4.1 Všeobecně

Počet dvanácti plodů, od Apoštola vypočítávaný, je vhodný; a mohou být naznačeny v dvanácti plodech, o nichž se praví ve Zjevení 22,2 „S obou stran řeky strom života, nesoucí dvanáct plodů“ (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,70)
Maria se nazývá javorem: Jako javor vyvýšena jsem (Sir 24,19). To buď hříšníkům znamením, že jako javor pocestným stín poskytuje a chladem svým od parna slunečního chrání, tak i Maria hříšníky zve, aby ve stínu její ochrany se skryli, vidí-li, že hněv Božské spravedlnosti proti nim vzplanul (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Vznešená Rodičko Boží Maria, se sv. Bernardem volám k tobě: „Mluv Paní, neboť Syn tvůj tě slyší a všeho dosáhneš zač prosíš (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Maria je plná milostí a je nazývána plná milostí, poněvadž Duch Svatý, který na ni sestoupil, Ji ozdobil všemi ctnostmi, ano, Ona přetékala milostí, byla ve všem naplněna milostí Ducha Svatého, byla také plná božských charismat (sv. Atanáš)

Nakolik se vzmáhá tělo, tolik chřadne duše. Nakolik chřadne tělo, tolik se vzmáhá duše (Daniel)

Všechny plody Ducha Svatého jsou dobré (sv. Jan Vianney)

Běda duši, nemá-li Krista, který by ji pilně obdělával, aby mohla přinášet dobré ovoce Ducha! Neboť zpustne, zaroste trním a hložím, nepřinese plody a nakonec bude vypálena. Běda duši, nepřebývá-li v ní její Pán, Kristus! Neboť zpustne, naplní ji zápach vášní a stane se příbytkem zla (sv. Makarius, homilie 28)

Dokonalé očištění ode všech smyslových sklonů a žádostí konečně vede ke svobodě ducha, v níž dozrává dvanáct plodů Ducha Svatého (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Jméno plod je přeneseno z tělesného na duchovní. Nazývá se tělesným plodem, co vzejde z rostliny…plodem člověka poslední cíl člověka, který má užívat…od člověka podle vyšší síly, kterou je síla Ducha Svatého, tak se činnost nazývá plodem Ducha Svatého, jako z nějakého božského semene: praví I Jan 3,9 „Každý, kdo je zrozen z Boha nečiní hřích, protože jeho semeno v něm zůstává“ (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,70)
Všechna blahoslavenství lze nazvat plody, ale ne obráceně
První pak uzpůsobení lidské mysli vůči dobru je skrze lásku, jež je první citem a kořenem všech citů…A proto v plodech Ducha Svatého se nejprve udává láska, v níž je zvláště dáván Duch Svatý…Řím 5,5: „Láska Boží je vylita v srdcích našich skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.“ Z milování přátelského nutně následuje radost. Neboť každý milující se raduje ze spojení s milovaným. Láska pak vždycky má přítomného Boha, jejž miluje; Jan 4,16: „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm“…důsledkem lásky je radost…dokonáním radosti pokoj ve dvojím…od zevnějšího pobouření…v uklidnění těkavé touhy…ve zlech se mysl chová dobře ve dvojím…nebyla pobuřována hrozícími zly…trpělivost…nebyla bouřena z odkladu dober, což patří do shovívavosti…k bližním… vůle konat dobro…dobrota…provedení dobročinnosti…dobrotivost…klidně snášejí zla…tichost, která krotí hněv…nejen ve hněvu bližním neškodit, nýbrž také ani v podvodu a ve lsti. A k tomu patří víra jako věrnost…skromnost, která zachovává míru ve všech slovech a skutcích…čistota zdržuje člověka od nedovoleného, zdrženlivost pak také od dovoleného
Podle obecného rázu…plody Ducha Svatého odporují skutkům těla (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,70)

Pokornému (Bůh) zjevuje svá tajemství (Mt 11,23), sladce ho k sobě vábí a zve (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,2 – Pokorná oddanost)

4.2 Láska

A kdybych měl (dar) prorokování a znal všechna tajemství a měl i poznání o všem a kdybych měl všechnu víru, že bych hory přenášel, kdybych však lásky neměl, ničím bych nebyl (první list Korinťanům 13,2)

