Plemeno kanaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce (prorok Daniel 13,56)
Poustevník Abrahám se ptá: „Představ si, že vejdeš do své kelly a najdeš na své rohoži ženu. Dokážeš nemyslet na to, že je žena?“ „Ne, ale budu bojovat se špatnou myšlenkou, abych se jí nedotkl.“ Abrahám: „Vidíš ta vášeň nezemřela, ale žije, jenom je spoutaná.“

Maria sama dosvědčuje: „Skrze mne králové kralují“ (Přísl 8,15). Prostřednictvím mým kralují duše nejprve v životě časném na zemi nad svými vášněmi, a tak docházejí nehynoucího panování v nebesích, kde dle svědectví sv. Augustina tolik je králů, kolik obyvatel (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Otec Alvarez řekl: „Taková malá zla, nechuť, zbytečná zvědavost, projevy netrpělivosti, nedostatek zdrženlivosti, nezabíjí duši, ale oslabují ji. Když přijde nějaké těžké pokušení, nebude mít sílu se mu postavit a jistě odpadne.“ Všední hříchy tedy na jedné straně oslabují duši a na druhé straně ji zbavují Boží pomoci. Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet (2 Kor 9,6). Těchto hříchů se musí bát především ten, kdo dostal zvláštní milosti od Boha. Nejvíce se jich má bát, když tyto hříchy dostávají násilnou podobu, jako ve chvíli návalu ctižádosti, vášně, nechuti nebo neuspořádaného citu vůči nějaké osobě. Takovým duším, setrvávajícím pod vlivem vášní, se stane nezřídka to, co se někdy přihodí hazardérům, kteří přiznávají mnoho porážek, ale nakonec řeknou: „Sázím všechno,“ a ztrácí všechno, co ještě mají. Ubohá je duše, která se ocitne pod vlivem nějaké vášně. Vášeň nás totiž oslepuje a nedovoluje postřehnout to, co skutečně děláme (sv. Alfons z L., Návod k dobrému životu)

Ale kdo může uprostřed tolika vášní, jimž jsme v tělesném životě podrobeni, při tolika pokušeních, které nabízí svět, kdo může setrvat bezpečně a bez zavrávorání na cestě života? Před rozkošemi a žádostivostí je možno utéci jen s pomocí Ducha Svatého (sv. Ambrož, O útěku před světem)

Neboť ti, kdo odstoupí od mlčení, nemohou přemoci svoje vášně ani bojovat proti svému protivníkovi, protože jsou nevolníky vlastních vášní. Vy však vášně přemozte a Boží síla budiž s vámi (sv. Ammon, Epistula 12)

Bojuj co můžeš, aby tvé vnitřní skutky byly v souladu s Bohem, a překonáš vnější vášně (Arsenius)

Vášně jsou zlé, je-li láska zlá, a dobré, je-li láska dobrá (sv. Augustin, O Trojici, VIII)
Vášně duše jsou totéž co pocity
Hnutí ducha, které Řekové nazývají pathe naši pak někteří jako Cicero, pobouření, někteří pocity nebo city, někteří pak, jako řecky, výrazněji trpnosti
Kde vášeň poroučí a duch slouží, to je zvrácená domácnost; co je horšího než dům, kde muž poslouchá a žena vládne (sv. Augustin)
Bůh a svatí andělé trestají bez hněvu, bez spolucítění bídy pomáhají
Vášně duše někteří nazývají nemocemi aneb pobouřením duše
Křesťanské učení podřizuje našeho ducha Bohu, aby nám Bůh sám jej vedl a jemu pomáhal. A duchu podřizuje všechny tyto vášně, aby je krotil a mírnil a ony aby tak sloužily ve spravedlnosti a ctnosti
Bolest se jmenuje zvláště nemocí…bolest se říká v tělech (O městě Božím XIV.)
Pláč je věc hořká a přece někdy těší (Vyznání IV.)
Není nikdo, kdo by více neprchal před bolestí, nežli žádal rozkoš (sv. Augustin, „83 otázek“)
Ještě je dobré, že bolí ztráta dobra, neboť kdyby nezůstalo nějaké dobro v přirozenosti, žádného dobra ztráta by nebyla trapná (sv. Augustin, ke Gn VIII)
Když se Pán podivuje, naznačuje nám že se máme podivovat i my…taková hnutí nejsou v něm znamením pobouřeného ducha, nýbrž naukou učícího (sv. Augustin, Proti manichejcům)
Žádá si tvá duše být způsobilá a zvítězit nad tvými vášněni? Ať se podrobí tomu, co je vyšší, a zvítězí nad tím, co je nižší. A bude v tobě mír: pravý, bezpečný, spořádaný. Jaký že je řád tohoto míru? Bůh poroučí duši, duše tělu. Nic není nad to spořádanějšího (sv. Augustin, Miscellenea Augustiniana)
Radost, kterou dává svět, je marnost. Očekáváme ji s velkou touhou, ale když se dostaví, neudržíme ji. Lepší smutek toho, kdo nespravedlivě trpí, než radost toho, kdo bezpráví činí (sv. Augustin)

