Bez přestání se modlete (apoštol Pavel, první list do Soluně 5,17)
Nebuď malomyslný při modlitbě (kniha Sirachovec 7,9)
Před modlitbou připrav duši svou, a nebuď jako člověk, jenž pokouší Boha (kniha Sirachovec 18,23)
Kdo se modlí, jistě se spasí. Kdo se nemodlí, jistě se zahubí (sv. Alfons z L., Del gran mezzo della)
Dobře umí žít ten, kdo se umí dobře modlit (sv. Augustin, homilie IV,50)
První příznak duchovního soumraku, který můžeš na své duši spatřit, se projevuje leností k bohoslužbě a k modlitbě (sv. Izák syrský)
Tluku Pane, otevři mi, otevři sirotku jenž tě prosí. Dej jednoho ducha s tebou, abych se mohl ve svém nitru kochat z tvých rozkoší (sv. Albert V)

Bez modlitby totiž nemáme ani vnitřní světlo a ani sílu, abychom pokračovali na cestě, kterou nám ukazuje Bůh. Nedostatek modlitby způsobuje, že neprosíme Boha o pomoc. Proto kardinál Bellarmin říkal, že pro křesťana, který nepřemýšlí o věčných pravdách, bude morálně nemožné, aby setrval v Boží milosti. Naopak, kdo každý den medituje, nepodlehne tak lehce hříchu, a kdyby podlehl nějakému pokušení a neustával v modlitbě, navrátí se zase k Bohu. Modlitbu a smrtelný hřích nelze spolu spojovat (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Žádná duše na zemi dokonaleji nesplnila důležité poučení našeho Spasitele: „Je třeba se neustále modlit a neustávat“ (Lk 18,1) jako nejblahoslavenější Panna, která dle slov sv. Bonaventury v tom ohledu naším vzorem se stala, jehož třeba následovat a neustávat. I Albert Veliký dosvědčuje, že po Ježíšovi Panna Maria dokonaleji než ostatní živí od věků ctnost modlitby konala. Přede vším byla její modlitba nepřetržitá a vytrvalá (sv. Alfons L., O modlitbě P. Marie)
Z té příčiny uvedu zde stručně a jednoduše rozličné způsoby pobožností, které k milé Paní naší konat můžeme, abychom dosáhli její přízně. Trvám na tom, že to bude nejprospěšnější ze všeho, co jsem v této knize napsal. Neschvaluji tak milému čtenáři, aby všechny konal, ale některé si zvolil, v nich setrval, bál se je opomíjet, aby mu Rodička Boží svou ochranu neodepřela…1. Pozdravení andělské… 2. Novény… 3. Růženec a hodinky… 4. Půst… 5. Návštěva mariánských obrazů…6. Škapulíř…7. Mariánské bratrstvo…8. Almužna ke cti P. Marie…9. Časté utíkání se k Panně Marii. Ze všech pobožností nelíbí se žádná naší Matce tolik, jako když často ji jako Prostřednici vzýváme a ve všech potřebách pomoc u ní hledáme. Např. když si nevíme rady anebo jiným máme poradit, když se nalézáme v nebezpečí, v trápení nebo pokušení, zvláště ale v pokušení proti čistotě Rodička Boží nás jich zbaví, když se k utečeme a modlíme se „Pod ochranu tvou se utíkáme“… anebo „Zdrávas Maria“, anebo vzýváme nejsvětější její jméno, které zvláště mocné je proti útokům ďábelským…10. Zde spojuji různé jiné způsoby pobožnosti, které ke cti Panny Marie můžeš konat: 1. Obětuj anebo dej obětovat anebo se zúčastni mše sv. ke cti nejblahoslavenější Panny… 2. Cti obzvláště světce, kteří s Marií Pannou úzce jsou spojeni jako sv. Josef, sv. Jáchym a sv. Anna. 3. Čti denně v knize, která o chválách mariánských pojednává….Uvádím zde rozličné odpustky (O pobožnosti k P. Marii)
Svatí se stali svatými proto, že se modlili (sv. Alfons z L.)
Bůh neupírá nikomu milost modlitby, kterou se mu dostává pomoci, aby přemáhal každou žádostivost a každé pokušení. Říkám, opakuji a stále budu opakovat, dokud budu žít, že celá naše spása spočívá v modlitbě (sv. Alfons L., Jak milovat Ježíše Krista)

Žalm … je požehnáním lidu, chválou Boží, oslavou lidu, souhlasem všech, obecnou mluvou, hlasem Církve, zpěvným vyznáním víry, plnou oddaností k autoritě, radostí ze svobody, voláním radosti, ozvěnou štěstí (sv. Ambrož, Erarrat. in Ps. )
Co je půvabnějšího než žalm? Krásně o tom mluví sám David, který říká ´Chvalte Hospodina, protože žalm je dobrý´ (sv. Ambrož, k žalmu )
Ať zní našemu Bohu příjemné a krásné chválení.´ A skutečně v žalmech je všechno: dobrořečení lidu, Boží chvála vzdávaná shromážděním i hold veškerenstva. V žalmech promlouvá vesmír, zaznívá hlas Církve, zní v nich zpěvem vyznání víry (sv. Ambrož, k žalmu 1)
Když se modlíš, pros za věci veliké, tj. za věci věčné, nikoli pomíjející, které jsou Boha nedůstojné (sv. Ambrož)
Jeho (Boha) oslovujeme, když se modlíme, Jemu nasloucháme, když čteme božské výroky (sv. Ambrož, PL 16)

Modlitba konaná s nedbalostí a leností - to jsou prázdná slova (opat Antonín)