Jestli chceme získat lásku k Ježíši, musíme se zbavit veškerého čistě pozemského citu. Kolik lásky projevujeme pouze stvořením, tolik jí odebíráme Bohu (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Jestli chceme, aby i v našich slovech byla láska k bližnímu, pak:
a) Musíme se vyvarovat špatných výroků o jiných. Kdo nactiutrhá a šíří klepy, ten se nemůže líbit ani Bohu, ani lidem. Bohu a lidem se líbí ten, kdo mluví dobře o všech, a pokud nemůže ospravedlnit špatný skutek, snaží se přinejmenším obrátit pozornost na dobrý záměr.
b) Vyvarujme se toho, abychom někomu neopakovali špatná slova, která o něm někdo jiný vyslovil. Z toho totiž pochází někdy i dlouhotrvající nepřátelství, a dokonce msta. Písmo svaté říká, že kdo rozsévá nesváry, nezaslouží si Boží lásku.
c) Dejme si pozor, abychom nezranili bližního nějakým zraňujícím slovem, a to ani žertem. Uvědom si: Bylo by mi příjemné, kdybych byl vystaven posměchu tak, jak to dělám svému bližnímu já?
d) Vyhýbejme se též stálému odporování druhým. Někdy z naprosto malicherných důvodů dochází k odporování jednoho druhému, které může vést až k urážkám a vzájemnému zraňování, a to pak zanechává v srdcích hluboké rány. Chraňme se i nadměrné kritičnosti, jak je tomu u těch, kteří bez vážného důvodu odporují jiným úplně ve všem. Když je třeba, vyslov svůj názor a potom zachovej klid.
e) Vůči všem užívejme milá slova. Platí to i o našem chování k podřízeným. Varujme se klení a urážek. A když na nás bližní v hněvu směřuje urážlivá slova, odpovězme mu s vlídností – celá hádka okamžitě skončí. Vlídná odpověď odvrací rozhořčení (Př 15,1). A pokud jsme rozhořčeni kvůli bližnímu, snažme se v tu chvíli nic neříkat. V opačném případě by nás mohly ovládnout emoce a přivést nás až k fyzické výměně názorů, čehož bychom jistě později litovali. Svatý František Saleský říkal: „Nikdy jsem později nepocítil bolestné následky toho, čeho jsem již dříve litoval.“
f) Pravidlem našeho chování má být to, abychom mlčeli do té doby, dokud se vnitřně neuklidníme. Podobně, když je podrážděn náš bližní, nesnažme se ho hned okamžitě napomínat (jen snad kdyby to bylo nezbytně nutné). V takovém jeho stavu totiž naše slova nebudou přesvědčivá a nepřinesou očekávaný užitek (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Ó zkormoucená Matko, kdybys méně milovala svého Syna, kdybys ho méně hodným lásky nalezla anebo kdyby tě méně miloval, byla by dojista i bolest tvá při oběti jeho života menší. Nikdy však nebylo a nebude matky, která by více milovala svého syna, nežli ty a nikdy nebylo a nebude syna lásky hodnějšího nežli Pán Ježíš (sv. Alfons L., O očišťování P. Marie)
Ó Královno má a Matko, raduji se z tvé vznešenosti a i život hodlám ochotně obětovat, než abych dopustil, aby tvá sláva byla, kdyby bylo možná, v nejmenším zkrácena. Kéž bych svou krví mohl všechny lidi celého světa pohnout, aby tebe vznešená Královno ctili a milovali! (sv. Alfons L., O loretánských litaniích)

Amor meus pondus meum – Moje láska je vahou všeho (sv. Augustin)
Miluj Církev katolickou, všeobecnou, miluj Církev Kristovu a láskou k ní přijímáš Ducha Svatého, spojíš-li se s ní láskou a raduješ-li se v katolickém jménu a víře. Buď si jistý, že ho přijmeš. Jak velkou nádobu víry si však přineseš k prameni, tolik si také nabereš (k Janovu evang.)
Každý má Ducha Svatého v té míře, v jaké miluje Kristovu Církev (k Janovu evangeliu)
Neboť čím vřelejší je láska, tím velkolepější je to, co působí (list Probě)
„Láska je nám vylita do srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Není nic vznešenějšího nad tento Boží dar. To jediné odděluje syny věčného království od synů věčného zavržení. Skrze Ducha Svatého jsou dávány i jiné dary, ale bez lásky neznamenají nic. Bez lásky sice víra může být, ale nic nepomůže (sv. Augustin, de Trinitate)

„I velbloudům tvým navážím vody, dokud se všichni nenapojí“ (Gen 24,19 o Rebece). Sv. Bernard obrací se proto k Marii takto: „Ó Paní, nejen služebníku Abrahamovi, ale i jeho velbloudům podej vody z přetékajícího svého vědra.“ (sv. Bonaventura, In Sign magn.)
Za druhé je třeba oheň rozpálit, a to tak, že se touha obrátí ke Snoubencově lásce. Dělá se to tak, že přirovnáváme lásku k sobě samým nebo k touze nebešťanů nebo k samotnému Snoubenci. Činí tak ten, kdo zvažuje, že láska může vynahradit každý nedostatek, že láska dává blaženým úplnou hojnost všeho dobra, že láska poskytuje Jeho nejvýše žádoucí přítomnost. To vše rozpaluje touhu (sv. Bonaventura, Trojí cesta)
Co asi pohnulo Marii s chvátáním spěchat k Alžbětě, ne-li vroucí láska jejího srdce? (sv. Bonaventura, Spec. B.V.)

Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti (apoštol Jan, I Jan 4,12)

Obličej Panny jevil skromnost, duše její pokoru, slova její lásku, vycházející ze spořádaného nitra (sv. Jan D., De fide orthod.)

V Kazimírově srdci byla vylita Boží láska, téměř neuvěřitelná, nepředstíraná, upřímná. Planul láskou Svatého Ducha k všemohoucímu Bohu s takovou silou a z hloubi srdce jí zaplavoval své bližní natolik, že nic mu nebylo příjemnějšího a po ničem více netoužil, než aby nejen rozdal všechno, co mu patřilo, ale aby i sebe sama zcela obětoval Kristovým chudým, poutníkům, nemocným zajatcům a trpícím lidem a beze zbytku se jim rozdal (sv. Kazimír, životopis)

Bože, jenž činíš, že milujícím tebe všecko prospívá, dej srdcím našim neoblomný cit své lásky, aby touhy, jež tvým vnuknutím povstávají, žádným pokušením nemohly změněny býti. Skrze… (liturgie římská Prosba za lásku vstupní modlitba)

Lépe jest pozván býti na zelí s láskou, nežli na krmné tele s nenávistí (kniha Přísloví 15,17)

A čím je duše ve víře čistší a dokonalejší, tím hojnější je míra vlité lásky a podle míry této lásky ji Duch Svatý osvěcuje a udílí své dary (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Milovat znamená dát všechno a dát sebe sama (sv. Terezie z L., Proč Tě miluji, Maria, P ⁵⁴⁄₂₂).
Protože nemohu nalézt žádného tvora, který by mě uspokojil, chci dát všechno Ježíši, nechci dát tvoru ani atom své lásky. Kéž mi dává Ježíš stále chápat, že jenom on je dokonalým štěstím, i když se zdá nepřítomným! (sv. Terezie z L., dopis)
Čím víc postupujeme v životě, tím víc milujeme Ježíše, a protože se navzájem milujeme v Něm, stává se naše láska tak silnou (sv. Terezie, dopis Celině)

Láska není něco stvořeného v duši, ale je to sám Duch Svatý, v duši přebývající (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,23)
Láska v nás nemůže být ani od přirozenosti, ani není nabytá přirozenými silami, ale skrze vlití Ducha Svatého, jenž je láskou Otce a Syna, a podíl na ní v nás je sama láska stvořená
Velikost lásky nezávisí na stavu přirozenosti, ani na schopnosti přirozené síly, nýbrž jedině na vůli Ducha Svatého, udělujícího své dary, jak chce (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,24)

Skutečně blíží se těm, již ho ctí, pomoc jeho, aby zas sídlila sláva v naší zemi, láska a věrnost aby se potkávaly, spravedlnost s pokojem aby se líbala, aby věrnost, vyrůstala ze země, a spravedlnost vyhledala s nebe (žalm 84,10-12)

4.3 Radost

Radujte se v Pánu vždycky! Opakuji: Radujte se! Vaše laskavost budiž známa všem lidem; Pán je blízko! (list Filipanům 4,4-5)
Apoštol nám přikazuje radovat se, ale v Pánu, ne v duchu světa. Neboť kdo chce být přítelem světa, říká Písmo, stává se nepřítelem Božím…radujte se v Pánu, ne v duchu světa. To znamená, radujte se z pravdy, ne ze špatnosti. Radujte se z naděje na věčný život, ne z marnosti tohoto světa (sv. Augustin, Sermo 171)
Matka Boží sama sdělila sv. Mechtildě, že žádné pozdravení jí není vítanější než Zdrávas Maria. Kdo Marii pozdravuje, toho ona pozdraví. Sv. Bernard jednou zaslechl z obrazu P. Marie zcela zřetelně slova: „Ave Bernarde – buď pozdraven Bernarde!“ a sv. Bonaventura: „Ráda nás pozdravuje nějakou milostí, když ji rádi pozdravujeme Zdrávasem” (sv. Alfons L., Pobožnosti k uctění Rodičky Boží)
Je třeba, abychom zachovali trpělivost v období duchovní prázdnoty. Pro duši je takovéto období nepochybně velmi bolestnou zkušeností. Ale právě tímto způsobem Bůh zkouší lásku svých vyvolených. Skloň se v tomto období před Bohem a svěř se do jeho vůle, oddej se mu úplně. Dbej také o to, abys nezanedbával nic ze svých úkonů zbožnosti: modlitbu, slavení svátostí, adoraci, duchovní četbu. Tehdy budeš pociťovat únavu, vše budeš dělat s obtížemi a bude se ti zdát, že to nemá žádnou cenu a že je to ztráta času. Ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Když jsme vytrvalí, přestože nezakoušíme radost, způsobujeme tak velkou radost Pánu Bohu (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Opakuji: radujte se! Vybízí nás, aby stále více rostla naše radost z Boha a z plnění jeho přikázání, neboť čím více se budeme v tomto světě snažit přijmout přikázání našeho Pána Boha za své, tím budeme šťastnější v budoucím životě a tím větší slávu si získáme u Boha (sv. Ambrož, výklad listu Fil)

