Nyní zůstávají: víra, naděje, láska, tyto tři; ale největší z nich je láska (apoštol Pavel I Kor 13,13)
Da nobis fidei, spei, et caritatis augmentum - rozmnož naši víru, naději a lásku (římská liturgie, kolekta 13. neděle po Duchu Svatém)
Pán je blízko, o nic nemějte starosti: Pán je vždycky blízký všem, kdo ho upřímně vzývají v pravé víře, pevné naději a dokonalé lásce. On přece ví, co potřebujeme, dřív než ho prosíte: je stále připraven pomoci v jakékoli tísni všem, kdo mu věrně slouží. Hrozí-li nám proto něco zlého, nemáme si dělat velké starosti, jen máme vědět, že náš ochránce Bůh je nám nablízku (sv. Ambrož, výklad listu Fil)
Nemůže nikdo milovat, když nevěří, že je. Když pak věří a miluje, dobrým jednáním způsobí, že také doufá (sv. Augustin, O křesť. nauce)
Kdo věří něco jiného, doufá v něco jiného, něco jiného miluje, ten také jinak žije (sv. Augustin)
Kde je víra, naděje a láska, tam je přítomen Boží obraz (sv. Augustin)
Ve…víře, naději a lásce se vždy modlíme neochabující touhou (list Probě)
Boha je třeba ctít – tak sám tvrdí – vírou, nadějí a láskou (sv. Augustin, Enchiridion 3)

Vírou, láskou a nadějí provedli proroky dříve zvěstované povolání pohanů, které jim bylo milostí Boží dáno, aby je svou službou uskutečnili, a ty pohany, kteří v Pána uvěřili a milovali Ho, přijali do zaslíbení otců: že totiž Bůh veškerenstva na základě vzkříšení z mrtvých na místě svatosti, spravedlnosti a trpělivosti udělí věčný život, což slíbil skrze Toho, který zemřel a vstal (z mrtvých), skrze Ježíše Krista, jemuž dal království a vládu nade vším jsoucím, živým i mrtvým, jakožto i soud; a oni skrze Slovo Pravdy nabádali udržovat tělo bez poskvrny ke vzkříšení a duši bez úhony (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Je to totiž víra, která působí, že z bázně před budoucím soudem a tresty odporujeme nárazům neřestí. Je to naděje, která odvolává našeho ducha od přítomných věcí a všemi tělesnými rozkošemi pohrdá v očekávání budoucí odměny. A je to láska, která nás rozohňuje, abychom se drželi Krista, a zaněcuje ke konání duchovních ctností a vším, co tomu odporuje, pohrdá s plnou nenávistí (sv. Jan Kassián)

Láska upevňuje a oživuje víru, bez účinné lásky je víra mrtvá. Víra a naděje bez lásky dlouho nevydrží (sv. Jan Vianney, kázání)
Aby byly naše skutky záslužné pro život věčný, musí být spojeny se třemi podmínkami: s vírou, která nám ukazuje Boha všudypřítomného; s nadějí, která nám velí žít s úmylem líbit se Bohu a s láskou, která nám přikazuje tíhnout k Bohu jako k Nejvyššímu Dobru (sv. Jan Vianney, kázání)
Zeptáte se mě nyní, jaká by měla být modlitba, aby měla u Boha takovou moc? Odpovím krátce: musí být oživována živou vírou a zároveň silnou a neochvějnou nadějí, že pro zásluhy Ježíše Krista dostaneme to, za co se modlíme. A zároveň musí naši modlitbu provázet vroucí láska (sv. Jan Vianney, kázání)

Nejvyšší, slavný Bože, osvěť temnotu mého srdce a dej mi pravou víru, pevnou naději, dokonalou lásku, hlubokou pokoru, rozum a rozlišování, abych zachoval tvou pravou a svatou vůli. Amen (sv. František z A.)