Člověk je Boží žebrák (sv. Augustin, Sermo 56)
On (Ježíš) se za nás modlí jako náš kněz. Modlí se za nás jako naše hlava. My se modlíme k němu jako ke svému Bohu. Poznávejme tedy naše hlasy v něm i jeho hlas v nás (k žalmu 85)
Projděte všechny modlitby, které jsou v Písmu, myslím, že v nich nelze najít něco, co by nebylo obsaženo v modlitbě Páně (Epistula 130)
Kdo zpívá, dvakrát se modlí (k žalmu 72)
Zpíváš, slyším ovšem, že zpíváš. Jen ať život nesvědčí proti jazyku (Sermo 34)
Když se modlíte žalmy a hymny k Bohu, rozjímejte v srdci, co ústa vyslovují (Řehole)
Zpívejte mu píseň novou. Odložte to, co je staré, vždyť znáte píseň novou. Nový zákon a nová píseň patří k člověku novému. Nová píseň se nehodí k člověku starému (k žalmu 32)
Nechtěj tedy přehlušit své dobré písně špatným životem. Když chválíš Boha, veď současně i dobrý život: Chvalozpěv nepatří do úst hříšníka (k žalmu 146)
Když se mi stane, že mně dojímá více zpěv než věc, která se zpívá, vyznám, že trestuhodně hřeším (Vyznání X)
Zpívejme aleluja už tady na zemi, uprostřed svých starostí, abychom je mohli jednou zpívat v nebi v klidu a bezpečí…Zpívej si, ale kráčej. Námaze ulevuj zpěvem, nelibuj si v lenosti, zpívej a kráčej (Sermo 256)
Nač se rozptylujeme vším možným a klademe si otázku, oč se modlit? Proč se bojíme, že bychom se třeba mohli modlit nepatřičně, a neřekneme raději slova žalmu: Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám (list Probě)
Právě v této víře, naději a lásce se tedy nepřetržitě modlíme svou ustavičnou touhou. Bez přestání se modlete, neznamená nic jiného než: bez ustání mějte touhu po blaženém životě, což není žádný jiný život než život věčný, a žádejte si ho od toho, který jediný ho může dát
Bratři v Egyptě se prý modlí často, avšak jejich modlitby jsou kratičké, jakoby spěšně vystřelované, aby bdělá a zbystřená pozornost, která je při modlitbě ze všeho nejpotřebnější, protahováním neochabla a neotupěla
Modlitba se tedy má varovat mnoha slov, ne však mnoha proseb, pokud trvá soustředěná pozornost
Potřebujeme slova, abychom si sami připomněli a ujasnili, oč vlastně prosíme. Ne že bychom si mysleli, že je třeba Pána poučovat nebo přemlouvat (list Probě)
Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit…vždyť možná prosí o něco, co by mu přineslo ještě krutější soužení, nebo by ho zdar zkazil a přivedl do záhuby. V takových případech opravdu nevíme, zač se máme modlit. Dojde-li tedy k něčemu jinému, než oč prosíme, měli bychom to trpělivě snést a za všechno děkovat, a neměli bychom ani v nejmenším pochybovat, že je určitě lépe, když se děje to, co chce Bůh, než co si přejeme my…Takže Duch Boží působí, aby se svatí přimlouvali v nevýslovném lkání, neboť jim vnuká touhu po veliké věci, již dosud neznají a kterou trpělivě očekáváme. Vždyť jaképak mluvení, když se touží po něčem, co neznáme? (list Probě)
Nepovzbuzoval by nás, abychom žádali, kdyby nechtěl dát (O slovech Páně)
Příčinou tohoto slavnostního shromáždění je posvěcení domu modlitby. Tento dům je domem našich modliteb a my sami jsme domem Božím…Dům Páně se ovšem nebuduje, jestliže věřící neváže láska…Totéž, co vidíme, že se zde hmotně uskutečnilo ve vybudování stěn, ať se duchovně uskutečňuje v našem srdci, a totéž, co zde vidíme vybudované z kamene a ze dřeva, ať se působením Boží milosti dokoná i v nás (Sermo 336)
Je urážkou modlit se za mučedníka. Spíše bychom se měli poroučet jeho přímluvám (Sermo 159)
On chce, aby se v modlitbě osvědčilo naše přání, a my se tak stali schopnými přijmout to, co je nám ochoten dát (Epistula 130)
Chceš, aby tvá prosba pronikla k Bohu? Udělej jí dvě křídla – půst a almužnu (sv. Augustin)
Bůh pomáhá pouze těm, kteří pomáhají sami sobě (sv. Augustin)
Tvá modlitba je tvé slovo obracející se k Bohu. Když čteš, je Bůh tím, kdo mluví k tobě; když se modlíš, jsi ty tím, kdo mluví k Bohu (k žalmu 85)
Bůh nežádá nemožné věci, ale když něco žádá, napomíná, abys dělal to, co můžeš, prosil za to, co nemůžeš, a prosil, abys mohl (sv. Augustin)

Kdo propaguje růženec je zachráněn (blah. Bartolomeo Longo)
Ó blahoslavený růženci Mariin, sladký řetěze, který nás spojuje s Bohem. Pouto lásky, které nás sjednocuje s anděly. Věži záchrany před útoky pekla. Bezpečný přístave v mořské katastrofě! Nikdy tě neodhodíme. Budeš nám útěchou v hodině smrti. Tobě patří poslední polibek hasnoucího života. A posledním výdechem našich rtů bude Tvoje sladké jméno, ó Růžencová Královno z Pompejí, Matko naše drahá, Útěcho hříšníků, ó Vládkyně, Těšitelko zarmoucených. Buď všude blahoslavena, dnes i navždy, na zemi i na nebi (blah. Bartolomeo Longo)

Je třeba si Boží pomoc vyprošovat nikoli chabě, ani myslí sem tam těkající, poněvadž takový nejen nedosáhne, co žádá, nýbrž ještě spíše Boha rozhněvá (sv. Basil V. )
Jestliže však oslaben hříchem, nemůžeš se soustředěně modlit, kroť se jak můžeš, a Bůh odpustí, poněvadž nikoli z nedbalosti, nýbrž z křehkosti nemůžeš před ním stát, jak třeba
Proto někdy prosíš a neobdržíš, protože jsi neprosil správně nebo bez důvěry anebo lehkomyslně nebo o to, co ti neprospívá anebo jsi ustal (sv. Basil V. )

Tak si počínejme při recitování žalmů, aby se naše mysl shodovala s naším hlasem (sv. Benedikt, Řehole 19)

Zůstávají tyto tři věci: slovo, příklad a modlitba. Nejdůležitější z nich je modlitba (sv. Bernard v knize Duše veškerého apoštolátu)

Jisté však je, že již ve 14. století na večer znamení zvoncem bylo dáváno, aby věřící pamatovali, že se mají třikrát denně pozdravení andělské modlit (Bohumil Fr. Hakl, Liturgika o posvátných dobách svaté katolické Církve)

Je třeba vědět, že v modlitbě jsou tři stupně, neboli části. První je oplakávání ubohosti, druhá je prosba o milosrdenství, třetí je klanění se. Nemůžeme se Bohu klanět, jestliže od něho nejprve neobdržíme milost. Nemůžeme si však naklonit milosrdenství Boží, aby nám udělilo milost jinak, než když opláčeme a jemu předložíme svou bídu a ubohost. Každá dokonalá modlitba má mít tyto tři části; nestačí jedna bez druhých a ani nepřivede k dokonalému cíli, proto je vždy třeba všechny tři spojovat (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Když se modlíme, přednášejme své prosby ukázněně, klidně a skromně. Mějme na mysli, že stojíme před Boží tváří. Měli bychom se líbit Božím očím jak držením těla, tak tónem hlasu…Bůh přece neposlouchá hlas, ale srdce (sv. Cyprián, O modlitbě Páně)

Na konci modlitby říkáš Amen a tímto Amen, jež znamená ´staň se´, stvrzuješ, co je v modlitbě, které nás naučil Bůh (sv. Cyril J., Mystagogické katecheze)

Je užitečné především začít od modlitby, kterou sebe v odevzdání spojujeme s Bohem (sv. Dionýsius, O Božích Jménech III)
Nejvyšší kněz za nečisté se nemodlí, protože v tom by se odvrátil od božského řádu. Za hříšníky neprosí o odpuštění, protože by za ně nebyl slyšen (sv. Dionýsius, Církvení Hier. VII)

