Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo (druhý list Timoteovi 3,15-17)
Přijímám Písmo svaté podle smyslu, jejž zachovávala a zachovává svatá Matka Církev, jíž jediné přísluší o pravém smyslu a výkladu svatých Písem rozhodovat, a nikdy je nepřijmu a nebudu vykládat jinak než podle jednomyslného souhlasu Otců (Tridentské vyznání víry)
Vznešenost této Panny je tak veliká, že pouze Bůh ji může pochopit (sv. Bernardin). Z té příčiny, jak učí sv. Tomáš z Villanovy, se nesmíme divit, že sv. evangelisté tak málo vypravují o ctnostech Panny Marie, kdežto o sv. Janu Křtiteli nebo Magdaléně obšírné chvály vypisují. Stačilo o ní říci: „z níž narodil se Ježíš.“ Co více mají o vznešených přednostech této Panny mluvit? Stačí svědectví jejich, že je Matkou Boží. Těmito slovy všechno řekli a veškeré ctnosti její vypsali, takže nebylo třeba do podrobna se šířit. Táži se se sv. Anselmem, nepřevyšuje-li prostá zpráva, že Maria je Matkou Boží, každou vznešenost, kterou po Bohu pomyslet nebo vyslovit lze? (sv. Alfons z L., Chvály mariánské)

I když celé Písmo svaté dýchá milostí Boží, přece jen zvlášť drahá je kniha Žalmů…Dějiny (Božího lidu) nám dávají návod k jednání, zákon poučuje, proroctví zvěstují a napomenutí vedou k nápravě, poučné spisy radí. V knize Žalmů je to nejlepší z toho všeho a přímo prostředek spásy člověka (sv. Ambrož, k žalmu 1)

Konej jen to, co máš dosvědčeno Písmem (opat Antonín)

Protože Syn Boží je vyvýšen nad nebesa, hlásá se jeho sláva po celé zemi (Arnobius, k žalmu 108)
“Požehnej tě Bůh ze Siónu“, to jest ze své Církve (Arnobius, k žalmu 128)
Chválíme Boha svým životem, to znamená svým jednáním (Arnobius, k žalmu 146 )

Porozumění něčemu vyžaduje jistou podobnost, duchovní spřízněnost. K bádání a opravdovému pochopení Písma svatého je nutné dobře vedený život, čistá duše a křesťanská ctnost…Stejně tak ten, kdo chce porozumět myšlenkám svatých zvěstovatelů (tj. evangelistů), by měl nejprve obmýt svou duši a očistit ji, a tak skrze podobnost s jejich skutky přistupovat ke svatým, aby se s nimi spojil společným způsobem života a poznal to, co jim bylo Bohem zjeveno (sv. Atanáš, O vtelění Slova)
Myslím, že žalmy jsou pro toho, kdo je zpívá, jako zrcadlo, aby v nich pohlížel na sebe a na svá vnitřní hnutí, a tak se modlil (sv . Atanáš, Ep. Ad Marcellinum)
Abys Písmu sv. rozuměl, potřebuješ zbožný život, čistou duši a mysl podle Krista stvořenou (sv. Atanáš)
Vzdává se chvála za to co učinil jednorozený Syn Boží (k žalmu 92)
Tento žalm mluví o prvním příchodu Páně a o víře všech národů (k žalmu 97)
Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás (k žalmu 99)
Bůh dává vykoupeným zpívat vítěznou píseň (sv. Atanáš k žalmu 100)
Jestliže se přihodí nějaký přírodní neúmyslný výron, jsme mu podrobováni, jak shora řečeno, z přirozené nezbytnosti. Jelikož ti, kdo chtějí jen odporovat pravdivým slovům, ba stvořenému od Boha, nesprávně uvádějí také výrok evangelia, že ne to, co vchází, ale co vychází, poskvrňuje člověka, nutno vytknouti jim i tuto jejich nejapnost (neboť nechci to zváti otázkou). Především z neznalosti jako neupevnění převracejí Písmo. Smysl božského slova je tento: když někteří, podobně jako tito, byli na pochybách ohledně pokrmu, tehdy sám Pán zbavoval je neznalosti nebo lépe káraje omyl, pravil: Ne to, co vchází poskvrňuje člověka, ale což pochází. Potom dodává, odkud vychází: ze srdce. O tom poučený apoštol stručněji hovoří: “Nečiníť pak nás pokrm vzácných Bohu.” Někdo může uvážlivě říci i v tomto případě: Nějaký přirozený výpotek nemůže nás dovésti k trestu. Možná i lékaři (nechť se o tom přesvědčí odpůrci vnějšími důvody) na obranu toho řeknou, že živí obdrželi nutné otvory pro odchod přebytečných výměšků, jež jsou u nás v každém údu, jakož přebytečné vlasy na hlavě, výpotky z hlavy odcházející, rovněž to, co ze střev vychází a přebytek semenných váčků. A tak, bohumilý starče, jaký to zde hřích, před Bohem, když sám stvořitel živých Pán chtěl a učinil, aby tyto údy měly také otvory? Avšak je potřebí varovat před protikladem zlých. Mohou totiž říci: Tudíž není hříchem i samé užití, když Stvořitel zařídil orgány. Tyto přinutíme k mlčení otázkou, říkajíce: O jakém užití pravíš, zda o zákonném, zda o onom, jež Bůh povolil, pravě: “Ploďte se a rozmnožujte se, a naplňte zemi”, a jež dopustil apoštol slovy: “Poctivé je u všech manželství a lože neposkvrněné”, či o onom, jaké bývá mezi lidmi, avšak děje se tajně a cizoložně? Neboť i v jiných případech života nacházíme rozdílnost vzhledem k různým okolnostem, např. není dovoleno zabíjeti, avšak pobíjeti nepřítele v boji je i zákonné i hodné chvály. Ti, kdož byli skvělí v boji doznávají tak velké cti a staví se jim památníky, hlásající jejich významné činy. Takovým způsobem jedno a totéž podle času a v některých okolnostech není dovoleno, avšak v jiných okolnostech a v pravý čas se připouští a povoluje. Taktéž nutno uvažovati i o tělesném obcování. Blahoslavený, kdo v mládí založil svobodně manželství, používá přirozenosti k rození dětí. Pakliže k rozkošnictví, smilníci a cizoložníci budou potrestáni, jak hlásá apoštol. Jsouť dvě cesty v životě ohledně této věci. Jednak obvyklá a pozemská a to je manželství; a druhá andělská, nad níž není nic vyššího, to je panenství. Zvolil-li kdo světskou cestu, to jest manželství, nepodléhá výtce, ale neobdrží tolik darů byť ostatně dostane některé, ježto i on přináší třicateronásobný plod. Přijal-li někdo čistou a nadsvětskou cestu, třebas jeho cesta je krutější a namáhavější první, takový však obdrží daleko podivuhodnější dary, ježto vydává dokonalý plod, stonásobný. Takto jejich nečisté a lstné otázky mají vlastní řešení, božskými Písmy odedávna připravené. Tudíž, otče, upevňuj podřízené ti stádce apoštolským poučením, evangelní útěchou, radami žalmů (sv. Atanáš, dopis mnichu Ammunu)

