7.1 všeobecně A právě proto vynaložte veškerou píli a ukažte v své víře (šlechetné) jednání, v jednání poznání, v poznání sebeovládání, v sebeovládání trpělivost, v trpělivosti zbožnost, ve zbožnosti bratrskou lásku a v bratrské lásce lásku (k Bohu). Neboť jsou-li tyto (ctnosti) ve vás a stupňují-li se, neudělají vás nečinnými ani neplodnými pro poznání Pána našeho Ježíše Krista (II Petr 1,5-8)
Ctnostný život spočívá v tom, že se stáváme podobnými Bohu (sv. Řehoř z Nyssy, Orationes de beatitudinibus 1)
Ale nejblahoslavenější Panna, protože všech milostí plná, každého světce byla vznešenější a ve všech ctnostech lepší. Byla apoštolem apoštolů, královnou mučedníků, ze všech nejvíce trpěla, byla praporečníkem panen, vzorem v manželství, spojovala v sobě nejdokonalejší nevinnost s nejdokonalejší kajícností. Její srdce zdobily všechny ctnosti v nejvyšší dokonalosti, kterými kdy světec vynikal. Proto o ní řečeno: Stojí královna po tvé pravici v oděvu pozlaceném, ozdobena rozličnobarevným rouchem (žalm 44) (sv. Alfons L., O nanebevzetí P. Marie)

Víme, že jsou čtyři základní ctnosti, totiž mírnost, spravedlnost, opatrnost a statečnost (sv. Ambrož, k Blahoslavení chudí duchem)
Jsou spolu spojeny a spoutány ctnosti, takže kdo má jednu, zdá se mít mnohé (sv. Ambrož k Luk evang.)
Co se vymlouváš, že „všichni to tak dělají“? Co je ti do světa, jehož jsi se zřekl? Ty Krista následuj! (sv. Ambrož)

Ctnost činí dobrým toho, kdo ji má a jeho dílo činí dobrým (Aristoteles)

Nikdo nepochybuj, že ctnost činí duši nejlepší (sv. Augustin, O mravech Církve)
Každá ctnost je láska…ctnost je řád lásky (O mravech Církve)
Ctnost je správný a dokonalý rozum (Samomluvy)
Ctnost je to, čím se správně žije…ctností nikdo neužívá špatně…ctnost je dobré užívání svobodného rozhodování…Ctnosti jsou největší dobra, jichž nikdo nemůže špatně užívat (O svobodném rozhodování)
Kde chybí uznání pravdy, je ctnost nepravá i při dobrých mravech (sv. Augustin, komentář Řím 14,23: „Co není z víry je hřích“)
Miluj vědu, ještě více však ctnost (sv. Augustin)
Nepravost má své rozkoše a ctnost že by je neměla? (sv. Augustin)

Zatímco jiná dobra…přecházejí z toho na onoho jako při hře v kostky, jen ctnost je dobro nezcizitelné a zůstává po celý život i po smrti (sv. Basil, Ad Adolescentes 5).

Ty jsi ta rozkošná zahrada, do které Bůh vštípil všecky květiny, jež Církev zdobí, jako violku Tvé pokory, lilii Tvé čistoty, růži Tvé lásky. Ke komu Tě připodobnit máme, ó Matko milosti a krásy? Tys ráj Boží. Z tebe prýští pramen vody živé, celou zemi ovlažující. Ó kolik dobrodiní jsi světu prokázala, když jsi se průplavem spasení stát zasloužila (sv. Bernard, modlitba)

Kristus nás utváří podle své podoby tak, aby v nás zářily obrysy jeho božské přirozenosti skrze posvěcení, spravedlnost a dobrý život podle ctností. Krása tohoto obrazu září v nás, kteří žijeme v Kristu, jestliže se ve svých skutcích projevujeme jako dobří lidé (sv. Cyril A., k Janovu evang.)

Bůh nám přikázal, abychom dělali všechno co můžeme, pro získání svatých ctností. Nenechávejme tedy nic bez povšimnutí, abychom při tomto svatém snažení měli úspěch. Neboť musíme vědět, že poté, co jsme sázeli a zalévali, je už na Bohu, aby stromům našich dobrých sklonů a postojů dal vzrůst (I Kor 3,6). Proto musíme očekávat plody našich přání a námah od jeho prozřetelnosti. Nepozorujeme-li žádný pokrok a žádný růst v našem duchovním životě, jak bychom si přáli, pak se nesmíme znepokojovat, zůstaňme v klidu, aby v našem srdci povždy panoval pokoj (sv. František S., O lásce k Bohu IX)
Nejvyšší bod ctnosti je, že opravuje nemírnost vyrovnáváním (sv. František S., dopis matce Favre)

Nedávám všechny ctnosti každému stejně…Většinou je rozděluji tak, že jednomu dám tu, druhému jinou…Někomu dám zvláště lásku, jinému spravedlnost, jinému pokoru a někomu živou víru…A pokud se týká časných statků, věcí nutných k lidskému životu, ty jsem rozdělil mnohem nerovnoměrněji a nechtěl jsem, aby každý vlastnil všechno, co potřebuje, aby tak lidé měli nutně příležitost prokazovat skutky lásky jeden druhému…Chtěl jsem, aby jeden měl zapotřebí druhého a aby všichni byli mými služebníky při rozdílení milostí a darů, které dostali ode mne (sv. Kateřina S., Dialog 1)
Prostřednictvím bližního je zkoušena pokora pyšného, víra malověrného, opravdová naděje toho, kdo nedoufá, spravedlnost nespravedlivého, milosrdenství krutého, mírnost a vlídnost prchlivého. Všechny ctnosti jsou podrobovány zkouškám a rodí se v bližním, stejně jako neřestní lidé v bližních vyvolávají své vlastní neřesti (Dialog 8)
Tento dluh lásky ke mně a k bližním splácejí pokaždé, když opravdově a skutečně vykonávají ctnosti, jak jsem ti řekl. Ale jestliže se tak nechovají, urážejí mě ještě více, neboť mě mají hodně milovat. Proto jim moje božská spravedlnost přitvrzuje tresty a připravuje jim věčné zatracení. Z tohoto důvodu je špatný křesťan potrestán ostřeji a přísněji než pohan, je více stravován nevyhasínajícím ohněm, který je z božské spravedlnosti mučí (sv. Kateřina S., Dialog 15)

Nejsvětější Srdce Ježíšovo, hlubino všech ctností, smiluj se nad námi! (litanie)

Pane Ježíši Kriste, jenž jsi byl poddán Marii a Josefovi a rodinný život jsi nevýslovnými posvětil ctnostmi, dej, abychom se za pomocí obou na příkladech svaté Rodiny tvé učili a věčného společenství došli. Jenž žiješ… (liturgie římská, vstupní modlitba svatku Svaté Rodiny)

Někdo vypadá, že mlčí, ale jeho srdce přitom odsuzuje druhé. Takový člověk stále mluví. A někdo jiný zase mluví od rána do večera, ale přitom dodržuje mlčení, to znamená, že neříká nic bez duchovního prospěchu (Poimen)
Roztěkanou mysl ustálí četba, bdění a modlitba. Planoucí žádostivost uhasí hlad, námaha a život v samotě. Hněv uklidní zpěv žalmů, vytrvalost a milosrdenství. A to všechno, jen když se to děje ve vhodný čas a ve vhodné míře, protože to, co přichází nevčas a bez míry, je prchavé a spíš škodlivé, a ne prospěšné (poustevník, neznámý)

Je nepravá zbožnost, zachovávat mír na úkor pravdy; je také nepravá horlivost, zachovávat pravdu a urážet lásku (B. Pascal)

Jediným cílem našeho konání a snažení byla ctnost a život v naději na budoucnost a takové počínání, abychom se do budoucího života přenášeli už před odchodem z tohoto světa (Řehoř Naz., Oratio 43)

Ať je láska, ale ne změkčující. Buď přísnost, ale ne roztrpčující. Nechť je horlivost, ale ne nemírně zuřící. Budiž slitovnost, ale nešetřící více než záhodno (sv. Řehoř V., Moralia XX.)

