Proč lidé žijí špatný křesťanský život? Odpověď lze dát slovy: “Neprožívají správně církevní rok.” Chceme-li dobrý křesťanský život, tak dobré prožívání církevního roku má být naším stálým zájmem a nemá být vytlačeno na periferii zájmem o něco jiného, co kdo v Církvi dělá něco špatně apod. Sv. Mechtilda. spolurodačka Luthera byla na rozdíl od něj zdrojem pravé reformy. Napravovala poklesnlé mravy nejprve u sebe a pak i druhých dobrým prožíváním církevního roku. Skrze církevní rok znala Pána Ježíše jako dobého pastýře a stala se dobrou ovečkou jím pasenou. Abatyše sv. Mechtilda zemřela roku 1302 a dochovalo se sepsáno:
“V Adventě chtěla sv. Mechtilda, aby se dobře naučila pozdravovat Matku Páně. Tu ji naučil Pán: „Máš pozdravovat panenské srdce Matky mé, protože bylo nejčistší; ona první na světě složila slib čistoty panenské; dále proto, že bylo nejpokornější, tak že jím přitažen byl Duch Sv.. Proto že bylo nejtrpělivější, neboť ustavičným vzpomínáním mého utrpení nejbolestněji srdce její proniklo; proto že bylo nejvěrnější, neboť chtělo, aby jediný Syn za spásu světa byl obětován; proto že bylo rozníceno láskou k Bohu a k bližnímu.”
O Vánocích byla osvícena nevyslovným poznáním, kterak Syn Božím je světlem světa. A ona poznala, kterak v tak malém dítěti dokonalost celého Božství přebývá a kterak všemohoucí síla a nevyzpytatelná moudrost v Něm jsou ukryty. Neboť v Něm byla rovně tak náplň moudrosti, když v jeslích ležel, jako nyní, kde vládne v nebesích. U vytržení ducha vzala to dítě, objímala je, mocně je přivíjela k srdci, tak že cítila a slyšela, jak mocně tluče srdce jeho. Když se tomu divila, pravilo k ní dítě: „Tlukot srdce mého nebyl, jako u jiných lidí, nýbrž já jsem měl vždy tentýž tlukot od svého dětství až do smrti své, a odtud to, že jsem tak brzy na kříži umřel. První tlukot pochází z všemocné lásky srdce mého, tak že jsem všecka protivenství světa a ukrutnosti Židů tiše a trpělivě snášel. Druhý tlukot pochází z moudré lásky, kterou jsem sebe i všecky věci uměl tak chvalitebně volit, a ve kterém jsem všechny věci, které na nebi a na zemi byly, co nejmoudřeji zařídil. Třetí pochází ze sladké lásky, která mne tak mocně pronikla, že mi učinila všecky hořkosti tohoto světa sladké ano i smrt, kterou jsem pro svět podstoupil. Čtvrtý tlukot, byv vlídný, znamená vlídnost a dobrotu mého člověčenství, která mne učinila k lidem přívětivým, vlídným a společenským.“
Na nový rok, na den Obřezání Páně prosila Mechtilda, aby jí a jejím spolusestrám dal požehnání novoroční a aby na ní obřezal, co by se Mu nelíbilo. Tu řekl jí Pán: „Na svých srdcích máte obřezány býti ode všech myšlenek pýchy, netrpělivosti a marnosti světské. Na ústech vašich máte obřezány býti ode všech slov lichocení, pomluvy a opovážlivého úsudku. Na skutcích vašich máte obřezány býti od zahálky, od lenosti v dobrém, od přestoupení Božích přikázání a od neposlušnosti.“
Na slavnost svatých tří králů po sv. přijímání řekl Pán k Mechtildě: „Viz, já tobě podávám zlato, tj. svou lásku Božskou a kadidlo, tj. všechnu svou svatost a pobožnost a myrhu, tj. veškerou hořkost svého umučení. To všechno dávám tobě tak, abys mi je jako svoje mohla vrátit. A učiní-li tak duše, navrátím dvakráte, ano stokráte, a konečně dám život věčný. Proto má člověk každý rok na ten den obětovat Božskou lásku, čistou svatost a ovoce svého utrpení.“
Na Hromnice viděla Mechtilda blahoslavenou Matku, kterak nesla na loktech svých to královské dítě Ježíše, oděné v roucho modré barvy, plné zlatých kvítek, na prsou, na ramenou stálo psané nedotknutelné jméno Ježíš. Tu řekla Mechtilda: „O ty nejsladší Panno, tak krásně oblékáš Synáčka svého, když Ho obětuješ v chrámě?“ Na to ona: „Ne tak, ale krásně jsem Ho přistrojila a s takovou zbožnosti a vděčností ho obětovala, že kdyby pobožnost všech Svatých vlita byla v jednoho člověka, nerovnala by se mé pobožnosti. A všecka moje radost proměnila se v zármutek slovy Simeonovými. Často, když jsem Synáčka svého na klíně držela, naklonila jsem velikou sladkostí a pobožností svou hlavu na jeho a tolik slz jsem prolila, že jsem celou hlavu jeho a celou tvář slzami svými smáčela.“
