věci, bude mít méně libosti a počitku z pokrmu tělesného. Sedmé: Nade vše se měj na pozoru, aby nebyla celá jeho duše upřena na to, co jí, ani při jídle nepospíchej z chuti k jídlu; nýbrž ať je pánem nad sebou jak ve způsobu jedení, tak v množství, které sní. Osmé: K tomu, aby se člověk zbavil nezřízenosti velmi prospívá, když si po obědě nebo večeři nebo v jinou hodinu, kdy necítí chuť na jídlo, u sebe určí pro příští oběd nebo večeři, a tak postupně každý den, množství, které je vhodné, aby snědl, a toho ať pro žádnou chuť ani pokušení nepřekročí, nýbrž spíše, aby více přemohl veškerou nezřízenou chuť a pokušení nepřítelovo, je-li pokoušen, aby snědl více, ať sní méně (sv. Ignác z L., Duchovní cvičení, Pravidla o jídle)
Dosáhl zvláštní milosti Boží i vlastním přičiněním úplné vlády nad sebou, měl ve všem, co podnikal, na zřetel výhradně čest a slávu Boží, prospěch Cirkve katolické a spásu duší lidských. Tovaryšům svým kladl především na srdce, aby dle přikladu Páně neustávali se zapirat, řikaje každému často: „Přemáhej se!“ Slova ta opakoval si také sv. František Xaverský v Indii a otázán, proč to řiká, odpověděl: „Naučil jsem se tomu od svého Otce Ignáce.“ (životopis)

Co je to svět? poustevník Izaiáš: Svět, to je rozptýlení věcmi. Svět, to je vykonat něco proti přirozenosti a vyplnit vlastní tělesné žádosti. Svět, to je myslet si, že zůstanu v tomto životě. Svět, to je postarat se o tělo ke škodě duše a chlubit se tím, cos opustil. A to nemám z vlastní hlavy, ale říká to apoštol Jan: „Nemilujte svět ani to, co je ve světě“
Považuješ-li některé své skutky za dobré, nemysli o nich, že jsou Bohu příjemné
My všichni přebýváme v pozemském životě jako v nemocnici
Poznej sebe sama a zjisti, co škodí tvé duši
Z pěti příčin slábne duchovní život: a) ze zbytečných slov, b) z marnivosti, chlubivosti, ješitnosti, c) z přemíry spánku, d) náchylnosti ke krásnému oděvu, e) z přejídání
Ten, kdo miluje lidské uznání nemůže zůstat bez závisti. Kdo závidí, ten však zase nemůže získat pokoru. Takový člověk vydal vlastní duši svým nepřátelům a ti ji vlečou od jednoho zla k druhému a ničí ji (poustevník Izaiáš)
Nemám jazyk, aby někoho okřikoval kvůli nedbalosti nebo odporoval tomu, kdo mě trápí. Oči nemám, aby se podívaly na chybu druhého nebo někoho sledovaly. Uši nemám, aby poslouchaly věci, které neprospívají mé duši. Nedělám si starost o nic kromě vlastních hříchů a jsem mírumilovný ke všem lidem pro přikázání Boží a ne pro nějakou jinou náklonnost. Jestliže se někdo i šest dní postí a oddá se velkým námahám mimo tuto cestu, všechny jeho námahy jsou marné (poustevník Izaiáš)

Jestliže se cvičíte v askezi správně, nevynášejte se, že se postíte. K čemu to postění je, jestliže jste na to namyšlení? Člověku totiž víc prospívá jíst maso než se nafukovat a pyšnit (mnich Izidoros)

V činném životě se nejdříve konáním dobrých skutků vypuzují veškeré neřesti, aby v nazíravém životě člověk s čistou bystrostí mysli přešel k patření na božské světlo (sv. Izidor S.)