Je totiž velký rozdíl mezi vanutím Boha v duši a vanutím Boha duší. Vane-li Bůh v duši, znamená to, že jí vlévá své milosti, dary a ctnosti; vane-li však duší, dotýká se její podstaty, a tento dotek obnovuje ctnosti a dokonalosti, které již Bůh duši udělil, a hýbe jimi, takže vydechují nádhernou, sladkou vůni (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Jaká milost, když ráno necítíme žádnou odvahu, žádnou sílu k projevování ctnosti! To je chvíle, kdy máme přiložit sekeru ke kořeni stromu (sv. Terezie z L., dopis)
Zakusila jsem to, když necítíme nic, když jsem NESCHOPNA se modlit, osvědčit ctnost (sv. Terezie, dopis)
Pán Bůh se nenechá překonat ve velkodušnosti (sv. Terezie z L., dopis)

Středem mezi přesahováním a nedosažením je rovnost či souhlasnost. Proto je jasně patrné, že mravní ctnost se nalézá ve středu (sv. Tomáš. A., Summa teologická, I-II,64)
Každý střed mravní ctnosti je střed rozumu…mravní ctnost pozůstává ve středu skrze souhlasnost se správným rozumem (I-II,64)
A proto dovozuje (sv. Augustin), že u nevěřících není pravá ani čistota, ani žádná jiná ctnost, protože totiž se nenesou k náležitému cíli; a jak tamtéž dodává „ nerozlišují se ctnosti od neřestí „službami“ to je skutky, „nýbrž cílem“ (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,151)

Jak daleko kdo dospěl v ctnosti, se nejlépe pozná, když musí snášet něco zlého (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,16)

7.2 kardinální ctnosti Je-li bohatství statek, v životě žádoucí, co jest bohatšího nežli moudrost, která všecko působí? Působí-li co znalost, (takže lidé po ní touží), kdo jest více umělec z celého světa, než ona? A miluje-li kdo spravedlnost, její snahy jsou ctnosti; neboť vyučuje (dokonale) mírnosti a opatrnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad něž nic užitečnějšího není lidem v životě (kniha Moudrosti 8,5-7)

„Byl tedy Josef skutečný muž pro stálou věrnost, co se týká spravedlnosti; pro ctnost čistoty, co se týká mírnosti; pro vynikající
rozeznávání, co se týká rozvážnosti, a pro ráznost činnosti, co se týká statečnosti. A tak je v tomto muži zjevná vznešenost čtyř kardinálních ctností (sv. Albert V., Mariale, ot. 21)

Žít dobře není nic jiného než milovat Boha z celého srdce, z celé duše, celým svým jednáním. (Mírností) se mu prokazuje bezvýhradná láska, kterou nemůže zviklat žádné neštěstí (v čemž se projevuje statečnost), láska, která poslouchá jen Boha (to je spravedlnost), která bdí, aby prohlédla každou věc v obavě, že by ji mohla překvapit lstivost a lež (to je prozíravost) (sv. Augustin, PL 32)
Na čtyřech ctnostech stojí celá stavba dobrého skutku (sv. Řehoř V., Moralia II.)
Ctnosti jsou-li oddělené, nemohou být dokonale (sv. Řehoř V., Moralia)
Není pravá opatrnost, která není spravedlivá, mírná a statečná ani dokonalá mírnost, jež není statečná, spravedlivá a opatrná, ani celá statečnost, která není opatrná, mírná a spravedlivá, ani pravá spravedlnost, která není opatrná, statečná a mírná…jedna ctnost bez jiných není anebo je nedokonalá (sv. Řehoř V., Moralia XXII.)

Musí se říci, že počet něčeho lze brát buď podle prvků tvarových nebo podle podmětů: a obojím způsobem se shledají čtyři základní ctnosti. Neboť tvarovým prvkem ctnosti, o kterém není mluvíme je dobro rozumu. A to lze pozorovat dvojmo. Jedním způsobem, pokud náleží v samém pozorování rozumu. A tak bude jedna hlavní ctnost, jež sluje opatrnost. Jiným způsobem, pokud se v něčem stanoví řád rozumu. A to je buď v činnostech, a tak je spravedlnost nebo ve vášních a tak jsou nutné dvě ctnosti. Neboť je nutné stanovit řád rozumu ve vášních pro jejich odporování rozumu. A to může být dvojmo. Jedním způsobem, pokud vášeň pudí k něčemu protivnému rozumu: a tak je třeba, aby vášeň byla stlačena, a od toho je pojmenována mírnost. Jiným způsobem pokud vášeň (jako nebezpečí nebo námah) oddaluje od toho, co rozum velí, a tak je nutné, aby člověk byl upevněn v tom, co je rozumu, aby neustupoval a od toho je pojmenována statečnost (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,61,2)

7.3 Moudrost (prozíravost, opatrnost) Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách (list Efesanům 5,15-16)
Každý rozumný zná moudrost, a blahoslaví toho, kdo ji nalézá (kniha Sirachovec 18,28)
Pěstuj moudrost – mlčenlivostí zavři ústa pomlouvačům (opat Antonín)
Opravdu moudrý není ten, kdo vyučuje slovem, ale ten, kdo vychovává svým skutkem (Hyperechios)
Kdo je příliš opatrný, nic hrdinského nevykoná (sv. Ignác z Loyoly)
Mezi překážkami postupu v pravé moudrosti na veřejných školách byla za našeho věku opovážlivá hýřivost v jídle, v oblékání a šílené vymáhání nevázáné volnosti, zcela proti žádoucímu cíli…Ať studují v klidu a nemilují hlučnou společnost, nechť si zvykají konat více a důležitých věcí před tváří Boží, než před tváří lidí a mluvit a stýkat se raději s Bohem než lidmi (Jan Amos Komenský, Obecná porada o nápravě věcí lidských 22)

Ctnost rozvážnosti činí lásku ke mně nekonečnou a neomezenou: já jsem nejvyšší a věčná Pravda, a proto lásku, kterou duše miluje mne, nemůže rozvážnost omezit ani ohraničit, ale lásce, kterou duše chová ke svému bližnímu, dodává míru a řád. Světlo rozvážnosti, které se rodí z lásky, jak jsem ti řekl, činí lásku k bližnímu uspořádanou, to je chtění uspořádané lásky k bližnímu. To znamená, že láska usilující o dobro bližního nesmí způsobit vědomou újmu tomu, kdo čin ve prospěch bližního vykoná (sv. Kateřina S., Dialog 11)

Stolice moudrosti, oroduj za nás!
Panno nejmoudřejší, oroduj za nás! (litanie loretánská)

Ten, koho uctívají nebo chválí víc, než si zaslouží, trpí velikou škodu. Ten, koho lidé nectí vůbec, má slávu shůry (poustevník, neznámý)
Moudrost není mluvit, moudrost je poznat čas, kdy je třeba promluvit. S poznáním mlč, s poznáním mluv. Dávej pozor, než promluvíš, a odpovídej, co musíš. Staň se neznalcem s poznáním, abys unikl mnoha trápením, poněvadž ten, kdo dává své poznání najevo, přivádí sám na sebe trápení. Neholedbej se svým poznáním, vždyť nikdo nic neví. Cílem všeho je kárat sebe, být níž než bližní a lnout k božství (poustevník, neznámý)

Nemysli si, že jsi moudrý, boj se Boha a varuj se zlého (kniha Přísloví 3,7)

Moudrost tohoto světa znamená zakrývat srdce lstí a slovy zahalovat vlastní smysl, co je lež vydávat za pravdu a pravdu prohlašovat za klam. Moudrost spravedlivých naopak znamená nic navenek nepředstírat a slovy odkrývat vlastní smysl, milovat pravdu takovou, jaká je, a lži se vyhýbat, z lásky prokazovat dobro a zlo raději velmi shovívavě snášet než konat (sv. Řehoř V. , komentář ke knize Job)

Synu, toužíš-li po moudrosti, dbej spravedlnosti, a Hospodin udělí ji tobě (kniha Sirachovcova 1,33)
Blázen hlasitě se chechtá, ale moudrý sotva zticha se usměje. Zlatý šperk jest rozumnému kázeň, a jako náramek na rameni pravém (kniha Sirachovec 21,23-24)

Ježíš je skrytý poklad, neocenitelné dobro, které jen málo duší umí nalézt, protože je skrytý a svět miluje to, co se třpytí (sv. Terezie z L., dopis)

Moudrost je „správné pravidlo jednání“. Podle Aristotela sv. Tomáš Akvinský (Summa teologická II-II, 47)
(Teologie) vyniká nad jiné bádavé vědy…jiné vědy mají jistotu z přirozeného světla lidského rozumu, jenž se může mýlit, (teologie) však má jistotu z Božího vědění, které nemůže být oklamáno (I,1,5)
Posvátná nauka nejvíce se nazývá moudrostí (sv. Tomáš A., Summa teologická I,1,6)

Jen ten je opravdu moudrý, kdo všechno pozemské považuje jen za bláto, aby získal Krista (Fil 3,8) (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,3)
Buď opatrný, bdi na modlitbách a chovej se ve všem pokorně (I Pt 4,7 – Sir 3,20) (NK III,25
Kde je člověk, jenž by se dovedl zachovat ve všem tak opatrně a prozíravě, aby nikdy neupadl v klam a zmatek? (blahosl. Tomáš K, NK III, 45)

Pán hledí z nebes na lidské syny, zda je kdo moudrý a hledá Boha. Všichni jsou zbloudilí, zkažení vesměs, nikdo už, nikdo z nich nekoná dobro (žalm 13,3-4)

7.4 statečnost Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout (žalm 18,33)
Statečnému muži náleží neskrývat si to, co hrozí, nýbrž předvídat a jako z nějaké vyhlídky mysli zkoumat a prozíravým myšlením se postavit budoucím věcem, aby snad potom neřekl: proto jsem do těchto věcí upadl, protože jsem si nemyslel, že se mohou přihodit (sv. Ambrož, O povinnostech I)
Statečnost je láska, snášející všechno snadno pro Boha (sv. Augustin, O mravech Církve)
Drahý bratře, zaskvěla se víra, kterou na vás chválil Apoštol. Již tehdy viděl v duchu předem slávu vaší statečnosti, pevnosti a stálosti, a chvalozpěvem na to, co přijde, svědčil o vašich zásluhách. Chválil otce, a tím povzbuzoval syny. Tím, že jste jednomyslní a stateční, dáváte i ostatním bratřím velký příklad jednomyslnosti a statečnosti (sv. Cyprián papeži sv. Kornéliovi, Epistula 60)

Pamatujte, že stejně neřestné jako lhát je nevzepřít se statečně lhářům (sv. Jeroným)

Kdo klesá ve hříchy, činí dílo člověka, kdo statečně vytrvává v dobrém, činí dílo Boží (sv. Prosper, I. Vondruška, Životopisy sv.)