Radost panen Kristových, z Krista, v Kristu, s Kristem, od Krista, skrze Krista, k vůli Kristu. Radosti, vyhrazené pannám Kristovým, nejsou tytéž, jako radosti těch, které nejsou pannami, i když jsou Kristovy (sv. Augustin, O svaté nevinnosti)

Radost je nějaký druh potěšení (Avicenna, O duši)

Nuže, zapřísahám vás, bratři, i my buďme na stráži, protože je čas boje…Kolem těchto dvou věcí se točí celý duchovní život: abychom se při svém rozjímání spasitelně znepokojovali a rmoutili a abychom si při rozjímání o Bohu oddechli a v radosti Ducha Svatého měli útěchu. A tak abychom dosáhli bázně Boží a pokory, a skrze ni dospěli k naději a lásce (sv. Bernard, Sermo 5 de diversis)
Není větší ubohost nad falešnou veselost (sv. Bernard)

Pozdravuji tebe, ó pokoji, ó radosti, ó útěcho všeho světa! Pozdravuji tebe, ty největší dive světa, slasti rajská, bezpečný přístave v každém nebezpečí, pramene milosti, prostřednice mezi Bohem a lidmi (sv. Efrém o P. Marii)

Buďte veselí, ale ne rozpustilí (sv. Filip Neri)

Blahoslavený ten řeholník, který nalézá radost a potěšení jen v přesvatých slovech a dílech Božích a přivádí jimi s veselou radostí lidi k Boží lásce. Běda tomu řeholníku, který si libuje v marných a prázdných slovech, která jsou lidem jen k smíchu (sv. František z A., Slova svatého napomenutí všem bratří)
Když pak mu lékař oznámil blízkou smrt, sv. František začal zpívat chvalozpěv. Bratr Eliáš mu pravil, že by lid zpěv jeho mohl považovat za lehkovážnost . Sv. František ale odpověděljemu: „Božskou milostí a milosrdností jsem tak dokonale sjednocen s Pánem svým, že zajisté slušně radovati se mohu v Něm, svrchovaném a nejmilostivějším Dárci všeho dobra.“

Běda, on trpí nesnesitelná muka, ten božský Milující. To je to, co mne zarmucuje a proč téměř hynu úzkostí. Avšak on svou radost nachází v tom, že trpí, on miluje své utrpení a umírá radostí nad tím, že tak boluplnou smrtí umírá za mne. Proto jsem při všem tomto soucitu s jeho utrpením zcela bez sebe radostí z jeho lásky (sv. František S., O lásce k Bohu V)

Odeber se tedy, odeber se Královno světa, Matko Boží s veselím do domu Páně a čekej tam příchodu Ducha Svatého, jenž tě Matkou Slova věčného učiní (sv. German, Enc. in sc. Deipar.)

Chtěli byste vidět, jak je Bůh skrze vás oslavován? Dobrá, radujte se z pokroku svého bratra a tím bude Bůh vámi oslavován. Potom se bude říkat: ´Bůh buď pochválen´, tím, že jeho služebník dosáhl vítězství nad nenávistí, protože dokázal učinit ze zásluh druhého důvod své radosti (sv. Jan Z., homilie k listu Řím)

Vždyť jsem měl velkou radost, když přišli bratři a vydávali svědectví o tvé pravdě, jak ty žiješ v pravdě. Není pro mě větší radost, než když slyším, že moje děti žijí v pravdě(apoštol Jan, III Jan 3-4)

Jestliže mě miluje bez postranních úmyslů, s živou vírou a s nenávistí k sobě, je v době trápení radostná, protože se nepovažuje za hodnou duchovního pokoje a klidu (sv. Kateřina S., Dialog 63)

Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, aby nám, jež posvěcené posty napravují, tato svatá oběť také radost přinesla, abychom, zkrotivše pozemské žádosti, snadněji chápali, co je v nebi. Skrze… (liturgie římská, středa po 4. neděli postní po graduale)

Obava v srdci člověka zdrcuje, ale dobré slovo mu dává radost (kniha Přísloví 12,25)

Duchovní radosti vzbuzují nechuť, dříve než je člověk má, a radost, když je člověk má. Tělesné radosti vzbuzují žádost, dříve než je člověk má, a ošklivost, když je člověk má (sv. Řehoř V., homilie 36)

Nepoddávej se zármutku a netýrej se starostmi. Radost srdce je život člověka, veselí prodlužuje věk. Dopřávej si a potěš tak své srdce, daleko od sebe zapuď zármutek. Vždyť zármutek mnohé zahubil a žádný užitek z něho není (kniha Sirachovec 30,21-23)