Vždyť každý z nás často chybuje. Jestliže někdo nechybuje v řeči, to už je člověk dokonalý, schopný držet na uzdě sebe celého (apoštol Jakub, list 3,2)

Když chce nějaký král obsadit nepřátelské město nejdřív se zmocní vody a odřízne město od zásobování a když jeho obyvatelé stojí před smrtí hladem, podrobí se. Tak je tomu i s tělesnými žádostmi. Když proti ním vytáhne mnich do boje s půstem a hladověním, jsou nepřátelé jeho duše bezmocní (sv. Jan Kolobos)

Duch našeho přesvatého Otce Norberta se vyznačoval zvláště konáním všech ctností, přísnou kajícností a pohrdáním všemi příjemnostmi tohoto světa, hlubokou pokorou a opuštěním pýchy, planoucím žárem ducha a vynikající zbožností, velkou péčí o Boží slávu a spásu duší a úsilím dosáhnout vrchol svatosti a apoštolské dokonalosti prostřednictvím tří řeholních slibů, cestou řehole sv. Otce Augustina a přísné řeholní kázně (opat Jan Drusia)

Pokud jde o utrpení našeho Pána, zacházejte se svým tělem s moudrou přísností, mějte samu sebe v ošklivosti a umrtvujte se, a nikdy se nesnažte řídit vlastní vůlí a zálibami, neboť ty byly příčinou Jeho utrpení a smrti (sv. Jan od K., dopis)

Pokladem duše je odříkání (sv. Jan Vianney)
Všechno jste podnikl? Jste si tím jist? Postil jste se? Dával jste almužny? Modlil jste se? (sv. Jan Vianney)

Získávat Pánu duše, v nichž může spočinout, je možné poté, co jste vzali na sebe mnoho námahy (sv. Jan z Avily, dopis sv. Terezii z A.)

Půst je poklad našich duší, okrasa starců, vychovatel a vůdce mladých, mistr zdrženlivých a zdobí každý věk i rod korunou (sv. Jan Z., hom. 2 in Gen.)
Zdržováníse od nepravostí jmenuji pravým postem; neboť zdržování se od pokrmů nařízeno je proto, bychom ukrotili vzpouru těla (homilie 8 ke Gn)
Jestliže se mi nechceš odvděčit za to, že jsem byl za tebe umučen, měj slitování aspoň s mou chudobou…Nechceš-li se oblomit kvůli onomu člověku, pak alespoň kvůli mně, kvůli mojí chudobě a nahotě (sv. Jan Z., homilie na list Řím)
Opravdu nic není tak drahocenného jako duše. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Všechno rozvrátila a zničila láska k penězům…Otroky totiž vedeme k pořádku, i když to neděláme kvůli nim samým, ale kvůli sobě samým, děti se však podobné péči netěší…Ale proč mluvím o otrocích? O své děti se přece staráme méně než o dobytek. Více pečujeme o své osly a koně než o syny a dcery…Jaká práce by se mohla vyrovnat úsilí usměrňovat duši, dotvářet charakter a rozvíjet vlohy mladého člověka? (homilie 59 Mt evang.)
Člověk v šelmách krotí dravost a nezná zkrotit vlastní žádost (sv. Jan Z.)
Nehřeš očima a nezhřešíš srdcem (sv. Jan Z.)
Nic není nesmyslnějšího než nezřízená žádostivost, ať už po cti nebo po moci, po všem, co je mimo skutečnou životní potřebu. Když je někdo tak nadutý a vede sobecký život, zdá se, jako by byl šťastný, ale ve skutečnosti je ubožejší než všichni ostatní, protože vpustil do duše tyranské vládkyně. Proto učinil Bůh náš život namáhavým, aby nás tak zbavil otroctví a přivedl k čistotě a ke svobodě. Zbavme se pozemských věcí a odevzdejme se Bohu! (sv. Jan Z.)