Vůdce v boji toho vojáka více miluje, který se po útěku vrátil a statečně tísní nepřítele, než toho, kdo nikdy neutekl ani nikdy statečně nejednal (sv. Řehoř V.)

Mučednictví je úkon statečnosti. Ke statečnosti však patří nejen nebát se smrti, ale ani jiných protivenství, jak učí Augustin. Ale mimo smrt je mnoho protivenství, která může někdo snášet pro víru Kristovu, totiž žalář, vyhnanství, uloupení statků, jak je patrné z Žid 10 kap. Proto také je oslavováno mučednictví svatého Marcella, který přece zemřel v žaláři. Mučedníci se říká svědkům, poněvadž totiž tělesným utrpením až k smrti vydávají svědectví pravdě, ne kterékoli, nýbrž té, která je podle zbožnosti, kterou jsme poznali od Krista (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,124)

Buďte silní a stateční srdcem všichni, kdo máte důvěru v Pána (žalm 30,25)

7.5 spravedlnost Víte, že Bůh je spravedlivý. Proto také buďte přesvědčeni, že každý, kdo žije spravedlivě, je z něho narozen (apoštol Jan, první list 2,29)
Hospodin je trpělivý a veliký silou, a jistě neučiní (z vinníka) nevinného (prorok Nahum 1,3)
Odstraníme-li spravedlnost, co jsou státy, ne-li loupežení ve velkém (sv. Augustin, O Boží obci)
Aj, kdo nevěří, v tom není duše přímé, ale spravedlivý u víře své živ bude (prorok Abakuk, 2,4)
Podle svatého Jana Chryzostoma spravedlivý člověk, když je napomínán, má bolest nad tím, že udělal chybu. Člověk pyšný se naopak v takovém případě rmoutí, že jeho chyba byla zpozorována jinými. Světci, když jsou falešně obviňováni, nebrání se – snad jen v případě, že taková obrana je nezbytná proto, aby jiní unikli zlu. V opačném případě mlčí a vše obětují Bohu (sv. Alfons z L., Návod k dobrému životu)Když trestáš zlé je to spravedlivé, protože to přísluší jejich zásluhám. Když však šetříš zlé, je to spravedlivé, protože se to sluší na tvou dobrotu (sv. Anselm )
Spravedlnost je správnost vůle zachovávané kvůli sobě (sv. Anselm, O pravdě)

Největší ctnosti jsou nutně ty, které jsou nejužitečnější druhým, neboť ctnost je mohutnost dobročinná. Proto nejvíce ctí statečné a spravedlivé, protože statečnost je užitečná jiným ve válce, spravedlnost pak i ve válce i v míru (Aristoteles, Rhet. I)

Daleko má někdo od pravé ctnosti není-li spravedlivý, daleko má od pravé spravedlnosti, nežije-li z víry (sv. Augustin, Proti Juliánovi V)
Pořádek je úprava rovných a nerovných věcí, dávající každé své místo (O městě Božím XIX.)
Počáteční láska je počáteční spravedlnost, pokročilá láska je větší spravedlnost, dokonalá láska je dokonalá spravedlnost a ta je největší, když se pro ni obětuje život (sv. Augustin)
Spravedlivě a svatě žije ten, kdo dokáže jednotlivé věci správně hodnotit. Takový člověk má ve své lásce správný řád (O křesťanské nauce I)
Spravedliví rozkazují nikoli chtivostí vlády, nýbrž povinností radit. To předpisuje přirozený řád, tak Bůh člověka určil
U pravých ctitelů Božích jsou hříchy také ony války, které se nevedou z krutosti nebo chtivosti, ale ze snahy po míru, aby zlí byli potrestáni a dobrým se pomohlo (O slovech Páně)
Chtivost škodit, mstivá krutost, nepokojný a nezkrotný duch, sveřepé vzbouření, panovačná choutka, a co je podobného, to je, co se na válce právem kárá (Proti Faustovi)
Ten bere meč, kdo bez rozkazu nebo povolení vyšší nebo zákonité moci se na něčí krev ozbrojuje (sv. Augustin, Proti manichejcům II)
Když se podniká spravedlivá válka, zda někdo otevřeně bojuje nebo se lstí, nemá význam pro spravedlnost (sv. Augustin, kniha Otázky)

Mlčení je náš strážce a v něm spočívá naše síla; mlčení je základem duchovního života, skrze ně získáváme spravedlnost a ctnost: mluvit málo s lidmi a mnoho s Bohem (sv. Bernard)

Hloupý je, kdo kupuje obilí a jen na pytle hledí, a podle jejich krásy obilí cení (sv. Bernardin S.)

Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy (prorok Daniel, 12,3)

Ve všech svých branách, které ti Hospodin, tvůj Bůh, pro tvoje kmeny dává, si ustanovíš soudce a správce. Budou soudit lid podle spravedlivého práva. Nepřevrátíš právo, nebudeš nikomu stranit, nepřijmeš úplatek. Úplatek oslepuje oči moudrých a překrucuje slova spravedlivých. Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost, abys zůstal naživu a obsadil zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh (Deutoronomium 16,18-20)

Duše, jež zhřeší, ta ať umře! Syn neponese nepravosti otcovy a otec neponese nepravosti synovy! Spravedlnost spravdlivého na něm budiž! Bezbožnost bezbožného budiž na bezbožném! (prorok Ezechiel, Ez 18,20)

Toto jsou osudy Noemovi: Noe byl muž spravedlivý a bezúhonný mezi svými vrstevníky. Chodil s Bohem (Geneze 6,9)

Když v desátém pokolení od stvoření přišla skrze potopu Boží spravedlnost na svět, byl Noe jako jediný shledán spravedlivým; díky jeho spravedlnosti zůstal on sám, jehož i jeho žena a jeho tři synové a tři ženy jeho synů naživu uzavřeni v Arše spolu se všemi zvířaty, které byl Bůh přikázal vzít do Archy s sebou (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)
Avšak slovy: „Nebude soudit podle zdání a nebude kárat podle slov, ale nepatrnému zjedná právo a smiluje se ubohými země“, ukazuje více své božství. Protože soudit bez stranictví a bez přihlížení k osobě, aniž by se nějak nadržovalo, aby i malým bylo dáno stejné právo a spravedlnost, odpovídá nejvyšší spravedlnosti Boží (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Účinek spravedlnosti bude pokoj, a ovoce práva bude pokoj a bezpečí navěky (prorok Izaiáš, 32,17)

Děti, nikdo vás nesváděj! Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, jak on (Bůh) je spravedlivý (apoštol Jan, I Jan 3,7)

Ale v tom ať se chlubí, kdo se chlubí: že ví a zná mne: že já jsem Hospodin, který činím milosrdenství, právo a spravedlnost na zemi, neboť ty věci líbí se mi praví Hospodin (prorok Jeremiáš, Jer 9,24)

Buď zdráva, Ty spravedlnosti, která každou při rozhoduješ (P. Maria) (sv. Jan Geometr, In V. Deipar. Hymn. 4)

A pokud jsi prelát a nespravedlivě jsi svěřil hodnosti nebo péči o duše nějakému podřízenému a nedbal jsi dostatečně o to, komu a jak jsi je svěřil, je ti to vytýkáno svědomím, protože tyto hodnosti a péče o duše jsi neměl směnit za pochlebování ani za to, aby ses zalíbil tvorům, ani za nějaký dar, ale měl jsi je udělovat s úctou ke mně a ke spáse duší (sv. Kateřina S., Dialog 132)

Vždyť milovat Boha není nic jiného než milovat spravedlnost. A stejně jako se k této lásce k Bohu přidružuje zároveň láska k bližnímu, tak se i zde s touhou po spravedlnosti snoubí ctnost milosrdenství (sv. Lev V., Sermo 95)

Při slavení drahocenné smrti tvých spravedlivých, Pane, přinášíme onou oběť, z níž mučednictví vzalo všechen počátek. Skrze… (liturgie římská, secreta čtvrtek po třetí neděli postní)
Uděl prosíme, všemohoucí Bože, abychom, kteří trestajíce tělo v pokrmech se postíme, následujíce spravedlnost také vin se zřekli. Skrze… (liturgie římská, vstupní modlitba sobota po 3. neděli postní)

Děti, poslouchejte svých rodičů v Pánu, neboť to je spravedlivé. Cti otce svého i matku - to je první přikázání se zaslíbením: aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi. A vy, otcové, nepopouzejte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v kázni a v napomínání Páně (apoštol Pavel, Ef 6,1-4)

On (Ježíš Kristus) se nedopustil hříchu aniž byla shledána lest v jeho ústech; když mu spílali, nespílal, když trpěl, nehrozil, nýbrž svěřil se tomu, který soudí spravedlivě; on vynesl naše hříchy na svém těle na dřevo, abychom zemřeli hříchům a žili spravedlnosti; a jeho jizvami jste byli uzdraveni (apoštol Petr 2,22-24)

Jestliže je opovrhováno Bohem, je nesmyslné hledat mír. Kde je Bůh vzdálen, tam je dán výhost spravedlnosti, a po odstranění spravedlnosti se marně honíme za nadějí na mír (sv. Pius X., E Supremi apostolatus)

