26.1 Svatí všeobecně

Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, velký a hrozný, nad všechny vyvýšený (žalm 88,8)
Ale v celém svém chování buďte svatí, jako je svatý ten, který vás povolal. Stojí přece v Písmu: ‘Buďte svatí, neboť já jsem svatý.’ (apoštol Petr, první list 1,15-16)
V rozhodnutí nebeských poslů je rozsudek, výpovědí svatých je věc uzavřena (kniha Daniel 4,14)
Především ctíme ty, mezi nimiž spočinul Bůh, On jediný svatý odpočívá mezi svatými (srov.Iz 57,15) jako svatá Matka Boží a všichni svatí. To jsou ti, kteří, nakolik je to možné, se stali podobnými Bohu svou vůlí a skrze přetvoření s Boží pomocí jsou nazýváni skutečně bohové (srov. Ž 82,6), nikoliv skrze přirozenost, ale skrze možnost, tak jako rozpálené železo je oheň nikoliv podle přirozenosti, ale podle možnosti a účasti na ohni. Říká totiž: Buďte svatí, protože já jsem svatý (Lv 19,2) (sv. Jan D., Ortodoxní víra III)
Je nejen dovoleno, ale i svaté a spasitelné svaté a světice, přede všemi pak Královnu svatých, Marii vzývat a prosit, aby nám milost vymohla - to patří k článkům víry od Církve svaté na sněmech obecných prohlášených proti kacířům, kteří zavrhují tento obyčej jako urážku Ježíše Krista, jenž jediným prostředníkem naším býti má. Jestliže ale Jeremiáš po smrti své se modlí za Jeruzalém (II Mak 14,14); jestliže starcové ve Zjevení (6,8) modlitby svatých Bohu přednášejí; jestliže sv. Petr učedníkům svým slibuje, že po smrti na ně nezapomene (II Petr 1,15); jestliže Štěpán za pronásledovatele své (Skt 7,69), sv. Pavel za průvodce své se modlí (Skt 27,24; Ef 2,16; Fil 1,4; Kol 1,3); zkrátka, jestliže svatí za nás prosit mohou, proč bychom my je vzývat nesměli, aby za nás orodovali? Sv. Pavel poroučí se v modlitby učedníků svých: „Bratři modlete se za nás“ (I Sol 5,25), sv. Jakub nás napomíná, abychom se za sebe vespolek modlili: „Modlete se za sebe navzájem, abyste byli spaseni“ (5,16), proto i my za sebe navzájem prosit můžeme. Ježíš Kristus je všem prostředníkem ze spravedlnosti, který svými zásluhami s Bohem nás usmířil, kdo to popírá? Ale z druhé strany bezbožné by bylo popírat, že Bůh milerád dává milosti své na přímluvu svatých, obzvláště Rodičky své Marie a Pán Ježíš si vroucně přeje, abychom ji vroucně ctili a milovali. Komu není povědomo, že z úcty matkám prokazované i synové mají čest? (sv. A. Liguori, Chvály mariánské)
Svatý Augustin učí, že následováním ctností svatých a světic Božích nejjistější a nejvydatnější pomoci jejich získáváme, protože svou přímluvou tím horlivěji se nás ujímají, když pozorují, že se snažíme konat jejich ctnostné skutky. Panna Maria, Královna svatých a nejpřednější ochranitelka naše si přeje, aby duše, kterou Ona z moci ďáblovy vysvobodila a s Bohem spojila, hleděla ji následovat, neboť duši převráceného života nemůže bohaté milosti udělit, jak by si přála (sv. Alfons L., O ctnostech P. Marie)

V těle mučedníků ctím rány pro Krista přijaté, ctím památku nesmrtelného rekovství, ctím popel, vyznáváním Krista posvěcený, ctím tělo, které mě ukazuje, jak mám Pána Boha milovat a které mne učí pro Pána nebát se smrti (sv. Ambrož)

Svatí jsou oděni spravedlností, jeden více, druhý méně (sv. Augustin)
Všichni svatí jsou anděly, protože jsou Božími posly (sv. Augustin, k Janovu evangeliu)
Božská Písma neobsahují pouze příkaz Boží, ale též život a mravy spravedlivých, proto aby, pokud je snad skryto, jakým způsobem má být vykládáno, co je přikazováno, bylo to pochopeno ze skutků ze spravedlivých (sv. Augustin, O lži)

Jsou tři věci, které jsou tak velké, že ani Bůh nemůže učinit nic většího, každá totiž ve svém řádu: Kristovo lidství, mateřství Panny a podstatná sláva svatých v nebi, to je patření na nejvyšší dobro (sv. Bernard)

Roku 1260 bylo v Narbonnu připojeno k řeholi několik prospěšných dodatků, a Bonaventura převzal úlohu, že na potlačení rozličných bludných pohádek o sv. Františku v lidu rozšiřených, sám složi správný životopis tohoto světce,jejž skutečně již za přištlího roku dokončil. Když spis ten skládal, zavital k němu jednoho dne Tomáš Akvinský. Když uslyšel, co dělá, nechtěl ho v práci vyrušovati a odešelřka: „Nechme s pokojem svatého pracovati o svatém (sv. Bonaventura, životopis)

Pocti mého Otce! Miluj mne! Poslouchej mého Ducha! Skloň se před mou Matkou jako před svou Paní! Cti všechný moje svaté! (sv. Brigita, Revelaciones I,3)

Všech svatých přednosti všechny, ó Panno v sobě jsi spojila (sv. Jordán, Cont. de V. M.)

Slovo bylo na počátku. Ač staré, zjevilo se jako nové a v srdcích svatých je stále novým (list Diognetovi)

Hospodine, sešli své hrdiny! (SZ, prorok Joel 4,11)

Jsem hříšník a moc si o sobě nemyslím, ale obracím se na nejlepší Boží služebníky, aby za tebe prosili požehnaného Krista a jeho Matku. Nezapomínej však, že ani všichni svatí tě nemohou učinit tak milou Kristu, jak to můžeš dokázat ty sama. Záleží na tobě (sv. Kajetán, dopis Alžbětě portugalské)

Tvoje milosrdenství nám dává život. Dává nám světlo milosti, v němž můžeme poznávat tvou shovívavost s každým tvorem, ať je spravedlivý, nebo hříšný. Tvé milosrdenství září až do nebes, protože je viditelné ve tvých svatých (sv. Kateřina S., Dialog 30)

Dej, prosíme, Pane, aby věřnému lidu bylo uctívání všech Svatých vždy radostí a aby jejich ustavičnou přímluvou byl chráněn. Skrze… (římská liturgie, postcommunio Všech svatých)

Padnu na svá kolena a protože jsem hříšný a dost mužnosti nemám, abych modlitbu svou Bohu přednesl, všechny svaté na pomoc budu vzývat. Ó, vy svatí nebešťané se vzdechy zkroušenými a s očima slzavýma vás prosím, skloňte za mne bídného hříšníka, kolena svá před Bohem smilování (Origenes)

Všechno pomíjí, sláva svatých trvá v Kristu, který všechno obnovuje a sám zůstává (sv. Paulín N.)

Rádlem evangelia vzdělána byla Církev, pílí apoštolů byla očištěna od býlí a posázena liliemi panen, růžemi mučedníků, barvínkem vyznavačů a proměněna v zahradu nevadnoucí, kvetoucí a vždy libou vůni vydávající (sv. Petr Ch., homilie o hořčičném zrnu)

Milý bratře, věz, že nikde nebylo tolik mučedníků pro víru křesťanskou, jak v tomto království…boje tyto věru nebyly Čechům ke cti (Pius II. 1462 české delegaci v Římě, I. Vondruška., Životopisy sv.)

Ve svatém společenství a s úctou k památce především Rodičky našeho Boha a Pána Ježíše Krista, slavné a ustavičné Panny Marie… i všech svatých (liturgie římská)
Bůh „jediný svatý“( římský misál Gloria in excelsis – Sláva na výsostech Bohu)
Bůh „koruna všech svatých“ (římský breviář o svátku Všech svatých)
Bože…korunuješ svou slávu na svých svatých. Neboť když korunuješ jejich zásluhy, korunuješ své dary (římský misál podle sv. Augustin, k žalmu 102)

Je dobře pro nás zařízeno od svatých otců, abychom, když sv. mučedníky a vyznavače po celý rok uctíváme o dnech jejich narození pro věčnost, protože nad smrtí zvítězili a k životu věčnému jsou zrozeni, alespoň jedním dnem památku svatých archandělů slavně ctili. Jejich pomoci všichni potřebujeme proti nástrahám starého nepřítele a při společné bohoslužbě žádáme jejich přímluvy u Boha (sv. Rabanus Maurus, T.V. opp. p. 598)

Nepoměřuj se podle sebe, ale připoj se k někomu, kdo žije dobře (Poimen)

Hora Hospodinova domu bude se tyčit nad vrcholy hor (Iz 2,2) – výklad sv. Řehoř V.: Hora na vrcholu hor je Maria, poněvadž vznešenost Její nade všemi světci se skví (Regula 1) II Kor 5,19: „Bůh pro Krista smířil svět se sebou.“ A proto je Kristus dokonalým prostředníkem Boha a lidí…Nic však nepřekáží, aby se z části někteří jiní mohli nazvat prostředníky mezi Bohem a lidmi: pokud totiž spolupracují ke spojení lidí s Bohem přípravou nebo službou

Kristus…pokud je člověk, je vzdálen od Boha v přirozenosti a od lidí v hodnotě milosti a slávy…velmi pravdivě je nazýván prostředníkem jako člověk (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,26)
Je obecný zvyk Církve, že v litaniích žádá prosbu svatých (sv. Tomáš A., Summa teologická, Doplněk 72)

Vzdávej poctu svatým, následuj jejich příklad a tak sobě získej nyní přátele, aby tě, až dokonáš, přijali do stanů věčných (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,23 – Pamatuj na smrt!)
Myslíš snad, že již zde můžeš mít vždy radost duchovní, kdykoli se ti zachce? Ani moji svatí ji stále nemívali, naopak, trpěli mnoho těžkostí, snášeli různá pokušení a často také byli bez jakékoli útěchy (NK III,35)
Někteří lidé v horlivé lásce mají větší náklonnost k těm nebo oněm světcům, ale takový cit je spíš lidský než božský. Já jsem stvořil všechny svaté a dal jim svou milost a obdařil je slávou. Já znám skutky každého z nich a předešel je sladkostí svého požehnání (Ž 20,4). Já jsem své milované již před dávnými věky znal, já jsem je ze světa vyvolil, ne oni si vyvolili mne (Jan 15,16.19). Já jsem je povolal svou milostí, připoutal svým milosrdenstvím a provedl úskalím různých zkoušek. Já jsem jim vléval vzácnou útěchu, dal jim vytrvalost a korunoval jejich trpělivost. Já znám prvního i posledního z nich a miluji všechny láskou, kterou nelze s ničím měřit. Mne náleží velebit ve všech svatých, mne náleží blahořečit a ctít v každém z nich, protože jsem je všechny tak velikými učinil a k slávě své předurčil, a to bez jakékoli vlastní jejich zásluhy. Kdo by tedy jednoho ze svatých mých nejmenšího potupil, ten nectí ani toho největšího, poněvadž malého i velikého jsem já učinil (Mt 18,10 – Mdr 6,8). A kdo podceňuje některého světce, snižuje tím i mne samého jako i všechny ostatní v nebeském království. Všichni jsou zajedno ve vzájemné lásce, jeden a týž cit, vůle a láska je všechny spojuje. A co ještě více – svatí milují více mne než sebe a své zásluhy (NK III,58)
Lépe je svaté zbožnou modlitbou a slzami vzývat a je o vzácnou přímluvu pokorně prosit, než o jejich tajemství zbytečně hloubat (NK III,58)

Cum sancto sanctus eris, et cum viro innocénte ínnocens eris. Et cum elécto eléctus eris et cum pervérso pervertéris - Se svatými budeš svatý, s mužem nevinným nevinný. A s vznešenými budeš vznešený a se zvrácenými zvrácený (žalm 17,26-27)

26.2 Matka Boží, Panna Maria

Je mi nesmírně divné, jak vůbec někdo může opravdu pochybovat, má-li se svatá Panna nazývat Bohorodičkou. Vždyť jestliže Ježíš Kristus náš Pán je Bůh, proč bychom upírali svaté Panně, která ho porodila, titul Rodičky Boží? Tuto víru nám přece předali již svatí apoštolé, byť se o tomto názvu nezmiňují, a takto nás učili také svatí otcové. Tak například náš otec Atanáš, slavné paměti, když napsal dílo o svaté a soupodstatné Trojici, ve třetí části často jmenuje svatou Pannu Bohorodičkou (sv. Cyril A., Epistula 1)
Advocata nostra – Orodovnice naše (slova sv. Ireneje, žáka sv. Polykarpa, jenž je žák sv. Jana apoštola; apoštolský základ mariánské úcty)
Jako ji oživila, tak ji i usmrtila božská láska, poněvadž nezemřela, jak učitelé a svatí otcové učí, nějakým neduhem, nýbrž pouze láskou, jak sv. Ildefons myslel, že Maria neměla ani zemřít anebo láskou zemřít (sv. Alfons L, O nanebevzetí P. Marie)
Jako tedy Panna Maria, ačkoli dosud pouhé děcko, Bohu v chrámě rychle a zcela se oddala a obětovala, tak chceme i my dnešního dne bez odkladu a výhrady Marii se obětovat a prosit ji, aby nás obětovala Bohu, jenž nás nezamítne, když uvidí, že nás obětují ruce té, která je živým chrámem Ducha Svatého, rozkoší Pána Svého a vyvolenou věčného Slova Matkou (O obětování P. Marie)
Proč, ó Paní jsi chtěla vystoupit na Kalvárii, aby jsi se tam za nás obětovala? Nestačilo by utrpení Synovo, kdyby Matka nebyla spoluukřižována? (Stim. div. am.) Ovšem že smrt Ježíše Krista byla dostatečná vykoupit tento svět, ba tisíce světů, avšak přesvatá Matka naše chtěla z lásky k nám zásluhami svých bolestí také spolupůsobit v našem vykoupení. Proto Albert Veliký: „Jako je svět za vykoupení povinen být vděčen utrpení Božího Syna, právě tak má děkovat naší Královně Marii za její spoluutrpení, které z lásky dobrovolně přetrpěla (Sup. Miss). Dobrovolně opakuje, neboť anděl zjevil sv. Brigitě, že dobrotivá a milosrdná matka byla by raději všechny strasti a bolesti snášela, než aby viděla, že duše lidské nejsou vykoupeny (O bolestech P. Marie)
Maria nám touží víc milosrdenství prokázat, než my je toužíme přijímat (sv. Alfons z L.)
Doufám, milý čtenáři, že jsi již dostatečně přesvědčen o tom, jak je důležité vzdávat úctu Matce Boží pro zajištění si věčného vykoupení. Co proto máme udělat?
a) Každé ráno a každý večer, když se probudíš a dříve než půjdeš spát, zvolej třikrát Zdrávas Maria, a pak přidej tuto krátkou modlitbu: „Skrze Tvé čisté a neposkvrněné početí, Maria, učiň čisté moje tělo a svatou moji duši!“ Ukryj se tak pod jejím pláštěm, aby tě chránila ten den nebo tu noc od hříchu. A pokaždé, když uslyšíš odbíjet hodiny, vyslov Ave Maria. Taktéž postupuj, když budeš vcházet nebo vycházet z domu, nebo budeš procházet kolem nějakého vyobrazení svaté Panny. Stejně postupuj na začátku nebo na konci každého zaměstnání
b) Modli se růženec – každý den alespoň pět tajemství.
c) Modli se ke Svaté Trojici a odříkávej třikrát Otče náš a Zdrávas Maria. Děkuj tak Bohu za všechny milosti získané skrze Marii. Sama Svatá Panna vyjevila jisté osobě, že je jí velmi vděčná za tento projev zbožnosti.
d) Snaž se postit o chlebě a vodě o každé sobotě nebo alespoň v předvečer největších mariánských svátků. Jestli si to nemůžeš dovolit, můžeš dodržovat alespoň obvyklý půst nebo se omezit jen na jeden pokrm nebo si odříct jídlo, které ti zvlášť chutná. Jinak řečeno, zachovávej v sobotu a o vigiliích mariánských svátků nějakou formu postu ke cti této Královny, která – jak říká svatý Ondřej z Kréty – má ve zvyku odpovídat velkými milostmi na malá umrtvování
e) Každý den se snaž navštívit svoji Ochránkyni (její obraz nebo sochu) a pros ji o vytrvalost a lásku k Ježíši Kristu.
f) Každý den si najdi čas na čtení nějakého krátkého úryvku z knížky věnované Marii nebo na modlitbu ze sbírky modliteb k Matce Boží.
g) Můžeš se modlit novénu k Matce Boží před jejím svátkem. Popros svého zpovědníka, aby ti doporučil takový způsob postu, který bys mohl vykonat každý den o novéně, a modli se k Panně Marii o tu milost, kterou nejvíce v té době potřebuješ.
h) Obracej se často během dne k Matce Boží, zvláště při pokušeních, a často opakuj: „Maria, pomoz mi, Matičko moje, pomoz mi.“ Jestli zachováváš úctu k Matce Boží, doporučuj ji všem ostatním: příbuzným, přátelům, podřízeným (sv. Alfons z L., Návod k dobrému životu)

V Kristu byla plnost jako v prameni, v Marii však jako v proudu, který z pramene vychází, a ve svatých jako v potůčcích, které vycházejí z proudu (sv. Albert V.)
S výjimkou pokání a kněžského svěcení přijala Maria všechny svátosti.

Svatba v Káni, A. Veliký: „Kristus neřekl svá slova ve hněvu, protože se neovládl, nebo z pohrdání k Matce, nýbrž aby nás poučil, že ve věcech, které se týkají Boha, nemáme dbát ani na matku jen proto, že je naší tělesnou matkou“
Všichni zahynou, kteří Tobě, ó Maria neslouží (Bibl. Mar. Iz. n. 20)
Marii je třeba připsat všechno dobré, co kdy nějaký tvor řekl nebo učinil (sv. Albert V.)