Díky tvým modlitbám jsme nezanedbali svá pravidla, ale s horlivostí konáme třetí, šestou, devátou i večerní modlitbu. Sv. Epifanios je pokáral: „Po ostatní denní hodiny ale v modlitbě viditelně zahálíte. Opravdový mnich musí mít modlitbu a zpěv žalmů ve svém srdci bez přestání“

A zástupy věřících lidí každého věku a bez rozdílu pohlaví setrvávali celým srdcem na modlitbách a v díkůvzdání a se svrchovanou vnitřní radostí oslavovali Boha, neboť od něho pochází všechno dobré (Eusebius z Cesareje, Církevní dějiny X)

Klesneš-li na duchu, upadneš-li do malomyslnosti, modli se. Modli se s bázní a chvěním, modli se z celého srdce, s bystrou bdělostí a střízlivostí ducha (sv. Evagrios)
Nebylo nám přikázáno stále pracovat, bdít a postit se, kdežto stálá modlitba je pro nás zákonem (sv. Evagrius, Capita practica ad Anatolium 49)
Ať tě nemrzí, že hned nedostáváš od Boha to, oč prosíš. Za tvou vytrvalost, že zůstáváš s ním v modlitbě, ti chce dát mnohem víc (sv. Evagrius, De oratione 34)
Modlíte-li se opravdově, naplní se vám nitro nesmírnou jistotou a andělé se stanou vašimi společníky (sv. Evagrius, Hledání ducha)

Theotime, v modlitbě se mluví jen o Bohu; o čem jiném by láska mohla mluvit a rokovat než o svém tolik Milovaném? Proto modlitba a mystická teologie jsou jedno a totéž (sv. František S., O lásce k Bohu)
Hlavní činnost mystické teologie záleží s jistotou v tom, že v hloubi srdce mluví k Bohu a slyší Boha. A poněvadž tato důvěrná rozmluva se děje velice tajnými hnutími a vnuknutími, nazýváme ji rozhovorem mlčení; oko hovoří k oku, srdce k srdci, a nikdo nerozumí tomu, co se říká, kromě svatých milujících, kteří spolu mluví (O lásce k Bohu VI)
Kdo myslí jak se modlí nemyslí na Boha k němuž se obrací (sv. František S.)
Když nevíme, o co se máme prosit Pána Ježíše, prosme o Jeho Ducha, neboť ten je životem naší duše (sv. František S.)
Modlete se latinské modlitby: Pater, Ave, Credo, je to prostředek být úzce spojen s Církví římskou, která se modlí tímto jazykem
Odevzdávám a zasvěcuji Bohu vše, co je ve mně: paměť a skutky Bohu Otci, rozum a řeč Bohu Synu, vůli a myšlenky Bohu Duchu Svatému; srdce, tělo, jazyk, smysly a všechny mé bolesti přesvatému člověčenství Ježíše Krista, jenž neváhal se vydat v ruce hříšníků a jho kříže podstoupil (sv. František S.)

Hledejte při četbě a najdete v rozjímání, klepejte v modlitbě a bude vám otevřeno v kontemplaci (sv. Guido, Scala claustralium)

Slavné světlo svaté slávy Otce nesmrtelného, nebeského, svatého a blaženého, ó Ježíši Kriste! Když jsme dospěli k západu slunce a spatřili večerní světlo, pějeme hymnus Otci, Synu i Duchu Svatému, Bože. Je to vhodné zpívat Ti v každé době harmonickými hlasy, ó Synu Boží, Ty, který nám dáváš život: proto celý vesmír hlásá Tvoji slávu (hymnus Fós hilarion východních liturgií)

Modlete se z hloubi srdce a Bůh vás vyslyší. Modlete se srdcem, upřímně a s důvěrou, a ne pouze rty. Rychleji se dostane k Bohu skřehotání žab než prázdná slova, která nevycházejí z lidského srdce. Při modlitbě naslouchejte Božímu hlasu. Naslouchejte tomu, co k vám nejrůznějším způsobem mluví Bůh, a snažte se to chápat a až do konce činit jeho svatou vůli (sv. Charbel Makhluf)

Prosme Pána z celého srdce a se vší vírou - doporučuje akvilejský biskup ve své řeči - prosme ho, aby nás osvobodil od každého nájezdu nepřátel, od všeho strachu z protivníků. Ať se nedívá na naše zásluhy, ale na své milosrdenství, on, který i v minulosti ráčil vysvobodit syny Izraele nikoliv pro jejich zásluhy, ale pro své milosrdenství. Ať nás chrání svou obvyklou milosrdnou láskou a způsobí nám to, co řekl svatý Mojžíš synům Izraele: Pán bude bojovat a bránit vás a vy budete v tichosti. Je to On, kdo bojuje, je to on, kdo přináší vítězství…Aby to pro nás ráčil vykonat, musíme prosit, jak jen můžeme. On sám totiž říká ústy proroka: Vzývej mě v den soužení; já tě vysvobodím a ty mě budeš oslavovat“ (sv. Chromacius, Sermo XVI,4).

