1. Ďábel Kdo se dopouští hříchu, je z ďábla, protože ďábel hřeší od začátku. Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec (apoštol Jan, první list 3,8)
    Odříkáš se satana? (otázka z křestního slibu)
    „On potře hlavu tvou“, v našem ale překladu latinském (od sněmu Tridentského jedině schváleném) čteme „Ona“ a nikoli „On“, a tak i sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Jan Zlatoústý a mnozí jiní učitelé Církve vykládali. Než buď tomu jak buď, pravda jistá je ta, že buď Syn prostřednictvím Matčiným anebo Matka mocí Synovou ďábla přemohla, tak že tento pyšný duch ke svému zahanbení od této požehnané Panny potřen a přemožen zůstane, jak sv. Bernard učí (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
    (Sára) nebyla spokojena, aby pouze syn (Hagary) opustil dům a chtěla, aby Abraham také matku vyhnal. Měla strach, že by syn při návštěvě matky měl přístup do domu. Podobně ani ďábel se nespokojí s tím, že se duše Ježíše Krista zřekne a zároveň se nezřekne i Matky, neboť se obává, že Bohorodička by svou přímluvou uvedla do srdce hříšníka opět Syna (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
    Když Lucifer viděl svou krásu, chtěl nad hvězdy vyvýšit svou stolici, být rovný Nejvyššímu, co teprve by ve své pýše mluvil a žádal, kdyby přednostmi Panny Marie byl ozdoben? Zcela jinak pokora Panny Marie – čím více vidí své povýšení, tím více se pokořuje (Chvály mariánské)
    Ďábel je velký nepřítel, ale svět je ještě horší. Pod slovem “svět” se rozumí zlí lidé. Kdyby ďábel nepoužíval svět, nebyl by nikdy dosáhl takových vítězství, kterými se v současnoti těší (O vytrvalosti)
    Plutarch vypravuje, že Antipater dlouhou žalobu přednášel Alexandru Velikému proti matce jeho Olympii, na niž mu odpověděl: “Neví Antipater, že slzička mé matky stačí smazat nesčíslné žaloby?“ Že Ježíš Kristus tak odpoví na žaloby nepřítele zlého, můžeme se nadít, když Maria se za nás přimlouvá. „Neví Lucifer, že jediná prosba Matky mé za hříšníky stačí, abych zapomněl všech žalob pro urážky mně způsobené?” (sv. Alfons L., O očišťování P. Marie)

Muž, který je zraněn v bitvě, se nestydí podrobit rukám moudrého lékaře…stejným způsobem ten, koho zranil Satan, nemá se stydět přiznat svou vinu a vzdálit se od ní a žádat lék pokání (Afraat Výklady 7,3).

Kdo čistotu zachoval je anděl, kdo ji ale ztratil je ďábel (sv. Ambrož, De virginitate)
Ďábel se bojí doléhat, protože se varuje častější porážky (sv. Ambrož )
Kdo se zcela oddá Bohu, nemá strach z ďábla (sv. Ambrož, De sacramentis V,4)
Nejlepší způsob, jak přetrhnout napjatou šňůru ďáblova klamu, je ukázat ďáblu kořist, Kristovo tělo, aby tím, že se na ně vrhne v útoku, sám uvázl ve své síti (k Lk evang.)
Ďábel nebyl schopen zachovat si přijatou milost a pojala ho závist vůči člověku kvůli tomu, že ačkoli byl stvořen z hlíny, byl vybrán za obyvatele ráje (sv. Ambrož, De paradiso 12)

Toto je příčina, proč Bůh nedává milost ďáblu, že ji sám nechtěl přijmout, ani nebyl připraven (sv. Anselm, O pádu ďábla)

Početný je jejich zástup ve vzduchu, který nás obklopuje; nejsou daleko od nás (sv. Antonín, opat o ďáblech)

Hle, Pánův kříž; nepřátelé dejte se na útěk! Zvítězil Lev z Judy, výhonek Davidův. Aleluja. Aleluja (Antonín P., slova převzatá to slavného exorcismu)

Jednorozený Bože, Synu velikého Otce, ztrestej zlé duchy a osvoboď díla svých rukou od vlivu nepřátelského ducha (apoštolské konstituce, z modlitby za posedlé)

Jako zprostředkovatel musel být Kristus příbuzný Božství i lidství. Kdyby nebyl Pokušitel (satan) přemožen člověkem, bylo by vítězství nad ďáblem nespravedlivé. A zase, kdyby to nebyl Bůh, kdo daroval lidem spásu, nebyla by dokonalá a člověk by nezískal zpět neporušenost a nesmrtelnost. Kristus tedy musel být a je pravým Bohem a pravým člověkem (sv. Atanáš)
Ačkoli démon vyznával pravdu, přece jeho řeč Kristus umlčel, aby spolu s pravdou nešířil také svou nepravost. Aby nás také navykl nestarat se o takové mluvení pravdy: neboť je zločinem, abychom byli poučováni od ďábla, když máme božské Písmo (sv. Atanáš k Lk 4,35 Okřikl jej: Umlkni)