Proč číst Písmo sv.? – „k oživení naší víry, k posílení naděje a k roznícení naší lásky” (sv. Augustin)
Na co dbát při četbě? – „Avšak co je nejdůležitější a nejnutnější: nechť se rovněž modlí o rozum“ (De doctrina Christiana)
Člověk, jenž stojí na víře, naději a lásce a těchto se neochvějně drží, nepotřebuje Písma sv., snad toliko k poučení druhých (De doctrina Christiana)
Nevěřil bych evangeliu, kdyby mě k tomu nepohnula autorita katolické Církve (sv. Augustin, Proti manichejcům)
Kdykoli nás postihne nějaké trápení či soužení, je to pro nás napomenutím i výstrahou. Neboť ani sama naše svatá Písma nám neslibují pokoj, bezpečí, klid. Evangelium nezamlčuje ani soužení, trápení a pohoršení. Ale kdo vytrvá až do konce bude spasen (homilie, PLS 2)
Nechá-li holubice nasazená vejce vychladnout, nevylíhnou se z nich mladí, tak ani ten nemá užitku ze slova božího, kdo ho ve svém srdci neostříhá
Kazatel není jiným, než košem, jehož užívá nebeský rozsévač, rozsévaje nebeské semeno. Nevšímej si chatrného koše, nýbrž výborného semene a vznešenosti rozsévače
Pravdivá slova mají větší cenu než slova výmluvná
Také, zapřísahám tě, vyvrať onu zásadu bezbožníků a zločinců, kvůli jejíž podpoře sbírají ti, kdo ji dokazují svědectvím z Písem, podle nichž by se zdálo, že lži mají být ne dokonce odpuštěny nebo trpěny, ale dokonce i ctěny. Je tedy na tobě, když vyvracíš odpornou sektu, abys ukázal a vysvětlil, že ona svědectví Písem nutno chápat tak, že buď lži nejsou tím, zač jsou pokládány, jsou-li chápány tím způsobem, kterým chápány být mají. Nebo nesmí být napodobováno,co je zjevně lživé. Anebo jistě do krajnosti se v žádném případě nesmí lhát alespoň v těch věcech, které se vztahují k učení náboženství (Proti lži)
A tak zatím, co chtějí to, co se domnívají, raději obhajovat než opravovat, usilují rozbít autoritu svatého Písma, kterou jedinou jsou rozbíjeny všechny zpupné a nestoudné šíje (O svaté nevinnosti)
Druzí tři evangelisté putují s Pánem jako s člověkem na zemi, ale sv. Jan hned na počátku pozdvihuje se do vzduchu a na nebe (sv. Augustin)
Snažme se tedy v samařské ženě slyšet sami sebe, snažme se v ní sami sebe poznat a v ní za sebe Bohu děkovat (k Janovu evang.)
Mnoho ponechalo Písmo nám samým, abychom to vyvodili z výroků svatého Písma, a když to nalezneme, nejsou to neužitečné, zbytečné věci (sv. Augustin)
Pouze těm knihám Písma, které se nazývají kanonické, naučil jsem se vzdávat tuto úctu, že naprosto pevně věřím, že žádný jejich spisovatel nenapsal nějaký omyl. Ostatní však čtu tak, že přes všechnu jejich svatost a učenost nevěřím, že je to pravda proto, že oni tak smýšleli (list sv. Jeronýmovi)
Aby člověk mohl dobře chválit Boha, sám Bůh dal najevo svou chválu. A protože zjevil svou chválu, poznal člověk, jak ho má chválit (k žalmu 145)
Čti tedy Písmo svaté s jeho svrchovanou nebeskou autoritou a přitom si buď bezpečně jistý jeho pravdivostí a nech se jím pravdivě poučit o tom, s čím se má souhlasit, co prohlásit za hodné nápravy a nad čím vyhlásit odsouzení (Epistula 82)
Když pozvedáš své oči k Písmu, pozvedni je i k Bohu, odkud ti přijde pomoc. Pozvedni k němu své srdce, abys pochopil, co čteš. Neříkej: Písmo mám blíž než Boha – on je mnohem blíž, je mnohem přítomnější. Vždyť Písmo se zjevuje tvým očím, zatímco Bůh vládne tvému svědomí (k Janovu evang.)
Evangelium Nazarejských nepřijmu, protože nebylo přijato Církví (sv. Augustin)
Novum in Veter latet et in Novo Vetus patet – Nový zákon je skryt ve Starém, zatímco Starý je odhalen v Novém (PL 34)
Antikrist bude sedět v chrámu, to je v Církvi, jako by se Boží lid sestával z množství bezbožných (k žalmu 7)
Vyhýbej se lichotníkovi: jeho jazyk spoutává duše v hříchu (k žalmu 9)
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna (K žalmu 12)
Přijmi upřímnou radu: chtěl bys být lepší, než jsi – hledej tedy také to, co je lepší než ty, a díky tomu se staneš i ty lepším. Pozvedni se ke Stvořiteli, nezoufej, neříkej si: Na to nestačím, to na mě klade mnoho nároků. Mnohem více nároků na tebe klade potřeba mít zlato, po kterém prahneš (k žalmu 32)
Nepředcházej mne, ale následuj mne: rady nedávej, ale přijímej (k žalmu 34)
Chceš-li žít v blaženosti, víc miluj to, co slibuje Bůh, než to, co slibuje svět, a víc se boj toho, čím hrozí Bůh, než toho, čím hrozí svět (k žalmu 39)
Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli. Šťastná jsi Církvi, žes jindy slýchala a jindy uviděla. Slýchala jsi v zaslíbeních, uviděla, když se to stalo. Slýchala v proroctvích, uviděla v evangeliu (k žalmu 47)
Lepší smutek toho, kdo nepravosti snáší, než radost toho, kdo se jich dopouští (k žalmu 56)
Co je ti platné hlásat pravdu, když srdce bude odporovat jazyku? (k žalmu 57)
Prosil jsi o bohatství? Kolik jen lidí už přišlo pro své bohatství na mizinu! Jak víš, že ti bude bohatství ku prospěchu? (k žalmu 53)
Každá nepravost – ať už velká nebo malá – musí být potrestána, a to buď tvým pokáním, nebo Božím trestem (k žalmu 58)
V tomto žalmu se připomíná především utrpení Páně (k žalmu 64)
Nepřítel bdí, ale ty spíš. Nepolevuj v modlitbě (k žalmu 65)
Uvědomte si, že je to jedno a totéž Slovo, které se rozprostírá po celém Písmu svatém, a že je to totéž Slovo, které zaznívá v ústech všech svatých spisovatelů. To Slovo, které, poněvadž bylo na počátku Bůh z Boha, nemá zapotřebí slabik, protože nepodléhá času (sv. Augustin)
Napadlo tě něco nedovoleného – nezabývej se tím, nedávej svůj souhlas. To, co tě napadlo, je hlava hada. Svou patou tu hlavu zašlápni a unikneš dalšímu jeho hnutí a hnutí mysli (k žalmu 103)
Oním potokem je lidské bytí, lidství, a Kristus se z něho napil, stal se tak člověkem, přijal lidství a pozvedl svou hlavu, aby byl hlavou mystického Těla, naší hlavou a definitivním vítězem (k žalmu 110)
Bylo nezbytné poznat jediného Syna Božího, který přicházel mezi lidi, aby přijal člověka a stal se člověkem přijetím jeho přirozenosti, zemřel, vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, usedl po pravici Otce a uprostřed národů naplnil, co slíbil… To všechno muselo být předpověděno, muselo být oznámeno předem, muselo být označeno jako to, co nastane, aby to nenastalo nenadále a nepoděsilo, ale bylo jakožto předpověděné přijato s vírou a očekáváním. Do oblasti těchto příslibů spadá tento žalm, který bezpečně a výslovně prorokuje a předpovídá našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, abychom nemohli ani v nejmenším pochybovat o tom, že v něm je skutečně zvěstován Kristus (k žalmu 110)
Buďte si vědomi, že i vy jste vyšli z Egypta, když jste se odřekli tohoto světa (k žalmu 114)
Chceš vědět, jakou lásku máš v sobě ty? Podívej se kam tě tvá láska vede. Neříkám, že nesmíš nic milovat, ale říkám, že nemáš milovat svět, abys tak mohl svobodně milovat Boha, který svět stvořil (k žalmu 121)
Církev mluví o tom, co trpělivě snáší (k žalmu 129)
A tak se Bůh stal člověkem, abys následováním člověka (čehož jsi schopen) došel k Bohu, čehož jsi schopen nebyl (k žalmu 134)
Spíše máš chtít být napraven s milosrdenstvím, než chválen s falší (k žalmu 140)
Více mi prospívá, když umdlévám v chválení tebe, než kdybych sílil v sebechvále (k žalmu 145)
Přijď, Pane Ježíši, a skrze víru přebývej v mé duši, vdechni a daruj mi trpělivost, nauč mě, abych se dokázal radovat i z neúspěchu a abych v nezdarech nezoufal (sv. Augustin, k žalmu 144)

