Ale někdo by mohl říci: “Ty máš víru a já mám skutky.” Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru. Ty věříš, že je jeden Bůh? Zcela správně. I zlí duchové věří, a přesto se třesou hrůzou. Chceš se tedy přesvědčit, ty bláhový člověče, že víra beze skutků je jalová? (list Jakubův 2,18-20)
Neboť blízko jest den Hospodinův na všecky národy; jak jsi činil (ty), stane se tobě: jednání tvé vrátí se na tvou hlavu (prorok Abdiáš 15)
Všemohoucí Bože, řiď činy naše podle zalíbení svého, abychom si zasloužili ve jménu milovaného Syna tvého oplývat dobrými skutky… (liturgie římská, vstupní modlitba neděle vánočního oktávu)
Čistota úmyslu spočívá v tom, abychom vše, co konáme, dělali se záměrem, abychom se líbili Bohu. Je to právě úmysl – dobrý nebo špatný – který předchází naše konání, a působí, že je to či ono v Božích očích dobré nebo špatné. Svatá Maria Magdalena de Pazzi říkala: „Pán Bůh odměňuje naše skutky v závislosti na stupni čistoty našeho úmyslu.“ (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Je nutné, abychom ve všem, co konáme, hledali Boha a ne sami sebe. Pokud totiž budeme hledat jen naše uspokojení, nebudeme moci očekávat od Boha žádnou odměnu. Týká se to zároveň každého duchovního díla. Mnoho kněží se vyčerpává a unavuje, když káží, zpovídají a konají jiné zbožné úkony – a protože v tom nehledají Boha, jen sami sebe – ztrácejí vše. Znamením toho, že jsme něco udělali pro Boha, je to, že za to neočekáváme žádnou chválu a vděk od jiných lidí. Projevem čistoty úmyslu je rovněž to, že si neděláme starosti, když nedosáhneme dobra, které jsme očekávali. Dále to, že se těšíme dobrem, které jsme vykonali, stejně jako dobrem, které vykonali jiní. A když jsme vykonali nějaké dobro, abychom se líbili Bohu, neděláme si starosti s tím, jak nepodlehnout domýšlivosti, když jsme za to chváleni. Stačí, když řekneme: „Bohu náleží za to čest a chvála.“ Nezanedbávejme nikdy dobré činnosti ve prospěch bližních s tím, že bychom se obávali prázdné chvály. Pán chce, abychom konali dobro též pro jiné, aby je mohli užívat: “Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích” (Mt 5,16) (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Proto když konáte dobro, řiďte se nejdříve úmyslem, abyste se zalíbili Bohu, potom abyste dali dobrý příklad bližnímu. Všechny tělesné činnosti jako je práce, jídlo, spánek, slušná zábava a odpočinek, dělejme také s úmyslem, abychom se líbili Bohu. Čistota úmyslu bývá nazývána nebeskou alchymií, díky které se železo přemění na zlato. Znamená to, že díky této čistotě úmyslu se činnosti velmi prosté a obyčejné stávají činy lásky k Bohu. Svatá Maria Magdaléna de Pazzi říkala: „Kdo by konal vše s čistým úmyslem, šel by přímo do nebe.“ Jiný svatý poustevník dříve než se dal do nějaké práce, pozvedl oči k nebi a chvíli se nehýbal. Když se ptali, co dělá, odpověděl: „Mířím na cíl, abych neminul.“ Dělejme to tak i my: dříve než cokoliv začneme, zamiřme na cíl a řekněme : „Pane, konám to, abych se Ti líbil.“ (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Richard od sv. Vavřince i další slova Písma o Marii vykládá: „Okovy její jsou vazba spasitelná“ (Sir 6,31) Proč okovy? Proto, že služebníky své poutá, aby na cestách nevázanosti nezbloudili. Maria poutá služebníky své, aby přílišné svobody své nezneužívali ke své záhubě (sv. Alfons L., Litanie loretánské)
Dle slov sv. Tomáše má každá matka co matka zvláštní právo ke svým dětem, proto příslušelo, aby zcela čistý, nevinný a žádného trestu hodný Ježíš na smrt kříže ze hříchy světa nebyl vydán bez svolení Matky, která jej dobrovolně vydala na smrt (sv. Alfons z L., O očišťování P. Marie)
Nestačí dělat dobré skutky. Je třeba je dělat dobře. Aby naše skutky byly dobré a dokonalé, je nezbytné je dělat s jediným cílem, totiž aby se líbily Bohu (sv. Alfons z L., Practica di amor Gesú Cristo VII)

Lk 12,52 bude rozděleno pět lidí a sv. Ambrož: „má přednost úcta k Bohu před svazky rodu“
Pohyb utvářej přirozenost. Je-li však v přirozenosti něco nesprávného, ať to napraví píle
Dejme pozor, když chceme uvolnit ducha, abychom nezrušili harmonii a souzvuk dobrých skutků
Povaha mysli se vidí v postavení těla. Hlas je jakýsi pohyb duše a těla
Krok je chvályhodný, když je v něm krása ovládání a důraz vážnosti, stopa klidu, ale tak, že není snažení a umělost, nýbrž pohyb je čistý a jednoduchý (sv. Ambrož, O povinnostech I)
Podle předsíně soudíme jaký je pokoj, a podle šatu poznám, jaké srdce se pod ním skrývá (sv. Ambrož)
Tehdy zachováváme krásný způsob života, když každému dáváme to, co odpovídá jeho osobě či pohlaví. A toto je nejlepší
řád jednání a toto je odpovídající ozdobou každé činnosti (sv. Ambrož, De officiis I,)

Ten kdo krade, aby spáchal cizoložství, je mluveno samo o sobě více cizoložníkem než zlodějem (Aristoteles, Ethic. V)