Ďábel je opice boží (sv. Augustin)
Bůh jako umělec, a to velký umělec, používá i ďábla. Kdyby věděl, že si tím neposlouží, nenechal by ho vůbec existovat (sv. Augustin)
Ať tě ani nenapadne, že ďábel se své zuřivosti vzdal – když lichotí, je třeba se mu vyhýbat ještě více (k Janovu evang.)
Nelze myslit, že padlým andělům na pokyn slouží hmota těchto viditelných věcí, nýbrž pouze Bohu (O Trojici III)
Ke smlouvám, uzavřeným s démony náleží tisíce planých pozorování (O křesťanské nauce)
Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili něčím podobným…Vládce nebes řídil jejich mysli i jazyk. Na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval (Sermo 329)
Co je to za spravedlnost, kterou byl poražen ďábel? Což to není spravedlnost Ježíše Krista? A jak byl poražen? Tím, že Krista přesto zabil, i když na něm neshledal ničeho, co by zasluhovalo smrt. A je zcela spravedlivé, aby byli propuštěni na svobodu dlužníci, které ďábel držel ve své moci (de Trinitate)
Ďábel má moc na ty, kdo pohrdají Božími příkazy a raduje se s této nešťastné moci (Proti manichejcům)
Bolest ze ztráty dobra je svědkem dobré přirozenosti (sv. Augustin)
Když se praví, že ďábel od počátku hřeší, nemá se myslit, že hřeší od začátku, v němž byl stvořen, nýbrž od začátku hříchu (sv. Augustin, O městě Božím XI.)
Čím je silnější ďáblova přítomnost mezi námi, tím více musíme být spojeni s Prostředníkem, skrze něhož vystupujeme z nejhlubší pozemské propasti do nebeských výšin (sv. Augustin, O městě Božím XVIII)
Chybit je lidské, v chybě setrvat ďábelské (sv. Augustin)
Ďábel má radost ze spravedlivého, jež cestu pokání opustí (sv. Augustin)

Kříž svatého otce Benedikta: Svatý kříž ať je mým světlem, aby se drak nestal mým pánem. Odstup ode mne satane, nesváděj mě k marnostem, to, co mi nabízíš, je zlé, svůj jed si vypij sám (sv. Benedikt, slova na medailonu)

Když povstane proti tobě nepřítel a když s ním musíš bojovat, uchop meč ducha, kterým není nic jiného než Boží slovo, a s ním bez námahy zvítězíš (sv. Bernard)
Mnozí neznajíce vychytralost satanovu, duchem začali, tělem skončili (sv. Bernard)

Jako velký oheň mouchy zahání, tak museli ďáblové před plamenem lásky její utíkat, takže se k ní nikdy neodvážili přiblížit (sv. Bernardin S., Pro Fest. M. V.)

Špatnou myšlenku okamžitě ze srdce vyhoď, jako rychle ze šatu setřeseš hořící uhlík nebo ohyzdný hmyz; neuvažuj dlouho, co dělat – ztracené město, které s nepřítelem vyjednává (Bona)

Ó jak se duchové pekelní třesou před Marií a vznešeným jménem jejím (sv. Bonaventura, Spec. B.V.)
Ďábel mnoho počítá se svou mocí, lidskou křehkostí, světskou marností (sv. Bonaventura)

Milovaní, cožpak neuplatňuje ďábel svých lží, když přesvědčuje některé ženy, aby poté, co mají dvě tři děti, požívajíce odvar vyvolávající potrat zabily všechny další nebo již narozené? Takové ženy se patrně obávají, že pokud budou mít více dětí, nemohou zbohatnout. Co jiného se mohou domnívat, když toto činí, snad ještě, že Bůh není schopen uživit a postarat se o ty, jež určil k narození? Možná, že jsou zabíjeni ti, kteří by mohli lépe služit Bohu a milovat ony rodiče dokonalou láskou (sv. Cesareus z A., homilie 1)

Nuže, národové, kteří nemáte rádi nepřítele a jste odhodláni mocně s ním zápolit, otevřete dokořán dveře rozumu, když jste přijali nyní zbraň tvrdou, kterou kovají knihy Páně hlavu ďáblovu mocně potírající (Proglas – sv. Cyril)

Číhá jako drak na cestě na poutníky a hledá, jak by je pohltil (sv. Cyril J.)

Nikterak neříkáme, že démonům dané andělské dary se změnily, ale jsou nedotčeny a nejskvělejší (sv. Dionýsius)
Množství démonů je příčinou všeho zla, i sobě i jiným (sv. Dionýsius, O Božích Jménech IV)

Dejte si pozor, abyste nikdy neříkali: „Já jsem nezhřešil.“ Kdo to říká, je slepý nebo krátkozraký, klame sám sebe a nepoznává, jak ho ďábel v řečech, skutcích, sluchem a myšlenkami podvádí (sv. Efrém)
Nebuď sekerou v rukou satana (sv. Efrém)
Děsím se krve, která tekla ze šíjí umučených pro Nazaretského…lépe bych byl udělal, kdybych nebyl proti němu poštval knížata; vůně jejich krve mi podlamuje sílu (sv. Efrém)

Obyčej, že při zívání se ústa křížem žehnají, povstal z toho, že ďáblové při modlitbě ke spaní sváděli (sv. Evagrios v Církevní historie IV od Sokrata)

Zachvátila mne nechuť ke všemu. Tu slyším hlas satana: Podívej se jak je to všechno rozporné, co ti Ježíš dává: přikazuje ti založit klášter a dává ti nemoc; přikazuje ti, aby ses starala o ten svátek Milosrdenství, ale svět přece takový svátek vůbec nechce. Proč se za ten svátek modlíš? Ten svátek je nevhodný – Má duše mlčí a modlí se úkonem vůle, aniž by se dávala s duchem temnoty do hovoru (sv. Faustyna, Deník 1497)

Co prospěje duši, je-li v modlitbě vytržena v Boha, když ve svém chování a životě je strhávána pozemskými, nízkými a přirozenými afekty? Nad sebou v modlitbě a pod sebou v životě a skutcích, andělsky v rozjímání a zvířecky v počínání, - to je vrávorání sem a tam (srov. I Král. 18,21), to je přísaha při Bohu i při Milkomovi (Sf 1,5). Zkrátka je to jistá známka toho, že takové extáze jsou pouhou šalbou a klamem zlého nepřítele (sv. František S., O lásce k Bohu VII)
Nemáme chtít konat vícero cvičení najednou, neboť zlý nepřítel nás často pokouší tím, abychom mnoho věcí začali, ale žádnou z nich nedovedli ke konci, budeme-li příliš zavaleni prací (sv. František S., O lásce k Bohu (VIII)

