Čistým je všechno čisté, ale lidem poskvrněným a nevěřícím není čisté nic. Poskvrněné je jejich smýšlení i svědomí (Tit 1,15)
Mnich nemá dovolit, aby ho jeho svědomí z čehokoli obvinilo (Agaton)
Svědomí a dobré jméno jsou dvě tváře pravdomluvnosti. Svědomí se obrací dovnitř, dobré jméno navenek (sv. Augustin)
Vrať se ke svému svědomí a ptej se ho…Bratři ponořte se do sebe a ve všem co děláte upírejte svůj pohled na svědka, na Boha (sv. Augustin, In epistulam Johanis da Partos tractatus)
Z vlastních myšlenek nebo od jiného člověka či od pokušitele se do nás může vloudit pod rouškou zbožnosti něco, co si před Božím zrakem nezaslouží odměnu ctnosti…Je totiž psáno: Jsou cesty, které se zdají člověku správné, ale jejich konec vede do pekla. Svatý Jan nás proto napomíná, abychom se varovali tohoto nebezpečí a říká: Zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha (Balduin, traktát 6)

Prověř si do hloubky bezúhonnost svých mravů každodenním hodnocením svého života. Přesně si všimni, jaký pokrok jsi udělal a jakých nedostatků jsi se dopustil…usiluj poznat sám sebe….Důsledně si všimni všechny svoje nedokonalosti. Postav se sám před sebe jakoby jsi byl před někým jiným. A tak sám sebe oplakávej (sv. Bernard, Zbožné rozjímání V)

Svědomí je jakoby Božím hlasatelem a poslem. To co říká, není jeho vlastním rozhodnutím, nýbrž příkazem pocházejícím od Boha, podobně jako hlasatel, který vyhlašuje královský výnos. A z toho též vyplývá, že svědomí má sílu, která zavazuje (sv. Bonaventura, In II Librum Sent.)
Cesta očisty a její trojí cvičení. Ohledně ostnu svědomí je člověk povinen cvičit se takto: aby svědomím nejprve otřásl, za druhé jej zaostřil za třetí jej usměrňoval. Otřást svědomím má vzpomínkou na hřích, zaostřovat je má zamyšlením se nad sebou, napravovat je má uvažováním o dobru (Trojí cesta)
Jsou lidé, kteří si dělají větší svědomí pro zanedbanou úklonu v chóru než když těžce urazí nebo pomluví spolubratra (sv. Bonaventura)

Když Bůh stvořil člověka, vložil do něho nebeské símě, jakýsi duch schopnosti živější a světlejší než jiskra, aby osvítila ducha a dala mu rozlišení mezi dobrem a zlem. Tomu říkáme svědomí, které je přirozeným zákonem (sv. Dorotej z Gazy, Nauky III)

Ne jako někteří, kteří sice biskupa tak nazývají, ale všechno dělají bez něho. Nezdá se mi, že by měli čisté svědomí, protože se nescházejí podle přikázání (sv. Ignác z A., list Magnesijský)
Kdo je při oltáři je čistý; kdo je mimo není čistý; to znamená: kdo něco činí bez biskupa, kněží a jáhnů, ten nemá čisté svědomí (Ignác z A., list Tralským)

Neposuzovat bližního a pohrdat sebou, to je stav, který uklidní svědomí (poustevník Izaiáš)

Zkoumejme své svědomí po vzoru obchodníků a provádějme účtování, abychom věděli, jakého zisku jsme dosáhli tento týden, minulý týden a jakého dosáhneme příští týden (Jan Z., Homilie na Genezi 11)
Večer, dřív než usneš, vzbuď si soud svědomí a žádej od něho účtování; učiň nemilosrdnou kritiku nedobrých rozhodnutí za dne a uděl si za ně trest (sv. Jan Z., Výklad žalmů IV,8)