Jsou některé skutky prostřední, které se mohou dít z mysli dobré nebo zlé, o nichž opovážlivé je soudit (Augustin, Řeč Páně na hoře)
Ve všech vašich pohybech ať není nic, co by uráželo něčí pohled, nýbrž co sluší vaší svatosti (sv. Augustin, Řehole)
Jistě shledáváš, že lidé reptají na svou dobu, že prý to bylo za dob našich rodičů lepší. Kdyby se mohli vrátit zpět do časů svých rodičů, i tam by reptali. Určitě si myslíš, že ty minulé časy byly dobré, jen proto, že už ti nepatří, proto jsou dobré ( homilie, PLS 2)
Božími chválami ať zní nejen tvůj hlas, ale ať s ním souzní i tvé skutky (k žalmu 146)
Kdo chce žít, má kde žít a má z čeho žít. Ať přijde, ať věří, ať se připojí, aby dostal život. Ať se neleká spojení s ostatními členy (k Janovu evangeliu 26)
Podle toho, je-li cíl hodný chvály nebo hany, podle toho i naše činy jsou hanlivé nebo chvalné (O mravech Církve a manichejců)
Není správné užívat termín „velikost ducha“ pro někoho, kdo se zabil, protože mu chyběla síla vydržet těžkosti nebo špatné jednání někoho jiného (O Boží obci)
Co znamená, bratři, chvalořečit s cimbálem? Cimbál je nástroj opatřený strunami. Náš cimbál je naše jednání. Každý kdo svýma rukama vykonává dobré skutky, chvalořečí Bohu s cimbálem (k žalmu 91)
Když mágové činí to, co svatí, děje se to z různého cíle a z různého práva. Neboť oni svými činy hledají slávu svou, svatí slávu Boží (sv. Augustin)
Pokud jde o skutky, které jsou samy o sobě hříchy jako krádež, smilstvo, rouhání a jiné podobné, kdo by se opovážil tvrdit, že dopustí-li se jich někdo z dobrých důvodů, přestávají být hříchem, anebo – což by byl ještě nesmyslnější závěr – staly by se ospravedlněnými hříchy? (sv. Augustin, Proti lži VII)
Bůh zpytuje kořeny, nikoli květ (sv. Augustin)
Jsi Pánův služebník a jsi též ten, komu Pán dal svobodu. Nehledej osvobození, které by tě zavedlo daleko od domu tvého osvoboditele (k žalmu 49)
Bůh tě učinil takovým, že převyšuješ zvířata, tedy že jsi lepší než ona – to máš v přirozenosti: lepší než zvířata budeš vždycky. Chceš-li být lepší než někdo druhý, budeš mu závidět, jakmile ti bude připadat, že je ti roven. Máš chtít, aby ti byli rovni všichni lidé, a jestliže někoho předčíš opatrností, máš si přát, aby i on byl opatrný (k Janovu evang.)
Kristova podoba vzniká v tom, kdo se připodobňuje Kristu. A Kristu se připodobňuje ten, kdo k němu přilne duchovní láskou. Tak se napodobováním Krista stává tím, čím je sám Kristus, pokud to je na jeho úrovni možné. Jak říká Jan: Kdo tvrdí, že zůstává v Kristu, má se i sám chovat, jak se choval on (výklad listu Gal.)
Počátek svobody je být prost zločinů…jako je vražda, cizoložství, jiná nečistá smilstva, krádež, lež, svatokrádež a jiné podobné. Jakmile se jich člověk zbaví (a každý křesťan jich musí být prost), začíná pozvedat hlavu ke svobodě, ale to je teprve počátek a nikoliv dokonalá svoboda (k Janovu evang.)
Někdo se zeptá: Proč ještě není svoboda dokonalá? Protože cítím ve svých údech jiný zákon, odporující mému rozumu. Částečná svoboda je částečným otroctvím, tj. svoboda není ještě úplná, není ještě ryzí, není ještě zcela plná, protože ještě nejsme na věčnosti. Částečně si uchováváme slabost a částečně jsme již dosáhli svobody. Všechny naše hříchy byly zničeny křtem, ale byla také zničena všechna špatnost, nezůstala žádná slabost? Kdyby zmizela, žili bychom již na zemi bez hříchu. Něco takového se opováží tvrdit jen pyšný člověk, který není hoden milosrdenství osvobození…Jelikož tedy v nás zůstala určitá slabost, odvažuji se říci, že jsme svobodni v té míře, v jaké sloužíme Bohu, zatímco jsme otroky v té míře, v jaké se podrobujeme hříchu (k Janovu evang. )
Jestliže se hluboce ponížíte a uznáte, že jste nicotní a nic si nezasluhujete, tak vám Bůh bohatě nadělí své milosti. Jestliže se ale budete vynášet a myslet si, že jste někým, odvrátí se od vás a nechá vás ve vaší bídě (sv. Augustin)
Jsi-li totiž dobrý, je to zásluhou Boha, a jsi-li špatný, je to zásluhou tvou (Sermo 29)
Měj na paměti a zachovávej stručnou poučku z evangelia: Kdo vytrvá až do konce bude spasen (k žalmu 39)
Lépe je kulhat na cestě, než udatně kráčet mimo ni (Sermo 141)
Bůh, který nás stvořil bez nás, nespasí nás bez nás (Sermo 169)
Je to vůle, kterou se hřeší i správně žije (kniha Odvolání)
Je něco, co žádným jakoby dobrým cílem nebo dobrou vůlí nemůže se dít dobře (Proti lži)
sv. Augustin k Mt 5,39 „Udeří-li tě někdo na jednu tvář nastav mu i druhou“: aby totiž člověk to byl ochoten učinit, kdyby to bylo třeba. Není však povinen učinit tak vždy skutečně, poněvadž ani Pán to nečinil, ale když dostal políček, řekl „Proč mně biješ“ (Jan 18,23)

Buď se odvrátíme od zla ze strachu před trestem a jsme v postavení otroka, nebo se dáme strhnout vyhlídkou na odměnu a jsme podobni námezdným dělníkům. Nebo posloucháme pro dobro samo a z lásky k tomu, který přikazuje, abychom poslouchali…a tehdy jsme v postavení synů (sv. Basil V., PG 31)
Pokud je pravdivá kritika dána s cílem dosáhnout nápravy, pak není pomluvou (KP 25)
Vymlouváš se: budoucnost je nejistá…Není však nejistý trest, připravený tvrdému srdci! Když vydáš zlato a koupíš koně, nelituješ peněz; a když můžeš za ně koupit nebeské království, je ti jich líto? (sv. Basil)
Neslýchaná velkodušnost být štědrým, když tělo v prach obrácené statků užít nemůže (o lidech, co v závěti pamatují na chudé) (sv. Basil)

Nevinnost v prostotě, svornost v lásce, skromnost v pokoře, svědomitost ve spravování, pohotovost v pomáhání trpícím, milosrdenství v péči o chudé, vytrvalost v hájení pravdy, spravedlnost v přímé kázni, aby v nás nic nechybělo ze žádné ctnosti, která nám byla předložena za příklad. Toto jsou šlépěje, které nám světci při svém návratu do vlasti zanechali, abychom, následujíce jejich cesty, mohli je následovat v blaženosti (sv. Beda Ctih., Homilia 70 k svátku všech svatých)

