My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm (apoštol Jan, první list 4,16)
Kněz Suarez učí, že nejblahoslavenější Panna ze všech lidí a andělů měla nejvíce víry. Vidí Syna svého v chlévě Betléma a přece v něho věří jako Stvořitele světa. Vidí ho utíkat před Herodem a vyznává, že je Král králů. Vidí časné jeho narození a vyznává jeho věčnost. Vidí ho chudého, pokrmu potřebného a věří v něj jako v Pána všehomíra. Vidí ho na seně ležícího a věří v jeho všemohoucnost (sv. Alfons L., O víře Panny Marie)
Vidí jej jako nemluvňátko a vyznává nekonečnou jeho moudrost. Slyší ho plakat a věří v něj jako nebeskou rozkoš. Nakonec ho vidí na kříži umírat hanebnou smrtí, ostatní se ve víře viklají, ale nepohnuta je víra Panny Marie. Pro zásluhy této veliké víry stala se Panna Maria dle slov sv. Metoděje světlem věřících, anebo podle Cyrila z Alexandrie královnou pravé víry. Z té příčiny pozdravuje Církev svatá Pannu Marii: Plesej, Panno Maria, ty samotná všechny bludy na celém světě jsi potřela. Sv. Tomáš z Villanovy vykládá slova Písně písní: „Ranila jsi mé srdce…jedním z očí svých (4,9)“ takto: „Oči znamenají víru, kterou se nejblahoslavenější Panna Synu Božímu tak velice zalíbila.” Proto sv. Ildefons nás napomíná: „Následujte této pečeti víry své, Panny Marie“. Jakým způsobem máme ale této víry následovat? Víra je dar i ctnost. Je dar Boží, protože Bohem do duše vlité světlo, je ale i ctnost, když duše s tímto světlem spolupůsobí a víru skutky osvědčuje. Proto víra zahrnuje nejen předpisy věření, nýbrž i pravidla života. Sv. Řehoř: „Ten správně věří, kdo skutkem osvědčuje, co věří“ a sv. Augustin: „Ty tvrdíš, že věříš, čiň co říkáš, a máš víru.“ Ten má živou víru, kdo žije, jak víra mu předpisuje. Spravedlivý pak můj žije z víry (Žid 10,38). Tak žila nejblahoslavenější Panna, odlišná od těch, co nedělají, co věří a mají víru mrtvou, jak sv. Jakub: „Víra bez skutků je mrtvá“ (2,26) (sv. Alfons L., O víře P. Marie)

Maria měla víru v stupni nejdokonalejším, ona zůstala pevná, i když učedníci se viklat počali (sv. Albert V., k Lk evang.)

Krédo má dvanáct článků a vyjadřuje symbolicky počtem apoštolů souhrn apoštolské víry (sv. Ambrož PL 17)
Toto vyznání je duchovní pečeť, je to rozjímání našeho srdce a stále přítomná stráž: je to určitě poklad naší duše (sv. Ambrož, PL 17)
Apoštolské vyznání víry: „Je to vyznání, které opatruje římská Církev, v níž měl svůj stolec Petr, první z apoštolů, a kam přinesl i společné vyjádření víry” (sv. Ambrož, PL 11)
Všimni si, kdy nejvíce klepe Boží slovo na tvou bránu: když má hlavu smočenou noční rosou. Ve své milosti totiž navštěvuje ty, které souží trápení nebo pokušení, aby snad někdo nebyl přemožen strastmi a nepadl.
Jsi-li hotov otevřít tyto brány své víry, vejde k tobě Král slávy s vítězným znamením svého umučení…Takže duše má dveře, duše má brány. K těm dveřím přichází Kristus a klepe, klepe i na brány. Nuže otevři mu: chce vstoupit, chce najít svou Snoubenku, jak bdí (sv. Ambrož, k žalmu 119)
Odstraňte důkazy, když se hledá víra (sv. Ambrož, O víře katolické)
Ale i vy, kdo jste uslyšeli a uvěřili, jste blahoslavení. Každá duše totiž, která uvěří, počíná i rodí Boží Slovo i poznává jeho skutky. Nechť má každý člověk Mariinu duši, aby velebila Pána; nechť má každý člověk Mariina ducha, aby se z Boha radoval. I když podle těla je jen ona sama Kristovou matkou, přece je podle víry Kristus plodem všech (sv. Ambrož, k Lukášovu evangeliu)