Jestliže Bůh, když uslyšel hlas obyvatel Sodomy, neuvěřil, dokud se nepodíval vlastníma očima, ani my bychom neměli nikdy uvěřit tomu, co se říká (Poimen)

Neprospějí poklady bezbožně získané, ale spravedlnost vytrhuje smrti (kniha Přísloví 10,2)
Lépe mít maličko, ale spravedlivě, než velké příjmy, ale nepoctivě (kniha Přísloví 16,8)
Spravedlivým jest ohavou bezbožný člověk, a bezbožným ohavou ti jsou, kdož poctivě chodí (kniha Přísloví 29,27)

Některé, když nám uchvacují časná, je třeba snášet, některým však se má bránit zachováváním spravedlnosti, nejen ze starosti, aby nebyla brána, ale aby uchvatitelé cizího sebe nezahubili (sv. Řehoř V., Moralia XXXI)

Nádoby hrnčířské osvědčují se v peci, a lidi spravedlivé zkouší utrpení (kniha Sirachovec 27,6)

Jak je dobré být řeholnicí a moci se modlit a uklidňovat Boží spravedlnost (sv. Terezie z L., dopis)
Nechápu, Bratře, že můžete, jak se zdá pochybovat o svém okamžitém vstupu do Nebe, kdyby vás nevěřící připravili o život. Vím, že musí být člověk hodně čistý, aby se mohl objevit před dokonale svatým Bohem. Ale také vím, že Pán je nekonečně Spravedlivý, a tato spravedlnost, která leká tolik duší, je důvodem mé radosti a mé důvěry. Být spravedlivý neznamená jen přísně trestat viníky. Je to také uznání poctivých úmyslů a odměnění ctností. Doufám právě tak v Boží spravedlnost jako v Boží milosrdenství. Právě proto, že je Bůh spravedlivý, „je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý.“ Vždyť zná naši křehkost, pamatuje, že jsme prach (sv. Terezie z L., dopis)

Ke spravedlivé válce se vyžaduje trojí: A to nejprve autorita vládce, z jehož rozkazu se vede válka…Za druhé se vyžaduje spravedlivá příčina…Za třetí se vyžaduje, aby úmysl válčících byl správný, jímž se totiž zamýšlí buď aby se prospělo dobru nebo aby se uniklo zlu (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,40)
Právník Caius: „Co přirozený rozum mezi všemi lidmi ustanovil, to se u všech přesně zachovává a nazývá se právo mezinárodní“ (II-II,57)
Spravedlnost záleží v tom, dát každému nač má právo; předpokládá však rozdílnost jednoho od druhého (II-II,57)
Spravedlnost je ustavičná a stálá vůle, udělit každému jeho právo (II-II,58)
Učí Tullius, že „to je spravedlnosti, že se jí udržuje společnost lidí mezi sebou a společenství života“
Lidská ctnost činí lidský skutek a samého člověka dobrým. A to náleží spravedlnosti (II-II,58)
Soud, který obnáší správné vymezení toho, co je spravedlivé, náleží ke spravedlnosti (II-II,60)
K tomu, aby byl soud úkonem spravedlnosti, vyžadují se tři podmínky: a to nejprve, aby vycházel z pohnutky spravedlnosti, za druhé, aby vycházel z moci předsedy, za třetí, aby byl vynášen podle správného pojmu opatrnosti. Chybí-li pak něco z tohoto, je soud chybný a nedovolený…proti správnosti spravedlnosti, a tak se nazývá soud zvrácený nebo nespravedlivý. Jiným způsobem, když člověk soudí o tom, v čem nemá pravomoc, a tak se zve soud uchvácený. Třetím způsobem, když chybí jistota důvodu…to se nazývá soud podezíravý nebo lehkovážný (II-II,60)
Podílná spravedlnost řídí rozdělování, směnná spravedlnost směnu věcí mezi osobami (II-II,61)
Zachovávat spravedlnost je nutné ke spáse, následuje, že nahradit to, co bylo nespravedlivě někomu odňato, je nutné ke spáse (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,62)

Nesmí se hned věřit každému slovu (Sir 19,16) ani popudu, nýbrž uvažovat obezřetně a neukvapeně o každé věci tak, jak je před Bohem (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,4 – Jednej vždy obezřele!)

Spravedlivý opírají svá předsevzetí více o milost Boží než o vlastní moudrost, a proto cokoli podnikají, ve všem vždycky skládají svou důvěru v Boha. Neboť člověk míní – Pán Bůh mění a není v moci člověk cesta jeho (Jer 10,23) (NK I,19)
Sám umíš své skutky hezky omlouvat a okrašlovat, ale omluvy lidí jiných připustit nechceš. Spravedlivější by bylo, abys na sebe žaloval, ale bližního omlouval (blahosl. Tomáš K, Následování Krista II,3)

Veď mě, Pane, svou spravedlivostí navzdory všem mým nepřátelům, urovnej přede mnou cestu k tobě! (žalm 5,9)

7.6 mírnost (uměřenost, přiměřenost) Takový představený musí být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, ušlechtilý, pohostinný, způsobilý učit, ne pijan, ne útočný, ale mírný, ne svárlivý nebo hrabivý (I Tim 3,2-3)
Nevím, zda filosofům nezabraňuje věřit neřest zvědavosti, vyzvídající na ďáblu (O pravém náboženství)
Nesmíme být zvědaví, což je veliký úkol mírnosti (sv. Augustin, O mravech Církve XXI)
Má mírný muž ve věcech tohoto života pravidlo, potvrzené obojí Úmluvou, aby z nich nic nemiloval, nic nepokládal za žádoucí o sobě, nýbrž jako nezbytnost tohoto života a jeho povinností. Aby kolik stačí skromně užíval a citem nemiloval (sv. Augustin, O mravech Církve)
Mírností se krotí rozkoš a dychtivost (Izidor S., Etymologie)
Umírněný je, kdo ochotně všechny hříšné žádosti v sobě potlačuje a věcí dovolených užívá vždy s mírou (katechismus kardinál Tomášek)
Abychom ve štěstí nezpyšněli a v neštěstí nemalomyslněli, prosíme Tě, uslyš nás (litanie k Boží Prozřetelnosti)
Znej míru v lásce, ať je stálá; váhá kdo otálí i kdo příliš cválá (Miguel de Cervantes y Saavedra)
Řehoř V. ve II. Moralia klade mírnost mezi ctnosti základní
Nedej se strhnout svými touhami a drž na uzdě své choutky (Sir 18,30)
Čím je nějaká ctnost více k užitku druhých, tím je lepší…mírnost však krotí pouze dychtivost a potěšení toho, co náleží člověku samému (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,141)
Mírnost musí být ohledně dychtivosti největších potěšení…činnosti, kterými se zachovává přirozenost jednotlivce pokrmem a nápojem a přirozenost druhu spojením muže a ženy. A proto je mírnost zejména zaměřena na potěšení pokrmů, nápojů a pohlavního pudu (II-II,141)
Mírnost…co do pokrmu je odříkání, vzhledem k nápoji střízlivost…co do hlavního potěšení soulože je čistota…v polibcích, dotecích a objetích je cudnost…zdrženlivost, z níž se stává, že, třebaže člověk trpí nezřízenými dychtivostmi, přece vůle není přemožena…pohyb naděje a odvahy…mírní nebo krotí pokora…pohyb hněvu, tíhnoucí k pomstě krotí tichost nebo vlídnost (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,143)

7.7 Hlavní ctnosti všeobecně Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti (list Kolosanům 3,12-14)
Kristus Pán náš, má ke všem svým služebníkům a přátelům, které posílá…vedouce je předně ke svrchované chudobě duchovní, a bude-li to jeho Božské velebnosti příjemné a bude-li si ji chtít vyvolit, neméně k chudobě skutečné, za druhé k touze po potupách a pohrdání, poněvadž z těchto dvou věcí (chudoby a pohrdání) následuje pokora. Tak aby byli tři stupně; první chudoba proti bohatství; druhý potupa nebo pohrdání proti světské cti; třetí pokora proti pýše; a z tohoto trojího stupně aby přiváděli ke všemu ostatním ctnostem (sv. Ignác z L., Duchovní cvičení I týden)
Kdo chce být skutečně ctnostný, tomu je třeba, aby tělesnost stále mrtvil a chtíče svoje tlumil. Kdo Bohu opravdově chce sloužit, musí být pánem nad svými náruživostmi a představených poslouchat (sv. Josef Kalasanský)

Všemohoucí, věčný Bože, jediná naděje světa, jenž jsi hlásáním svých Proroků zjevil tajemství nynějších časů, rozmnož usmířen touhy svého lidu, neboť bez tvého vnuknutí v žádném z věřících nevzejde přírustek ctností. Skrze… (liturgie římská, modlitba na Bílou sobotu po čteních Písma)

Zakotven na pevném základě ctností a zajištěn svou trvalou vynikající pokorou a láskou, byl tak radostný a plný vlídné dobroty, že ho ti, kdo mu byli poddáni, více milovali, než se ho obávali (sv. Prokop, životopis)

Může tedy z lidských úkonů povstat ctnost člověka, zařízená k dobru, upravovanému podle pravidla lidského rozumu, pod jehož mocí a řízením stojí takové dobro. Avšak ctnost, zařizující člověka k dobru, pokud jest upravováno zákonem Božím a ne lidským rozumem, nemůže povstati z lidských úkonů, jejichž původem jest rozum, nýbrž povstává v nás pouze Boží činností. A proto Augustin, určuje takovou ctnost, položil do výměru ctnosti: „kterou Bůh v nás působí bez nás.“ (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,63)