Kdyby jezuité byli bez mé viny zrušeni, stačila by mi čtvrthodinka modlitby, abych opět nabyl pokoje a míru (zakladatel jezuitů sv. Ignác z L. v Duše veškerého apoštolátu)
První způsob modlení je o desateru přikázání a sedmeru hlavních hříchů, trojí mohutnosti duše a pateru smyslů tělesných. Tento způsob modlení spíše podává formu, způsob a cvičení, jak se může duše připravovat a v nich prospívat, aby modlitba byl Bohu příjemná, než aby podával nějakou formu a způsob modlení.
I. Za prvé o příkázáních: nejprve se vykonej obdoba druhého přídavku druhého týdne, totiž nechť popřeje, než vstoupí do modlitby, duchu poněkud odpočinku tím, že si sedne nebo se projde, jak uzná za lepší, a uváží, kam jdu a k čemu; a tento právě vyložený přídavek se vykoná na počátku všech způsobů modlení. Pak se vykonej nějaké modlitba přípravná, jako poprosit Boha, Pána našeho, o milost, abych mohl poznat, v čem jsem chybil vzhledem k desateru příkázání, a rovněž poprosit o milost a o pomoc, abych se pro budoucnost polepšil, a žádat při tom o dokonalé porozuměnní jim, abych je zachovával lépe a k větší slávě a chvále jeho Božské Velebnosti. K prvnímu způsobu modlení dlužno uvažovat a přemýšlet při prvním přikázání, jak jsem je zachovával a v čem jsem chybil, a míti při tom za pravidlo dobu, co se kdo pomodlí třikrát Otče náš a Zdrávas Maria; a jestliže v té době najdu na sobě chyby, poprosit o odpouštění a jejich prominutí a pomodlit se pak Otče náš. A týmž způsobem se to děj při každém přikázání z celého Desatera. Poznámka: „Je třeba si všimnout, že, když člověk dojde k přemýšlení o přikázání, v kterém shledává, že nemá žádného návyku hřešit, že není nutné, aby se při něm zdržel tak dlouho, nýbrž podle toho, jak člověk v sobě shledává, že v tom přikázání klopýtá více nebo méně, tak musí více nebo méně prodlít v úvaze o něm a jeho rozboru. A totéž se zachovej při hlavních hříších.“ Po dokončení řečeného již probírání všech přikázání je třeba na sebe žalovat a prosit o milost a o pomoc, abych se pro budoucnost polepšil, a zakončit rozmluvou s Bohem, Pánem naším, podle naskytlé látky.
II. Za druhé o hlavních hříších: Vzhledem k sedmeru hlavních hříchů, buď po přidavku vykonána modlitba přípravná způsobem již řečeným, jen to se změní, že zde je látka o hříších, kterých je třeba se varovat a dříve byla o příkázáních, které třeba zachovat a rovněž se zachovej řád a pravidlo již řečené a rozmluva. K lepšímu poznání chyb spáchaných v hlavních hříších se hleď na jejich protivy, a tak ať si rozjímající k lepšímu se těch hříchů uvarování umíní a vynasnaží získat si a mít svatými cvičeními sedmero ctností jim protilehlých.
III. Za třetí, o mohutnostech duše: Při trojí mohutnosti duše se zachovej týž řád a pravidlo jako při přikázáních a vykoná se přídavek, modlitba přípravná a rozmluva.
IV. Za čtvrté, o pateru smyslů tělesných: Vzhledem k pateru smyslů tělesných se zachová vždy tentýž řád a jen se změní jejich předmět. Poznámka: Kdo chce napodobit v užívání smyslů Krista, Pána našeho, doporuč se v modlitbě přípravné jeho Božské Velebnosti, a když vykoná úvahu o každém smyslu, pomodli se Zdrávas Maria a Otče náš. A kdo by chtěl napodobit v užívání smyslů Naši Paní (Pannu Marii), doporuč se v modlitbě přípravné jí, aby mu k tomu vymohla milost u svého Syna a Pána, a když vykoná úvahu o každém smyslu pomodli se Zdrávas Maria.
Druhý způsob modlení je nazírání na význam každého slova modlitby…
Třetí způsob modlení bude v taktu… (sv. Ignác z L., Duchovní cviční, Trojí způsob modlení)

Učiň mne hodným tě chválit! Maria, Královno má a Paní má, Matko Pána mého, služebnice Syna svého, Rodičko Tvůrce vesmíru: tebe žádám, tebe vzývám, vypros mi Ducha Syna svého, Vykupitele mého, abych o tobě důstojně smýšlel a důstojně mluvil. Taková je tvá krása, vznešenost a důstojnost, že kdybych k oslavě tvé jazyky andělskými mluvil a pronikl všechna tajemství boží a znal celé Písmo, ještě dříve bych vyčerpal všechnu výmluvnost a dovednost svou, než bych došel k počátku tvé chvály: Tys nevyrovnatelně krásnější nade všechno tvorstvo, tys ctností jasnější nade všechno lidstvo, tys důstojnější vznešeností samých andělů, ty svatostí a nebeskou slávou převyšuješ legie všech vyvolených, a korunována trůníš po pravici milovaného Syna svého. Tam jsou tvé zásluhy důstojně oslavovány, tam se tvé přednosti, jak slušno, velebí, tam jsi po zásluze blahoslavena: a co mohu já ubohý hříšník, přidat k převelebné oslavě tvé? Požehnaná ty mezi ženami…, přijmi i nepatrnou chválu a oslavu mou (sv. Ildefons)

Vnitřní modlitba je „symbol budoucího světa“ (sv. Izák z Ninive, Mystický traktát)

Krása a barva obrazů jsou podnětem pro mou modlitbu. Je to svátek pro mé oči, stejně jako pohled na krajinu pobízí mé srdce vzdávat Bohu chválu (sv. Jan D., De sacris imaginibus orationes 1)
Modlitba je povznesení duše k Bohu nebo prosba o vhodná dobra (sv. Jan D., Ortodoxní víra III)

Co do přirozené povahy je modlitba rozhovor duše s Bohem a co do účinnosti je to zachování světa a jeho usmiřování s Bohem (sv. Jan Klimak, Nebeský žebřík XXVIII)

Vnitřní modlitba je „mlčenlivá řeč lásky“ (sv. Jan od K., Carta 6)
Modlitba musí převažovat nad každou činností (sv. Jan od K.)
Můj Pane Ježíši Kriste, mnohokrát Ti děkuji, že mi Tvá velebnost ráčila udělit na této jediné ráně na noze udělit oněch pět ran, jež Tvá velebnost měla na nohou, na rukou a v boku; čím jsem si zasloužil tak velkou milost? (sv. Jan od K.)

„Já se dívám na něho a on se dívá na mne“ říkal sv. Janu Vianney jeho venkovský farník o své adoraci.
Není třeba mnoho mluvit, abychom se dobře modlili. Víme, že dobrý Bůh je tam, ve svatostánku, otevírá své srdce a raduje se z naší přítomnosti. A to je nejlepší modlitba (sv. Jan Vianney, kázání)
Člověk je žebrák, který potřebuje Boha o všechno prosit
Modlitba, jaké je to štěstí pro člověka na zemi
Štastný křesťan, který odvážně kráčí ve šlepějích svého božského Mistra. A život Ježíše Krista byl proudem neustálých modliteb, těžkostí a utrpení
Modlitba je pro duši tím, čím je pro zemi déšť
Kolik hříšníků by povstalo ze svých hříchů, jen kdybychom se chopili zbraně modlitby
Štěstí na zemi je založeno na milování Boha, ale bez modlitby není milování Boha
Jestliže milujeme předobrého Boha, bude pro nás modlitba něčím úplně normálním, jako odpočinek
Plnou důvěrou a vytrvalou modlitbou vzkřísil sv. Makarius, poustevník, mrtvého člověka, aby bylo zřejmé, že křesťanská víra je pravdivá; zkompromitoval tím jednoho bludaře a uvedl na cestu pravdy množství lidí, které tamten dříve svedl
Pravděpodobně se zeptáte, jak to, že i když se tolik modlíme, jsme nadále hříšníci a vůbec jsme se nanapravili. Je to proto, že se modlime špatně
Výsledek modlitby, jak jsme řekli, záleží na způsobu jak se modlíme
Bez přípravy bude modlitba špatná
Když se modlíme nejsme to my, kdo se modlíme, ale je tu sám Ježíš Kristus, který se modlí k Otci
Zdrávas Maria je modlitba, která nikdy neunaví
Při modlitbě jsme jako ryba , která si nestěžuje, že je právě ve vodě
Modleme se za obrácení hříšníků, je to nejkrásnější a nejužitečnější modlitba. Neboť spravedliví jsou na cestě k nebi, duše v očistci mají jistotu, že se tam dostanou, ale ubozí hříšníci! Ubozí hříšníci! Kolik duší můžeme obrátit svými modlitbami
Jste pokorní při modlitbě a vnitřně přesvědčeni, že jste nehodní vstoupit do Boží blízkosti? Kdybyste měli pokoru, nebrali byste na lehkou váhu modlitbu a neodříkavali byste ji při oblékání nebo při práci (sv. Jan Vianney, kázání)