Bez Cerery a Baccha je studená Venuše (sv. Jeroným, Proti Jovinovi II)
Půst je nejen odříkání pokrmů, nýbrž všech lákadel (sv. Jeroným, k Mt 17,21)
Přeji si, abys přebýval se svatými, aby ses neučil sám (sv. Jeroným mnichu Rustikovi)
Samotářský život káráme? Nikoli, protože jsme jej často chválili. Ale chceme, aby ze školy klášterů vycházeli takoví vojíni, které by neodstrašili tvrdé začátky pouště, kteří již dlouhou dobu dávali příklad svého života
Špinavý šat buď známkou bělostné mysli. Levná suknice dokazuj pohrdání světem, tak však aby duch se nenadýmal, aby šat a řeč souhlasily
Kláštery v Egyptě mají ten obyčej, že nikoho nepřijmou bez povinnosti práce a námahy, ne tak pro nutnost obživy, jako pro spásu duše, aby netěkala nebezpečnými myšlenkami (sv. Jeroným mnichu Rustikovi)

Nedostatek jídla a pití duši prospívá; a křesťané se při pronásledování den ze dne více rozrůstají (list Diognetovi)

Nuže, muži bratři, jako Kristovi vojáci konejme svou službu se vší vytrvalostí podle jeho dokonalých přikázání (list sv. Klementa I. Korinťanům)

Jako představení obcí pěstují askezi, jaká přísluší pastýřům duší: zříkají se vlastního pohodlí a nehledají to, co je prospěšné jim samým, nýbrž to, co prospívá mnoha lidem, aby tak mohli dojít spásy (II. Vatikánský koncil PO 13)

Uděl prosíme, všemohoucí Bože, aby rodina tvá, trestající tělo újmou jídla, následovala spravedlnost a postila se od provinění. Skrze… (vstupní modlitba pondělí po ě. neděli postní)
Bože, jenž jsi svatého Jana, Vyznavače svého a Učitele, učinil vynikajícím milovníkem sebeumrtvování a Kříže, uděl, abychom, snažíce se stále jej následovat, dosáhli slávy věčné. Skrze…(liturgie římská, o svátku sv. Jan od Kříže)

Pokoj je obzvláště křehký, neboť se rozbije lehkomyslnou řečí a vezme za své nejmenší urážkou bratra. A nic nedělá lidem tak dobře, jako mluvit o cizích věcech, starat se o cizí záležitosti, promarňovat čas mluvením páté před deváté a utrhat na cti nepřítomným. Kdo nemůže říci: Pán mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem, ať raději mlčí. A říká-li něco, ať je to slovo pokojné (sv. Kolumbán, Pokyny)

Vždyť příroda je každému věřícímu přímo školou uctívání Boha…to, co má dělat každý křesťan v každé době, je nyní třeba dělat ještě horlivěji a zbožněji, aby se apoštolské ustanovení o čtyřicetidenním postu neplnilo pouze újmou v jídle, ale abychom se co nejvíce zdržovali zlého (sv. Lev V., Sermo 6 k postu)

Věčný Bože, tělesným postem potlačuješ nepravost, povznášíš mysl, dáváš ctnost a odplatu skrze Krista našeho Pána (liturgie, římský misál, postní preface)
Na zbožnost lidu svého, prosíme, Pane, dobrotivě shlédni, aby ti, kteří se odříkáním umrtvují na těle, plodem dobrých skutků byli občerstveni v duši. Skrze… (liturgie římská, vstupní modlitba středy Suchých dnů v postě)

Království nebeského maji dobýt chudí trpělivostí a bohatí almužnami (sv. Ludvík)

Ježíš jim odpověděl: “Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom se budou postit.” (evangelium sv. Matouše 9,15)

Čím je člověk blíže Bohu, tím více hříšným sebe vidí (mnich Matoj)

Pro čistotu srdce je třeba pěstovat samotu (opat Mojžíš)
Posty, bdění, rozjímání Písem, nahota a zbavení všech statků není dokonalost, nýbrž nástroje dokonalosti (opat Mojžíš, Hovory Otců)

Člověk nemůže vstoupit do Kristova vojska, jestliže nebude celý jak oheň a nepohrdne ctí a pohodlím, tak aby zničil tělesná přání a zachoval Boží přikázání (mnich Mojžíš)
Nepokořuj nikoho, ale říkej: „Bůh zná každého“ (mnich Mojžíš)

