Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete (evangelium sv. Matouše 5,20)
Zákon rozkazuje všechny úkony ctností (Ethic.V.)
To je vůlí každého zákonodárce, aby občany činil dobrými (Aristoteles, Ethic. II)
Kde jinde jsou tedy vepsána tato pravidla než v knize onoho světla, které nazýváme Pravdou? Odtud je pak diktován každý spravedlivý zákon a přenáší se do srdce člověka, jenž jedná spravedlivě. Neznamená to, že se do něho jen přestěhuje, nýbrž téměř vtiskne, podobně jako obraz přechází z prstenu do vosku, aniž by však opouštěl prsten (sv. Augustin, O Trojici XIV)
Tvůj zákon, Pane, jistě trestá krádež, zákon vepsaný do lidských srdcí, který ani lidská zloba nemůže zničit (sv. Augustin, Vyznání II)
Zachovej řád a řád zachová tebe
Není šťastný stát, kde hradby stojí a mravy se řítí
Nezdá se platný zákon, který není spravedlivý (sv. Augustin)
Časný zákon, jakkoli spravedlivý, přece časy může být spravedlivě změněn (sv. Augustin, O svobodném rozhodování)

V zákonech Církve zavládlo zmatení. Ctižádost žene muže neznající bázně Boží na vysoká místa a vznešený úřad je dnes veřejně znám jako cena za bezbožnost (sv. Basil V., list papeži Damasovi)
Jistě existuje opravdový zákon: je to zdravý rozum; je ve shodě s přirozeností a najde se u všech lidí; je neměnný a věčný; jeho příkazy volají k povinnosti, jeho zákazy chrání před chybou. Je zločin nahradit jej opačným zákonem, je zakázáno nejednat podle, byť jen jediného, jeho nařízení; a pak, nikdo nemá možnost jej zcela zrušit (Cicero, De re publica III)

Proto nemáme za potřebí Zákona jako vychovatele; podívej, mluvíme s Otcem a stojíme k němu tváří v tvář, stali jsme se ve špatnosti dětmi a silní ve spravedlnosti a zbožnosti (srov. 1Kor 14,20). A už nemusí Zákon říkat někomu, kdo vlastně nemá touhu po ženě jiného: „Nezcizoložíš“; ani někomu, kdo je zcela prost hněvu a nepřátelství: „Nezabiješ“; ani těm, kdo se o pozemské věci nestarají, ale sbírají nebeské plody: „ Nebudeš toužit po dvoru svého bližního, ani po jeho volu po jeho oslu“; ani někomu, kdo nemá nikoho za nepřítele, ale každého nahlíží jako svého bližního, a proto již nemůže vztahovat svou ruku po pomstě: „Oko za oko a zub za zub“ (Ex 21,24) (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Běda těm, kdo vydávají zločinné zákony, a když je píšou, píšou nespravedlnost,
aby chudáky utiskovali na soudu a zbavili práva ubožáky mého lidu, takže vdovy jsou jejich kořistí;
i sirotky olupují! Co učiníte v den trestu a pohromy, která přijde z daleka? (prorok Izaiáš 10,1-3)
Každý zákon buď něco připouští, jako: Muž statečný žádej odměnu. Nebo zakazuje, jako: Nikomu není dovoleno žádat manželství zasvěcených panen. Nebo trestá, jako: Kdo učiní vraždu, ztratí hlavu (sv. Izidor S.)
Zákon nebyl napsán pro soukromou výhodu, nýbrž pro obecný užitek občanů
Společné vlastnictví všeho a jedna svoboda je z přirozeného zákona (sv. Izidor S., Etymologie)
Zvyk ustup autoritě, zákonu a rozumu podlehni nesprávný zvyk (sv. Izidor S., Synonym.)

