Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím (Apokalypsa 2,29)
Domníváme se, že není ani myslitelná existence pastorační metody, která by platila pro všechny a dala se všem přizpůsobit. Před námi to uvedl Řehoř Naziánský jako jeden z axiomů svého učení. Je vyloučeno, že by bylo možné použít jedinou metodu. Aby všichni rostli v lásce, bude zapotřebí měnit způsoby přístupu k lidským srdcím, nikoli nauku. Proto se bude jednat o pastorační péči s proměnlivými způsoby, nikoli s proměnlivou naukou (sv. Řehoř V.)
Sv. Anselm učí, že Maria jako Matka Boží zprostředkuje hřísníkům spasení, hříšníci ale že spasení dojdou hlásáním její chvály. Nemohou ovšem všichni kázat, všichni však ji mohou velebit a v důvěrných rozhovorech s příbuznými a přáteli přednosti, moc a milosrdenství Panny Marie oslavovat a tak jiné přimět k tomu, aby se ctiteli Rodičky Boží stali (sv. Alfons L., Loretánské litanie)
Bože můj, s obětí Panny Marie i svou spojuji. Obětuji tobě Syna tvého pro nás vtěleného a prosím pro zásluhy jeho o tvou milost. Já ji nezasluhuji, ale Ježíš Kristus se ti obětoval, aby mě ji získal. Z lásky k Ježíši smiluj se nade mnou (sv. Alfons L., Obětování Pána Ježiše)
Když jsme přítomni na Mši svaté, vzdáváme tím Bohu větší úctu než všichni andělé a svatí v nebi, protože je to úcta vzdávaná nejen skrze stvoření. Ve Mši svaté totiž obětujeme Bohu samého Ježíše Krista, který Jemu vzdává úctu způsobem nanejvýš dokonalým (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Deset zásad k dobrému životu:
1. Ráno hned po probuzení začni den modlitbou. Každý den věnuj půl hodiny meditaci nebo alespoň čtvrt hodiny na čtení nějaké duchovní knížky. Snaž se účastnit Mše svaté, navštiv Nejsvětější Svátost a obraz Matky Boží. Během dne se pomodli zbožně růženec; večer zpytuj svědomí a vzbuď lítost.
2. Choď často ke svaté zpovědi a svatému Přijímání alespoň jednou týdně nebo dokonce častěji, jestli je to možné, podle rady duchovního otce.
3. Vyber si stálého zpovědníka - zkušeného a zbožného, řiď se vždy jeho doporučeními, když se jedná o věci duchovní i jiné; neodcházej od něho bez vážného důvodu.
4. Vyhýbej se lenosti, špatné společnosti, neslušným rozhovorům a především příležitostem ke hříchu, zvláště takovým, které skrývají v sobě nebezpečí pro zdrženlivost.
5. Ve chvílích, kdy zakoušíš pokušení, zvláště taková, která ohrožují ctnost čistoty, udělej znamení Svatého Kříže a opakuj (třeba v duchu) jména Ježíše a Marie až do chvíle, kdy pokušení pominou.
6. Jestli se dopustíš nějakého hříchu, okamžitě ho lituj a zjednej nápravu. A jestli je to těžký hřích, běž co nejrychleji ke zpovědi.
7. Pokud jen můžeš, snaž se poslouchat kázání a přednášky; buď členem nějakého náboženského společenství. Ne za jiným účelem, než pouze za účelem péče o spásu.
