9.Hřích (všeobecně) Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa (apoštol Jan, první list 2,1-2)
Za své hříchy budete chřadnout, jeden nad druhým sténat (prorok Ezechiel 24,23)
A pro nesmyslné rozumy nepravosti jejich, kterými dali se svésti, že ctili němé plazy a ničemnou zběř, poslals na ně množství němých zvířat za trest, aby poznali, že čím kdo hřeší, tím i trestán bývá (kniha Moudrosti 11,16-17)
Spravedlnost vyvyšuje národ, ale ubohým lid činí hříchy (kniha Přísloví 13,34)
Chceš žít ve svobodě dětí Božích a zříkáš se proto hříchu (otázka křestního slibu)

Ó, Králi věků, na tvář padáme před tebou, jenž znáš skryté skutky svých služebníků a jemuž jsou jasné všechny skutky temnoty v tvých očích. Nepoznávali jsme tebe v darech tvých, zneužívali tvorů tvých, jimiž milosrdenství a láska tvá nás k sobě vábila: a ty přece shovívavým se ukazuješ lidským synům, nesoudíš nás ani nezavrhuješ, milosti své bezbožným neodnímáš, chráníš a sytíš nás, slunci svému kážeš vycházet nad bezbožnými i spravedlivými, a déšť svůj dáváš dobrým i zlým. Ty ponecháváš koukol mezi pšenicí a hříšné spolu s nevinnými, a nesoudíš dříve, než přijde doba soudu. Dej, ó Pane, aby na mně hříšníku se vyplnilo, co nemožno je lidem, možné však tobě; co nedokáže přirozená moc, co však je snadné tvé milostí: totiž, abych z plevy zrnem se stal, z koukolu pšenicí, z hříšníka spravedlivým, abych nebyl uchován co kořist pro nenasytné plameny věčných trestů, nýbrž abych po všechny věky nekončící věčnosti byl živým dokladem zázraků a divů tvé milosti (sv. Afraat)

Jsem křesťan; modlám obětovati nebudu; zde jest tělo mé; nalož s ním jak libo, ale ke hříchu nedám se přinutit ani tebou, ani dáblem (sv. Agathius při výslechu)

Ďábel se nejvíce bojí kázání o blízké příležitosti ke hříchu (sv. Alfons z L.)
Zdrávas, okraso vesmíru, zdrávas, Matko vší útěchy, neodvracej svou tvář od hříšného, nezbavuje pomoci prosícího. Jestliže ty se mne neujmeš, na koho se obrátím? Ty-li na mne zapomeneš, kdo mne bude pamětliv? Zmizíš-li zrakům mým ty, hvězdo mořská a vůdkyně kajících, za kým půjdu a kdo mne povede? Pomni, k vůli komu tě Syn Boží vyvolil za Matku, rozpomeň se, pro koho jsi snášela bolest a žal. Nechť mlčí o tvém milosrdenství, Panno svatá, jestliže je někdo pod sluncem, jenž nepamatuje, že tebe vzýval v potřebách svých a nebyl vyslyšen (Bernard). Proto i já k tobě se utíkám, abych skrze tebe slitování našel u Otce milosrdenství a Boha veškeré útěchy (sv. Alfons L.)
Je důležité být pevně přesvědčen, že k dosažení věčného života nestačí pouze chtít být spasen, ale je třeba i použít prostředků, které nám doporučil sám Ježíš Kristus. Pokud bychom je nepoužili a upadli do hříchu, pak by nám v den posledního soudu nic nepomohlo vymlouvat se, že pokušení bylo příliš silné a my příliš slabí. Bůh nám totiž dal možnosti, jak s pomocí jeho milosti můžeme vítězně odrazit každý útok nepřátel naší duše. Jestli je však nebudeme chtít využít a budeme poraženi, vina padne pouze na nás. Všichni lidé by chtěli být spaseni, ale protože mnozí zanedbávají spasitelné prostředky, hřeší a pak upadají do zatracení. Vyhýbání se příležitosti ke hříchu je první prostředek, který chrání před ztrátou Boží milosti. Pokud se někdo nesnaží uniknout před příležitostí ke hříchu, zvláště když se jedná o smyslové požitky, je pro něj téměř nemožné, aby se nedopustil nějakého hříchu. Svatý Filip Neri říká: „Ve válce, ve které jsou nepřítelem smysly, vyhrávají zbabělci; tedy ti, kteří utíkají.“ Příležitost ke hříchu je jako páska na očích, která pak nedovoluje nic vidět; ani Boha, ani peklo, ani svatá přikázání. Písmo svaté říká, že je nemožné chodit po rozžhaveném uhlí a nepopálit se (Př 6, 28). Z morálního hlediska není možné dobrovolně se vystavit pokušení a nepodlehnout. Platí to i pro případ, že by se učinilo tisíc dobrých rozhodnutí a tisíc slibů Bohu. Tato skutečnost je každodenně potvrzována neštěstím mnoha lidí, kteří podlehli, když se nevyvarovali příležitosti ke hříchu (Návod na dobrý život)
Je též třeba vyvarovat se špatných kamarádů. Uvědomme si: Jsme velmi slabí, neustále nás pokouší ďábel, smysly nás táhnou ke zlému; ale to, zda upadneme do hříchu, nemálo ovlivňují i špatní kamarádi. Musíme osvědčit vnitřní sílu a nevěnovat příliš pozornost lidským ohledům. Kdo v této věci neprojeví pevnou jednoznačnost, ten se nespasí. Samozřejmě se nebudeme spoléhat jen na své síly, ale doufat v Boží pomoc. Ale Bůh chce, abychom na boji o spásu měli svůj podíl. Jako “násilníci“ , abychom tak dosáhli nebe, když pouze násilníci je dobývají (Mt 11,12) (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Svár je napadání pravdy s drzým křikem(sv. Ambrož)
Lidé se nestydí hřešit, stydí se však mít svědka hříchu (sv. Ambrož)
Zbloudil jsem jako ovečka, která zabloudila. Přijď, Pane Ježíši, hledej služebníka svého, hledej ztracenou ovečku svou: zatoulala se ovečka tvá, zatím co tys prodléval na horách. Zanech, Pastýři dobrý, devadesát devět ovcí svých a pojď hledat jedinou, která zbloudila; pojď a hledej ji, ne s prutem železným, nýbrž s láskou a v duchu tichosti; zapletená v trní již dlouho čeká na tebe, abys ji vysvobodil. Pane, přijď ke mně, jehož vyhnaného z ráje had starý k hříchu pokouší, jehož od ovčince tvého v noci vlk odehnal. Hledej mne, protože volám k tobě: hledej mne, nalezni mne, přijmi mne, vlož na ramena svá. Přijď, dobrý Pastýři, neboť třeba jsem zbloudil, tebe jsem přece nezapřel a naději v tvé milosrdenství si zachoval, přijď, abys způsobil spásu na zemi a radost na nebi. Přijď a hledej mne, ne skrze služebníky své, nýbrž skrze sebe samého. Přijmi mne, ne jako cizince, nýbrž jako dítko Matičky své, aby Neposkvrněná Panna to byla, Panna vzdálená veškeré poskvrny hříchu, skrze niž jedinou vstávají k životu, kdo mrtví ve hříchu leželi (sv. Ambrož)