Littera gesta docet, qui credas allegoria, moralis qui agas, quo tendas anagogia – literární smysl učí, co se stalo, alegorický, v co věřit, morální, jak jednat, a anagogický, kam směřovat (Augustin Gažovič, Rutulus pugillaris I)

Kdyby někdo nazval evangelium předobrazem vzkříšeného života, nemyslím, že by se mýlil (sv. Basil V., O Duchu Sv.)

Řehole sv. Benedikta má v závěru otázku: “Neboť která strana a který výrok Bohem ověřeného Písma Starého a Nového Zákona není nejpřímější směrnicí lidského žití?”

Sebetvrdší srdce zpěváků cítí alespoň nějaký začátek lásky k věcem Božím, slyší-li krásný zpěv žalmů (sv. Bernard)

Slovo Boží nám ukazuje skvrny na duši, jako zrcadlo nám ukazuje špínu na tváři (sv. Bernardin)
Jako by všechno vymřelo, kdyby slunce přestalo svítit, ježto světlo a teplo jsou základními podmínkami života, tak bez slova Božího zemřelby duchovně i všechny duše, jelikož slovo Boží je sluncem duše

Smyslem nebo užitkem Písma svatého však není cokoli, ale plnost věčného štěstí. Neboť je to Písmo, v němž jsou slova věčného života (sv. Bonaventura, Breviloquium)
Dvakráte opsal vlastní rukou pečlivě celé Pismo sv. a naučil se mu skoro napaměť. Čítal nejdůležitější spisy sv. Otcův, čerpal z nich bohaté poklady vzdělání, a posiloval se jimi v bohabojnosti a nábožnosti (životopis sv. Bonaventury)

Není žádný lepší, vzácnější a úchvatnější text než evangelium. Pozorujte a uchovávejte (v srdci) to, co Kristus, náš Pán a Mistr svými slovy učil a vykonal svými skutky (sv. Cesarie Mladší, SCH 345)

Jak v učení tak i ve vyznávání získávej a uchovávej jen tu víru, která je bezpečně založena na celém Písmu a kterou ti nyní předává Církev. Všichni totiž nemohou Písmo důkladně znát; jedněm brání v poznání to, že neumějí číst, jiným nějaká zaneprázdněnost. Aby tato neznalost nepřinesla duši škodu, shrnujeme celé učení víry do několika vět vyznání (sv. Cyril J., katecheze 5, De fide et symbolo)
Pečlivě promýšlej pouze ty knihy, které v Církvi veřejně čteme (sv. Cyril J., katecheze)

Jako musí umříti ten, jenž nepožívá žádného pokrmu tělesného, tak i ten ztrácí život duševná, kdo neposlouchá slova Božího, jenž jest pokrmem duše (Dionýsius Kartusián)