Víra zatemní rozum a vyprázdní jej od veškerého přirozeného poznání, a tak ho připraví ke sjednocení s božskou Moudrostí. Naděje vyprázdní paměť o odtrhne ji od vlastnění všech stvořených věcí…a obrátí ji k vlastnění toho, v co doufá…A stejně tak láska vyprázdní vůli ode všech sklonů a tužeb po čemkoli, co není Bůh, a zaměří ji pouze k Němu…Poněvadž mají…tyto ctnosti za úkol odvrátit duši ode všeho, co je méně než Bůh, jejich důsledkem je sjednocení s Bohem (sv. Terezie B., Věda kříže)

Ctnosti božské…mají Boha za předmět, pokud jsme jimi správně usměrněni k Bohu…jsou nám vlity pouze od Boha…pouze Boží zjevení ve svatém Písmu prozrazuje tyto ctnosti (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,62)
Musí se říci, že je dvojí řád: totiž vzniku a dokonalosti. V řádu vzniku je hmota před tvarem a nedokonalé před dokonalým v jednom a témž, víra je před nadějí a naděje před láskou…v řádu dokonalosti láska předchází víru a naději (I-II,62)
Božské ctnosti se druhově liší od mravních a rozumových
Víra a naděje mají nějakou nedokonalost, protože víra je o tom, co se nevidí a naděje o tom, co není majetkem. Proto mít víru a naději o tom, co podléhá lidským možnostem, nemá ráz ctnosti. Ale mít víru a naději o tom, které jsou nad schopnost lidské přirozenosti, převyšuje každou ctnost, člověku úměrnou podle onoho I Kor 1,28 (I-II,62)
Měřítkem a pravidlem božské ctnosti je sám Bůh: neboť naše víra je upravena podle Boží pravdy, láska podle jeho dobroty, naděje podle velikosti jeho všemohoucnosti a dobroty. A to je měřítko, přesahující všechnu lidskou moc: protože nikdy nemůže člověk Boha milovat tolik, kolik má být milován, ani tolik věřit nebo doufat v něho, kolik má. Proto mnohem méně tam může být přesahování. A tak dobro takové ctnosti nenalézáme ve středu, nýbrž tím je lepší, čím se více přistupuje k největšímu…lze případkově pozorovat střed a krajnosti z naší strany (I-II,64)
Tři božské ctnosti přihlížejí k Bohu…jedna je bližší předmětu než druhá. A tímto způsobem láska je větší než jiné…víra je o neviděných věcech, naděje o nedosažených…milování lásky je o tom, co se již má: je totiž milované jaksi v milujícím a také milující skrze cit je tažen ke sjednocení s milovaným, proto se praví I Jan 4,16: „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.“ (sv. Tomáš A..,Summa teologická I-II,66)

Celý smysl nauky a výkladu musí být založen na lásce, která nikdy nekončí. Neboť je nutno dobře vyložit, čemu je třeba věřit, v co je třeba doufat a co je třeba konat: Ale především je třeba vždy zjevovat Kristovu lásku, aby každý pochopil, že každý úkon ctnosti skutečně dokonale křesťanské nemá jiný původ než Lásku a žádný jiný cíl než Lásku (Tridentský katechismus, předmluva č. 10)

Darů přirozených se dostává lidem dobrým stejně jako zlým, ale milost čili láska je zvláštním údělem vyvolených a ta teprve nás činí hodnými věčného života. Tato milost je nade vše ostatní, že ani dar proroctví ani moc konat zázraky a sebe hlubší bádání o věcech božských nejsou bez ní ničím. Ani víra a naděje ani jiná ctnost nejsou tobě milé bez lásky, bez tvé milosti (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,55)

Poněvadž však Církev usiluje o oslavu Kristovu, stává se podobnější svému vznešenému vzoru, když stále roste ve víře, naději a lásce, a ve všem hledá a plní Boží vůli. A tak církev i ve své apoštolské práci právem vzhlíží k té, která zrodila Krista, jenž se proto počal z Ducha Svatého a zrodil se z Panny, aby se prostřednictvím Církve zrodil a rostl také v srdci věřících. (II. Vatikánský koncil, LG 65)

Sv. Žofie (řecky: Sofia, česky Moudrost) je matka tří svatých dcer, které se nazývaly Fides, Spes a Charitas – Víra, Naděje a Láska. Byly sťaty za Hadriána ve věku 12, 10 a 9 roků (I. Vondruška v Životopisech svatých)