A divil se jejich nevěře (evangelium sv. Marka 6,6)

Proto mluv, synu člověka, k Izraelovu domu a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Ještě v tom se ml rouhali vaši otcové, že mí byli nevěrní (Ezechiel 20,27)
Proto tak praví Pán, Hospodini Poněvadž jste se chlubili svou nepravostí, když se zjevily vaše nevěrnosti a zřejmé se staly vaše hříchy ve všech vašich skutcích – protože jste se jimi chlubili – pro své zločiny budete chyceni!(Ez 21,29)

Zde se totiž proměňují prvním vzkříšením, které je osvěcuje a obrací. Jím přecházejí ze smrti k životu, z hříchu ke spravedlnosti, z nevěry k víře, ze zlých skutků k svatému životu. Proto nad nimi nemá druhá smrt žádnou moc. O takových se praví ve Zjevení: Blažený, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc… A v téže knize se rovněž praví: Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt. Neboť stejně jako první vzkříšení spočívá v obrácení srdce, spočívá druhá smrt ve věčném trestu (sv. Fulgencius, Traktát o odpuštění hříchů)

Jako lékař se osvědčuje na nemocných, tak i Bůh se projevuje na lidech. Proto také říká Pavel: Bůh dopustil, že všichni upadli do nevěry, aby všem prokázal milosrdenství. Je to míněno vzhledem k člověku, který se provinil neposlušností vůči Bohu a ztratil nesmrtelnost, potom byl omilostněn a prostřednictvím Božího Syna se mu dostalo adoptivního synovství (sv. Irenej, Adversis haeresis III)
Když se však nenechali přesvědčit (a) lid spíše zůstával ve stejné nevíře, změnil Bůh jejich cestu, že zabloudili, a káral je na poušti mnoha ranami. A podle počtu dní, které zvědové potřebovali od té doby, co vyrazili, než se navrátili - bylo to čtyřicet dní -, vzal za jeden den jeden rok, čtyřicet let v poušti, a nikoho z těch, kteří byli zralí věkem a rozumem, nepovažoval pro jejich nevíru za hodné vstoupit do země, kromě těch dvou, kteří svědčili pro dědictví, to je Jozua, syna Nunova, a Káleba, syna Jefůnova, jakož i těch, kteří byli ještě malí a nerozeznávali levici od pravice. Tak zemřel celý nevěřící lid na poušti tak, že jeden po druhém snášeli spravedlivou odplatu za nevíru (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Mluvte o tom, co se nám líbí, mějte vidění klamná! Odchylte se od cesty, odbočte ze stezky, dejte nám pokoj se Svatým Izraele!“ Proto tak mluví Svatý Izraele: „Za to, že jste pohrdli tímto slovem, že jste doufali vezvrácenost a nevěrnost a na ně se spoléhali, za to pro vás bude tato nepravost jako trhlina, hrozící pádem a provalující se ve vysoké zdi, která se náhle, znenadání zhroutí (prorok Izaiáš 30,10-13)

Nevěra je písčitá půda, která nic nerodí, i když přijme mnoho deště (sv. Jan Z.)

Kněží se nezeptali: ‚Kde je Hospodin?‘ Nepoznali mě, kdo se obírají zákonem, pastýři mi byli nevěrní, proroci prorokovali skrze Baala, chodili za tím, co není k užitku (Jer 2,8)
Proč se mnou vedete spor? Všichni jste mi byli nevěrní, je výrok Hospodinův (Jer 2,29)Myslil jsem si: Budeš mě nazývat otcem a nepřestaneš za mnou chodit. Ale jako bývá žena nevěrná svému manželovi, tak jste se stali nevěrnými mně, izraelský dome“ – praví Hospodin (prorok Jeremiáš 3,19-20)

Každou pravdu člověk získává světlem víry. Podobně člověk dospívá ke lži a klamu nedostatkem víry. Mluvím o nevěře těch, kdo přijali svatý křest, svátost, díky níž zrak intelektu získává zřítelnici víry…Avšak tito ubožáci se chovají přesně naopak: když dosáhnou věku, v němž jsou schopni úsudku, měli by žít podle světla víry a mocí milosti rodit ctnosti, ale oni rodí ctnosti mrtvé (Kateřina S., Dialog 46)