Opásejme se tedy vírou a konáním dobrých skutků, a pod vedením evangelia choďme po jeho stezkách, abychom jednou mohli uvidět toho, který nás povolal do svého království. Chceme-li přebývat ve stanu jeho království, musíme se spěšně ubírat cestou dobrých skutků, jinak tam nedojdeme (sv. Benedikt, Řehole 72)
Operi Dei nihil praeponatur – Ničemu ať se nedává přednost před Boží službou (sv. Benedikt, Řehole 43)

My jsme tvé skutky, my tě neopustíme (sv. Bernard, Medit. c. 2)
Svět kolem nás hlučí, tělo nás svírá, ďábel klade nástrahy…já však neklesám, neboť mé základy stojí na pevné skále…s důvěrou čerpám ze srdce Páně to, čeho se mně samotnému nedostává, protože on oplývá milosrdenstvím (sv. Bernard, Sermo 61)
Těžko říci, co je odsouzení hodnější, zda pomluva či poslouchání pomluvače (sv. Bernard)

Naše zásluhy jsou dary Nejvyššího. Čím vyšší je kdo u sebe, tím nižší je u Boha (sv. Bernardin S.)

Čeho cíl dobrý je, to samo dobré je a čeho cíl je špatný, samo též špatné je (Boetius, Topic.)

Pán zrušil starou zásadu „oko za oko…“, jenže učedník Kristův by někdy pro jediné slovo člověka zabil (sv. Bonaventura)
Neboť právě tyto tři věci je třeba co nejpečlivěji zachovávat: dobře bdít nad srdcem, užitečně využívat čas a každému dílu stanovit náležitý cíl (sv. Bonaventura, Trojí cesta)
Je trojí dobro, které je třeba promyslet, neboť když si ho člověk osvojí, tím se vyleští osten svědomí, a to: horlivost proti nedbalosti, přísnost proti žádostivosti a dobrota proti ničemnosti. Kdo si ty tři osvojí, bude mít svědomí dobré a správné. Právě o tom hovoří prorok: Řekl jsem ti člověče, co je dobré, a co Pán od tebe žádá; být spravedlivý, milovat milosrdenství a horlivě kráčet se svým Bohem (sv. Bonaventura, Trojí cesta)
Za třetí je třeba uvažovat o ničemnosti zatrpklosti, ze které povstávají: zlá podezření, rouhavé myšlenky, zlomyslné osočování. (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Žádná žena nesmí užívat jedů za účelem potracení, ani zabíjet své děti, jež byly počaty nebo se už narodily. Pokud tak nějaká udělá, nechť si uvědomí, že před Kristovou soudnou stolicí bude obviněna ze všech, jež zabila. Ženy rovněž nemají brát ďábelské lektvary, které zapříčiňují, že nemohou počít děti. Ať žena, která takto jedná, pamatuje, že bude vinna tolika vražd, kolik dětí mohla porodit (sv. Cesareus z A., homilie)

Bojíš se, aby ti neubývalo majetku a nepozoruješ, že ti ubývá života (sv. Cyprián)
Myslím, že je třeba napomenout nejen panny nebo vdovy, nýbrž i vdané a vůbec všechny ženy, že nesmějí žádným způsobem dílo Boží a stvoření jeho kazit používáním žluté barvy nebo černého prášku nebo červeně nebo jakéhokoli přípravku, porušujícího vrozené tahy. Vkládají ruce na Boha, když to, co on utvořil, zamýšlejí přetvořit. Je to napadání Božího díla, je to kažení pravdy. Nebudeš moci vidět Boha, jestliže nemáš oči, které Bůh udělal, nýbrž které ďábel předělal, učesána od svého nepřítele s ním budeš stejně hořet (sv. Cyprián, O šatu panen)

Jsou dva způsoby, jak zachovávat Boží slovo: v jednom případě podržujeme v paměti to, co přijímáme sluchem, v druhém případě posvěcujeme svými skutky a zjevujeme svou činností to, co jsme slyšeli (sv. Dominik)

Oheň ohněm neuhasíš (neoplácej zlé) (sv. Efrém )
Nechceš-li stavět, alespoň neboř co postavili jiní
Jako houba saje vlhkost, tak duše jed ze společenství s bezbožným
Máš ovečku? Nezavírej ji s vlky dohromady!
Snaž se být zrnem uprostřed plev (dobrý ve špatném světě), aby ses dostal do stodol Páně (sv. Efrém)

Krátce řečeno: Kdo by chtěl tvrdit, že naše svobodná vůle nespolupracuje, uposlechne-li nějakého vnuknutí Boží milosti, jímž nás Bůh předchází, nebo že není v naší moci milost odmítnout a jí odporovat, ten by protiřečil jak celému Písmu svatému, tak i učení všech církevních Otců i obecné zkušenosti; kromě toho by byl vyloučen z Církve podle 4. kánonu 6. zasedání koncilu tridentského (sv. František S., O lásce k Bohu XII)
Hořké utrpení a smrt našeho Vykupitele je nejpřitažlivější a zároveň nejsilnější pohnutkou, jež v tomto smrtelném životě může oživovat naše srdce
Malé věci tehdy konáme znamenitým způsobem, když je konáme s úmyslem velice čistým a s pevnou vůlí zalíbit se Bohu (sv. František S., O lásce k Bohu XII)
Malé věci se mohou stát ohromnými, konají-li se zvláštním úsilím, líbit se Bohu (sv. František S.)

Zde se totiž proměňují prvním vzkříšením, které je osvěcuje a obrací. Jím přecházejí ze smrti k životu, z hříchu ke spravedlnosti, z nevěry k víře, ze zlých skutků k dobrému životu…Každý, kdo nechce být odsouzen k věčnému trestu druhé smrti, by tedy měl pospíchat, aby se už zde stal účastným prvního vzkříšení (sv. Fulgencius, O odpuštění hříchů)

Lidé sami na dobré skutky neplodní se neostýchají posuzovat dobré skutky jiných (Hugo od sv. Viktora)

Lepší je mlčet a něčím být, než mluvit a nebýt nic. Dobře učí ten, jehož skutky jsou ve shodě s tím, co říká (sv. Ignác z A., list do Efesu)

Překotnost je známkou, že na tebe nepůsobí duch dobrý (Duch Svatý nebo anděl strážný), nýbrž duch temnoty, zvláště jeví-li se při ní též neklid a nepokoj (sv. Ignác L.)