Kdo je skrze víru bratrem a sestrou Kristovou, stane se Jeho matkou kázáním. Tak přivádí Pána jakoby k početí, když Ho víc vštěpuje do srdce posluchače a stane se Jeho matkou, jestliže slovem je probuzena v srdci bližního láska Boží (sv. Anselm)

Sv. Antonín (opat) ukázal, že mohou být i pravdivá zjevení od démonů

Rozhodl se proto, aby sama pravá Moudrost na sebe vzala tělo a stala se člověkem, a ten aby podstoupil smrt na kříži. Tím měli všichni věřící napříště dostat možnost být zachráněni skrze víru, založenou v moudrosti kříže (sv. Atanáš, Proti ariánům)

Co je víra? Věřit, čeho nevidíš (sv. Augustin)
Velmi mnoho věřících nemají vědění, třebaže víru samu mají (O Trojici XIV)
Věřící mají věřit v články vyznání víry, „aby věříce, poslouchali Boha, poslouchající, žili počestně, očišťovali svá srdce a očišťující svá srdce, chápali, co věří“ (De fide et symbolo X)
Vyznání víry ať je pro tebe zrcadlem. Dívej se do něho, abys viděl, zda věříš všechno, o čem prohlašuješ, že to věříš. A denně se raduj ze své víry (Sermo 58)
Symbolum (vyznání víry) je krátké a velkolepé pravidlo víry, krátké počtem slov a velkolepé obsahem (Sermo 59)
Ptal jsem se odkud je zlo a nedokázal jsem si dát odpověď napsal sv. Augusti (Vyznání VII) Poznámka autora: Odpověď mu dala víra v učení Ježíše Krista
Petrovi nebo Pavlovi věříme, ale jak se říká, pouze v Boha věříme (k Jan 14,1: „Věříte v Boha věřte i ve mne“)
Nikdo nemůže uvěřit, jestliže nechce
Nešťastný je člověk, jenž všechno ví, ale tebe, Bože, nezná
Víra je ctnost, jíž věříme, co nevidíme (sv. Augustin)
Víra spočívá ve vůli věřících (O předurčení svatých)
Ježíš láme chléb, oni ho poznávají. Proto již neříkejme, že nepoznáme Krista! Věříme-li, poznáváme ho. Ano, jestliže věříme, máme ho. Oni měli Krista u svého stolu, my ho máme ve své duši! Mít Krista ve svém srdci je mnohem více než mít jeho přítomnost. Naše srdce je totiž pro nás intimnější než náš dům (Discorso 232)
Copak nevidíš, kam směřuje toto zlo? Abychom se opravdu nejen my jim a oni nám, ale každý bratr každému bratru ne nezaslouženě zdál být podezřelým. A tak zatím co se lží usiluje, aby byla hlásána víra, spíše se dociluje, nikdo víru neměl (Proti lži)
Anděl je název úkolu, ne přirozenosti. Ptáš-li se, jak se nazývá tato přirozenost, je to duch. Ptáš-li se, jaký má úkol, je to anděl. Podle toho, co je, je duch, podle toho, co koná, je anděl (sv. Augustin, k žalmu 103)

Díky tobě tato končina světa jasně září a na západě bliká světlo nové hvězdy! Tím, že jsi zvolil za sebe, zvolil jsi za všechny. Tvá víra je tvoje vítězství (sv. Avit ke králi Chlodvíkovi)

Už nyní nazíráme dobrodiní víry jako odlesk v zrcadle, je to jako bychom již vlastnili úchvatné věci, o nichž nás víra ujišťuje, že je budeme jednoho dne zakoušet (sv. Basil V.)
Každý věřící má u sebe anděla jako ochránce a pastýře, aby ho vedl k životu (sv. Basil V., PG 29)
Co je podstatou víry? Jisté a nepochybné přesvědčení o pravdě božských slov…Co je podstatou věřícícho? Nechat se tímto přesvědčením utvářet skrze moc a autoritu těchto výroků a neodvážit se nic z nich ubírat nebo k nim přidávat (sv. Basil V., Moralia, Regula)