…nepřítel nemálo hledí způsobit zkrácení hodiny toho nazírání, rozjímání nebo modlitby (sv., Ignác z L., úvodní poznámky duch. cv. 12)
Nepřítel náš si počíná jako žena…vlastní ženě, když se hádá s nějakým mužem, pozbývat mysli a dávat se na útěk, když se jí muž rázně postaví a naopak…Rovněž si počíná jako záletný milovník, chtěje být tajným a nebýt vyjeven…jak vůdce a náčelník vojska…útočí…ze strany nejslabší (Rozlišování duchů, I,12-14)
…stav duše je řečeným andělům opačný nebo podobný, neboť když je opačný vstupují s lomozem a pocity poznatelně, a když je podobný vstupují mlčky jak do vlastního domu otevřenými dveřmi (Rozlišování duchů/RD/ II,7)
S předchozí příčinou může způsobit v duši útěchu jak dobrý anděl tak zlý, (ale) ke koncům opačným (RD II,3)
Je vlastní andělu zlému, jež se připodobňuje andělu světla, začínat u duše zbožné po jejím a končit po svém…sváděním duše ke skrytým šalbám a ničemným záměrům (RD II,4)
Když je nepřítel lidské přirozenosti postřehnut a poznán po svém hadím ocase a špatném konci, ke kterému navádí, prospívá…aby se takovou zkušeností poznanou a do (paměti) vštípenou chránil pro budoucnost jeho šaleb (RD II,6)
Když je útěcha bez (předchozí) příčiny není v ní sice šalby, protože je jedině od Boha (v II,2)…rozlišovat od doby následující (RD II,8)
Musíme pozorovat běh naších myšlenek. Je-li počátek, střed i konec téhož dobrý a zaměřený na skutečné dobro, pak je to známkou dobrého ducha. Směřují-li myšlenky k něčemu zlému, nebo rozptylují-li, nebo k něčemu, co je méně dobré než to, co měla duše předtím v úmyslu, nebo jestliže to duši oslabuje, znepokojuje nebo mate, bere jí mír, klid a pokoj, který dříve měla, je to jisté znamení, že jde o zlého ducha, nepřítele našeho prospěchu a spásy věčné (sv. Ignác z Loyoly, Rozlišování duchů II,5)

Rebelský anděl však, který člověka svedl k neposlušnosti a učinil hříšným a zapříčinil jeho vyhnání z ráje, vyzkoušel druhý zlý čin mezi bratry s prvým se nespokojiv. Naplnil Kaina svým duchem a přiměl ho k bratrovraždě. Tak zemřel Ábel od svého bratra zabitý jako znamení, že odteď mají být někteří pronásledováni a utlačováni a zabiti tím, že totiž nespravedliví zabíjejí a pronásledují spravedlivé (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Adam byl vyhnán z ráje, protože se nechal oklamat pokrmem. Nemám důvod se bát, když ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by zhltnul? (mnich Isidor)

Co máme na tomto světě jiného, než že musíme denně bojovat proti ďáblu? (sv. Izák)

Nikomu nepřeji, aby se ocitl tváří v tvář ďáblovi tak, jak jsem to já zažil na vlastní kůži (sv. Jan Bosko, Životopis)

Ďábel podporuje plané řeči a odporuje každé duchovní výuce (sv. Jan Kasián)
Když jsem mluvil k nějakým bratřím o duchovním prospěchu, přepadl je tak hluboký spánek, že ani víčky nehýbali. I chtěl jsem odhalit to ďábelské působení, a tak jsem něco jen tak plácl a při tom se hned radostně probrali. Tak jsem řekl: „Doteď jsme mluvili o nebeských věcech a oči vás všech se zavíraly spánkem, a když mi uklouzlo plané slovo, všichni jste se čile vzbudili. Proto vás, milí přátelé, prosím, abyste rozpoznali působení zlého démona a dávali si na sebe pozor a chránili se před dřímotou, když děláte nebo posloucháte něco duchovního (sv. Jan Kasián)

Všichni (andělé) zhřešili zároveň (sv. Jan D.)
To, co je lidem smrt je andělům pád
Ďábel byl z těch andělských mocí, které ovládaly pozemský řád (sv. Jan D.)

Démoni nás totiž povzbuzují, abychom hřešili. A když už nehřešíme my sami, tak alespoň abychom odsuzovali ty, kdo hřeší, a tak nás tito nepřátelé poskvrňují stejným hříchem (sv. Jan Klimak, Nebeský žebřík)

Ďábel umí napodobit i ty duchovní milosti, které duši zprostředkovávají dobří andělé (sv. Jan od Kříže, Temná noc)

Zlý duch se usilovně snaží vymazat z lidské paměti spásnou myšlenku na smrt (sv. Jan Vianney)

Nedává hry Bůh, nýbrž ďábel. Poslyš, co kdysi hrající utrpěli. Sedl lid, aby jedl a pil, a vstali ke hrám (Jan Z., 6 homilie k Mt)
Kristus dovolil démonům vejít do vepřů ne jako přemluven od démonů, nýbrž nejprve aby ukázal velikost jejich škodlivosti, s níž činí úklady lidem. Za druhé, aby všichni poznali, že se neodváží ani proti vepřům něco udělat, pokud nedovolí (Kristus). Za třetí, aby ukázal, že hůře než na těch vepřích by řádili na lidech, kdyby Boží prozřetelnost nepomáhala (sv. Jan Z., k Mt evangeliu)
Nic není nesmyslnějšího než nezřízená touha po blahobytu, po slávě a po moci, po všem, co leží mimo skutečné životní potřeby. Takový člověk je zmítán ustavičnou nouzí, protože vpustil do své duše zlé a tyranské vládkyně (sv. Jan Z)
Zlý nepřítel tě svádí nejdříve k malým, a pak teprve k velkým věcem (sv. Jan Z.)
Zříkám se tebe, Satane, a držím se tebe Kriste! (sv. Jan Z.)