Maria počala bez hanby, porodila bez bolesti a odešla ze světa bez porušení, podle výroku andělova, ba Božího skrze anděla, aby se osvědčila jako plná milosti (papež Alexandr III)

Trpěla nadlidsky a nemohla by to vydržet bez zvláštní Boží pomoci (blah. Amadeus o utrpení P.Marie)
Proč, bratři milení, nešla ihned za Kristem na nebe vstupujícím jeho Matka, která ho objímala takovou láskou? Proč se Synem ihned na výsost nevstoupila, nejsouc žádným mrakem hříchu zastíněna, žádnou skvrnou zohyzděna, láskou nad oheň planouc, čistotou nad světlo jasnější, panenským mateřstvím podivuhodná samým nebeským mocnostem? Proč se na zemi zdržela, byť jen na okamžik? K čemu tento odklad? K útěše učedníků se tak stalo…aby prvotní Církev, zbavená viditelné přítomnosti Páně, se těšila ze společenství jeho Matky (blahosl. Amadeus)

Maria uchovávala všechna ta slova ve svém srdci a srovnávala je. Sv. Ambrož: V době, kdy se pak mělo kázat anebo být napsáno o Jeho vtělení, mohla těm, kteří se Jí ptali, říci, jak se to stalo
Bylo větší, že vítěz nade všemi mukami prokazuje povinnost lásky Matce, než to, že daroval lotru nebeské království věčného života (sv. Ambrož)
Matka Boží „jejíž život je pro všechny pravidlem chování“ (sv. Ambrož, De Virginitate II)
Komu měl Kristus propůjčit mimořádné vyznamenání, ne-li své Matce, neboť On žádné ctnosti neslíbil větší odměnu než panenství (sv. Ambrož)

Maria byla zvlášť něžná a milá dívka z královského rodu. Byla na pohled podivuhodně krásná, a přece celou svou lásku a celé své úsilí zaměřila k tomu, aby panenským životem tělo i duši úplně zasvětila Bohu a darovala se Jemu (sv. Anselm)
Ó milá Paní, co dokáže orodování všech svatých Tvá dokáže přímluva bez jejich pomoci…Jestliže ty mlčíš, žádný světec za nás se nepřimluví a žádný nám nepomůže, když ty se za nás přimlouváš, všichni svatí za nás se přimluví a nám přispějí (Oratio 45 ad S.Viřg. M.)
Ó požehnaná nade všechny ženy, která čistotou převyšuješ anděly a světce smilováním (Oratio 49)
Je nemožné, aby byl spasen, kdo nectí Marii a nedostává se mu její přímluvy. Rovněž není možné, aby byl zatracen, kdo nejblahoslavenější Panně se svěřuje a na něhož Ona laskavě pohlíží (Oratio 51)
Slouží ke cti ženského pokolení, že Ona sama tu stojí v mnohých utrpení svého Syna, pevná ve víře v Ježíše, stojí zde, jak se slušelo na ukázněnou pannu (sv. Anselm)
Ó Paní má, co řeknu a co učiním? V temnotách jsem a světlo nebeské nevidím, protože takový jsem a takový jsem se učinil, nad něhož horšího nemá svět, a proto takovou hledám pomocnici, nad kterou mocnější nelze nalézt. Má svět své pomocníky svaté a mnohé, ty však nade všechny jsi vznešená, protože jsi Matka Spasitele našeho, Královna nebe a země. K tobě tedy spěchám, k tobě se utíkám, tebe vzývám: rač mně pomoci; jestliže ty nepromluvíš, mlčet bude celá nebeská dvorana, nikdo se za bídného nepřimluví, nikdo nepomůže. Ujmi se hříšného, neboť hříšník jsem a na místo hříšníkům připravené odejdu, jestliže ty mi nepřispěješ na pomoc svým milosrdenstvím (sv. Anselm)

Modlitba Matky je u Ježíše tak silná jako rozkaz, proto není možné, aby prosba Rodička Boží byla nevyslyšena (sv. Antonín, opat)
Odstraňte Marii, a nebude se moci konat ani bázeň Boží, ani víra, ani střídmost a zdrženlivost, ani milosrdenství a láska, ani žádná jiná ctnost chvályhodným způsobem. Když ale ona je tu, pak mohou být nekonečně mnohé nástrahy ďábla a jeho tisíceré pokusy, aby nám uškodil, pominuty a zmařeny (sv. Antonín, opat)

Maria sedí po pravici svého Syna, věčného Krále, v nebi, a sice i tělesně, totiž s nesmrtelným a neporušeným tělem (sv. Atanáš)
Všichni andělé hoří touhou, aby v nebi mohli chválit a velebit Marii (sv. Atanáš)

Maria je blaženější tím, že přijala víru v Krista, než tím, že ho tělesně počala (sv. Augustin, De sancta virginate III)
Panna počala, panna porodila, pannou zůstala (sv. Augustin, sv. Petr Ch. a sv. Zeno)
Svět má slyšet, co nikdy neslyšel. Panna porodí a tím své panenství zdvojnásobuje, klaní se Tomu, jehož porodila (sv. Augustin)
Kristus je Pravda v Mariině mysli, Kristus je tělo v Mariině lůně (Sermo 25)
Vzal ji ne do svého domu, protože žádný neměl, ale pod svou ochranu, a tu jí poskytoval se vší oddaností (k Janovu evangeliu „vzal (Jan) Marii k sobě“)
Bůh učinil, aby se Maria mohla radovat na těle i na duši, a sice radovat se nevyslovitelně nad svým Synem a skrze svého vlastního Syna
Když na svatbě v Káni svatebčané neměli víno, řekla svému Synu: „Nemají už víno“. Prosila o zázrak, který Kristus také učinil. Tedy věřila v Jeho božství, v Jeho božskou moc
Zasloužila si počít a porodit Toho, o němž je jisté, že nemá žádného hříchu (sv. Augustin)
Když se jedná o hříších, pro čest Kristovu nechci mít vůbec žádnou takovou otázku o svaté Panně Marii. Bylo jí uděleno velmi mnoho milostí k přemožení hříchu ze všech stran, že směla počít a porodit toho, jenž určitě neměl žádného hříchu (O přirozenosti a milosti)
(P. Maria) opravdová matka údů (Kristových), protože její láska spolupracovala, aby se zrodili v Církvi věřící, kteří jsou údy té hlavy (sv. Augustin, O panenství VI)

Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého…Ale jaké ovoce přináší tento plod nám? Jistě ovoce požehnání z požehnaného plodu. Neboť z tohoto semene, výhonku a květu vyrůstá ovoce požehnání a dosahuje až k nám (biskup Balduin, traktát 7)

Kristovi přátelé nesnesou pomyšlení, že Bohorodička někdy přestala být pannou (sv. Basil V.)

Ať řekne kdo o tobě, přesvatá Panno, cokoli vznešeného a slavného, jakkoli výstižně o chvále tvé, nikdy nepřekročí hranice pravdy a žádná řeč nevyčerpá velikost tvé důstojnosti (sv. Basilius ze Seleucie, Oratio in Asumptio)

Zásadu, kterou je třeba znát a používat. Zásadu, že je třeba blahoslavit jako šťastného každého, kdo činí vůli Boží, a není dovoleno věřit, že jen Marii je třeba blahoslavit jako šťastnou na zemi i na nebi (sv. Beda C.)
Velebí má duše Pána…A tak se ujal v Církvi dobrý a spasitelný zvyk, že všichni zpívají každý den při nešporách spolu s žalmy také její chvalozpěv. A touto každodenní připomínkou vtělení Páně se rozněcuje srdce věřících k pravé oddanosti a myšlenkou na příklad jeho Matky se upevňuje v ctnostech (sv. Beda C., homilie, kniha I)

Nedivte se, bratři, že lze nazvat Marii mučednicí v duši. Může se divit jen ten, kdo si nevzpomíná, že slyšel, jak Pavel uvádí mezi největšími zločiny pohanů jejich bezcitnost. K něčemu takovému mělo srdce Mariino daleko. Kéž mají k tomu daleko i její nepatrní služebníci (sv. Bernard,, homilie)
Mariin ctitel nezahyne (sv. Bernard)
Panna poznává a miluje ty, kdo ji milují, a je blízko těm, kdo ji vzývají, zvláště pak těm, které vidí, že čistotou a pokorou se jí podobají (In Salva Reg.)
Nadarmo bychom ostatní světce vzývali, kdyby Maria nás nepodporovala
Nikdo se nedomnívej, že se zkrátí sláva Synova velebením Matky – čím více Matku ctíš, tím více i Syna chválíš (De Laud. B.M. hom. 4)
Byla hodna, aby se z Ní narodil Syn Boží
Bohu se líbila více Její pokora než Její panenství
Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, že bys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu a vzýval tvou moc. V této důvěře se k tobě utíkám i já kající hříšník (modlitba od sv. Bernarda)
Kdyby (Maria) nebyla svatá už při narození, kdyby tedy už před narozením nebyla posvěcena, Její svátek by se neslavil, neboť Církev uctívá jen svaté
Sejmi tuto mořskou hvězdu (Marii) z velkého a širého oceánu svého života a co ti zbude než tma, stín smrti, černá noc? (sv. Bernard, De aqueductu 6)
Ó Královno, jak jsi mohla v srdci svém tak pokorně o sobě smýšlet, když jsi byla tak čistá, tak nevinná, tak milosti plná? (Sermo 4 o Nanebevzetí)
V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala životem (sv. Bernard, homilie, Chvály Panenské Matky)
Jako Petr praví Kristu: „Odejdi ode mne Pane, neboť jsem člověk hříšný“, tak i Josef vůči Marii
Taková je Jeho vůle, jenž chtěl, abychom vše měli skrze Marii (sv. Bernard)
Panny totiž, to znamená ty, které skutečně pannami jsou, jsou vždy bázlivé, nepovažují se nikdy za jisté a aby se vyvarovaly toho, čeho je třeba se bát, bojí se dokonce i toho, čeho se netřeba bát (sv. Bernard)
Blahoslavená Panno, kde jsi četla o pannách, které zpívají novou píseň, kterou nemůže zpívat nikdo jiný a které následují Beránka, kamkoli jde? Jedno je, v čem Maria nemá žádnou, která by Jí byla nebo někdy bude podobná: že totiž má současně radost matky a čest panenství (sv. Bernard)

Vznešenost této Panny je tak veliká, že pouze Bůh ji může pochopit (sv. Bernardin S., Pro fest. V.M)
Maria ti chce spíš dobrodiní a milost udělit, než ty o ni prosit (sv. Bernardin, In Dorm. B.)

Neměj žádnou nedůvěru v Boží milosrdenství, neboť Ten, který nepohrdá prosbami chudých, tím spíše vyslyší prosby své Matky (opat Berno)

Slavnost a památka sedmi bolestí Rodičky Boží je zajisté napodobením Velkého pátku a památky utrpení Páně a skutečně se také ve starších církevních knihách nalézá pod titulem či názvem: „Spoluutrpení blahoslavené Marie, Matky Páně“ (Compassio B. Marie V., Matris Domini) (Bohumil Fr. Hakl, Liturgika o posvátných dobách svaté katolické Církve)

Pokládám za známku zavržení méně dobře smýšlet o Panně Marii. Bůh nás nespasí bez její přímluvy (sv. Bonaventura)
Bůh mohl stvořit větší svět a krásnější nebe, ne však krásnější bytost než svoji Matku (Spec. B.V.)
Kdo P. Marii sloužit opomíjí, zemře ve svých hříších (Psalter. B.V.)
Maria nejvěrnější prostřednice našeho spasení ( Spec. B.V.)
Když nejsvětější Panna k trůnu Božímu přistupuje, aby se za nás přimlouvala, poroučí andělům a svatým, aby ji doprovodili a Nejvyššího s Ní prosili
Každý den máme Marii projevit zvláštní poctu. Aby ale naše zbožnost byla příjemná, musíme ze všech sil usilovat jít v Jejích stopách tím, že si zachováme čistotu těla a duše, a také se budeme snažit být mírní a pokorní (sv. Bonaventura)

Je pravda, byla jsem počata bez hříchu (P. Maria sv. Brigitě)

Maria je ona nezkažená, nikdy neprokletá země, které Pán požehnal, a proto je bez jakékoli poskvrny hříchu (sv. Bruno a Jan D.)

Tu, která porodila nejvyšší Majestát, nemůžeme vůbec srovnávat s ostatními lidmi. Ona jediná měla stejnou přirozenost jako my, ale ne naši vinu (sv. Cyprián)
Maria nepotřebovala žádnou porodní bábu, sama ovinula dítě do plének, ne porodní bába ani jiná žena (sv. Cyprián)

Maria je rodičkou života, matkou krásy, původkyní světla a slávy (sv. Cyril A )

Když se Maria objevila, vrátila Evě původní zář milosti. Had smísil tajně hřích s krví smrti a podal ten pohár Evě. Přišla Neposkvrněná a přemohla vražedný nápoj (Cyrillonas)

Paní, jsi tak mocná a štědrá, že kdo chce milost, a neběží k tobě, ten bez křídel jsa, přec troufá si létat (Dante)
Dcero svého Syna (slova Danteho o P. Marii v ústech sv. Bernarda, Božská komedie, Ráj 33)

Vpravdě veliké věci, ba největší ti učinil Pán všehomíra, ó přesvatá a přesladká Maria! V početí tvém přede všemi ostatními tě posvětil, nade všechny hojnou milostí tě obdařil, pak tě i od vší viny osobní bez ustání chránil, matkou svou tě učinil, a tím tě povznesl nade všechno stvoření, větší tě učinil, než kteroukoli stvořenou osobu v minulosti nebo po celou budoucnost všech věků by učit mohl (Dionýsius kartusián)

Opravdu, ty Kriste a Tvá Matka jste jediní po každé stránce svatí. Neboť na Tobě, Pane, není vrásky a na Tvé Matce není poskvrny (sv. Efrém)
Dvě zcela nevinné, dvě prosté, Maria a Eva, staly se sobě zcela rovnými, potom však jedna stala se příčinou naší smrti, druhá příčinou našeho života (sv. Efrém)
Vykvetla však Maria, nová réva, lepší než byla stará réva Eva a v ní se usadil nový život Kristus (sv. Efrém, Sermo de Domino nostro)
Utíkáme se pod tvou ochranu, svatá Boží Rodičko, zastávej se nás a ochraňuj nás pod křídly své lásky a svého milosrdenství (sv. Efrém)
Pokud bude na zemi existovat Evangelium, Ave nikdy nepřestane ze země vystupovat k nebi, je to nebeská melodie
Po prostředníku prostřednice celého světa (sv. Efrém o P. Marii)
Žena nerozumně rozmlouvala se starým lhářem, uvěřila mu a hořkým plodem zbavila Adama šatu; přišla Maria, utkala roucho slávy a oděla nahotu Adamovu (sv. Efrém)
Božím Edenem je Maria: v tom ráji není strom zkázy ani had, který jen svádí, ani Eva, jež zabíjí: strom života jenom v něm pučí, jenž vyhnance do ráje vede (sv. Efrém)

Pojďme k nevěstě Kristově, pojďme k jeho matce, pojďme k jeho nejlepší služebnici. Tím vším je totiž blahoslavená Panna Maria. Ale co pro ni máme udělat? Jaké dary jí můžeme nabídnout? Kéž bychom jí alespoň dokázali vrátit, co jsme jí dlužni! Dlužíme jí úctu, dlužíme jí službu, dlužíme jí lásku, dlužíme jí chválu (blahosl. Elred, Sermo 20)

Kdo, kdy a ve kterém věku by se odvážil vyslovit jméno Maria a nepřipojit hned k tomu Panna (sv. Epifanius)
Maria sjednotila vzpurnou přirozenost našeho pokolení s nebeskou, svým podivuhodným početím smířila Boha - Slovo s lidmi (sv. Epifanius)

Kristus jako Bůh Marii stvořil, jako člověk byl z Marie stvořen (sv. Eusebius z Verceli)

Nejsvětější Matko Boží, nádobo jedinečného vyvolení a Královno nejvznešenější lásky! Žádný tvor není hoden lásky jako ty, žádný tak nemiluje a není tak milován jako ty! V tobě nalezl nebeský Otec od věčnosti své zalíbení, neboť on určil tvé Neposkvrněné Srdce k dokonalosti svaté lásky, abys ty jednou mohla mateřsky milovat jeho jednorozeného Syna stejnou láskou, jakou on sám jej od věčnosti miloval. Ježíši, Vykupiteli můj, komu bych mohl lépe věnovat slova tvé lásky než nejlaskavějšímu Srdci té nejmilovanější tvé duše? (věnovací modlitba sv. Františka S. ke knize O lásce k Bohu )

Buď pozdravena Maria, vyvolená a jedinečná mezi všemi lidskými dětmi, která jsi byla vždy bez poskvrny od počátku Tvého stvoření, poněvadž jsi porodila Stvořitele veškeré svatosti (sv. Fulbert)
Maria rozdrtila hlavu hada, poněvadž přemohla hlavní pokušení ďábla. Maria ho rozdrtila svým panenstvím a pokorou, kterou uhasila pýchu ducha a žádostivost (sv. Fulbert)
K Evě přichází ďábel, ničemník, aby nám vzal život. K Marii přichází Gabriel, aby oznámil lidem blížící se Život (sv. Fulgencius)

sv. Gabriel od Sedmibolestné P. Marie od dětství ctil bolestnou P. Marii a říkal: „Mým nebem jsou bolesti mé Matky.“

Žádný nemůže být spasen leč skrze tebe a nikdo neobdrží od Boha daru, leč tvým prostřednictvím (sv. German, De Zona Deip.)
Ó Královno míru, oblaž svět pokojem, chraň nás všechny všeho pokušení a nebezpečí, vysvoboď z věčného zavržení, zbav vin a prosbami svými šťastný den odměny připrav. Ke komu jinému bychom šli? Máš slova života věčného, totiž přímluvy za nás, a nikdy neustáváš sesílat milostí na nás ubohé
Jako kapka nic nepřidá moři, tak chvála lidských úst nerozmnoží tvou slávu: máš sama v sobě chválu svou, že ses Matkou Boží stala (sv. German)

Ó, Maria, přijmi do ochrany své duši, doporučenou tobě od Syna veškerou silou jeho božské lásky, provázej mne vždy svou ochranou na mé životní pouti, abys mne jednou vychovaného podle Srdce Kristova mohla odevzdat bez hříchu tomu, který mne na kříži svěřil tvé mateřské záštitě (sv. Gertruda)

Když je řeč o Marii a Josefovi zároveň, nazývá se Maria Matkou Ježíšovou, nikoli manželkou Josefovou (sv. Hilarius)
Právě na kříži (Kristus) osvědčil své matce největší úctu (sv. Hilarius)

Učíš nás, abychom doufali nad své zásluhy, Ty, jenž nikdy nepřestáváš rozdílet nad naše zásluhy (sv. Hildebert o P. Marii)

Bůh Slovo sestoupil s nebe do svaté Panny, aby se v ní vtělil, a spasil padlého Adama (sv. Hipolit)

I skvělí řečníci o Tobě, Boží Rodičko, mohou jen mlčet. Nejsou schopni vysvětlit, že zůstáváš Pannou, i když jsi Matka (Hymnus Akatist)

Jeden se stal i nestal lékařem, jak tělesným tak duchovním, Bůh, jenž se objevil v těle, ve smrti pravý život, jak z Marie, tak také z Boha, nejprve schopný a potom neschopný trpět, Ježíš Kristus, náš Pán (sv. Ignác z A.)
Kníže tohoto světa neznal Mariino panenství a její porod, stejně jako smrt Páně: tři vznešená tajemství, která se uskutečnila v Božím mlčení (sv. Ignác z A., list do Efesu)
Náš Bůh Ježíš Kristus se zrodil z Marie (sv. Ignác z A.)

Všechna úcta matce a královně vzdávaná na syna a krále samého padá (sv. Ildefons, De Virginit. S.M)
Pojď se mnou k této Panně, abys nešel bez ní k peklu, pojď skryjeme se pod jejím ochranným pláštěm…všechny končiny země se obrátily k Pánu skrze ni…skrze tuto Pannu našli Boha ti, kteří ho zachováváním Starého zákona nalézt nemohli (sv. Ildefons)

Eva byla plná hříchu, Ty, Maria, jsi plná milosti, ona prokletá mezi ženami, Ty požehnaná mezi ženami. Prokletý plod tvého těla Kain, požehnaný plod života Tvého, Ježíš (papež Inocenc III.)

Slovo se narodilo z Marie v lidské přirozenosti (sv. Irenej)
Svou poslušností se (Maria) stala příčinou spásy pro sebe i pro celé lidské pokolení….Uzel vzniklý neposlušností Evy, byl rozvázán poslušností Marie…Co zauzlila panna Eva nevěrou, to rozuzlila Panna Maria vírou
Smrt přišla prostřednictvím Evy, život prostřednictvím Marie (sv. Irenej, Adversis heresis III)

Od svého dětství jsi bez vší poskvrny v spravedlnosti setrvala a vždy bez úhony pravou cestou kráčejíc nikdy jsi neklopýtla, s přirozeností neporušenou, s vůlí k dobrému obrácenou, skvějíc se panenstvím těla a svatostí duše. Dílo, které Bůh v tobě vykonal, opravňuje mne to vše tvrdit o tobě, Panno vznešená a nevýslovně podivuhodná. Z toho, že ses stala Matkou Boží, poznávám a soudím, žes byla jediná dokonale čistá žena na zemi. Pravá krása spočívá v tom, že člověk je krásný svobodnou svou vůlí. Byť udělil Tvůrce tvoru svému krásu sebe větší, nebude tvor za to veleben, nepřistoupí-li k tomu spolupůsobení svobodné vůle jeho (Jakub Sagur)

Maria počala Krista ve svém lůně, my však Jej nosíme v naší duši, Ona živila Krista, když On svými něžnými rty pil mléko z Jejích prsou, my Jej živíme našimi dobrými skutky jako sladkostmi (sv. Jan D.)
Vpravdě ve vlastním a pravém smyslu je Maria Bohorodičkou a Paní, vládne všem tvorům, protože je služebnicí a Matkou Stvořitele (sv. Jan D.)
Ona byla vyvolena od pradávna, mocí předurčení a z dobroty Boha Otce, který tebe (Slovo Boží) zplodil mimo čas, aniž opustil sebe nebo se změnil. Ona tě zrodila v posledních dobách a svým tělem živila (sv. Jan D.)