8. Modli se často k nejsvětější Panně Marii, k její úctě zachovávej půst v sobotu a o vigiliích jejích hlavních svátků.
9. V nepříjemných a bolestných událostech jako jsou nemoci, ztráta věci nebo blízkých osob, pronásledování, sjednoť se ve všem s vůlí Boží, snaž se zachovat vnitřní pokoj i trpělivost a říkej: „Bůh to chce (nebo: Bůh to chtěl), ať se tedy tak stane.“
10. Jednou do roka se snaž zúčastnit duchovních cvičení. Jestli to není možné, můžeš si je vykonat přímo doma. Můžeš se modlit, číst duchovní četbu a tento čas trávit ve ztišení (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Spojeni stejnou láskou, jsme všichni posluchači toho, který je pro nás v nebi jediným učitelem (sv. Augustin, k žalmu 131)
Jen si těch lidí všímejte: chtějí dobře žít a již se proto rozhodli, ale jsou méně schopni snášet zlo než hotovi činit dobro. Přitom ke křesťanově síle nepatří jen konat, co je dobré, ale také vydržet, co je zlé. A tak ti, kdo projevují horlivost pro dobré skutky, ale nechtějí nebo nedovedou snášet hrozící útrapy jsou slabí. Kdežto ti, které nějaká špatná touha učinila milovníky světa a odvedla je od dobrých skutků, jsou churaví a nemocní, neboť jejich choroba působí, že nemohou dělat nic dobrého, jako by neměli vůbec žádnou sílu…I co bylo silné, jste zahubili. Kdybych totiž nedbal o toho, kdo bloudí a kdo se ztrácí, zachtělo by se bloudit a ztratit i tomu, kdo je silný…Mé ovce bloudí po všech horách, po všech pahorcích, po celé zemi se rozprchly. Co znamená: Po celé zemi se rozprchly? Jdou za vším pozemským, mají zálibu v tom, co se na zemi blýská. Nechtějí zemřít, aby tak byl jejich život skryt v Kristu…zrodila je jediná matka – pýcha. Právě matka všech, Církev, a právě pastýř v ní přece všude hledá ty, kdo bloudí (sv. Augustin, Sermo 46)
Kdo z nás je schopen někoho vykoupit? Jeho krví, jeho smrtí jsme byli vykoupeni ze smrti, jeho ponížením jsme byli pozdviženi (sv. Augustin, kázání k svěcení biskupa)
K jiným náboženstvím máme mít dokonalou nenávist, ale k lidem, kteří jsou pohané máme mít rozlišující lásku. Dokonalá rozlišující láska je jen ta, v níž ze srdce toužíme, aby se pohan nebo kacíř obrátil a vstoupil do Pravé Církve, a tak si zachránil duši. Naopak dokonalá neláska spočívá v tom, že necháme pohana nebo kacíře v jeho bludu a říkáme mu, že si může zůstat ve svém omylu a stejně dojde spásy. To je zlo největší a falešná láska, která má kořen u zlého ducha (sv. Augustin)
Dvakrát se učedníci vydali lovit ryby na Pánův pokyn. Jednou před Jeho umučením a potom po Jeho zmrtvýchvstání. V tomto dvojím rybolovu lze spatřit celou Církev. Církev, jak je nyní a jak bude po vzkříšení z mrtvých. Nyní přijímá nevyčíslitelné množství, včetně dobrých i zlých, po vzkříšení zahrne jenom dobré (sv. Augustin, Sermo 248,)

