Naše spása je zatím pouze předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí (list Římanům 8,24-25)
V tom záleží vyvrcholení lásky v nás, že s radostnou důvěrou očekáváme den soudu, protože jaký je Kristus, takoví jsme i my zde na světě (apoštol Jan 4,17)
Svatá naděje nám radí dělat všechno s úmyslem líbit se jenom Bohu, ne světu (sv. Jan Vianney, kázání)
Ó Matko má, v tebe všechnu naději spasení věčného vkládám. Miluji tě, zachraň mě, nedopusť, abych já tvůj služebník, jenž tě miluje, byl svržen do pekel, kde bych tě velebit nemohl (sv. Alfons L., Litanie loretánské)
Ó nejsvětější Paní má, Písmo tě nazývá „Matkou svaté naděje“ (Sir 24,24) a Cirkev svatá rovněž jako svou naději tě pozdravuje: „Spes nostra salve – naděje naše, buď zdráva!“ Kde bych tedy jiné hledal naděje? Po Ježíši jsi všechna naše naděje. Tak tě sv. Bernard pozdravuje, tak i já tě chci pozdravit: „Ty jediný základe naděje mé!“ A se sv. Bonaventurou vždy chci volat: „Spáso tebe vzývajících, pomoz mi!“ (sv. Alfons L., O naději P. Marie)

Uchovám ti, co jsem slíbil. Naděje bezbožných se vztahuje jen na přítomnost., ale tvá na budoucnost. Jejich naděje je však vrtkavá, zatímco tvoje je jistá, jejich je klamná, tvoje však pravdivá (sv. Augustin, k žalmu 52)
Všichni jistě dychtíme po tom, abychom žili šťastně, a mezi lidmi není nikdo, kdo by nesouhlasil s tímto tvrzením, a to ještě dříve, než je plně vysloveno (O mravech Církve)
Kdo nechová naději na dosažení nějaké věci, buď vlažně miluje, nebo vůbec nemiluje, ač vidí, jak je krásná (O Trojici X.)
Nic nebylo tak nutného k pozdvižení naší naděje, jako, aby se nám ukázalo, jak nás Bůh miluje. Co však je jasnějším poukazem na tuto věc, než že Syn Boží vešel ve společenství s naší přirozeností? (O Trojici XIII)
Jestliže už v sobě máš víru, která se projevuje ve skutcích láskou, musíš nutně doufat v to, co Bůh slibuje, protože společnicí víry je naděje (sv. Augustin, Sermo 53)

Všechna naděje má směřuje k neviditelným statkům křesťanským a k dědictví v království nebeském u Krista Ježíše. Je pošetilostí, důvěřuje-li kdo v mrtvé bohy rukou lidskou zhotovené, kteří necítí, nemluví a žádnému pomoci nemohou (sv. Barbora před soudem v Kulda Církevní rok I)

Paní, která sladností svou srdce lidská uchvacuješ, neuchvátilas i srdce mé? Ó uchvatitelko srdcí, kdy mi mé srdce vrátíš? Tvé srdce panuj mému a skryj je v boku Syna tvého. Pak dosáhnu, čeho doufám, poněvadž jsi naše naděje (sv. Bernard)

Neporušená, Neposkvrněná, veskrze čistá Panno a Rodičko Boží Maria, Královno srdcí, naděje zoufalých, světější serafů, neskonale vznešenější všech vojů andělských: koruno panen, vítězství mučedníků, kázání apoštolů, slávo proroků, naděje patriarchů, radosti všech svatých, hořící keři, ratolesti Aronova zázračně kvetoucí: tys zrodila Boha a člověka, tys byla Pannou před jeho narozením, při něm i po něm, skrze tebe jsme smířeni s Kristem, Bohem naším a Synem tvým, tys vysvobození zajatých, ty ses ujala opuštěných. Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko, pod křídly slitovnosti a dobrotivosti své chraň a opatruj nás vždycky. Nemáme naděje jen v tobě, nejčistší Panno. Na loktech mateřských jsme již byli tobě oddání a tvými svěřenci nazváni. Cele stojíme pod ochranou tvou a záštitou tvou, proto k tobě se utíkáme a tebe vzýváme, aby nás Syn tvůj jako fík neúrodný nevyťal. Učiň mne, služebníka svého, hodným chválit tebe, přesvatá Panno a spolu s andělem pozdravit tebe: Zdrávas Maria, milosti plná, mezi ženami ty jediná blahoslavená; zdrávas klíči nebeského ráje, zdrávas hvězdo zářivá, ze které nám vzešel Kristus, života dárce, jenž s Otcem a Duchem Svatým kraluje na věky věků (sv. Efrém)