Všechnu péči musíme věnovat duši, skrze filosofii ji osvobodit jakoby z vězení, z místa, které ji poutá k tělesným vášním (sv. Basil V.,PG 31)
Jsou to sice krásná slova, ale náruživost je krásnější, říká nečistý (sv. Basil)

Když jsem se v srdci změnil, pochopil jsem, že on je zde…Poznal jsem jeho moc, když zmizely neřesti a slábly mé tělesné žádosti. Podle proměny a obnovy svého ducha jsem pochopil něco z jeho krásy (sv. Bernard, k Písni písní 74)
U brány vášně má smrt stanoviště (sv. Bernard)
Sebe zanedbáváš, o jiné se staráš, nedovoleného ochutnáváš, vášně mohutnějí, milost se menší, pokušení je silnější, pád do lehkého hříchu častější, práce o vlastní dokonalost mizivá nebo žádná, až konečně zabředneš do těžkého hříchu (sv. Bernard)

Kdykoli dorážela na něho pokušení a ozývala se v něm zlá vášeň, povzbuzoval se k ostražitosti a ku boji říkaje si: „Odolej, Česlave, odolej této vášni; často jiskra nepatrná bývá původem velikého požáru. Nic neni nebezpečnějšího nad med prudkým jedem otrávený!“ Proto liboval si v samotě, čítal zbožné knihy, postil se a bděl opatrně nad smysly svými (F.Ekert, Církev vítězná, blahoslavený Česlav)

Má-li duši v moci vážné ochromení jako třeba skleslost nebo truchlivost ovládá ji nepřítel a jejím prostřednictvím dělá to, co ona sama nechce (sv. Efrém, Diatessarion)

Jsou tací, kteří se při pohlavním obcování úmyslně brání plození dětí. Oddávají se rozkoši nikoliv s ohledem na potomstvo, nýbrž k ukojení svých vášní. Ďábel svedl tyto nebohé lidi do té míry, že zrazují dílo Boží a převracejí je ke svému klamavému obrazu. S takovou náruživostí úkajejí své tělesně žádosti, že jsou ochotni pošpinit jeden druhého nečistým semenem, čímž nedochází ke zplození potomstva, nýbrž jen k ukojení jejich zlých žádostí. Ba co víc, pokud muž omylem umístí sebou vydané semeno a žena otěhotní, poslyšte k jakému dalšímu zločinu se sníží! Vyjmou neutvořený plod z lůna, kdykoliv se jim zlíbí, a doslova rozdrtí potracené dítě v hmoždíři. Aby se vyhnuli nutkání zvracet, užívají pepř a další koření nebo vonné masti (sv. Epifan, Panarion)

Celý zástup vášní podléhá nadvládě vůle. Ta odmítá jejich našeptávání, odráží jejich útoky a brání jim, aby dosáhly svého. Přinejmenším stačí, když jim silně odpírá dát své svolení; bez něho jí totiž nemohou uškodit; je-li svolení odepřeno, jsou tyto vášně smyslů poraženy, ba časem i oslabeny, vysíleny, ochromeny, potlačeny, a i když nikdy nejsou zcela mrtvé, přece jen jsou utlumeny a umrtveny (sv. František S., O lásce k Bohu I)
Božský lékaři, uzdrav moji zlou vůli, utlum žár mých zlých náklonností a vášní, jelikož proti sobě samému nemám ani moci ani sil (sv. František Saleský)