Jak mnoho musí nevěřící věřit, aby mohli být nevěřící (sv. Klement Maria Hoffbauer)
Kéž bych měl tu milost, abych mohl obráti všechny nevěřící; na svých bedrech bych je zanesl do pravé katolické Církve (sv. Klement Maria Hoffbauer)

A knížečku svou skrytou pod šatem nosil, tu kdekoli nalezl pokodné místečko, pilně v ní čítal tu s vnitřním úpěním převelmi želel zatvrzelosti srdce lidu svého a slepoty i nevěry jeho (Kristiánova legenda o sv. Václavu)

Není nic platné říkat, že náš Pán, syn Panny Marie, je skutečným a dokonalým člověkem, jestliže nevěříme, že je člověkem z toho rodu, jak se o něm mluví v evangeliu (sv. Lev V., Epistola 32)

“Odsuďme ho k hanebné smrti,zda najde ochranu, jak říká.“ Tak smýšlejí, ale klamou se, protože je oslepila jejich zloba,
neznají Boží tajemství, nedoufají v odměnu zbožnosti a nevěří v odplatu čistých duší (kniha Moudrosti 1,20-22)
Ale děti cizoložníků se nevydaří, símě nezákonného lože zajde. I když se dožijí vysokého věku, nebudou je mít ve vážnosti a jejich stáří bude nakonec beze cti. Když zemřou brzy, nebudou mít naději ani útěchu v den soudu. Hrozný konec čeká nevěrné pokolení.(kniha Moudrosti 3,16-19)

Ale namítneš: »Ty větve byly přece ulomeny, abych já byl naroubován!« Dobře. Byly ulomeny pro nevěru, ty pak stojíš pro víru. Nebuď na to domýšlivý, ale spíše se boj. Bůh neušetřil větví přirozeně narostlých, neušetří proto ani tebe.Hleď z toho poznat Boží dobrotu i přísnost. Přísnost k těm, kdo klesli, k tobě však dobrotu, ovšem jen když setrváš v dobrotě. Jinak i ty budeš vyříznut.
A oni, když nezůstanou v nevěře, budou zase naroubováni; Bůh je přece dost mocný, aby je znova narouboval (apoštol Pavel, list Římanúm 11,19-23)
Dejte pozor, aby nikdo z vás neměl srdce zlé a nevěřící (apoštol Pavel, list Židům 3,12)

Běda mdlobou ochablému srdci, že nevěří, proto se mu nedostane ochrany (kniha Sirachovec 2,13)

Nevěru lze brát dvojmo. Jedním způsobem podle čirého záporu, když se mluví o nevěrci jenom z toho, že nemá víry. Jiným způsobem lze rozumět nevěru podle protivy k víře, protože totiž někdo odporuje slyšení víry, nebo jí též pohrdá, podle Iz 53: „Kdo uvěřil slyšenému od nás?“ A v tom se vlastně dokonává ráz nevěry. A podle toho je hříchem. Bere-li se však nevěra podle čirého záporu, jako u těch, kteří nic neslyšeli o víře, nemá ráz hříchu, nýbrž spíše trestu, poněvadž taková neznalost božských věcí je důsledkem hříchu prvního rodiče. Kdo jsou nevěřící, jsou odsuzováni pro jiné hříchy, jež nemohou být odpuštěny bez víry (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,10)
Nevěra, pokud je hříchem, vzniká z pýchy
Nevěra jako i víra je sice v rozumu jako v nejbližším podmětu, ve vůli však jako v první pohnutce. A tímto způsobem se říká, že každý hřích je ve vůli
Hřích nevěry je větší než všechny hříchy, jež jsou v převrácených mravech
Nevěrec může konat nějaký dobrý skutek v tom, co neodnáší k cíli nevěry
Nevěra je největším hříchem…i rouhání je největším hříchem, protože náleží k témuž rodu a činí jej těžším (sv. Tomáš A. Summa teologická II-II,13)

Dokonalí lidé nevěří hned každému, kdo něco povídá: vědí, že slabost lidská je náchylná ke zlému a v řeči se snadno poklesne (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,4)
Synu, nevěř svému srdci, neboť ono chce teď to a hned zase něco jiného (NK III,33)
Lidé mnoho povídají, a proto se jim nemůže věřit. Všem pak se zavděčit nelze (NK III,36)