Jeho duše se zbožně opájela pravdami, které pro své bystré nadání snadno chápal. Z toho klíčilo též jeho dílo pro spásu duší. V tom byl vskutku blahoslavený podle onoho výroku Pravdy v evangeliu.11,28: „Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho (Lk 11,28.“ Neboť dvojím způsobem se ostříhá slovo Boží: za prvé, že je sluchem přijato a uchováno v paměti. Druhým způsobem, když řádně využijeme a vykonáme, co jsme slyšeli. A tento způsob zachovávání si zcela zaslouží, aby byl doporučen. Obilné zrno se lépe uchová, zaseje-li se, než když když se uloží do truhly. Nic z obojího nescházelo tomuto šťastnému Božímu služebníku, jehož paměť více oplývala všelikou hojností než zásobárna a jehož vnější chování a skutky, co nejzřetelněji ukazovaly, co se tají v jeho hrudi (blahosl. Jordán, Životopis sv. Dominika)

Žalmy jsou darem nebes (sv. Efrém)

Soudce Anulin se za císaře Diokleciána roku 303 tázal: „Máš-li Písma křesťanská v domě svém?“ — Emerit odvětil:
„Ano, mám je v srdci svém napsaná“

Budu opěvovat tvé milosrdenství a tvůj soud a ukazovat způsob, který je ti vlastní: nikoli napřed soudit a pak mít slitovnost, nýbrž napřed mít slitovnost a pak soudit a vynášet výroky s velkodušností a s milosrdenstvím (Eusebius z C., k žalmu 100)

Jak Písmo, tak příroda pocházejí z Božího slova. Písmo je vnuknuté Duchem Svatým, příroda věrná vykonavatelka Božího ustanovení (Galileo, dopis P. Benedettovi Castelli 21.12 1613)

O vzkříšení Páně a o obrácení pohanů (Hesychius, k žalmu 66)
Synové Církve, synové nového lidu ať jásají nad Kristem, svým králem (k žalmu 149)
Zpívejte žalmy duchem i srdcem: oslavujte Boha svou duší i tělem (Hesychius, k žalmu 150)

Není pochyb, že všechny věci, které jsou řečeny v žalmech, se musí chápat podle hlásání evangelia takovým způsobem, že ať je hlas, jakým mluvil prorocký duch, jakýkoliv, všechno se má vztahovat k poznání příchodu našeho Pána Ježíše Krista, k jeho vtělení, umučení a království a k jeho slávě a moci v našem zmrtvýchvstání (sv. Hilarius, Instructio Psalmorum 5)
Písmo svaté bylo napsáno dříve v srdci Církve než v hmotných prostředcích – sacra Scriptura principalius est in corde Ecclesiae quam in materialibus instrumentis scripta (sv. Hilarius, PL 10)
Modlitba spravedlivého, který klade svou naději ve věčnost (sv. Hilarius, k žalmu 61)
Jeho ruce se naučili bojovat, když zvítězil nad světem – řekl: „Já jsem přemohl svět“ (sv. Hilarius, k žalmu 144)
Babylónské zajetí izraelského národa je obrazem duchovního zajetí (sv. Hilarius k žalmu 137)

Je jeden Bůh, bratři, a toho nepoznáváme odjinud než ze svatých Písem. Snažme se proto vědět všechno, co božská Písma oznamují, a poznat všechno, čemu učí. (sv. Hippolyt, Proti bludaři Noëtovi)

Veškerá božská Písma jsou jen jedna kniha a touto jedinou knihou je Kristus. Vždyť všechna božská Písma mluví o Kristu a v něm nacházejí své naplnění (Hugo od sv. Viktora, De arca Noe)

Soudce v Soluni r. 304: „Kdo tě měl k tomu, abys tak dlouho skrývala knihy zábubné?“ Irena: „Bůh všemohoucí, kterýž velí, bychom Jej milovali i za ztráty vlastního života. Proto raději necháme se za živa upálit, než bychom Písma Božská vydali a Boha zradili

Ulehl a usnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal (sv. Irenej, k žalmu 3)
Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy (k žalmu 21)
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe (sv. Irenej, k žalmu 24)
Tak je zjevné, že zaslíbení pomazaným vládnout nad končinami země se vztahuje na Božího Syna, kterého David sám vyznává jako svého Pána, když říká: „Pán řekl mému Pánovi: Usedni po mé pravici“ (Ž 110,1), a co potom ještě následuje, jak jsme výše řekli. Míní totiž, že Otec mluví se Synem, jak jsme o něco výše ukázali na Izaiáši, který také praví: „Bůh řekl mému pomazanému, Pánu, aby pohany před ním učinil poslušnými“ (srov. Iz 45,1). To je vlastně to samé zaslíbení skrze oba proroky, že totiž je králem; takže se týká Slovo Boží jednoho a téhož, míním totiž Krista, Syna Božího. Neboť když David říká: „Pán mi pravil“, tak je nutné říci, že to nevypovídá ze sebe samého vlastně ani David ani nějaký prorok, protože proroctví vynáší Duch Boží; ten bere tvářnost a formu v prorocích podle podobnosti dané osoby, a mluví někdy ve jménu Kristově a někdy vede řeč ve jménu Otcově (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Žalmista prosil, aby se Pán zjevil v těle, aby se ukázal viditelně ve světě (sv. Jan Kasián, k žalmu 143)

S ohledem na to, že sdělení zmíněná ve Vaší knize souhlasí s Písmem svatým a učením Církve, soudím, že, ne-li všechna, alespoň větší část z nich pochází od Boha. Zjevení, ať již imaginární, nebo hmotná, jsou nejvíce klamná: nejsou nikdy žádoucí, a pokud by měla přijít nezvaná, měli bychom se jim, pokud je to možné bránit. Pokud je jisté, že pocházejí od zlého ducha, mělo by se tak činit se známkami opovržení (sv. Jan z Avily, dopis sv. Terezii)

P. Jan Evangelista světcův sekretář a důvěrník posledních let jeho života vypráví, že Jan od Kříže už skoro nemusel otvírat bibli, neboť ji znal téměř nazpaměť…(sv. Terezie B., Věda kříže o sv. Janu od Kříže)

Milé děti, slovo Boží je něco velmi důležitého. Důležitá slova našeho Pána apoštolům byla: „Jděte a učte“. Tím nám dokázal, že poučování je na prvním místě (sv. Jan Vianney, kázání)