Milé dítky, není lásky větší nad lásku, která se rmoutí pro hříchy bližního. Domáhejte se lásky té a v nenávisti mějte hřích, ale nikdy hříšníka. Žádného neodsuzujte, neboť soudové Boží jsou skryti vám (sv. Anděla z F.)

Kdyby první rodiče tak žili, že by pokoušeni nezhřešili, tak by byli utvrzeni s celým svým potomstvem, že by dále hřešit nemohli (sv. Anselm, Proč Bůh člověkem)
Děsí mne život můj; když jej bedlivě zpytuji, objeví se mi všechen poskvrněný nebo neúrodný, a jestliže má nějaké plody, jsou zakrněné nebo nějak porušené, že se nikterak Bohu líbit nemohou. Ó duše vlažná, duše pustá, co tropíš? Strome neúrodný, strome suchý a neužitečný, hodný abys byl vykopán a spálen, jak obstojíš, až bude Soudce hledat na tobě plody? Co odpovíš, duše hříšná, až bude od tebe požadován počet ze všeho, co jsi konala, z každého slova planého, z každého pohybu víčka očního? Až se na tebe vyhrnou jako zvěř při hlasu honců hříchy nesčetné a těžké, hříchy kterých teď nevidíš, ba které jsi za hřích nepokládala? (sv. Anselm)
Přispěj mi na pomoc, Paní vznešená, a neodpírej mně jedinému dobrodiní, jež nesčetným prokazuješ dříve, než k tobě ruce spínají. Nemám, ke komu bych se uchýlil, jen k té, k níž všichni hříšníci se utíkají. K tomu tě Bůh stvořil, abys byla Matkou milosrdenství všem věřícím v něho, a útočištěm kajících hříšníků. Co útěchyplnějšího se dá myslit, než abys byla matkou těm, kterým je Bůh otcem? A v koho jiného mohu skládat naději, než v Bohu a tobě? Tisíce k tobě volají, a všichni docházejí spásy: a já jediný že bych byl nevyslyšen, budu-li tě vzývat? Přijmi mne, Máti milená, a pros Syna svého, aby mne takovým milostí svou učinil, jakým mne chce mít, a tak ať mi dá kráčet tímto životem časným, aby mne jednou mohl odměnit věčným (Anselm)

Chraň se toho, aby se tvoje mysl poskvrňovala vybavováním si dřívějších hříchů, a tak se v tobě obnovovalo jejich prožívání (opat Antonín)
Čistý život a živá víra v přítomnost Boží je nejlepší zbraní proti hříchu (sv. Antonín)

Hřích je slovo, skutek nebo touha proti věčnému zákonu (sv. Augustin PL 42,418 a sv. Tomáš A. ST I-II, 71,6)
Hřích je „sebeláska až k pohrdání Bohem“ (sv. Augustin, O městě Božím XIV)
Proč jinak hřešíš, než proto, že nemáš správný pořádek v názoru na věci, které jsi přijal do užívání? Užívej správně věci nižší a budeš i správně užívat dobra vyššího (Sermo 21)
Kdokoli rád slovy zlehčuje život nepřítomných, ať ví, že tento stůl je pro něj zakázán (sv. Augustin)
Přišel k nám tak skvělý lékař, odpustil nám všechny hříchy. Hodláme-li být zase nemocní, nejen že budeme sami sobě škodit, ale projevíme také nevděk vůči lékaři…Dal nám tedy jako cestu pokoru. Budeme-li se jí držet, svěřili jsme se Pánu a nezpíváme zbytečně: Velebíme tě, Bože, velebíme a vzýváme tvé jméno (Sermo 23)
…Kdo se zrodil z Boha nehřeší (I Jan 3,9). Kdyby totiž bylo toto zrození v nás samojediné, nikdo by nehřešil. Nyní však dosud vlečeme s sebou, že jsme se narodili porušitelní, i když v důsledku toho, že se jsme se znovu zrodili, jdeme-li dobře, den co den se vnitřně obnovujeme (Proti lži)
Zdravě vidí, kdo pozná, že též milovat chválu je neřest (O městě Božím V)
Neboť ačkoli je vražda těžší než krádež, přece je horší dopusit se krádeže než zakusit na sobě vraždu (O lži)
Největší rozdíl je ovšem v tom, z jakého důvodu, za jakým účelem a s jakým úmyslem by se něco stalo: avšak ty činy, o nichž je známo, že jsou hříchy, ty se nesmí sát pod rouškou žádného dobrého důvodu, žádného jakoby dobrého účelu, žádného zdánlivě dobrého úmyslu (proti lži)
Všichni se museli modlit: „Pane, odpusť nám naše hříchy“, a apoštol Jan praví dokonce i o apoštolech, že i oni hřeší: „Řekneme-li, že nemáme hříchu, pravdy v nás není“ a „V mnohém chybujeme všichni“ (sv. Augustin)
Jak hrozné je štěstí hříšníka! Zde na světě, mne, Pane řež, bij a pal, jak chceš, ale tam na věčnosti mne ušetři (sv. Augustin)