Myslím, že všem je jasné, že je nemožné vést cnostný život bez pomoci modlitby( sv. Jan Z., O modlitbě 1)
Nikdo by neměl říkat, že je pro člověka zaměstnaného světskými starostmi a neschopného jít do chrámu nemožné se neustále modlit. Všude, ať jste kdekoli, můžete postavit Bohu oltář ve své mysli pomocí modlitby (sv. Jan Z.)
Kdyby křesťanská modlitba vyžadovala ústní recitaci, nemohli bychom se modlit všude, na tržnici nebo při práci
Modlit se často a horlivě je možné i na tržišti nebo během procházky o samotě. Je to možné i ve vašem obchodu, ať už kupujete, nebo prodáváte, nebo také při vaření (homilie o Anně 4)
Nic není tak cenné jako modlitba. Ona totiž dělá možným to, co je nemožné, snadným, co je nesnadné. Není možné, aby upadl do hříchu člověk, který se modlí (homilie o Anně 4)
Modlitba, rozmluva s Bohem, je největší dobro. Znamená totiž společenství a jednotu s Bohem
Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi
Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahy
Mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova
Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí, ale má původ v božské milosti (homilie 6 O modlitbě)
Uvaž jaké ti bylo uděleno štěstí, jaká sláva přidělena: modlitbami hovořit s Bohem, s Kristem vést rozhovory, žádat, co bys chtěl, doporučovat své touhy (sv. Jan Z. )
Za sebe se modlit nutí nezbytnost, za druhé pak napomíná bratrská láska. U Boha pak je sladší modlitba, kterou nevysílá nezbytnost, nýbrž, kterou doporučuje bratrská láska (sv. Jan Z. k Mt evang.)
Nikdy modlitbě neodepře dobrodiní, jenž nabádá prosící, aby neochabovali v pobožnosti (sv. Jan Z.)
Každý kdo prosí, obdrží; ať je hříšník nebo spravedlivý (k Mt evang.)
Vyslyšení naší modlitby nezávisí na množství slov, nýbrž na horlivosti našich duší (sv. Jan Z., PG 63)

Náš předchůdce Pius XII. říkal kněžím od počátku svého pontifikátu: „Modlete se, modlete se stále více a s větší naléhavostí“ (blahosl. Jan XXIII., encyklika Sacerdotii nostri primordia)

Jestliže apoštolé a mučedníci ještě v těle žijící, mohou se modlit za ostatní, kdy ještě mají o sebe pečovat, čím více po korunách, vítězstvích a triumfech (sv. Jeroným, Proti Vigilantiovi)

Ó, můj drahý anděli, vzývám tě ještě, abych pod tvou péčí a tvou ochranou chtěl odejít z tohoto světa s velikou důvěrou ve tvou pomoc a s úplnou a naprostou důvěrou v milosrdenství svého Boha. Přemáhej v té chvíli nepřátele mé spásy, přijmi mou duši, když odchází z mého těla, přijmi mě, můj božský Ježíši, shovívavě po smrti (sv. Karel Boromejský)

Ony…si ranním jásotem přátelsky získávají přízeň nastávajícího dne. Zasvěcují nám první hodinu denní, posvěcují nám třetí hodinu, rozveselují nám šestou hodinu při lámání chleba, o deváté nám naznačují konec postu, uzavírají konec dne a zabraňují, aby se zatemnil náš duch, když přichází noc (Kassiodor, Explicatio in Psalterium, předmluva)

Rychle povznášejí k Bohu modlitby střelné. Jsou to modlitby, které jsou vyjádřeny pouze několika slovy, na příklad „Pane Ježíši, s tebou a pro tebe!“ Kdyby někdo říkal jen slova modlitby nebo zbožné písně, při tom by však na Boha nemyslel, modlil by se toliko zevně. Taková jen zevní modlitba by nebyla platná. O takové modlitbě by platila slova Písma svatého: „Tento lid ctí mne ústy, ale jejich srdce je daleko ode mne“ (Mat. 15, 8) (katechismus kardinál Tomášek)
Kdo se modlí správně? Správně se modlí ten, kdo se modlí zbožně, pokorně, důvěrně, vytrvale a odevzdaně do vůle Boží
Zač se máme především modlit? Především se máme modlit za to, co je ke cti a chvále Boží a k naší spáse. Pán Ježíš o tom řekl: „Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost, a toto všechno bude vám přidáno!“ (Mat. 6, 33) (katechismus kardinál Tomášek)

Není jiného prostředku, jímž by duše mohla okusit pravdu a být pravdou osvícena, kromě pokorné a vytrvalé modlitby, založené na poznání sebe i Boha (sv. Kateřina Sienská, Prolog Dialogu)
Modlitba je zbraň, jíž se duše brání každému nepříteli, a je třeba ji držet rukou lásky a paží svobodného úsudku, aby se jí mohla bránit ve světle svaté víry (Dialog 62)
Nikdy ke mně nepřestávejte pozvedat vonné kadidlo modliteb za spásu duší, neboť chci světu prokazovat milosrdenství, a modlitbami, slzami a potem chci vrátit zář tváři svaté Církve, mé nevěsty, kterou jsem ti vypodobnil jako dívku se zmrzačenou tváří, vypadající jako malomocná. To způsobily prohřešky kněží a celého křesťanstva, tedy těch, kdo se živí u prsu této nevěsty (Dialog 86)
Nyní vybízím tebe a ostatní své služebníky, abyste plakali, neboť kvůli pláči a pokorné a vytrvalé modlitbě se chci nad světem smilovat (sv. Kateřina S., Shnutí Dialogu )
Ó, Duchu Svatý, přijď do mého srdce! Svou mocí přitáhni je k sobě, ó pravý Bože a dej mi lásku spojenou s bázní
Ó, Kriste, chraň mě od každé zlé myšlenky. Zapal mě a obejmi mne svou sladkou láskou a každá útrapa mi připadne snadnou
Ó svatý Otče, můj sladký Pane, pomoz mi nyní ve všech mých úkonech. Ó, Kriste lásko! Ó, Kriste lásko! Dar jenž jsi dal člověku, ukazuje tvou dobrotu a velikost. Tímto darem jsi ty sám celý, ty věčná a nekonečná Trojice. A místo kam jsi ráčil sestoupit, abys nám sebe mohl darovat je chlév našeho člověčenství, jež se stalo doupětem zvířecím, to je smrtelných hříchů. Věčná Trojice, má něžná lásko! (sv. Kateřina Sienská)

Buď milostiv svým synům. Dopřej nám, abychom žili v tvém pokoji, abychom byli přeneseni do tvého města, abychom překročili proudy hříchu, aniž bychom v nich utonuli, abychom byli přeneseni do pokoje Ducha Svatého a nevýslovné Moudrosti: my, kteří v noci i ve dne až do posledního dne zpíváme zpěv díků jedinému Otci…Synu pedagogu a učiteli a stejně tak i Duchu Svatému. Amen. (Klement A. Pedagogus)

