Kdo by se však rouhal Duchu Svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem (evangelium sv. Marka 3,29)

Ti, kdo zoufají nad odpuštěním hříchů nebo kteří bez zásluh spoléhají na milosrdenství Boží, hřeší proti Duchu Svatému (sv. Augustin, O víře Petrovi)
Kdo v zatvrzelosti mysli uzavře den poslední, je vinen hříchem proti Duchu Svatému (Enchirid.)
Nekajícnost je hříchem proti Duchu Svatému (sv. Augustin, O slovech Páně)
Pochodněmi závisti napadat bratrství je hřešit proti Duchu Svatému (Řeč Pán na Hoře)
Tak veliká je záhuba tohoto hříchu (proti Duchu Sv.), že nemůže na sebe vzít pokoru prosby (sv. Augustin, Řeč Pána na Hoře)

Kornel a Lapide: Jako lilium léčí ránu uštknutím jedovatého hada způsobenou, tak i vzývání Panny Marie je silný a hojící prostředek k přemáhání všech pokušení, zvláště pak proti čistotě, čemu každodenní zkušenost nasvědčuje (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Nechtít poslouchat je odporovat Duchu Svatému (sv. Bernard, O prominutí a přikázáních)

Ti, kteří jsou na začátku cesty, znají, jak jsem již říkal, tvář rozhněvaného Boha. Avšak ti, kteří na cestě již trochu postoupili, znají tvář Boha přívětivého. Kdyby to bylo opačně, mohli by těžce hřešit proti Duchu Svatému. Představ si duši, která činí něco zlého, dívá se na Boha, a vidí, že je milosrdný. Jestliže není přesvědčena o tom, že je také spravedlivý, hřeší proti Duchu Svatému. Anebo si představ duši, která již vykročila na cestu dobra, dělá pokrok a domnívá se, že Bůh je jen spravedlivý. Jestliže nepřipouští, že je také milosrdný, hřeší proti Duchu Svatému. Zlým lidem a hříšníkům se často zdá, že mají právo považovat Boha jen za milosrdného. A naopak ti, kteří žijí ctnostně, se bojí, že se jim milosrdenství Božího nedostane. Na prvních dvou stupních duchovního rozvoje jsou tedy nejčastějšími hříchy buď přílišná jistota, že dosáhneme Božího milosrdenství, anebo naopak absence naděje, že se nám ho dostane (sv. Bernardin ze Sieny, O dokonalosti křesťanské)

Jako vosk na plamenu ohně se rozehřívá, tak i ďábel pozbývá své moci na duše, které sladké jméno Maria často vzývají a obzvláště na duše, které ji následují (sv. Bonaventura, Spec. B.M)
Maria sama hledá, kdo by zbožně a uctivě se k ní přiblížil, takové miluje, takové živí, takové za své děti přijímá (sv. Bonaventura, Stim. div. amor.)

Jako dýcháním se projevuje život, tak i častým vzýváním jména Panny Marie prozrazujeme, že buď v stavu Boží milosti již žijeme anebo se s Bohem brzy smíříme, neboť toto mocné jméno má sílu spásu a život dát tomu, kdo je zbožně vzývá (sv. German, De Zona Deip.; způsob prevence hříchů proti Duchu Sv.)

Hříchy proti Duchu Svatému jsou: 1. Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (např. lidé před potopou) 2. Zoufat nad milosrdenstvím Božím (např. Jidáš) 3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (např. Židé za časů Pána Ježíše) 4. Nepřát a závidět bližnímu milosti Boží (např. Kain) 5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání (např. farao) 6. Setrvat tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (např. lotr po levici Pána Ježíše na Kalvárii) (Katechimus kardinál Tomášek)

Athanáš, Hilárius, Ambrož, Jeroným a Jan Z. učí, že je hříchem proti Duchu Svatému, když se doslova řekne něco rouhavého proti Duchu Svatému… Augustin pak v knize O slovech Páně učí, že rouhání či hřích proti Duchu Svatému je konečná nekajícnost, když totiž někdo setrvá ve smrtelném hříchu až do smrti… Jiní pak…tvrdí, že hříchem proti Otci je, když se hřeší ze slabosti, hříchem proti Synu, když se hřeší z nevědomosti a hříchem proti Duchu Svatému, když se hřeší z jisté zloby, to je ze samého vyvolení zla…co brání hříchu jsou účinky Ducha Svatého (sv. Tomáš Akvinský, Summa teologická II-II,14)
Není každá neposlušnost hřích proti Duchu Svatému, nýbrž jen ten, co je ze zatvrzelosti (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,105)