Nam et Ecclesia quotidie gignit Ecclesia – Církev každý den rodí Církev (Beda C., Výklad Apokalypsy II,12)

Kdo věří, ten se netřese, protože, když má bázeň před Bohem, který je dobrý, nemá strach ze světa a z budoucnosti (Jan XXIII. citován Benediktem XVI. 11.5.2005)

Víra je jako zrcadlo. V zrcadle člověk vidí docela dobře i největší věž, věrou poznává člověk zcela dobře i velebnost Boží (sv. Bonaventura)

Když zápasíme a vrháme se do bitvy o víru, shlíží na nás Bůh, přihlížejí andělé, hledí na nás i Kristus. Jaká vznešená sláva a jaké štěstí bojovat před tváří samého Boha a korunu vítězství přijímat od rozhodčího a soudce Krista (sv. Cyprián, Epistula 58)
Při pronásledování se uzavírá nepřátelsky země, ale je otevřeno nebe. Hrozí antikrist, ale chrání Kristus. Přichází smrt, ale následuje nesmrtelnost…nezůstane bez odměny víra, která byla připravena k mučednictví (sv. Cyprián, traktát Fortunátovi)

Pro víru máme sice jediné slovo, ale označuje dvě rozdílné skutečnosti. První druh se týká obsahu učení…Druhý druh víry nám uděluje sám Kristus jako milost…Tato víra udělovaná Duchem jako milost se netýká pouze obsahu učení, ale mocně působí to, co přesahuje lidské schopnosti (sv. Cyril J., katecheze 5 De fide et symbolo)
Jak v učení i ve vyznávání získávej a uchovávej jen tu víru, která je bezpečně založena na celém Písmu a kterou ti nyní předává Církev (katecheze 5 De fide et symbolo)
S vírou je to jako s penězi, které je třeba uložit do banky, jak jsme to nyní udělali my, když jsme vám předali vyznání víry. Bůh si vyžádá počet z toho, co vám bylo svěřeno (sv. Cyril J., katecheze 5 De fide et symbolo)
Upřímnou vírou připravte čisté nádoby duše pro přijetí Svatého Ducha (katecheze 3)
Tento souhrn víry nebyl sepsán podle lidských názorů, nýbrž bylo z celého Písma vybráno to, co je v něm nejdůležitější, a tak bylo podáno v úplnosti jediné učení víry. A jako sémě hořčice obsahuje v malém zrnku mnoho větví, tak tento souhrn víry zahrnuje do několika slov celé poznání pravé zbožnosti obsažené ve Starém i Novém zákoně (sv. Cyril J., Katecheze katechumenům)

Stářím víra nestárne, ale tím více sílí starce, čím více blíží se mu konec (sv. Cyril z Gortyně)

Budeme tedy, protože jsme chudí, prosit o to, co postrádáme, s vytrvalým úsilím budeme zkoumat výroky tvých proroků a apoštolů a bušit na všechny brány poznání, které je pro nás dosud uzamčené…Jsme totiž ochromeni jakousi leností a otupělostí své přirozenosti a slabost našeho ducha nás drží v nevědomosti a brání nám porozumět tvým věcem. Ale studium tvé nauky nás přivádí k chápání a poznání božských skutečností a poslušnost víry nás povznáší nad přirozené smýšlení (sv. Hilarius, O Trojici)
alioquin iustificatio ex fide nulla est, si fides ipsa fiat ambigva - není žádné ospravedlnění z víry, pokud se víra stane dvojznačnou (sv. Hilarius komentář k Matoušovu evangeliu)

Už skrze Zákon a proroky zvěstovalo Slovo stejně sebe i Otce. A ačkoli všichni lidé slyšeli stejně, přesto stejně nevěřili (sv. Irenej, Adversis haeresis IV)

Udělej všechno, abys byl nedůležitý, aby ses mohl oddat pláči, a ze všech svých sil se postarej, aby ses nedostal do hádek o víru a o věroučné názory, ale následoval obecnou Církev. Božství totiž nikdo nemůže pochopit ( poustevník Izaiáš)