Ach, té vlažnosti a nedbalosti v našem stavu! Tak brzo a až příliš vzdálili jsme se od prvotní horlivosti, že se život častokrát až mrzí pro tu naši pokleslost a vlažnost. Kéž by v tobě nikdy neutuchla upřímná touha prospívat v ctnostech, když jsi přece sám častěji vídal krásné příklady zbožných (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,19)
Dvojím způsobem navštěvuji své vyvolené: jednak pokušením, jednak útěchou. A denně jim dávám dvoje naučení: jedno, když kárám jejich hříchy, druhé, když je povzbuzuji, aby prospívali v ctnosti (NK III,3)
Co kdo vykonal, po tom se lidé ptají, ale jak veliká je ctnost, která ho k tomu vedla, o tom se důkladně neuvažuje (blahosl. Tomáš K., NK III,31)

7.8 pokora Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek (evangelium sv. Matouše 11,29)
„Pokora,“ učí sv. Bernard, „je základ a strážce všech ctností.“ A to právem, neboť bez pokory neujme se v duši žádná jiná ctnost. I kdyby se všemi ozdobila, všechny ji opustí, jakmile pokora ji opustí. A naopak, píše sv. František Saleský svaté Janě Františce Chantal, Bůh miluje pokoru tak, že spěchá tam, kde ji nalézá (sv. Alfons L., O pokoře P. Marie)
Tato tak krásná a potřebná ctnost nebyla na zemi známa, až Syn Boží sám sestoupil, aby svým příkladem nás o ní poučil a povzbudil, abychom jí obzvláště od něho se přiučit snažili. „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem (Mt 11,29). A jako Maria byla první a nejdokonalejší učednicí Kristovou, od něhož se všem ctnostem naučila, tak zvláště ctnosti pokory se přiučila, kterou si zasloužila, že nade všechny tvory byla povýšena…Ne snad, že by pokorná Panna mohla se považovat za hříšnici, neboť pokora je pravda, říká sv. Terezie, a Maria dobře věděla, že Boha nikdy neurazila. Také ne, jakoby nechtěla vyznat, že od Boha obdržela větší milosti nad všechny tvory, protože srdce pokorné právě proto důkazy mimořádné přízně boží uznává, aby tím více se pokořilo (sv. Alfons L., O pokoře P. Marie)
Pokorný jiným rád slouží
Pokorný netlačí se vpřed a nehledá přední místo
Pokorní milují, když si jich jiní neváží
Není pochybnosti, že pro naši hříchem pokaženou přirozenost, jak sv. Řehoř z Nyssy učí, není ctnosti těžší nad pokoru. Tím se nám však nelze vymlouvat. Nikdy nebudeme pravými dětmi Panny Marie, nestaneme-li se pokornými. Nemůžeš-li následovat její čistotu, říká sv. Bernard, následuj její pokoru (sv. Alfons L., O pokoře P. Marie)
Pokora se dělí na pokoru citů a pokoru vůle. Pokora citů spočívá v tom, abychom se považovali za ubožáky, kteří sami ze sebe nic neví a nic nemohou kromě konání zla. Totiž veškeré dobro, které máme a konáme, pochází výlučně od Boha. Co tedy máme konat, abychom byli pokornými? Nedůvěřujme nikdy svým schopnostem a rozhodnutím, ale naopak, bojme se sami sebe, nedůvěřujme sobě: pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy (Flp 2,12) (sv. Alfons z L., Návod k dobrému životu)
Svatý Filip Neri měl ve zvyku říkat: „Kdo se nebojí, již klesnul.“ Nikdy se nechlubme tím, co nám patří: našimi schopnostmi, našimi činnostmi, naším původem, našimi příbuznými atd. Je dobré, když nikdy nemluvíme o tom, co děláme, snad jen abychom ukázali naše nedostatky. Nejlépe by bylo nemluvit o sobě vůbec – ani dobře, ani špatně, protože když mluvíme špatně o sobě, může se zdát, že chválíme naši pokoru. Takto se pokora mění v pýchu. Ale naopak nepohrdejme sebou po tom, co jsme se dopustili nějaké chyby. Není to totiž výraz pokory, ale pýchy. Cílem ďábla je právě to, abychom ztratili veškerou naději a opustili snahu o dobrý život. Když zpozorujeme náš poklesek, mluvme tak, jak mluvila svatá Kateřina Sienská: „Pane, to je plod mé zahrady.“ Pokořme se a okamžitě se povznesme z vykonaného zla činem lásky a lítosti a udělejme předsevzetí: vyvarovat se ho v naději na Boží pomoc. A jestli opět klesneme, postupujme vždy stejným způsobem. Nedivme se, když vidíme poklesky druhých, mějme s nimi soucit a děkujme Bohu, že nás toho uchránil, a prosme ho, aby nás chránil od podobného poklesku i nadále. Když takto nejednáme, pokárá nás Bůh tím, že dovolí, abychom upadli do stejných hříchů, nebo dokonce ještě horších.
Považujme se za největší hříšníky na světě, a to i kdybychom věděli, že hříchy jiných jsou početnější než naše, protože před Bohem naše hříchy spáchané po obdržení tolika Božích milostí mohou být těžší než hříchy jiných lidí, přestože nejsou tak početné. Svatá Terezie napsala: „Nemysli si, že jsi pokročil na cestě k dokonalosti, jestli se nepovažuješ za nejhoršího ze všech a netoužíš být poslední ze všech. Pokora vůle spočívá v tom, že dokonce najdeme zalíbení v pohrdání u jiných lidí. Kdo si zasloužil peklo, zaslouží si, aby byl trápen zlými duchy. Ježíš Kristus chce, abychom se učili od něho, jak být tichým a pokorným srdcem: Učte se ode mne, protože jsem tichý a pokorný srdcem (Mt 11,29). Mnozí jsou pokorní ve slovech, ale ne v srdci. Říkají: „Jsem nejhorší ze všech a zasluhuji tisíc pekel.“ Ale když je někdo pohaní nebo řekne slovo, které se jim nelíbí, odvracejí se s pýchou. Podobají se ježkům, kteří okamžitě nastavují ostny, když se jich někdo dotkne. Jak to? Říkáš, že jsi nejhorší ze všech, a potom nesneseš ani jedno nemilé slovo? Člověk skutečně pokorný, říká svatý Bernard, uznává svoji slabost a chce, aby i jiní ho považovali za takového člověka. Jestli skutečně chceš být pokorný, a to i tehdy, když jsi napomenut, přijmi to s klidem a poděkuj tomu, který tě napomíná (sv. Alfons z L., Návod k dobrému životu)

Pán řekl svým učedníkům: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce a najdete svým duším odpočinutí“ (Ambrož Autpert)

Ve světě není ani nejmenší stopy pokory ve srovnání s pokorou Panny Marie (sv. Anděla z F.)

Viděl jsem po zemi rozprostřené všechny ďáblovy nástrahy, a tak jsem zanaříkal a řekl: „Kdopak jim unikne?“ A uslyšel jsem hlas, který říkal: „Pokora“ (sv. Antonín, opat)
Zamiluj si pokoru, zaštítí tě před hříchy (sv. Antonín, opat)

Jestli se mě zeptáte, jaká je první ctnost křesťana, odpovím vám, že pokora. Jestli se mě zeptáte, jaká je druhá ctnost křesťana, odpovím vám, že pokora. Jestli se mě zeptáte, jaká je třetí ctnost křesťana, odpovím vám, že pokora. Tedy kolikrát se mě zeptáte, tolikrát dostanete tu samou odpověď (sv. Augustin)
Komu nepuká srdce nebude uzdraven…Kdo jsou ti, kterým puká srdce? Pokorní. A kterým nepuká? Pyšným (sv. Augustin, k žalmu 146)
Pokorný je ten, kdo spíše volí být pohrdán v domě Páně, než bydlet ve stáncích hříšníků. Nemysli, že ten, kdo se ponižuje, stále leží, protože bylo řečeno: Bude povýšen. A nedomnívej se, že jeho povýšení se děje v očích lidí tělesným vyvyšováním (sv. Augustin, O pokání)
Pokládejte některé za skrytě vyšší, ač se jevíte lepšími (O panenství)
Míníš vystavět budovu veliké výšky? Nejprve mysli na základ pokory (sv. Augustin, O slovech Páně)

Pán nás navštívil jako lékař nemocné, aby uzdravil zastaralou nemoc naší pýchy a nabídl nám nový příklad své pokory. Vykoupil svůj lid, protože osvobodil za cenu své krve nás, kteří jsme se stali sluhy hříchu a starobylého nepřítele (sv. Beda C.)
Může se však někdo domnívat, že nějaké dobro je v bližním, jehož sám nemá, nebo že v sobě má nějaké zlo, jehož v jiném není (sv. Beda )
Neboť kdo se s pohrdáním odmítá ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s prorokem: Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje na živu. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší (sv. Beda C.. k Luk evang)