Satan bude mít vliv na všechny tělesné i duševní síly Antikrista, tedy na jeho vůli, rozum i paměť (sv. Jeroným)

Sedm zbraní v boji proti zlu, proti ďáblu: 1. pečovat a usilovat neustále o konání dobra
2. věřit, že sami od sebe bychom nikdy nemohli udělat něco opravdu dobrého
3. důvěřovat v Boha a z lásky k Němu nikdy nemít strach před bojem proti zlu jak ve světě, tak v nás samotných
4. často meditovat o skutcích a slovech z Ježíšova života, zejména o Jeho utrpení a smrti
5. připomínat si, že musíme zemřít
6. mít stále pevně na paměti blaženost Ráje
7. mít důvěrný kontakt s Písmem svatým, nosit jej stále v srdci, aby usměrňovalo všechny myšlenky a všechny skutky (sv. Kateřina Janovská, Sedm duchovních zbraní)

Lidská svoboda je tak velká a člověk díky síle slavné Kristovy krve získal takovou sílu, že jej žádná moc zlého ducha a žádné ovlivňování jinými tvory nemůže přinutit k sebemenšímu provinění, jestliže si to nepřeje (sv. Kateřina S, Dialog 14)
Tímto nespravedlivým soudem, jedem závisti a pýchy, byly pomlouvány a nespravedlivě souzeny skutky mého Syna prostřednictvím vymyšlených lží, jako když se říkalo: „Dělá to jménem knížete démonů“ (Dialog 35)
Zlý duch totiž často vyvolává konflikty a nepříjemnosti spíše v čase vyhrazeném pro modlitbu než v době, kdy se člověk nemodlí (sv. Kateřina S., Dialog 62)
Jestliže si dobře vzpomínáš, ďábel nad tebou chtěl zvítězit zmatkem a ukázal ti, že tvůj život byl samý klam a že ses neřídila mou vůlí a nekonala ji. Tys však učinila přesně to, cos učinit měla a k čemu ti má dobrotivost - která se neskrývá tomu, kdo ji chce přijmout – dala sílu. Tehdy jsi povstala ve světle mého milosrdenství a pokorně řekla: „Vyznávám svému Stvořiteli, že jsem celý svůj život strávila v temnotách; ukrývám se ale do ran ukřižovaného Krista a vykoupu se v jeho krvi. Tak bude smyta má nečistota a díky své touze budu radostně stát ve svém Stvořiteli.“ Víš, že v tom okamžiku zlý duch uprchl. Pak se vrátil, aby s tebou bojoval – chtěl, aby ses pyšně vzpjala, a proto ti našeptával: „Jsi dokonalá a Bůh má v tobě zalíbení, proto se už nesmíš rmoutit a plakat kvůli svým chybám.“ Já však jsem ti dal světlo, a tys uviděla cestu, po níž se máš vydat, cestu pokory. Proto jsi zlému duchu odpověděla: „Já ubohá! Jan Křtitel nespáchal žádný hřích a byl posvěcen v lůně své matky, a přesto se tolik kál. Já jsem se dopustila tolika špatností, ale ještě jsem je nezačala opravdu poznávat pláčem a pravou zkroušeností, přesto vidím, kdo je Bůh, kterého jsem urážela a kdo jsem já. Tehdy zlý duch nemohl unést takovou pokoru mysli a naději v mou dobrotivost, a proto řekl: „Buď prokleta, protože nad tebou stále nemohu zvítězit! Když tě srazím zmatkem, pozvedneš se k milosrdenství, a když tě vyvýším, ponížíš se pokorou až do pekla a pronásleduješ mne i tam. Už se k tobě víckrát nevrátím, protože mě biješ holí lásky” (Dialog 66)
Nejmilejší dcero, vyprávěl jsem ti podrobněji o životě některých lidí žijících ve svatém náboženství, jak se ničemně skrývají v řádu v beránčím rouše, třebaže jsou to vlci. Nyní se vrátím ke klerikům a správcům svaté Církve a povím ti ještě o dalších chybách, kromě těch, o kterých jsem se již zmínil. Spočívají na třech sloupech – jsou to nejtěžší neřesti, na něž jsem si už stěžoval: nečistota, nadutá pýcha a chamtivost. Z chamtivosti dokonce prodávali milost Ducha Svatého, jak jsem ti už říkal. Tyto tři neřesti na sobě navzájem závisejí a jejich základem je sebeláska. Dokud tyto tři sloupy stojí – a porazit je může jen láska ke ctnostem -, snadno duši udrží, aby tvrdohlavě setrvávala v jakékoli neřesti. Všechny neřesti totiž pochází ze sebelásky, neboť z ní se rodí nejtěžší ze všech neřestí: pýcha. Pyšný člověk nezná lásku a nemá zalíbení v bratrské lásce a pýchou dospívá k nečistotě a lakotě. Tak se lidé sami spoutávají ďáblovým řetězem (Dialog 126)
Neboť jsme viděli a stále vidíme, že svatá a velká díla narážejí na více překážek než malá. Je to proto, že přinášejí více plodů a satan se snaží proti nim všemocně bojovat, hlavně prostřednictvím Božích služebníků, které oklame falešnými „ctnostnými“ důvody (Dopis 181)
Satan vás chce děsit zlem, kterého se obáváte. Chopte se zbraně víry a věřte, že vás vysvobodí Ježíš ukřižovaný (sv. Kateřina S., Dopis 333)

Je skutečnost, že naši nepřátelé, zlí duchové, mají moc a člověk z nich musí mít strach; mají nevysvětlitelnou sílu, kterou vede nenávist vůči nám. A tak proti nám neustále bojují (tridentský katechismus, kap. 41)

Ďábel v nás probouzí žádost po požitcích, aby podkopal naše úsilí o ctnost. Každý pokrok křesťana na cestě ke ctnosti a k dobru je pro něho hrozným utrpením (sv. Lev V.)