Člověk je obdařen rozumem a v tom je podobný Bohu. Je stvořen svobodný a je pánem svých skutků (sv. Irenej, Adversis haeresis IV)

Považuj za největší zločin dávat přednost přežití před ctí a abys pro lásku k tělesnému životu ztratil pravé důvody života (básník Iuvenalis, Satirae VIII)

Zalíbení v lidské slávě plodí lež, zato obrátit ji v pokoru zvětšuje v srdci bázeň před Bohem. Nechtěj se spřátelit se slavnými lidmi tohoto světa, aby v tobě neochabla sláva Boží (poustevník Izaiáš)
Ať nemluví tvůj jazyk, ale tvé jednání. Tvé slovo ať je pokornější než činy. Nemluv proti svému svědomí. Neuč bez pokory, aby země dala vzejít tvé setbě (poustevník Izaiáš)

Všechny poslouchej v každém dobrém skutku. Nenásleduj pouze ziskuchtivce a peněz chtivé, kteří si zamilovali tento svět, aby se tvá poslušnost nestala dílem ďáblovým (sv. Izák syrský)

Nedbalý se říká jako ne dbající (sv. Izidor S., Etymol. X)

Dobrovolný je čin, který je dílem rozumu (sv. Jan D., Ortodoxní víra)
Činy dobrovolné provází chvála a hana
Nedobrovolné je hodné milosrdenství nebo odpuštění a se smutkem je konáno
Jsi zbožnější proto, že jiné odsuzuješ?
Stydlivost je bázeň hanebného skutku nebo pro spáchanou hanebnost (sv. Jan D. )

Křesťan se nesmí těšit z toho, že koná dobré skutky a vede dobrý život, nýbrž z toho, že to všechno činí pouze z lásky k Bohu bez jakéhokoli jiného záměru (sv. Jan od K., Výstup na horu Karmel)

Buď děláte dobré skutky pro Boha, nebo pro svět! Jestliže se ženete za ctí a lidskou slávou, pak jednáte jako pohané, kteří se za každý dobrý čin domáhají vděčnosti. Jestli se však chcete líbit Bohu a vykoupit své viny, proč se trápíte nedostatkem uznání? (sv. Jan Vianney, kázání)
Znám dva velmi jisté prostředky, jak zchudnout: pracovat v neděli a krást (kázání)
O sobě smýšlet pokorně, v srdci sami sebe nevychvalovat a být hluboce přesvědčeni, že podle učení Ježíše Krista (srov. Jan 15,5) bez milosti nemůžeme nic udělat dobře; bez ní nedokážeme ani jméno Ježíš správně říci (srov. I Kor 12,3) (sv. Jan Vianney, kázání)

Co považuješ ve světě za největší štěstí, za dobro hodné tvé horlivosti? Asi mi budeš jmenovat moc, bohatství, dobrou pověst ve světě? Co je to všechno proti svobodě křesťanů? (sv. Jan Z., dopis Teodorovi)
Křesťan nepřestane být šlechticem ducha a nestane se poddaným válejícím se v prachu ponížení
Jen ten je svobodný, kdo žije pro Krista (dopis Teodorovi)
Je to vůle, jež je buď odměňována za dobro nebo odsuzována za zlo (sv. Jan Z., k Mt evang.)
Ani Bůh, ani milost Ducha Svatého nezmenšují naši svobodu. Ke konání dobra stačí chtít (Jan Z., dopis Olympii)

Hleď, abys neměl svědivý jazyk nebo uši, že bys jiné pomlouval nebo naslouchal jiným pomluvačům (sv. Jeroným)
Není nic, co by porušilo mysl lidí tak snadno jako lichocení (sv. Jeroným)
Pamatujte, že stejně neřestné jako lhát je nevzepřít se statečně lhářům
Jsou mé hříchy tvými ctnostmi?
Neotesanost pokládají někteří za svatost (sv. Jeroným)
Nadarmo oslu na lyru hraješ (sv. Jeroným)

Víme, že stoupenci učení stoiků byli nenáviděni a zabíjeni, protože ve svých mravních úvahách podávali důkazy moudrosti…důvodem bylo semeno Božího slova, zaseté do celého lidského pokolení (sv. Justin, Apologie II,8)

Za své činy jsi zodpovědný, neboť Boží zákon, alespoň přirozený, zná každý člověk a tvoje vůle je svobodná. O tvém jednání nerozhoduje jakýsi slepý osud. Nejsi předurčen ani k dobrému ani ke zlému jednání. Na tvou vůli ovšem působí různé pohnutky, abys dělal to nebo ono, názory a příklady dobré i zlé, výstrahy i pokušení. Rozhodnout se však můžeš jak sám chceš. Ke zlému jsi sice nakloněn, ně však nucen. Jednáš podle vlastní vůle a jsi tedy za své činy zodpovědný.
Vychovávej proto své svědomí! Svědomí vychováváš, když se pilně vzděláváš v náboženství, svědomitě plníš Boží zákon, varuješ se hříchů, častěji a pravidelně se zpovídáš, každý večer zpytuješ svědomí a vzbuzuješ lítost nad svými hříchy s předsevzetím, že se chceš opravdu polepšit. Kdo se chrání i nejmenších hříchů a snaží se konat i malé povinnosti co nejlépe o něm říkáme, že je svědomitý. Buď svědomitý i ty! Jen tak budeš moci plnit vždy a správně zákon Boží ke svému věčnému i pozemskému blahu (katechismus kardinál Tomášek)

Věz tedy, že všechny světské věci se všemi půvaby a potěšením, jsou-li brány, získány a přivlastněny beze mne, s neuspořádanou touhou a ze sebelásky, lze přirovnat ke štíru, který se zepředu blýská, ale vzadu skrývá jed (Kateřina S., Dialog 46)
Město duše má mnoho bran. Ty hlavní jsou však tři: jednu z nich nikdy neztrácíme ze svého vlastnictví, totiž vůli, jež střeží ostatní: těmi jsou paměť a rozum (sv. Kateřina S., Dialog 144)

Pane, dej jim zdraví, pokoj, svornost a vytrvalost, aby mohli bez překážky vykonávat svrchovanou moc, kterou jsi jim udělil. Ty, Pane, nebeský králi věků, dáváš lidským synům slávu, čest a moc nad zemí. Proto řiď, Pane, jejich rozhodování, aby konali, co je dobré a co je ti milé. Kéž mohou vykonávat moc, kterou jsi jim udělil, zbožně, pokojně a ušlechtile, aby byli hodni tvého milosrdenství (papež sv. Klement Ř., list do Korinta 61)

Nezáleží na vědění, ale na konání (sv. Kolumbán)
Nemůžete-li být nejlepšími, buďte alespoň dobrými (sv. Kolumbán, I..Vondruška, Životopisy sv.)