Úsilí je tedy ratolestí naděje, podobně jako naše spolupůsobení je ratolestí milosti. Jako ti, kteří chtějí doufat, aniž by usilovali, jsou zavrženi pro zbabělost a nedbalost, tak jsou zavrženi jako opovážlivci ti, kdo usilují, aniž by doufali (sv. František S., O lásce k Bohu II)

I my ti dnes zůstáváme nablízku, ó Vládkyně. Ano, opakuji, ó Vládkyně, Matko Boží a Panno. Připoutejme své duše k tvé naději jako k pevné a zcela nezlomné kotvě, zasvěťme ti svou mysl, duši, tělo i celou svou bytost a uctívejme tě, jak jen můžeme, ‘žalmy, chvalozpěvy a duchovními písněmi (sv. Jan D.)

Bože můj, já ničeho na světě nedoufám, než abych na modlitbách s Tebou tak úzce spojen byl, abych nikdy od Tebe odloučen být nemohl. Ať lidé jiní baží po cti a po bohatství, já žádám jen s Tebou nerozlučně spojen být, a v Tebe jediného všelikou naději svého štěstí a pokoje skládat (sv. Jan Klimák)

Pán Ježíš nás učí, že máme naději vkládat v Boha, jak v potřebách duše, tak těla (sv. Jan Vianney, kázání)
Konečně, ať je naše naděje všeobecná, to znamená utíkejme se k Bohu v každé potřebě
V těžkých bojích a pokušeních vkládejme naději v Ježíše Krista, tehdy nepodlehneme
Co byste řekli o otci, který by úplně stejně nakládal s oběma svými dětmi, když jedno z nich je hodné a druhé nehodné? Určitě byste řekli: „Ten otec není spravedlivý!“ Tak tedy, ať to víte, ani Bůh by nebyl spravedlivý, kdyby nedělal rozdíl mezi těmi, kdo mu slouží, a těmi, kdo ho urážejí (sv. Jan Vianney, kázání)

Vždyť není schopen naděje ten, kdo pohrdl krví, jíž byl s nekonečnou něhou vykoupen (sv. Kateřina Sienská, Dialog 4)
Víš, že nelze doufat ve dvě protikladné věci. O tom vás chtěla poučit má Pravda ve svatém evangeliu, když vám říkala: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, protože jestliže slouží jednomu, pohrdá druhým.“…Milá dcero, nyní pomysli, že totéž platí o duši: buď má sloužit mně a doufat ve mne, nebo musí sloužit světu a doufat ve svět a v sebe (sv. Kateřina S., Dialog 136)

Den a noc nám ukazují vzkříšení: uléhá noc a povstává den, den se vzdaluje a noc opět přichází. Vezměme obilí: jak se děje setba?…Touto nadějí nechť se tedy naše duše pevně spojí s tím, který je věrný v zaslíbeních a spravedlivý v soudech. Ten, který zakázal lež, bude tím méně lhát sám: neboť nic není u Boha nemožnějšího než to, aby lhal (sv. Klement I., list do Korinta)
Jak blahoslavené a jak podivuhodné jsou Boží dary, milovaní! Život v nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v otevřenosti, víra v důvěře, kázeň ve svatosti A to všechno už podléhá našemu poznání. Jaké asi je to, co chystá pro všechny, kdo vytrvají v naději? (sv. Klement I., list do Korinta)