Co je svět? Odpověď neznámého mnicha: „Svět spočívá v konání dle nižší přirozenosti a v plnění své vlastní vůle. Svět, to je když někdo pečuje více o tělo než o duši, chlubí se majetkem. Apoštol pravil: Milovaní učedníci, nemilujte svět ani nic, co je ve světě.
Lépe je žít ve společnosti lidí a mlčet duchem, než žít jako poustevník ve světském rozpoložení
Vymezením křesťana je napodobování Krista
Jako sebou všude táhneme svůj stín, tak musíme mít všude s sebou pláč a kajícnost
Počátek zkázy mnicha tkví ve smíchu a plané výřečnosti
Nejez dřív, než dostaneš hlad, nechoď spát dřív, než se ti začnou klížit oči, a nemluv dřív, než dostaneš otázku
Běž a miluj sebezápor
Jestliže se člověk nezřekne všeho, co je ve světě nemůže se stát mnichem
Nemám žádný boj – Jdi a popros Boha, aby v tobě nějaký boj začal. Duše totiž dělá pokroky jen prostřednictvím bojů
Půst má svou odměnu, ale na druhou stranu ten, kdo jí z lásky, naplní hned dvě přikázání, protože když dá bratřím občerstvení, opustil vlastní vůli a splnil přikázání (mnich, neznámý)
Co je to pokora? Neznámý mnich odpovídá: „Abys dělal dobro těm, kteří ti dělají zlo.“ A jestliže někdo nedosáhne této úrovně, co má dělat? „Ať si zvolí mlčení a vyhýbá se lidem“
Co to znamená obdělávat duši, aby přinesla dobré ovoce? Odpověď mnicha (neznámého): „Obdělávat duši podle mne je tichost s bdělostí, zdrženlivostí, tělesné umrtvování, hodně tělesné modlitby a nedbat na lidské chyby
Jestliže získáš mlčení, nemysli si o sobě, že se ti podařila nějaká ctnost, ale říkej: „Nezasluhuji si mluvit“ (mnich, neznámý)
Filosofové se ptají: „Co děláte v této poušti víc než my? Postíte se. I my se postíme. Zachováváte čistotu? I my ji zachováváme. Všechno, co děláte vy děláme i my. Co tedy děláte navíc, když žijete na poušti? Odpověď mnicha: „My doufáme v milost Boží a hlídáme svou mysl“ Odpověď filosofů: „To my zachovat nemůžeme“

Tento klášter neproslavilo bohatství, ale půst, slzy a modlitby. Proto je jeho sláva mnohem větší než sláva jiných klášterů, které byly postaveny ze zlata a stříbra šlechticů (sv. Nestor, kronikář kláštera Kyjevská lávra)

Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho, aby se snad nestalo, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen (apoštol Pavel, I. list Korinťanům 9,27 )
Když jsem v Efesu musel zápasit - jak se říká - se šelmami, co z toho mám? Jestliže mrtví nevstávají, pak platí: ‘Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!’(I. Kor 15,32)
Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla (Gal 5,16)
Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi (apoštol Pavel, Gal 5,24)

Půst je smrt neřesti, život ctností, pokoj těla, ozdoba údů, okrasa života, síla ducha, klenotnice čistoty, bašta cudnosti, bydliště svatosti, škola zásluh (sv. Petr Ch.)