Každému v Krista věřícímu je přítomen anděl, jestliže ho převrácenými skutky od sebe neodeženeme. Neboť jako kouř zahání včely a smrad zapuzuje holubice, tak odhání anděla strážného hřích, jenž je hoden mnoha slzí a vydechuje dusivé výpary (sv. Basil V., homilie k žalmu 33)

Mezi radami Kristovými je jednou z nejvýznamnějších a je současně základem náboženství: utíkej před příležitostí ke hříchu (sv. Bernardin S., Sermo 21)

Synu můj, víš, že tě miluji. A přece, raději bych tě viděla mrtvého, než abych slyšela, že ses dopustil hříchu těžkého (sv. Blanka Ludvíku, králi francouzskému)

Připomínat si hřích se má konat tak, aby duch sám sebe napomínal kvůli mnohým nedbalostem, žádostem a ničemnostem. Do těchto tří skupin můžeme zařadit všechny naše hříchy a zlobu, ať jsme k nim pokoušeni, nebo jsme je již vykonali. Ohledně nedbalosti je potřeba: Za prvé, aby člověk uvažoval, zda nebyl nedbalý: v bdělosti nad srdcem, ve využívání času a ve sledování cíle (sv. Bonaventura, Trojí cesta)
To je ten, jenž potupil a tupí Tvůrce a Pána našeho, to je ten ničemný hříšník, jenž více miloval nepravost než Boha. To je ten nevděčník, jenž šel za ďáblem a za jeho sliby a nepamatoval dobrodiní, která mu Bůh v takové hojnosti prokazoval (sv. Bonaventura)
Mnozí si přejí pro Krista obětovat život, a zdráhají se pro něho snést malou obtíž, kterou ukládá snadný předpis. Kdyby se ti ukládala věc velmi těžká, snad by se to mohlo omluvit. Jak se však můžeš ospravedlňovat, když přestupuješ předpis tak snadný? (sv. Bonaventura)

Jenž neznal hříchu nepotřeboval smírnou oběť (sv. Cyril A. o Kristu)
Sv. Cyril zúčastnil se nepřátelských kroků proti sv. Janu Zlatoústému, jakmile však chybu svou poznal, litoval ji
a snažil se za ni dostiučiniti. I sv. Petr apoštol zhřešil těžce zapřev Pána, když ale Spasitel milosti svou ho osvítil a napomenul, plakal hořce a litoval poklésku svého po celý život. Hřešit je lidské, a jen ve hříchu setrvat, je ďábelské. „Sedmkrát padne spravedlivý a zase povstane, ale bezbožní padnou ve zlé“ t.j. nepovstanou z něho a zahynou v něm, dí Písmo sv. (Přísl. 24, 16.) Proto nemáme bližním vytýkat někdejších hříchů jejich, za které vykonali již upřímné pokáni a které odložili. Jestliže sám Bůh svou milosti očistil duši jejich z hříchů těchto a nevzpomíná jim jich vice, nemáme zajisté ani my práva, jich vzpomínat a je vyvýkat. „Nepohrdej člověkem odvracujícím se od hříchu. Pomni, že všichni lidé v trestání jsme.“ (Sir. 8, 6.) (F. Ekert, Církev vítězná sv. Cyril A.)

Kéž se ti, králi, zalíbí má rada: Překonej své hříchy spravedlností a svá provinění milostí k strádajícím; snad ti bude prodloužen klid (prorok Daniel 4, 24)

Za naši doby tráví mnozí lidé mnoho nocí ve hříšich, a myslí potom, že stačí jediná hodina k oplakávání těchto
hřichů. Jaký to blud! Je třeba ustavičnými slzami umývat, co jsme byť i pouze jednou hříšného učinili (sv. Didak)

Raději smrt než hřích (sv. Dominik Savio)

Když se Hospodinu, svému Bohu, zavážeš slibem, neotálej ho splnit, neboť Hospodin, tvůj Bůh, to bude určitě od tebe vyžadovat a byl by na tobě hřích (SZ, Deuteronomium 23,22)

Není těžká vina truchlit, ale z truchlivosti mluvit nebo dělat něco, co Bohu se nelíbí (sv. Efrém)
Ó, Vládce a Hospodine, jenž jsi bez všech zásluh našich křížem svým vykoupil hříšníky, kteří tě neznali, a ve svátosti očistil ty, kteří tě opustili: čím se odvděčí hříšný rod tobě, Bohu nejdobrotivějšímu a nejmilosrdnějšímu? Než jsi nás vykoupil, bezbožní byli jsme všichni, a pak zase jsme se hříšnými stali svou zvrácenou vůlí. Ty však Pane, vždy týž, laskavý a milosrdný, shovívavě jsi snášel nepravosti naše, a nyní opět naplnils duši mou sladkostí milosti a lásky své. Avšak podobna je slabá mysl má stromu nedávno zasazenému: jako on potřebuje být zaléván svlažující vodou, tak duše má potřebuje ustavičné osvícení a posilu tvé milosti. Třebaže daleko od nás jsou vody Siloe, v nichž jsi oči slepého otevřel, kalich tvé přesvaté Krve máme však po ruce, a pramen ze Srdce tvého vytrysklý řinout se nepřestává v tvých svátostech: v nich my očistěni neustáváme díky vzdávat tobě, jenž jsi Bůh požehnaný na věky (sv. Efrém)
Jak je možné, aby se nespálil, kdo se prochází po žhavém uhlí?
Kdo sám po druhé přes stejný kámen klopýtá je slepý anebo hlupák
Ďábel ví, jak to navléci, abychom mu neunikli: vede nás zase do příležitosti, do hříchů, v nichž si libujeme; kdyby nám chtěl hodit na šíji okovy, které my nechceme, ví, že bychom se hleděli jich se co nejdříve zbavit: proto každému vloží pouta jemu milá a příjemná, ve kterých rád odpočívá (sv. Efrém)