Rodinu svou, prosíme, Pane, ustavičnou dobrotivostí opatruj, aby, když pouze v naději na milost nebeskou spoléhá, tvou vždycky záštitou byla chráněna. Skrze… (liturgie římská, vstupní modlitba 5. neděle po Zjevení Páně)

Mějte na paměti činy, které vykonali ve své době vaši otcové, a získáte si velkou slávu a jméno navěky. Abraham byl přece skrze zkoušku shledán věrným a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Josef zachoval přikázání i ve chvíli velké úzkosti a stal se pánem Egypta. A náš otec Pinchas pro svou velkou horlivost dostal smlouvu trvalého kněžství. Jozue, protože splnil rozkaz, stal se soudcem v Izraeli. Káleb, protože vydal svědectví před shromážděním, dostal úděl v zemi.David byl za své milosrdenství odměněn dědičně královským trůnem navěky. Elijáš, protože velice horlil pro Zákon, byl vzat do nebe. Chananjáš, Azarjáš a Míšael byli pro svou víru zachráněni z ohně, Daniel byl pro svou bezúhonnost vyrván z tlamy lvů. Tak uvažte, že od pokolení do pokolení ti, kdo doufali v Boha, neklesli. Nebojte se řečí hříšníka, jeho sláva skončí v hnoji mezi červy. Dnes je na vrcholu a zítra už tu není, protože se obrátil v prach a je veta po jeho plánech.Děti, vzmužte se a statečně stůjte při Zákonu, protože v něm dojdete slávy (I. kniha Makabejská 2,51-64)

A Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i pokojem ve víře, abyste prospívali v naději s mocnou pomocí Ducha Svatého(apoštol Pavel, Řím 15,13)

Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností (apoštol Petr, I Petr 3,15-16)

I když je duch dosud zmítán nestálostí věcí, přece již upevněte kotvu své naděje ve věčné vlasti, směr ducha utvrďte pravým .světlem. Hle, slyšeli jsme, že Pán vystoupil na nebesa. Rozjímejme tedy vytrvale o tom, co věříme. A jsme li dosud poutáni slabostí těla, následujme ho přesto kročeji lásky. Neopustí pak naši touhu ten, jenž ji dal,Ježíš Kristus, Pán náš, jenž žije a kraluje s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého Bůh po všechny věky věků. Amen (sv. Řehoř V., homilie 29)

Doufej, má duše, doufej. Neznáš dne ani hodiny. Pozorně bdi, všechno pomíjí v jediném závanu, ačkoliv tvá netrpělivost může učinit nejistým, co je jisté, a dlouhým i velmi krátký čas. Pomysli na to, že čím více budeš bojovat, tím více zakusíš lásky, kterou máš ke svému Bohu, a tím více se budeš jednoho dne těšit ze svého miláčka, ve štěstí a ve vytržení, která nikdy nebudou mít konce (sv. Terezie z A., Zvolání duše k Bohu 15)

Čím dokonaleji proto duše vyprázdní svou paměť ode všech forem a věcí, které nejsou Bůh, tím hlouběji ji bude moci zakotvit v Bohu, tím lépe ji uchová pouze pro Něho a tím spíše bude moci doufat, že on ji zcela naplní (sv. Terezie B., Věda kříže)

Jak krásná se mi zdá koruna, která je vám vyhrazena! Nemůže tomu být jinak, vždyť celý váš život je jen ustavičný kříž, a Bůh takto jedná jen s velkými svatými (sv. Terezie z L., dopis)
Ach, jakým vyhnanstvím je země!…Žádnou jinou oporu nemůžeme hledat než Ježíše, on jediný je neměnný (sv. Terezie z L., dopis)