Dvanáct stupňů pokory podle Řehole sv. Benedikta: „srdcem a tělem vždy ukazovat pokoru zrakem upřeným k zemi“ „aby někdo mluvil málo slovy zdůvodněnými ne křiklavým hlasem“ „aby se snadno a ochotně nesmál“ „mlčenlivost, dokud není otázán“ „držet, co je obecné pravidlo kláštera“ „věřit a říkat, že je horší než všichni“ „vyznávat a věřit, že je nehodný a neužitečný ve všem“ „vyznávání hříchů“ „z poslušnosti se chopit trpělivě tvrdé a drsné práce“ „aby se poslušně poddal vyššímu“ „aby se netěšil z vyplnění vlastní vůle“ „aby se bál Boha a měl na paměti vše, co přikázal“

Pokora nás ospravedlňuje, ne pokoření (sv. Bernard)
Není nic velkého být pokorným v nízkém postavení, ale je veliká a mimořádná ctnost být pokorným uprostřed nejvyšších poct (sv. Bernard)

První způsob pokory je nutný ke spasení věčnému, abych se totiž, seč jsem, tak ponížil a tak pokořil k tomu cíli, abych ve všem poslouchal zákona Boha, Pána našeho, že se třeba by mne činili pánem všech věcí stvořených na tomto světě, a ani za vlastní život časný, přece nerozhodnu prolomit přikázání jak Boží, tak lidské, které mne zavazuje pod těžkým hříchem. Druhá je dokonalejší pokora než první…ani za celý svět a ani kdyby mi život brali, přece se nerozhodnu dopustit hříchu lehkého. Třetí je pokora nejdokonalejší, když se zahrnutím první…raději chudobu s Kristem chudým než bohatství, potupy s Kristem jich plným než pocty a toužit raději o tom, abych byl považován za pošetilce a blázna pro Krista, jenž byl považován za takového, než za moudrého a opatrného na tomto světě (sv. Ignác z L., Duchovní cvičení II. týden)

Isidor v X. Etymol. „pokorný se říká jako po kolenou rád“, to je držící se dole

Jen s pokorou lze získat pravé rozlišování (sv. Jan Kasián, Zvyky cenobitů)

Pokora je brána Boží a naši otcové vstoupili skrze mnoho urážek s radostí do Božího města (sv. Jan Kolobos)

Dvojí spřežení uprav: jedno totiž pýchy a spravedlnosti, jiné pak hříchu a pokory a uvidíš, že se překonává hřích, jenž převrací spravedlnost, ne vlastními silami, nýbrž silami pokory. Jinou dvojici uvidíš, přemoženou ne křehkou spravedlností, nýbrž rozměry a nadmutím pýchy (sv. Jan Z.)

Zlý duch se nebojí zbožnosti, která nemá základ v pokoře, protože ví, že ji může podlomit, kdy se mu zachce (sv. Jan Vianney)
Jako pýcha je zdrojem všech pádů, tak pokora je naopak základem všech ctností
Jestliže se hluboce ponížíte a uznáte, že jste nicotní a nic si nezasluhujete, tak vám Bůh bohatě nadělí své milosti. Jestliže se ale budete vynášet a myslet si že jste někým, odvrátí se od vás a nechá vás ve vaší bídě (sv. Jan Vianney)

Lásku živí v duši pokora (sv. Kateřina S., Dopis 238)
Bůh nenávidí pýchu a miluje pokoru (sv. Kateřina S., Dopis 230)

Bože, jenž se pyšným protivíš a milost dáváš pokorným, uděl nám ctnost pravé pokory, jejíž vzor Jednorozený tvůj věřícím na sobě ukázal, abychom nikdy vyvyšováním nevyzývali tvého hněvu, nýbrž spíše ponížením dosáhli darů tvé milosti. Skrze… (liturgie římská Prosba za pokoru vstupní modlitba)
Tato oběť, Pane, prosíme, nechť nám zjedná milost pokory a zároveň vyhostí ze srdcí našich žádostivost těla a oči i ctižádost světskou, abychom střídmě, spravedlivě a zbožně žijíce, dosáhli odměny věčné. Skrze… (liturgie římská Prosba za pokoru sekreta)
Přijetí této svátosti, Pane, nechť smyje skvrny našich hříchů a přivede nás projevováním pokory do království nebeského. Skrze… (liturgie římská Prosba za pokoru postcommunio)

Origenes k Lk 1,48: „Shlédl na pokoru své služebnice“: V podstatě je v Písmu ze ctností hlásána jen pokora, neboť Spasitel praví: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem (Mt 11,29)

Když jsme spokojeni s tím, že jsme dosáhli mnoha ctností, je dobré uvažovat o vlastní nedostatečnosti a pokořit se: místo abychom uvažovali o tom, co je vykonáno dobře, je třeba přemýšlet o tom, co se při provedení zanedbalo (sv. Řehoř v., Pastýř)
Usilujte o pokoru, která je učitelkou a matkou všech ctností (sv. Řehoř V., komentář ke knize Job)
Důvodem naší spásy byla shledána pokora Boha (sv. Řehoř V., Pastýř)
Kdo ostatní ctnosti bez pokory shromažďuje, nosí plevy na vítr (sv. Řehoř V. )

Cesta, která vede k pokoře, je tohle – zdrženlivost, modlitba k Bohu a úsilí být nižší než každý člověk (Sisoa)

Hledejte Hospodina všichni pokorní země, kteří zákon jeho činíte; hledejte spravedlnost, hledejte tichost, snad budete nějak ukryti v den hněvu Hospodinova (prorok Sofoniáš 2,3)

Jako nelze vystrojit loď bez hřebů, tak je nemožné dosáhnout spásy bez pokory (Synkletiké)

Teprve až se duše v nejhlubší pokoře takřka zničí, dovrší se její duchovní sjednocení s Bohem (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Prosím vás tedy, Bratříčku, abyste poslal své požehnání malé nule, kterou postavil Pán Bůh do vaší blízkosti (sv. Terezie z L, dopis knězi)

Musí se říci, že v člověku lze pozorovat dvojí, totiž to, co je Boží, a to, co je člověka. Člověka pak je, cokoli patří k nedostatku, ale Boží je, cokoli patří ke spáse a dokonalosti, podle onoho Ozeáš 13: „Záhuba tvá, Izraeli, je z tebe, pouze ze mne je tvá pomoc“. Avšak pokora, jak bylo řečeno, přihlíží k úctě, jíž se člověk podrobuje Bohu. A proto každý člověk podle toho, co je jeho, má se kterémukoli člověku podrobit vzhledem k tomu, co je v něm Božího. Nevyžaduje však pokora, aby to, co má Božího v sobě, podroboval tomu, co se jeví v jiném jako Boží (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,161)
Pokora, jako i ostatní ctnosti, je hlavně uvnitř v duši. Tím, že božská úcta k Bohu je příčinou pokory, nevylučuje se, že pokora je částí skromnosti nebo mírnosti (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,161)

Často velice prospívá k uchování větší pokory, když druzí znají a kárají naše chyby. Dobře proto, abychom se tím více utvrdili v pokoře (blahosl. Tomáš K., Následování Krista II,2)
Známkou duše pokorné je stále jen dobře činit a přece si nic o sobě nemyslet (NK II,6)
Ale veliké je umění žít s Ježíšem v dobrém přátelství a veliká moudrost toto přátelství si stále udržet. Buď pokorný a pokojný a bude s tebou Ježíš (NK II,8)
Má slova jsou duch a jsou život a nelze je vážit lidskými soudy. Nelze s nimi zacházet podle povrchního zalíbení, ale je nutné jim mlčky naslouchat a přijímat je s veškerou pokorou a s velikou vroucností (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III.)

Jen Pánem ať se honosí má duše, ať slyší pokorní a radují se (žalm 33,3)
Velký je Pán, a k pokorným shlíží, na dálku rozezná pyšného (žalm 137,7)

7.9 přejícnost Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým (evangelium sv. Matouše 5,43-45)
Avšak tento mladík (Jonatan vůči Davidovi), který tak velice miloval, zachoval pravidla přátelství, byl pevný vůči hrozbám, trpělivý vůči spílání, kvůli přátelství pohrdl vládou, nemyslel na slávu, ale myslel na lásku. Ty budeš králem, pravil, a já budu druhý po tobě (blahosl. Elred, O duchovním přátelství)
Přejte, aby i vám bylo přáno (sv. Ignác z A., list Římanům)
Vidíš, jak byli všichni nedokonalí? Jedni se snažili ostatních deset předstihnout, druhých deset jim závidělo. Ale jak už jsem řekl: Ukaž mi je později a uvidíš, že se všech těchto slabostí zbavili. Naslouchej Skutkům apoštolů a zjistíš, jak týž Jan, který teď vystupuje v této záležitosti, vždycky přenechává první místo Petrovi, jak při kázání, tak při konání zázraků (sv. Jan Z., homilie na Mt evangelium)
Často o tom přemýšlej, že nejsi pouhým členem Církve jako nějakého spolku, nýbrž údem tajemného (mystického) těla Kristova. Vždyť Církev je jeho tajemné tělo a my katoličtí křesťané jeho údy. Podle toho se také chovej k ostatním údům Církve vždy s dobrotivou a obětavou láskou, která se projevuje zvláště tím, že se jeden za druhého modlí a jeden druhému, pokud možno, ochotně pomáhá (katechismus kardinál Tomášek)
V době jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, pojez chléb a namoč si sousta ve víně. Posadila se poblíž ženců. Nabídl jí pražené zrní a ona pojedla, nasytila se a ještě jí zbylo. Pak vstala, aby sbírala. Bóaz přikázal svým služebníkům: I když bude sbírat i mezi snopy nevyčítejte jí to. Ano i schválně upouštějte klasy a nechte ji, ať sbírá a nenapomínejte ji (kniha Rut, 2,14-16)