Svatba v Káni, Jan Gerson: „Kristus odpověděl naší Paní tak, buď aby ukázal, že Jeho božství ohledně působení divů není podřízeno Matce nebo chtěl říci, že u služebníků je ještě překážka, nebo aby nás poučil, že se nemáme nechat příliš ovlivňovat tělesnou láskou k matce nebo jiným příbuzným

Maria jediná vskutku stojí nade všemi, zůstávajíc v plnosti slávy nezměnitelná, neboť její přebývání bylo vždycky v nebesích a vždycky byla plná Krista, toho, jejž nosila pod svým srdcem…Jaký to důvěrný svazek s celou Trojicí! Na zemi stojíc, nebes se dotýká, ano, proniká až do nejvyššího nebe a vidíme ji usedat na trůn po Synově pravici (Jan z Jenštejna, homilie )

Srdce Mariino je vůči nám tak dobré, že srdce všech matek dohromady jsou ve srovnání se srdcem jejím kusem ledu (sv. Jan Vianney, kázání)

Tato Panna byla podivuhodná ve všem. Slušelo se, aby duše Té, která byla vyvolena za nástroj tak vznešeného tajemství, byla zcela prosta hluku odporujících si myšlenek (sv. Jan Z.)

Nejmilejší, ctěte Marii, kterou milujete, protože ji opravdu milujete, když se snažíte ji následovat, jestliže ji chválíte (sv. Jeroným, De Assumpt.)
Skrze ženu (P. Marii) byl celý svět zachráněn (sv. Jeroným)
Maria je plná milosti, poněvadž počala Toho, v němž přebývá plnost božství
Plná milosti, protože jiným se dává po částech, ale Marii byla vlita zároveň celá plnost milosti (sv. Jeroným, Řeč o Nanebevzetí)

Čemu se na Marii divím nejvíce, je, že její čistota už v prvním květu dětství převýšila andělskou (Jiří Nikodémský)
Třebaže s prorokem jsme povinni každého dne chválit Boha, přece ve svátky tvoje, požehnaná Panno, horlivěji se máme Boží chvále věnovat a v tobě oslavovat Boha, který veliké věci tobě učinil, skrze tebe pak jméno své na zemi oslavil a lidi milostmi obdařil. A ačkoli všech svátků, jež slavíme, je jediný původce, totiž Bůh požehnaný na věky…má přece každá slavnost svou zvláštní výsadu slávy a cti, a obsahuje milosti sobě vlastní. Třebaže tedy všechny svátky se stejnou vírou slavíme, přece každému zvlášť podle tajemství, jež obsahuje, zvláštní zbožnost a úctu prokazujeme a zvláštní milosti od Boha sobě vyprošujeme (Jiří Nikodémský)

Jméno tvé svaté nechť se uskuteční na mně: Maria, Paní – vládni mi, potlačuj pokušení a zažeň nepřitele. Maria Osvícená a Osvěcující – osvěť temnoty duše mé. Maria, myrha mořská chraň před hnilobou duši mou. Maria, moře hořkosti – trpkými učiň všechny rozkoše hříšné. Maria, Bohumila – učiň mne milým Pánu a Bohu mému. Maria, hvězdo mořská – sviť mi zmítanému v bouřích tohoto života a přiveď mne do přístavu spásy (sv. Jordán)

Vždy čerstvá růže buď zdráva, jež jsi samojediná vydala životadárný plod: žádostivosti neznalá, hříchem neposkvrněná, světa spáso, buď zdráva (Josef Hymmograf)

Poslyšte, jak předpověděl Izaiáš jasnými slovy, že se Kristus z Panny narodí…Slova „Ejhle Panna počne“ znamenají, že Panna bez obcování počne. Kdyby s kýmkoli obcovala, již by pannou nebyla (sv. Justin)
Co se zdálo víře nepodobným, ba zcela nemožným, předpověděl Bůh skrze proroka, aby, až se to stane, nejen nebylo víře na závadu, nýbrž právě proto, že bylo předpověděno, ji posilnilo (sv. Justin)

Svaté panenství pojalo v lůně Syna Božího, a tělo, jímž se oděl Pán náš, vzal na sebe ze zasvěceného panenství (sv. Klement Ř.)

Maria je Panna neporušená a neposkvrněná (Laktancius)

Tak byl založen náš řád. U jeho kořenů stála naše Paní, základy mu dala pokora našich bratří, vystavěla jej jejich vzájemná láska a pevnost mu dala jejich chudoba (legenda o původu servitů)

Co věříme, je proti každému lidskému obyčeji. Stalo se tak mocí Boží, že panna počne, že panna porodí a stále zůstane pannou (sv. Lev V.)
A ta, která se má již brzy stát Rodičkou Boží, věří, že to nebude na úkor její čistoty. Proč by měla pochybovat o nevídaném početí, když je jí slíbeno, že to způsobí moc Nejvyššího?…Sklonil se a přijal naši nízkost, ale nezmenšila se tím jeho vznešenost: zůstal tím, co byl a přijal to, co nebyl, a tak sjednotil pravou přirozenost služebníka s tou přirozeností, v níž je roven Otci…Neboť kdyby nebyl pravý Bůh, nepřinesl by nám uzdravení, a kdyby nebyl pravý člověk, nemohl by nám dát příklad (sv. Lev V., Sermo 1 k Narození Páně)

Vpravdě je vhodné a spravedlivé velebit, Boží rodičko, tebe, vždy slavnou a zcela čistou Matku našeho Boha. Oslavujeme tě, ctihodnější nad cheruby a nesrovnatelně slavnější nad serafy. Neboť tys přinesla na svět Boha-Slovo a neztratila přitom panenství. Tys opravdu Bohorodička, tebe velebíme (liturgie sv. Jana Z.)
Připomeňme si přesvatou, přečistou, nade všechny blahoslavenou slavnou Vládkyni naši, Bohorodičku a vždy Pannu Marii i všechny svaté. A sami sebe, jeden druhého i celý svůj život odevzdejme Kristu, Bohu našemu (liturgie sv. Jan Z.)
Buď zdráva, Matko Boží, radosti andělů: buď zdráva, přesvatá, Matko všech živých: my všichni pozvedáme oči k tobě, přimlouvej se za nás (liturgie koptská)
V tomto společenství na prvním místě uctíváme slavnou vždy Pannu Marii, Rodičku našeho Boha a Pána našeho Ježíše Krista (liturgie římská)

Církevní Otcové naléhavě hlásali a veřejně kázali, že spása světa začala slovy Zdrávas Maria, proto je na tuto modlitbu vázána i spása každého člověka zvlášť. Dobře pomodlené Zdrávas Maria, to znamená pozorně, zbožně a prostě, je podle svatých nepřítelem ďábla a zahání ho na útěk. Nevím jak a proč, ale přece je pravda, že neznám lepší tajemství, jak poznat, jestli někdo patří Bohu, než že zkoumám, jestli miluje modlitbu Zdrávas Maria a růženec. Vtělení je tedy souhrnem všech Kristových tajemství, neboť je všechna obsahuje do do úmyslu i co do milosti (sv. Ludvík Maria Grignon)

Přečistá Paní má, Bohorodičko, svými svatými a všemocnými přímluvami zapuď ode mne poníženého a ubohého služebníka svého lenost, netečnost, nerozumnost, bezradnost, odvrať i všeliké hříšné, zlé a zvrácené myšlenky od mého ubohého srdce a zatemnělého ducha. A uhas žár mých vášní, neboť jsem bídný a ubohý. A zbav mne mnohých nebezpečných vzpomínek a vysvoboď mne ode všech zlých činů. Neboť velebena jsi ode všech pokolení a chvályhodné je přeslavné jméno tvé na věky věků. Amen. (starokřesťanská modlitba)

Abys věděl, jaká byla bolest Panny, rozvaž, jak veliká byla její láska (Kornel a Lapide, In Thren.)

Viz, Dítě, které jsi porodila, Maria, náleží mně, Jeho tělo a Jeho krev jsou mé tělo a krev, a proto Ty jsi také mou Matkou a mne považuješ za své dítě (Martin Luther)

Pochopit, kdo je Neposkvrněná nemůže každý, ale jen ten, kdo si tu milost vyprosí na kolenou (sv. Maxmilián Kolbe)

První ctnost, ve které se už jako malé děvče cvičila, byla pokora, nikdy se nevyvyšovala ani nad jediného člověka (sv. Mechtilda o P. Marii)

Tvé jméno Bohorodička je plné požehnání a milosti (sv. Metoděj Olymský)

Maria byla podrobena obecným zákonům přírody, zemřela a byla pohřbena, ale pak vstala z hrobu jako Kristus; jen plátna, v nichž byla pohřbena, zůstala na místě (Michael Glykas)

Čest Boží a Marie, Panny a Matky, v níž se Život stal tělem, vyžaduje, aby nikdy nebyla pod vládou původce smrti (Mikuláš Kusánský)

Moje Paní, Matko milosrdenství, která jsi nám tuto noc dala světlo Spasitele, pros za mne. Tvůj slavný a jedinečný porod, ó nejmilostivější, ať se mi stane útočištěm (sv. Odon v 16 letech)

To je vskutku vrchol dobrodiní, které nám Kristus prokázal, to je zjevení skrytého tajemství, to je překročení hranic přirozenosti: Bůh i člověk, zbožštění přijatého člověčenství…A tak se rodí Panna, živí se mateřským mlékem a utváří se a připravuje, aby se mohla stát matkou Krále všech věků, Matkou Boží (sv. Ondřej K., Oratio I)

Zdrávas Maria, milosti plná…novým pozdravem oslovil anděl Marii, pozdravem, jehož jsem v celém Písmě sv. nalézt nemohl…samojediné Marii byl tento pozdrav vyhrazen (Origenes)
Velké a nevypověditelné tajemství: Dívka je Panna a Matka Páně současně, svatá Panna porodila Boha, ale zůstala neporušena, stala se Matkou, ale nepozbyla panenství, pečeť čistoty nebyla porušena. Proč? Protože Ten, jehož porodila, nebyl pouhým člověkem, nýbrž jednorozený Bůh, který se zjevil v těle (Origenes)
Již pouhý pozdrav Marie učinil z Jana proroka (Origenes)

Úcta Matky Boží nikdy nedosáhne takové výše, jakou si Maria zaslouží (Pavel VI)

I když jsi zcela zbožštěna, zapomněla jsi snad na naše lidství? Nikterak, ó Paní! (sv. Petr D.)
Bůh jenž přebývá rozličným způsobem ve svých tvorech, v Marii mimořádným způsobem přebývá, totiž rovností, když s Ní se spojit ráčil
Mlč a třes se každý tvor a sotva pohlédnout se opovaž na nesmírnou tuto důstojnost. Bůh přebývá v Panně, s kterou má jednu přirozenost (sv. Petr D., In Nativ. B.V.)
Cokoli tobě, přeslavná Panno, od smrtelného člověka může být řečeno, zásluhám vznešeností tvé se nikterak nevyrovná. K důstojné oslavě té, kterou jedinečná milost nad anděly povýšila, lidská křehkost se nevyšine. Prosíme tebe, nejlaskavější Matko věčné Slitovnosti a Milosrdenství, dej, ať se těšíme z pomoci tvé přímluvy na nebi, kteří se radujeme, že tě smíme oslavovat na zemi, a jako Syn Boží skrze tebe přišel k nám, tak ať my skrze tebe jednou přijdeme k němu: jenž žije a kraluje navěky (sv. Petr D.)

Když Panna počne, panna porodí a zůstane pannou, je to něco neobyčejného, je to zvláštní znamení. Neodpovídá to normálnímu řádu, ale moci Boží. Je to dílo Stvořitele, ne lidské přirozenosti. Není to něco obvyklého, ale zcela jedinečného. Je to něco božského, ne lidského (sv. Petr Ch., Sermo 148)

Ježíši Kristu, nejvyššímu Dobru, Vykupiteli a Marii nedostižné Panně a Bohorodičce nechť je v nebi i na zemi věčný dík a sláva (sv. Petr K.)
Neděláme z Marie bohyni, když říkáme, že je Matkou Boží, poněvadž netvrdíme, že Kristus má od Ní své božství; to má od Boha, věčného Otce v nebi (sv. Petr K.)
U Řeků a Římanů oznamovaly různé prorokyně, že překrásná, ctnostná a vznešená panna ze židovského národa porodí Mesiáše, aniž by přestala být pannou
Nejstarší křesťané konali své přísahy „ve jménu Všemohoucího a Marie vždy Panny“
Maria vůbec nemluví o svých zásluhách, nýbrž chlubí se jen svou pokorou a tím, že je služebnice Páně
Tak museli Matka a Syn skrze kříž dospět k slávě, a Ona měla o to blaženěji vládnout a panovat, oč více než všichni ostatní spolutrpěla s Ukřižovaným. V celém svém životě trpěla s Ním (sv. Petr K.)

Kéž tvé neporušené panenství vyrovná vinu naší porušenosti a tvá pravá, Bohu milá pokora naši nadutou domýšlivost. Kéž tvá všem široce otevřená láska přikryje ubohost našeho sobectví a tvá neposkvrněná čistota kéž zahladí skvrnu našeho rozštěpení, které jsme způsobili všemi těmito proviněními. Co si sami nezasloužíme, ať nám dá Bůh na tvou slavnou přímluvu (Petr Klarifikátor, traktát)

Záře svatosti nesměla scházet Matce toho, jemuž andělé třikrát svatý prozpěvují (Pius IX., bula Ineffabilis)
Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna poskvrny dědičného hříchu (blahosl. Pius IX., DS 2803)

Z ženy se zrodil Bůh, a už není jen Bůh, zrodil se také člověk, který už není pouhý člověk. Skrze toto zrození se stala branou spásy ta, která kdysi byla vstupem do hříchu (Proklos z Konstantinopole, homilie o Božím mateřství)

Kterak budeme oslavovat tebe, ó nejpokornější a v každém ohledu svatá a čistá? Zde na světě máme všichni v tobě naději spásy, jež všem věřícím skýtáš pomoc a sílu. Posilni nám víru, zjednej všemu světu pokoj, přimlouvej se, ó nejsvětější, u Syna svého za hříšníky, kteří se k tobě utíkají, a spas duše naše přede dnem hněvu a pomsty (Rabulas)

Duše Panny se podobala tekoucímu kovu, jenž nabýval podoby, jaké Bůh chtěl (Richard od sv. Viktora, De Laud. B.V.)
Jako její lásce nevyrovnala se žádná láska, tak její bolesti žádná bolest (Richard od sv. Viktora, In Cant.)

Uctívejme bratři předrazí, blahoslavenou Marii Pannu! Zda zasluhují jméno kněze ti, kdo nectí matky Spasitele, jenž zvláštním právem je jejich Pánem (biskup Rudigier, Exercitia spiritualia XI)

Jako měsíc nesvítí svým vlastním světlem, nýbrž světlem, které dostává od slunce, tak i Maria je zcela čistá od každého hříchu skrze Krista (Rupert z Deutz)
Ten, který řekl „Cti otce a matku“, jisto jistě bude sám ctít svou matku a bude také chtít, aby Ji ctili všichni ostatní (Rupert z Deutzu)

Buď zdráva, Ty kmene vinný vždy rostoucí (sv. Řehoř Divotvůrce, In Annunt. Hom.1)

Neuznává-li někdo svatou Marii za Bohorodičku, je oddělen od božství (sv. Řehoř Naz.)
Když se Kristus narodil z Panny, začala svítit čistota (sv. Řehoř Naz.)
Kdo Marii za Matku Boží neuznává, budiž od Boha zlořečen (sv. Řehoř Naz.)

Ona zvláštní radost, kterou panny budou mít, spočívá v radosti nad neporušeností jejich těla (sv. Řehoř V.)

Zdráva buď, přesvatá Matko, jež panensky zrodilas Krále, který nebe a zemi sám ovládá na věky věků…jediná ze všech jsi žen, která se mohla líbit Kristu (Sedulius)

Pán s tebou! Kdo by se mohl odvážit se s tebou měřit? Z tebe přichází na svět Bůh. Kdo by ti neustoupil z cesty a navíc s radostí ti nedal přednost a neuznal tvoje prvenství? (sv. Sofronius, Oratio)
Ty převyšuješ vše, co mezi lidmi vyniká, tys překonala vše, čím štědrost Boží kdy koho obdařila. Nikdo nebyl za hodna uznán Boha pojmout jak ty, v níž Tvůrce a Pán všech tvorů se vtělil a zrodil, aby všechny vysvobodil od věčného zavržení a udělil spásu konce nemající
Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, neboť přes svou lidskou přirozenost se opravdu staneš Rodičkou Boží (sv. Sofronius, Oratio)

A zajisté miluje Bůh Pannu Marii více než všechny svaté dohromady, protože i ona sama více Boha miluje, než ho všichni lidé a všichni andělé milují (Suarez, De Incarn.)

Maria je začátek našeho spojení s Bohem, zřetelný obraz naší obnovy, změna našeho života, jen trny rodícího, v ní vidíme první obrysy společenství andělů a lidí (sv. Tarasius)

Ona je více Matkou než Královnou. Slyšela jsem, že prý odsouvá slávu všech svatých do stínu, jako když vycházející slunce potlačuje hvězdy. Můj Bože, jak divně to zní. Matka, která potlačuje slávu svých dětí! Myslím, že je to právě naopak. Věřím, že ona o mnoho zvýší lesk všech vyvolených (sv. Terezie z L.)

Duchem Svatým posvěcená, milostí jak rouchem oděná, v očích svatostí zářící, krásná zevnějškem, krásnější nitrem, velebná v řeči, velebnější v skutku, krásná v očích lidí, krásnější v očích Božích, všecka veskrze krásná…Sama božská prozřetelnost nám dala ji, tvůrce hodnou Prostřednici všeho dobra, ne takovou, která by jako Eva k neposlušnosti sváděla, nýbrž jež by nám byla vůdkyní k ctnosti, jež by ne ovoce smrtonosné podala, nýbrž chléb života poskytla (Theodot z Ancyry)

Eva uvěřila hadovi, Maria Gabrielovi. Co jedna vírou způsobila, tato vírou zničila (Tertulián)

Zavřely se její oči pro naši zemi, aby bděly před tváří Boží k ochraně světa. Umlkla slova na jejích rtech, aby se rty její otevřely k ustavičné přímluvě za všechno lidstvo (sv. Theodor S.)