Rodinu svou, prosíme, Pane, ustavičnou dobrotivostí ochraňuj, aby byla tvou záštitou zbavena všech protivenství a v dobrých skutcích bala oddána tvému jménu. Skrze… (liturgie římská 22. neděle po Svatém Duchu vstupní modlitba)

Světem pohrdat může jedině srdce naplněné Bohem. Kdo by pil z cisterny, může-li pít z pramene? (sv. Maxim T.)

Nesmíš pokorně jen mluvit, ale také smýšlet. Bez pokorného smýšlení totiž nemůžeš dosáhnout výše v Božích skutcích (opat Mojžíš)

Učil, že chování má odpovídat přesně slovu, a byla to právě tato okolnost, která s Boží milostí přivedla mnohé k tomu, že ho následovali (Eusebius z Cesareje Hist. Eccl. 6,3,7 o Origenovi).

Křesťan může sám sebe nebo jiného zasvětit Bohu, jako Anna obětovala Bohu Samuela (Origenes)
Lidé zde na zemi mají od věcí smysly poznatelných postupovat až k tomu, co je poznatelné jen rozumem, a nezůstávat jen u toho, co je jen smysly poznatelné (Origenes, Contra Celsum)

Často se stane, že mezi jídlem něco pozřeš, co mnoho dnů nemůžeš strávit a také mezi mnohými řečmi prohodíš něco, nač bližní dlouho nezapomene (sv. Petr D.)

Jestliže mu nepomáhá mé mlčení, ani mé slovo mu nepomůže (Pamboa)

Jestliže někdo nechá koš plný šatů, časem zetlejí. Tak i špatné myšlenky. Jestliže je tělesně neuskutečníme, časem zetlejí a vymizí (Poimen)
Člověk, který učí, a nedělá, co učí, se podobá prameni, který všechny napájí a myje, ale sám sebe očistit nedovede, a tak v něm leží veškerá špína a nečistota
V Egyptě je jedna žena, která smilní a svou mzdu dává jako almužnu – Poimen odpověděl: „Nezůstane ve smilstvu, vždyť se u ní ukazuje ovoce víry“ (naplnilo se to)
Zkušenost je lepší než slova. Ona totiž dodává člověku větší osvědčenost (Poimen)

Jesliže pácháme zlé skutky, Bůh nám ve své trpělivosti odpouští. Jak by nám tedy mnohem raději nepomohl, když děláme skutky dobré? (mnich, neznámý)
Pravda je kořenem všech dobrých skutků (mnich, neznámý)
Je nebezpečné svěřovat myšlenky nebo skutky lidem neschopným rozlišování
Co je to skutek víry? Skutek víry je žít v pokoře a být milosrdný. Včela vytváří med, kamkoli přilétne. Tak i mnich dělá dílo Boží kamkoli přijde
Buďme bdělí, bratři, v hodině boje, abychom neochabli a nedali se svést k snaze o špatné skutky, aby žádná špatná myšlenka nenašla vchod do našich duší
Ve všem svém jednání, v skutcích malých i velkých, musíme myslet na cíl, na to, co naše jednání zrodí ať v myšlenkách, nebo v činech
Není potřeba jen slov, protože v lidech je v této době slov velmi mnoho, ale je potřeba skutků. To totiž hledá Bůh, ne slova, která nemají užitek
Co je to těsná a úzká cesta? Odpověď neznámého poustevníka: „Těsná a úzká cesta je toto: kvůli Bohu vzdorovat svým myšlenkám a zapírat svá přání. To totiž znamená ono: Vidíš, opustili jsme všechno a vydali se za tebou“
Nevede nás do zatracení to, že do nás vcházejí špatné myšlenky, ale to, že s myšlenkami špatně zacházíme. Kvůli myšlenkám totiž můžeme ztroskotat a kvůli myšlenkám můžeme být ověnčeni
Prosím vás bratři, abychom tak, jako jsme přestali s činy, přestali i s myšlenkami (mnich neznámý)
Je totiž vidět, které dílo se děje kvůli Bohu a které z vlastní moci, protože to Boží je pokorné a provázené prosbami, zatímco to, které je z vlastní moci, provázené hněvem a neklidem, je ze zlého (mnich neznámý)

Jdi k nebi vyšlapanou cestičkou, po které už mnozí do nebe přišli a krkolomnou přenech jiným (sv. Řehoř Naz.)

Všechny konečné bytosti nikdy nezůstávají zcela stejné, nýbrž neustále přecházejí z jednoho stavu do druhého, a to buď k lepšímu nebo k horšímu následku (sv. Řehoř z Nyssy, De vita Moysis II)
Nejhlavnější okolnosti jsou, kvůli čemu se jedná a co se koná
Řehoř z Nyssy učí, že jako činnost plodivá a živící neposlouchá rozumu, tak ani tep srdce, jenž patří životu