Veliké věci učinil Bůh prostřednictvím Dona Boska. Byl by však učinil ještě více, kdyby Don Bosko měl více víry (sv. Jan Bosko)

Víra je souhlas bez hledání (Jan D.)
O zlých andělech píše Jan Damašský: „Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti“ (O pravé víře II)

Při modlitbě musíme mít živou víru. Proč? Protože víra je základem a podstatou dobrých skutků – bez ní nemáme život věčný (sv. Jan Vianney, kázání)
Bez pokání je těžké zachovat si víru (sv. Jan Vianney, kázání)

Jeden člověk naplněný žárem živé víry, stačí, aby obrátil celý národ (sv. Jan Z.)
Víra je jako hůl, kterou člověk podpírá třesoucí se tělo, aby mohl lépe jít. Víra podporuje slabý rozum, aby lépe poznával (sv. Jan Z.)
Jako totiž světlo temnotu proniká, tak víra proniká křesťanská tajemství (sv. Jan Z.)

Povolání k pravé víře je největší milost, a ty za ni vděčně Pánu děkuj a světu ukazuj svatou radostnou hrdost (sv. Jeroným)

Žádné novoty ve věcech víry (sv. Karel B.)

Apoštolské vyznání víry se končí slovem “Amen!”. Tímto slovem, které znamená “Tak jest”, potvrzujeme, že z celého srdce svého věříme všem pravdám, obsaženým v Apoštolském vyznání víry (katechismus kardinál Tomášek)

Tak vidíš, jak se lidé klamou! Mohou mít mne a mohou mě vlastnit, mohou ujít všemu zármutku a být plni radosti a útěchy, a přesto touží po zlu, které zdánlivě vypadá jako dobro, a v neuspořádané lásce se vrhají po pozlátku. Zaslepuje je totiž nedostatek víry, a tak nepoznají jed. A i když vidí, že jsou otráveni, nesnaží se vzít protijed (sv. Kateřina S., Dialog 47)
Podle čeho se pozná živá víra? Podle vytrvalostí ve ctnostech, která jí z žádného důvodu nedovolí otočit se nazpět ani jí z žádného důvodu na světě nevyruší ze svaté modlitby. Ledaže by duši k tomu volal akt poslušnosti nebo lásky, ale v žádném jiném případě se z modlitby nesmí vytrhnout (sv. Kateřina S., Dialog 65)
Celá vaše víra je založena na poslušnosti, protože poslušností mi ukazujete svou věrnost (sv. Kateřina S., Dialog 155)
Proto člověk, který je dokonale poslušný, ve světle víry již zdaleka vidí zlo a újmu, kteru by mu přineslo vlastnictví časných statků a cesta s břemenem vlastní vůle (sv. Kateřina S., Dialog 159)

Ani my tedy, jeho vůlí v Ježíši Kristu povolaní, se neospravedlňujme sami sebou, ani svou moudrostí nebo rozumností, ani zbožností nebo skutky, které jsme vykonali s čistým srdcem, nýbrž vírou, kterou od věků všechny ospravedlnil všemohoucí Bůh: jemu buď sláva na věky (sv. Klement I., list do Korinta 32)

Kdybych mohl vidět pravdy víry otevřenýma očima, pak bych oči zavřel, abych neztratil zásluhu víry (sv. Klement Maria Hofbauer)

Pamatuj, Pane, na své služebníky a služebnice N. a N. (kněz sepne ruce a setrva v tiché modlitbě) a na všechny zde přítomné jejichž víra a oddanost je ti dobře známa (liturgie římská)

Víra je základ celé křesťanské spravedlnosti, kořen veškeré blaženosti (sv. Petr K.)

Ulice, tržiště, síně penězoměnců a všechny veřejné místnosti cařihradské jsou plny lidí, co se přou o věcech víry (sv. Řehoř Naz. o situaci v Cařihradu v jeho době)

Sv. Řehoř Nysenský pochází z rodiny světců, o níž byla řeč v životopise sv. Basila. Bába byla Makrina, otec Basil, matka Emmelie, bratři Basil a Petr, sestra Makrina – všichni jsou ctěni jako světcové…Makrina zemřela a Řehoř pochovav ji, navštívil památná místa ve Svaté zemi, Nazaret, Betlém a Jeruzalém; shledav, že usedlí křesťané i poutníci nežijí, jak víra káže, zaváděl všude řád a kázeň podle předpisů církevních; také odsoudil a pokáral pouti, které se konají bez přísného dozoru církevního (Izidor Vondruška, Životopisy sv.)