Nebyl vyňat z citů a vzruchů vášní a nechtěl, abychom žádali být od toho osvobozeni. Ale nečinil z nich žádný stav duše, jen je ochutnával, jak říkal. Říkal také, že nám slouží k praktikování nejvýtečnějších ctností, abychom je upevnili v duši. Je však pravda, že měl absolutní vládu nad svými vášněmi, které ho poslouchaly jako otroci (sv. Františka Chantal o sv. Františku S.)

Co to znamená otročit vášním? Odpověď Izaiáše: „Pokud někdo otročí jakékoli vášni, ještě se nepočítá za služebníka Božího, ale je služebníkem toho, v čem je ovládán. Dokud je totiž sám uvězněný, nemůže učit nikoho, koho ovládá tatáž vášeň. Je přece pro něho hanba začít učit nebo prosit za někoho Boha dřív, než se sám osvobodí. Vždyť jak může prosit za jiného, je-li v moci té vášně sám? Není ani služebníkem Božím, ani Božím přítelem, ani synem Božím, aby mohl za druhého prosit. Naopak se musí ustavičně přimlouvat, aby byl sám vykoupen od vášní, kterým otročí. A bude si myslet, že jeho tvář je před Bohem plná hanby. Dokud totiž podléhá vášním, musí plakat, že si nezaslouží důvěrné přátelství s Bohem, to je opravdovou čistotu, kterou Bůh od člověka žádá
Ježíš není vzdálen od žádného z nás. Mezi Ním a námi stojí pouze jedna přehrada: naše vášně (poustevník Izaiáš)

Jednou přišel z daleka někdo k Donu Cafassovi a žádal ho o radu, jak přemoci vlastní vášně. Don Cafasso řekl jediné slovo: umrtvování. To stačilo člověku, který odešel spokojen. Někteří myslí, jsou-li pokoušeni některou silnou vášní, že ji přemohou, jestliže jí vyhoví. To je blud. Vášně jsou zuřiví psi, jež nic neuspokojí, a čím více se jim vyhovuje, tím více planou. Chcete držet na uzdě nestřídmost? Postěte se! Chcete přemoci lenost? Pracujte! Chcete být prosti špatných myšlenek? Umrtvujte oči, jazyk, uši, zdržujte se nevhodných řečí a četby. Jen tak donutíte vášně k mlčení, zvítězíte a budete pokojnější (sv. Jan Bosko 27.6. 1864)

Vášeň je hnutí žádostivé smyslové síly při zobrazení dobra nebo zla…Vášeň je hnutí nerozumové duše z vnímání dobra a zla (sv. Jan D.)
Očekávané zlo působí bázeň, přítomné však smutek (Jan D., O pravé víře II.)

Je strašné, když dáváme místo zlým vášním! Proto je třeba všemožně zabránit jejich vstupu. Když přepadnou duši, pak vyvolají prudký požár, jako když zapálíme stoh dřeva (sv. Jan Z.)
Začni pohrdat slávou, povznes se nad každý nával hněvu, kroť moc svých vášní, nehleď na pochlebování davu (sv. Jan Z.)

Jsou to bujní hřebci, hned jak vstanou, každý plane vášní k ženě svého bližního. Což je za to nemám ztrestat? je výrok Hospodinův (prorok Jeremiáš 5,8-9)

Plameny Božské lásky ji tak zcela pronikly, že nic pozemského nezkalilo čistotu jejích citů, nýbrž ustavičné plameny a moc vroucí lásky poutaly její vůli (sv. Jeroným, O Nanebevzetí P. Marie)
I Král 19,10 a Jan 2,17 Glossa (Jeroným) Dobrou horlivostí je stravován, kdo usiluje napravit, co vidí špatného, jestliže nemůže, trpí a vzdychá