Skutek je zkušebním kamenem lásky (sv. Řehoř V.)
Když konáte dobré skutky, bratři, vždycky si uvádějte na paměť skutky špatné, aby se takto při ostražitém pozorování viny nikdy duch neopatrně neradoval z dobrého díla (homilie o 4. neděli adventní)
Jestli tedy se svatí mužové pokládají za nepatrné, i když konají skutky hrdinské, co řeknou na svou obranu ti, kdo se vynášejí bez velkých činů? (homilie o 4. neděli adventní)
Ten, kdo je povoláním nucen mluvit o nejvyšších věcech, je povinen dávat nejvznešenější příklad (sv. Řehoř V. v Duše veškerého apoštolátu)
Ti, jejichž život je dán za příklad k následování, mají, mohou-li, odrazit slova pomluvačů, aby neodmítali naslouchat jejich kázání při jejich slyšení (sv. Řehoř V., homilie 9 k Ez.)
Co jiného činí pomluvači, než, že foukají do prachu a do očí si vhánějí zemi, takže čím více chrlí pomluvy, tím méně vidí pravdy? (Moralia)
Lidské uši tak pozorují naše slova, jak navenek znějí, božské však soudy slyší navenek tak, jak jsou v našem nitru pronášena (Moralia XXVI)
Na odměně pomocnic (porodů) se poznává, co zasluhuje vina lži, neboť odměna za konané dobro, která jim mohla být dána ve věčném životě, byla pro spáchanou vinu změněna v odměnu pozemskou (sv. Řehoř V. k Ex 1, Vystavěl jim domy: v Moralia XVIII)
Marné je slovo, které užitku pravosti či důvodu spravedlivé nutnosti nebo svaté užitečnosti postrádá
Skutky činného života zajdou s tělem (Moralia VI.)
Bez nazíravého života mohou vstoupit do nebeské vlasti, kteří nezanedbávají dobra, která mohou vykonat. Bez činného života však vejít nemohou, jestliže zanedbávají vykonat dobra, která mohou (sv. Řehoř V.)

Měj mnoho těch, s nimiž v přátelství žiješ, ale důvěrníka měj z tisíce jediného. Získáváš-li si přítele, zjednej si ho zkouškou, a ne lehce věnuj mu důvěru. Bývá totiž přítelem (mnohý) podle času svého, ale nesetrvá v den soužení. Bývá dále přítel, jenž zvrhá se v nepřítele, a bývá přítel, jenž nenávist a svár na potupu vyjevuje. Bývá také přítel spolustolovník, ale nesetrvá v den soužení (kniha Sirachovec 6,6-9)
Při své modlitbě neumdlévej a nezapomínej na skutky milosrdenství ( Sir 7,10)
Synu, máš-li co, čiň sobě dobře, a podávej oběti Bohu jak se patří. Pamatuj, že smrt nemešká, a že zákon podsvětí byl ti ukázán; neboť zákon tohoto světa jest: „Jistě zemřeš.” (kniha Sirachovec 14,11-12)

Chci uhlídat své srdce, ale nedokážu to. Sisoa: „Jak bychom mohli uhlídat své srdce, jestliže máme otevřené dveře, to jest svůj jazyk“

Lidem, co omluvali své nezdary slovy: „Pánu Bohu poručeno“ říkal Sixtus V. : „Nesvaluj na Boží prozřetelnost svou vlastní lenost a neber jméno Boží nadarmo…přičinit jsi se měl, a byla by věc lépe dopadla.”

Ježíš nehledí tolik na velikost skutků ani na jejich obtížnost, jako na lásku, která k těmto skutkům vede (sv. Terezie z L.,dopis)
Ale můj duchvní vůdce Ježíš mě neučí počítat mé skutky; učí mě dělat všechno z lásky, nic mu neodmítat, být spokojená, když mi dá příležitost, abych mu dokázala, že ho miluji. Ale to se děje v pokoji, v odevzdanosti. Všechno dělá ve mně Ježíš, já nedělám nic (sv. Terezie z L., dopis)

Někteří nepřinesou k společné práci nic než jazyk, jenž všechno kritizuje (Theodoret)