Víra nemá zásluhy, jestliže lidský rozum jí dává důkazy (sv. Řehoř V.)

Víra je jediný prostředek, jenž vede ke sjednocení, neboť nám Boha představuje takového jaký skutečně je: nekonečného, trojjediného (sv. Terezie B., Věda kříže)

Jan (od Kříže) vyžadoval víru, která se spoléhá jedině na učení Ježíše Krista a Jeho Církve a neopírá se o žádná mimořádné zjevení…zda stigmatizovanou ženu viděl, odpověděl: „Neviděl jsem ji a vidět jsem ji ani nechtěl, neboť bych se musel velmi zarmoutit nad svou ubohou vírou, kdyby při pohledu na podobné věci měla jen maličko vzrůst“ (sv. Terezie B., Věda kříže)

Víra se nebojí hladu (Tertulián, O modloslužbě kap. 12)

Musí se říci, že ve víře se sbíhá dvojí. A to nejprve pohotovost rozumu, kterou je upravován k poslušnosti vůle, tíhnutí k božské pravdě: rozum totiž přisvědčí pravdě víry, ne jako zdolán rozumem, ale z rozkazu vůle: neboť nikdo nevěří, pokud nechce, hlásá sv. Augustin. A v tom je víra pouze od Boha. Za druhé se vyžaduje k víře, aby věřená se předkládala věřícímu. A to se pak děje skrze člověka, pokud „je víra ze slyšení.“ jak je v Řím 10 kap.; ale hlavně skrze anděly, skrze něž se lidem zjevují božské věci. Proto andělé nějak přispívají k osvěcování vírou. A přece jsou lidé osvěcování od andělů nejen o věcech víry, ale také o skutcích (sv. Tomáš A., Summa teologická I,111)
Andělé spolupracují na všem, co je nám k dobru ( I,144)
Kristu chyběla víra a naděje…místo víry měl odhalené vidění (I-II,65)
Víra nezůstává ve slávě po tomto životě (I-II,67)
Co do podstaty článků víry, nenastalo jejich rozmnožení postupem času, poněvadž cokoli věřili pozdější, bylo obsaženo ve víře dřívějších Otců, třeba zahaleně (II-II,1)
Ty věci patří samy sebou k víře, jejichž patření budeme v životě věčném požívat a skrze něž jsme vedeni k životu věčnému…první rozlišení věcí k věření je, že některé patří k velebnosti božství, některé pak patří k tajemství člověčenství Kristova
Žid 11,6: „ten, jenž přistupuje k Bohu, musí věřit“. Věřit však může někdo pouze, jestliže se mu předloží pravda, kterou by věřil. A tudíž bylo nutné sebrat pravdu víry v jedno, aby se mohla snáze všem předkládat, aby nikdo z nevědomosti od pravé víry neodpadl. A od takové sbírky vět byl přijat název vyznání
Jedině moci nejvyššího Velekněze přísluší nové vydání vyznání, jakož i všechny jiné věci, jež se vztahují na celou Církev, jako shromažďovat všeobecný sněm a jiné podobné (II-II,1)
Úkon věření má pevné přilnutí k jedné části, v čemž se shoduje s vědoucím a chápajícím. A přece jeho poznání není dokonané zřejmým viděním, v čemž se shoduje s pochybujícím, tušícím a domnívajícím. A tak je vlastní věřícímu přemítat s přisvědčením a tím se tento úkon věření rozlišuje ode všech úkonů rozumových, jež jsou o pravdivu nebo nepravdivu
O předmětu víry se dá uvažovat trojmo…věřit Boha…nic se nám nepředkládá k věření, leč pokud se to vztahuje na Boha…věřit Bohu…tvarovým předmětem víry je první pravda na níž člověk utkví….věřit v Boha, neboť první pravda je ve vztahu k vůli, podle toho jak má ráz cíle
K tomu, aby člověk došel k dokonalému vidění blaženosti, vyžaduje se nejprve, aby věřil Bohu jako žák vyučujícímu učiteli