Nebudou v tvé zemi sídlit, aby tě nesvedli ke hříchu proti mně. Kdybys sloužil jejich bohům, stalo by se ti to léčkou (SZ, Exodus 23,33)

Zatímco se Ezdráš modlil, vyznával hříchy a v pláči se před Božím domem vrhl k zemi , shromáždilo se k němu z Izraele převeliké shromáždění mužů, žen i dětí a lid se dal do usedavého pláče (SZ, Ezdráš 10, 1)

Za vaši mrzkost vás budou stíhat a ponesete hříchy svého hnusného modlářství. I poznáte, že já jsem Panovník Hospodin (prorok Ezechiel 23,49)

Rufinus ke sv. Františkovi: „Otče řekni mi upřímně, co si myslíš sám o sobě“. „Jistě se považuji za největšího hříšníka na zemi, který slouží Pánu tím nejšpatnějším způsobem“. Rufinus mu namítl, jak může něco takového vpravdě říci před svým svědomím, když se přece tolik lidí očividně dopouští mnoha těžkých hříchů, od nichž byl přece, Bohu díky, uchráněn. A František řekl: „Kdyby Bůh těm lidem, o nichž mluvíš, prokázal takové milosrdenství jako mně, tak jsem přesvědčen, že jak jsou teď zlí, tak by byli mnohem vděčnější za Boží milosti než já a sloužili by Bohu horlivěji než já; a kdyby mně Bůh opustil, já bych se dopustil mnohem horších věcí než jeden každý z nich (Kronika menších bratří I,10)
Jsou mnozí, kteří když hřeší nebo když zakoušejí bezpráví, často obviňují nepřítele nebo bližního. Ale tak to není: každý totiž má svého nepřítele ve své moci; to je tělo, jehož prostřednictvím hřeší. Proto blažený je ten služebník, který tohoto nepřítele, vydaného do své moci, bude vždy držet v zajetí a moudře se před ním bude mít na pozoru. Pokud totiž toto bude dělat, žádný jiný nepřítel, ať viditelný či neviditelný, mu nebude moci uškodit (sv. František A., Napomenutí)

Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout (SZ, Geneze 4,7)
Hospodin dále pravil: „Křik ze Sodomy a Gomory je tak silný a jejich hřích je tak těžký (Geneze 18,20)

O náboženském smýšlení a upřímné kajicnosti jeho svědčí slova, jež promluvil, když jednou v nešťastné válce s Gothy
byl poražen a skoro celé vojsko své ztratil. Zvolal: „Tímto neštěstím jsou vini hřichy mé! Naše ruce nemaji již více té sily, jakou mívali předkové naši, poněvadž nejsme vice tak ctnostní a svatí, jakými oni byli.“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Guntram)

Láska k Bohu je však daleka všeho hříchu a láska k bližnímu nepřidává bližnímu žádnou špatnost (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu (prorok Izaiáš 3, 9) Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu (Izaiáš 43, 25)

Ten, kdo získal pokoru, uznává vlastní hříchy. A jestliže se s pokorou sejde i zkroušenost a zůstanou u člověka obě, vyženou z jeho duše každou ďábelskou myšlenku a budou duši živit svou vlastní cenou a svatými ctnostmi. Tomu, kdo má zkroušenost a pokoru totiž nezáleží na lidské potupě, ale obě se mu stávají výzbrojí a chrání ho před hněvem a mstivostí a učí ho snášet to, co na něho přichází. Vždyť jaká potupa nebo jaký vznět hněvu se může přiblížit k člověku, který je před Bohem zkroušený pro vlastní hříchy (poustevník Izaiáš)

Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni (apoštol Jakub, list 5,16)

Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích (evangelium Jan 15, 22)
Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou (Jan 20,23)
Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není (I.list Janův 1,8)
Kdo však se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel od počátku hřeší. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil činy ďáblovy (I Jan 3,8)
Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny (Ap 18,5)

Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s lupičem a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I zlí lidé mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho, nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s vlky, ale chtějí bečet s ovcemi (Jan z Jenštejna, ze spisů)

Nechuť znepokojuje mnicha hlavně okolo hodiny šesté, zachvacuje jako horečka v určité době, v obvyklých a stanovených hodinách přináší nemocné duši nejpalčivější žáry svých zápalů (sv. Jan Kasián)
Nechuť je více zkušenost samotářů a u poustevníků je útočnějším a častějším nepřítelem
Zkušeností je dokázáno, že útočení nechuti se má utíkat ne vyhýbáním, ale má se přemoci odporování (sv. Jan Kasián, O zařízeních klášterů X.)