Maria dosáhla s Boží milostí, která Jí byla dána, takového stupně čistoty a svatosti, že se mohla vhodně stát Matkou Boží (sv. Tomáš A.)
Blahoslavená Panna se nazývá plnou milosti, ne ze strany milosti samé, protože neměla milost v nejvyšší velikosti, jakou se může mít, ani ke všem účinkům milosti, ale nazývá se plnou milosti vzhledem k sobě, protože totiž měla dostatečnou milost pro ten stav, k němuž byla vyvolena Bohem, aby totiž byla matkou Boží. A podobně je nazýván plný milosti sv. Štěpán (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,7)
Klanění je povinné jedinému Bohu…blažená Panna je pouhým tvorem rozumovým, nepřísluší jí klanění bohopocty, nýbrž úcta dulie, ale vyšším způsobem než ostatním tvorům…hyperdulie (III,25)
Blažená Panna se nedopustila žádného skutkového hříchu, ani smrtelného ani všedního, aby se tak na ní naplnilo, co píše Velepíseň 4,7: „Celá jsi krásná, přítelkyně má a skvrny není na tobě“ (III,27)
Panna Maria byla nejblíže Kristu podle člověčenství, protože z ní přijal lidskou přirozenost. A proto měla obdržet od Krista větší plnost milosti než ostatní (III,27)
Blahoslavená Panna, která byla od Boha vyvolena za matku, obdržela hojnější milost posvěcení než Jan Křtitel a Jeremiáš, kteří byli vyvoleni za zvláštní představitele posvěcení Kristova
(Maria) vyslovila fiat (ano) jménem celého lidského rodu (sv. Tomáš. A., Summa teologická III, 30)
Člověk musí Matce Boží v jistém smyslu připisovat nekonečnou důstojnost, neboť čím vznešenější a vyšší je dítě, tím vyšší a vznešenější je jeho matka
Maria je Mořská hvězda, poněvadž Jí jsou všichni křesťané vedeni k přístavu věčné slávy (sv. Tomáš A.)
Svatý Tomáš byl jako všichni svatí velkým ctitelem Matky Boží. Označil ji nádherným titulem: Triclinium totius Trinitatis, místo spočinutí Nejsvětější Trojice, protože tři božské osoby kvůli vtělení v žádném jiném stvoření než v ní nepřebývaly a v její milostiplné duši tak zakoušely potěšení a radost přebývání. Na její přímluvu můžeme dosáhnout každé pomoci (Benedikt XVI., katecheze 23.6. 2010)

Modli se ve dne v noci, aby tě nejsvětější Panna ochránila před každým zlem, které tě ohrožuje. Zůstaň v bezpečí pod širokým, nádherným pláštěm Naší Paní. Neboť, když se Maria modlí, temnota se ztrácí. S Mariinou pomocí unikneš každému zlu. V ní najdou bídní útočiště, nemocní lék, zarmoucení útěchu a bázliví sílu (blahosl. Tomáš K., Následování Marie III, 5)

Určitě nějakou nekonečností je mateřství Nekonečného (sv. Tomáš z V., De Nat. V.)
Krása této Panny stáhla Boha z nebe, neboť z lásky k ní se nechal lidskou přirozeností odít (sv. Tomáš z V., In Nat. Dom.)

Uctívejme Boha v Matce a Matku ctěme v Synu. Vůči oběma plňme svou povinnost, aby Bohorodička za nás prosila u Syna, abychom přemohli svět, přemohli ďábla, odolali pokušením, dosáhli milosti, obdrželi korunu a vešli do věčného Království (sv. Vavřinec Justiniani)

Opravdová zbožnost k Panně Marii spočívá v následování jejího Syna a učení se od ní, jak ho následovat (sv. Vincenc Palotti)

Maria jako Církev, jejímž je obrazem, je matkou všech, kteří se znovu rodí pro život. Je totiž Matkou života, který žijí všichni; který se však zrodil z ní. Proto všechny, kdo z ní budou žít, určitým způsobem znovu rodí (blahosl. Werich z Igny, Sermo 1 o Nanebevzetí P. Marie)

26.3 Zjevení Panny Marie

Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: ‘To je můj milovaný syn, v něm já mám zalíbení.’ Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci (apoštol Petr, II. list 1,16-19)

Ďábel se velmi raduje, touží-li duše po zjeveních a má-li k nim sklony, neboť tehdy se mu dostává velké příležitosti ji šálit a, nakolik bude moci, umenšovat její víru; takovou duši silně otupuje a přivádí do mnoha pokušení a svádí na nevhodné cesty (sv. Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel)

Během staletí docházelo ke zjevením, jež se nazývají „soukromá“. Některá byla uznána církevní autoritou, avšak nepatří k pokladu víry. Jejich úlohou není „vylepšovat“ nebo „doplňovat“ Kristovo definitivní zjevení, nýbrž napomáhat k tomu, aby se z tohoto zjevení v určitém historickém období plněji žilo. Za vedení učitelského úřadu církve dovede zdravý smysl věřících rozlišit a přijímat, co je v těchto zjeveních opravdová výzva Krista nebo jeho svatých pro církev. Křesťanská víra nemůže přijmout „zjevení“, která si dělají nárok na překonání nebo opravu zjevení, jehož naplněním je Kristus. To je případ některých mimokřesťanských náboženství a také některých novodobých sekt, opírajících se o taková „zjevení“ (Katechismus z r. 1992 Řím č. 67)

Když jsem byl mladik 17-letý, tu jsem jedenkráte v noci ve snách viděl pannu nad míru milostnou, která zatemňovala slunce leskem svým, a krásou převyšovala vše, co jsem kdy viděl. Tato tedy stála u lůžka mého a dotknula se mne prsty, tak že jsem tim procitnul. V strachu, že jsem viděl paní u lůžka svého, udělal jsem kříž a pravil k ni: „Kdo jsi ty, a kterak jsi se mohla opovážit, vejít do komnaty mé? Ona pak měla na hlavě korunu z ratolesti olivových a přívětivě se mi divala do oči. Konečně mě oslovila libě se usmivajíc takto: „Jsem prvorozená Králova; chceš-li mne zvolit za přítelkyni, uvedu tě před obličej Nejvyššího; neboť nikdo nemá u Něho moci takové jako já. Já jsem toho dovedla, že On na svět sestoupil a lidstvo vykoupil.“ Po těch slovech zmizela. Když jsem zase k sobě přišel, poznal jsem, že to bylo „„milosrdenství;“ proto byla i hlava jeji ověnčena ratolestmi olivovými. (Jan Evangelista Bílý, Legenda čili Čtení o milých Svatých Božích, sv. Jan Almužník)

Nic tě nemá vystrašit, nic tě nemá zarmoutit, nic nemá tvou tvář, tvoje srdce zatemnit. Neboj se této nemoci, ani žádné jiné nemoci anebo nějakého trápení, nějaké bolesti. Což nejsem tvoje Matka? Nejsi v mém stínu, pod mojí ochranou? (P. Maria v Guadalupe 1531)
Ukázala levou rukou na oltář a poradila mi, abych tam přišla ve svém trápení a vylévala si zde své srdce. Ujistila mě, že tam vždycky dostanu potřebnou útěchu…Tato doba je zlá (P. Maria Kateřině Labouré r. 1830 v Paříži)
Církev se zatemní, svět octne se v předěšení (P. Maria v La Salettě)
Nebude-li se chtít lid můj podrobit, budu nucena upustit ruku svého Syna. Je tak těžká, a tolik váží, že ji již nemohu udržet (P. Maria v La Salettě r. 1846)
Pokání, pokání, pokání! Modlete se za hříšníky (P. Maria v Lurdech)
Neslibuji ti, že budeš šťastná v tomto světě, ale na onom (P. Maria sv. Bernadetě v Lurdech r. 1858)
Když jsem to uviděla, protřela jsem si oči, protože jsem si myslela, že mě klame zrak, a sáhla jsem rukou do kapsy, kde jsem našla svůj růženec. Chtěla jsem také udělat na čele kříž, ale nebyla jsem s to tam zdvihnout ruku, pořád mi padala. Až když se pokřižovala Paní, zkusila jsem to znovu, a ačkoli se mi ruka třásla, podařilo se to i mně. Hned jsem se začala modlit růženec a také Paní posouvala zrna svého růžence, ale rty se jí nepohybovaly…Častěji jsem se jí ptala, kdo je, ale ona se na to jen usmívala. Až nakonec pozvedla ruce do výšky, upřela oči k nebi a řekla mi, že je Neposkvrněné Početí (sv. Bernardetta Soubirous, dopis o zjevení P. Marie)
Viděli jste peklo, kam jdou duše ubohých hříšníků. To k jejich záchraně chce Bůh na světě založit uctívání mého Neposkvrněného Srdce! Budete-li konat, co vám řeknu, mnoho duší se zachrání a budete mít mír…jestliže ne… (P. Maria ve Fatimě v roce 1917)

26.4 Svatí a světice Boží

sv. Abrahám, poustevník: Jsme všichni křehcí tvorové a snadno klesneme do hříchu, ale je hanebné, když z hříchu nepovstaneme - slova své neteři, která se stala prostitutkou, obrátila se a zemřela kajícně jako svatá, jméno Maria r. 363

blah. Adolf Kolping: Kdo by se měl ujmout dělníků, ne-li kněží, kteří pocházejí z lidu a jsou Bohem povoláni šířit víru a vychovávat lid

sv. Afra byla prostitutka. Po obrácení řekla před soudem: “Nechť mé tělo trpí mučením a pálením, jak právem zasluhuje. Své duše neposkvrním více ani modloslužbou ani jiným hříchem.” Byla upálena.

sv. Achác, I. Vondruška, Životopisy sv.: Když ty posloucháš člověka smrtelného, tím více já musím poslouchat Boha věčného. Neboť Kristus řekl: „Kdokoli mne zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otce, jenž je v nebi“

homilie o sv. Agátě sv. Metoděj Sicilský: Jak víte, drazí posluchači, je Agáta mučednice starokřesťanské doby, svým skvělým zápasem jedna z předních, ale patří i naší současnosti, neboť i nyní jako by sváděla vítězný zápas Božími divy, které jí denně znovu nasazují korunu a denně znovu ji nádherně ozdobují

Nyní, když jsem se stal nemotorným, neumělým dítětem, je čas, abych se připravoval na věc nejdůležitější, totiž na smrt (sv. Albert V. v 87 letech, I. Vondruška, Životopisy sv.)

sv. Albert Hurtado: V křesťanské činnosti existuje triumf pádů! V neviditelném světě to, co zdánlivě neslouží k ničemu, je tím nejúčinějším
Přede mnou je věčnost, tam kráčím, a velmi rychle (sv. Albert H. po onemocnění rakovinou)

sv. Alfons z L., kniha Jak milovat Ježíše Krista: Veškerá svatost a dokonalost duše spočívá v lásce k Ježíši Kristu, našemu Bohu, našemu nejvyššími dobru, našemu Vykupiteli

Za svatého krále Alfreda (9. stol.) v Anglii bylo bezpečí, kdy se ani zlatých náramků rozvěšených u cest na zkoušku nikdo nedotkl (I. Vondruška. Životopisy sv.)

sv. Alois z G., dopis matce: Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za tak krátkou dobu a nepatrnou námahu k věčnému odpočinutí, že mě volá z nebe k nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě
Drahý pane, můžete poroučeti lidem, ti vás poslechnou, ale větru a živlům nemůžete poroučet, těm velí toliko Bůh (sv. Alois z G., I. Vondruška Životopisy sv)

sv. Alžběta portugalská: „Nikde není sebezapírání tolik potřeba, jako na trůnu, kde nejvíc náruživost se rodí.“

blahosl. Alžběta od Nejsvětější Trojice: Žijeme-li s Bohem jako s přítelem, máme živou víru, abychom byli při všem s ním spojeni

o sv. Alžbětě Uherské, dopis Konráda z M.: Zřídila ve městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí a jimiž se pohrdalo, obsluhovala u svého stolu. Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky

o sv. Ambroži císař Theodosius: Znám jen jednoho, který je hoden jména biskup, a tím je Ambrož
Už sv. Ambrož učil, že Bohorodička je vzor Církve ve víře, lásce a dokonalé jednotě s Kristem (Ep. 63)

sv. Ammon řekl rodičům, co přišli prosit za uzdravení dítěte: “Modlitba má neučiní na dítěti zázrak. Ale vy sami můžete mu pomoci. Jenom vraťte vola, kterého jste ukradli chudé vdově a Bůh dá vašemu dítěti zdraví.” Rodiče užasli, že Ammon ví o jejich krádeži, učinili podle jeho slov a dítě se uzdravilo.

sv. Anastáz z A., Oratio 5 za zemřelé: Jestliže se nám dílo této spásy jeví dosud jako plně neuskutečněné – lidé přece pořád ještě umírají a jejich těla podléhají rozpadu a zániku – neměla by to být záminka k nevěrnosti

sv. Anastáz ze Sinaje, homilie: Každý z nás ať je jako Petr, uchvácený Božím viděním a zjevením, proměněný tímto skvělým Proměněním, povznesený nad svět, vytržený ze země. Zanechme tělesnosti, opusťme stvoření a obraťme se ke Stvořiteli, jak to u vytržení řekl Petr: Pane, je dobře, že jsme tady

sv. Anděla z F.: Pán Ježíš k A. z F.: „Já se za tebe obětoval, abys i ty mně se obětovala“
Je to jistá známky lásky, chce-li člověk trpět
Nevěřte ničemu, co já tvrdím, leč byste seznal, že se to srovnává se zásadami Kristovými (I. Vondruška Životopisy sv.)

sv. Anděla Merici, duchovní závěť: Proto říkával sv. Augustin: “Miluj a dělej co chceš.“ Měj lásku k Bohu a k bližnímu, a potom dělej, co chceš – jako by zjevně říkal: Láska nemůže hřešit…Proto mé drahé matky, budete-li milovat tyto své dcery živou a upřímnou láskou, bude nemožné, že byste je neměly všechny a každou zvlášť hluboko zapsané v paměti a srdci

blahosl. Anděla Salawa: Neposlouchej lidi a nejdi za tím, co říkají. Poslouchej Boží přikázání a pokyny Církve. Lidé totiž přijímají to, co jim vyhovuje a nepříjemné věci odmítají

o sv. Anně Rudolf Agricola: Buď pozdravena, ó nejsvětější matko, svatá kvůli svému svatému manželu, světější kvůli své dceři, nejsvětější však pro svého vnuka

sv. Klára sv. Anežce České: Budeš-li s ním trpět, budeš s ním i kralovat, budeš-li s ním umírat přibita na kříž svých trápení, dostaneš příbytek ve slávě svatých v nebi. Tvé jméno bude slavné mezi lidmi a bude zapsáno v knize života

sv. Anežka Ř.: Bylo by urážkou Ženicha, kdybych čekala, kdo se mi bude líbit. Ten, kdo si mě vyvolil první, tomu chci patřit. Proč čekáš, vrahu? Ať zahyne tělo, které může být milováno očima, jakýma nechci
Dnes je památka panny – následujme ji v bezúhonnosti. Je památka mučednice – přinesme dary k oběti. Slavíme výročí toho dne, kdy se svatá Anežka zrodila pro nebe. Podle tradice byla umučena ve dvanácti letech (sv. Ambrož, homilie)

sv. Anselm, Oratio 52: Svého Syna, jediného, sobě rovného, z vlastního srdce zplozeného, Syna, kterého miluje jako sebe samého, toho dal Bůh Marii

sv. Antonín Maria Klaret, spisy: Říkám si: Syn neposkvrněného Srdce Mariina plane láskou a všude kudy chodí hoří a toužebně se ze všech sil snaží zapálit všechny lidi ohněm Božské lásky. Nic ho neodradí. Raduje se když musí strádat. Pouští se do namáhavé práce. Ochotně bere na sebe obtíže. Netrápí se, je-li pomlouván a s veselou myslí snáší utrpení. Nemyslí na nic jiného, než jak následovat Ježíše Krista a jak se mu stávat podobným modlitbou, prací, snášením utrpení, stálou a jedinou starostí o Boží slávu a spásu duší

sv. Antonín P., kázání: Svatý Řehoř praví: “Pro kazatele platí zákon, aby konal, co káže.“ Marně se chlubí znalostí zákona, kdo svými skutky popírá, co učí.

Andělé. Svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Jakou úctu mají v tobě vyvolávat tato slova, jakou oddanost vzbuzovat, jako důvěru ti dodávat! Úctu k jejich přítomnosti, oddanost za jejich laskavou péči, důvěru v jejich ochranu. Jsou tedy s tebou, aby ti pomáhali, jsou nejen s tebou, ale i pro tebe (sv. Bernard, Sermo 12)

sv. Anthim císaři: „Mučidla mne nelekají. Děsná je tvá nevědomost. Nesvedeš mne k modloslužbě hnusné. Mučidly svými můžeš po­strašit slabochy toužící po rozkoších zemských. Já však smrtí časnou vejdu do života nebeského, po kterém toužím.“

sv. Apolinář a slova sv. Petra k němu: .“Přijmi Ducha Svatého a biskupství a jdi do Ravenny. Hlásej tam lidu o Pánu Ježíši a ničeho se neboj”

Blahosl. Apolinář Morel: „Komu patří Boží království? Těm, kteří trpí pronásledování pro spravedlnost. Coži i Kristus nevešel do své slávy tím, že strpěl mnohem krutější smrt? Má snad služebník být větší než jeho Pán?“

Archandělé. sv. Řehoř V., homilie 34: Je třeba vědět, že název „anděl“ označuje službu, ne přirozenost…Michael znamená „Kdo jako Bůh“. Gabriel „Bůh ukázal svou sílu“, Rafael „Bůh uzdravuje“

sv. Asterei, homilie 13 o obrácení: Vy kteří jste křesťany a již tímto jménem se hlásíte k lidskosti, napodobujte Kristovu lásku…nemáme považovat lidi za beznadějně ztracené a nemáme se chovat lhostejně k těm, kteří se octnou v nebezpečí, ani nebýt liknaví jim poskytnout pomoc, ale naopak, když se odchýlí od správného způsobu života a bloudí, že je máme přivést zpět na cestu, radovat se z jejich návratu a připojit je k množství těch, kteří žijí správně a zbožně

sv. Atanáš, velik. list: Milost tohoto svátku se neomezuje na jediný den a jeho jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit duši, která po tom touží
Člověk by nemohl být zbožštěn pouze díky svému spojení s nějakým tvorem, pokud by Syn nebyl pravý Bůh (sv. Atanáš)

sv. Atanáš o sv. Antonínovi: Často se modlil, protože věděl, že je třeba, abychom se bez ustání v ústraní modlili. A při čtení byl tak pozorný, že mu nic neuniklo a všechno si zapamatoval. Tak mu posléze paměť nahradila všechny knihy

Ale sv. Audax odvětil soudci: „Já znám divokost toho jedovatého hada, který po celou noc neuškodil panně křesťanské, a kterého mne nezbavili bohové, ačkoli jsem je od mladosti vzýval. Anatolia jménem a mocí Kristovou zachránila mne. Proto nikdy více nebudu obětovati bohům lichým.“ Soudce dal jej a svatou Anatolii do žaláře odvesti a jim hlavy srazit

sv. Augustin k Janovu evang.: Čiňme tedy, co (Pán) přikázal, a nedomáhejme se nestoudně toho, co slíbil. Mohl by nám totiž při svém soudu říci: „Učinil jsi snad, co jsem přikázal, že se domáháš toho, co jsem slíbil?“ Nuže, cos vlastně přikázal, náš Pane Bože? „Následuj mě“, zní odpověď

sv. Barbora, I. Vondruška Životopisy sv.: Jsem křesťanka a nikdy nebudu obětovat pohanským modlám

sv. Bartolomějka Capitanová: Nyní chápu, jak může svět nadále trvat a nezaniknout pro všechno obrovské množství hříchů, které jsou v něm páchány: Krev Pána Ježíše a jeho rány
volají neustále po milosrdenství

sv. Basil o babičce, sv. Makrině: Nikdy nezapomenu, jak slova a příklad této ctihodné ženy zapůsobily na mou ještě křehkou duši

sv. Beda C. k listu 1 Petr: Jako totiž zazpívali Hospodinu vítěznou píseň ti, kteří byli skrze Mojžíše vysvobozeni z egyptského otroctví, když prošli Rudým mořem a faraónovo vojsko se utopilo, tak se sluší, abychom i my, když jsme ve křtu přijali odpuštění hříchů, vzdali náležité díky za nebeská dobrodiní
V Cronica Maior navrhl Beda C. počítání letopočtu od Krista a dal tak lidstvu kalendář s křesťanským

sv. Benedikt, Řehole: Když chceš začít něco dobrého, pros nejdřív naléhavě Boha, aby to přivedl k dobrému konci, aby se ten, který nás již s láskou přijal mezi své syny, nemusel jednou rmoutit nad našimi špatnostmi
Opásejme se tedy vírou a konáním dobrých skutků, a pod vedením evangelia choďme po jeho stezkách, abychom jednou mohli uvidět toho, který nás povolal do svého království…ničemu ať nedávají přednost před Kristem
Deus solus - Bůh sám (heslo sv. Benedikta)
Pán často vnukne mladšímu lepší nápad (sv. Beneditkt)

o sv. Benediktovi a druzích Kosmas Kronika česká: Neboť náš Pán Ježíš Kristus od nás nežádá stříbro, ale dvojnásobnou hřivnu dobrých skutků. Když má mnich groš, nestojí za groš. Vezmi si to své stříbro: my nesmíme mít nic nedovoleného

sv. Bernard, Sermo de diversis 15: Mají-li tvá ústa oplývat moudrostí a rozvážností, záleží na těchto třech věcech: musíš vyznávat vlastní hříšnost, dále musíš děkovat Bohu a chválit ho, a konečně musí tvá řeč sloužit poučení
Kdo sám sebe zvolil za duchovního vůdce, k velikému oslu vstoupil do učení
Spernere mundum (pohrdat světem), spernere neminem (nikým nepohrdat), spernere sperni (pohrdat tím, že se námi pohrdá) (sv. Bernard, I. Vondruška Životopisy sv.)

sv. Bernard Olivetský oslepl před svou filosofickou přednáškou a po vyslyšení prosby o navrácení zraku přednášel o marnosti pozemským věcí, o kříži Kristově a věčné blaženosti (I. Vondruška. Životopisy sv.)

