Jaké změny chtěl II. Vatikánský koncil (II. VK)? Nejvíce viditelné jsou změny v bohoslužbě. V bohoslužbě, liturgii, je to oltář čelem k lidu a národní jazyk. Uslyšíme slova: Koncil chtěl zrušit latinu a obrátit oltář. Není to požadavek obsažený v koncilních textech. Pokud někdo začal takto poučovat a nevěděl, že tyto věci koncilní texty nemají, tak byl nesvědomitý. Pokud věděl, že tam nejsou a přesto to tvrdil, tak byl lhář. O latině je článek https://tradice.net/2013/11/2013-11-03/. O oltáři je článek https://tradice.net/2013/11/2013-11-02.

Nesprávná východiska vedou k špatným závěrům: „Koncil chtěl oltář čelem k lidu a zrušit latinu, a proto ten kdo neslouží čelem k lidu a užívá latinu je proti koncilu. A tak jej přinuťme sloužit čelem k lidu a pouze v národním jazyku, aby se stal koncilu poslušným.“ Dokud budou tyto bludy a jejich důsledky, tak je co napravovat.

Připomeňme si dvě změny, které II. VK v Konstituci o liturgii žádá. Homilie, kázání čl. 52: „Jako součást liturgie se velmi doporučuje homilie, v níž se na základě posvátných textů vykládají tajemství víry a pravidla křesťanského života během liturgického roku. Zvláště při mších, které jsou slaveny o nedělích a zasvěcených svátcích za účasti lidu, se nesmí vynechat, leda z vážného důvodu.“

Kázání bývalo přede mší svatou a vlažnější věřící je vynechávali, protože nebylo součástí mše sv. Kázání konané jako součást liturgie ještě více zavazuje k tomu, aby v něm nebylo nic proti Bohu a učení Církve.

Umístění za čtení z Písma svatého najdeme u sv. Justina a Apologii I.: „V den nazývaný „Den slunce“ se shromáždí na stejném místě všichni obyvatelé jak města, tak venkova. Čtou se paměti apoštolů nebo spisy proroků, pokud to čas dovoluje. Potom, když lektor skončil, představený nás v promluvě napomíná a vybízí, abychom následovali tyto dobré příklady. Pak všichni společně vstaneme a pronášíme modlitby.“

Pronášení modliteb po kázání je starokřesťanské a toto žádá II. VK v článku 53: “Ať jsou obnoveny „přímluvy“ – „společná modlitba“, „modlitba věřících“ – po evangeliu a homilii, především o nedělích a zasvěcených svátcích. Tak se budou s účastí lidu konat prosby za svatou Církev, za ty, kdo vládnou, za ty, které tísní různé těžkosti, za všechny lidi a za spásu celého světa. (4)((4/Srov. 1 Tim 2,1-2.))“

O přímluvách píše biskup Kupka v knize O mši svaté: „Modlitba věřících odpadla časem proto, poněvadž její obsah částečně se opakuje v „memento“ a jelikož se změnily poměry, v nichž povstala. Byla to modlitba pronásledované církve, jež později ustoupila kollektě tj. modlitbě církve vítězné a udržela se pouze v liturgii dnů kajících a Velikého pátku.“ Liturgie východní (sv. Basila, sv. Jan Zlatoústého) přímluvy má.

Obnovení přímluv je logické po zkušenosti útlaku pod ideologií států s komunismem a nacismem. Je velice aktuální po revolučním „arabském jaru“, protože pro milióny křesťanů přišla tuhá zima pronásledování se ztrátou majetku i životů. Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI) uvádí, že v celosvětovém měřítku tvoří křesťané 80 procent všech pronásledovaných pro náboženské přesvědčení. Ročně je zabito více než 100 tisíc křesťanů. EU a USA mají legislativu nepřátelskou víře a mravům katolické Církve: např. potraty a homosexuální manželství.

Pokud by po koncilu bylo slyšet: „Ponechme věci při starém“, tak by tím byl splněn čl. 4 SC „Posvátný sněm, věrný tradici, prohlašuje, že svatá matka Církev přiznává všem právoplatně uznaným ritům stejné právo i stejnou úctu a že chce, aby byly v budoucnu zachovány a všemožně podporovány.“ Pronásledování stoupenců dřívější liturgie je v rozporu s koncilem a při odvolávání na II. Vatikánský koncil má pak i charakter pokrytectví.

Pokoncilní katechismus účastníka II. Vatikánského koncilu kardinála Tomáška z roku 1968 má 149 stran textu. Odstavec o latině začíná: „Obřadní řeč. Při mši svaté je v obřadu římském řeč latinská.“ Tento katechismus nebyl jako holandský shledán bludným. Katechismus z roku 1992 podepsaný Janem Pavlem II. má 694 stran textu. Otázku obřadní řeči neřeší. Nenajdeme v něm zdůvodnění pro oltář čelem k lidu. Nenajdeme zdůvodnění k odstranění oltářní mřížky s jednotným podáváním svátosti oltářní vkleče a do úst. Nenajdeme zdůvodnění pro ministrování děvčat a další věci. Odmítat věci v rozporu s texty II. VK a pokud jsou dvojsmyslné, tak žádat příklon k posvátné Tradici, je úkol, který zůstává.

Dej Bože, aby nebyl zneužíván II. VK a byl chápán podle textů II. VK a usměrněn podle posvátné Tradice!