I kdyby přišli mraky pochybností, Pán je mé světlo…I kdyby nás zaslepila žádostivost, Pán je mé světlo. On je skutečně naše síla, dává se nám a také my se dáváme jemu. Běžte k lékaři, dokud můžete, aby se vám nestalo, že nebudete moci, až budete chtít (Jan z Neapole, Sermo 7)

Hříchem tohoto věku je ztráta vědomí hříchu (Jan Pavel II. cituje Pia XII. v čl. 18 Reconciliatio a Paenitentia)

Věřte tomu, že tento jediný hřích lhostejnosti je mnohem větším důvodem k zavržení mnoha duší než všechny ostatní hříchy dohromady, protože lhostejný nevědomý člověk nerozumí ani zlu, jehož se dopouští, ani dobru, které ztrácí (sv. Jan Vianney)

V jediné noci zhřešil Petr, a oplakával potom po všecky noci hříchu svého (sv. Jan Z.)

Těžko se ti podaří napravit ty věci, na které sis klidně zvykl (sv. Jeroným cituje větu Publia Sira Ep. 107,8)

Vaše nepravosti to všechno narušily, vaše hříchy vás zbavily dobra (prorok Jeremiáš 5, 25)
Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: ‚Poznávejte Hospodina!‘ Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat (Jeremiáš 31, 34)
Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy (Jeremiáš, Pláč 3, 39)

Vystříhej se prvního poklesku, neboť vzápětí následuje další a posléze hříšný zvyk. Nezkoušejme nikdy sladného jedu, byť se i v zlaté nádobě podával (sv. Josef Kalasanský)

Tu řekl Jozue lidu: „Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svatý. Je to Bůh žárlivý, nepromine vám vaše nevěrnosti a hříchy (Jozue 24, 19)

Hřích. – Kdo přemohl pokušení k hříchu, posílil svou duši k dalšímu vítěznému boji proti zlým náklonnostem a získal i zásluhu pro nebe. Kdo však v pokušení ke zlému svolil, dopustil se hříchu. Co se stalo bezděčně, proti vůli nebo nevědomky, není hříchem. Nezaviněná nevědomost hříchu nečiní. Hříchu se dopouští ten, kdo přestupuje zákon Boží (to je přikázání Boží nebo církevní) vědomě a dobrovolně. Hříchy rozlišujeme: Podle původu, podle velikosti, podle způsobu, kterým byl spáchán a podle druhu.
Podle původu je hřích dědičný a osobní.
Podle velikosti je hřích lehký (všední) a těžký (smrtelný).
Podle způsobu, kterým byl hřích spáchán, je hřích myšlenkou, žádostí, slovem, pohledem, skutkem nebo opomenutím dobrého, které jsme byli povinni vykonat a nevykonali jsme.
Podle druhu jsou hříchy hlavní, do nebe volající, cizí a hříchy proti Duchu Svatému (katechismus kardinál Tomášek)

Jsou dva druhy hříchu: provedený a myšlený. Myšlený hřích je dokonán, jakmile člověk ve své mysli pocítí potěšení z jeho spáchání a současně nenávist ke ctnosti (sv. Kateřina S., Dialog 6)
Dal jsem ti zrak, abys hleděl na nebe a na všechny ostatní věci a na krásu, kterou jsem dal tvorům, a abys zkoumal má tajemství, ale ty se obracíš k bahnu a ničemnostem, které přinášejí smrt. Totéž platí o sluchu: těší se z nečestných slov a z vyslechnutí věcí, které se týkají bližního, aby ho mohl kritizovat. Já však jsem dal sluch člověku, aby naslouchal mému slovu a potřebám svého bližního. Rovněž jazyk: dal jsem mu ho, aby hlásal mé slovo a vyznával viny; má být užíván ke spáse duší, ale hanebník ho užívá k tomu, aby se mi, svému Stvořiteli, rouhal, aby ničil bližního reptáním, odsuzováním jeho dobrých skutků a vynášením prohřešků, rouháním a křivým svědectvím. Chlípnými slovy ohrožuje sebe i druhé: útočí urážlivými slovy, která zraňují srdce bližních jako nůž a budí v nich hněv. Kolik zla, vražd a nečestnosti, kolik hněvu, nenávisti a kolik ztraceného času vzešlo z jazyka. Čichem člověk neuráží ani více, ani méně než ostatními smysly své bytosti. Co se týče chuti, ve své nezřízené touze po jídle s nenasytnou mlsností vyhledává mnoho rozmanitých pokrmů a nemyslí na nic jiného než na to, jak si naplnit břicho; a jeho ničemná duše ani nepomyslí, že otevřela dokořán všechny tři brány a nezřízeným a nadměrným jídlem přehřívá své pomíjivé tělo a hyne kvůli svým nezřízeným touhám (sv. Kateřina S., Dialog 144)

Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se k tobě, vzdají chválu tvému jménu a budou se k tobě modlit a prosit o smilování v tomto domě,vyslyš v nebesích a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům (I. Královská 8, 33-34)
Avšak lpěl na hříších Jarobeáma, syna Nebatova, jimiž svedl Izraele k hříchu, a neupustil od nich (II. Královská 3, 3)

Smiluj se nad námi, Pane, smiluj se nad námi. Neboť my, hříšníci, nemáme nic na svou obhajobu, přinášíme Ti, Vládce jen tuto modlitbu: Smiluj se nad námi (liturgie sv. Jana Z.)
Sladký se mi zdál plod zakázaný v ráji, mně jejž omámila láska pozemská: ale nakonec se mi ve žluč obrátila hříšná rozkoš. Ty, Pane, nezavrhuj mne od tváře své, jenž jsi mi Krví svou návrat do ráje získal. Lkám a naříkám, když vidím u rajské brány cherubína s mečem ohnivým střežícího vchod do Edenu, nepřístupného přestupníkům: ale spásná tvá Krev nám otevřela bránu, kterou nám zamkly naše nepravosti. Bráno nebeská, Panno Neposkvrněná, prosbami svými otevři mi bránu milosrdenství a vymoz mi přístup do zamčeného ráje: Panno Bohorodičko, rodem dcero Evina, milostí však Matko Kristova, ty prostá všeho hříchu, uveď mne tam, kam hřích přístupu nemá (liturgie řecká)
Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, aby rodina tvá, která, trestajíc tělo, na jídle si ujímá, následujíc spravedlnost, hříchů se zřekla. Skrze… (liturgie římská vstupní modlitba pondělí po druhé neděli postní)

Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje (evangelium sv. Lukáš 7, 47)

Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů (evangelium sv. Matouš 1, 21)
Běda světu, že svádí k hříchu! Svody sice nutně přicházejí, ale běda tomu, skrze koho přijdou (Mt 18,7)

Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného evangelium sv. (Marek 9, 43)

Proto na tebe sešlu nemoci a rány, pro tvoje hříchy tě zpustoším (prorok Micheáš 6, 13)

I kdyby někdo ve tvé přítomnosti jakkoli zhřešil, neodsuzuj ho, ale pokládej se za většího hříšníka, než je on. Uviděl jsi totiž hřích, ale neviděl jsi lítost (mnich, neznámý)
Když jeden z mnichů spatřil člověka, který právě páchal hřích, hořce zaplakal a řekl: „Dnes tenhle a zítra já.“ Nic není nečistšího než hříšný člověk – ani pes, ani vepř. To jsou totiž nerozumné bytosti, a tak zachovávají svůj stav, ale člověk, vzniklý k obrazu Božímu, svůj vlastní stav neuchoval
Běda duši, která si zvykla na hřích. Podobá se psovi, který si zvykl žrát v řeznictví. Mnohokrát ho vyženou a vypráskají a on vždycky alespoň na chvilku odejde, ale znovu se po svém zvyku za tím pachem vrací a sedí tam, dokud nechcípne
Tvá duše nemůže dosáhnout osvícení, jestliže nejdřív neočistíš sám sebe
I kdyby se ti opravdu zjevil anděl, nepřijímej ho, ale pokoř se a řekni: „Nezasloužím si spatřit anděla, protože žiji v hříších“
Co je to být nižší než všichni ostatní? Neznámý poustevník: „To je nevšímat se cizích hříchů, ale vždycky jen těch svých a ustavičně prosit Boha“
Proč někteří říkají: „Vidíme zjevení andělů?“ Neznámý poustevník odpovídá: „Blažený je ten, kdo vidí vždycky jen vlastní hříchy“

Moudrost nevejde do zlovolné duše, nebude přebývat v těle podrobeném hříchu (SZ,Kniha moudrosti 1, 4)
Za jejich nerozvážné myšlení plné bezpráví, pro něž v bludu sloužili nerozumným plazům, bezcenným nestvůrám, poslals na ně za trest množství nerozumných živočichů,
aby poznali, že čím kdo hřeší, tím také bývá trestán (Moudr 11,15-16)

Kéž je tvé ucho ochotné slyšet a oči tvé pohotové vidět , abys vyslyšel modlitbu svého služebníka, kterou se před tebou modlím ustavičně dnem i nocí za syny Izraele, tvoje služebníky. Vyznávám hříchy synů izraelských, kterých jsme se proti tobě dopustili; hřešili jsme i já a dům mého otce (Nehemiáš 1, 6)
Což se právě tím neprohřešil izraelský král Šalomoun? Mezi mnohými národy nebylo krále jemu podobného. Byl milován Bohem, který jej určil za krále nad celým Izraelem. A přece i jeho svedly ženy cizinky ke hříchu (Nehemiáš 13, 26)

Nezachováte-li se však takto, prohřešíte se proti Hospodinu. Vězte, že se vám váš hřích vymstí (SZ, Mojžíš, Numeri 32,23)

Ó, nesmírné nitro Božího milosrdenství! Bůh stíhá vinu, a přece chrání hříšníky (sv. Odon, PL 133)

Zabředli hluboko, propadli zkáze jako za dnů Gibeje. Na jejich nepravost Bůh pamatuje, ztrestá je za jejich hříchy (prorok Ozeáš 9, 9)

Ale jejich syny neusmrtil, neboť je napsáno v Zákoně, v Knize Mojžíšově, že Hospodin přikázal: „Otcové nezemřou za syny a synové nezemřou za otce, nýbrž každý zemře za svůj hřích.“ (II. Paralipomenon 25, 4)

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu (apoštol Pavel, list Římanům 6, 23)
když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy (Řím 7,23)
Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem (I Kor 15,30)
Bojím se, až zase přijdu, aby mne Bůh před vámi nepokořil a abych se nemusel trápit nad mnohými z těch, kteří předtím žili v hříchu a dosud se v pokání neodvrátili od své nečistoty, necudnosti a bezuzdnosti (II Kor 12,21)

Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů (apoštol Petr, I. list 4,8)

Nic tak nevzývá Boží hněv jako omlouvaná nepravost (sv. Petr D.)

Bezbožníka polapí jeho zločiny, bude spoután provazy svého hříchu (Přísloví 5, 22)
Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek bezbožníků k hříchu (Přísloví 10, 16)
Spravedlnost vyvyšuje pronárody, kdežto hřích je národům pro potupu (Přísloví 14, 34)
Kdo může říci: „Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu“? (SZ, Přísloví 20, 9)

Hloupý se snaží přeskočit, kde viděl jiného klopýtnout (sv. Raban Maurus)

Nestát se lepším, když Bůh hřích trestá je vrchol neštěstí (sv. Řehoř Naz.)
Ani sukno nenasákne tak rychle barvou, jak rychle podřízení ctnostmi nebo nectnostmi představených, a sice daleko snadněji nectnostmi než ctnostmi (sv. Řehoř Naz.)