I když některá osoba má skvostnou nauku, je zahanbena, když je zřejmé, že ji odsuzuje její vlastní svědomí (sv. Jeroným Ep. 127,4)
Stydno říkat, kolik panen denně padá, kolik ze svého klína matka Církev ztrácí, na které hvězdy nepřítel pyšný staví svůj trůn. Kolik skal vyhloubí a bydlí had v děrách jejich. Viz přemnoho těch, jež vdovami jsou, dříve než se vdaly, jež nešťastné svědomí jen podvodnou rouškou zakrývají. Pokud je neprozradí jejich nadmutý život a kvílení nemluvňat, se vzpřímenou šíjí a svižným krokem si chodí. Jiné však pijí pro neplodnost a nepočatého člověka ještě vraždu páchají. Některé pocítíce, že počaly ze zločinu, po jedech na potracení se shánějí a často i samy jimi hynou a trojím zločinem vinny do pekel bývají strhávány: sebevraždou, cizoložstvím vůči Kristu a vraždou nenarozeného dítěte. To jsou ty, které říkají: ´Čistým všecko čisté. Stačí mi moje svědomí. Srdce čistého žádá Bůh. Proč bych se zdržovala pokrmů, které Bůh stvořil k požívání? A když se někdy nachlastají vína a chtějí se zdát švarnými a vtipnými, k opilství svatokrádeže přidávají, říkajíce: “Bůh uchovej, abych se krve Kristovy zdržovala.” (sv. Jeroným, Dopis Eustochii)

Svědomí je zákon našeho ducha, který ho však přesahuje, zákon, který nám dává rozkazy, který ukazuje odpovědnost a povinnost, strach a naději…je to posel toho, který k nám mluví zastřeně jak v přirozeném světě, tak ve světě milosti, poučuje nás a vede. Svědomí je prvním zástupcem Krista (blahosl. J.H. Newman, list do Norfolku 5)
Svědomí má svá práva, protože má své povinnosti (blahosl. J.H. Newman citován ve Veritatis splendor 34)

Co mám dělat? Nedokážu totiž ani snést trápení, ani pracovat, ani prokazovat lásku. Odpověď poustevníka Josefa: Jestliže nic z toho nedokážeš udělat, zachovej alespoň čisté svědomí vůči bližnímu, zdržuje se všeho zlého a spasíš se, protože Bůh hledá duši bez hříchu

Čím déle kdo nebyl u svaté zpovědi, tím déle a také pečlivěji má zpytovat svědomí. Kdyby někdo zpytoval svědomí tak povrchně a nedbale, že by z velké nedbalosti neřekl při zpovědi některý těžký hřích, zpovídal by se neplatně a dopustil by se nového těžkého hříchu – svatokrádeže. Při zpytování svědomí nebuď lehkomyslný, ale také ne příliš úzkostlivý (katechismus kardinál Tomášek)

Dej nám milost podílet se s čistým svědomím na hrůzu budících nebeských tajemstvích tohoto svatého duchovního stolu (liturgie sv. Jana Z.)
K nebesům srdce vaše. Má-li někdo záští na bližního, ať se smíří. Má-li na svědomí nevěru, ať se přizná. Nezachová-li někdo přikázání ať odejde. Klesl-li někdo do hříchu, ať se tím netají, neslušné je to tajit. Má-li kdo mysl chorou, ať nepřistupuje. Je-li někdo poskvrněn, není-li pevný, ať ustoupí. Nezachovává-li někdo přikázání Ježíšova, ať odejde. Opovrhuje-li kdo proroky, ať se odloučí, ať se uchová od hněvu Jednorozeného. Neopovrhujme křížem. Prchejme před hrozbami. Máme vidoucího Otce světel se Synem a máme anděly, kteří na nás patří. Hleďte na sebe samy, abyste nechovali záští na své bližní. Hleďte, aby nikdo nebyl ve hněvu, Bůh vidí. Vzhůru srdce vaše, abyste obětovali ku prospěchu života a svatosti. Moudrostí Boží přijměme milost, jež nám byla dána (liturgie Testamentum našeho Pána Ježíše Krista)

Svými andělskými ústy vracel duchovní zrak zaslepeným bloudícím, sluch těm, kteří nebyli schopni slyšet Pána, a život těm, kteří byli pro hřích mrtví na duchu. Ze srdcí zachvácených nepravostí vyháněl rozmařilost, potlačoval hněv a hasil závist. Pěstoval a zušlechťoval svědomí s takovou neúnavností a vytrvalostí, že o něm nebylo možno mluvit jinak než pochvalně (sv. Maxim Turínský o sv. Eusebiu z Vercelli)