Bůh je celým naším učením, cestou po níž jdeme, jediným prostředkem k poznání nejvyšší pravdy (sv. Basil, De laude solitariae)

Písmo „nejpřímější ukazatel na cestě lidského života“ (sv. Benedikt, Řehole)
Schopnějším žákům vyložit příkázání Pána slovy, zatrvzelejším a prostším ukázat božské učení svým každodenním příkladem
Napomínáním pomáhá druhým k polepšení a zbavuje i svých vlastních chyb
Ať jednou používá hrozeb, jindy laskavosti, tu ať ukazuje učitelskou přísnost, tu dobrotivou otcovskou lásku. S neukázněnými a neklidnými ať jedná přísněji, zatímco poslušným, mírným a trpělivým ať jen domlouvá, aby je příměl k většímu zdokonalení (sv. Benedikt, Řehole)

Proti tobě (Maria) se prohřešuje nejen ten, kdo tě uráží, ale i ten, kdo tě nevzývá (sv. Bonaventura v Litaniích loretánských od sv. Alfonse L)

Můj synu, nediv se, když tvé kázání nemá úspěch: pracuješ na půdě, kterou ještě nezavlažil déšť. Pamatuj, že když Bůh chtěl obnovit svět, poslal nejdříve déšť, tj. Andělský pozdrav, tak byl obnoven svět. Ve svých kázáních proto vyzývej k modlitbě růžence a budeš sklízet velké plody pro duše (P. Maria k sv. Dominikovi, uvádí sv. Ludvík M. Grignion v knize Úžasné tajemství svatého růžence)

Nejbožštější ze všech božských skutků je spolupracovat s Bohem na spáse duší (sv. Dionýsius Areopagita)

Denně se ponižuje Král nebes i země jako tehdy, když sestoupil z královského trůnu do lůna Panny! Denně sestupuje z Otcova lůna dolů na oltář. Denně se nám představuje v podstatě chleba. Jak obdivuhodná velikost! Jak úžasná blahosklonnost! Jak vznešená pokora! Jak pokorná vznešenost! Pán vesmíru, Bůh a Boží Syn se tak snižuje, že se pro naši spásu skrývá v nepatrné podstatě chleba. Celé lidstvo, užasni! Zachvěj se, celá země! A nebe ať jásá, když je na oltáři v rukou kněze Syn živého Boha! Všichni musí padnout nakolena, aby prokázali Pánu, živému a pravému Bohu, chválu, slávu a čest! Celá země ať se ti klaní a také my se ti klaníme, Pane Ježíši Kriste, zde a na všech oltářích celého světa a oslavujeme tě, neboť skrze svůj svatý Kříž jsi vykoupil svět. Ten, který trůní po pravici Otce, je zde. Proto prosím všechny své bratry se vší láskou, jaké jsem schopen, aby prokázali všechnu úctu a všechnu čest nejsvětějšímu Tělu a nejsvětější Krvi našeho Pána Ježíše Krista! Když svatá Panna je tak uctívána za to, že nosila ve svém lůně Ježíše Krista, a když se svatý Jan Křtitel neodvážil dotknout svaté Kristovy Hlavy, jak dokonalý a svatý musí být ten, kdo tohoto Pána přijímá do svých úst a do svého srdce! Nenechávejte si nic ze sebe, ze svého já pro sebe. Nenechávejte si nic pro sebe, aby si od vás mohl vzít všechno ten, který se vám celý daruje. Chci, abyste nejsvětějšímu Tělu a nejsvětější Krvi našeho Pána prokazovali všechnu čest! A chci, aby tato svatá tajemství byla všude uctívána a přechovávána na nejvzácnějších místech a v nejvzácnějších nádobách.Tento duchovní boj musí být veden s největším nasazením především tam, kde je náš Pán nejvíce zneuctíván a kde se nikdo neodvažuje se za něho zasadit (sv. František z A.)

Dosud jsem ti nic neřekl o slunci duchovních cvičení, jímž je přesvatá, posvátná a naprosto svrchovaná oběť a svátost mše, střed křesťanského náboženství, jádro zbožnosti, duše uctívání, nevýslovné tajemství, jež v sobě obsahuje propast božské lásky a jímž se na nás Bůh skutečně obrací a uděluje nám velkoryse své milosti a svá dobrodiní (sv. František S., Filotea)
Modlitba konaná ve spojení s touto božskou obětí má nevýslovnou moc, takže, Filoteo, skrze ni oplývá duše nebeskými dary, jakoby „opřena o svého milého“ (Pís 8,5), jenž ji tak naplňuje duchovními vůněmi a slastmi, že je „jako sloup dýmu, ovanuta vůní kadidlovou z myrhy a z nejjemnějšího koření kupeckého“ (Pís 3,6).
Všemožně se tedy snaž být na mši svaté denně, abys tam s knězem předkládala za sebe i za celou Církev oběť svého Vykupitele Bohu, jeho Otci. Je tam vždycky také velké množství andělů, jak říká sv. Jan Zlatoústý, aby uctívali toto svaté tajemství, a jsme-li tam s nimi a se stejným úmyslem i my, můžeme v takovém společenství obdržet spoustu darů, které nám budou jen užitečné. Při tomto božském konání se sdružují sbory církve vítězné i církve bojující a připojují se k Pánu Ježíši, aby spolu s ním, v něm a skrze něho uchvacovaly srdce Boha Otce a plně nám přivlastňovaly jeho milosrdenství. Jaké to štěstí pro duši, jestliže zbožně přispívá svými vzněty k dobru tak vzácnému a žádoucímu! (sv. František S., Filotea)
Sv. František S. dělal kříž takto: Dotýkaje se čela si říkal: “Sám ze sebe nemohu nic;” když se dotýkal hrudi: “S Bohem mohu všechno.” A končil dotekem ramen: “Chci dělat vše jen z lásky k Bohu.” K opětnému sepnutí rukou dodával: “Bohu sláva a mně pohrdání.”
Bůh neměří dokonalost počtem věcí, které pro Něho konáme, ale způsobem, jak je konáme (sv. František S.)
Mysleme často na věčnost a události tohoto pomíjivého života nás budou znepokovat čím dál méně (sv. František S.)