Každý, kdo bližního odvrací od nepravosti a dbá na to, aby k dobrému povzbudil, jestliže věcné království anebo věčnou pokutu bloudícímu zvěstuje…v pravdě andělem se stává (sv. Řehoř V., homilie nad evangeliem)
Netouží povstat, kdo neví, že padl (sv. Řehoř V.)
Sv. Řehoř V. označuje šest dcer nechuti: špatnost, nevraživost, malomyslnost, zoufalství, ztrnulost vůči přikázáním, těkání mysli po nedovoleném
K vůli příkladu vina velmi vzrůstá, když hříšník požívá cti vysokého postavení (Pastor)
Užívaná neřest lidského pokolení je i tajně spáchat hřích, i spáchaný popíráním ukrývat a usvědčený hájením množit (sv. Řehoř V., Moralia XXII)
Starý nepřítel povstal proti prvnímu člověku, našemu zploditeli, trojím pokušením, neboť ho pokoušel obžerstvím, ješitností a lakotou; pokoušením ho pak přemohl, protože si ho podrobil souhlasem (homilie 16)
Poněvadž pak je všemohoucí Bůh i hrozný hříšníkům i líbezný spravedlivým, správně je anděl, svědek jeho vzkříšení, ukazován i v blesku tváře i v bělosti roucha, aby už svým vzhledem i děsil zavržené i těšil zbožné. Proto také správně předcházel lid pouští putující v noci sloup ohně a ve dne sloup oblakový (II. Mojž. 13; 21, 22.) (homilie 21)
Víme přece, že Petr byl rybář a Matouš celník; a po svém obrácení se Petr vrátil k rybářství, Matouš však nezasedí znovu k vybírání cla, neboť něco jiného je dobývati si obživy rybářstvím a něco jiného hromadit peníze a zisky z vybírání cla. Jsouť mnohá zaměstnání, jež není buď vůbec možno provozovali bez hříchu nebo jen s nesnázemi. Co tedy zaplétá do hříchu, k tomu se duch nesmí po obrácení vracet (homilie 24)
Kdykoli tedy někoho kářeme z jeho hříchu, jako bychom okopávali neplodný strom, jak si toho vyžaduje vzdělávání půdy. Slyšme však, co se uvádí po okopávání: A pohnojím. Co je ta mrva, ne-li vzpomínka na hříchy? Hříchy těla jsou zajisté nazývány hnojem. Proto je též řečeno skrze proroka: Shnila hovada v hnoji svém. (Joel 1; 17.) Hovada hnijící ve svém hnoji, to jsou tělesní lidé, končící svůj život v puchu prostopášnosti (sv. Řehoř V., homilie 31)

I řekl všechen lid Samuelovi: „Modli se k Hospodinu, svému Bohu, za své služebníky, abychom nezemřeli za to, že jsme ke všem svým hříchům přidali ještě to zlé, že jsme si vyžádali krále.“ (SZ, I. Samuelova 12, 19)
David Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Nátan Davidovi pravil: „Týž Hospodin tvůj hřích sňal. Nezemřeš (SZ, II. Samuelova 12, 13)

Byli-li jsme v duchovním svém boji raněni, t j. dopustili-li jsm e se nějakého hříchu bud ze slabosti nebo z úmyslu a zlé
vůle, nebudme nad tím přílišně zarmouceni nepouštějme se v mrzutosť anebe nepokoj mysli, nýbrž obraťme se ihned k Bohu řkouce mu pokorně a důvěrně: „Nyní, ó Bože můj! patrně se mi objevilo, co jsem; neboť, čebož jiného lze se nadíti od stvoření tak slabého a vratkavého, leč poklesků a pádů ? Pozastavme se nad tím poněkud, abychom se nad pádem svým zastyděli a živou lítosť nad ním vzbudili. Potom beze všeho rozbouření obraťme se celým hněvem svým proti té neprávosti, která v nás panuje, zvlášť proti té, která byla příčinou našeho hříchu, řkouce k Bohu: „Mnoho jiných i větších hříchů bych se byl dopustil, kdybys Ty, ó Pane nebyl mne jich svou nesmírnou dobrotou uchoval (Scupoli, Duchovní boj 26)

Bázeň před Hospodinem zapuzuje hříchy, je-li přítomná, odvrátí každý hněv (SZ, Sirachovec 1, 21)
Kdo ctí otce, dočká se odpuštění svých hříchů (Sir 3,3)
Oheň hořící uhašuje voda, a almužna zahlazuje hříchy (kniha Sirachovcova 3,33)
Neostýchej se vyznat své hříchy a nesnaž se přemoci proud řeky (Sir 4,26)
Nespoléhej opovážlivě na odpuštění a nehromaď jeden hřích na druhý (Sir 5,5)
Synu, zhřešil jsi? Už to nedělej a za své dřívější hříchy pros o odpuštění! (Sir 21,1)
Kdo ovládne mou mysl kázní a mé srdce moudrým káráním, aby nešetřily má provinění a mé hříchy aby nezůstaly bez trestu? (Sir 23,2)
Zdržuj se sváru, budeš mít méně hříchů; prchlivost rozněcuje svár (Sir 28,8)
K Nebi jsem vztáhl ruce a želel jsem hříchů spáchaných z neznalosti (Sir 51,19)
Oči Páně (hledí) na ty, kteří se ho bojí, a on zná každý lidský čin. Nikomu nepřikázal, aby bezbožně činil, aniž dal komu povolení, aby hřešil (kniha Sirachovcova 15,20-21)

Buďme bdělí, neboť skrze naše smysly vstupují dovnitř zloději, i když si to nepřejeme. Vždyť jak by se mohl dům uchránit před začernáním, jestliže jsou otevřená okna a nažene se tam zvenku kouř? (sv. Synkletiké)

Tvá ubohá služebná je nešťastná, že má tak ošklivou vadu, hlavně to, že je falešná, ale snad bys ji mohla obrátit jako jejího manžela? Na každý hřích platí milosrdenství, a Pán Bůh je dost mocný, aby dal výdrž i lidem, kteří ji nemají (sv. Terezie z L., dopis)