Svobodnému rozhodování je vlastní volba (sv. Tomáš A., Summa teologická I,83,3)
Musí se říci, že velikost zásluhy lze měřit dle dvojího. Jedním způsobem dle kořene milosti a lásky…jiným způsobem lze měřit velikost zásluh dle velikosti skutku. Ta pak je dvojí: totiž naprostá a poměrná. Vdova totiž, co dala do pokladnice dva malé peníze vykonala menší dílo velikostí naprostou, než ti, kdo dali velké dary, ale velikostí poměrnou vdova více učinila podle výroku Páně…ve stavu nevinnost…by člověk měl větší ctnost, konal větší skutky. Ale uváží-li se velikost poměrná, shledává se větší důvod pro zásluhy po hříchu pro slabost člověka: více totiž přesahuje malé dílo moc toho, jenž pracuje s nesnází, nežli veliké dílo moc toho, kdo pracuje bez nesnáze (I,95)
Musí se říci, že ze skutků vykonaných člověkem, jenom ty vlastně jsou lidské, které jsou člověku vlastní, pokud je člověkem. Člověk pak se liší od ostatních nerozumných tvorů tím, že je pánem svých skutků…pánem svých skutků je člověk rozumem a vůlí…Patří-li pak člověku ještě jiné skutky, mohou se nazývat skutky člověka, nikoli lidskými (I-II,1)
Vůle chtěním a jednáním může zamezit to, co je nechtěné a nejednat, a někdy tak je i povinna. Nechtění a nejednání se jí přičítá. A tak může být dobrovolnost bez činnosti; někdy bez činnosti vnější s činností vnitřní, když totiž chce nejednat; někdy pak i bez činnosti vnitřní, jako když nechce
Vynucené nebo násilné je původu zevního…je proti pojmu samého úkonu vůle, je-li vynucený či násilný
Násilí je příčinou nedobrovolnosti
Co se koná ze strachu, není sice dobrovolným pozorováno samo v sobě, ale stává se dobrovolným v případě, totiž koná-li se, aby se předešlo obávanému zlu…vrhání zboží do moře se stává dobrovolným v době bouře pro strach z nebezpeří
Dychtivost spíše působí k tomu, aby něco bylo dobrovolným než nedobrovolným
Je tedy nutné vědět, že vztah nevědomosti k úkonu vůle je trojí: …když někdo chce být nevědomý, aby měl omluvu hříchu nebo aby nebyl od hříchu odvracen, podle Job 21: „Znalost cest tvých nechceme“, a to se nazývá nevědomostí chtěnou. Jiným způsobem se nazývá dobrovolnou neznalost toho, co kdo vědět může a má; neboť tak i nejednat a nechtít se nazývá dobrovolným…Třetí pak té nevědomosti, která se má k vůli průvodně…kdyby někdo při veškeré opatrnosti, nevěděl, že někdo jde po cestě a vystřelil šíp, kterým zabije přecházejícího (I-II,6,8)
Všechny podmínky tedy, které jsou vně podstaty činu, a přece se nějak lidského činu dotýkají, nazývají se okolnosti…mají se nazývat jejich případky
Teolog pozoruje činy lidské, pokud se v nich nalézá dobro a zlo a lepší a horší, a to se rozlišuje podle okolností
Sedm okolností podle Tullia: „Kdo, co, kde, jakými pomůckami, proč, jakým způsobem, kdy“ (I-II,7)
Oseáš 9 „Stali se hnusnými jako to, co milovali.“ Zhnusí se pak člověk Bohu špatností svého jednání. Tedy špatnost je podle předmětů špatných, které člověk miluje. A stejný důvod je o dobrotě činnosti (I-II,18)
Chybí-li něco, co se požaduje k povinným okolnostem, bude činnost špatná (I-II,18)
V těch, kteří láskou lnou k Bohu, nenachází se pohoršení, podle onoho Žalmu „Hojný pokoj milujícím tvůj zákon, a není jim pohoršením“ (II-II,43)
Gal 2 Petr…aby se vyhnul pohoršení Židů…takže se z toho pohoršovali pohané obrácení k víře. Avšak skutek Petrův nebyl tak těžký hřích, aby se právem jiní pohoršovali. Proto utrpěli pohoršení trpné, avšak v Petrovi nebylo pohoršení činné (II-II,43)
Od toho, co je nutné ke spáse, nemá se upustit k vůli vyvarování pohoršení (II-II,43)
Ohledně příbuzných představeného se musí rozlišovat. Neboť někdy jsou méně hodni jednoduše i vzhledem k společnému dobru…Někdy však příbuzní církevního představeného jsou stejně hodni jako jiní…dovoleně může…dát svým příbuzným přednost (II-II,63)
Je dovoleno, aby člověk vlastnil věci…mezi těmi, kdo společně a nedílně něco drží, častěji vznikají hádky…nemá člověk mít vnější věci za vlastní, nýbrž za společné, aby totiž snadno se o ně dělil v nutnosti druhých…I Tim 6,18 (II-II,66)
Při vydávání svědectví je třeba rozlišovat (II-II,70)
Něčí svědectví se odmítá i pro vinu i bez viny
Při vydávání svědectví nemá člověk tvrdit jako jisté a poznané to, v čem není jist. Pochybné má říci jako pochybné a to, v čem je jistý jako jisté (II-II,70)
Slib obnáší nějaký závazek, učinit něco nebo něčeho zanechat (II-II,88)
Slib je přislíbení Bohu
K věrnosti člověka patří, aby splnil co slíbil (II-II,88)
Brát Boha za svědka se nazývá přísahou; a bylo právy zavedeno, aby při vzývání Božího svědectví bylo bráno za pravdu to, co se tvrdí (II-II,89)
Nic nebrání, aby něco bylo samo sebou dobré, ale bylo zlem tomu, jenž toho neužívá vhodně: jako přijmout Eucharistii je dobré a přece, kdo přijímá nehodně „soud si jí a pije“…přísaha sama o sobě dobrá, dovolená a počestná…stává se zlem někomu z toho, že ji špatně užívá, to je bez nutnosti a náležité ostražitosti
Soudnost, totiž rozvážnost ze strany přísahajícího…postrádá přísaha neobezřetná, pravdu přísaha lživá, spravedlnost přísaha neřestná čili nedovolená (II-II,89)
Nebude nedovoleným věštěním, užije-li kdo snů k předvědění budoucnosti, pokud sny vycházejí ze zjevení Božího nebo z vnitřní nebo vnější přirozené příčiny. Jestliže však je takové věštění zapříčiněno démony…bude nedovolené a pověrečné (II-II,95)
Získat vědění je dobro, ale získat je nenáležitým způsobem není dobro. A tento cíl sleduje čarováním (II-II,96)
Z dvojího může nastat, že podřízený není vázán poslušností ve všem. Jedním způsobem z rozkazu větší moci…Jiným způsobem není povinen poslouchat podřízený představeného, poroučí-li mu něco, v čem není poddán (II-II,104)
Z víry Kristovy nemají křesťané omluvy pro neposlušnost světských vládců
Člověk je povinen poslouchat světské vládce v mezích řádu spravedlnosti (II-II,104)
Vděčné splácení přihlíží k dobrodiní podle vůle dobrodincovy (II-II,106)
Povinnost vděčnosti je povinnost čestná…zjevné, že každá nevděčnost je hřích (II-II,107)
Mstivosti jsou protilehlé dvě neřesti. A to jedna z nadbytku, kterou je hřích krutosti nebo surovosti, protože překračuje míru v trestání. Jiná je neřest, která záleží v nedostatku, když je někdo příliš chabý v trestání. Čteme v Přísloví 13: „Kdo šetří metly, nenávidí syna“ (II-II,108)
Mstivost je potud dovolená a ctnostná, pokud směřuje k omezování zla (II-II,108)
Pokrytectví je předstírání, ne však každé, nýbrž pouze to, kterým někdo představuje osobu druhého, jako když hříšník představuje osobu spravedlivou (II-II,111)
Pokrytectví je předstírání, kterým někdo předstírá, že je tím, co není…důsledkem je, že je přímo protilehlé pravdivosti o tom, čím je životem a slovem (II-II,111)
Dobro spočívá v řádu. Člověk pak musí být vhodně zaměřen k jiným lidem ve společných vztazích ve skutcích a slovech, aby se ke každému správně choval. A proto je třeba, aby byla zvláštní ctnost, která by zachovávala tento řád. A tato ctnost se nazývá přátelskost nebo přívětivost (II-II,114)
Přívětivost je částí spravedlnosti (II-II,114)
Všeobecně se dává jméno lichotník všem, kteří nad povinnou míru chtějí potěšit jiné slovy nebo skutky ve společném jednání (II-II,115)
Svár záleží ve slovech, když totiž jeden odporuje slovům druhého (II-II,116)
Bázlivost je proti statečnosti nadbytkem bázně, pokud se totiž člověk bojí toho, čeho není třeba, tak i neohroženost je proti ní nedostatkem bázně, pokud se totiž někdo nebojí, čeho se třeba bát (II-II,126)
Smělost ve smyslu nadbytku je hříchem (II-II,127)
Smělost…je proti ctnosti statečnosti (II-II,127)
Vytrvalost je pevně a stále setrvat při věci dobře uvážené (II-II,128)
Velkodušnost svým jménem naznačuje usilování ducha o velké věci (II-II,129)
Velkodušný tíhne k tomu, co je hodné velké cti (II-II,129)
Jako je hřích opovážlivost, tak i malomyslnost. A odtud je, že služebník, jenž přijaté peníze svého pána zakopal do země a netěžil z nich pro jakousi malomyslnou bázeň, je od pána trestán, jak máme v Mt 25 a Luk 19 (II-II,133)
Malomyslnost je přímo protilehlá velkodušnosti (II-II,133)
Nikdo se nestydí před dětmi a před zvířaty pro nedostatek správného úsudku (II-II,144)
Stydlivost chybí…(těm) jimž se jejich hříchy nehnusí, ale spíše se jimi chlubí. Jiným způsobem, poněvadž nevnímají hanebnost jako možnou sobě…staří a ctnostní (II-II,144)
Cudnost se bere vlastně u pohlavních věcí a především u jejich naznačování, jako necudné pohledy, polibky a dotyky (II-II,151)
Užívat žertu a hry je dovoleno, ale jako spánku a ostatních odpočinků, tehdy, když jsme vykonali těžké a vážné věci (Tullius O povinnostech I)
Nadbytek ve hře je smrtelný hřích (II-II,168)
Hra je užitečná pro odpočinek a potěšení, potěšení však a odpočinek se nehledají pro sebe (II-II,168)
Ženské pěstění podněcuje k nevázanosti, podle onoho Přísloví 7: „Hle, nadbíhá mu žena v oděvu nevěstčím, připravená klamat duše:“ Může však žena dovoleně usilovat o to, aby se líbila muži, aby jí nepohrdl a neupadl do cizoložství (II-II,169)
Když se ukáže zřejmá nutnost a užitečnost, pro kterou někteří řeholníci žijí bez ruční práce, nepohoršují se tím slabí, nýbrž zlomyslní, jako farizeové, jejichž pohoršením učí Pán pohrdat, Mt 15 kap. Ale kdyby nebyla zjevná nutnost nebo užitečnost, mohlo by tím vzniknout pohoršení slabým, kterému je třeba se vyhnout. Totéž pohoršení může pak hrozit u těch, co společného majetku užívají zahálčivě (II-II,187)
Vhodně lze založit řehole k bojování, nikoli jako světské, nýbrž na ochranu uctívání Boha a záchrany celku, nebo také chudých a utiskovaných, podle žalmu 81: „Vytrhněte chudého a nuzného vysvoboďte z ruky hříšníka“ (II-II,188)
Závaznost slibu vychází z vůle…Zamýšlí-li tedy slibující zavázat se nejen vstupem do řehole, nýbrž také k doživotnímu setrvání, je vázán navždy zůstat. Zamýšlí-li však vstoupení do řehole na zkoušku, se svobodou zůstat nebo nezůstat, je zjevné, že není vázán zůstat (II-II,189)
Jsou-li rodiče v tísni, takže jim jinak nelze vhodně pomoci, leč podporou synů, není dovoleno synům opustit pomáhání rodičům a vstoupit do řehole. Nejsou-li však v takové tísni, že by velmi potřebovali pomoci svých synů, mohou synové vstoupit do řehole a nedbát pomoci rodičům také proti rozkazu rodičů, protože po letech dospělosti má každý volnost v určení svého stavu, hlavně toho, co je službou Bohu
Arcijáhnům a duchovním správcům je dovoleno přejít do řehole
Přejít z řehole do řehole není chvalné, leč pro velikou užitečnost nebo nutnost
Říká v Hovorech Otců opat Jan o sobě, že od života poustevnického, na který měl profesi, přešel do nižšího, totiž těch, kteří žijí společně, protože poustevnický život začal upadat do uvolněného zachovávání pravidel (II-II,189)
Ačkoli zlé dílo přesně zasluhuje trestu, přece dobré dílo bez lásky nezasluhuje přesně odměny (Doplněk14)
Více je konat dobro než opustit zlo (14)
Aby něco bylo zadostiučiněním, je třeba, aby bylo dobré, bylo ke cti Bohu a trestem, kterým je hříšníku něco odňato (15)
Rány, jež jsou Bohem sesílány za hříchy…se stávají někomu zadostiučiněním…pokud je přijímá na očištění hříchů a využívá je trpělivě (sv. Tomáš. A., Summa teol., Doplněk 15)
Nelze ospravedlnit špatnou činnost konanou s dobrým úmyslem (sv. Tomáš A., K Desateru 6)