Ve svatém týdnu tázala se Mechtilda při každém jednotlivém utrpení, které rozjímala, jak se může člověk za ně odměnit? Tu pravil Pán: „Aby za mé zajetí kvůli mně ochotně a ráda se dala vázat poutem pravé poslušnosti. Za políčky aby ctila své představené. Za trní aby pokušením všemi silami odolala. Za roucho potupné aby jen se tak šatila, jak toho potřeba žádá a nic parádního a drahého nenosila. Za bičování aby v dokonalé věrnosti a trpělivosti v štěstí i neštěstí při mně setrvala. Za přibití nohou aby všecku žádost do mne vlila, anebo aspoň to učinit chtěla. Za přibití rukou aby se v dobrých skutcích cvičila a všech zlých skutků pro mne vystříhala. Za ránu do srdce, ze které vytekla voda a krev, aby se člověk s vůlí mou zcela srovnal a má vůle aby mu byla nade všechno. Pakli někdo rozjímaje mé umučení slzy prolévá, chci to tak přijmout, jako by byl za mne trpěl.“
Na Velikonoce viděla nebeskou dvoranu, před kterou stáli dva andělé s křídlama roztaženýma, tak že se jimi dotýkaly, a tato ze sebe vydávala sladké hlaholy jako harfy. Duše Mechtildina vkročila nyní do toho sálu, padla k nohám Páně a zulíbala rány růžové! a když přišla k ráně srdce, nalezla je otevřené a vydávalo ze sebe plamen jako pochodně hořící. Pán přijal duši dobrotivě a řekl: „Vejdi a procházej si délku a šíři mého Božského srdce. Tvé je vše dobré, co nalezneš v srdci mém. A dechl na ni řekl: „Přijmi Ducha Sv.“ Tu byla naplněna Duchem Sv. a ze všech jejích údů vycházely paprsky ohnivé, tak že každý, za kohokoli se modlila, z ní přijal paprsek.“
O Nanebevzetí řekl Pán: „Stal jsem se přímluvcem lidí a prostředníkem u Otce svého. Když věrný správce starostlivě sbírá důchody pána svého a pozoruje, že jeho pánovi něco schází, tedy to svým napravuje. Tak i já. Všecko dobré, co který človék činí, obětuji Otci svému stonásobně a co se nedostává, to já napravuji ze svého, abych duši s neocenitelným bohatstvím Otci svému odevzdat mohl.”
Na Letnice řekl Pán Mechtildě: „Duch Sv. trojí věc působil ve svatých apoštolech. On je tak roznítil láskou Boží a zcela změnil , že oni, kteří byli dříve bojácní a slabí a sebe milovní, tak zmohutněli a síly nabyli, že se ani smrti nebáli a za čest a radost to sobě pokládali, pro Boha trpět. 2. Jako oheň železo čistí a je sobě činí podobné, tak Duch Sv. apoštoly očistil a zcela jich posvětil. 3. Jak zlato v peci rozpuštěno a do formy vlito, obraz té formy nabývá. tak Duch Sv. apoštoly ve svém ohni změkčil a v Bohu rozpustil a dle obrazu Božího uzpůsobil, tak že se vyplnilo slovo Žalmisty: „Řekl jsem, bohové jste!“ Totéž má každý křesťan sobě vyprosit od Ducha Sv.
O slavnosti Panny Marie měla Mechtilda mnoho zjevení a poučení, z kterých jenom jediné chci zde uvést. Ona jedenkrát žalovala sama na sebe, že jak náleží nectí Matku Páně. Tu Pán řekl k ní: „Za to tvé zanedbání chval Matku mou pro věrnost. Ona byla mi nejvěrnější ve všech svých skutcích, jelikož vždy mé vůli dávala přednost před svou. Za druhé chval její věrnost, jelikož mi ve všech mých potřebách k pomoci přispívala věrně, tak že, co jsem trpěl na těle, to ona se mnou trpěla na duši. Za třetí chval její věrnost, že i v nebesích je mi v tom nejvěrnější, hledajíc hříšníky, aby se obrátili. Neboť na její přímluvu obrátilo se nekonečné množství hříšníků, kteří už spravedlivým soudem mým k věčným mukám byli určeni a jejim milosrdenstvím byli zachováni.”
V noci před všemi Svatými viděla Mechtilda u vytržení živou studni, jasnější než slunce, která byla sama v sobě sladkou a ze které vycházel vzduch přelíbezné vůně. Dno bylo velmi pevné a práce na něm velmi drahocenná. Vědro k vážení bylo v něm a čerpalo bez lidského přispění samo a všem se sdílelo. Pevnou půdou té studně značila se všemohoucnoc Otce, nádobou na vážení moudrost Syna ke tvorům, která se všem sděluje dle libosti. Sladkost vody znamenala nevyslovnou sladkost Ducha Sv. Spasitelný vzduch znamená, že je Bůh životem všech věcí a jako beze vzduchu nemůže žít žádný člověk, tak žádný člověk a žádný tvor nemůže žít bez Boha. V objemu té studně na jejím dnu bylo sedm sloupů, majících hlavice ze safirů, jimiž teklo sedm potoků do všech Svatých, jeden do andělů, druhý do proroků, třetí do apoštolů, čtvrtý do mučedníků, pátý do vyznavačů, šestý do panen, sedmý do ostatních Svatých, tak že odtud byli nasyceni vším zbožím a vespolek vydávali vůni přelíbeznou, kterou druh z druha v sebe sál s dychtivostí. Tím bylo naznačeno, že Svatí svou radost a všecky stutky, kterými v Bohu vládnou, sobě vespolek s tou vylitou dobrosrdečností sdělují.”
Modlitba: O Bože! který jsi sv. Mechtildě náplň moudrosti a útěchy v zjeveních uděloval, propřej nám, abychom vědami odtud plynoucími osvíceni touže zbožností a útěchou duchovní jako ona oplývali. Amen.
(Zdroj: Legenda čili Čtení o milých Svatých Božích od Jana Evangelisty Bílého)