Lepší když je stádo bez pastýře, než když má za pastýře vlka (sv. Ignác z Loyoly)

Láska rozhoduje o tom, co se má dělat nebo nedělat, měnit, nebo neměnit. Je vůdčím principem, z něhož má všechno vycházet, a cílem, k němuž má všechno směřovat. Co se děje se zřetelem na lásku anebo je láskou inspirováno, není nikdy nepatrné a je vždy dobré (blahosl. Izák z Hvězdy)

Duše se získávají na kolenou (sv. Jan z Avily)

Lidská přirozenost je nakloněná ke zlému a občas s ní musíme jednat velmi tvrdě. Veškeré naše činy by však měly být vedeny láskou, stejně jako celým můj život, kněžské úsilí a ideály vycházely z lásky k chudé, opuštěné mládeži. My jsme přáteli našich chlapců, nahrazujeme jim rodiče. Udělají pro vás cokoli, pokud pochopí, že vám jde o jejich vlastní dobro. Důvěru svých chlapců si získáte, když se k nim budete chovat jako dobrý otec, který své děti trestá a krotí pouze z povinnosti, když to důvody a spravedlnost vyloženě vyžadují (sv. Jan B., dopis)

Jelikož jsme údy Ježíšovy a děti Mariiny, musíme mít tedy s naší Hlavou a s naší Matkou jedno srdce a všechno konat se Srdcem Ježíše a Marie (sv. Jan Eudes, Cuore ammirabile 1)

Kdo nechce nic jiného kromě Boha, nepotácí se v temnotách, i kdyby ho všichni měli za nejhloupějšího a nejubožejšího z lidí (sv. Jan od Kříže)
Jedna jiskra čisté lásky je před Bohem cennější, pro duši prospěšnější a pro Církev blahodárnější než všechny ostatní skutky dohromady, i když se zdá, že duše nedělá nic (sv. Jan od Kříže, Duchovní píseň)
Pokrok v duchovním životě není možný bez následování Krista. On je cesta, pravda a život i brána, jíž musí projít každý, kdo chce být spasen (Výroky 76)
Kdo nehledá než Boha, ten nebloudí v temnotách, byť by sám sobě připadal sebevíc temný a ubohý (sv. Jan o K.)

Chceme-li přesvědčit druhé, je potřeba nejdříve přesvědčit sebe (sv. Jan Vianney)

Od nejútlejšího věku vybavte děti duchovními zbraněmi a učte je rukou žehnat čelo (sv. Jan Z., Omelia 12,7)

…není možno charakterizovat farnost v Arsu lépe než slovy, kterými Pius XII. hovoří o křesťanské farnosti: „Centrem farnosti je kostel a v kostele svatostánek se zpovědnicí po boku, kde mrtvé duše nacházejí život a nemocné nalézají zdraví“ (blahosl. Jan XXIII., encyklika Saceroditii nostri primordia)