Znovu opakuji, co jsem říkal, že této lásky (dokonalé) dosáhnete vytrvalostí, když setrváte usebraní v cele sebepoznání, které musí být obohaceno poznáním mne, aby duše nepropadla zmatku. Sebepoznáním totiž dojde k nenávisti vůči své smyslné vášni a potěšení, které jí působí útěcha. To jí bude pomáhat v bojích s ďáblem a v pronásledování od lidí, a také na cestě ke mně, protože jí budu chtít odejmout radost z duchovní útěchy pro její vlastní dobro (sv. Kateřina S., Dialog 73)
Děkuji ti, nejvyšší a věčné Dobro, protožes mi zjevil svou pravdu, úskok zlého ducha a naši vášeň, čímž jsi mi dal poznat mou nemoc (sv. Kateřina S., Dialog 108)

Nikdo spoutaný žádostmi a rozkošemi těla není hoden k tobě přistoupit a přiblížit se ti ani ti sloužit, králi slávy, neboť i pro nebeské mocnosti je tvá služba tobě veliká a hrozná (liturgie sv. Jana Z.)
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom uhasili plameny svých vášní, jenž jsi svatému Vavřinci udělil, aby přemohl žáry svých muk (liturgie římská, vstupní modlitba svátku svatého Vavřince)

Kdo se opravdově a z celého srdce odřekne věcí tohoto světa a bez jakéhokoli pokrytectví s láskou pomáhá bližnímu, rychle se osvobodí od veškerých vášní a neřestí a jeho údělem bude Boží láska a poznání (sv. Maxim V., Pět set kapitol)

My všichni, jež přemohla tělesná vášeň, nesmíme nad tím zanedbat lítost a zármutek, dřív než nás překvapí zármutek na soudu (mnich Mojžíš)

Byl vzat, aby špatnost nezměnila jeho smýšlení a lest nesvedla jeho duši. Neboť kouzlo neřesti zastírá dobro a vír vášně převrací nezkaženou mysl (kniha Moudrosti 4,11-12)

Rozejdi se svou vášní, a zítra budeš věřící (sv. Paschal I.)

Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i s jeho vášněmi a žádostmi (apoštol Pavel, Gal 5,24)

Bojuj, abys unikl těmto třem vášním, které ničí duši: lakomství, ctižádosti a pohodlnosti, protože když ty nad duší zvítězí, zabrání jí v pokroku (mnich Petr)

„Řekni mi to, jak bys poradil sobě“. Poimen: „Jestliže totiž vášně vstoupí a ty se s nimi utkáš, dodají ti osvědčenost“
Moc Boží nespočívá na člověku, který otročí vášním (Poimen)
Nemáme hubit tělo, ale vášně
To jsou ti, kdo zpívají obrazu Nabuchodonosorovu. Kdyby hudebníci nehráli lidem na sambuku, oni by se tomu obrazu neklaněli. Podobně obluzují nepřátelé duši tělesnými vášněmi (Poimen)

Jako oheň pálí dříví, tak má mnišská práce spalovat vášně (poustevník, neznámý)
Suchá a pravidelná strava spojená s láskou uvádí mnicha rychleji do přístavu, kde na něj už nedorážejí vášně (poustevník, neznámý)
Jako nemůže nikdo ublížit člověku, který je nablízku císaři, tak ani Satan nemůže dělat nic s námi, jestliže je naše duše blízko Bohu. Vždyť Bůh říká: „Přibližujte se ke mně a já se přiblížím k vám.“ Protože se ale ustavičně necháváme rozptylovat, nepřítel naši nebohou duši lehko odvleče do nepočestných vášní (poustevník, neznámý)

Potěšení z nazírání nemá protilehlého smutku (sv. Řehoř z Nyssy )
Každý smutek je zlo svou vlastní přirozeností (sv. Řehoř z Nyssy )
Tak jako ten, kdo je ve světle, nemůže zároveň vidět tmu, právě tak se ani ten, kdo upřeně hledí na Krista, nemůže upnout na něco marného (sv. Řehoř z Nyssy, Výklad knihy Kazatel)
Vždyť čistota, oproštěnost od hříchů a vášní a rozchod s veškerým zlem jsou něčím božským (O blahoslavenstvích)
Co je totiž konáno, myšleno nebo říkáno pod vlivem vášně nese pečeť Božího Odpůrce. Ten špiní perlu duše vášněmi, jako by ji mazal blátem, a tak ničí její vzácný lesk (O křesťanské dokonalosti)
Netečnost je smutek odnímající hlas; úzkost je smutek zatěžující; závist je smutek z cizích dober; milosrdenství smutek z cizího zla (sv. Řehoř z Nyssy)