Je-li hříchem knih Písma potřebovat, jakým prohřešením bude pohrdat touto knihou nám danou (sv. Jan Z.)
Abychom poznali nevýslovnou dobrotivost Boha a jak dalekosáhlého přizpůsobení mluvy použil v prozřetelné péči o naši přirozenost (sv. Jan Z., homilie ke Genezi 17)
Ne nadarmo písma ta se nazývají evangeliem. Zvěstují zajisté odnětí viny a trestů, odpuštění hříchů, vykoupení, posvěcení, přijetí za syny, dědictví nebes a spřízněnost se Synem Božím. A co může k takové zvěsti být přirovnáno? Bůh na zemi, člověk v nebi, andělé plesající nad lidmi, lidé ve společenství s anděly! Stará, odvěká smrt svázána, ráj otevřen, zlořečení smazáno, hřích zničen, blud vyhoštěn, pravda navrácena, slovo zbožnosti všude rozsíváno a rostoucí…To vše se zvěstuje
Chuť svědčí o tělesném zdraví, tak i touha po nebeském pokrmu je nejjistější známkou, že duše je zdráva
Nastane-li nějaký spor, zdá se konat málo, kdo přísahá při Bohu, kdo však přísahá při evangeliu, zdá se, že vykonal něco většího. Těm se musí říci: Pošetilí, Písma byla učiněna kvůli Bohu, nikoli Bůh kvůli Písmům (sv. Jan Z.)
Dá se snad tato situace vydržet? Dá se tolerovat? Každý den účast na našem shromáždění klesá: město je plné lidí, zatímco kostel je prázdný! Je plné náměstí s trhem, divadla, pěší zóna, ale Boží dům je prázdný. Anebo naopak, je-li třeba říci pravdu: ve městě lidé nejsou a kostel je plný lidí. Protože není třeba nazývat lidmi ty, kdo jsou na náměstí, ale vás, kdo jste v kostele. Ne ony líné osoby, ale vás, kdo jste plní horlivosti, ne ty, kdo stojí s otevřenou pusou před světskými skutečnostmi, ale vás, kdo jste před záležitostmi světskými dali přednost duchovním. Člověk není člověkem, protože má tělo a hlas, ale je jím tehdy, pokud má lidskou duši, a také správnou dispozici duše. A není výmluvnější důkaz o lidské duši než láska k Božím slovům, stejně jako není jasnější znamení zvířecí duše zbavené rozumu, než skutečnost pohrdání Božími slovy (homilie o změně jmen)
Někdo řekne: „Nerozumím výrokům obsaženým ve svatých Písmech!“ – A proč jim nerozumíš? Jsou snad hebrejsky? Jsou snad latinsky nebo jiným cizím jazykem? Nejsou snad řecky? „Ale jsou řečeny nejasně,“ odpoví. – Řekni mi, co na nich není jasného? Nejsou to snad příběhy? Jasné věci chápeš tak, že se můžeš ptát na věci méně jasné. V Písmech jsou nesčetné příběhy, řekni mi nějaký. Ale ty mi jej neřekneš. Jsou to jen výmluvy a prázdná slova. Ten někdo řekne dále: „Každý den se poslouchají ty samé věci.“ – Cože? V divadlech neslyšíš stále stejné věci? Na dostizích nevidíš stále stejné věci? Není každá věc stále stejná? Nevychází stále totéž slunce? Nejíme stále ta samá jídla? Chtěl bych se tě zeptat: Když říkáš, že v kostele se poslouchají každý den stejné věci, řekni mi, z jakého proroka jsme četli úryvek? Z jakého apoštola? Z jakého listu? Ale ty nejsi schopen mi to říci, ba dokonce se ti zdá, že zazněly neobvyklé věci. Když tedy chceš setrvávat v nečinnosti, říkáš, že jsou to stále stejné věci, ale když jsi tázán, jsi jako bys je nikdy neslyšel. Pokud jsou ty věci stále stejné, měl bys je znát. Ale ty je neznáš! Celá tahle situace je k pláči, k pláči a nářku, protože „nadarmo razí mince razič mincí“ (Jer 6,29) (Homilie na II. list Tesalonickým)
Někteří nějakou část evangelia nosí napsanou na krku. Ale zda se každodenně nečte evangelium v kostele a neslyší ode všech? Komu tedy do sluchu uložená evangelia nic neprospívají, jak jej mohou spasit pověšená na krku? (sv. Jan Z., k Mt. evang.)

Staří učitelé své knihy tolik poseli naukami a výroky filosofů, že nevíš, co v nich máš napřed obdivovat, zdali světské vzdělání nebo znalost Písem (sv. Jeroným, list Velikému řečníku města Říma)
Miluj svaté knihy, a moudrost bude milovat tebe (Dopis 130)
Plním svou povinnost v poslušnosti k příkazům Kristovým. On vybízí: Zkoumejte Písma. Hledejte a naleznete. Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc (sv. Jeroným, předmluva komentáře Izaiáše)
Nejsem ani světější ani zkoumavější nad komorníka (Skt 8,27n.), jenž neznal toho, jehož nevědomě v písmech ctil. Přišel Filip a ukázal mu Ježíše pod písmenem skrytého, abys ty poznal, že v písmech svatých bez vůdce a průvodce nemůžeš postoupit (dopis 103)
Vždyť neznalost Písma je neznalost Krista (sv. Jeroným, PL 24)
K Písmu nemůžeš bez vůdce a bez toho, jenž cestu ukazuje, přistoupit (sv. Jeroným)
Čtěme svatá Písma. Myslím, že evangelium je Kristovým tělem; myslím, že svatá Písma jsou jeho naukou. A když říká: Kdo nebude jíst mé tělo a pít mou krev (Jan 6,53), přestože se tato slova mohou vztáhnout také na (eucharistické) Tajemství, Kristovým tělem a jeho krví je opravdu slovo Písma, Boží nauka. Když přistupujeme k Tajemství, spadne-li z něj drobeček, ocitáme se v nebezpečí. A když nasloucháme Božímu slovu a do uší nám proudí Boží slovo a Kristovo tělo a jeho krev, a my myslíme na něco jiného, do jak velkého nebezpečí upadáme? (k žalmu 147)
Jak by bylo možno žít bez znalosti Písma, skrze kterou se člověk učí poznávat samotného Krista, který je život věřících? (sv. Jeroným Ep 30)
Bible jako nástroj, „skrze který Bůh denně hovoří k věřícím“ (sv. Jeroným Ep 133)
Když se modlíš mluvíš s Ženichem; když čteš, On s tebou mluví ( sv. Jeroným Ep. 22)
Čti božské Písmo velice často; dokonce tak, abys svatou knihu nikdy neodkládal z rukou. Nauč se zde tomu, čemu máš vyučovat (sv. Jeroným Ep 52 knězi Nepotiánovi)
Dbej na to, aby denně přečetla nějaký úryvek z Písma…Po modlitbě má následovat četba, po četbě modlitba…Místo šperků a hedvábných šatů ať si zamiluje božské Knihy (sv. Jeroným Ep 107 Římské matroně Letě).
Miluj Písmo svaté a moudrost si zamiluje tebe; miluj je vroucně, a ono tě bude chránit; měj k němu úctu, a budeš přijímat jeho polibky. Ať je pro tebe jako tvůj náhrdelník a náušnice ( Ep. 130 duchovní dceři)
Miluj znalost Písma, a nebudeš milovat tělesné hříchy ( Ep. 125).
Žalm představuje Krista v jeho utrpení (k žalmu 56)
Co se mne týče, nemohu se sám chlubit a ujišťovat, že bych Písmu sv. veskrze rozuměl (sv. Jeroným, I. Vondruška, Životopisy sv.)
Jako blesk a jako hrom, tak otřásá slovo Boží srdcem smrtelníků
Slovo Boží je pluh, jenž půdu duše obrací a hloží nepravosti ničí
Čím je kdo sběhlejší ve vykládání Písma svatého, s tím většími potížemi se setkává (sv. Jeroným)

