Tradice.net

Veritas liberavit vos
(Jan 8,32)

  • Modlitby k Duchu Svatému

    Hledat nějaké vanutí Ducha Svatého mimo katolicismus je možné, ale čekat je více než v katolické víře je stejně bludné jako upřednostnit mimořádné cesty víry mimo řádnou cestu skrze katolickou Církev. Několik modliteb svědčících o tom, jak byl Duch Sv. vzýván po I. Vatikánském koncilu. Sv. Pius X. 1. června 1908 se modlí takto: „Ó Duchu Svatý, Božský Duchu světla a lásky, zasvěcuji ti své srdce a svou vůli, celou svou bytost pro čas i pro věčnost.
  • Církev bojující

    Víš o tom, že jako katolický křesťan máš bojovat? Církev bojující - Ecclesia militans je téma dalších řádků. Lev XIII. v roce 1884 nařídil modlitby po mši svaté. Je z nich poznat o jaký boj jde: „Bože naše útočiště a sílo shlédni milostivě na lid volající k tobě; a na přímluvu slavné a neposkvrněné Panny a Bohorodičky Boží, Marie, svatého Josefa, jejího snoubence, svatých apoštolů Petra a Pavla i všech svatých vyslyš milosrdně a dobrotivě prosby, které vysíláme za obrácení hříšníků i za svobodu a vyvýšení svaté Matky Církve.
  • Studium bible

    Studium obecně a konkrétně i bible lze konat dobře nebo špatně. Bdělost nad biblickým studiem máme v těchto slovech:. „Ne tak zhusta u kriticky vzdělaných exegetů, jako spíše u různých diletantů jeví se vlastnost, kterou právě my za našich dnů velmi trpíme, a před níž sv. Otec důrazně varuje, řka: „Mnozí tak důvěřují světským knihám a památkám dávné doby, jakoby neměli ani nejmenšího stínu klamu, kdežto Písmu sv. pro zdánlivý často omyl upírají byť i stejnou věrohodnost.
  • Suché a prosebné dny

    Jaký je rozdíl v Církvi předkoncilní a pokoncilní? Mezi rozdíly patří rozdíl v liturgii. Konkrétní odlišností v liturgii jsou suché a prosebné dny. O co jde? Odpověď Schallerova misálku: „Suché dni či kvatembry (quatuor tempora) se vracejí čtyřikrát do roka (po třetí neděli adventní, po první neděli postní, ve svatodušním týdnu a po svátku povýšení sv. Kříže 14.září). Jsou zasvěceny postu a modlitbě a mají nám připomínat naši hříšnost a potřebu očištění.
  • Rozpolcenost člověka

    Apoštol Pavel píše o rozpolcenosti člověka v listu Římanům 7,14-25: „Víme přece, že Zákon je duchovní; já však jsem tělesný, zaprodaný hříchu. Nechápu, co dělám. Vždyť nekonám to, co chci, ale dělám to, co nenávidím. Když tedy dělám to, co nechci, dávám tím za pravdu Zákonu, že je dobrý. Ale pak už to nedělám já, nýbrž hřích, který ve mně sídlí. Jsem si vědom, že ve mně, to je v mém těle, dobro nesídlí.
RSS kanál