Kdokoli tedy ducha v pýše pozvedá, kdokoli je zmítán vášněmi lakoty, kdokoli se poskvrňuje nečistotami chlípnosti, ten zavírá bránu srdce před pravdou. A aby Pán k němu nepřišel, ohradu ducha závorami nepravostí zajišťuje (sv. Řehoř V., homilie 7)
Jest však věděti, že trpělivým se obyčejně přihází, že sice v tu chvíli, kdy snášejí protivenství nebo slyší urážky, necítí žádnou bolest; a osvědčují
trpělivost tak, že pečují i o uchování nevinnosti srdce; když však si zakrátko připomenou, co zakusili, začnou býti podněcováni neobyčejně mocným ohněm bolesti; vyhledávají příležitost k odplatě a rozsuzujíce sami sebe, ztrácejí ve svém zpěčování mírnost, kterou osvědčovali v snášení (homilie 35)
Protože se totiž jeden zabývá pozemskou prací, jiný zase je oddán záležitostem tohoto světa a tak opomíjejí rozjímati tajemství vtělení Páně a žiti podle něho, je to, jako by odcházejíce na statek nebo zaobchodem zdráhali se jiti na svatbu královu. A často - a to je vážnější - někteří nejen odmítají milost zvoucího, nýbrž i pracují proti ní (sv. Řehoř V., homilie 38)

Nedávej se unášeti vášní své duše jako býkem, aby snad nebyla zničena síla tvá šílenstvím, aby listí tvé nesnědla a ovoce tvé nezkazila, abys nezůstal jako suchý strom na poušti (kniha Sirachovec 6,2-3)
Nehoň se za svými vášněmi, opanuj své choutky. Popřeješ-li své duši rozkoš z vášně, vydá tě škodolibé radosti tvých nepřátel(Sir 18,30-31)

Neboť kdo jest s to, aby umrtvil své vášně, potlačil své choutky, přemohl až k nejmenšímu hnutí svou vlastní vůli, vykoná zajisté dílo u Boha mnohem záslužnější, nežli kdyby se tělesným trýzněním okrvavěl, nebo se posty mořil jako dávní poustevníci, anebo na víru obrátil tisíce nevěrců a hříšníků, ale při tom od jediné z svých vášní opanovati se dal a od ní neopouštěl. A zajisté ačkoliv obrácení jedné jediné duše samo sebou jest skutek Bohu milejší nežli umrtvení kterékoliv nezřízené žádosti; nic méně však budiž péčí jednoho každého k tomu, co Bůh zvláště od něho žádá. Ale co Bůh především od nás žádá jest, abychom přemáhali vášně své; tento vnitřní boj jest mu milejší, nežli kdybychom mu s srdcem, plným nezřízených žádostí, sebě větší věrnosť jinak osvědčovali (Scupoli, Duchovní boj)
Nedůvěřiti sobě samému jest ctnost v duchovním boji tak nevyhnutelně potřebná, že bez ní nelze, neřku všecky nepřátelé své, ale ani sebe menší vášeň přemoci (Scupoli, Duchovní boj 2)

Proč ode mne vášně neodcházejí? Odpověď Sisoa: Máš v sobě uvnitř jejich nástroje. Vrať jim jejich zástavu a ony odejdou