Nacházím jen jedinou radost, trpět pro Ježíše, ale tato nepociťovaná radost je nade všechny radosti! (sv. Terezie z L., dopis)
Radost, kterou hledají světáci v požitcích, je jen prchavý stín. Ale naše radost, vyhledávaná a zakoušená v pracích a utrpeních, je sladká skutečnost, předchuť nebeské blaženosti (sv. Terezie z L., dopis)

Příčinou duchovní radosti, kterou máme z Boha je láska (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,28)

Nikdo se nemůže bez nebezpečí radovat, leč kdo má v sobě svědectví dobrého svědomí (II Kor 1,12). Avšak jistota svatých nebývala nikdy bez bázně Boží (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,20)
Mnohdy bývá pro člověka lepší a bezpečnější, nemá-li v tomto životě mnoho radostí, zvláště ne těch, kterých si žádá tělo. Když útěchy božské buď vůbec nemíváme nebo se nám jí zřídka dostává, zaviňujeme si sami tím, že nedbáme, aby srdce naše bylo zkoušené a nezříkáme se radostí marných a světských (NK I,21)
Raduj se jenom tenkrát, když jsi vykonal něco dobrého. Lidé zlí nezažijí nikdy opravdové radosti a neznají vnitřního klidu, neboť není pokoje bezbožným (Iz 48,22), říká Pán (NK II,6 – Radost dobrého svědomí)
Pozdravujte ji pozdravením andělským, neboť velmi ráda je slyší (blahosl. Tomáš K., Sermo 21)

Říkají: „Kdopak nám dá poznat blaho?“ Ty, Pane, ukaž nám svou jasnou tvář! Víc radosti to mému srdci dodá, než mají oni z hojné úrody (žalm 4,8)

4.4 Pokoj

O nic nepečujte úzkostlivě, nýbrž v každé modlitbě a prosbě přednášejte své žádosti Bohu s díkůčiněním! A pokoj Boží, převyšující všechno pomyšlení, ochrání vaše srdce i vaše myšlenky v Kristu Ježíši (list Filipanům 4,6-7)
Pokojný člověk je prospěšnější nežli sebelepší učenec (blahosl. Tomáš K., Následování Krista, II)
Já jsem holubice Noemova, která Církvi ratolest olivovou a všeobecný pokoj přináším (sv. Albert V., Bibl. Mar. Cant.)

Pokoj lidí je spořádaná svornost…všechno žádá pokoj (sv. Augustin, O Boží obci XIX)
V srdci křesťana bude pokoj a klid jedině tehdy, bude-li víra bdělá. Pokud víra spí, jsem v nebezpečí (sv. Augustin)

Buď zdráva, která pokoj mezi Bohem a lidmi zakládáš (sv. Basil o P. Marii, In Annunt.)

A bude duha na oblacích a pohledím na ni a rozpomenu se na úmluvu věčnou (Gen 1,13). Sv. Bernardin S.: Nejblahoslavenější Panna je touto duhou věčného pokoje neboť jako Bůh pohlédl na duhu a rozpomenul se na pokoj, který zemi přislíbil, tak na prosby Panny Marie odpouští hříšníkům urážky a znovu s nimi uzavírá pokoj (Pro Fest. S. M.)

Kdo tebe, ó Paní miluje, velikého pokoje požívá v tomto životě a v životě druhém na věky smrti neuzří (sv. Bonaventura, Psalt. B.V.)

Proto přijímejte jeden druhého, jako i Kristus přijal vás – k slávě Boží. Jeden druhého přijmeme, rozhodneme-li se mít na mysli věci druhých, poneseme-li též jeden břemena druhého a budeme-li zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje (sv. Cyril A., komentář k Řím)

Kde je pokoj a rozjímání, tam není neklid a rozčilování (sv. František z A., Slova svatého napomenutí všem bratří)
Jak mile měl sv. František tři společníky, rozešli se dva a dva, aby v kostelích okolních kázali pokání. Lidem tupícím je nadávkami: „Ztřeštěnci, lenoši, ničemové,“ odpovídalislovy: „Pokoj vám od Hospodina.“

Kdo kromě Boha vám přinese pokoj? Podařilo se už světu někdy uspokojit srdce? (sv. Gerard Majella)

Ti kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost (apoštol Jakub, Jakub 3,18)

Já jsem útočiště všem, kdo se ke mně utíkají (sv. Jan D., De Dorm. B.V.)