Ať v tobě najde svou učitelku a ty se dívej s úžasem na její nezkušené dětství. Ať ani u tebe ani u svého otce nevidí nikdy chování, které vede ke hříchu, protože děti nás napodobují. Pamatujte si…více ji můžete vychovávat příkladem než slovem (sv. Jeroným Ep. 107,9)
Jeruzalém je město jako každé jiné. Je tu veřejný senát, jsou tu oficiálové, herci, kejklíři, nevěstky, nesčíslné množství lidu ustavičně se měnícího a vlnícího, ze všech končin světa sehnaného. Krátce: vše bys tu nalezl, čemu si přeješ uniknout. Poustevníku je třeba se uchýlit z města na venkov a v samotě hledat Krista (sv. Jeroným sv. Paulínu z Noly, I. Vondruška,. Životopisy sv.)

Sv. Karel Boromejský ihned po Tridentském koncilu začal s obnovou milánské diecéze tím, že zavedl ve všech farnostech pobožnost svatého růžence

K čemu založil Pán Ježíš Církev? Pán Ježíš založil Církev, aby místo něho učila pravdám Božím, posvěcovala věřící a vedla je k zbožnému životu (katechismus kardinál Tomášek)

Láska musí být ryzí: svého bližního máte milovat takovou láskou, jakou milujete mne. Víš, kdy si člověk milující duchovní láskou uvědomí svou nedokonalost? Když se rmoutí tím, že milovaný tvor dost neopětuje jeho lásku, že ho nemiluje stejně silně nebo mu chce odepřít svou blízkost či útěchu nebo když vidí, že milovaný tvor miluje někoho jiného víc než jeho. Podle těchto a mnoha dalších příznaků si tvor může uvědomit nedokonalost své lásky ke mně a k bližnímu…Všechno je způsobeno tím, že kořen jeho duchovní sebelásky stále není pořádně vytržen (sv. Kateřina S., Dialog 62)

Žádné jídlo věru není duchu lahodnější než poznání pravdy (Laktancius, De false relig. I,1)

Svatý Dominik velkodušně za Církev katolickou bojovat začal, nedůvěřoval zbraním, nýbrž hlavně té modlitbě, kterou nazval růžencem a první sám konal a skrze své duchovní syny daleko široko rozšířil (Lev XIII., encyklika Supremi Apostolatus officio)

Činy naše, prosíme, Pane, vnukáním předcházej a pomocí provázej, aby všechno naše modlení a konání od tebe bralo počátek a počato, tebou skončeno bylo. Skrze… (liturgie římská, modlitba před 5. čtením soboty Suchých dnů v postě)

Snaž se dosáhnout co nejvyššího stupně dokonalosti, protože tak, jak umřeš, zůstaneš po celou věčnost (sv. Maxmilián Kolbe)

Hle, nebeský Otče, naše sv. Matka Církev obětovala ti nyní na oltáři neskonale vznešeného Beránka, jehož jsi nám kdysi dal, aby byl za nás obětován. Přijmi jej tedy s tak převelikou láskou, jak jsi kdysi uvítal svého Syna, když se vracel ze světa do svého království, a tobě, svému Otci, ukázal nesmírné zásluhy svého člověčenství a oslavené rány svého těla. Kéž tyto rány, nejdobrotivější Otce, nikdy nezmizejí z tvých oči; ať ti vždy připomínají, jakou nesmírnou náhradu ti poskytl božský Spasitel za naše hříchy! Skrze tuto neposkvrněnou oběť smiluj se nade mnou, nade všemi hříšníky i nade všemi věřícími, živými i zemřelými a uděl nám všem milosrdenství, milost, odpuštění hříchů a život věčný (sv. Mechtilda)

Je jeden den v roce, ve kterém když člověk pracuje, bude bohatý, ale pro své stáří jsem zapomněl, který to je. Ani jeden den tedy nezapomeňte pracovat, aby ten den, v kterém byste nepracovali, nebyl právě ten požehnaný a abyste se pak celý rok nenamáhali nadarmo. Tak i my, jestliže pracujeme nepřetržitě, najdeme cestu života (mnich, neznámý)
Co je lepší, mlčet nebo mluvit? Neznámý poustevník: Jestliže jsou ta slova neprospěšná, zapuď je a mlč, jestliže jsou dobrá, dej dobru prostor a mluv. Ale i když jsou dobrá, nemluv dlouho, ale rychle přestaň a budeš mít klid
Jestliže se nemůžeš ovládnout, uchyl se do samoty. Ten, kdo bydlí s bratřími, nesmí totiž být hranatý, ale kulatý, a musí být bdělý, aby všechny získal a pomocí bázně před Bohem chránil svou mysl (mnich neznámý)

Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm, ano, hned ho oslaví. Slávou nazývá Kristus na tomto místě své vyvýšení na kříž. Neboť kříž je Kristovou slávou, ano jeho povýšením. Sám přece říká: A já až budu vyvýšen, potáhnu všechno k sobě (sv. Ondřej K., Oratio 9)

Kdo hřeší a zvláště kdo nemravně žijí, ty křesťané vylučují ze svého společenství. Ty, kteří se oddali hříšnému životu či jinak se nedůstojně chovají, křesťané oplakávají jako mrtvé pro Boha. Jestliže změnili své chování, přivádějí je zpět jako zmrtvýchvstalé. Přece však je přijímají nazpět váhavěji, než je přijímali na počátku. Kteří po vyznání víry, klesli, těm nesvěřují žádné řízení a vedení Církve (Origenes, Contra Celsum)

Výchozím bodem pastoračního úsilí je exorcismus (Pius VII.)

„Je nutno“, abychom užili slov Lva XIII., „aby dítě nebylo vyučováno náboženství jen v některých hodinách, nýbrž aby všechno vyučování bylo proniknuto duchem zbožnosti.” Není-li toho, neproniká-li a nezahřívá-li nitro učitelů i žáků posvátný duch, málo užitku pojde z kterékoliv nauky, a tudíž často vzniknou nemalé škody (Pius XI., encyklika Divinis illius Magistri)
Všichni, ať si zvolili jakýkoli stav a jakoukoli čestnou formu života, mohou a musí následovat nejdokonalejší vzor veškeré svatosti, který dal Bůh lidem, našeho Pána Ježíše Krista. S Boží pomocí kéž dospějí k nejvyšší křesťanské dokonalosti, jak nám to ukazuje příklad mnoha světců (Pius XI,. Casti connubii)

Někdo vypadá, že mlčí, ale jeho srdce přitom odsuzuje druhé. Takový člověk stále mluví. A někdo jiný zase mluví od rána do večera, ale přitom dodržuje mlčení, to znamená, že neříká nic bez duchovního prospěchu (Poimen)

Shromáždil u sebe několik bratří zbožného života a mravů, kteří si duchovně rozuměli a žili ve vzájemné lásce a svornosti (sv. Prokop, životopis)

Představený ať umí v pravý čas mlčet a v pravý čas promluvit, aby nemluvil o tom, o čem má pomlčet, a nezamlčel, co má vyslovit. Neuvážené mluvení přece zavádí druhé do omylu a nemístné mlčení zase nechává v omylu ty, kteří mohli být poučeni (sv. Řehoř V.)
Když se pastýř bojí říci pravdu, nedělá nic jiného, než že svým mlčením vlastně utíká…Neboť každý, kdo přijímá kněžskou službu, přijímá povolání hlasatele, který má předem ohlašovat, že za ním přichází strašný soudce (sv. Řehoř V., Pastýř II)

Církev podle nauky Tridentského koncilu je založena na Ježíši Kristu a apoštolech. Veškerá pravda je jí předávána každého dne z inspirací Ducha Svatého. Je tedy naprostým nesmyslem a křivdící nespravedlností sugerovat jí obnovu a obrození, což prý je nezbytné pro její bezpečnost a rozvoj, jako by se Církev mohla smířit s bludy, zpátečnictvím či jinými neštěstími (papež Řehoř XV., encyklika Mirari vos r. 1832)

Skutečným základním kamenem duchovního života jsou svátosti, nevyčerpatelný pramen milosti (sv. Silván z hory Athos)