Lítost má dva projevy: pracuje a zachovává bdělost (mnich Poimen)
Bdělost srdce, opatrnost a umění rozlišovat – tyto tři ctnosti jsou nářadím duše
Počátek zla je rozptylovat se
Je nemožné, abys začal žít v souladu s Bohem, dokud miluješ rozkoše a peníze
Když si člověk vzpomene, že je psáno: Podle slov svých budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš souzen, zvolí si raději mlčení
Nauč své srdce zachovávat to, čemu učí tvůj jazyk
Ten, kdo se snaží získat přátelství lidí, vzdaluje se přátelství Božímu. Není pěkné chtít se líbit všem. Písmo říká: Běda, když o vás budou všichni lidé pěkně mluvit (mnich Poimen)

Je užitečné chválit bližního? Mnich Pimen: „Užitečné je nic o něm neříkat“

Lépe je být trpělivým nežli obrem; lépe ovládati sebe než dobýti města (kniha Přísloví 16,32)

Není jiné schodiště k výstupu do nebe než kříž (sv. Růžena z Limy)

Nic se mi nezdá většího než toto: umlčet vlastní smysly, vystoupit z těla světa, usebrat se sám v sobě, nezabývat se již lidskými věcmi, leda jen těmi vysloveně nezbytnými; hovořit se sebou a s Bohem, vést život, který překračuje viditelné věci; nosit v duši jen výlučně božské obrazy, bez příměsi pozemských a bludných forem….; radovat se v přítomné naději z budoucího dobra a rozmlouvat s anděly; ačkoliv ještě stojíme na zemi, opustit ji a být vynesen duchem do výše (sv. Řehoř Naz., Oratio 2)

Kdo stoupá, nikdy nepřestává znovu a znovu začínat. Nikdy s těmi začátky neskončí. Ten, kdo stoupá, nikdy nepřestává toužit po tom, co už zná (sv. Řehoř z Nyssy, homiliae in Canticum 8)
Křesťanská dokonalost má jen jedinou hranici: totiž, že je bez hranic (sv. Řehoř z Nyssy, De vita Moysis I)

Když někdo vše, co má, vše, co prožívá, vše, co myslí odevzdává všemohoucímu Bohu, je celopal (sv. Řehoř V., homilie 20 k Ezechielovi)
Co prospěje samota těla, jestliže chybí samota srdce? (Moralia XXX)
Je totiž třeba co nejúsilněji mysliti na to, aby člověk, který se pamatuje, že se dopustil věcí nedovolených, usiloval zdržovati se i některých dovolených, tak aby dal svému Stvořiteli zadostiučinění tím, že spáchal-li zakázané věci, sám si odejme i dovolené; a bude se trestati v malých věcech ten, jenž pamatuje, že se provinil ve velikých (homilie 34)
Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil. Abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi…Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných…Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebezříravější ctižádost nás nesmí připravit o hostinu Beránkovu (homilie na evang.)
Vůle patří k radosti, pěst ke hněvu. Nadarmo je tedy tělo odříkáním potíráno, jestliže nepořádaným hnutím ponechaná mysl je zmítána neřestmi (Pastýř)
Nechť nás nepřemáhá láska k pozemským věcem, nenadýmá pýcha, nedrásá hněv, neposkvrňuje chlípnost, nestravuje závist. Z lásky k nám, bratří nejmilejší, zemřel náš Vykupitel; a my se naučme z lásky k němu přemáhati sebe samy. Činíme-li to dokonale, nejen unikneme hrozícím trestům, nýbrž budeme také odměněni slávou zároveň s mučedníky. Neboť i když nyní chybí pronásledování, přece i náš mír má své mučednictví; třebaže totiž neklademe tělesné šíje pod ostří, přece v duchu zabíjíme duchovním mečem tělesné žádosti, s pomocí Toho, jenž žije a kraluje Bůh na věky věků. Amen (homilie 3)
Poklad pak jest nebeská touha, a pole, na němž je poklad skryt, toť kázeň nebeské snahy. Toto pole zajisté kupuje, všechno prodav, ten, kdo zříkaje se rozkoší těla, šlape všechny své pozemské touhy ostříháním nebeské kázně, takže mu již není příjemným nic, čím tělo vábí, a duch se neděsí ničeho, co zabíjí tělesný život (homilie 11)
Nikdo se zajisté nemůže i zde radovati se světem i tam kralovati s Pánem. Ukázňujte tedy hnutí časné radosti, kroťte rozkoše těla! Cokoli se duchu z této časnosti líbí, nechť mu hořkne úvahou o věčném ohni. Cokoli vzbouzí v mysli dětinskou radost, to nechť krotí přísnost mužné kázně: abyste, dobrovolně si ošklivíce věci časné, bez námahy dosáhli věčných radostí. Dejž nám to náš Pán Ježíš Kristus, jenž žije a kraluje s Otcem v jednotě Ducha Svatého Bůh po všechny věky věků. Amen (homilie 11)
Tak se tedy ukázal Duch nad Vykupitelem jako holubice, avšak na lidech v ohni, neboť čím více byla vůči nám zmírněna přísnost našeho soudce, tím více má býti naše slabost zanícena sama proti sobě (homilie 30)
Čtyřicetidenní půst je desátkem celého roku (sv. Řehoř V.)

