Dějiny jsou učitelkou života – historia magistra vitae. Z tohoto principu plyne všeobecný důvod zájmu o minulost jako o skutečnost nikoli mrtvou, ale k nám užitečně promlouvající. „Dědictví otců, zachovej nám Pane!“.
Již ve Starém zákoně je u proroka Jeremiáše 6,16: “Toto řekl Hospodin: Stoupněte si na začátky cest a dívejte se, ptejte se na staré stezky: Která cesta je dobrá? Po té choďte a najdete odpočinek pro své duše.”
V žalmu 138,23-24 máme: Proba me, Deus, et scito cor meum: intérroga me, et cognósce sémitas meas. Et vide, si via iniquitátis in me est: et deduc me in via ætérna - Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce, zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím! Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou, veď mě cestou věky osvědčenou!”
V žalmu 77,6-8 je: “ať o tom všechno potomstvo zví, všechny děti, co teprv se zrodí; ty pak svým dětem zas povědí dále: vždy aby v Pána doufali, na divy Boží nezapomněli a jeho příkazy zachovávali, ať nejsou jak jejich otcové, vzpurné a zaryté pokolení; rod, který nestálé srdce měl a který duchem se nedržel Boha.”
Koncil IV. Konstantinopolský z doby Cyrila a Metoděje (869-870) učí: „Prohlašujeme, že budeme zachovávat a střežit pravidla, která byla katolické a apoštolské Církvi odkázána od svatých a slavných apoštolů, od pravověrných koncilů, jakož i od koncilů místních či od kteréhokoli z Otců, mluvčích to Boha a učitelů (Denz. 336)“
Tridentský koncil se na více místech odvolává na tradici. Např. u Písma svatého a očistce. V dekretu o svátostech takto: „Proto posvátná, všeobecná a generální ekumenická synoda, řádně shromážděná v Duchu svatém… opírajíc se o učení svatých Písem, o apoštolské tradice a o souhlasná stanoviska některých koncilů a Otců, rozhodla…“
I. Vatikánský koncil prohlásil dogma o papežské neomylnosti. V kap. IV. Pastor aeternus je požadavek tradičního postoje na papeže: „Duch Svatý totiž nebyl dán Petrovu nástupci proto, aby mu dovolil podle jeho názorů hlásat nějaké nové učení, nýbrž aby s jeho pomocí, apoštoly předané zjevení a poklad víry bedlivě chránil a spolehlivě vykládal.“ Sv. Pius X. v encyklice Pascendi Dominici gregis: „Modernisté… Za největší překážky pokládají tři věci: scholastickou filosofickou metodu, autoritu Otců s tradicí a učitelský úřad Církve.“
II. Vatikánský koncil (II. VK) učí v článku 10 konstituce Dei verbum (DV, o Božím zjevení): „Posvátná Tradice a Písmo svaté tvoří jediný posvátný poklad Božího slova svěřený Církvi.“ Podobně je o důležitosti Tradice v DV 8, DV 21, DV 24. V konstituci o liturgii SC čl. 4: „Posvátný sněm věrný tradici…” V konstituci o Církvi, LG 14: “Posvátný sněm věnuje na prvním místě pozornost katolickým věřícím. Na základě Písma svatého a tradice učí, že tato putující Církev je nutná ke spáse.” Bez užití slova “tradice” je řeč o tradici např. v LG 51: “Tento posvátný sněm přijímá s velkou pietou úctyhodnou víru našich předků v životním společenství s bratry, kteří jsou v nebeské slávě nebo se po smrti ještě očišťují a znovu předkládá rozhodnutí posvátných sněmů Druhého nicejského, Florentského a Tridentského.” K věrnosti Tradici je vázán každý katolický křesťan. Odklon od Tradice není katolický a II VK ve svých textech nikde nemá: „Je správné a možné věřit a jednat jinak než podle posvátné tradice.” Na prvním místě jsou pravdou o II. Vatikánském koncilu jeho texty.
K upřesnění téma Tradice jsou zejména články: Zdravá a zkažená tradice, Trojice Písmo sv., posvátná Tradice a papež , Tradice a II. Vatikánský koncil a https://tradice.net/2023/09/2023-09-14/#gsc.tab=0 .