Apoštolé nesestupovali z hory s kamennými deskami v rukou jako Mojžíš, ale odcházeli s Duchem Sv. ve svých srdcích, takže se jeho milostí stali živým zákonem a živou knihou (sv. Jan Z., k Mt evang., homilie 1)
I když Josef žil pod Zákonem, jeho moudrost byla nad Zákonem (sv. Jan Z., k Mt evang., homilie 2)

Od Boha pochází zákon přirozený i zákon zjevený, obojí tvoří jedno (Klement A., Stromata I)

Řád rozumu se nazývá zákon (Lev XIII. cituje sv. Tomáše A.)
Přirozený zákon je vepsán a vtesán do duše každého jednotlivého člověka. Je totiž lidským rozumem, který ukládá jednat dobře a zakazuje hřích…Tento příkaz lidského rozumu by však nebyl s to mít sílu zákona, kdyby nebylo hlasu a tlumočníka mnohem vyššího než rozum, jemuž se musí podřídit náš duch i naše svoboda (Lev XIII., encyklika Libertas praestantissimum)

Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys zachovával Hospodinovy příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k tvému dobru (Mojžíš v 5. Mojžíš 10,12-13)

Zákon byl oživen milostí a postaven do služeb člověku v souladném a plodném složení. Každá z obou desek si zachovala své příznačné rysy beze změn a nejasností. Přesto však zákon, který byl dříve tíživým břemenem a tyranstvím, se Božím působením stal břemenem, jež netíží a je zdrojem svobody (sv. Ondřej K., Oratio I)

Ze štěstí spravedlivých se veselí město, a když hynou bezbožní, bývá jásot. Žehnání zbožných vysoko staví město, ale ústa bezbožných je boří (kniha Přísloví 11,10-11)

Kéž by ti Bůh zjevil, jak mnohotvárný je jeho zákon. Jak jinak tady máme chápat Boží zákon než jako lásku? Vždyť s její pomocí si vždycky v srdci najdeme, jak se mají skutečně dodržovat přikázání života (sv. Řehoř V., komentář ke knize Job)

Člověk se jako jediný mezi živými bytostmi může chlubit, že byl hoden dostat zákon od Boha. Živočich vybavený rozumem, schopný poznávat a rozlišovat, upraví své chování tím, že bude používat své svobody a svého rozumu v ochotné poslušnosti tomu, který mu vše svěřil (Tertulián, Adversus Marcionem 2)