Ještě pak zachovati sluší jedno pravidlo, t. j. přemáhejme choutky své i ve věcech dovolených sice, avšak nikoliv nutně
potřebných: to nám bude velmi prospěšno. Neboť tak nabudeme cíly přemoci se při jiné příležitosti; tak se tím mocněji ozbrojíme proti prudšímu pokušení, a budeme tím milejší božskému Spasiteli svému. Nelze ani toto pravidlo dosti raditi; neustávejme nikdy a nikdež je zachovávati, neboť jest zajisté velepotřebné k napravení a náležitému spořádání srdce našeho, tak že bedlivě je zachovávajíce, brzo slavného vítězství nad sebou dosáhneme,v ctnosti ku předu pokročíme a duchovními budeme netoliko jménem ale skutkem. Kdo se domnívá, že by jinou cestou toho cíle dosáhl, ježto se mu zdá to nebo to cvičení býti výbornějším, nebo že v něm útěchy duchovní nalezne, anebo že se jím tužeji s Bohem sjednocuje; věz, že nikdy nezíská pevných ctností, ba ani nepozná, co jest život opravdu duchovní, který totiž nezáleží v cvičeních příjemných a sladkých, lichotících přirozenosti naší,nýbrž v takových, kterými křížují se nezřízené vášně a žádosti naše (Scupoli, Duchovní boj 13)

Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: »Oddělte mi Barnabáše a Šavla pro dílo, ke kterému jsem je povolal! Postili se tedy a modlili, potom na ně vložili ruce a propustili je (Skutky apoštolů 13,2-3)

Mnoho lidí, kteří žili v pustinách, ale jednali světsky zahynulo, a mnoho lidí, kteří žijí sice ve městech, ale konají askezi jako na poušti, spěje ke spáse. Je totiž možné, aby člověk mezi mnoha lidmi žil v duchu osamocen i aby člověk v samotě žil svou myslí s davy (Synklétiké)
Existuje tvrdá askeze, která pochází od nepřítele. Vždyť to dělají i jeho učedníci. Jak tedy rozeznáme božskou a královskou askezi od té tyranské a démonské? Není zřejmé, že podle přiměřenosti? Jedinou jednotkou tvého postu ať se stane celý tvůj čas. Neposti se čtyři nebo pět dní, abys půst dalšího dne ze slabosti porušil množstvím jídla. To je totiž nepříteli příjemné (Synklétiké)
Jsme-li v koinobiu, važme si poslušnosti více než askeze. Jedna totiž učí povýšenosti, druhá slibuje pokoru (Synklétiké)

Především záleží na tom, odhodlaně začít (sv. Terezie z A.)
Nedejme se k spánku svésti, bděme pod korouhví kříže, jděme v boj za pravé štěstí, každým krokem k nebi blíže (sv. Tereziez A)