Nyní, Hospodine, rozpomeň se na mne, pohleď a neodsuzuj mě za mé hříchy a za prohřešky z nevědomosti mé i mých otců, kteří před tebou zhřešili (SZ, Tobiáš 3,3)
Spravedlivé jsou jistě četné tvé soudy, které jsi na mně vykonal pro mé hříchy, protože jsme neplnili tvá přikázání a nežili před tebou v pravdě (Tob 3,5)
Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo prokazují milosrdenství, budou nasyceni životem. Ti, kdo páchají hřích a nespravedlnost, jsou nepřátelé vlastní duše (Tob 12,9-10)

Duchovní hříchy mají větší vinu nežli hříchy tělesné…ze strany podmětu. Neboť duchovní hříchy patří do ducha, jemuž náleží obracet se k Bohu…Druhý důvod…ze strany toho, proti komu se hřeší…Třetí…ze strany pohnutky. Protože, čím je těžší nutkání k hříchu, tím méně člověk hřeší…tělesné hříchy mají prudší nutkání (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,73)
Příčiny, které zmenšují úsudek rozumu, jako nevědomost, nebo které zmenšují pohyb vůle, jako slabost nebo násilí nebo strach nebo něco takového, zmenšují hřích
Okolnost přenáší do jiného druhu hříchu. Jako hřích smilstva záleží v tom, že člověk jde k ženě neprávem; přidá-li se tato okolnost, že ta, ke které jde, je manželkou jiného, přenáší se již do jiného rodu hříchu, totiž do nespravedlnosti, pokud člověk uchvacuje cizí věc. A podle toho je cizoložství těžším hříchem než smilstvo. Někdy však okolnost nepřitěžuje hříchu, jako táhnoucí do jiného rodu hříchu, nýbrž pouze znásobuje ráz hříchu. Jako když marnotratný dává, kdy nemá a komu nemá, mnohem více hřeší týmž rodem hříchu, nežli kdyby pouze dal, komu nemá
Tím je hřích těžší, čím je škoda větší (I-II,73)
Duše se neposkvrňuje z věcí nižších jejich silou, jako by působily na duši; nýbrž spíše naopak duše se poskvrňuje svou činností, když lne k nim nezřízeně proti světlu rozumu a božského zákona (I-II,86)
Poskvrna zůstává v duši, i když pomine úkon hříchu (I-II,86)
Užívat podvodu k tomu, aby se něco prodalo nad spravedlivou cenu, je vždycky hřích, pokud někdo klame bližního k jeho škodě (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,71)

Ó kdyby tak velikou píli, jakou věnují učeným hádkám, vynakládali, aby v sobě vymýtili hříchy a vštípili si ctnosti, nebylo by tolik zla a pohoršení mezi lidem a často ani tolik nekázně v klášterech (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,3)
Ráno vzbuď v sobě dobré předsevzetí a večer zpytuj, jak jsi se toho dne zachoval v řeči, skutcích a myšlenkách, neboť v tom jsi častěji asi urazil Boha a bližní (NK I,19)
Největší světci vyhýbali se, co jen mohli, styku s lidmi a sloužili raději Bohu v samotě. Dobře kdosi (Seneka) řekl: Kolikrát jsem mezi lidmi byl, horším jsem se navrátil. Pozorujeme to sami na sobě, kdykoli rozhovor zbytečně prodloužíme (NK I,20)
Nebudeš-li si činit násilí, hříchu nepřemůžeš (NK I,22 - Úvaha o lidské bídě)
Lépe je zde nyní se z hříchů očistit a své nepravosti vymýtit, než do budoucna stále to oddalovat (NK I,24 - O soudu a trestu za hříchy)
Odpírat hříchům a náruživostem je krušnější práce než sebe těžší práce tělesná (NK I,25)
Častokrát jednáme nedobře a ještě hůř se vymlouváme (NK II,5 – Pozoruj sám sebe)
Raději mít celý svět proti sobě, než urazit Ježíše (NK II,8 - Důvěrné přátelství s Ježíšem)
Mnozí poslouchají raději svět než Boha a ochotněji dbají, čeho si žádá jejich tělo, než co se líbí Bohu (NK III,3)
Neboť všechen nepokoj srdce a roztržitost mysli pocházejí z nezřízené lásky a liché bázně (NK III,28)
Synu, nevěř svému srdci, neboť ono chce teď to a hned zase něco jiného (NK III,33)
Zřídka se najde člověk, jenž by na sobě neměl ani stín sobectví (NK III,33)
Bývá často v mých očích vinou, co se podle soudu lidského pokládá za chvályhodné (NK III, 46)
Nepamatuji se, že bych byl co dobrého vykonal, ale dobře vím, že jsem se odjakživa více klonil ke hříchu a stále se váhal polepšit. Je tomu tak a nezapírám to. Kdybych jinak mluvil, ty sám bys povstal proti mně a nikdo by mne neobhájil. Co jiného jsem za své hříchy zasloužil nežli peklo a věčný oheň? (Mt 18,8) (blahosl. Tomáš K, NK III,52)

V onen den vytryskne pro dům Davidův i pro obyvatele Jeruzaléma pramen k obmytí hříchu a nečistoty (prorok Zachariáš 13, 1)

Proto, Pane, odpusť pro své jméno, odpusť mi můj převeliký hřích! (žalm 24,11)
Člověka za hřích postihuješ trestem a ničíš jeho nádheru jak mol: je každý člověk jenom jako dech (žalm 38,12)
moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu! (žalm 51,4)
Doznávám se ke svým nevěrnostem, svůj hřích mám před sebou stále (51,5)
Ano, zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka (51,7)
Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh (žalm 51,9)
Zhřešili jsme jako otcové naši, nesprávně činili, páchali jsme bezbožnost (žalm 105,6)