7.10 štědrost Proto jsem pokládal za nutné požádat ty bratry, aby k vám šli napřed a připravili ten štědrý dar, už dříve slíbený. Až bude pohotově, ať je to štědrý dar, a ne jako když to dává lakomec! (II Kor 9,5)
Není z tvého majetku, co uštědřuješ chudákovi. Ty mu jen vracíš, co mu patří. Ty si přisvojuješ to, co bylo dáno pro společné užívání všem. Země patří všem, ne jen bohatým (sv. Ambrož, De Nabuthe)
Když uběhlo od smrti rodičů necelých šest měsíců, šel Antonín jako obvykle do chrámu Páně a cestou v duchu přemýšlel, proč apoštolové všechno opustili a šli za Spasitelem a proč věřící, o nichž se mluví ve Skutcích apoštolů, prodali majetek a všechno, co za něj utržili, skládali apoštolům k nohám na almužny pro chudé; a uvažoval, co velikého je za to čeká v nebi. Když došel uprostřed těchto úvah až do kostela, právě se tam četlo evangelium. A v něm Antonín slyšel, jak Pán říká onomu boháči: Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým. Pak přijď a následuj mě a budeš mít poklad v nebi. Antonína hned napadlo, že to byl sám Bůh, kdo mu připomněl příběh o svatých, a že to, co se četlo, patřilo vlastně jemu. A sotvaže vyšel z chrámu Páně, všechny pozemky po rodičích - patřilo mu na tři sta honů úrodných a velmi krásných polí - dal vesničanům, aby majetek nebyl jemu ani sestře na obtíž. Pak prodal také všechny movitosti a značný obnos, který z toho vytěžil, rozdal chudým. Jen něco málo nechal na sestřino zaopatření (sv. Atanáš, Život svatého Antonína)
Ze žoldu, z obchodu a z řemesla odevzdávej desátky (sv. Augustin, XVI ot. 1, hlava Desátky)
Osobní majetek. – Všechny pozemské věci náležejí Bohu. On všechno stvořil a on také vším vládne. Co kdo spravedlivě získal pro sebe, to je jeho osobním majetkem. Má právo podle zákonů Božích a lidských s ním svobodně nakládat. Nejvyšším Pánem majetku je však Bůh. Proto se každý bude jemu zodpovídat, jak s majetkem zacházel. „Slož účty ze své správy!“ (Luk. 16, 2). Podle Boží vůle správně nakládá s majetkem ten, kdo z něho těží spravedlivě, zachází s ním šetrně a užívá ho k dobrým skutkům (katechismus kardinál Tomášek)
Po smrti rodičů rozdal své jmění chudým (životopis sv. Mikuláše)
Díky jeho daru se mohly provdat tři dcery muže, který z nich chtěl udělat nevěstky (životopis sv. Mikuláše)

Ať konají dobro, obohacují se dobrými skutky a rádi štědře rozdávají (apoštol Pavel, list Timoteovi 6,18)

Štědrost je ctnost (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,117)
Vlastní látkou štědrosti jsou peníze
Vlastní úkon štědrosti je užívat peněz či bohatství
Štědrý je velmi chválen za dávání (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,117)

Hříšník si vypůjčuje a nechce platit, poctivec však štědrý jest a přece má co dávat; neb ti, jimž žehná Pán, budou vládnouti zemí, ale kterým zlořečí, vezmou za své (žalm 36,21-22)
Blaze tomu, kdo rád dá i půjčí, kdo své věci řídí podle práva (žalm 111,5)

7.11 střídmost Ať se nikdo nedopouští smyslnosti, ani nesmýšlí světsky jako Ezau: za trochu jídla prodal prvorozenecká práva. Víte dobře, jak rád by potom dostal požehnání, ale byl odmítnut; na věci už nemohl nic změnit, ačkoli se o to s pláčem pokoušel (list Židům 12,16-17)
Svatý Řehoř Turínský nazývá její život ustavičným postem a sv. Bonaventura dosvědčuje: „Nikdy by Maria takové milosti nebyla nalezla, kdyby v pokrmech nebyla nejvýš zdrženlivá, neboť milost a žádostivost pokrmů se nesrovnávají (Spec. B.V.) (sv. Alfons L., O čistotě P. Marie)
Užívej střídmě pokrm (opat sv. Antonín)
Zvykej si denně odepřít nějakou maličkost něco dovoleného z lásky k Pánu Ježíši a za pokání, zvlášť každý pátek. Tak si můžeš již na světě vytrpět tresty za své hříchy, můžeš si nashromáždit zásluhy pro nebe a upevnit svou duši v dobrém (katechismus kardinál Tomášek)
Při jídle se mísí rozkoš s nutností a neví se, co nutnost žádá a co rozkoš požaduje (sv. Řehoř V., Moralia XXX)
Radost duše a (rozkoš) srdce jest víno mírně pité. Zdraví duše i těla je střídmý nápoj (kniha Sirachovec 31,36-37)
V požívání pokrmů se lidským rozumem stanoví míra, aby neškodil zdraví těla a nepřekážel výkonu rozumu, avšak podle pravidla zákona Božího se vyžaduje, aby člověk „trýznil své tělo a uváděl ho ve službu“, skrze odpírání pokrmu, nápoje a jiných podobných věcí. Proto je jasné, že se mírnost vlitá a získaná liší druhem a týž důvod je o jiných ctnostech (sv. Tomáš. A., Summa teologická I-II,63)

7.12 čistota Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha (evangelium sv. Matouše 5,8)
Kdo může říci: „Čisté jest mé srdce, uchránil jsem se provinění?” (kniha Přísloví 20,9)
Přeslavná je Maria, která vztyčila prapor sv. panenství a rozvinula korouhev neporušené čistoty. Společnicí všech ctností byla u ní sv. čistota; či myslíš, že ta, jejímž příkladem jsou ostatní rozněcováni k touze po ctnosti andělské sama se od ní odchýlila? Ó bohatství Mariina panenství! Jako oblak dštila na zemi milost Kristovu. Psáno je o ní: „Hospodin přijde, trůnící na lehkém obláčku.“ Vpravdě lehkým obláčkem byla Maria, jež polehčila světu od břemene hříchu a po celé zemi rozšířila vůni panenství…Vzorem sv. panenství v obraze vykresleného budiž vám život Mariin, v němž jako v zrcadle září lesk sv. čistoty a krásy všech ctností. V ní máte příklad, jak máte žít. V ní jako ve vzoru vidíte, co v duši pěstovat a abyste byly horlivé žačky, popatřte především, jaká je vznešenost vaší učitelky. Co vznešenějšího nad tu, již krása odvěká vyvolila? Panna tělem, panna duchem, žádným stínem pokušení dotčená; nic vyzývavého v pohledu, nic příliš volného v řeči, nic nedosti cudného v skutku, takže zevnějšek sám byl výrazem nitra. Takovou nám ji evangelista vylíčil, takovou anděl navštívil, takovou Duch Svatý vyvolil, taková byly Maria, že její samotné život byl školou a naukou všem. Vábí-li nás tedy tato andělská učitelka čistoty, zkusme její dílo, a kdokoli si žádáš koruny, následuj jejího příkladu (sv. Ambrož)
Cítím, že nic více nesvrhuje z tvrze mužského ducha než ženské lichotky a onen dotyk těl, bez něhož nelze mít manželku (sv. Augustin, Samomluvy I)
Janovo bezženství a Abrahamovo manželství dle různosti období bojovalo pro Krista. Co je pokrm pro zachování člověka, to je soulož pro zachování rodu. A proto, jako užívání pokrmů může být bez hříchu, je-li náležitým způsobem a řádem, pokud přísluší zdraví těla, tak také užívání pohlavních věcí může být bez jakéhokoli hříchu, je-li náležitým způsobem a řádem, pokud je vhodné k cíli plození lidí. Jako bylo dobré, co činila Marta, zaměstnaná posluhou svatým, ale lepší, co Maria, naslouchající slovu Božímu, tak také chválíme dobro Zuzany v manželské čistotě, chválíme, avšak dáváme před ním přednost dobru vdovy Anny, a mnohem více Marie Panny (O dobru manželství)
Já nejsem lepší než Abraham, ale lepší je čistota svobodných než čistota manželů (O dobru manželství)
Samo panenství se nectí, protože je panenstvím, nýbrž proto, že je Bohu dáno a chrání a zachovává je vytrvalost v pobožnosti (sv. Augustin, O panenství)

Neboť co je to platné pravdu znát slovy, ale tělo znečišťovat a naplňovat činy špatnosti? Či naopak jaký má vlastně užitek čistota těla, když v duši není žádná pravda? Tyto se totiž vzájemně obšťastňují, sjednocují a jsou schopné vést boj, aby mohly člověka postavit před Boha (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Nečistý se nazývá ten, kdo je znečištěn rozkošemi (sv. Izidor S., Etymologie)

Jako je čistota ctností v ráji nejzářivější, tak temnotu dělá hlavně hřích nečistoty. Je jako černý, nejhustší závoj, který zakryje tvář a zabraňuje chlapcům vidět zhoubu, jíž jdou vstříc (sv. Jan Bosko)

Čistota přichází z nebe. Pokud o ni prosíme, tak ji dostaneme (sv. Jan Vianney)
K zachování čistoty je třeba tří věcí: život v přítomnosti Boží, modlitba a svátosti. Pomoci mohou poučné knihy, jsou potravou pro duši
Není ctnost, která by nás dělala milejšímu Bohu než ctnost čistoty a opačně žádný hřích nedělá tolik radosti zlému duchu jako smilstvo (sv. Jan V.)