Zdrť satana, všechnu jeho moc a zlobu pod naše nohy. Pokoř, Pane, nepřátele své svaté Církve jako ve všech dobách, i nyní (liturgie sv. Marka)
Bože duchů i veškerého těla, ty jsi přemohl smrt, zbavil ďábla moci a daroval svému světu život. Ty sám uděl pokoj duším svých zesnulých služebníků (liturgie sv. Jana Z.)
Nechť jsou, prosíme, Pane, od domu tvého zapuzena zhoubná působení zlých duchů a ustoupí zloba větrných bouří. Skrze… (liturgie římská Za odvrácení bouří)

Náš Spasitel Ježíš Kristu oloupil ďábla o všechny výhody a umíraje bez hříchu zadostiučinil za naše hříchy a zasloužil tím, že má zemřít jen naše tělo, ale duše nikoli; že smrt má mít moc vzít nám jen život pozemský, ale ne věčný; život přirozený, ne však nadpřirozený; a že nadále má být smrt pouze branou do věčné blaženosti, jestli my sami se toho požehnání nezřekneme (Marie z Agredy, Mystické město Boží)

Od časů Albigenských nikdo proti Mši svaté tolik nevražil, jako tak zvaní reformátoři šestnáctého století. S rouhavou opovážlivostí povstal proti tomuto tajemství Božímu Martin Luther, popíral je i tupil. Ale tak nečinil ještě hned při počátku svého odpadnutí od Církve, také ne sám ze sebe: ale, jak sám ve svém hanopise „O pokoutní mši a svěcení kněžourů“ doznává, na radu ďábla! Ve spisu tom totiž výslovně vykládá, že k radě ďábla Mši jakožto modlářství odklidil, ač přece dobře věděl, že ďábel všeho dobrého nenávidí a žádného člověka k něčemu dobrému nepřivádí! Zdaž neměl Luther spíše souditi: Kdyby byla Mše svatá modlářstvím, ďábel by jistě proti ní nebrojil, tím méně ji odkliditi žádal! Naopak, on by ji jen tím více podporoval i vychvaloval, aby skrze sloužení Mší tím více modlářství se dělo a Bohu Nejvyššímu tím větší potupy se dostávalo! (Martin z Kochenu, Výklad mše svaté)
Takto tedy uloupil ďábel netoliko přivržencům Lutherovým, ale i kalvincům a jiným, jim podobným bludařům, tuto tak spasitelnou oběť Mše svaté, a připravil jim tak nesmírné škody. Ba ďábel takovým odporem k tomuto přesvatému tajemství je naplnil, že Mši svatou nazývají „zapíráním krvavé oběti Ježíše Krista“, ba „proklatým modlářstvím“, jak se o tom dočísti lze v heidelbergském katechismu, jehož kalvinci užívají (Martin z Kochenu, Výklad mše svaté)

Satan neví, která vášeň duši udolá. Rozsévá sice, ale neví, jestli bude sklízet. U jednoho zkouší smilstvo, u druhého pomlouvání a podobně i ostatní vášně. A ke které vášni uvidí, že se duše kloní, na tu pak míří (Matóés)

Peklo ji nenávidí a chvěje se před ní (sv. Maxmilián Kolbe)
Kdyby Lucifer mohl k vlastní spáse vzývat Pannu Marii jediným slovem Maria, byl by v okamžiku v Nebi (sv. Maxmilián Kolbe, Duch Svatý a Neposkvrněná)
Známe případy posedlých skrze které myslel, působil satan. My chceme být stejně ba ještě více bezmezně ovládnuti Jí (Marií), tak aby ona sama skrze nás myslela, mluvila a působila (sv. Maxmilián Kolbe)

Porážejí nás naše vlastní přání. Nedávejme démonům nic svého, to jest žádná svá přání, a nezdolají nás (mnich, neznámý)
Je nemožné, aby člověk, který smýšlí správně a žije zbožně, zůstal opuštěn a upadl do hanebných chyb nebo démonských klamů
Ďábel může napodobit všechno. Půst? – On nikdy nejí. Noční bdění? – On nikdy nespí. – Nedokáže napodobit jen pokoru a lásku. Veďme tedy velký zápas, abychom v sobě měli lásku a nenáviděli pýchu, kvůli které byl ďábel vyhnán z nebes
O jednom bratrovi říkali, že když byla v neděli společná modlitba, jako obvykle vstal, aby šel do kostela. Ale ďábel ho chtěl napálit a říká mu: „Kam jdeš? Jdeš na chleba a víno? Jestli ti řekli, že je to tělo a krev Kristova, nedej se vysmát.“ Bratr té myšlence uvěřil a neodešel do kostela jako obvykle. A bratři na toho bratra čekali. Takový je totiž na poušti zvyk…A při modlitbě poprosili Boha za toho bratra, aby mu zjevil moc těch tajemství
Satan je provazník – pokud mu dodáš vlákna (špatné myšlenky), on je bude splétat
Ďábel je nepřítel a ty jsi dům. Ďábel v tobě bez přestání rozhazuje, co se mu zachce, a rozsypává tam všechnu nečistotu. Na tobě je, abys to přijal, nebo nepřijal. Jestliže jsi nedbalý, tvůj dům se naplní špínou a už tam nebudeš moci vstoupit. Takže nejdřív postupně vymeť to, co on tam rozhazuje, a dům zůstane s pomocí Kristovy milosti čistý
Když se dobytčeti zakryjí oči, bude otáčet žernovem, jestliže se mu nezakryjí, otáčet s ním nebude. Tak i ďábel, jestliže stihne zakrýt oči lidského srdce, pokoří člověka každým hříchem, když však oči srdce dostanou světlo, může člověk před ďáblem lehko utéct
Démonům nahání strach i četba božských Písem
Ďábel útočí většinou na mnichovo slabé místo
Tři jsou mohutnosti Satanovy, které podněcují ke každému hříchu. První je zapomnětlivost, druhá nedbalost, třetí žádostivost; a ze žádostivosti člověk padne. Jestliže se tedy mysl bděle chrání před zapomnětlivostí, nepřijde k nedbalosti. Jestliže nezačne být nedbalá, nepřijde k žádostivosti. A jestliže se neprobudí žádostivost, člověk s milostí Boží nikdy nepadne (mnich, neznámý)