Není naděje než o dobru…není naděje o přítomné držené věci…nedoufá se něco nejmenšího, co lze hned mít v moci…nikdo nedoufá v to, co se vůbec nemůže dosáhnout (sv. Tomáš A.,Summa teologická I-II,40)
Naděje je pohyb žádostivé mohutnosti a sleduje budoucí obtížné a dosažitelné dobro
Příčinou naděje je všechno, co zvětšuje schopnost člověka jako bohatství, síla, a mezi jiným také zkušenost…příčinou naděje všechno to, co působí někomu domnění, že je mu něco možné. A tím způsobem i každé vyučování a přesvědčování může být příčinou naděje…je příčinou naděje zkušenost…zkušenost také může být příčinou nedostatku naděje
Mládí je příčinou naděje pro trojí…mladí totiž mají mnoho budoucího a málo minulého…tíhne k obtížným…pro nezkušenost překážek a nedostatků snadno si něco počítá za možné
Něčí láska působí, že od něho doufáme, ale láska k němu vzniká z naděje, kterou v něho máme
Naděje podporuje činnost (I-II,40)
Vlastním a hlavním předmětem naděje je věčná blaženost (II-II,17)
Naděje pak se týká věčné blaženosti jako posledního cíle, božské pomoci jako první příčiny…není dovoleno doufat v nějakého člověka nebo v nějakého tvora jako v první příčinu…je dovoleno doufat v nějakého člověka nebo nějakého tvora jako v činitele podružného a nástrojového…tímto způsobem se obracíme ke svatým
V tom záleží ráz božské ctnosti, že má Boha za předmět…je jasné, že naděje je ctnost božská
Očekávání se uvádí ve Vyznání víry, ne že by bylo vlastním úkonem víry, nýbrž pokud úkon naděje předpokládá víru…úkony víry se objasňují úkony naděje
Na cestě vzniku je naděje před láskou…podle řádu dokonalosti je láska přirozeně dříve…praví Ambrož, že naděje je z lásky (II-II,17)
naděje je v žádostivosti vyšší, jež se nazývá vůlí, jako v podmětu (II-II,18)
Naděje ani víra není ve vlasti a žádná z nich nemůže být v blažených
Ani v blažených ani v zavržených není naděje
Naděje s jistotou směřuje k svému cíli, jakoby má účast na jistotě víry, jež je síla poznávací (II-II,18)
Až bude drženo to, co se doufá, totiž požívání Boha, nebude více možná naděje (I-II,67)
Kristus…ačkoli dokonale všechno poznával, čímž se dokonale vylučovala u něho víra, přece ještě neměl plně vše to, co patřilo k jeho dokonalosti, totiž nesmrtelnost a slávu těla, kterou mohl doufat (sv. Tomáš A., Summa teologická, III,7)
(P. Maria) je celou nadějí naší spásy (sv. Tomáš A., Exp. In Sal. Angel.)

Marnost je tedy shánět pomíjející bohatství a v ně skládat všechnu naději (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,1)
Marný je, kdo svou naději skládá v lidi (Jer 17,5) nebo v jiné tvory (NK I,7 – Varuj se marné naděje a domýšlivosti!)
Má naděje a jediná útěcha je utíkat se k tobě v každém soužení, v tebe důvěřovat, tebe z hlubin srdce vzývat a tvé útěchy trpělivě očekávat (NK III,23 – Modlitba proti zlým myšlenkám)
Doufej v Hospodina, jednej zmužile a ať se vzmuží tvé srdce (Ž 26,14). Neztrácej důvěry, neustupuj, nýbrž tělo i duši nasaď pro slávu Boží (NK III,35)
Kolikrát jsem nenalezl věrnost tam, kde jsem ji čekal a jak často jsem ji nalezl, kde bych ji nečekal! Marné je tedy skládat naději v lidi, v tobě Bože, je spása spravedlivých (NK III,44 – Netrap se věcmi vnějšími!)

S námi, Pane, buď tvé slitování, jako ty jsi naše naděje! (žalm 32,22)