Proto ti říkám, že pro radu o spáse duše je mnohem lepší se obrátit na nevědomého člověka, který je pokorný a obdařený svatým a poctivým svědomím, než na pyšného literáta ponořeného do své hromady vědění. Takový člověk dokáže dát jenom to, co má v sobě, a často, protože žije v temnotách, změní v temnotu i osvícenou pravdu svatého Písma. Pravý opak platí o mých služebnících, kteří dokážou hladovému tvoru toužícímu po spáse dát světlo, které mají v sobě (sv. Kateřina S., Dialog 85)

Způsob života Řádu chudých sester…je tento: zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista (sv. Klára, Řehole)

Mnoho je otevřených bran, ale brána spravedlnosti je v Kristu. Blahoslavení, kteří tam vstupují a vedou svou cestu ve svatosti a spravedlnosti a všechno dělají pokojně (sv. Klement Ř., k žalmu 117)

Bože, jenž jsi ráčil Církvi své pro výklad Písem ve svatém Jeronýmu, Vyznavači svém, opatřit velikého Učitele, uděl, prosíme, abychom pro jeho přímluvné zásluhy byli schopni s tvou pomocí vykonávat, čemu zároveň ústy a skutkem učil. Skrze (liturgie římská, vstupní moditba svátku sv. Jeronýma)

Svatý a veliký sněm (I. nicejský) rozhodl, aby katechumeni, kteří odpadli, byli po tři roky zařazeni jen mezi posluchače Písma a po uplynutí této doby byli připuštěni k modlitbám katechumenů (Pravidlo 14)

Makarius žil v době, kdy bludařství Ariovo křesťany o víru v Božskou přirozenost Ježíše Krista oloupiti usilovalo. Také na egyptské mnichy a poustevníky odvážili se kacíři, aby je do bludů strhli. Avšak nástrahy tyto byly marné. Prostí mužové ti nehloubali všstečně v Pismě sv. a nehádali se o články viry; jim postačilo učení a svědectví slavných otcův a vůdců jejich, a proto věřili v Ježíše Krista, vtěleného Syna Božiho, a byli hotovi, za něho všecko obětovati i zemřiti.
Makarius potiral bludy Arianů tak znamenitě, že mnozi z bludařů poznali pravdu a vrátili se kajicně do Církve katolické (F. Ekert, Církev vítězná o sv. Makariu Alexandrijském)

Nespoléháme na skutky své spravedlnosti, ale na tvou laskavost, pro niž zachovej naše pokolení…Ať se ti nezoškliví naše nehodnost…my neuznáváme nikoho kromě tebe (sv. Maxim V., modlitba dle Daniela)

Vložím jeho ruku na moře a na řeky jeho pravici (Ž 88), to je napsáno o Spasiteli. Jeho levice nad mořem znamená svět a řeky na jeho pravici jsou apoštolové (mnich, neznámý)

Když se tak budeš věnovat lectio divina, hledej s oddaností a neochvějnou důvěrou v Boha smysl božských Písem, který se v nich ukrývá s velkou šíří (Origenes, list Řehořovi)
Musíme tudíž prosit samého Pána, samého Ducha Svatého, aby rozptýlil veškerou mlhu a veškerou temnotu, která zhoustla našimi hříchy a zatemnila zrak našeho srdce, abychom mohli spatřit duchovní a nádherný význam jeho zákona, dle slov toho, jenž pravil: „Otevři mi oči, abych patřil na podivuhodnost tvého zákona“ (žalm 118) (Origenes)
Evangelia jsou prvotiny Písma svatého a evangelium Janovo je první mezi evangelii: nikdo by nemohl pochopit jeho smysl, kdyby nepoložil hlavu na Ježíšova prsa a kdyby nedostal od něho Marii za matku. Je tedy třeba, aby každý z nás byl druhým Janem, ba druhým Ježíšem…neboť kdokoli je dokonalý nežije sám, nýbrž žije v něm Kristus, a o něm je řečeno Marii: „Hle Syn tvůj Kristus“ (Origenes, k Janovu evang. 1)
Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal zemi (k žalmu 85)
Máme hlad po Kristu, a on je sám tím, kdo dává chléb z nebe (Origenes, k žalmu 145)

Písmu svatému je nutno rozumět a je vysvětlovat z Tradice, tak to vždy tvrdili Otcové proti kacířům své doby (sv. Petr K.)

Bůh všemohoucí vstal z mrtvých žádoucí, chvalmež Boha s veselím, toť nám všem Písmo velí. Kyrieeleison (Nejoblíbenější staročeská velikonoční píseň “Bůh všemohoucí vstal z mrtvých” z první čtvrtiny 14. stol.)