Budeme vytrvale a naléhavě prosit Stvořitele všeho, aby v celém světě bděl na spásou těch, které počítá ke svým vyvoleným, skrze svého milovaného služebníka Ježíše Krista…Ať nás tvá mocná ruka střeží a tvé rameno ať nás ochrání před každým hříchem i před těmi, kteří nás nespravedlivě nenávidí (sv. Klement I., list do Korinta 59)

Nejen soukromé zbožnosti, ale i svátkům je velice přiměřené, aby tento způsob modlení totéž ctihodné místo zaujal, které dlouho držel, kdy jednotlivé křesťanské rodiny toho nesnesly, aby každý den se růženec nepomodlily. Proto z těchto důvodů všechny napomínáme, aby obyčej denní zbožné modlitby růžence stále zachovávaly. Rovněž prohlašujeme, že si toho přejeme, aby v hlavním chrámu každé diecéze denně, ve farních chrámech pak o nedělích a svátcích se růženec modlil (Lev XIII., encyklika 24.12. 1883)

Nepůjdeš se modlit se špatným svědomím. Taková je cesta světla (list Barnabášův IV)

Nejsvětější Srdce Ježíšovo, prameni života a svatosti, smiluj se nad námi (litanie)
Svatá Boží rodičko, oroduj za nás (litanie)
Všichni svatí a světice Boží, orodujte za nás (litanie)

Ó, šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký (římská liturgie, velikonoční zpěv Exultet)

Jak se máme modlit? Makarios odpověděl: „Není potřeba něco drmolit, ale často vzpínat ruce a říkat: „Pane smiluj se nade mnou, jak chceš a jak umíš“. A jestliže doléhá boj, tak: „Pane, pomoz mi.“ On sám ví, co prospívá, a smiluje se nad námi

Nedaří se vám například modlitba? V tom případě vám stačí přinést Bohu modlitby, které za nás koná Spasitel v Nejsvětější svátosti oltářní, a nabídnout jeho vřelost, aby vynahradila všechnu naši vlažnost (sv. Markéta A., dopis)

Zdravím Vás, nejctihodnější Panno, nejsladší roso, která se ve Vás šíří ze Srdce Nejsvětější Trojice; zdravím Vás ve slávě a radosti, které Vás nyní navěky naplňují, Vás, která jste na rozdíl od veškerého stvoření na zemi i na nebi byla vyvolena ještě před stvořením světa! Amen. (sv. Mechtilda, Kniha zvláštních milostí I, 45).

Svou krví jen ty viny ze mne sejmi a čím jsem starší, tím víc odpouštěj mi a tím mě dříve vezmi na milost (Michelangelo Buonaroti)

Nehodí se, aby se mnich ptal, jak se má ten nebo onen. Tou otázkou se totiž vzdaluješ modlitbě a upadáš do tlachání a pomlouvání. Takže není nic lepšího než mlčení (mnich neznámý)
Modlitba bez přestání vede mysl rychle k nápravě
Je divné, že své modlitby konáme tak, jako by byl Bůh přítomen a slyšel naše slova, ale když hřešíme, jednáme jako by nás neviděl (mnich neznámý)

Jak si mám tedy počínat? Budu konat modlitbu s vroucností, ale chci, aby se přitom modlil i rozum; budu zpívat chvály s vroucností, ale chci, aby je zároveň zpíval i rozum (apoštol Pavel, I Kor 14,15)

Svou žhavou lásku k Církvi projevil náš Vykupitel zvláště tím, že se za ni k nebeskému Otci vroucně modlíval. Neboť, abychom připomenuli aspoň toto, je známo, ctihodní bratři, že když již měl podstoupiti muka na kříži, úpěnlivě se modlil za Petra (Sr. Luk 22,32), za ostatní apoštoly, (Sr. Jan 17, 9-19), a za všechny, kdo měli uvěřiti jejich kázání slova Božího (Jan 17, 20, 23) (Pius XII., Mystici corporis)

Modlitba, milosrdenství a půst ať jsou naší jedinou záštitou u Boha, naší jedinou obhajobou i naší jedinou modlitbou v trojí podobě (sv. Petr Ch., Sermo 43)

Nejčistší Panno Maria, čistí a bez hříchu mají být tví služebnící a ctitelé, protože tys zahrada zamčená a studnice zapečetěná. Do zahrady květnaté a rozkošné nesmí se vkročit s nohamy nečistýma, voda kříšťálového pramene se nesmí nabírat rukama poskvrněnýma, k chválám a oslavám tvým se nesmí přistoupit jinak než se srdcem čistým a myslí očistěnou. Buď mi nápomocna, přelaskavá Panno Maria, abych se zřekl služeb nepřítele a sloužil tobě a požehnanému plodu života tvého tělem i srdcem čistým nyní i navěky (Raymund Jordán)

Lépe je pomodlit se v zkroušenosti jeden žalm než sto žalmů roztržitě (sv. Romuald)

Pane a Bože náš, Ježíši Kriste, shovívavý k naší hříšnosti, jenž jsi nám dopřál dožít se této hodiny, kdy na oživujícím dřevě jsi byl rozpjat, kajícímu lotru bránu ráje jsi otevřel a svou smrtí naši smrt zničil, očisti nás hříšné a nehodné služebníky své! (řecká páteční modlitba)

Modlitba je „spojení celé Nejsvětější Trojice s celým duchem člověka“ (sv. Řehoř Naz., Orationes 16)
Je třeba si vzpomenout na Boha častěji než se dýchá (sv. Řehoř Naz., Orationes thelogicae 1)

Kdo se modlí, aby mu Bůh byl pomocníkem v jeho nicotnostech, neprosí, aby byl své nemoci zbaven, nýbrž aby jeho nemoc se dovršila…Rodiče vyhovějí nedospělým dětem, když prosí o hračky; dospělé však za podobnou prosbu kárají (sv. Řehoř z Nyssy)

Prosíme, abychom zasloužili dostat to, co před věky nám stanovil dát všemohoucí Bůh (Řehoř V., Kniha dialogů)
Bůh neslyší tu modlitbu, kterou nesleduje ten, kdo se modlí (sv. Řehoř V. )

Jestliže nám Bůh připočítá nedbalosti v modlitbách a ve zpívání žalmů, nemůžeme být spaseni (Teodoros z Ennatu)

Vnitřní modlitba, podle mého názoru, není nic jiného než důvěrný vztah přátelství, v němž člověk důvěrně hovoří mezi čtyřma očima s tím Bohem, o němž ví, že je jím milován (sv. Terezie z A., Vlastní životopis 26)
Mělo by nám tedy být jasné, oč žádáme a jak moc záleží na tom, abychom o to prosili náležitě a vroucně a vynaložili všechno, co můžeme, abychom se dárci zalíbili a dostáli všemu, co od nás požaduje (sv. Terezie z A., Cesta k dokonalosti)