Ten, kdo má pokoru, pokořuje démony. Toho, kdo pokoru nemá, oklamou (Mojžíš)

Svatý Michaeli, chraň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým (z modlitby ke sv. Michaeli)

Pokud jde o ďábla, jeho anděly a mocné nepřátele, zastává Církev názor, že takové bytosti skutečně existují, ale kdo jsou, to jasně nevíme. Běžně se však má za to, že ďábel byl kdysi anděl; a protože se vzbouřil, přetáhl na svou stranu značný počet těch, kteří šli za ním, a ti jsou i dnes nazýváni jeho anděly (Origenes, De principiis 6)

Myslím, že když si člověk nedá dobrý pozor na své srdce, zanedbá a zapomene všechno, co uslyšel, a pak si v něm najde místo nepřítel a porazí ho. Vždyť jestliže se do lampy, která je připravená a svítí, nedolije olej, lampa pomalu uhasíná a sílí nad ní tma (Orsisios)

Jaké jsou dnes největší potřeby Církve? Kéž vás naše odpověď nezarazí jako příliš zjednodušující, ba dokonce pověrčivá a málo realistická: jednou z největších potřeb Církve je ochrana před zlem, jemuž říkáme ďábel (Pavel VI., generální audience 15. 11. 1972)

Ďábel nás vede k obžerství a opilství, aby zatemnil našeho ducha, poskvrnil naše tělo, změnil příbytek Ducha Svatého, nádobu duše, zahradu ctností a Boží chrám v jeviště neřestí a požitku (sv. Petr Ch.)
Ďábel má největší radost z naší nenasytnosti po majetku, po poctách, když nás ovládá hněv, pálí závist, stravuje rozkoš, trápí spor, když skomírá ctnost, rozmáhá se neřest, mizí milosrdenství, cudnost je pošlapávána (sv. Petr Ch.)
Kdo se chce zde na zemi bavit s ďáblem, nebude se radovat s Kristem v nebi (sv. Petr Ch., I. Vondruška, Životopisy sv.)

„Já jsem zemřel světu“ – na tato slova poustevníka odpovídá jiný: „Nespoléhej na sebe, dokud nevyjdeš z tohoto těla. I když říkáš: „Zemřel jsem“, Satan nezemřel”

Nejblahoslavenější Panna byla mocnostem temnot tak hrozná, že se neodvážily k ní přiblížit a ji pokoušet (Richard od sv. Viktora, In Cant.)

Jako věž ze slonoviny jsi Bohu milá a ďáblu hrozná (sv. Rupert, In Cant. o P. Marii)

Protože tento boj se týká všech, vyzývám všechny: muže i ženy, mladé i staré, vznešené i nízké, bohaté i chudé. Vyzbrojte se pro tento boj (sv. Řehoř N.)

První anděl, který zhřešil „nadřízený všech vojů andělských, když převyšoval jejich jasnost, ve srovnání s nimi byl jasnější“ (sv. Řehoř V., Homilie o sto ovcích)
Hřích ďáblův je nenapravitelný, protože padl nikým nesváděn (sv. Řehoř V.)

Je nemožné, aby ďábel zabil jediného člověka, jestliže je v rukou Bohorodičky (sv. Serafim sarovský)

Musíme se vyzbrojit proti démonům. Oni přicházejí dovnitř a podněcují zvnějšku, a tak se duše jako loď jednou potápí vnějším působením obrovských vln, podruhé se dostává pod vodu proto, že dovnitř zatéká. Tak i my jednou hyneme pro hříchy při vnějším jednání, podruhé nás poskvrňují vnitřní špatné myšlenky. Musíme tedy dávat pozor na vnější útoky zlých duchů a vyčerpávat zevnitř nečistotu špatných myšlenek (Synkletiké)

Vzhledem k tomu, že jsou všechna zjevení tohoto druhu zprostředkována slovy nebo znameními, může je ďábel snadno napodobit (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)
Marnivá radost ze zázračných skutků také může vést k tomu, že je člověk koná za pomoci sil, jež nepochází od Boha (Věda kříže)
Kolébkou naprosté většiny všech klamů a zla, které ďábel v duši způsobí, jsou poznatky a myšlenkové pochody paměti (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Nyní (po spojení s Bohem) budu mít ke všem ďáblům jen pohrdání a opovržení a oni sami se mne budou bát. Nechápu ony bázlivce, kteří křičí ďábel, ďábel, když můžeme zvolat Bůh, Bůh (sv. Tereziez A.)
Zažila jsem mnohokrát, že chceme-li vyhnat ďábla a zabránit mu, aby se nevrátil, není silnějšího prostředku než svěcená voda (sv. Terezie z A., Život kap.31)

…ďábel mi vnukal jistotu, že to není život pro mne a že jsem oklamala své představené, jestliže pokračuji na cestě, k níž nejsem povolána (sv. Terezie z L., životopis)
Máme jen krátké chvilky svého života, abychom milovali Ježíše, ďábel to dobře ví, proto se snaží, abychom je promrhali zbytečným trápením (sv. Terezie z L., dopis)
Mám vám to říct? Nuže, vy jste posedlá Bohem, ale jak…absolutně tak, jako jsou zlí lidé posedlí ďáblem. Já také bych chtěla být posedlá Pánem Ježíšem (dopis setry Marie od Nejsvětějšího Srdce sv. Terezii z. L.)