Zavrhuji rovněž onen způsob rozboru a výkladu Písma svatého, který pomíjí tradici svaté Církve katolické, analogii víry a normy Apoštolského Stolce a přidržuje se smyšlenek racionalistů a - stejně nedovoleně jako opovážlivě - uznává textovou kritiku jako jediné a nejvyšší pravidlo. Kromě toho zavrhuji názor těch, kdo tvrdí, že ten, kdo vyučuje oboru historické teologie nebo o této věci píše, musí nejprve odložit předsudek o nadpřirozeném původu katolické tradice či o příslibu božské podpory trvalého uchování všech zjevených pravd; poté musí vykládat spisy jednotlivých církevních Otců s vyloučením jakékoli posvátné autority jedině na podkladě vědy a se stejnou svobodou soudu, s jakou se přistupuje ke studiu všech světských písemných památek (sv. Pius X., protimodernistická přísaha motu proprio Sacrorum antistitum)

Jestliže nemůžeš zůstat mlčet, je lepší mluvit spíš podle slov starců, a ne podle Písma. V tom je totiž značné nebezpečí (Poimen)

Kdyby se skutečně ukázalo, že středem vesmíru je Slunce, že Země je ve třetím nebi a že Slunce neobíhá Zemi, nýbrž Země Slunce, pak bychom museli postupovat velmi obezřetně při výkladu pasáží Písma, jež zdánlivě učí opak, a spíše připustit, že jsme je nepochopili, než abychom tvrdili, že názor, který je dokazatelně pravdivý, je falešný. Ale já sám neuvěřím, že takové důkazy jsou, dokud mi je někdo neukáže (sv. Robert Bellarmin, uváděno v knize Jamse Brodricka o Robertu B.)

To, co patrně zakoušejí ti, kdo se z nějakého vysokého vrcholu dívají dolů na široširou vodní hladinu, přihodilo se i mé mysli, když pohlédla z výšin Pánova slova jako z nějakého horského vrcholu do neproniknutelné hlubiny Božích myšlenek…Jak je ale možné dát za pravdu těm, kdo s Pavlem hlásají, že patřit na Boha není v naší moci, a zároveň tím nepopřít slovo Páně, které slibuje, že kdo má čisté srdce uvidí Boha? (sv. Řehoř z Nyssy, O blahoslavenství)
Jste sice slabí, abyste mohli vidět a nazírat nepřístupné Boží světlo, avšak vrátíte-li se ke kráse a půvabu Božího obrazu, který do vás byl od počátku vtištěn, budete mít v sobě samých, co hledáte (sv. Řehoř z Nyssy, O blahoslavenství)

Svaté Písmo přesahuje všechny vědy již svým způsobem řeči, poněvadž jednou a touž řečí vypravuje děje a prozrazuje tajemství (sv. Řehoř V., Moralia 20)
Viva lectio est vita bonorum (Moralia k Job)
Čtění svatého Evangelia, jež jste právě slyšeli, bratří nejmilejší, nevyžaduje výkladu, nýbrž napomenutí. Neodvažuje se je totiž vykládati lidská slabost, když již je vyložila přímo sama Pravda. Něco však je třeba, abyste uvážili pečlivě v tomto vlastním výkladu Páně: že kdybychom vám my sami řekli, že símě znamená slovo, pole svět, ptáci démony, trní bohatství, snad by vaše mysl váhala nám uvěřiti. Proto týž Pán ráčil sám přímo vyložiti, co říkal, abyste dovedli hledat význam věcí i v tom, co nechtěl sám přímo vysvětliti (homilie 15)
K ošetřování měl matku s bratrem, a cokoli mohl získat almužnou, to jejich rukama rozdával chudým. Neuměl vůbec číst, ale koupil si svazky Písma svatého, a přijímaje pohostinsky řeholníky, dával si je od nich předčítati bez přestání. A tak se stalo, že podle svých schopností se naučil celému svatému Písmu, ačkoli, jak jsem řekl, neuměl čisti. Usiloval vždycky v bolesti chvalořečiti a trvati dnem i nocí v hymnech a chválách Božích (homilie 15, zmínka o Servulovi)
Když jdeš s protivníkem svým ke knížeti, snaž se na cestě zprostiti se ho, abytě snad netáhl k soudci a soudce tě neodevzdal biřici a biřic tě nevsadil do žaláře. (Lk 12; 58.) Náš protivník na cestě, toť slovo Boží, odporující našim tělesným touhám v přítomném životě. Jeho je zproštěn, kdo se pokorně poddává jeho přikázáním. Jinak ho protivník odevzdá soudci a soudce biřici; neboť za pohrdnutí slovem Páně bude hříšník uznán vinným, až
ho bude soudce vyslýchat (homilie 39)
Boží slova rostou zároveň s tím, kdo je čte – Divina eloquia cum legente crescunt (homilie k Ezechielovi 1)
Starý zákon příslíbil, Nový zákon ukázal; co Starý zvěstuje skrytě, to Nový hlásá otevřeně jako přítomné. Starý zákon je tedy proroctvím Nového zákona a Nový zákon je nejlepším komentářem Starého zákona (sv. Řehoř V., homilie k Ezechielovi 1)

Ten, kdo má vědomí bezvýznamnosti, plní veškeré Písmo (Sisoa)

Císařský náměstek Saturnin se Speráta u soudu zeptal: „Která písma máte ve vážnosti?“ Sperát: „Čtvero evangelií, která jednají o našem Pánu Ježíši Kristu, epištoly svatého apoštola Pavla, a celé od Boha vnuknuté Písmo.”

Sv. Theofil čtením Písma svatého,zvláště proroků, poznal křesťanství a přijal křest svatý.