Tradice.net má část Křesťanské otázky. Některé jsou převzaty z blogu „Liturgické otázky.“ V případě odlišnosti textů platí opravený a rozšířený obsah z „Tradice.net. Stejně je tomu u Kompasu Tradice na „Tradice.net“ oproti jiným zveřejněním. Témata jsou doplňována o nové údaje získané pokračující a stálou četbou. Zjištění odlišnosti textu článku během doby má tento důvod. S využitím myšlenek těch, kdo nás předešli ve víře, hlavně od svatých a z bible je Kompas Tradice na způsob knih: I. Boží existence. II. Bůh Otec. III. Bůh Syn. IV. Bůh Duch Svatý. V. Církev. Před jednotlivými knihami je úvod s vysvětlením záměru. Po příkladu Panny Marie a svatých za účelem oslavy Boží, posvěcení sebe a spásy duší! Žehná autor (Jaroslav Jan)
Introduction
History is a mistress of life – historia magistra vitae. This principle leads to the comprehensive interest in the former times as the mater of facts which is not dead, but which profitably speak to us. „The heritage of the fathers, keep to us, o Lord“1
Already in the Old Testament there is written in Jeremiah 6,16: „Stand by the roads, and look, and ask fo the ancient paths, where the good way is; and walk in it, and find rest for your souls.“
In the Psalm 139,23-24 we read: „Proba me, Deus, et scito cor meum: intérroga me, et cognósce sémitas meas. Et vide, si via iniquitátis in me est: et deduc me in via aetérna. – Search me, O God, and know my heart! Try me a know my thoughts! And see if there be any wicked way in me, and lead me in the way everlasting!“
Also, in the Psalm 77,6-8 „that the next generation might know them, the children yet unborn, and arise and tell them to their children, so that they should set their hope in God, and no forget the works of God, but keep his commandments.“
Fourth Council of Constantinople in the times of Cyril and Methodius (869 – 870) teachs us: „Therefore we declare that we are preserving and maintaining the canons which have been entrusted to the holy, catholic and apostolic church by the holy and renowned apostles, and by universal as well as local councils of orthodox [bishops], and even by any inspired father or teacher of the church.“ (Denz. 336). 2
Council of Trent is pointing to the tradition severel times. For example, when talking about the Bible and the purgatory. In the Degree about Sacraments: the sacred and holy, oecumenical and general Synod of Trent, lawfully assembled in the Holy Ghost, the same legates of the Apostolic See presiding therein, adhering to the doctrine of the holy Scriptures, to the apostolic traditions, and to the consent of other councils and of the Fathers, has thought fit … 3
The first Vatican Council proclaimed the dogma of the infallibility of the pope. In the capter IV Pastor aeternus there is the requirement for the traditional views of the pope: „For the holy Spirit was promised to the successors of Peter not so that they might, by his revelation, make known some new doctrine, but that, by his assistance, they might religiously guard and faithfully expound the revelation or deposit of faith transmitted by the apostles.“4 St. Pius X in the encyclical letter Pascendi Dominici gregis: „Modernists …recognise that the three chief difficulties for them are scholastic philosophy, the authority of the fathers and tradition, and the magisterium of the Church“.5
The second Vatican Council (II.VC) teachs us in the constitution Dei verbum (DV, on Divine Revelation), 10: „ Sacred tradition and Sacred Scripture form one sacred deposit of the word of God, committed to the Church.“ 6 Similarly there is stresse the importance of the tradition in DV 8, DV 21, DV 24. In the constitution On the sacred liturgy SC 4: „in faithful obedience to tradition, the sacred Council declares…“7. In the constitution on the Church, LG 14: „This Sacred Council wishes to turn its attention firstly to the Catholic faithful. Basing itself upon Sacred Scripture and Tradition, it teaches that the Church, now sojourning on earth as an exile, is necessary for salvation.“ Without using the word „tradition“ there is spoken about the tradition for example in LG 51: „This Sacred Council accepts with great devotion this venerable faith of our ancestors regarding this vital fellowship with our brethren who are in heavenly glory or who having died are still being purified; and it proposes again the decrees of the Second Council of Nicea, the Council of Florence and the Council of Trent.“ Each catholic christian is bound to the faitfulness to the tradition. Diversion from the tradition is not catholic and there is not found anywhere in the texts of the IIVC the statement like this: „It is right and possible to believe and act in a different way and according the sacred tradition“. First and foremost the truth about II Vatican council is contained in its texts.
To clarify more the topic of the tradition there are especially these articles : The sound and spoiled tradition, The trio – the Sacred Scriptures, sacred Tradition and the Pope, The tradition and II. Vatican Council.
1 from the moravian pilgrimage song dedicated to st. Cyril and Methodius, the author of the text is Vladimír Šťastný, 1893
2 https://www.papalencyclicals.net/councils/ecum08.htm