Augustin v knize O věštění démonů píše, že „někdy zcela snadno se dovědí záměry lidí, nejen hlasitě pronesené, nýbrž myšlením pojaté, když z ducha se vtiskují do těla nějaké znamení” ač v knize Odvolání má, že se nemá říkat, jak se to děje. Jiným způsobem lze poznávat myšlenky pokud jsou v rozumu; a city, pokud jsou ve vůli. A tak jediný Bůh může poznávat (sv. Tomáš A., Summa teolog. I,57)
Důvodnější a více souhlasné s výroky Svatých je, že ďábel zhřešil hned po prvním okamžiku svého stvoření (sv. Tomáš. A., Summa teologická I,63)
Musí se říci, že více andělů zůstalo nežli zhřešilo (I,63)
Přirozené poznání se v nich nezmenšilo. Druhé pak poznávání, které je skrze milost a záleží v bádání, nebylo jim zcela odňato, nýbrž zmenšeno…Třetí však poznávání (působící lásku k Bohu), byli zbaveni zcela, jako i lásky (I,64)
Pevně držet podle katolické víry, že i vůle dobrých andělů je utvrzena v dobrém i vůle démonů je zatvrzelá ve zlém
Svobodné rozhodování člověka je ohebné k protilehlému, „i před volbou i po“, kdežto svobodné rozhodování anděla je ohebné k obojímu z protilehlých „před volbou, ne však po“ (I,64)
Ďábel se nazývá zapalovačem myšlenek, pokud pobídne k přemýšlení, nebo žádání myšleného, na způsob přimlouvání nebo rozněcování vášní (I,111)
Anděl, jak dobrý, tak zlý mocí své přirozenosti může pohybovat obrazivostí člověka… Anděl přeměňuje obrazivost
Smysly jsou měněny… zvenku… zvnitřku… obojím pak způsobem může anděl měnit smysl člověka svou přirozenou silou (I,111)
Musí se uvážit při dorážení démonů dvojí: totiž samo dorážení a řád dorážení. Dorážení pak samo pochází ze špatnosti démonů, kteří ze závisti usilují zabránit prospěchu lidí a z pýchy uchvacují napodobení božské moci (I,114)
Ďábel je příčinou všech našich hříchů…není každý hřích spáchán z ďáblova ponoukání, ale některý ze svobody rozhodování a porušení těla
Páchají-li se některé hříchy bez ďáblova ponoukání, přece se jimi lidé stávají dětmi ďábla, pokud napodobují jej, prvního hříšníka
Někdy se nazývá zázrakem široce, co přesahuje lidskou moc a schopnost. A tak démoni mohou konat zázraky, jimž se lidé diví…jako mágové faraona skrze sílu démonů udělali pravé hady a žáby (I,114)
Přemožený démon nemůže žádného člověka dále pokoušet, ani k témuž, ani k jinému hříchu (I,114)
Můžeme tedy zahánět démony, jako nepřátele, zapřísaháním skrze moc Božího jména, aby nám neškodili buď duchovně nebo tělesně, podle moci, dané nám od Krista, podle onoho Luk 10,19: „Hle dal jsme vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré moci nepřítele, a nic vám neuškodí“ (II-II,90)
Jedním způsobem se vzývání vztahuje k nerozumnému tvoru o sobě. A tak je marné vzývání nerozumového tvora. Jiným způsobem se vztahuje k tomu, kým je nerozumný tvor hýbán. A tak dvojmo se vzývá nerozumný tvor. A to, jedním způsobem na způsob, směřujícího k Bohu, což náleží těm, kteří vzýváním Boha konají zázraky. Jiným způsobem na způsob nucení, které se vztahuje k ďáblu, jenž na naši škodu užívá nerozumných tvorů. A takový je způsob vzývání v církevních exorcismech, jimiž se vylučuje moc démonů z nerozumných tvorů. Vzývání však démony voláním jich na pomoc není dovoleno (II-II,90)
Cílem ďábla je odvrácení rozumového tvora od Boha…pokud k tomuto cíli jsou někteří přiváděni hříchem, spadají pod ďáblovo vedení a řízení. A proto se nazývá jejich hlavou (III,8)
Antikrist…se nazývá hlavou všech zlých pro dokonalost zloby…ďábel mu dokonaleji vnukáním vlije svou zlobu než všem ostatním
Jako „hlavou Krista je Bůh“ a přece „on sám je hlavou Církve“…tak je Antikrist údem ďáblovým a přece je sám hlavou zlých (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,8)

Kdo proti zlým hnutím v duši bojuje a vnuknutí ďábla zapuzuje, ten má bezpečnou známku ctnosti a velikých zásluh. Neznepokojuj se tedy, namanou-li se ti nepěkné představy o různých věcech. Jen vytrvej statečně ve svém pevném předsevzetí a dobrém úmyslu, a ten ať směřuje vždy výhradně k Bohu! (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,6)
Nezapomínej, že odvěký nepřítel všemožně usiluje překazit tvou touhu po ctnosti a že tě chce odvrátit ode všech pobožností, které konáš, když např. svaté uctíváš, o mém umučení zbožné rozjímáš, na své hříchy se spasitelné rozpomínáš, nad svým srdcem ostražitě bdíš a pevně si umiňuješ, že chceš ve ctnosti prospívat (NK III,6)
Nepřítel vnější rychleji bývá přemožen, je-li člověk v nitru svém dobře uspořádán (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,13)