Když se do tebe vplíží myšlenka namyšlenosti nebo pýchy, zkoumej své svědomí, jestli jsi zachoval všechna přikázání, jestli miluješ nepřátele a cítíš zármutek z jejich škody a jestli pokládáš sám sebe za neužitečného služebníka a za člověka ze všech nejhříšnějšího. Nikdy na sebe nebuď namyšlený, jako bys všechno dokázal, víš přece, že taková myšlenka všechno zkazí (mnich, neznámý)

Hledáš-li duchovní uzdravení, buď pozorný ke svému svědomí. Dělej všechno to, co ti řekne, a najdeš to, co je pro tebe užitečné (sv. Simeon Nový Teolog přebírá nauku Marka Mnicha z díla Duchovní zákon)

Svědomí člověka proměňuje obličej jeho buďto k dobrému nebo ke zlému. Znamení dobrého svědomí, tvář radostnou, nalezneš nesnadno a s prací (kniha Sirachovec 13,31-32)

Svědomí není mohutnost, ale úkon…obnáší zařízení vědění k něčemu, neboť svědomí se říká „vědomí s jiným“…užití se pak děje trojmo… „Ví tvé svědomí, žes zlořečil (Kaz,7,22)…svědomí svědčí. Jiným způsobem je užití, když skrze své svědomí soudíme, že se má něco vykonat nebo nekonat a podle toho se praví, že svědomí nutká nebo váže. Třetím způsobem je užití, když skrze své svědomí soudíme, že něco, co je již vykonáno, je dobře nebo nedobře vykonáno. A podle toho se praví, že svědomí omlouvá nebo obviňuje (sv. Tomáš A., Summa teologická I,79)
Ptát se, zda vůle nesouhlasící s rozumem bloudícím je špatná…zda svědomí bloudící zavazuje…každá vůle nesouhlasná s rozumem, ať správným či bloudícím je vždycky špatná (I-II,19)
Zda svědomí bludné omlouvá…bloudí-li tedy svědomí bludem dobrovolným, buď přímo nebo pro nedbalost…neomlouvá…z neznalosti nějaké okolnosti bez veškeré nedbalosti, tehdy takový blud rozumu nebo svědomí omlouvá, takže vůle souhlasící s rozumem bloudícím není špatná
Jan 16,1: „Přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, bude se domnívat, že prokázal službu Bohu.“ Tedy vůle souhlasící s rozumem bloudícím může být špatná (sv. Tomáš A., Summa teologická I,II,19)

Snaž se tedy odvrátit srdce od lásky k věcem pozemským a povznést se k věcem neviditelným! Neboť lidé, kteří jdou za svou smyslností, poskvrňují svědomí a pozbývají milosti Boží (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,1)
Člověku duchem slabému a ještě jaksi tělesnému i k smyslným věcem náchylnému bývá těžké odtrhnout se úplně od pozemských náklonností. Upadá často v zármutek, musí-li si věcí takových odepřít, a snadno se rozmrzí, když mu v tom někdo odporuje. Dosáhne-li však, po čem baží, již tíží vina jeho svědomí, protože povolil vášni, která mu nepřináší ono uspokojení, které hledal. Jen tehdy se nalezne pravý pokoj, když se žádostem nepovolí, ne však, když se jim hoví (NK I,6 – Nezřízené náklonnosti)
Blaze tomu, kdo se odtrhne ode všecho, co by mohlo jeho svědomí obtížit nebo poskvrnit (NK I,21)
Slávou hodného člověka je svědectví dobrého svědomí. (II Kor 1,12). Měj dobré svědomí a budeš moci stále radostně žít. Dobré svědomí snese mnoho, ba cítí i v protivenství hojnou radost (II Kor 7,4). Zlé svědomí je neustále plaché a nepokojné (Mdr 17,10) (NK II,6 – Radost dobrého svědomí)
Sláva lidí hodných má základ v dobrém svědomí a nikoli v lidských ústech (NK II,6)
Synu, slož srdce pevně na Pána a neboj se soudu lidského, když ti vlastní svědomí říká, že jsi čistý a nevinen (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,36)