Zdržuj se sváru a umenšíš hříchů; neboť člověk prchlivý zapaluje svár; muž hříšný rozdvojuje přátele a mezi pokojné vnáší nepřátelství (kniha Sirachovcova 28,10-11)

Neboť s Božími věcmi je třeba zacházet velmi obezřetně a prozíravě, zvláště pak v záležitosti tak důležité a úřadu tak vznešeném jako je vedení duší, při němž správný postup způsobí nezměrný prospěch; každé pochybení však nedozírnou škodu (sv. Terezie B., Věda kříže)
Tak mnozí nacházejí v Bohu a duchovních věcech velké zalíbení a „považují to za něco nadpřirozeného a duchovního, zatímco to jsou často jen ryze přirozené a lidské činnosti a žádosti. Proto smí duše vyprahlost a tmu pokládat za šťastné znamení: její osvobození si teď bere na starost sám Bůh, On sám jí vytrhne její mohutnosti z rukou.“ (sv. Terezie B., Věda kříže)

Celino, v těch několika okamžicích, které nám zbývají, neztrácejme čas, zachraňujme duše, které padají do záhuby jako vločky sněhu, zatímco Ježíš pláče (sv. Terezie z L., dopis sestře)

Spása množství je před pokojem jakéhokoli jednotlivého člověka. A proto, když někteří překážejí svou špatností spáse celku, není správná obava z jejich odporu u kazatele nebo učitele určeného k hlásání spásy pro celek (sv. Tomáš A., Summa teologická III,42)
Pán svou naukou nezjevil veškeré hlubiny své moudrosti nejen zástupům, nýbrž ani učedníkům, jimž řekl Jan 16,12: „Mám ještě mnoho vám říci, čeho nemůžete nyní unést“. Přece však, cokoli měl za vhodné zjevit jiným ze své moudrosti, předložil nikoli skrytě, nýbrž veřejně, třebaže nebylo ode všech porozuměno
Bylo vhodné, že Kristus nesepsal své učení…příslušel Kristu jako nejvznešenějšímu učiteli, ten způsob, aby svou nauku vtiskl do srdcí svých posluchačů…také u pohanů Pythagoras a Sokrates, kteří byli nejznamenitější učitelé, nechtěli nic napsat (sv. Tomáš A.,Summa teologická III,42)

Právem se předkládají všechny nejdůležitější pře Božího lidu Petrovi, neboť římský biskup je má posoudit; a úřady matky Církve jsou podřízeny Petrovi, neboť nakolik jsou povolány podílet se na pastorační péči, uplatňují jemu svěřenou pravomoc (sv. Tomáš B., Ep. 74)

Synu, nermuť se, když někdo o tobě zle smýšlí nebo o tobě mluví, co nerad slyšíš. Sám pak právem smýšlej o sobě ještě hůř a neměj nikoho za slabšího, než jsi sám (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,28 – Proti utrhačným jazykům)
Zřídka se nalezne přítel tak věrný, aby vytrval v každé tísni. Ty, Pane, jediný jsi ve všem nejvěrnější a druhého takového není (Jud 9,19) (NK III,45)
Co sám rád nemám, toho se musím bedlivě varovat. Ó, jak je dobře a pro pokoj žádoucí mlčet o lidech a nevěřit hned všemu bez rozdílu a neroznášet pak dále, co jsme slyšeli! Jak je dobře, málokomu se svěřovat, tebe, zpytatele srdcí, vždy vyhledávat (Přísl. 24,12) a netočit se podle větru lidských řečí (Ef 4,14), nýbrž sobě přát, aby se v nás i mimo nás všechno dělo tak, jak se líbí tvé vůli (NK III,45)

Potoky slz mi z očí kanou nad těmi, kteří ruší tvůj zákon. Ty, Pane, ty jsi spravedlivý, správná jsou tvoje rozhodnutí. Právem jsi dal svá přikázání, mocně, pevně a spravedlivě. Sžírá mě hněv k mým nepřátelům, že na tvá slova zapomněli (žalm 118,136-139)
Vstaň, ustrň se zas nad Siónem, nadešel k slitování čas (žalm 101,14)