Dopis sv. Bernardety S. Piu IX.: Mohu jen pokračovat v tom, co jsem dělala dosud: trpět a modlit se
Jsem na světě jen pro to, abych pracovala pro slávu Boží a spásu duší (sv. Bernardeta)

sv. Bernardin S., Sermo 2: Pamatuj na nás svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.
Jméno Ježíš prozařuje kazatele a způsobuje, že jsou prostoupeni jeho světlem ti, kdo jeho slovo zvěstují, i ti kdo slyší. Odkud myslíš, že se vzalo tak nenadále na celém světě planoucí světlo víry, ne-li z toho, že se káže Ježíš? (sv. Bernardin S., Sermo 49)

sv. Blanka synu Ludvíku, pozdějšímu králi-světci: Vždy budeme, synu, bohatí, jestliže budeme milovat Boha a přát dobro svým bližním

blahosl. Bohumír uslyšel, že jeho vojáci v nepřátelské zemi loupili a plenili a odpověděl: „Spravedlivý Soudce, buď mi milostiv, vím, že padá na mou hlavu, čím moji lidé hřeší a co jsem nepřímo zavinil svou nedbalostí, nedozíráním a hříšnou shovívavostí“

sv. Bonaventura, Cesta duše k Bohu: Kristus je cesta, dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou a tajemství, které bylo skryté od věků. Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod….

sv. Bonifác, Epistula 78: Stůjme pevně v boji v den Páně, neboť na nás přišly dni úzkosti a soužení. Chce-li Bůh, buďme ochotni zemřít pro svaté zákony našich otců, abychom s nimi dosáhli věčného dědictví

Pro vás jsem nezačala, a proto mne nechte na pokoji. Budu prosit Boha o dar vytrvalosti (sv. Brigita odpůrcům, I. Vondruška, Životopisy sv.)

sv. Caesareus z Arles, Sermo 229: Řeknu, co mohou všichni pochopit: Kdykoli přicházíme do kostela, připravme svou duši, aby byla taková, jaký chceme mít kostel. Chceš, aby bazilika čistotou jen zářila? Neposkvrňuj svou duši špínou hříchů. Chceš-li, aby byla bazilika plná světla, Bůh také chce, aby tvá duše nebyla temná, ale aby se stalo, co říká Pán: aby v nás svítilo světlo dobrých skutků, a tím aby byl oslavován ten, který je v nebi

Tys dělal ze sebe otce svatokrádežníků? Biskup Cyprián odpověděl: „Ano“. Prokonsul Galérius Maximus řekl: „Nejsvětější císařové ti poručili, abys obětoval.“ Biskup Cyprián řekl: “To neudělám“…Nařizuje se, aby byl Thascius Cyprián sťat mečem. Biskup Cyprián řekl: „Bohu díky“ (akta o umučení svatého Cypriána)

sv. Cyril, Životopis, o umírání sv. Cyrila: Je to jistě tvůj dar, žes nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista…Potom všechny políbil svatým políbením a řekl: Veleben buď Hospodin, že nás nevydal za kořist zubům našich neviditelných nepřátel: léčka se přetrhla a on nás vysvobodil z jejich zkázy.“ A po těch slovech zesnul v Pánu ve svých dvaačtyřiceti letech

sv. Cyril A., homilie na sněmu v Efesu o P. Marii: Co víc ještě říci? Skrze tebe jako světlo zazářil jednorozený Boží Syn těm, kdo seděli v temnotách a stínu smrti, kvůli tobě předpovídali proroci, tvou zásluhou apoštolé hlásali národům spásu, tvou zásluhou se mrtví probouzejí k životu, tvou zásluhou vládnou králové skrze svatou Trojici

sv. Cyril J., katecheze 13: Každý Kristův čin je chloubou obecné Církve. Avšak chloubou nad všechny chlouby je kříž. To dobře věděl Pavel, když řekl: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem Kristovým…Za Spasitelův kříž se proto nestyďme, a spíše se jím chlubme…Ježíš byl za tebe ukřižován, ačkoli byl bez hříchu. A ty se zdráháš jít na kříž pro toho, který byl ukřižován pro tebe?

Císař Decius: „Zdravě-li jsi přemýšlela v noci o stavu svém, budeš obětovati bohům.“ Sv. Cyriaka: „Nikoli bohům, ale Pánu našemu Ježíši Kristu, Bohu živému a pravému, obětovat budu sebe.“

blahosl. Česlav, životopis: Pokud jde o mne, synové moji, nemějte starost. Doufám, že Bůh, kdysi přísný posuzovatel mého počínání, teď spravedlivý, ale milosrdný soudce, mi bude milostiv. Jestliže jsem skončil běh pozemského života, jak se domnívám, k jeho chvále a v této aréně jsem si vedl jako neporažený zápasník, Bůh ke mně přistoupí, aby mi přiřkl odměnu a věnec vítěze

sv. Damián Veuster: Jak víš, náš Vykupitel si mě nedávno vyvolil tím, že dopustil, aby mě zasáhlo malomocenství. Na věky budu Bohu děkovat za tuto přízeň. Lepra přivede moji životní pouť rychleji do nebeské vlasti. Naplněn nadějí přijímám tento kříž

sv. Dominik, životopis: Mluvil málo, jedině s Bohem v modlitbě nebo o Bohu, a povzbuzoval bratry, aby ho v tom následovali. Často si vyprošoval od Boha především to, aby mu Bůh daroval pravou lásku, schopnou lidem účinně hlásat a zprostředkovat spásu
Nejsem hoden, abych byl oslaven korunou mučednickou, nezasloužil jsem si ji (sv. Dominik)

sv. Dorota, před soudem: „Obětuj, nebo budeš výstražným příkladem“ – „Budu výstražným příkladem, aby se všichni báli Boha, ne pak zuřivých lidí“

„Chci raději miti nepřitelem císaře, než papeže.“ Císař uslyšev o tom, nařídil arcibiskupa Solnohradského stihati ač tento byl jeho strýcem, a dal území jeho pustošit, město Solnohrad zapálit, kláštery loupit, statky arcibiskupské pobrat a nekněžim rozdat; ale všelikým timto násilím nedovedl zlomiti apoštolskou věrnost a stálost
velepastýře toho (F. Ekert. Církev vítězná, sv. Eberhard)

sv. Edmund Kampián, dopis: Žádám pro slávu Boží s veškerou pokorou a podle vašich dispozic tři druhy nezaujatého a klidného vyslechnutí: první před Vašimi ctihodnostmi, kde chci rozmlouvat o náboženství, pokud se týká obecného blaha a Vašich vznešeností. Druhé, kde chci obšírněji promluvit před doktory a mistry a vybranými muži z obou univerzit a vyložit víru naší katolické Církve na základě nesčíslných důkazů z Písma, koncilů, církevních Otců, historie a přirozených a morálních důvodů. Třetí před právníky, církevními i světskými, kde chci tuto víru ospravedlnit tím, co vyplývá z dosud platných a uplatňovaných zákonů

sv. Eduard, král zavražděný 978 měl heslo: “Čest Boží a spása poddaných.”

sv. Eduard, I. Vondruška, Životopisy sv.: Nežádám si trůnu, jehož si nemohu jinak vydobýt než proléváním krve

blahosl. Eduard Poppe: Musíme být spokojeni s Boží vůlí
Raději chci zemřít, než sloužit Bohu polovičatě

sv. Efrém, komentář k Diatessaron: Děkuj za to, cos dostal, a nelituj toho, co zůstalo zatím nevyužito. Cos dostal a čehos dosáhl, je tvůj podíl. Co zbylo je tvé dědictví
Chvála Tobě, pro něhož jsou snadné všechny věci, protože jsi všemohoucí (sv. Efrém, Hymny o panenství)

blahosl. Elred, Zrcadlo lásky: Vrcholem bratrské lásky je láska k nepřátelům. A nic nás k ní nepovzbuzuje tolik, jako když vděčně rozjímáme o podivuhodné trpělivosti Kristově
Nuže má-li se člověk opravdu rád, ať se neničí žádnou tělesnou zálibou. A aby nepodléhal žádostivosti svého těla, ať celou svou touhu upíná ke kráse těla Páně

Eugraf, starý služebník Menův, prodral se na místo popravné a líbal mrtvolu šlechetného pána svého. Byv k císaři přiveden zvolal: „Nevinnon krev prolil jsi! Jsi-li žádostiv smrti křesťanův, vezmi i můj život!“ Císař tou řečí popuzený, zapomenuv
na důstojnost svou, sběhl s trůnu, a vlastním svým mečem zabil Eugrafa (v M. Kulda, Církevní rok I)

sv. Eupel: Díky, ó Kriste, chraň mne, abych trpěl pro Tebe. Klaním se Otci, Synu i Duchu Svatému. Klaním se nejsvětější Trojici. Díky, ó Kriste. Přijď mi na pomoc, ó Kriste. Pro Tebe trpím, Kriste. Veliká je Tvá sláva, ó Pane, ve služebnících, které povoláváš

sv. Eusebius z Vercelli, Epistula 2: Proto vás snažně žádám, abyste s veškerou bdělostí střežili víru, zachovali svornost, věnovali se modlitbě a neustále pamatovali na nás, aby Pán uznal za dobré osvobodit svou Církev, která snáší útrapy v celém světě, a abychom se my utiskovaní mohli radovat na svobodě s vámi

Eusebius řek soudci Vitelliovi: „Věru nešťastnýjsi ty. Srdce tvé je sídlem ďáblovým, neboť vida všemohoucnost
Kristovu, zůstáváš modloslužebníkem a ukrutníkem.“

blahosl. Eusebie Palomino, dopis matce: Někdy najdeme duše, které jako Job říkají: “Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal, ať je jméno Páně velebeno. Staň se tvoje vůle, můj Ježíši!” Takové duše jsou Bohu nanejvýš milé, protože ho milují stejně v chudobě, jakož i v přebytku, ať už se na ně usmívá slunce, anebo jsou v těžkostech

sv. Faustyna, deník (1810): Každé svaté přijímání tě více uschopňuje být celou věčnost ve společenství s Bohem

sv. Felix, I. Vondruška Životopisy sv.: Deo gratias, Bohu díky často opakoval

sv. Ferdinand, král, na návrh zvýšit daně, I. Vondruška, Životopisy sv.: Chraň Bůh! Bojím se kletby jedné ženy více, než všeho vojska maurského. Bůh mi pomůže jiným způsobem

sv. Fidelius ze Sigmaringy, poslední kázání: Co vedlo svaté apoštoly a mučedníky, že podstoupili tvrdý zápas a nejkrutější tresty, ne-li víra, zvláště víra ve vzkříšení? Co vedlo poustevníky, že opovrhli rozkošemi, pohrdli poctami, pošlapali bohatství a vedli panický život na poušti, ne-li živá víra? Co vede i dnes pravé Kristovy ctitele, že se zříkají pohodlí, vzdávají se toho, co je příjemné, berou na sebe to, co je těžké, a snášejí námahy?

sv. Fileáš na otázku: „Tedy bez příčiny chceš umřít?“ odpověděl: „Nikoli bez příčiny, nýbrž pro Boha a pro pravdu“

sv. Filemon byl herec a lidem, které bavíval před smrtí řekl: „Vy jste se smáli, andělé plakali, je tedy v pořádku, abych nedbal nyní vašeho smutku, když andělé se radují z mé spásy“

sv. Filip Neri: Nesmíme chtít vykonat všechno v jednom dnu ani chtít stát se svatými ve čtyřech dnech
Ó Pane, nedůvěřuj mi! Ještě dnes bych tě zradil a největších hříchů se dopustil, kdybys mi nepomáhal svou milostí
Kdyby se mládež uměla vyvarovat tělesných rozkoší a starci lakoty, byli by všichni svatí (sv. Filip N., I. Vondruška Životopisy sv.)

sv. František z A., list všem věřícím: Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co on sám říká v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe. Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všechno…A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů…Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí…A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně a učiní si v nich příbytek, budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají, a jsou bratrem, sestrou i matkou našeho Pána Ježíše Krista

sv. František Caracciolo založil řád, který kromě tří obvyklých má čtvrtý: netoužit po poctách a hodnostech

sv. František Borgiáš, I. Vondruška., Životopisy sv.: Jsi-li ty vskutku Isabella, mocná a slavná císařovna? Kam se poděla tvá krása, jež poutala oči všech?…Smrt císařovny Isabelly mne vzkřísila z mrtvých

sv. František z Pauly, dopis: Milujte pokoj, nejdražší poklad, po kterém by každý z nás měl co nejvíce toužit. Víte, že naše hříchy popouzejí Boha k hněvu, nezbývá než činit pokání, aby nás Bůh milosrdně ušetřil. Co před lidmi utajíme, před Bohem zůstává zjevné
Obraťte se tedy s upřímným srdcem
Nic není těžké tomu, kdo Boha miluje (sv. František z Pauly)

sv. Františka Chantal, Paměti:…existuje ještě jiné mučednictví, zvané mučednictvím lásky. To nechává Bůh své služebníky a služebnice žít, aby pracovali a trpěli pro jeho slávu, a oni se stávají mučedníky a vyznavači zároveň…Těm, kdo jsou slabí a mají málo lásky a vytrvalosti, nehodlá náš Pán dopřát mučednictví, ale nechává je jít životem cestou prostřednosti, jen aby se od něho neodvrátili. Nikdy totiž neznásilňuje vůli
Následuje všední život, ale způsobem obdivuhodným (sv. Františka Ch. o sv. Františku S.)

sv. Františka Římská, životopis: Svou pevnost osvědčila Františka zejména, když záhy musela pohřbít své syny, které tak něžně milovala. S jasnou duší se vždycky podřizovala Boží vůli a děkovala Bohu za všechno, co ji potkalo

sv. František S.: Andělé závidí lidem utrpení, jež jim dává Bůh a utrpení, jež člověk snáší pro Boha
Jedno svaté přijímání by mělo stačit, abychom se stali svatými
Napřed dobrým člověkem, pak andělem
Není chudý, kdo si ponechal měšec vlastní vůle
Strach z nebezpečí je horší než nebezpečí samo
Horlivost málo dobrotivá pochází z lásky málo pravdivé
Vše co se koná z lásky: práce, únava i smrt je láska
Naše dokonalost spočívá v tom, že bojujeme proti nedokonalosti (sv. František S.)

sv. František Solano: Milujte Boha a neurážejte Ho! On pro vás na kříži umřel. Nekřižujte Ho znovu svými hříchy!

sv. František X., dopis sv. Ignáci: A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít všechny akademické instituce po celé Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu, a všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v nichž je víc učenosti než lásky, vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe, a řítí se do pekel!“

sv. Fulgencius, O odpuštění hříchů: Působením milosti se v nich tedy děje to, že zde nejprve ospravedlněním duchovně vstávají z mrtvých, a tak v nich počíná Boží dar proměny. Později se při vzkříšení těla proměna ospravedlněných dovršuje a dokonalé oslavení trvá již navěky, aniž se mění

Je nemožno spasit duši, obcujeme-li se světsky smýšlejícími přáteli a navštěvujeme-li společnosti ve kterých vládne duch světa (sv. Gabriel od od Sedmibolestné P. Marie, dopis F. Giovanettimu)

Pán Ježíš sv. Gemmě G.: „Nikdo se nestará o lásku mého milosrdného Srdce. Zapomínají na mne, jako bych byl pro ně nebyl nic netrpěl, jako bych byl neznám. Mé Srdce se stále rmoutí. Ve svatyních jsem skoro ustavičně sám. Mnozí z těch, kteří ještě přicházejí do chrámu, činí tak z pohnutek nedobrých. Ano, musím trpět i to, že můj dům je místem zábavy. A mnohé duše mě pokrytecky zrazují svatokrádežným přijímáním“

sv. German, Sermo 1: Objevuješ se ve své kráse, jak je to psáno, a tvé panenské tělo je celé svaté a čisté, je celé Božím příbytkem. Proto se už nikdy nemůže rozpadnout v prach

blahosl. Guerric - Werrich, Sermo 1 k Nanebevzetí: Vzdávám zajisté hold Pavlovu hlásání, mnohem více však musím obdivovat a ctít tajemství Mariina Božského mateřství. Uvaž také, že i samy děti se samozřejmě hlásí ke své matce

sv. Gertruda, Vyslanec Boží lásky: A daroval jsi mi také neocenitelnou důvěrnost svého přátelství, neboť mi různým způsobem nabízíš nejvznešenější stánek božství, své božské Srdce, aby se dovršila má radost a štěstí.
Blíženská láska nejen že přikrývá hříchy, ale roztavuje je v sobě jako žhavé slunce. Ničí všechny nedbalosti a lehké hříchy a zaplavuje duši zásluhami (Pán Ježíš sv. Gertrudě)

Sv. Hadeloga: Pane Ježíši Kriste, z lásky k Tobě zamítla jsem manželství zemské, mnoho těžkostí a útrap mileráda snášejíc. Rač mi dát, abych po odchodu svém od Tebe do sboru panen přijata byla

sv. Hedvika, životopis: Když jí při její činnosti chyběly lidské prostředky a nedostávalo se jí vlastních sil, mohla vykonat silou Boží a silou utrpení Kristova, oč ji bližní toužebně prosili ve svých potřebách. A tak mohla podle zaslíbení Boží vůle pomáhat těm, kdo se k ní utíkali, aby je zbavila trápení tělesného nebo duševního

sv. Hermenegild syn ariánského krále Visigotů ve Španělsku Leovigilda, který jej pro věrnost katolické víře odsoudil k smrti ariánskému biskupu řekl: „Ztráta království pozemského se snadno oželí, když máme naději na království věčné.“

sv. Hilarius, Výklad žalmů: Mnoho cest je proto třeba zkoumat a mnoho jich vyzkoušet, abychom nalezli tu jednu, která je dobrá, to znamená, abychom po cestách mnoha učení došli na tu jedinou, která vede k věčnému životu. Neboť různé jsou cesty v Zákoně, různé v prorocích, různé v evangeliích, různé v učení apoštolů a v rozličných dílech učitelů, a blahoslavení všichni, kdo po nich kráčejí v bázni Boží

sv. Hildegarda: Ó, Pane vyznávám Tvou dobrotu. Nebyla jsem usmrcena pro své viny, ponechals mi svobodu. A v boji proti sobě samé konám dobro. Ty soudíš vždy spravedlivě a nikdy nepřekročuješ míru. Šetříš mě milostivě ve své moci. Skláním se proto před Tebou a vzdávám čest Tvému jménu pro Tvé milosrdenství

blahosl. Hyacint Maria Cormier: Buďme zajedno s naším Pánem Ježíšem Kristem, prvním průvodcem a dovršitelem řeholní svatosti, který nám ve svých svatých ranách otevřel hojné prameny řeholního ducha a chce, abychom byli spolu s ním pohřbeni v jeho smrt, a to smrt na kříži

sv. Hubert,, I. Vondruška, Životopisy sv.: Pokud jsme živi, brány milosrdenství Božího jsou nám otevřeny. Po smrti se zavřou! Uvažujme, co jsme byli, co jsme a co budeme

o sv. Charbelu Makhlufovi představený kláštera: To, co vykoná po své smrti, mi ušetří námahu, abych dále mluvil o jeho příkladném způsobu života

sv. Chromácius, výklad Mt evang.: Pán nazval své učedníky solí země, protože srdce lidského pokolení, ďáblem omámené okořenili nebeskou moudrostí

sv. Ignác z A., list do Říma: Nechci, abyste se hleděli zalíbit lidem, ale abyste se líbili Bohu, jako se ostatně už líbíte
Nic většího mi nemůžete dát, než abych byl obětován Bohu, dokud je oltář připraven…Je dobré zapadnout světu a vyjít v Bohu
Jenom mi vyprošujte vnitřní i vnější sílu, abych nejen mluvil, ale také chtěl. Abych se křesťanem pouze nenazýval, ale také jím opravdu byl
Nechte, abych se stal potravou šelem, když se mi tak otevře cesta k Bohu
Dovolte mi, abych byl v utrpení následovníkem svého Boha (sv. Ignác z A.)