Je krásné toto pouto, jímž se spojujeme jak jeden s druhým navzájem, tak s Bohem. Není to řetěz, který zraňuje. Nedává pouta na ruce, nechává je svobodné, dává jim větší prostor a větší odvahu…Připoutejme se ke svým bratrům, ti, kteří jsou takto spoutáni v lásce, všechno snášejí…Takto to On chce, abychom byli spoutáni jedni s druhými nejen proto, abychom byli v pokoji, nejen abychom byli přáteli, ale abychom byli všichni jediná duše (sv. Jan Z., k listu Efesanům)

Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, dona nobis pacem - Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj (liturgie římská)

Vzývejme i my Boha a modleme se k němu s láskou a velikou nadějí, aby nám dal nebeskou milost daru Ducha a aby nás tento Duch řídil a vedl k naplnění Boží vůle a rozmanitými způsoby nás občerstvoval svým pokojem (sv. Makarius, homilie 18)

Buď zdráva, ty (P. Maria) smíření lidí s Bohem (sv. Ondřej K., In Deip. Annunt.)

K těm, kteří nenávidí pokoj, chtěli bychom být, pokud možno, vždy smířliví (sv. Petr Ctihodný, Ep.100)

Jestliže člověk chrání svůj stav, nemá neklid (Poimen)

Jazyk pokojný strom života jest; nezřízený však poraňuje duši (kniha Přísloví 15,4)
Lepší kus suchého chleba a k němu pokoj, než plný dům kvasů obětních a při nich sváry (kniha Přísloví 17,1)

On je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno. Pochopíme-li, že Kristus je pokoj, pak i my sami budeme ukazovat, že tehdy právem nosíme Kristovo jméno, jestliže náš život bude zjevovat Krista pokojem, který je v nás…Když pochopíme, že Kristus je pravé světlo, naprosto neslučitelné se lží, poučíme se tím zároveň, že je třeba, aby i náš život byl prosvětlen paprsky pravdivého Otce… A když pochopíme, že Kristus je posvěcení, budeme se střežit všeho nesvatého a nečistého jednání i myšlení. Tak budeme ukazovat, že právem nosíme jeho jméno, neboť vyznáváme moc tohoto posvěcení nejen slovy, ale celým životem (sv. Řehoř z Nyssy, O křesťanské dokonalosti)
Chybí-li vnitřní pokoj, všechny statky pozemské jako bohatství, zdraví a podobně nemohou nám býti vpravdě příjemny (sv. sv. Řehoř z Nyssy)

Přikazuje se pak, aby šla v pokoji, aby již více nesešla se stezky pravdy na cestu pohoršení Proto je též řečeno skrze Zachariáše: Aby řídil naše nohy na cestu pokoje. (Lk. 1; 79.) Neboť tehdy řídíme své nohy na cestu pokoje, když jdeme takovou cestou skutků, kterou se neodchyluje-me od milosti svého Původce (sv. Řehoř V., homilie 33)

Pokoj neznamená radost, alespoň ne radost pociťovanou. Abychom trpěli v pokoji, stačí, abychom chtěli všechno, co chce Ježíš (sv. Terezie z L, dopis)

Plodem ticha je modlitba, plodem modlitby je víra, plodem víry je láska, plodem lásky je služba, plodem služby pokoj (sv. Matka Tereza, text na navštívence)

Pokorný člověk zůstává klidný, i když je zahanben, protože má pevnou oporu v Bohu a ne ve světě (blahosl. Tomáš K., Následování Krista II,2)
Jsou lidé, kteří žijí v pokoji i sami se sebou i s jinými. Ale jsou i takoví, kteří ani sami pokoj nemají ani ho jiným nedají a jsou jiným jen na obtíž a sami sobě nejvíce (NK II,4)

Pokojně ulehnu a klidně usnu, vždyť ty dbáš, Pane, o mé bezpečí (žalm 4,9)