Podle žádosti smyslové se mění člověk…člověku ve vášni se zdá něco prospěšné, co se tak nejeví mimo vášeň: jako rozhněvanému se zdá dobré, co se nezdá klidnému (sv. Tomáš. A., Summa teologická I-II,9)
K dokonalosti mravního nebo lidského dobra patří, že jsou vášně řízeny rozumem (I-II, 24)
Vášně jsou dobrovolné buď proto, že je řídí vůle, anebo proto, že jim vůle neodporuje (I-II, 24)
Potěšení smyslové žádosti nejsou pravidlem mravní dobroty nebo špatnosti, neboť pokrm obecně těší v žádosti smyslové dobré i zlé. Ale vůle dobrých se těší z něho podle shodnosti s rozumem, o kterou se nestará vůle zlých (I-II,34)
Milosrdenství je smutek z cizího zla, které se však hodnotí jako vlastní…z cizího dobra, pokud však se hodnotí cizí dobro jako vlastní zlo, a tak je závist…účinek smutku…odnímá útěk, a tak je úzkost, která tak zatěžuje ducha, že nejeví žádné útočiště…jiným slovem stísněnost…netečnost odnímá hlas, protože mezi všemi zevnějšími pohyby hlas nejvíce vyjadřuje vnitřní pojem a cit nejen u lidí (I-II,35)
Příčina potěšení a smutku, totiž láska, dříve přihlíží k dobru než ke zlu (I-II,36)
Ztráta dobra se vnímá pod pojmem zla, jakož i ztráta zla se vnímá pod pojmem dobra
Více nás bolí odnětí dober přítomných, ze kterých se již těšíme, než budoucích, po kterých dychtíme
Jako láska nebo žádost dobra je příčinou bolesti, tak také láska nebo žádost je příčinou jednoty
Ne každá jednota dokonává ráz dobra, ale jen ta, na níž závisí dokonalé bytí věci (I-II,36)
Vnitřní bolest, jestliže velmi zesílí, tak strhuje pozornost, že se člověk nemůže naučit ničemu novému. Proto i Řehoř pro smutek přestal vykládat Ezechiela (I-II,37)
Jestliže však tolik přeroste síla zla, že vyloučí naději vyváznout, tu je jednoduše zabráněno také vnitřnímu pohybu sevřeného ducha, že se nemůže obrátit ani sem ani tam. A někdy se také zabrání zevnějšímu pohybu těla, takže člověk zůstane strnulý sám v sobě (I-II,37)
Nikdy to, co konáme se smutkem, nekonáme tak dobře, jako to, co konáme s potěšením nebo bez smutku…jiným způsobem…se taková činnost ze smutku nutně zvětšuje, čím je někdo více smutný z nějaké věci, tím více usiluje zapudit smutek, dokud je naděje na zapuzení
Smutek nejvíce ze všech vášní duše škodí tělu. A důvodem toho je, že smutek odporuje lidskému životu (I-II,37)
Jako tedy každé spočinutí těla přináší lék proti každé únavě, pocházející z jakékoli nepřirozené příčiny, tak každé potěšení přináší lék na zmírnění každého smutku, ať pochází z čehokoli (I-II,38)
Slzy a sténání přirozeně mírní smutek. A to z dvojího důvodu. A to nejprve, protože každé škodlivé, uvnitř zavřené, více trápí, protože se více znásobuje pozornost na ně; ale když se vyleje navenek, tu se pozornost duše jaksi rozptýlí…když lidé, kteří jsou v zármutcích, svůj smutek navenek projeví buď pláčem nebo sténáním nebo také slovem, mírní se smutek…je vždy člověku potěšením činnost příhodná podle uzpůsobení, ve kterém je. Pláč pak a sténání jsou nějaké činnosti příhodné zarmoucenému a rozbolestněnému (I-II,38)
Jako potěšení z dobra působí, že se dobro toužebněji hledá, tak smutek ze zla působí, že před zlem se prudčeji utíká (I-II,39,3)
Musí se říci, že je nemožné, aby nějaký smutek či bolest bylo nejvyšší zlo člověka
Větším zlem je zlo duše než zlo těla (I-II,39)
Rozlišovat: protože vášeň je někdy tak velká, že zcela odnímá užívání rozumu, jak patrné na těch, kteří šílí láskou nebo hněvem; a tehdy, byla-li taková vášeň dobrovolná od počátku, úkon se přičítá za hřích, protože je dobrovolný v příčině, jak bylo také řečeno o opilosti. Jestliže však příčina nebyla dobrovolná, nýbrž přirozená…z nemoci nebo nějaké takové příčiny…úkon je úplně nedobrovolný, a v důsledku je od hříchu omluven (I-II,77)
Duše Kristova mohla vnitřně postřehnout něco jako škodlivé i pro sebe jako bylo jeho utrpení a smrt i pro jiné jako hřích učedníků nebo také Židů, co jej zabíjeli. A proto jako mohla být v Kristu pravá bolest, tak mohl být v něm pravý smutek, ovšem jiným způsobem než je u nás (III,15)
Jako smutek má příčinu v postřehnutí přítomného zla, tak strach má příčinu v postřehnutí zla budoucího…tím způsobem v Kristu byl strach jako i smutek (III,15)
Údiv je o něčem novém a nezvyklém…mluvíme-li o Kristu co do vědění božského a vědění blaženého nebo také vlitého, nebylo v Kristu údivu. Mluvíme-li však o něm co do vědění zkušenostního, tak mohl v něm být údiv
Nemohl být v Kristu hněv…jako neřest…podle řádu spravedlnosti…hněv jako horlivost, praví Augustin k Janovu evang. : „je stravován horlivostí o dům Boží, jenž touží napravit všechno zvrácené a když nemůže napravit, snáší to a lká“. A takový byl hněv v Kristu (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,15)