Bůh nám dá vše, oč Ho jen prosíme „jsme-li za jedno s Jeho vůlí, jestliže však sledujeme své osobní zájmy, nemá smysl se na Něj obracet“ (sv. Terezie B., Věda kříže)

Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti (sv. Terezie z L.)
Není apoštolát modlitby takřka vznešenější než apoštolát slova? Naším posláním jako karmelitek je formovat dělníky evangelia, kteří budou zachraňovat tisíce duší, a my budeme jejich matkami (sv. Terezie z L., dopis Celině)
Ó Ježíši, věčný Veleknězi, zachovej svého sluchu v ochraně svého Nejsvětějšího Srdce! Zachovej bez poskvrny jeho posvěcené ruce, jež se denně dotýkají Tvého Nejsvětějšího Těla! Zachovej bez poskvrny jeho rty, jež jsou svlažovány Tvou předrahou krví! Zachovej čistým jeho srdce, jemuž byla vtištěna pečeť Tvého slavného Kněžství! Dej mu moc, aby proměňoval srdce jako proměňuje chléb a víno! Žehnej jeho pracím, aby přinášely hojný užitek a uděl mu korunu věčné slávy! Amen. (sv. Terezie L., modlitba za kněze)

Bůh mluví v tichosti našeho srdce a my nasloucháme. Potom z plnosti svého srdce mluvíme my a naslouchá on. A to je modlitba (sv. Matka Tereza)

Při všem zdaru a vzniku, když se domů vracíme nebo vycházíme, když se oblékáme nebo obouváme, když se myjeme nebo jíme, rozsvěcujeme, ležíme nebo sedíme a cokoli jiného konáme, vždycky své čelo známením kříže znamenáme (Tertullián, de cor. mil. kap.3)
Modlitba Pána je opravdu shrnutím celého evangelia (Tertulián, O modlitbě)
Když nám Pán předal tuto formuli modlitby, dodal: ´Proste a dostanete´. Každý tedy může podle svých potřeb vysílat k nebi různé modlitby, začínaje ovšem vždycky modlitbou Páně, která zůstává základní modlitbou
Modlitba je duchovní oběť, která zcela zatlačila do pozadí to, co se obětovalo dříve…Modlitba je to jediné, co Boha přemáhá (Tertulián, O modlitbě)

Modlitba…je úkon rozumu (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,83)
Je třeba tak stanovit užitečnost modlitby, abychom ani nekladli nutnost do lidských záležitostí…ani také nepovažovali božské ustanovení za měnitelné
Modlitba je vlastním úkonem nábožnosti
Od svaté Trojice žádáme, aby se nad námi smilovala, avšak od jakýchkoli svatých žádáme, aby za nás orodovali
Pán v Mt 6 a Luk 11 učil učedníky žádat to určité, co je obsaženo v prosbách modlitby Páně
Modlit se za někoho je láska. Proto týmž způsobem jsme povinni se modlit za nepřátele, jakým způsobem jsme je povinni milovat
Svatí žádají pomstu na nepřátelích, podle Zj. 6,10: „Proč ještě nemstíš naši krev na těch, kteří přebývají na zemi?“… Radují se však z pomsty, nikoli k vůli ní, nýbrž k vůli božské spravedlnosti
Syn prosí nebo se modlí podle přijaté přirozenosti, totiž lidské nikoli božské. O Duchu Svatém pak se učí, že prosí, protože nás činí prosícími
Musí se říci, že modlitba je dvojí: celku a jednotlivce. Modlitba celku je ta, která se podává Bohu služebníky Církve jménem všeho věřícího lidu. A proto je třeba, aby taková modlitba byla známa celému lidu, za který se pronáší. A to by nemohlo být, kdyby nebyla ústní… Modlitba jednotlivce…není nutně třeba, aby taková modlitba byla ústní. Spojuje se však hlas s takovou modlitbou z trojího důvodu. A to nejprve na vzbuzení vnitřní zbožnosti…Za druhé se připojuje ústní modlitba jako na splnění povinnosti, aby totiž člověk Bohu sloužil vším tím, co má od Boha, to je nejen myslí, nýbrž i tělem…Za třetí se připojuje modlitba ústní z jakéhosi přetékání z duše na tělo při prudkém citu, podle onoho žalmu: Radovalo se mé srdce a zajásal můj jazyk
O modlitbě můžeme mluvit dvojmo. Jedním způsobem podle ní samé, za druhé podle její příčiny. Příčinou modlitby je však touha lásky, z níž musí vycházet modlitba. Ta však musí být v nás neustálá…Ale sama modlitba, uvažovaná o sobě nemůže být ustavičná, protože je třeba konat jiné práce
Někdo se ustavičně modlí buď pro ustavičnost touhy, jak bylo řečeno, nebo že se neopomíjí modlit v určený čas, nebo pro účinek buď v samém modlícím se, jenž i po modlitbě zůstává více zbožným, nebo též v jiném…žádá jiného, aby se za něho modlil, i když sám od modlitby ustane
Modlitba mimo účinek duchovní útěchy, kterou hned přináší, má dvojí sílu na budoucí účinek: totiž sílu záslužnou a sílu dosahující. Modlitba pak, jako i kterýkoli jiný úkon ctnosti, má účinnost záslužnou pokud vychází z kořene lásky, jejímž vlastním předmětem je věčné dobro, jehož požívání zasluhujeme. Vychází pak modlitba z lásky, prostřednictvím nábožnosti, jejímž úkonem je modlitba…za doprovodu některých jiných ctností, které se vyžadují k dobré modlitbě, totiž pokory a víry…Účinnost však dosahující má z milosti Boha, k němuž se modlíme a jenž nás také k modlitbě vede
Modlitbu hříšníka…vyslyší Bůh ne jako ze spravedlnosti, protože hříšník toho nezasluhuje, nýbrž z pouhého milosrdenství, s ohledem na tyto čtyři podmínky: prosí-li za sebe, o nutné ke spáse, zbožně a vytrvale
K modlitbě se vyžaduje trojí. Z nichž první je, aby modlící přistupoval k Bohu, k němuž se modlí. To je naznačeno slovem „pozdvižení mysli“…Za druhé se vyžaduje žádost, která se naznačuje slovem „prosba“…Za třetí se vyžaduje důvod k dosažení toho, co se žádá…A k tomu patří „vzývání“, které je při svatém naléhání, jako když pravíme: Skrze své narození, vysvoboď nás Pane (II-II,83)
Klanění, kterým se klaníme Bohu, je úkon nábožnosti (II-II,84)
Jak praví Jan D. ve IV. knize „protože jsme složeni z dvojí přirozenosti, totiž rozumové a smyslové, podáváme Bohu dvojí klanění“ , totiž duchovní, které spočívá ve vnitřní zbožnosti mysli, a tělesné, které spočívá ve vnějším pokoření těla
Při klanění je hlavní vnitřní zbožnost mysli…určení místa se nevyžaduje ke klanění jako hlavně pro ně nutné, nýbrž podle jakési slušnosti jako i jiná tělesná znamení (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,84)
V Kristu je vůle božská a lidská, a lidská vůle není sama sebou účinná k vyplnění toho co chce, leč skrze sílu božskou, je z toho závěr, že Kristu, pokud je člověkem s lidskou vůlí, přísluší se modlit (III,21)
Kristus se modlil podle smyslnosti…aby ukázal, že přijal pravou lidskou přirozenost se všemi přirozenými city…ukázal, že člověk smí podle přirozeného citu chtít něco, co Bůh nechce. Za třetí, aby ukázal, že člověk má podrobit vlastní cit Boží vůli
Kristus chtěl užít modlitby k Otci na to, aby nám dal příklad modlitby…abychom za přijaté dary vzdávali díky a dosud neobdržené modlitbou vyprosili
Kristus podle vůle rozumové nechtěl nic jiného než to, co věděl, že chce Bůh…v důsledku každá jeho modlitba byla vyslyšena (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,21)
Pane, netoužím po ničem jiném než po tobě. V hlubinách mé duše je záporná odpověď na každé volání stvořeného, ke každé lásce, která není Tvá: ´Jsi příliš malá´ , ke každé záři, která není Tvým světlem: ´Jsi přiliš temná´, ke každému zájmu, který není k Tvé slávě: ´Nestačíš mi´, ke každé lidské chvále: ´Neučiníš mě velikým´, ke všemu tomu, co nejsi ty, Bože můj: ´Nejsi to, co hledám, nepotřebuji tě´. Dej mi Pane nesmírnou lásku, jistotu bez temnot, radost bez příměsí, dobro, které nepomíjí. Dej mi to brzy, dej mi to navždy, dej mi to bez konce. Bože, nepřicházej jen na chvíli! Učiň ze mne svůj stálý příbytek! Zůstaň se mnou! Byl bych tě měl vzývat a držet se tě od prvního okamžiku, ale bloudil jsem jako ztracená ovce. Den se naklání, přijmi nyní moji pozdní naléhavou prosbu. Přijď, zůstaň a odpusť má opomenutí a moji netečnost. Přijď, protože jsi dobrý, protože znáš moji ubohost. Přijď a zůstaň až do dne bez západu, na věčnosti (sv. Tomáš. A)
Vypros mi, má nejněžnější Paní, pravou lásku, kterou bych mohl celým srdcem milovat nade všechno tvého nejsvětějšího Syna a hned po něm tebe a bližního v Bohu a kvůli Bohu (sv. Tomáš A..)