Je člověku nutné přijímat jako víru nejenom to, co je nad rozum, nýbrž také to, co lze rozumem poznat. A to pro trojí. Nejprve, aby člověk došel rychleji poznání božské pravdy…Za druhé, aby poznání Boha bylo obecnější. Neboť mnozí nemohou prospívat ve vědeckém studiu buď pro tupost vlohy, nebo pro jiná zaměstnání a potřeby časného života, nebo též pro ochablost v učení. Ti by byli vůbec připraveni o poznání Boha, kdyby se jim božské věci nepředkládaly na způsob víry. Třetím způsobem pro jistotu. Neboť lidský rozum je v božských věcech velmi nedostatečný. Znamením toho je, že filosofové, zkoumající věci lidské přirozeným bádáním, v mnohém pobloudili a protikladně smýšleli. Aby tedy bylo u lidí poznání o Bohu bez pochybností a jisté, bylo třeba, aby se jim božské věci podávaly na způsob víry, jako řečené Bohem, jenž nemůže lhát
Články víry je člověk povinen výslovně věřit, jako je také povinen mít víru. Vzhledem však k jiným uvěřitelným není člověk vázán výslovně věřit, nýbrž pouze zahaleně či v přípravě ducha, podle toho, jak je připraven věřit, cokoli je obsaženo v božském Písmu
Vyšší lidé, jimž náleží jiné vzdělávat, jsou vázáni mít plnější znalost o věcech víry a více výslovně věřit
Po době zjevení milosti jak větší, tak menší jsou vázáni mít výslovnou víru o tajemstvích Kristových, zvláště vzhledem k těm, jež se všeobecně v Církvi oslavují a veřejně předkládají, jako jsou články o vtělení…Jiné pak jemné úvahy o článcích vtělení jsou někteří vázáni více nebo méně výslovně věřit, podle toho, jak to přísluší jednomu každému podle stavu a úřadu (II-II,2)
Trojí je vyznání, jež Písmo chválí…vyznání toho, co se věří. A to je vlastně úkon víry, který se vztahuje k cíli víry…Jiné je vyznání díkůčinění neboli chvály. A to je úkon bohopocty…Třetí je vyznání hříchů. A to směřuje k zničení hříchu, jež je cílem kajícnosti
Vyznávat víru není nutné ke spáse vždycky a na každém místě, nýbrž v některém místě a čase, když totiž opomenutím tohoto vyznání ubralo by se Bohu na povinné cti, nebo také bližnímu na prospěchu, jejž třeba poskytnout, kdyby třeba někdo otázán na víru mlčel a z toho se věřilo, že buď nemá víry nebo že víra není pravá nebo by jiní jeho mlčením byli odvráceni od víry. Neboť v takových případech je vyznání víry nutné ke spáse (II-II,3)
Víra je pohotovost mysli, jíž se v nás počíná věčný život, působící přisvědčení rozumu k věcem neviditelným (II-II,4)
Je nutné říci, že anděl před utvrzením měl víru a podobně člověk před hříchem
Víra ďáblů je jaksi vynucena ze samozřejmosti znamení. A tudíž nepatří k chvále jejich vůle, že věří
Lze tedy říci, že víra je v někom větší jedním způsobem ze strany rozumu, pro větší jistotu a pevnost; jiným způsobem ze strany vůle, pro větší ochotu či zbožnost nebo důvěru (II-II,5)
Víra je darem Božím (II-II,6)
Prvním počátkem očisty srdce je víra, která, jestliže se zdokonalí utvářenou láskou, působí dokonalou očistu (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,7)
Vírou předem vychutnáváme poznání, které nás učiní blaženými v budoucím životě (sv. Tomáš A., Compendium teologie 1,2)

Víra žádá se od tebe a vedle ní též spořádaný život, nikoli však vznešený důvtip anebo hlubokou znalost Božích tajemství (blahosl. Tomáš K., Následování Krista IV,18)
Všechen rozum a přirozené zkoumání ať jde až za vírou, nesmí ji předcházet ani ji bořit (NK IV,18)

Kam nedosáhne anděl rozumem, tam dosáhne prostý člověk vírou (sv. Tomáš V.)