Pater Gabriele Amorth: …v roce 1823 pozváni dva dominikáni, P. Cassiti a P. Pignatoro, aby exorcizovali jednoho mladého muže…Ďábel nám tak ústy dvanáctiletého chlapce, který z toho neměl rozum, zanechal jeden z nejkrásnějších hymnů o Neposkvrněné Panně Marii…donucený exorcistou. Samotný Pius IX. byl zasažen v srdci hloubkou tohoto hymnu, když mu byl předložen po vyhlášení dogmatu s tím, že jeho autorem je ďábel (v knize Elias Vella, O satanovi)

Kdo říká nebo míní, že ďáblův trest je jen dočasný a jednou skončí, a kdo věří, že se jednou ďáblovi dostane navrácení zpět do jeho dřívějšího stavu, ať je vyloučen z katolické církve (papež Vigilius r. 543)

Dál pak nevyhladili ty kmeny, jak jim bylo Pánem řečeno, nýbrž s pohany se pomísili, chytili se jejich špatností. Uctívali s nimi jejich modly, které pro ně byly nástrahou, takže svoje syny a své dcery přinášeli v oběť démonům (žalm 105,34-37)

8.1 Exorcismus Vyháněl zlého ducha z němého člověka. Když zlý duch vyšel, němý promluvil. Zástupy žasly (evangelium sv. Lukáše 11,14)
Ano, pro tebe a pro tvoje anděly je připraven neuhasitelný plamen, protože ty jsi počátek zlořečeného vraždění. Ty jsi původcem krvesmilstva. Ty jsi velitel zástupu znesvěcovatelů. Ty jsi mistr nejhnusnějších skutků. Ty jsi učitel heretiků. Ty jsi vynálezce každé ohavnosti. Vyjdi + tedy, bezbožníku a ohavníku; vyjdi + se vší svou odporností. Bůh totiž chce, aby člověk byl jeho chrámem (Alkuin, v římském rituálu z r. 1614)
Soukromý exorcismus je dovolen všem křesťanům (sv. Alfons L., Theologia moralis III)
Její krása převyšovala, učím, převyšovala krásu všeho tvorstva a byla spásou všech, kdo ji spatřili, neboť vlévajíc lásku k čistotě, zaháněla duchy nečisté, jak sv. Ambrož dosvědčuje (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Ať nepřistupují děti anebo mladí ke svátosti obrození, nevstoupí dříve do zdroje života, než byl od nich zapuzen nečistý duch exorcismy a dechnutím duchovních (papež Celestin o konání před křtem)

Přijď a pohlédni svýma vlastníma očima na zlé duchy, přijď, abys je spatřil v okamžiku, kdy podléhají našim exorcismům a našim duchovním zbraním a trýzni, kterou jim působí naše slova, když opouštějí těla, která byla v jejich moci (sv. Cyprián, Proti Demetriovi)

Vzýváním jména Ježíše Krista, jenž byl ukřižován za Poncia Piláta, je Satan vyháněn z lidí (sv. Irenej)

Kterýkoliv zlý duch, když je mu to nařízeno ve jménu Božího Syna – zplozeného před jakýmkoli stvořením, jenž se narodil z Panny, stal se člověkem vystaveným utrpení, byl ukřižován, vstal z mrtvých a vystoupil na nebesa – tedy každý zlý duch, pravím, jemuž je něco nařizováno prostřednictvím tohoto jména, je přemožen a musí se klidit (sv. Justin, Dialog s Trygonem)

(Zlí duchové) mohou sice ublížit, ale jen tomu, kdo se jich bojí, tomu, koho nechrání mocná a vznešená ruka Boží, tomu, kdo nebyl zasvěcen do tajemství pravdy. Oni se však bojí spravedlivých, tedy těch, kdo uctívají Boha, v jehož jménu vycházejí z těl posedlých: jeho slovo je pro ně jako bič (Lactancius, Divine Institutes V)

Křesťané se nemusejí ničeho bát, ani kdyby se na ně démoni hněvali, jsou totiž pod ochranou nejvyššího Boha…On posílá své anděly, aby chránili ty, kteří jsou této ochrany hodni, takže jim démoni nemohou nijak ublížit (Origenes, Proti Celsovi)
Síla exorcismu spočívá ve jménu Ježíše Krista, které je pronášeno. Spolu sním jsou hlásány skutečnosti a události jeho života (Origenes, Proti Celsovi)

Přijmi ji a zapamatuj si ji, měj moc vzkládání rukou nad těmi, kdo jsou pod vlivem démonů, ať už půjde o pokřtěné či katechumeny (Obřad v Římě 10. stol., svěcení exorcistů s předáním knihy s exorcismy)

Musí se říci, že, kdokoli zamýšlí konat moudře nějaké dílo, nejprve odstraní překážky svého díla, proto Jerem. 4: „Zorejte si novinu a nesejte do trní“. Ďábel však je nepřítel lidské spásy, jež se získává křtem a má jakousi moc nad člověkem pro prvotní nebo také skutkový hřích. Proto se vhodně před křtem vymítají démoni skrze exorcismy, aby nepřekáželi lidské spáse. Toto vymítání démonů znamená dechnutí. Požehnání pak s vkládáním rukou zavírá vypuzenému cestu, aby se nemohl vrátit. Sůl pak vložená do úst a navlhčení nosu a uší slinou znamená při uších přijetí nauky víry, při nosu schválení a při ústech vyznávání. Pomazání olejem znamená schopnost člověka k boji proti démonům (sv. Tomáš A., Summa teologická III, 71)