Řeč s ženami buď stručná a strohá (sv. Jeroným)
Moje panictví je posvěceno v Marii a Kristus (sv. Jeroným v encyklice Sacra virginitatis Pia XII.)
K zachování čistoty více pomáhá útěk než otevřený boj…a tento útěk spočívá nejen v pečlivém varování se příležitosti k hříchu, ale během těchto bojů spočívá především v pozdvižení mysli k Tomu, jemuž jsme zasvětili své panenství
Všechny dívky a panny buď stejně miluj nebo stejně neznej. Nežij s nimi společně, nedůvěřuj ani v jejich čistotu v minulosti, nemůžeš být světější než David a moudřejší než Šalomoun (sv. Jeroným)

Varuj se všeho, co je pro mravní čistotu nebezpečné! – Pro mravní čistotu je zvlášť nebezpečné:
1. Oddávat se zahálce a nestřídmosti. Zahálka je matkou všech nepravostí, i nestydatostí a nemravností. Tak začal Davidův hřích. Nikdy nezahálej! Kde přebývá nestřídmost, tam nebývá domovem mravní čistota. Buď střídmý v požívání pokrmu a nápojů, zvláště se zdržuj nápojů alkoholických. Své tělo otužuj a udržuj v čistotě.
2. Dívat se na nemravné obrazy, sochy a číst nemravné časopisy a knihy. Pozor na oči! Zloděj oknem a hřích okem. Není radno ani dovoleno číst všechno. Leckterá kniha, byť i pěkně psaná, je jako květ, který omamuje a otravuje.
3. Lehkomyslně se scházet a přátelit s osobami druhého pohlaví. Důvěrná známost mezi osobami různého pohlaví bývá mravně nebezpečná. Není-li úmyslu a vyhlídka na brzký sňatek, je obyčejně hříšná a proto nedovolená.
4. Chodit na neslušné zábavy, neslušná představení, oddávat se neslušným tancům a vyhledávat jakékoliv nebezpečí pro mravní čistotu. Proto je mravně nebezpečné společné koupání osob různého pohlaví, společné jejich potulky v přírodě a schůzky o samotě nebo za tmy. Tím se pozbývá snadno stud, dává se také pohoršení a bývá to cesta ke hříchu (katechismus kardinál Tomášek)

Tělesné zdraví je pro život člověka v lidských očích zajisté něco dobrého. Šťasten však není ten, kdo všechno o zdraví jen zná, ale ten, kdo zdravě opravdu žije. Jestliže by totiž někdo pěl ódy na zdraví, a přitom jedl škodlivý pokrm, ze kterého vznikají v těle špatné šťávy a nemoci, k čemu by mu bylo, že velebí zdraví, když ho sužují choroby? Podobně chápejme také to, o čem jsme mluvili: Pán neříká, že je blažené něco o Bohu vědět, ale Boha v sobě mít. Říká přece: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Nezdá se mi totiž, že by se zde slibovalo tomu, kdo má čisté oko duše, že uvidí Boha jako nějaký předmět, který má před sebou. Spíše se nám zde vznosným obratem předkládá totéž, co se na jiném místě vyjadřuje jasněji: Boží království je mezi vámi. Máme tak být poučeni, že kdo očistí své srdce od všeho stvoření a ode vší vášnivosti, uzří ve své vlastní kráse obraz Boží přirozenosti (sv. Řehoř z Nyssy, Oratio 6 o blahoslavenstvích)

Nad všechen půvab je cudnost ženy, čistota její duše se nedá ničím vyvážit (kniha Sirachovec 26,15)

Jméno čistoty se bere dvojmo: ve vlastním smyslu, a tak jde o zvláštní ctnost mající zvláštní látku…v pohlavních věcech…metaforicky…čistota duchovní…II Kor 11,2: „Zaslíbil jsem vás pannu čistou, odevzdat jedinému muži, Kristu“…duchovní smilstvo, podle Jer.3: „Ty jsi smilnila s mnoha milovníky“. A tímto způsobem brána čistota je všeobecná ctnost (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,151)

Já jsem milovník čistoty a dárce veškeré svatosti. Já hledám srdce čisté, v němž je místo mého odpočinutí (Skt 7,49 – Iz 66,1) (blahosl. Tomáš K, Následování Krista IV,12 – K sv. přijímání se připravuj s velkou bedlivostí!)

Světlo svítí lidem spravedlivým, radost lidem srdce čistého (žalm 96,12)
7.13 mírnost Moudrost shůry však je předně čistá, potom pokojná, laskavá, ústupná, [k dobrému nakloněná,] plná milosrdenství a dobrého ovoce, upřímná a bez pokrytectví (list Jakubův 3,17)
Kdo chce jiné napravovat, musí napřed tomu zabránit, aby hněv nevyhnal rozum z trůnu propůjčeného od Boha, ani ho nezbavil vlády nad duší, a aby nevyvolal v jeho vlastním nitru pozdvižení, vzpouru a zmatek (sv. Dionysius Areopagita)
Velicí svatí, kteří ze svých vášní učinili upotřebitelné síly tím, že je umrtvili cvičením ve ctnostech, ovládali i svůj hněv, uměli ho uvolňovat i zadržovat podle libosti. Ale my ostatní, kdo jsme ovládáni nezkrocenými vášněmi, umíme svůj hněv pouštět s nebezpečím, že způsobí velký nepořádek (sv. František S., O lásce k Bohu X)
„Blahoslaveni pokojní, neboť oni budou slouti synové Boží.“ (Mat. 5. 9) Pokoj v rodině, se sousedy, v obci, ve státě a mezi všemi národy je podmínkou krásného soužití, síly, Božího požehnání a věčného pokoje. Ve svaté jednotě – síla Boží. Sjednoceni stojíme, rozdvojeni padáme. Katolík se nesoudí s druhými, jen když je to nevyhnutelně nutné. „Žijte v pokoji a Bůh pokoje a lásky bude s vámi!“ (2. Kor. 13, 11) (katechismus kardinál Tomášek)
Nehověj svým choutkám a siláctví a nejednej podle žádostivosti svého srdce (Sir 5,2)
7.14 píle Bratři, přikazujeme vám jménem Pána Ježíše Krista: straňte se každého bratra, který žije nespořádaně, a ne podle zásad, které jste od nás přijali. Víte sami, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž ( druhý list Soluňanům 3,6-8)
Ani jednu minutu neobětuj lenošení (opat Antonín)
Božská dobrodiní se neudělují spícím, nýbrž horlivým (sv. Ambrož, Výklad Lukášova evangelia)
Neřest je jako rez: nechceš-li, aby se železa chytila, musíš železo neustále pilovat (sv. Efrém)
Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem (Galénos z Pergamu)

Tomu, kdo dostává cvičení, velmi prospěje, vstoupí-li do nich s velkodušností a štědrostí k Stvořiteli a Pánu svému, nabízeje mu všechno své chtění a svobodu, aby jeho Božská velebnost použila tak jeho osobu, jak všechno, co má, podle své nejsvětější vůle (sv. Ignác z L., 5.úvodní poznámka k duch.cv.)
Začněme práci proti vlažnosti, neboť jak praví Písmo svaté (Přísloví 6,11 Vulgáta): “Jestliže budeš pilný, tvá sklizeň bude jako pramen.” (sv. Jan z Avily, dopis)
Práce přináší požehnání pro život pozemský, udržuje tělo i duši ve zdraví, chrání před dlouhou chvílí a před nespokojeností. Práce opatřuje člověku potřebnou obživu a pomáhá k blahobytu všem. Práce přináší požehnání i pro život věčný. Práce, kterou konáme v milosti posvěcující a s dobrým úmyslem (z lásky k Bohu, za pokání, na ty úmysly, na které se modlíme), je záslužná pro nebe. Pilná práce chrání i před mnohým pokušením a před hříchem. Zvláště práce namáhavá je pokáním za hříchy. Proto s chutí ruku k dílu a srdce k Bohu! Modli se a pracuj! V každém stavu a povolání ukládá Bůh zvláštní povinnosti (katechismus kardinál Tomášek)
Chce a nechce se člověku lenivému, ale touha pilných splněna bude (kniha Přísloví 13,4)
Ruční práce je zařízena ke čtverému. A to nejprve a hlavně k opatření živobytí…k odstranění zahálky, ze které vznikají mnohá zla…Za třetí je zařízena na krocení dychtivosti, pokud je jí trýzněno tělo…Za čtvrté pak je zařízena k dávání almužen…kdo nemá odjinud, z čeho může žít, je povinen pracovat rukama, ať má jakékoli postavení (sv. Tomáš. A., Summa teologická II-II,187)
Bez horlivosti a píle nikdy nedosáhneš ctnosti. Ochabuje-li tvá horlivost, horší se to s tebou (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,25)
Milost však nesnese zahálky a pohodlí těla (blahosl. Tomáš K, NK III,54)