Chceme-li mít účast na Jeho životě, musíme s Ním projít smrtí na kříži: tak jako On musíme ukřižovat svou vlastní přirozenost životem umrtvování a sebezáporu a vydat sami sebe k ukřižování v té podobě utrpení a smrti, kterou nám Bůh určí nebo kterou dopustí. A čím bude toto aktivní i pasivní ukřižování dokonalejší, tím těsnější bude náš podíl na Božím životě (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Milovaná Celino, děkuj Ježíši. On tě zahrnuje svými vybranými milostmi. Budeš-li mu věrně dělat radost v maličkostech, bude se cítit POVINEN pomáhat ti ve VELKÝCH věcech…Apoštolové se bez Pána Ježíše namáhali celou noc a nic neulovili. Ale jejich práce byla milá Ježíši, chtěl jim dokázat, že jenom on nám může něco dát, chtěl, aby se apoštolové pokořili…“Dítky“, říká jim, „nemáte něco k jídlu?“ „Mistře“ odpověděl Petr, „celou noc jsme se lopotili a nic jsme nechytili.“ Možná, že kdyby byl chytil pár rybiček, nebyl by Ježíš udělal zázrak (sv. Terezie z L., dopis)

Zvládnutí úst má pro nás takovou hodnotu jako pobyt v cizině (mnich Tithoés)

Půst je užitečný na zničení a omezování viny a k povznesení mysli k duchovním věcem. Každý pak je přirozeným rozumem vázán tolik užívat postů, kolik je nutné k řečeným. A proto půst povšechně spadá pod nařízení přirozeného zákona. Ale určení doby a způsobu postu podle vhodnosti a užitečnosti křesťanského lidu spadá pod nařízení stanoveného práva, které bylo stanoveno od představených Církve (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,147)
Mohou být nějaké překážky, pro něž někteří nejsou vázáni k zachování postů Církve
Nařízením Církve bylo stanoveno, aby postící se jedli jednou za den (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,147)