sv. Ignác z L., životopis: Ale při tomto přemýšlení byl ten rozdíl, že když se zabýval světskými věcmi, působilo mu to sice veliké potěšení, ale když se tím unavil a přestal na to myslet, pociťoval v sobě smutek a vyprahlost. Když však myslel na následování svatých mužů, kteří žili velmi přísným životem, působilo mu to potěšení nejen tehdy, když o tom přemítal, ale i když přestal, zůstávala v něm radost…tato zkušenost byla prvním světlem k poznání, jak rozeznávat duchy, a v tom pak vyučil své druhy
sv. Ignác z L. setrvával sedm hodin v modlitbě na kolenou a vstával o půlnoci

sv. Ildefons: Ó blahoslavená Maria, přeslavná Bohorodičko, vznešená Matko, jejímuž klínu byl svěřen Stvořitel nebe i země. Blažené polibky, vtisknuté na rty tohoto kojence

sv. Innocenc I. se modlil: „Bože rozmož mé bolesti, sešli na mě daleko těžší nemoc, abys mi udělil tolik nových milostí!“ Říkali mu: „Proč prosíš Boha o rozmnožení bolestí? Vždyť i tak už jsi celý pokrytý ranami.“ Odpověděl: „Nevíte, jaká je to zásluha trpět z lásky ke Kristu. Kdybyste pochopili smysl kříže, milovali byste ho z celé duše“
V listu biskupu gubbijskému napsal, že zvyky lišící se od římské Církve a porušují tradici mají být vymýceny

sv. Irena byla upálena 304 a na hrozbu odvedení do nevěstince odpověděla: „Mé tělo poskvrnit můžeš, duši mi hříchem poskvrnit nemůžeš“

sv. Irenej, Adversis haeresis IV: Přikázal milovat Boha a uložil být spravedlivý vůči bližnímu, aby člověk nežil v nespravedlnosti a nestal se nehodným Boha

blahosl. Izák z Hvězdy, Sermo 31: Každý způsob duchovního života, který s opravdovou poctivostí usiluje o lásku k Bohu a pro Boha také o lásku k bližnímu, je Bohu obzvláště milý, ať se uskutečňuje podle jakýchkoli pravidel a v jakémkoli šatě…Rozhodně není hříšné nic, co se děje opravdu kvůli lásce a z lásky

sv. Jakub Berthieu: I kdyby vás sežral krokodýl, vstanete z mrtvých

blahosl. Jakub Voragine, Zlatá legenda: Celý čas vezdejšího života se dělí na čtyři období, totiž na období zabloudění, období obnovy neboli znovupovolání, období smíření a období putování

sv. Jan Bosko, dopis: V mysli ať není rozčilení, v očích žádné pohrdání ani v ústech tupení. V přítomnosti mějme soucit a pro budoucnost naději. Tak se to sluší na pravé duchovní otce, jímž jde o skutečnou nápravu a polepšení
Každý okamžik je důležitý (sv. Jan B.)

sv. Jan D., Ortodoxní víra: Živil jsi mě mlékem duchovním, mlékem tvých božských slov, posiloval jsi mě hutným pokrmem, Tělem našeho Pána Ježíše Krista, svého přesvatého a jednorozeného Syna, a dával jsi mi pít ze svého kalicha jeho životodárnou Krev, prolitou za spásu celého světa
Zbav mě ohromné tíže mých hříchů, kterými jsem se těžce provinil, a očisti mou mysl i mé srdce. Buď mým jasným světlem a veď mě správnou cestou (sv. Jan D.)

sv. Jan de Brebeuf, deník: Ježíši, můj Pane a Spasiteli, čím se ti mohu odplatit za všechna dobrodiní, jež jsi mi prokázal? Vezmu kalich tvých bolestí z tvé ruky a budu vzývat tvé jméno. Slibuji před tvým věčným Otcem a před Duchem Svatým, před tvou Nejsvětější Matkou a jejím nejčistším snoubencem, před anděly, apoštoly a mučedníky, před naším Otcem svatým Ignácem a svatým Františkem Xaverským, vpravdě ti, slibuji, Ježíši, můj Spasiteli, pokud to bude na mně, nikdy nechci odmítat milost mučednictví, jestliže bys ji mně, svému nejnehodnějšímu služebníkovi, ve svém nekonečném milosrdenství někdy nabídl

sv. Jan Eudes, O podivuhodném Srdci Ježíšově: A dokonce jsi s Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s hlavou. Proto máš mít s ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším. Tyto veliké věci mají u křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k dokonalosti nejsvětější Eucharistií

sv. Jan K., traktát Zrcadlo kleriků: Ti, kdo jsou povoláni k službě oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí

o sv. Janu Kentském Klement XIII.: A jakmile splnil během dne svou povinnost, přímo ze školy spěchal hned do chrámu. Před Kristem v oltářní svátosti tam trávil dlouhý čas v rozjímání a modlitbách. V srdci i v ústech měl stále jen a jen Boha

sv. Jan Kolombini: Ať žije Ježíš Kristus v srdcích! Pochválen buď Ježíš Kristus! (hesla i za posměchu, I. Vondruška Životopisy sv.) Sv. Jan Kolombini se obrátil při četbě životopisu sv. Marie Egyptské s výbízel: Čtěte často životopisy svatých, abyste nabyli vždy nové odvahy

sv. Jan Křtitel de la Salle, Meditatio 201: Vynaložte všechno úsilí, aby se vaši chlapci zapojili do stavby Církve, tohoto Božího chrámu, a tak aby dosáhli toho, že z Boží milosti budou moci jednou stanout před soudnou stolicí Ježíše Krista slavní, bez poskvrny nebo vrásky nebo čehokoli jiného

sv. Jan Leonardi, dopis papeži Pavlu V.: Vždyť podle tridentského koncilu nelze vyžadovat od těla, co nedělá hlava, jinak by se kymácelo postavení a pořádek celé rodiny Páně…Největší úsilí je nutno vynaložit na to, aby kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové a faráři, jimž je bezprostředně uložena péče o duše, byli takoví, aby se jim mohlo bezprostředně svěřit řízení Pánova stádce…A velikých věcí nelze dosáhnout bez velikého úsilí, a velkým lidem patří velké úkoly

sv. Jan Nep. Neumann, biskupské heslo: “Passio Christi, conforta me! - Utrpení Kristovo posilni mne!”

sv. Jan Ogilvi, dopis: Nejmilejší a slovutný otče generále, ke kterému hned po Kristu a nebešťanech lnu nejněžnější láskou svého srdce. Tresty jsou strašné, mučení kruté. Spoléhám na tvou otcovskou lásku, modli se za mne, abych za nepřemožitelného Ježíše zemřel se ctí

sv. Jan od K., spis Duchovní píseň: Jedinou branou, jíž můžeme do tohoto bohatství Boží moudrosti vejít, je kříž. A je to brána úzká. A tak, ačkoli velmi mnoho lidí prahne po slastech, ke kterým je možné touto branou se dostat, jen málokdo touží skutečně do ní vstoupit
sv. Jan od Kříže si nechal před smrtí číst z knihy Píseň písní a umřel se slovy: „Do tvých rukou odevzdávám svého ducha“

sv. Jan z Fakunda vévodovi, který mu hrozil kvůli kázání řekl: „Nechodím na kazatelnu, abych lidem lichotil a pochleboval, ale abych jim mluvil pravdu.“

sv. Jan Vianney, katecheze: Myslete na to, děti moje, že poklad křesťana není na zemi, ale v nebi. Naše myšlení má tedy směřovat tam, kde je náš poklad. Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi
Být milován Bohem, být spojen s Bohem, žít v Boží přítomnosti, žít pro Boha: jak krásný život a jak krásná smrt! (sv. Jan Vianney)

sv. Jan z Boha, dopis: Kdybychom měli na zřeteli Boží milosrdenství, dokud jsme při síle, nikdy bychom neochabovali v konání dobra. Neboť jestliže z lásky k Bohu dáme chudým to, co nám on sám daroval, dostane se nám podle jeho zaslíbení stonásobné odplaty ve věčné blaženosti…Často mě dluhy tak tíží, že pro zadluženost si netroufám ani vyjít na ulici

sv. Jan Z., homilie na Mt evang.: Řekl-li vy jste sůl země, poukázal na to, že se celá lidská přirozenost pomátla a vinou hříchů je zkažená…Vy jste sůl země. Oč tedy jde? Obnovovali snad učedníci to, co bylo shnilé? Rozhodně ne. Není ani možné, aby přidání soli nějak vylepšilo to, co je shnilé. To jistě nečinili. To, co bylo předtím obnoveno a jim svěřeno a zbaveno oné hniloby, to potom solili a uchovávali v té novosti, kterou přijali od Pána. Neboť osvobození od hniloby hříchů bylo dílem Kristovy ctnosti, a navždy zabránit návratu do té hniloby, to bylo dílem jejich úsilí a snažení…Vy jste světlo světa…Napřed tedy sůl, a nyní světlo: abys poznal, jak velký zisk přinášejí nesmlouvavá slova a jak velký užitek plyne ze závažné nauky
Díky Bohu za všechno (sv. Jan Z. před smrtí ve vyhnanství)

sv. Jan a Pavel císaři Juliánu Odpadlíku, I. Vondruška, Životopisy sv.: Jsme ochotni uposlechnout císaře ve věcech pozemských, ale rozkazu obětovat modlám nemůžeme. Jsem křesťané

sv. Jana Beretta Mollová: Podstatnou podmínkou každé plodné aktivity je ustavičná modlitba. Apoštolát se provádí především na kolenou

sv. Jeroným, komentář ke knize Kazatel: Neboť jen při veliké námaze a snažení se nám podaří zahlédnout skutečně dobré věci
Bez Krista jsem naprostá nemohoucnost (sv. Jeroným v Duše veškerého apoštolátu)

sv. Jeroným Emiliani, dopis: Když vám bere mne nebo kohokoliv jiného, kdo je vám milý, dává vám na vybranou jednu ze dvou možností: buď slevíte ze své víry a vrátíte se k pozemským věcem, nebo zůstanete ve víře pevní a Bůh ve vás najde zalíbení

sv. Jindřich, životopis: Jindřich, král z dobroty Boží, která všechno řídí, všem dítkám Církve, nynějším i budoucím. Blahodárná nauka Písma svatého nás vede k tomu, abychom opustili časné statky, nechali stranou pozemské výhody a snažili se získat věčný a trvalý příbytek v nebi

sv. Jindřich Ossó: Heslo: „Ať žije Ježíš! Všechno pro Ježíše“. Reakce na nespravedlivé odsouzení církevních představitelů: „Toto všechno je popřením dobra. Žádné protivenství nám neuškodí, pokud nás neovládne nepravost“

Císaři, co mi slibuješ, tím pohrdám, a čím mi hrozíš, toho se nelekám! (sv. Jiří)

Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem (životní heslo blahosl. Jiřího Popiełuszko z Řím 12,21)

o sv. Josafatovi Pius XI.: Zkoumal zejména liturgické knihy, jichž užívali Výchoďané – i odloučení – podle ustanovení svatých Otců. Po této pečlivé přípravě začal pracovat na obnovení jednoty, energicky a zároveň laskavě a přitom tak plodně, že mu protivníci říkali „uchvatitel duší“

sv. Josefina Bakhita často líbala křtitelnici, kde byla jako dospělá pokřtěna se slovy: „Tady jsem se stala dcerou Boží“

sv. Josef Kalasanský, spisy: Neboť předáváním vědomostí, a především výchovou k zbožnosti a k životu podle křesťanského učení, pečujeme o jejich blaho duševní i tělesné, a tím plníme vůči dětem do jisté míry stejné poslání, jaké mají jejich andělé strážní

blahosl. Josemaria Escrivá: Zajeď na hlubinu! Zavrhni pesimismus, který z tebe dělá zbabělce

sv. Josef Kopertinský: Časté přistupování k svátostem je velmi účinný prostředek ke změně hříšného života. Z přijímání Eucharistie pochází nejvyšší slast a blaho pro tělo i pro duši. Kdybych byť i jediný den nemohl sloužit mši a přijmout Beránka Božího, byl bych ztrápený a nechtělo by se mně žít

Ó, nejsvětější kříži, proměň nás všechny v sebe. Kořeny ať se promění v nohy, větve v paže, vršek v hlavu. A protože jsme všichni kříž, přibij naše nohy, aby stály pevně v tobě; svaž naše ruce, aby činily jen to co ty; probodni náš bok a hruď a dotkni se našeho srdce svou láskou. Učiň, abychom po tobě žíznili, jako v tobě Kristus žíznil po nás (sv. Josef z Leonessy)

sv. Julián Eymard, ze spisů: Křesťanské bratrství bylo vyhlášeno spolu s otcovstvím Ježíše Krista při poslední večeři
Eucharistie také dodává společenství křesťanů sílu zachovávat zákon úcty a lásky k bližnímu

sv. Justin, První apologie 61: Všechny, kdo nabyli přesvědčení a uvěřili že to, co učíme a říkáme, je pravda, a kdo prohlásili, že podle toho mohou žít, učíme nejprve, aby se modlili a postem si od Boha vyprošovali odpuštění svých předchozích hříchů. Sami se modlíme a postíme s nimi

sv. Justina, I. Vondruška, Životopisy sv.: Panno čistá, panně přispěj na pomoc

sv. Kajetán, dopis Alžbětě portugalské: Dcero nepřijímej Ježíše Krista proto, abys ho využívala podle svého přání

sv. Kamil de Lellis, životopis: Kdyby nebylo ve světě chudobných, bylo by třeba je vyhledávat a vyhrabávat ze země, jen aby jim bylo možno prokazovat dobro a milosrdenství

sv. Kamila Battisa Varano, Čistota srdce: Strážci města jsou preláti, kteří mají povinnost pečovat o duše, které jsou krásným Božím městem…Tito preláti jsou strážci obřadních zdí, ale nikoliv zdí dobrých a zdravých mravů. Běda těm prelátům, kteří trhají Pánovo stádo!…Nesmíme proto odpírat úctu těmto prelátům, musíme se za ně často modlit…Modlitba za ně se nám vrátí jako naše požehnání

blah. Karel I.: Je přece dobré, že existuje důvěra v Nejsvětější Srdce Ježíšovo. Jinak by bylo všechno nesnesitelné

sv. Karel B., kázání na poslední synodě: Chápejte bratři, že nic není pro všechny služebníky Církve tak potřebné, jako vnitřní modlitba. Má předcházet, provázet a následovat všechno, co konáme

o sv. Karlu Lwangovi a druzích Pavel VI. při svatořečení ugandských mučedníků: Tito afričtí mučedníci zaplňují novou stránku v martylogiu, seznamu těch, kdo mučednictvím dobyli vítězství. Novou stránku, říkáme, na níž jsou zaznamenány události velmi truchlivé a přitom velkolepé; jistě si zaslouží, aby byla připojena k těm slavným zprávám ze staré Afriky, o nichž jsme se jako malověrní lidé dneška domnívali, že už nikdy nebude mít tak slavné pokračování
Co muž uzná za pravdu, to nezapírá (sv. Karel Lwanga, jedna z obětí neřestného a homosexualitu praktikujícího krále)

sv. Kašpar Bertone: Bůh nás nebude soudit podle zásad světa, ani podle názorů liberálních teologů, ale podle evangelia

sv. Kateřina Drexelová a zpráva o ní z amerického tisku: “Slečna Drexelová odmítla 7 milionů dolarů a vstoupila do kláštera.”

blah. Kateřina Emmerichová: Viděla jsem, že obtíže Církve pocházejí ze zrady, zanedbání a lhostejnosti. Znovu jsem viděla, jak tajná sekta lstivě ze všech stran napadá Chrám svatého Petra
Prošla jsem městem, ve kterém odpočívají svatý Jan Nepomucký, Václav, Ludmila a jiní svatí. Bylo tam mnoho svatých, ale pramaloučko zbožných kněží. I viděla jsem, jako by se dobří, zbožní lidé důkladně poschovávali (blahosl. Kateřina E.)

sv. Kateřina Janovská, I. Vondruška, Životopisy sv.: Ó lásko svatá! Kdo tebe má, je šťastný. Tebou se stává moudrost světská bláznovstvím…ty zapuzuješ ze srdce těžký zármutek a činíš lidi zlé lidmi dobrými

sv. Kateřina Sienská, Dialog 96: Máte slavného Tomáše Akvinského, jehož poznání se víc zakládá na modlitbě, pozvednutí mysli a světlu intelektu než na lidských znalostech. On byl jedním ze světel, která jsem zasadil do mystického těla svaté Církve, abych rozptýlil temnoty omylu. A pohleď na svatého Jana Evangelistu, kolik světla získal na drahocenné hrudi Krista, mé Pravdy! Jak jasné bylo světlo, které získal, a jak dlouho s ním hlásal evangelium!

sv. Kateřina Sinajská ve vězení císařovně, I. Vondruška, Životopisy sv.: Neboj se, jakmile budeš mít Krista v srdci, přestaneš být malomyslnou

sv. Kazimír, životopis: V Kazimírově srdci byla vylita Boží láska, téměř neuvěřitelná, nepředstíraná, upřímná
V modlitbě nacházím víc zotavení než v jakékoli zábavě (sv. Kazimír)

sv. Klára, dopis sv. Anežce České: Dívej se tedy na počátek tohoto zrcadla: na chudobu toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plének. Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba

sv. Klára Montefalkonská, I. Vondruška, Životopisy sv.: Je-li pak možno, abychom patříce na Krista ukřižovaného, na něco jiného myslili, než na Krista?