Přirozený zákon není nic jiného než světlo rozumu vlité do nás Bohem. Díky jemu poznáváme, co máme dělat a čemu je nutno se vyhnout. Toto světlo a tento zákon daroval Bůh člověku při stvoření (sv. Tomáš A., O Desateru 1)
Boží zákon je pravidlo vyšší, proto zasahuje více, takže cokoli je řízeno lidským rozumem, je také řízeno Božím zákonem, ale ne obráceně (sv. Tomáš. A., Summa teologická I-II,63)
Lidské zákonodárství nabývá charakter zákona pouze v té míře, v jaké se shoduje se zdravým rozumem. Z toho je zřejmé, že odvozuje svou moc z věčného zákona. V té míře, v jaké by se vzdálilo od rozumu, by se mělo prohlásit za nespravedlivé, protože by nesplňovalo pojem zákona. Byl by to spíše jistý způsob násilí (I-II, 93)
Každý zákon stanovený lidmi je jen natolik zákonem, nakolik je odvozen od zákona přirozeného. Jestliže se však v něčem se zákonem přirozeným rozchází, není to již zákon, ale porušení zákona (sv. Tomáš A. podle sv. Augustina I-II,95)
Zákon je jakýsi řád rozumu vzhledem k obecnému dobru, vyhlášený tím, kdo má na starosti péči o nějaké společenství (I-II, 90)
Někteří mají porušený rozum z vášně nebo ze špatného návyku nebo ze špatné soustavy přirozenosti, jako u Germánů kdysi loupežnictví neplatilo za nepravost, ač přece je výrazně proti přirozenému zákonu, jak uvádí Julius Caesar (I-II,94)
Co do obecných zásad, přirozený zákon žádným způsobem nemůže být všeobecně zničen v lidských srdcích…co do jiných druhotných příkazů, přirozený zákon může být zničen z lidských srdcí buď pro špatná přesvědčení…nebo také pro špatné návyky a zkažené zběhlosti, jako někteří loupežnictví nepokládali za hříchy, nebo také neřesti proti přirozenosti, jak praví Apoštol, Řím 1,28 (I-II,94)
Izidor za podmínku zákona stanovil nejprve trojí: totiž aby byl příhodný náboženství, pokud totiž je úměrný Božímu zákonu; aby byl vhodný kázni, pokud totiž je úměrný přirozenému zákonu; aby prospíval spáse, pokud je úměrný lidskému užitku (I-II,95)
Protože se najdou někteří smělí a k neřestem naklonění, které nelze snadno pohnout slovy, bylo nutné, aby byli zdrženi od zla mocí nebo strachem, aby aspoň tak ustali konat zlo a i ostatním nechali život pokojný a sami konečně takovým návykem byli přivedeni k tomu, aby činili dobrovolně, co dříve plnili ze strachu, a tak se stali ctnostnými. Takovou pak kázní nutící strachem z trestu, je kázeň zákonů
K právu mezinárodnímu patří to, co plyne z přirozeného zákona, jako závěry ze zásad; jako spravedlivá koupě, prodej a jiné, bez nichž nemůže být vzájemné soužití lidí, jež je z přirozeného zákona, protože člověk je tvor společenský. Co však plyne z přirozeného zákona na způsob jednotlivého určení, patří k občanskému právu, podle něhož každá obec určuje něco sobě příhodného (I-II,95)
Lidské zákony musí být přiměřeny obecnému dobru (I-II,96)
Lidským zákonem se nezakazují všechny neřesti, jichž se vystříhají ctnostní, nýbrž pouze těžší, jichž se může vystříhat větší část množství, a zvláště které jsou na škodu jiných, bez jejichž zákazu by lidská společnost nemohla být zachována, jako se lidským zákonem zakazují vraždy, krádeže a takové věci
Lidský zákon nerozkazuje o všech úkonech všech ctností, nýbrž pouze o těch, které lze zařídit k obecnému dobru
Zákony ustanovené od lidí buď jsou spravedlivé nebo nespravedlivé. Jsou-li spravedlivé, sílu zavazovat v oboru svědomí mají z věčného zákona, z něhož plynou, podle Přísl. 8: „Skrze mně králové kralují a zákonodárci spravedlivě rozhodují“. Nespravedlivé pak jsou zákony dvojmo: jedním způsobem jako protivy lidského dobra…spíše násilnosti než zákony…nezavazují v oboru svědomí…zákony tyranů vedoucí k modloslužbě nebo k čemukoli jinému, co je proti Božskému zákonu. A takové není dovoleno žádným způsobem zachovávat, protože, jak psáno v Skut. 5,29: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi“ (I-II,96)
Zachovat (zákon) je v některých případech proti spravedlnosti a obecnému dobru, které zákon zamýšlí. Jako zákon nařizuje, aby úschovy byly navráceny, protože je to většinou spravedlivé. Stává se však někdy škodlivým, třeba když zuřivec uschoval meč a požaduje jej, když je v zuřivosti, nebo když někdo požaduje úschovu na potírání vlasti…epicheia je ctnost (II-II,120)
Epicheia odpovídá spravedlnosti zákonné a jistým způsobem je pod ní obsažena a jistým způsobem ji přesahuje (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,120)

Pán je král: a národy se chvějí. Nad cheruby trůní: zem se třese. Veliký je náš Pán na Siónu, povznesený nad národy všemi. Ať tvé velké, hrůzyplné jméno všichni slaví, protože je svaté! Mocný je to král a přeje právu. Ty jsi pevně založil řád světa, ty jsi právní řád a spravedlnost ustanovil v lidu Jákobově (žalm 98,1-4)
Zákon Páně je dokonalý, občerstvuje duše. Zjevení Páně je spolehlivé, moudrost skýtá dětem. Ustanovení Páně jsou správná, obveselují srdce. Přikázání Páně jsou stkvěla, osvěcují oči. Bohoslužba Páně je svatá, potrvá na věky věkův. Výroky Páně jsou jen právo, všecky věci spravedlivé. Vzácnější jsou nežli zlato, než množství drahokamů. Ano, sladkost jejich je nad med, který vytekl z plástu (žalm 18,8-10)