Nás však příliš ovládají různé náruživosti a také se příliš staráme o věci pomíjející. Zřídka též usilujeme jen jednu svou chybu z kořene vymítit a nerozněcujeme se tak, abychom den ze dne víc a více v dobrém prospívali. Proto zůstáváme chladní nebo aspoň vlažní (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,11)
Vlastní a největší překážka vězí v nás samých, protože nebýváme prosti vášní a zlých žádostí a nesnažíme se doopravdy nastoupit cestu dokonalosti, po které kráčeli svatí (NK I,11)
Máme-li za to, že všechen pokrok duchovní spočívá jen v tom, když zachováváme vnější pravidla, brzo bude konec naší zbožnosti. Ale přiložme sekeru ke kořeni (Mt 3,10), abychom se očistili od různých náruživostí a tak dosáhli pokojné mysli (NK I,11)
Skrytá touha smyslů láká tě ven k vycházkám, ale když uplyne ustanovený čas, co jiného si přinášíš domů nežli obtížené svědomí a roztržitou mysl? (NK I,20)
Bolestně lituj, že jsi ještě tolik tělesný a mysl tvá světská a žes dosud tak málo umrtvil své náruživosti a že se v tobě stále ozývá zlá žádostivost a nebdíš dost ostražitě nad svými smysly a často tě opřádají pošetilé představy; že si tolik všímáš, co se děje ve světě, a tak málo dbáš, co se děje v tvém nitru; žes tak lehkovážný k smíchu a k nevázanosti, a tak tvrdý k pláči a zkroušenosti; že tak rád, kde jen můžeš, si uvolňuješ kázeń a hledáš pohodlí těla, ale dlouho váháš, jde-li o přísnější kázeň nebo větší horlivost; žes tolik zvědav uslyšet něco nového nebo vidět něco pěkného, ale tolik lenivý chopit se nižší a potupnější práce; žes tolik chtivý mnoho mít, ale tolik skoupý někomu něco dát, a tak houževnatý všechno jen pro sebe si podržet; tak nerozvážný v řeči, tak nezdrženlivý v mlčení; tak nespořádaný ve svých způsobech, tak unáhlený v jednání; tak chtivý jídla, tak hluchý slyšet slovo Boží; že s takovým spěchem hledáš odpočinku, ale tak liknavě se máš k práci; žes tak bdělý při marných rozpravách, ale tak ospalý při svatém bdění; žes tak nedočkavý, když máš mít mysl usebranou a místo toho tak těkavý. Tak nedbalý v modlitbě, tak vlažný při mši svaté, tak suchopárný při svatém přijímání; že býváš tak snadno roztržitý a tak zřídka usebraný; tak popudlivý k hněvu a podrážděný jiným ubližovat; že tak rád jiné přísně posuzuješ a káráš; že býváš příliš nevázaný v štěstí a celý skleslý v neštěstí; že míváš plno dobrých předsevzetí, ale tak málo dobrého konáš (blahosl. Tomáš K, NK IV,7 – Zpytujme svědomí a čiňme dobré předsevzetí)