1. Na prvním místě chci neustále být v přítomnosti Boží a často se ptát sám sebe, jestli bych udělal to či ono, kdyby mě viděl můj zpovědník či představený a zvláště, kdyby u toho byl Bůh či anděl strážný
   
2. Chci pěstovat hlubokou zbožnost k blahoslavené Panně Marii a chci se snažit napodobovat její ctnosti (první a poslední předsevzetí sv. Konráda z Parzhamu)
   
   

sv. Kristina byla umučena vlastním otcem, soudcem r. 303. Podala mu kus masa ze svého zmučeného těla: „Hle vlku, nasyť se masem, jež jsi zplodil.“

Miluj Boha a nehřeš, konej dobro a nic neřeš (sv. Kryšpín)
Kdo miluje Boha čistým srdcem, šťastně žije a spokojeně umírá
Boží prozřetelnost na nás pamatuje více, než my na sebe (sv. Kryšpín z Viterba)

sv. Kvirin před soudem: “Slova tvá jsou lahodná a mohla by změnit mysl mladíka, který je žádostivý pozemského života, ale já toužím po životě věčném a milerád za Krista položím život časný.” Utopen r. 309

sv. Pius X. o Klementu Hoffbauerovi: Rodičům kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali…Když musel jedno místo opustit, odcházel jinam a znovu konal tytéž práce pro spásu duší
To, co učíte není katolické(sv. K. Hoffbauer profesorovi při studiích na kněze)

sv. Leonard pohnul papeže Benedikta k zřízení křížové cesty v Koloseu v Římě a sám posvětil 572 křížových cest

sv. Leonard z Limoges: “Bratři, jste zbaveni pout, která obepínala vaše těla, snažte se teď zbavit i pout, která obepínají vaši duši, nebo-li hříchů, a to opravdovým pokáním, aby vás Bůh jednou neuvrhl do vězení pekelného.”

sv. Leopold měl s manželkou 19 dětí a založil klášter Klosterneuburg a Heiligenkreuz (I. Vondruška, Životopisy sv.)

sv. Leopold Mandič: Protože mi Bůh nedal dar slova, abych mohl kázat, chci se zasvětit tomu, že mu budu přivádět duše zpět skrze svátost pokání

sv. Lev V., Sermo 10 k postu: Štědrost sama o sobě je totiž ohromným majetkem
Ten kdo dává almužnu, ať je klidný a veselý, protože největší zisk bude mít ten, kdo si pro sebe ponechá nejméně (sv. Lev V.)

sv. Lucie: Už jsem Bohu odevzdala všechno, nyní mu odevzdávám i svůj život

o svaté Ludmile, nejstarší homilie: Když kníže temnot, ďábel, pozoroval, že pro světlo služebnice Kristovy ubývá v lidu temnot nevěry, vnukl do srdce její snaše Drahomíře, aby zatoužila po její smrti. Ta tedy k sobě povolala dva nejničemnější členy své družiny, Tunnu a Gomona, a uložila jim, aby náležitě vykonali, co ve svém srdci zosnovala, a zavraždili její tchyni. Avšak svatá Ludmila, předvídajíc svou smrt, hledala útočiště na Tetíně. Vyzpovídala se a posilnila se na smrt spasitelným pokrmem těla a krve našeho Pána Ježíše Krista

sv. Ludvík, duchovní závěť: Nejdražší synu, především ti dávám naučení, abys miloval Pána, svého Boha, celým srdcem a celou svou silou, neboť bez toho není spásy

sv. Ludvík Maria Grignon, O pravé pobožnosti k Panně Marii: Každý člověk se při křtu buď sám, nebo prostřednictvím kmotra či kmotry slavnostně odříká satana i jeho svodů a skutků a za svého učitele a nejvyššího Pána si volí Ježíše Krista a podrobuje se mu jako otrok lásky. A vskutku totéž činíme tímto zasvěcením: křesťan se při něm odříká zlého ducha, světa, hříchu a sebe samého, a Mariinýma rukama se plně odevzdává Ježíši Kristu

sv. Ludvík Tolosánský, I. Vondruška. Životopisy sv.: Často neštěstí člověku více prospívá nežli štěstí. Neboť štěstím se lidé Pánu Bohu odcizují a zapomínají na něho, neštěstím však bývají zkoušeni a k Bohu se obracejí

sv. Makarius, homilie 18: “Štěstí naše prýští z pohrdání světem”

Sv. Malchus :„Pro panictví svědomitě zachovávané zachránil mne Bůh”

o sv. Marii Goretti Pius XII. při svatořečení: Všichni zajisté nejsme povoláni k mučednictví, ale k dosažení křesťanské statečnosti jsme povoláni všichni. K statečnosti je však zapotřebí síly, a i když nedosáhne hrdinského stupně jako u této andělské dívky, vyžaduje od nás dlouhé poctivé úsilí, které trvá až do konce života

o sv. Marii Magdaléně sv. Tomáš A., výklad Janova evang.: Stala se apoštolkou apoštolů tím, že jí byla přidělena úloha hlásat učedníkům Pánovo zmrtvýchvstání Rabanus Maurus, Život Marie Magdalény: Spasitel…ustanovil ji (Marii Magdalenu) za apoštolku svého zmrtvýchvstání u apoštolů
sv. Marie Magdaléna Pazzi, zápis výpovědí: Mocně i lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout

bl. Marie Paillotová a družky: “Jsme hrdé na to, že jsme musely trpět jako Pán Ježíš a mohly tak ukázat, že Bůh je tou nejdůležitější věcí v našem životě”.

bl. Marie Tereza Roig Ferragudová ke svým čtyřem dcerám: “Dcerušky moje, buďte věrné svému nebeskému manželovi, On na vás už čeká a nebojte se. Smrt je jen otázkou krátkého okamžiku, ale věčnost je na věky”.

sv. Markéta, modlitba: „Pane Ježíši Kriste, sílo a živote svatých, jenž nikdy neopouštíš doufající v tebe: posilni mne slabou, a kdyby na mne doléhalo násilí, nedopusť, abych z bázně podlehla a tebe se zřekla a opustila tvé svaté jméno. Ty, Pane, znáš lidskou křehkost, pomni, že jsem země a popel. Hle, můj otec a matka, kteří by mne měli povzbuzovat, abych dbala a poslouchala tvých přikázání, snaží se mne odvést od tebe a od cesty zákona tvého. Doufám však v pomoc milosti tvé, Pane Spasiteli můj, a proto nedbám, co mluví a čím mi hrozí lidé (v 15 letech)
U výslechu: „Zabít mne můžeš, Kristovy lásky mne zbavit nemůžeš“.

sv. Markéta Alacoque, dopis: Zdá se mi, že veliká touha našeho Pána po tom, aby se jeho nejsvětějšímu Srdci prokazovala zvláštní úcta, směřuje k tomu, aby se v nás obnovovaly účinky vykoupení…Z tohoto božského Srdce neustále vytékají tři proudy milosti. Prvním se vylévá milosrdenství na hříšníky a dává jim ducha lítosti a pokání. Druhým je láska, přinášející pomoc všem, kdo se lopotí, a zvláště těm, kdo musí překonávat překážky na cestě k dokonalosti. A třetím se rozlévá láska a světlo na Ježíšovy dokonalé přátele
Ach, kéž bych měla tisíc srdcí, abych jej (Krista) mohla milovat, nebylo by to mnoho (sv. Markéta Marie Alacoque)

sv. Markéta Kortónská ve snaze změnit neřestný život, I. Vondruška, Životopisy sv.: Pane Ježíši Kriste! Tys také za mne umřel, Tys Magdalenu na milost přijal a kajícímu lotru na kříži odpustil! Neopouštěj mne v tomto bídném stavu a smiluj se nade mnou!

sv. Markéta Skotská měla 8 dětí, všechny dobře vychovala a dvě z nich (David a Matylda) byly později svatořečeny

sv. Martinian byl s Procesem sťat roku 67. V mukách volá: „Budiž jméno Boží velebeno.“

sv. Martina při mučení vyznávala: „Kristus je mou silou a útěchou.“

o sv. Martinovi, list Sulpicia Severa:…uviděl na blízku ďábla. A řekl: „Co tu chceš krvavá bestie? Ze mě, ty bídáku, nic nebudeš mít. Mne přijme náručí Abrahámovo“

Bojovat musíme s tělem a nešetřit ho a ničeho mu v rozkoš nepropůjčovat. Duši ale máme vírou a poznáním utužovat a umocňovat(Eusebius, Církevní dějiny 3, 28 o sv. Matěji apoštolu)

o sv. Mauru opatu se v tradiční liturgii podle události jeho života modlí: „Bože, jenž jsi dal sv. Mauru, opatu, kráčet suchou nohou po vodě…“

sv. Maura se provdala v 17 letech a za tři týdny byl její manžel sv. Timoteus uvězněn. Byla vladařem žádána, aby manželovi rozmluvila věrnost Bohu. Ten jí to rozmluvil a na její obavy, aby sama víru vyznala odpověděl: “Vzpomeň Mauro, svaté Felicity, svaté Cecilie a jiných panen a žen, které obětovaly svou krev za Krista a nebyly silnější než ty. Četla jsi a slyšela o nich. Ty pak by ses bála muk? I tebe bude Kristus sílit v boji! Koruna mučednická kyne i tobě, kéž jí oba dosáhneme u Krista!” Oba byli ukřižováni v roce 303

sv. Maxim T., Sermo 53: Neboť v tento den (vzkříšení) nesmí ani hříšník ztrácet naději v odpuštění, má přece nemalou záruku: Když směl i lotr přijít do ráje, proč by neměl dojít milosti křesťan?

sv. Maxim V., Ep. 11: Všichni zvěstovatelé pravdy a ti, kdo se stali služebníky Boží milosti, každý ve své době od počátku až po naše časy hlásali k našemu užitku spasitelnou Boží vůli. A ti všichni říkají, že nic není Bohu tak milé a drahé, jako když se k němu lidé obracejí s upřímnou kajícností

sv. Maxmilián Kolbe, dopis: V současné době můžeme totiž se zármutkem pozorovat, jak se šíří v různých podobách – a to nejen mezi lidmi ve světě, ale i mezi řeholníky – jakási epidemická choroba, zvaná indiferentismus
Sebeláska a odpor k utrpení a pokoření jsou zdrojem smutku
Utrpení je rozlišovací znamení lásky (sv. Maxmilián Kolbe)

Pán Ježíš sv. Mechtildě: Tak jako já vyslyším všechny, kteří volají ke mně, tak i ty se projevuj ke všem jako velkodušná a štědrá. Usiluj o vysvobození zajatých, tj. přinášej všem, kteří jsou v zármutku nebo v pokušení pomoc a útěchu

sv. Melánie, životopis: “Dokázala, že ženské pohlaví není o nic slabší než mužské, když jde o ctnost podle Boha.” „Jaká změna stala se s tebou, Melanie!“ Stařec představoval si neť mladou, sličnou a nádherně oblečenou, jakou vidal ji před mnohými lety. I řekla mu Melanie: „Milý strýče, uhodni tedy, co soudím o životě budoucím a statcich věčných. Věz, že bych nebyla slávu, nádheru, bohatství a rozkoše tohoto světa nohama šlapala a tělo své tak přísně zapirala, kdybych najisto nevěděla, že dostane se mně za krátko ná­hradou statků a radosti neskonalé.”

sv. Menas u soudu: “Zločincům hrozívá se trestem. Křesťanem být není však žádným zločinem. Císaři vždy věrně sloužil jsem.”

umírající sv. Metoděj, patron Evropy: Otče do tvých rukou odevzdávám svého ducha

Soudce dal mladší dvě sestry Metrodora a Nymfodora odvést a Menodoru kázal po celé dvě hodiny bičovati od čtyř biřiců. Mezi tím vyzval ji, aby obětovala. Menodora pravila: „Nevidíš-li, že se cele Bohu obětuji?“ — Soudce kázalji kyji bíti“ Menodora majíc nohy a ruce zpřeráženy odporučila duši svou Kristu a skonala (dle M. Kulda, Církevní rok V)

sv. Mikuláš z Flüe, I. Vondruška, Životopisy sv.: Ctěte kněze, i kdyby nehodně žili, neboť čistá voda studniční zůstane táž, ať teče rourami měděnými nebo zlatými. Buďte oddáni Církvi katolické, nedejte se mást a klamat novotami a bludy, jež v této době se rozšiřují. Po mé smrti nastane v křesťanstvu bouře

sv. Mikuláš Pieck: “Kdyby žil sv. František obávám se, že by se mu to nelíbilo.”

sv. Mikuláš Tavelic’ islámskému soudci: “Neposlal nás sem žádný člověk, poslal nás Bůh, abychom vám pro vaši spásu hlásali Pravdu. Jestliže neuvěříte v Ježíše Krista a nepřijmete svatý křest, nebudete mí život věčný.”

sv. Mikuláše z Tolentina svému příbuznému a převoru kláštera řekl: „Nevstoupil jsem do řádu, abych hověl pohodlí.“ Zemřel se slovy: „Do tvých rukou poroučím svého ducha.“

bl. Miroslav Bulesic’: “Být knězem znamená být mučedníkem.”

sv. Monika ve Vyznání od syna sv. Augustina: Jen pro jedno jsem si přála žít ještě nějakou dobu na tomto světě: chtěla jsem vidět, dříve než umřu, že jsi katolickým křesťanem
sv. Monika se modlila za obrácení svého syna Augustina 20 let

sv. Norbert chtěl, aby jeho kněží „šli cestou Písma svatého a jejich vůdcem aby byl Kristus“ (Životopis)

sv. Notburga, její životní heslo: “Pracovat, trpět a milovat.”

sv. Oldřich Augsburský se nechal položit na podlahu posypanou popelem ve tvaru kříže a takto odešel ke svému Pánu 4. 7. 973.

sv. Ondřej Avellin jako kněz se ve funkci obhájce při církevním soudu dopustil menší lži a týž den četl z Písma: „Ústa, která lžou zabíjejí duši“ (Moudr. 1,11). To jej vedlo k opuštění úřadu soudce a výhradní službě spáse bližních.

sv. Ondřej Kim Taegon, poslední dopis: V den soudu nastane čas žní: kdo milostí Boží dozrál k plnosti Božího synovství, bude se radovat v nebeském království. Kdo však nedozraje, i když ho Bůh předtím přijal za vlastního, stane se nepřítelem Božím, a podle zásluhy ho stihne věčný trest. Milovaní bratři, buďte si vědomi toho, že náš Pán Ježíš sestoupil na svět a vytrpěl nesčetné bolesti, že svým vlastním utrpením založil Církev a utrpením věřících ji šíří

sv. Ondřej K., Oratio 9: Řekněme, i my řekněme Kristu: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský. Jako palmové ratolesti k němu pozvedněme poslední slova na kříži. Neoslavujme ho olivovými ratolestmi, ale vzájemnými skutky lásky, které jsou pravou Kristovou oslavou

sv. Pacián, homilie: Neboť tak jako zlými činy smrt přivoláváme, ctností jí unikáme. Takže zlými činy se život ztrácí, ctností se uchovává

sv. Pachomius: Bože, ty jsi stvořil nebe i zemi, shlédneš-li nyní na mou ubohost a bídu a dáš-li, abych tě poznal, slibuji Ti, že Ti budu sloužit a po celý svůj život budu zachovávat tvá přikázání

Císař povolal jej k sobě a pravil: „Pověz mi, rozmilý Panchari, nejsi-lity křesťan?“ — Pancharius: „Jsem, ó císařil“ — Císař: „Odřekni se Krista, sice dám tě mučitica usmrtit.“ — Pancharius: „Lituji odpadlictví svého, ale ničím více nedám donutit, abych zapřel Krista“ (M. Kulda, Církevní rok II)

sv. Pantaleon (Všeslitovník) takto se modlil nad dítětem usmrceným jedovatým hadem: „Ježíši Kriste! Jsi-li opravdu vládcem života a smrti, učiň, aby ožilo toto dítě. Stane-li se tak uvěřím v tebe.“

sv. Patrik, Vyznání: Ať se mi přihodí cokoli, dobré i zlé, musím to přijmout stejně ochotně a ustavičně děkovat Bohu, protože mi ukázal, že mu mám bez váhání až do konce věřit, protože mě vyslyšel.

sv. Paulín z N., dopis: A tak se raduji a chlubím v Bohu, neboť on, jeden a týž, je po celém světě v těch, kdo jsou jeho, činný svou láskou skrze Ducha Svatého Kristem

sv. Pavel Le-Bao-Tinha, dopis r. 1843: Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla…Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s Kristem

sv. Pavel od Kříže, Epistula 1: Až zapustí kříž našeho milého Ježíše hlubší kořeny ve vašem srdci, budete říkat: “Raději trpět než umřít“ nebo „Trpět nebo umřít“ anebo ještě lépe: „Ani trpět ani zemřít, ale dokonale se podřídit vůli Boží“

sv. Perpetua, zpráva o umučení: Stůjte pevně ve víře a všichni se navzájem milujte a ať vás naše utrpení nepohoršuje

sv. Petr z A.: Maria, nejsvětější Panno, Matko krásného milování, pros za mne a uděl mi z plnosti své překypující lásky

sv. Petr Balsamus je mučedník z roku 309. Rozsudek soudce Severuse: “Nařizujeme, aby Balsam, protože odporoval zákonům nepřemožitelných císařů, byl ukřižován.”

blah. Petr Colombiér: Učiň mě věrným v povinnosti, velkodušným v utrpení, obětavým a dokonale tobě oddaným, nezištným, abych nevyhledával svůj prospěch, ale měl při všem jen jediný úmysl: potěšovat a usmiřovat tvé nejsvětější Srdce

sv. Petr Fourier: Všem prospět, nikomu neškodit

sv. Petr Chanel, životopis: V tak obtížné misii musíme být svatí

sv. Petr Ch., Sermo 43: Bratři, jsou tři věci, na nichž stojí víra, spočívá zbožnost a trvá ctnost: modlitba, půst a milosrdenství

sv. Petr Kanisius, z jeho spisů: Věčný Veleknězi, tys mi ve své nesmírné dobrotě dopřál, že jsem směl obdržené apoštolské požehnání, jeho účinnost a potvrzení svěřit se vší naléhavostí tvým apoštolům, navštěvovaným ve Vatikánu a konajícím s tvou pomocí pravé divy. Zakusil jsem přitom velikou útěchu a sílu tvé milosti, kterous mi na přímluvu těchto pomocníků prokázal

sv. Petr Majumenus: Všichni kdo odmítají katolickou křesťanskou víru budou zavrženi, jako váš lživý prorok Mohamed

sv. Petr Nolask založil řád Matky Boží na vykupování zajatců jako pomoc pro křesťany v otroctví mohamedánů. Zemřel se slovy: „Vykoupení poslal lidu svému.“

sv. Petronila, dcera sv. apoštola Petra. Sv. Petr ji nechtěl uzdravit: „Tato nemoc je mé dceři k blahu, je výborným lékem pro její duši.“ Zemřela v den plánované svatby

sv. Pius I., papež byl bratrem autora díla Pastýř, vydaného pod jménem Hermas, které horlí pro obnovu křesťanského života pokáním

sv. P. Pio z Pietralciny: Před každým z nás jsou tři kříže z Kalvárie: Buď zemřeme nevinni s Ježíšem, nebo jako kající lotr po pravici anebo jako rouhač po levici

sv. Pius X., Pascendi Dominici gregis 28: Zapomene-li laik nebo kněz na základní příkaz katolického života, který nám ukládá zapřít sama sebe a následovat Krista a nevytrhne-li ze svého srdce pýchu, je zralý pro modernismus
Co říkají zednáři na tom mi málo záleží. Co říká Bůh to asi uslyším brzy (po odsouzení modernismu a potvrzení Tradice)
Všechno obnovit v Kristu (papežské heslo sv. Pia X.)

sv. Pionius: Pro několik odpadlíků odsuzujete všechny křesťany? Vězte, že vezdejší život je jako mlat: která hromada je větší, plevy nebo zrní?