Mnohý člověk, dokud ho nepoznáme, chvalnou pověstí oslňuje, ale pozorován z blízka odpuzuje. Mnohdy si myslíme, že někomu svým jednáním imponujeme, a zatím jsme mu protivní (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,9)
Každý den obnovujme dobré předsevzetí a povzbuzujme se k horlivosti jako bychom dnes teprve nastoupili cestu ctnosti. Říkejme denně: Pomáhej mi Pane Bože, v dobré předsevzetí i ve svaté službě a dej, abych dnes již doopravdy začal, neboť to nic není, co jsem až dosud vykonal. Čím mocnější je naše dobré předsevzetí, tím více stoupne i náš prospěch v dobrém. Chce-li kdo v dobrém prospívat, musí se pilně přičinit (NK I,19)
Já tě naučím, říká Pravda, co je pravé a líbezné přede mnou. Vzpomínej na své hříchy s velkou ošklivostí a upřímnou lítostí. Dobré skutky tvé ať tě nikdy nečiní domýšlivým! (NK III,4 – V pravdě a pokorně kráčej před Bohem!)
Pane Bože, soudce spravedlivý, mocný a shovívavý (Ž 7,12), jenž znáš lidskou křehkost a zlobu, buď mou silou a celou důvěrou, neboť mé svědomí samo mi nepostačí (NK III,46)
Ó Pane, jak svrchovaně potřebuji tvoji milost, abych dobrý skutek započal, v něm pokračoval a jej i dokonal (NK III,55)
Chceš-li vejít do života, zachovávej přikázání (Mt 19,17). Chceš-li poznat pravdu, věř mi! Chceš-li být dokonalý, prodej všechno co máš (Mt 19,21). Chceš-li být mým učedníkem, zapři sám sebe! (Mt 16,24). Chceš-li dojít života věčně blaženého, uč se pohrdat vezdejším! Chceš-li být povýšen v nebesích, pokořuj se na zemi! (Mt 23,12). Chceš-li se mnou kralovat, nes se mnou kříž! Neboť jenom přátelé kříže nalézají cestu k blaženosti a pravému světlu (NK III,56)
Pracuj svědomitě na vinici Páně za peníz věčného života (blahosl. Tomáš K.)

V očích světa je hloupost, dává-li dívka najevo cudnost (sv. Tomáš V.)