Neuvázneš-li při ničem, co se stane, pouze u vnějšího zdání a nebudeš-li zkoumat co vidíš nebo slyšíš jen okem tělesným, nýbrž vejdeš-li jako Mojžíš pokaždé do svatostánku, aby ses s Pánem poradil, uslyšíš nezřídka odpověď od Boha a odneseš si poučení o mnoha věcech přítomných i budoucích. Neboť Mojžíš brával si vždy útočiště k svatostánku, aby mohl rozřešit různé pochybnosti a otázky; také se utíkal k modlitbě, aby odvrátil nebezpečí a lidskou zlobu. Tak i ty se musíš utíkat do tajné komůrky svého srdce, aby sis tím snažněji vyprosil pomoc od Boha. Byl Josue a synové izraelští, jak se dočítáme, od Gabaoňanů oklamáni, protože se nejdříve neotázali úst Hospodinových (Jos 9,14), ale věřili příliš sladkým slovům a nechali se oklamat líčenou skromností (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,38)
Reptat bude tvé tělo, ale horlivostí ducha je zkrotíš. Dráždit a popuzovat tě bude onen starý had (Zj 12,9), ale modlitbou jej zaplašíš (Mt 17,20). Ostatně můžeš užitečnou prací již napřed hlavní bránu jemu zcela uzavřít (NK III,13)
Ó jakých muk zakouším, když se v mysli obírám věcmi nebeskými a pojednou se mi vyrojí celé hejno myšlenek smyslných a to i při modlitbě! Bože můj, neodvracej své tváře ode mne a nezamítej služebníka svého (NK III,48 – Den věčný a strasti vezdejší)
Také mi promiň a milostivě odpusť, kdykoli při modlitbě myslím na něco jiného nežli na tebe. Opravdu se přiznávám, že bývám velice roztržitý. Nebývám často (duchem) tam, kde stojím nebo sedím, nýbrž spíše tam, kam mne unášejí mé myšlenky (NK III,48)
Blaze člověku, jenž pro tebe, Pane, všemu tvorstvu výhost dává, svou přirozenost krotí a žádosti tělesné horlivostí ducha křižuje (Gal 5,24), aby nezkaleným svědomím tobě obětoval modlitbu čistou, ode všeho pozemského se odtrhl vně i uvnitř a tak byl hoden být přidružen k andělským kůrům (blahosl. Tomáš K., NK III,48)

Modlitba je nejúčinnější prostředek k obrácení a jako ostrá střela proráží srdce hříšníka (sv. Vincenc F.)

A vyleji na dům Davidův a na obyvatelstvo jerusalemské ducha milosti a modliteb, i patřiti budou na mne, kterého zbodali a kvíliti budou nad ním jako se kvílívá nad jedináčkem a žalostit budou nad ním jako se žalostivá nad úmrtím prvorozence (Zachariáš 12,10)

Vězte, že Pán svým věrným koná divy: Pán uslyší, když k němu zavolám (žalm 5,4)
Dómine, lábia mea apéries: et os meum annuntiábit laudem tuam - Pane otevři mé rty a má ústa tě budou chválit (žalm 50,16, který je úvodem modlitby breviáře)
Deus, in adjutórium meum inténde: Dómine, ad adjuvándum me festína - Bože pospěš mi pomáhat, slyš naše volání (žalm 69,1, který je úvodem modlitby breviáře)
Bože, nezůstávej tiše, přeruš své mlčení, Bože, ze svého klidu probuď se! Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří, ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají (žalm 83,1-2)
Za moje přátelství mě obviňují, zatímco přináším své modlitby. Zlobou mi za dobrotu odplácejí a nenávistí za mé přátelství. Ustanov nad ním zlého soudce, po pravici ať mu stojí žalobce! Až bude souzen, ať je za zločince, i jeho modlitba ať hříchem je! (žalm 108,4-7)
O půl noci vstávám, bych tě slavil pro tvá spravedlivá rozhodnutí (žalm 118,62)
Volám k tobě, zjednej mi vysvobození, abych ostříhal tvých přikázání. Záhy před svítáním volávám, neboť ve tvá slova velmi doufám. Oči mé obracejí se k tobě před jitrem, abych rozjímal o tvých výpovědích (žalm 146-148)
Sedmkrát za den chválu vzdávám tobě, pro tvé spravedlivé rozsudky (žalm 118,164)
Jméno Páně velebte, chvalte služebníci Páně, bdící v domě Pánově na nádvořích svého Boha (žalm 134,1-2)
Velikým hlasem k Pánu volám, o milost nahlas Pána prosím. Vylévám před ním svoje nářky, svěřuji se mu se svou bídou (žalm 141.1-2)