Chceš-li dobýt pokladu nebeského, odvrhni od sebe břímě pozemské (blahosl. Tomáš K., Zahrádka růží)
Raději bych viděl, kdybych častokráte byl mlčel a mezi lidmi ani nebyl. Ale proč tak rádi hovoříme a po společném rozhovoru toužíme, když přece tak zřídka bez úhony svědomí se opět vracíme k svému mlčení? (Následování Krista /NK/ I,10)
Proto je třeba bdít a modlit se (Mt 26,41), aby čas neplynul na prázdno. Chce-li se ti mluvit a smíš-li, mluv o tom, co zušlechťuje (NK I,10 - Varuj se zbytečných řečí)
Za to však prospěchu v duchovním životě nemálo pomáhá zbožný hovor o věcech duchovních, zvláště když se lidé stejně smýšlející v Bohu sdružují (blahosl. Tomáš K., NK I,10)
Proč dosáhli někteří svatí veliké dokonalosti v duchovním životě? Protože se snažili umrtvit v sobě všechny pozemské náklonnosti. Proto také mohli celou vroucností svého srdce přilnout k Bohu a nerušeně se obírat sami sebou (NK I,11)
Kdybychom každý rok vymýtili aspoň jednu svou chybu, dospěli bychom brzo k dokonalosti (NK I,11)
Kdybychom si činili malé násilí hned z počátku, konali bychom později všechno hravě a rádi. Těžko se zanechá starého návyku a ještě tíže bývá přímo čelit vlastní vůli. Ale nezvítězíš-li nad tím, co je nepatrné a snadné, jak se přemůžeš v tom, co je těžké? Opři se své náklonnosti hned z počátku a odvykej zlému, abys znenáhla neupadl do nesnází větších (NK I,11)
Trýznění těla se smí dít jen velice opatrně a ne u všech stejně (NK I,19)
Nemohou mít všichni jedna a táž cvičení, jednomu svědčí lépe to, jinému zas ono. Také se volí různá cvičení podle různého času, neboť jiná se nám lépe zamlouvají o svátcích, jiná v den všední. Jiných potřebujeme v pokušení, a jiných v klidu a pokoji (blahosl. Tomáš K., NK I,19)
Bojuj zmužile, zvyk zvykem se přemáhá. Necháš-li lidí na pokoji, i oni tě jistě nechají, ať děláš, co děláš (NK I, 21 – Zkroušenost srdce)
Jedno však obzvláště zdržuje mnohé lidi v prospěchu v dobrém a v horlivé nápravě: hrozí se totiž obtíží a námahy boje. Avšak ti právě nejlépe v ctnostech prospívají a nad jiné vysoko vyniknou, kteří usilují tím statečněji překonat zrovna to, co je pro ně nejtěžší a nejodpornější. Neboť čím více kdo sám sebe přemáhá a v duchu umrtvuje, tím lépe právě proto prospívá v dobrém a zasluhuje sobě hojnější milost od Boha. Co třeba přemáhat a umrtvovat, nebývá ale u všech lidí stejné. Pilný horlitel zdárněji prospívá v dobrém, třeba měl více náruživostí, než jiný jinak dobře spořádaný, jenž nemá horoucí snahy po ctnosti. Dvojí pak věc zejména napomáhá k dokonalému polepšení: odtrhneme-li se násilím od toho, k čemu se přirozenost hříšně kloní, a usilujeme-li se vší vroucností právě o tu ctnost, které nejvíce potřebujeme. Také se chraň toho, co ti nejvíce na jiných lidech nelíbí a usilovně to přemáhej (NK I,25 – Usilujme horlivě napravit celý svůj život)
Tolik prospěješ v dobrém, nakolik sebe přemůžeš (NK I,25)
Buď si vědom, že ti nezbývá, než abys jsi se stále umrtvoval. A čím více kdo odumře sám sobě, tím rychleji začne žít Bohu. Nikdo nepochopí věcí nebeských, kdo se nepodvolí snášet pro Krista protivenství (NK II,12)
Pomine všechno, co není z Boha. Drž se krátké sice, ale velmi obsažné zásady: Vzdej se všeho a nalezneš vše, vyhosti ze sebe žádostivost a najdeš pokoj. To si pamatuj a vyplníš-li to, dobře všemu porozumíš (NK III,32)
Žije ve mně, bohužel, ještě člověk starý, ještě není zcela ukřižován (Řím 6,6), ještě není zcela umrtven. Ještě má dost síly, aby brojil proti duchu (Gal 5,17), podněcuje ve mně boj a nenechá duši mou klidně vládnout (NK III,34)
Člověk prospívá opravdově v dobrém, jen když sám sebe zapírá. Dovede-li se kdo sebezapírat, dosáhne velké svobody a bezpečí (NK III,39)
Rád bych se obíral jen věcmi nebeskými, ale věci pozemské a náklonnost neumrtvené strhují mne dolů. Duch by se rád povznesl nad všechny věci, ale bývám nucen sloužit tělu (NK III,48)
Vidíš, synu, často, když oheň hoří, že plamen, který vyšlehne, nebývá bez kouře. Zrovna tak vzplane u některých lidí touha po věcech nebeských, ale oheň té touhy nebývá bez pokušení, která vychází z tělesných náklonností (NK III,49)
Přirozenost se nerada umrtvuje, nerada je tísněna nebo přemožena, nerada se podřizuje a na sebe dobrovolně jho nebere (NK III,54)
Čím více tedy kdo přirozenost svou krotí a ji si podmaňuje, tím více milosti mu Bůh vlévá, a tak člověk duchovní den ze dne novým údělem milostí se přetváří v obraz Boží (Kol 3,10) (blahosl. Tomáš K., NK III,54)

Dokončil spis svůj „O stupních dokonalosti“ začal rychle slábnout a onemocněl vážně. Bylo v adventě a lékař domlouval mu, aby pro posilu těla požíval masitých pokrmů, k čemuž duchovní uváděli přiklady ze života některých světců novější doby, kteří v nemoci neodpirali si za doby postní masa. Ale Vavřinec odpověděl: „Každý jedná po svém, ale vězte, že přiklady starověkých světců těši mne více a že svatosti došli vyznavači křižováním těla a mučednici proléváním krve.“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Vavřinec Justiniani)