sv. Polykarp, zpráva o umučení: Nechte mě takto. Ten, jenž mi dopřál vytrpět smrt ohněm, mi dá také sílu, abych i bez vašeho zajištění hřeby zůstal v plameni klidně stát
Osmdesát šest let sloužím Kristu a nikdy mi neublížil. Jak bych mohl zradit svého krále, který mě vykoupil?
Pane, všemohoucí Bože, děkuji ti, že spolu s tvými mučedníky mohu mít podíl na kalichu utrpení tvého Krista
Je mi jako bych slyšel jeho rozhovory se sv. Janem (apoštolem) a jinými učedníky (sv. Irenej o sv. Polykarpovi)
sv. Priska je uctívána jako první mučednice na západě. Sťata ve 13 letech okolo roku 50. Odmítla modloslužbu: “Jen Bůh, jemuž se klanějí křesťané, je pravý Bůh a jen ten je hoden obětí! Úctu náležející jen Bohu, Stvořiteli nebe a země, nebudu prokazovat ani tvorům, natož kamenům.“

sv. Prokop, životopis: Shromáždil u sebe několik bratří zbožného života a mravů, kteří si duchovně rozuměli a žili ve vzájemné lásce a svornosti. Rozhodl, že se budou řídit mnišskými pravidly a slavit bohoslužbu podle návodu ctihodného otce Benedikta

sv. Proklus, homilie o Narození Páně: Kristus se narodil z Panny. Z ní podle Božího plánu spásy přijal tělo, jak Bůh chtěl. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. A tak se stala Panna Matkou Boží

sv. Quodvultdet, Sermo 2: Proč se bojíš, Herode, když slyšíš, že se narodil Král? Nepřišel přece, aby tebe svrhl a vyhnal, ale aby přemohl ďábla. Ale ty to nechápeš, děsíš se a běsníš, a pro zničení toho jediného, po kterém pídíš, se stáváš ukrutníkem vraždícím tolik dětí

o sv. Radimovi, Kosmas, Kronika česká: Z Božího vnuknutí pojal kníže úmysl přenést také tělo tamějšího arcibiskupa Radima (Gaudencia). Toho totiž pojilo se svatým Vojtěchem nejen tělesné, nýbrž i duchovní bratrství, byl jeho nerozlučným společníkem ve všech námahách a souženích, a i když nezakusil spolu s ním mučednictví na vlastním těle, přece byl mučedníkem, protože trpěla jeho duše

sv. Rajmund Nonnat, byl operativně vyňat z těla matky zemřelé před porodem. Mučen a vězněn mohamedány z jejichž otroctví vykupoval křesťany. Zemřel v 36 letech

sv. Rajmund z Penafortu, list: Jestliže hlasatel pravdy, který nikdy nelže, opravdu řekl, že všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu, budou pronásledováni, pak není podle mého soudu vyňat z tohoto obecného zákona nikdo, leda ten, kdo nechce nebo neumí žít v tomto věku rozvážně, spravedlivě a zbožně

sv. Remigius roku 496 pokřtil krále Chlodovíka a řekl mu: „Skloň hlavu, hrdý Sigambře, a spal to, čemu jsi se dosud klaněl a klaň se tomu, co jsi dosud hubil.“ Tak začala éra katolické Francie.

sv. Robert Bellarmin, O vystupování mysli k Bohu: Vždyť co je snadnější, příjemnější a milejší, než milovat dobrotu, krásu a lásku? A to všechno jsi ty, Pane, můj Bože

sv. Roch, I. Vondruška., Životopisy sv.: Nebojím se ani námahy, ani nebezpečí, Bůh mi pomůže

sv. Romana pokřtěná papežem sv. Silvestrem žila v deseti letech jako poustevnice. Živila se je bylinami a zemřela po několika měsících ve své jeskyni.

sv. Rupert, I. Vondruška , Životopisy sv.: Ze všeho, co máme na tomto světě, můžeme nazývat svým majetkem, co dáme chudým. To je poklad uložený v nebi, všechno ostatní nám bere smrt

sv. Růžena z Limy, dopis: Slyšte, lidé, slyšte národy! Z pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše

sv. Řehoř z A., ke knize Kazatel: Jez v radosti svůj chléb a pij v dobré náladě své víno, neboť Bůh už tvé skutky ocenil…Duchovní způsob výkladu nás ovšem vede k hlubšímu pochopení. Nabádá nás, abychom mysleli na nebeský a mystický chléb, který sestoupil z nebe a přinesl světu život, a také abychom pili s dobrou myslí duchovní víno, to, které vyteklo z boku pravého vinného kmene v době spasitelného umučení

sv. Řehoř Divotvůrce, homilie 2: Maria tys odlesk Světla ve výsostné říši Ducha! V tobě je oslaven Otec, který nemá původ a jehož moc tě zastínila. V tobě se klaníme Synu, kterého jsi podle těla nosila v lůně. V tobě je oslavován Duch Svatý, který způsobil v tvém těle narození velikého Krále. Díky tobě, milostiplná, mohla být ve světě poznána svatá a soupodstatná Trojice

sv. Řehoř z Naz., O lásce k chudým: A tak se musíme radovat, a ne rmoutit, kdykoli prokazujeme dobrodiní
Ježíši jen v tobě je všechna má síla (v Duše veškerého apoštolátu)

sv. Řehoř z Nyssy, Oratio 1 ke Vzkříšení Krista: Toto nové stvoření je počato vírou a skrze znovuzrození ve křtu přichází na svět…A koncem není smrt, ale věčný život v blaženosti, která je připravena svatým

sv. Řehoř V., komentář ke knize Job: Došlo přece až k tomu, že krev našeho Vykupitele, kterou zuřiví nepřátelé prolili, později jako věřící přijímají a hlásají o něm, že je Boží Syn

sv. Řehoř VII., dopis: Snažil jsem se ze všech sil, aby se svatá Církev, snoubenka Boží, naše paní a matka, vrátila ke své kráse, která jí patří, a zůstala svobodná, čistá a katolická. Ale to vše se nelíbí dávnému nepříteli, a tak vyzbrojil proti nám své údy, aby zvrátil všechno v opak. A proto nám, či spíše apoštolskému stolci, natropil tolik, kolik nedokázal natropit od doby císaře Konstantina Velikého

Sabina budiž pro nenávist k bohům popravena mečem (rozsudek nad sv. Sabinou, I. Vondruška, Životopisy sv.)

sv. Samson, I. Vondruška, Životopisy sv.: Pracujte, co můžete, neboť nemůžete pracovat, kolik byste měli

Sv. Serafín z Montegrannara: “Nemám nic, jen kříž a růženec, ale doufám, že s nimi budu nějak ku prospěchu bratřím a stanu se svatým.”

o sv. Scholastice, sv. Řehoř: Není divu, že žena zmohla víc než muž. Vždyť přece Bůh je láska, jak říká Jan, a tak bylo navýsost správné, že ona dokázala víc, protože víc milovala

sv. Simeon, bratr apoštolů sv. Judy a Jakuba. Po smrti sv. Jakuba Mladšího od r. 63 jeruzalémský biskup. Zemřel přibit na kříž ve věku 120 let.
sv. Symforian na výzvu uposlechnou císařův rozkaz k modloslužbě řekl: „Neučiním toho. Bůh je bohatý v odplatě, ale také hrozný v trestání. Zůstanu pevný ve víře, abych byl spasen.“ „Symfronian je vinen rouháním a buřičstvím proti císaři, proto budiž mečem popraven“
o sv. Sixtu sv. Cyprián. Epistula 80: Vězte, že Sixtus byl popraven na pohřebišti spolu se čtyřmi jáhny…Prosím vás…aby žádný z našich nemyslel víc na smrt než na nesmrtelnost. Ať jsou v živé víře ze všech sil oddáni Pánu a spíše ať se při tomto vyznávání radují, než aby se báli. Vždyť vědí, že vojáci Boží a Kristovi přitom nezahynou, ale dojdou slávy

sv. Sofronius, Oratio 3: Pospěšme vstříc Kristu….A jako nesla Boží Matka a nejčistší Panna v náručí pravé světlo a přišla na pomoc těm, kdo byli pohříženi v temnotách, tak i my, jsouce osvíceni jeho světlem a držíce v rukou všem viditelné světlo svíce, spěšně vyjděme naproti tomu, který je světlo pravé

sv. Sulpicius, I. Vondruška. Životopisy sv.: Deum time! (Boha se boj) Pauperes sustine! (Chudým přispívej) Memento finis! (Na konec pamatuj)

sv. Synkleté: Kéž bychom hleděli se Bohu libít tak, jako světští lidé se snaží líbit světu

Uveďme příklad mučedníka Šebastiána., když je dnes výročí jeho narození pro nebe. Pochází odtud z Milána. Ale tady snad pronásledování už skončilo nebo se do těchto krajů ještě nedostalo či bylo mírnější. Šebastián poznal, že ho zde nečeká žádný zápas, nebo jen malý. Odebral se do Říma, kde pro horlivost ve víře hrozilo kruté pronásledování. Tam trpěl, to znamená, že tam získal věnec vítězství (sv. Ambrož, k žalmu 119)

sv. Štěpán, Poučení synovi: Nejdražší synu, především ti přikazuji, radím a kladu na srdce: Chceš-li dělat čest královské koruně, uchovávej a opatruj katolickou a apoštolskou víru tak pečlivě, abys dával příklad všem, které ti Bůh podřídil. Pak tě budou všichni, kdo konají službu Církve, po zásluze nazývat skutečným mužem křesťanské víry, bez níž – to buď jist – nebudeš považován za křesťana nebo syna Církve

sv. Tekla učednice sv. Pavla. sv. Ambrož, De virg. II.,3: „Když Thekla byla ze šatů svlečena, klopila zraky své, polita ruměncem studu, cudně k zemi, aby se její zrak nesetkal se zrakem žádného muže. Cudnost její působila, že diváci, kteří přišli na divadlo se zraky nestoudnými, vrátili se zraky cudnými.“

bl. Teodor Romža: “Trpět a prolévat krev za Pána, za víru ve svatou Církev katolickou, to je štěstí a velká pocta.”

sv. Teodor S., list vězněným: Co znamená to, co teď prožíváme? Potěšení a radost, neboť nám byla dána milost podstoupit pro Krista mučednický zápas, neboť kvůli Božímu slovu nás dali do vězení a na mučidla, neboť pro Krista, toho, jenž za nás byl zbičován, ponížen a nakonec ukřižován, byli jsme zasypáni ranami a urážkami. Kdo by nezpíval chválu? Kdo by neoslavoval?

Sv. mučednice Theodota, která byla před svým na víru obrácením hnusnou nevěstkou, neobětovala, a vladaři odpověděla: „Dost mi, že mne každý nevěstkou nazývá. Nevolím také ještě na soudě Božím být obžalována, že jsem zapřela Boha.“ 750 mužů, když uslyšeli její řeč, též neobětovali.

sv. Teofan Vénard, dopis na rozloučenou: Nedůvěřuji svým silám, ale síle toho, který přemohl moc pekla a světa skrze Kříž
Obrázek sv. Teofana Vénarda držela sv. Terezie z L. ve své agónii a řekla o něm: „On uměl ještě lépe žít moji cestu duchovního dětství“

sv. Theofil, biskup: Naše pokora, kterou mnozí nosí na odiv, není úsilí po nízkém, nýbrž pokora jen slovy, jazykem

sv. Theofil, u soudu: „Milejší jsou ti muka než pokoj a smrt než život“ – „Děsím se muk, ale těch, jež nemají konce, hrozím se smrti, ale té, po níž není vzkříšení“

blah. Matka Tereza: Čím více darů dostáváme v tichu modlitby, tím více můžeme svým činným životem rozdávat

sv. Terezie z A., spisy: To je náš Pán, a od něho nám přichází všechno dobré. On nás poučí. Hledíme-li na jeho život, nenajdeme žádný lepší a dokonalejší příklad k následování

sv. Terezie Benedikta od Kříže, Věda Kříže: Kříž není samoúčelný: strmí do výše a ukazuje vzhůru. Avšak kříž není jen znamení – je to také mocná Kristova zbraň
To co jsem musela skrývat hluboko v srdci, to smím teď nahlas zavolat: Já věřím – já vyznávám! (sv.Terezie Benedikta od Kříže)

sv. Terezie z Lisieux, Autobiografie: Tu jsem zvolala s velikou překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat…“
Pane, stvoř ve mne všechnu lásku jakou ode mne žádáš. Miluj se sám za mne, jak chceš a nakolik chceš (sv. Terezie z L.)

sv. Tomáš A., výklad Janova evang.: Každý člověk přece touží po dvou věcech: předně po poznání pravdy, což je vlastní právě člověku, a dále po pokračování existence, což je společné všem bytostem…Jestliže tedy hledáš, kudy bys měl jít, drž se Krista, protože on je cesta: Toto je cesta, jděte po ní. A Augustin říká: Jdi skrze člověka a dojdeš k Bohu. Alespoň se belhat po cestě je určitě lepší než usilovně jít, ale mimo cestu…Přimkni se tedy ke Kristu, chceš-li být v bezpečí. Pak nebudeš moci sejít z cesty, protože právě on je cesta

sv. Tomáš B., Epistula 74: A kdo by pochyboval, že hlavou všech církví a pramenem katolického učení je Církev římská? Kdo by nevěděl, že klíče nebeského království byly dány Petrovy? Což z Petrovy víry a z jeho učení nevyrůstá celá stavba univerzální Církve, dokud všichni v jednotě víry a v poznání Božího Syna nedospějeme do mužné zralosti Kristovy?
Kostel musí být vždy pro každého otevřen (sv. Tomáš B.)

sv. Tomáš M., dopis dceři: Zkrátka, má milá Margot, vím to zcela jistě, že mě Bůh neopustí, leda mou vinou. S veškerou nadějí a důvěrou se mu tedy zcela svěřuji

blahosl. Tomáš Kempenský: Láska směřuje k výšinám a nedá se zadržet nízkými věcmi (Následování Krista, III,5)
Dokud jsi zdráv můžeš si mnoho dobrého nastřádat. Co dovedeš, až se dostaví nemoc, to opravdu nevím. Nemocí se málo lidí napravuje a zřídka dospívají ke svatosti, kteří mnoho poutí konají. Nespoléhej ani na přátele ani na příbuzné a neodkládej do budoucna péči o svou spásu, neboť lidé na tebe zapomenou rychleji než si myslíš (NK I,23)

sv. Tomáš z Villanovy, I. Vondruška Životopisy sv.: “Děkuji Ti, ó Bože, za milost, že mohu odejít ze světa jako chudý řeholník.” Byl současník a protiváha odpadlíka řádu augustiniánů Luthera a člen téhož řádu

sv. Václav, životopis: v noci vstával a s posvátnou bázní vstupoval do chrámu, aby se modlil
Z oltáře přijímal Krista a v něm nacházel radost a sílu
sv. Václav vypustil duši se slovy: Do tvých rukou Pane, odevzdávám svého ducha

sv. Valentin, kněz. Sťat mečem. Podle Akt mučedníků se modlil při vstupu do domu svého věznitele: „Bože, původce všech věcí viditelných a neviditelných, jenž jsi světlo pravé osvěcující každého člověka, vyveď obyvatele tohoto domu ze tmy a propůjč jim světla svého, aby poznali Tebe.“

svatý Vavřinec (životopis) se modlil: “Děkuji ti, Bože, že mohu vstoupit do tvé slávy“
Následování Krista II,9: „Svatý mučedník Vavřinec právě tak jako velekněz zvítězil nad světem, poněvadž pohrdl všemi rozkošemi světa, ba z lásky k Ježíši Kristu tiše nesl, že mu byl odňat velekněz Nejvyššího Sixtus, jehož miloval nade vše. Láska k Stvořiteli tedy zvítězila v něm nad láskou k člověku a zalíbení Boží bylo mu milejší než každá lidská útěcha“
sv. Augustin o sv. Vavřincovi, Sermo 304: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak také my jsme povinni položit život za své bratry. Svatý Vavřinec to dobře pochopil, bratři. Pochopil to a proměnil ve skutek a to co přijal u stolu Páně, to chtěl také dát. Miloval Krista ve svém životě a stal se mu podobným ve své smrti

sv. Vavřinec z B., homilie: Kázání je tedy nutné k duchovnímu životu, jako setí k životu tělesnému

sv. Vavřinec Justiniani, Sermo 8: Napodobuj Marii, křesťane! Abys byl duchovně očištěn a omyt od nákazy hříchů, vstup do chrámu svého srdce. Tam hledí Bůh při všem, co konáme, více na vnitřní smýšlení než na skutek. Proto ať třeba naše mysl dojde při snaze o rozjímavou modlitbu až do vytržení a věnujeme se jen Bohu, či ať se zcela střízlivě snažíme prospívat ve ctnostech a sloužíme užitečnou prací svým bližním, jednejme vždycky tak, aby nás poháněla jen Kristova láska
Každý ať jedná podle svého přesvědčení, ale příklady světců z dávných dob mne více přesvědčují (sv. Vavřinec Justiniani, I. Vondruška Životopisy sv.)

sv. Veronika Juliani: Pane Ježíši Kriste, prosím o milost a požehnání tvého nejsvětějšího Srdce. Prosím tě i o spásu hříšníků, neboť jsi je tak draze vykoupil svou krví

sv. Viktorie, I. Vondruška, Životopisy sv.: Když Bůh stvořil svět, pravil prvním lidem:“Rosťte a množte se“, aby se svět zalidnil. Ale nyní svět už není chudý na lidi, nyní je třeba růst v lásce Boží a naplňovat království nebeské. Panenství je stav vznešenější než stav manželský

Soudce Anulin za císaře Diokleciána se ptal sv. Viktorie panny: „Chceš-li odejíti s bratrem svým Fortunatianem ?“ I odvětila:, Nikoli, křesťanka jsem, a křesťané jsou bratří moji, jenž zachovávají přikázaní Boží! (v M. Kulda Církevní rok II)

sv. Vilém, I. Vondruška,. Životopisy sv.: Uvážím-li, že Kristus Pán se obětuje ve mši svaté, chvěje se mi srdce bolestí, jako bych stál na Kalvárii a viděl Krista znovu umírat

o sv. Vincenci sv. Augustin, Sermo 276: Ať nikdo nestaví na svých schopnostech, když mluví, a ať nikdo nespoléhá na své síly, když musí podstoupit zkoušku…Proč se divíme, nejmilejší, že Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět? Ve světě budete mít soužení, praví Písmo. Svět může soužit, ale neusouží, může dobývat, ale nedobude. Svět bojuje proti Kristovým vojákům na dvou frontách: lichotí, aby oklamal a hrozí, aby zlomil. Nenechme se spoutat vlastními choutkami ani se nenechme vyděsit cizí krutostí, a přemůžeme svět

sv. Vincenc Ferrerský, O duchovním životě: Chceš-li ovšem být duším svých bližních opravdu užitečný, obrať se nejprve celým srdcem k Bohu a přednes mu prostě svou žádost, aby ti dal milost pravé lásky, která je souhrnem všech ctností. S její pomocí pak dokážeš všechno, co si přeješ

sv. Vincenc z P. v Duše veškerého apoštolátu: Nejsme-li přesvědčeni, že sami ze sebe spíš všechno pokazíme, než napravíme, nebudeme nikdy způsobilí konat dílo Boží
Správně konaný růženec je velmi účinná modlitba
Mějte ve velké úctě vedení, kterého se Panně Marii dostalo od našeho Spasitele
Nejsme pravými křesťany, jestliže nepřijmeme a nebudeme něžně milovat posměch, kterým nás zahrnou (sv. Vincenc z P.)

o svatém Vojtěchovi sv. Bruno z Querfurtu: Trpíme čímsi nestvůrným: když vyhovíme svým choutkám, hladovíme ještě více. Když dojdeme rozkoší tělesných, nikdy neřekneme dost. To je společné zlo všech. Ač bychom měli celou duší přemýšlet o věcech duchovních, myslíme téměř jen na tělesné. Nakolik můžeš, a právě proto, že můžeš, zhoj naše rány

sv. Wolfgang, životopis: Z mnoha zbožných Wolfgangových činů je třeba uvést i to, co tento Boží služebník vykonal pro kmen Čechů…dovolil v Čechách založit biskupství

o svaté Zdislavě Pavel VI.: Jako žena a matka byla vzorem manželské věrnosti a oporou lásky a mravní kázně ve své rodině. Jako dcera Církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia. Jako občanka byla dobroditelkou stále pohotovou pomoci strádajícím. Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma

sv. Zeno, traktát 15: Job byl od Boha nazván spravedlivým. Kristus je spravedlnost sama a z jeho pramene pijí všichni svatí

o svatém Zikmundovi sv. Řehoř Tourský spis „Sláva mučedníků“: Pán často krotí zpupnost vzpurného ducha prutem nápravného trestu, aby ho získal zpět pro život v pravém náboženství. Zřejmý důkaz o tom podává nedávný příběh krále Zikmunda

sv. Zita, I. Vondruška. Životopisy sv.: Nechci, aby mne smrt zastihla v zahálce

sv. Zuzanu chtěl císař Dioklecián dát za ženu Galeriovi Maximinovi. Odmítla: „Nikdy se nespojím s pohanem.“ Sťata ve vlastním domě.