Nade všechno mě udržuje ve chvílích vnitřní modlitby evangelium. V něm nalézám všechno, co potřebuje má ubohá duše. Odhaluji v něm stále nová světla, skrytý a tajemný smysl (sv. Terezie z L., Autobiografie)
Zachovávat Ježíšovo slovo, to je jediná podmínka našeho štěstí, důkaz naší lásky k němu. Ale co je tedy toto slovo? Mně se zdá, že Ježíšovo slovo je on sám…On Ježíš, Slovo Boží!…Říká nám to dále v evangeliu sv. Jana. Když se modlí k Otci za své učedníky, vyjadřuje to takto: „Posvěť je v pravdě. Tvé slovo je pravda.“ Na jiném místě nás Ježíš učí, že on je cesta, pravda a život. Víme tedy, které slovo máme zachovávat. Neptáme se Ježíše jako Pilát: „Co je pravda?“ My tuto pravdu máme. My uchováváme Ježíše ve svých srdcích! (sv. Terezie z L., dopis)

My se shromažďujeme, abychom svatá Písma četli a z nich se naučili, jak se v rozličných dobách chovat (Tertulián)
Je-li tomu tak, že pravda je na naší straně, a my se řídíme tím, co Církev dostala od apoštolů, apoštolové od Krista a Kristus od Boha, vyvozujeme z toho, že nelze připustit, aby se heretici odvolávali na Písma. Jim i bez Písma dokážeme, že nejednají podle Písma. Jsou-li totiž heretiky, nemohou být křesťany, poněvadž – jak již jejich jméno naznačuje – nemají od Krista, co si podle své libosti vybrali (Tertulián, Preskripce vůči heretikům)

Kristovým srdcem je označováno Písmo svaté, které dává poznat Kristovo srdce. Toto srdce bylo před utrpením zavřené, protože Písmo bylo temné. Avšak Písmo se po utrpení otevřelo, takže ti, kteří je už chápou, jsou schopni zvážit a rozeznat, jak mají být vykládána proroctví (sv. Tomáš A., k žalmu 21)
Všechny smysly (Písma svatého) mají svůj základ ve smyslu literárním (sv. Tomáš A., Summa teologická I,1)
Správné užívání milosti pak je ve skutcích lásky, a ty, pokud jsou nutné ke ctnosti, patří k mravním příkazům, jež byly dávány také ve SZ ( I-II,108)
SZ měl přislíbení časná, NZ však duchovní a věčná, jak praví Augustin Proti Faustovi IV. A proto bylo nutné, aby ve SZ byl lid poučován, jak má bojovat také tělesně pro získání pozemského majetku. Avšak v NZ měli být lidé poučeni, jak duchovním bojem dospívají k majetku věčného života, podle Mt 11,12: „Nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují.“ Proto též Petr přikazuje v I Petr 5,8-9: „Nepřítel váš ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by pohltil. Postavte se proti němu silní vírou.“ A Jakub 4,7: „Proti ďáblu se vzepřete a uteče od vás“. Poněvadž však lidé tíhnoucí k duchovním dobrům mohli by od nich být odváděni tělesnými nebezpečími, musel také NZ dát přikázání o statečném snášení časného zla, podle Mt 10,28: „Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo“ (sv. Tomáš A., Summa teologická, II-II,140)

V Písmu svatém je třeba hledat jen pravdu a ne krasomluvu. Každou svatou knihu je nutné číst v tom duchu, v jakém byla napsána…Nesmí tě odrazovat jméno spisovatele, byl-li více nebo méně učený. Jen láska k pouhé pravdě pobádej tě ke čtení! Neptej se mnoho, kdo to řekl, ale raději dávej pozor na to, co řekl. Lidé pominou, ale pravda Hospodinova zůstává na věky (Ž 38,7 – 116,3) (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,5 - Jak číst Písmo sv.)
Mlčenlivost a klid dobře svědčí zbožné duši a učí ji znát tajemství Písma svatého (NK I,20 – Buď rád v ústraní a mlč!)
Rozprostřu před tebou luhy Písma svatého, aby ses s uvolněným srdcem rozběhl po cestě mých přikázání (Ž 118,32). Řekneš pak: Utrpení nynějšího času nejsou ničím proti budoucí slávě, která se zjeví na nás (Řím 8,18) (NK III,51)
Pane, buď velebeno tvé slovo, sladší mým ústům nad med. Co bych si počal v těch svých trampotách a úzkostech, kdybys ty mne nesílil svým svatým slovem? (NK III,57)
Duši věřící je nezbytně potřeba těla Kristova a Písma svatého (sv. Tomáš K., NK IV,11 kap. - název)

Ale poněvadž pravdy zjevení Božího mnohé jsou a rozmanité, že se tak snadno ani myslí obsáhnout ani myslí obsaženy, v paměti udržet nemohou, aby, kdyby se naskytla příležitost k vyučování, pohotově bylo a snadé jejich vyložení: velemoudře předkové naši celý ten obor a způsob spasitelného učení na čtyři tyto hlavní oddíly uvedli a rozdělili: Apoštolské vyznání víry, svátosti, desatero přikázání, modlitbu Páně. Vše, co nauka o víře křesťanské v sobě držet má, buď patří k poznání Boha, anebo k stvoření a řízení světa, anebo k vykoupení pokolení lidského, anebo k odměnám dobrých a trestům zlých‚ obsaženo je v učení o vyznání víry. Co pak znamením je a nástrojem k dojití Boží milosti, to se v učení o sedmi svátostech zahrnuje. Potom pak co se na přikázání vztahuje, jichž koncem je láska, v desateru přikázání vypsáno je. Cokoliv člověk si přát může, co doufat, zač spasitelně prosit, to v modlitbě Páně se předkládá. Odtud je, že po vysvětlení čtyř těchto míst písma svatého, ničeho skoro nezbývá k poznání toho, čemu člověk křesťan naučit se má (tridentský katechismus)
Otázka 13: Jakým způsobem mohou faráři výklad evangelia s výkladem katechismu spojit. I. Proto shledáno za dobré připomenout farářům, aby věděli, že kdykoliv jim přijde vykládat některé místo evangelia aneb kterékoli místo písma svatého, tak obsah toho místa spadá pod některý ze čtyř oddílů, které jsme jmenovali. Tam se pak, jako ku pramenu učení o tom, co hlásat obrátí (tridentský katechismus)

Jistý domýšlivý učitel bohosloví chtěje vychvalovanou učenost jeho vyzkoumat, přišel k němu dal se do hovoru o zjevení Božím, aby ho zapletl do všetečného hloubání. Ale biskup odpověděl stručně na danou otázku: „Bratře, slyšel
jste mínění moje. Stači-li vám, dobrá, nestačí-li, najděte si někoho moudřejšího nade mne, ale vězte, že všetečná hloubavost nikam nevede a bez užitku bývá.“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Vavřinec Justiniani)

Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem sedmerým (žalm 11,7)
Na věčné časy, ó Hospodine, slovo tvoje trvá na nebesích. Rod od rodu trvá věrnost tvoje; jak jsi založil zemi, v tom stavu zůstává. Podle tvého zařízení trvá den, neboť všecky věci slouží tobě. Kdyby zákon tvůj nebyl mým rozjímáním, dávno byl bych zahynul ve své bídě (žalm 118,89-92)