• Kdo je v Církvi odmítán

    Církev živého Boha je sloup a opora pravdy, tak to máme v listu apoštola Tim 3,15. Názorová zvrácenost je, když si někdo na tom, že učení Církve odmítá, zakládá. Úkol Církve je odmítat bludy a hříchy. Z toho, co je odmítáno vyniká to, co je přijímáno. Mají být nepokřtění lidé na mši svaté? Odpověď dává liturgie sv. Jana Zlatoústého: „Kdo jste z počtu katechumenů, odejděte! Katechumeni, odejděte! Kdo jste katechumeny, odejděte!
  • Blahobyt a útlak

    V roce l989 odpovídá lublaňský arcibiskup Šustar na otázku co překáží Církvi a víře víc, nesvoboda nebo blahobyt, takto: “Díváme-li se na vnější organizaci Církve, na hlásání víry, na působení Církve mezi lidmi, na její činnost na katechetickém, liturgickém a charitativním poli, v oblasti výchovy a školy, ve veřejném mínění a na její vliv na společenský život, pak překáží Církvi nesvoboda bezpochyby víc než blahobyt. Jde-li však o vnitřní život Církve, o věrnost evangeliu, o autentické křesťanské svědectví a o osobní spojení s Bohem, následování Krista, je asi blahobyt a materialistický životní styl větší překážkou.
  • Svatý Karel Boromejský

    Ve 22 letech jej kardinálem učinil jeho strýc. Našli se hlasy, že je to nepotismus (z lat. nepos = synovec), systém obsazování funkcí s preferováním příbuzných. Dotyčný muž pocházel z významného rodu Mediceů a patří mezi významné světce. Jeho jméno je sv. Karel Boromejský. Netoužil dělat kariéru a jako kardinál chtěl vstoupil do přísného řádu kamaldulského. Neměl ještě ani kněžské svěcení a jeho strýc papež Pius IV. mu radil, aby se roku 1562 oženil a nezanikl jeho slavný rod.
  • Volba svatosti

    Člověk, kterému není nic svaté je morálně špatný a společensky nebezpečný. Páchat raději hříchy než žít svatě je popřením povinnosti ze křtu, protože křest je svatý. Vědět jak druzí poskvrňují svůj křest je vhodné pokud se chci poučit z chyb druhých a vyvarovat se jich. Pouhé vědění jak druzí poskvrňují křest a neustálé pátrání po dalších proviněních druhých mě svatým neudělá. Je třeba si hledět svého a to je úsilí o plnění křestního slibu a tím svatosti.
  • Liturgický výklad bible

    Jsou místa bible, která způsobem užívání v liturgii poskytují jejich výklad. V den ustanovení svátosti oltářní, na Zelený čtvrtek, je v tradiční liturgii delší úryvek než v NOM, kde je z I Kor 11,23-26. Tradiční liturgie má I Kor 11,20-32. V I Kor 11,20 je: „Když se tedy scházíte, už to není večeře, jak ji ustanovil Pán.“ Vynecháním tohoto místa chybí zmínka, že ne každá večeře Páně se bude líbit Bohu.
RSS kanál