4.5 Trpělivost

Nuže, bratří, vytrvejte trpělivě až do příchodu Páně! Hle, rolník trpělivě čeká na drahocenný plod zemský, až obdrží raný i pozdní déšť. Trpěliví buďte i vy, zmužte se, neboť příchod Páně se přiblížil! (list Jakubův 5,7-8)
Již za pozemského života, řekl sv. Jeroným, bylo srdce Panny Marie tak útrpné a dobrotivé k lidem, že nevytrpěl nikdo tolik bolestí pro útrapy své, jak Maria pro cizí (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Bůh tedy chtěl nám Pannu Marii dát za vzor vší dokonalosti, vložil všechno utrpení na ni, abychom její rekovnou trpělivost obdivovali a následovali (sv. Alfons L., O bolestech P. Marie)
Svatý apoštol Jakub říká, že trpělivost je velkou ctností duše. Je tím, co nám pomáhá dojít do nebe. Je totiž ctností vedoucí k zásluhám. Proto nám Pán Bůh dává život zde na zemi, abychom si díky trpělivosti zasloužili nebeskou slávu. Všichni na tomto světě musí trpět. Ten však, kdo těžké zkoušky snáší s trpělivostí, ten trpí méně a směřuje ke spáse. Pán přece na nás neposílá kříže, aby viděl naši potupu, jak tvrdí ti, kteří nemají pokoru, ale aby nás viděl spasené a obklopené větší slávou v nebi. Utrpení, protivenství a všechna jiná trápení přijímaná s trpělivostí jsou krásnými drahokamy na naší koruně, kterou budeme nosit v nebi. Když tedy pocítíme trápení, radujme se a děkujme za to Bohu, neboť je to znamení, že Bůh chce naši spásu – raději nás trestá v tomto životě v podstatě příjemnými tresty, aby nás nemusel trestat na věčnosti, kde tresty budou krutější a navíc věčné. Ubohý hříšník, který si příjemně žije v tomto světě! Je to varovné znamení, že Bůh mu připravuje věčný trest (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Ctnost ducha, která se nazývá trpělivost, je tak velkým darem Božím, že je velebena trpělivost toho, který nám ji štědře poskytuje a se kterou očekává, že se špatní polepší. Tak i když Bůh nemůže nic trpět, trpělivost jistě přijala jméno od trpění, přece však nejen pevně věříme, že Bůh je trpělivý, ale také to s prospěchem vyznáváme. Kdo by však mohl slovy vyjádřit, jaká a jak veliká má být trpělivost Boží, který nic netrpí a přece není netrpělivý, o němž dokonce říkáme, že je nejtrpělivější? Nevýslovná je tedy ona trpělivost, jako jeho horlivá láska, jako jeho hněv a cokoli takového (sv. Augustin, O trpělivosti)
Ne všichni totiž, kteří mají vědomosti, jsou účastníky moudrosti a ne všichni, kteří trpí jsou učastníky trpělivosti. Ti, kdo utrpení správně užívají, ti jsou chváleni za poctivost v trpělivosti, ti jsou korunováni odměnou za trpělivost (O trpělivosti)
Už Job měl totiž trpělivost, kterou znal Bůh a které poskytl svědectví. avšak lidem ji oznámil známou zkouškou pokušením. Co bylo uvnitř skryto, skrze to, co bylo zevně způsobeno, nevzniklo, ale bylo projeveno (Job 1) (O manželské dobru)

Co nám v tomto životě větších zásluh a v budoucím větší slávy získá nežli trpělivost ve strastech? (sv. Cyprián)
Nejmilejší bratři, abychom mohli – obdařeni nadějí na dosažení pravdy a svobody – dojít k samotné pravdě a svobodě, je třeba neustále vytrvávat v trpělivosti. Aby totiž naděje a víra mohly přinášet své ovoce, je třeba trpělivosti (traktát O požehnání trpělivosti)
Trpělivost nás před hříchem a peklem chrání (sv. Cyprián, De Bono pat.)

Kde je trpělivost a pokora, tam není hněv ani zármutek (sv. František z A., Slova svatého napomenutí všem bratří)

Myslím, že si nesmíme sami vyprošovat utrpení jako Kristus Pán, neboť je neumíme přemáhat jako on. Nám stačí, když je trpělivě snášíme (sv. František S.)

Svatý biskup osvědčoval v těchto bolestech přikladnou trpělivost. Odevzdávaje se do vůle Boží, opakoval stále modlitbu: „Uděl mně, Pane, nyni trpělivosti, potom však dej mně smilování a odpuštění!“ (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Fulgenc)

Uchopte štít ctností, jímž je trpělivost. Koná divy v Božích svatých. Vždyť trpělivost působí, že křehká dívka přemůže celý svět: dokonce i bez boje zvítězí nad protivníkem, kochá se v hořkostech světa a libuje si v protivenstvích (blahoslavený Humbert z Romagně, dopis)

Znám tvoje skutky, tvou lopotu i tvou trpělivost. Vím, že nemůžeš snést ty špatné lidi; podrobil jsi zkoušce ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou to lháři.
Máš trpělivost a vydržel jsi (mnoho) pro mé jméno a neochabl jsi. Ale mám proti tobě, že jsi upustil od své první lásky (apoštol Jan, Apokalypsa 2,2-4)

Vnitřně i navenek se nechej ukřižovat s Kristem a budeš v tomto životě žít v míru a pokoji Jeho duše a uchováš si Jeho trpělivost (sv. Jan od K., Výroky 16)

Kdo bude mít trpělivost, bude mít dokonalou lásku (sv. Kateřina S., Dopis 334)
Mízou stromu, to je podstatou citu lásky, která se nachází v duši, je trpělivost, která je jasným znamením mé přítomnosti v duši a jejího spojení se mnou (sv. Kateřina S., Dialog 10)

Neboť Bůh, Pán a Tvůrce všeho, ten, který všechno učinil a všemu dal svůj řád, lidi nejen miloval, nýbrž je i trpělivě snášel. Vždycky takový byl i je i bude, přívětivý a dobrý, neznalý hněvu a pravdivý (list Diognetovi , kap. 8)

Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně. Hleďte: protože vydrželi, nazýváme je blaženými. Slyšeli jste, jak byl trpělivý Job, a viděli jste, jak to s ním Pán nakonec zařídil, protože Pán je plný milosrdenství a soucitu (list Jakubův 5,10-11)

Bože, jenž jsi trpělivostí Jednorozeného svého potřel pýchu odvěkého nepřítele, dej nám, prosíme, důstojně si připomínat, co on z lásky k nám trpěl, a takto po jeho příkladu protivenství svá klidně snášet. Skrze… (liturgie římská Prosba za trpělivost vstupní modlitba)

Nejsem z těch, kteří nejsou spokojeni se svým osudem…jejichž duch je vždy ve strachu nebo v pochybnostech a kteří si naříkají, že všichni ostatní odpočívají a jen oni sami pracují (sv. Petr Ctihodný, Ep. 182)

1.“Zdržuj se!” 2.“Počínej si horlivě!” 3. “Buď trpělivý! (tři pravidla sv. Reminigia zvolená v mládí)

Bez meče se můžeme stát mučedníky, budeme-li trpěliví (sv. Řehoř V., In evang. Hom. 35)
Uvažme tedy, kolik úsilí stojí zároveň snášet vnější protivenství a uvnitř chránit co je slabé. Zvenčí musí apoštol snášet boj, rány, okovy a uvnitř trpí strachem, protože se bojí ne o sebe, ale aby jeho utrpení neuškodilo jeho žákům. Proto jim píše: Aby se nikdo nedal zviklat těmito souženími, vždyť sami víte, že to už je naše určení. Ve vlastním trápení má starost o osud druhých, aby se jeho žáci nezdráhali vyznávat víru, když vidí, co pro ni musí vytrpět (sv. Řehoř V., komentář ke knize Job)
Říká tedy svým učedníkům: Vlas s hlavy vaší nezahyne, to jest, praví zjevně: Proč se bojíte, aby nezahynulo, co řezáno bolí, když z vás nezajde ani to, co řezáno nebolí? Následuje: V trpělivosti své budete vládnouti dušemi svými. Vláda nad duší je proto kladena ve ctnost trpělivosti, že kořenem a strážcem všech ctností je trpělivost. Skrze trpělivost pak vládneme svými dušemi, poněvadž učíce se panovati nad sebou samými, začínáme vládnouti i tím, čím jsme. Trpělivost pak znamená klidně snášeti příkoří od jiných a nebýti sžírán bolestí ani proti tomu, kdo působí příkoří. Neboť kdo snášípříkoří od bližního tak, že se přesto mlčky trápí a číhá na chvíli vhodnou k odplatě, ten trpělivost neosvědčuje, nýbrž předstírá. Je přece psáno: Láska je trpělivá, dobrotivá jest. (I. Kor. 13; 4.) (homilie 35)
Neřestí netrpělivosti však se promrhává i sama živitelka ctností nauka. Neboť je psáno: Nauka muže po trpělivosti poznána bývá. (Přísl. 19; 11.) Každý člověk tedy ukazuje tím menší moudrost, čím méně trpělivosti osvědčuje. Nemůže ani opravdově učením udílet dobro, jestliže nedovede v životě snášeti klidně příkoří od jiných (sv. Řehoř V.,homilie 35)

Dokud nevyslechneš, slova neodpovídej a uprostřed mluvení nevskakuj do řeči (kniha Sirachovec 11,8)

Píseň utrpení, spojeného s utrpením jeho, nejvíc uchvacuje jeho srdce! (sv. Terezie z L., dopis)

Trpělivost nelze mít bez pomoci milosti (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,136)

Mnozí chtějí pokušením uniknout útěkem, ale zatím jen hloub do nich upadají. Útěkem samým ještě nezvítězíme, nýbrž jen trpělivostí a pravou pokorou nabudeme síly nade všemi nepřáteli (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,13)
Nic není vzácného, je-li člověk zbožný a horlivý, když nezakouší žádné obtíže, ale když zachová trpělivost i v protivenství, pak lze čekat, že bude zdárně prospívat v dobrém (NK I,13)
Čeho někdo napravit nemůže ani na sobě ani na jiných, ať snáší trpělivě, až by to Bůh sám změnil (NK I,16)
Dovedeš-li mlčet a trpět, nepochybně uzříš pomoc Páně (II,2)
Naučíš-li se kříž rád nést, kříž zase ponese tebe a uvede tě k žádoucímu cíli, tam totiž, kde konec bude všemu utrpení (NK II,12)
Neboť všichni lidé doporučují trpělivost, ačkoli málo kdo chce trpět (blahosl. Tomáš K., Následování Krista, NK II,12)

Chodíme nyní sice s pláčem, nosíce símě na zasetí, domů však budeme chodit s radostí snášejíce svoje snopky (žalm 125,6)

4.6 Shovívavost

Pán nezdržuje (splnění) zaslíbení, jak to někteří pokládají za zdržování, nýbrž je k vám shovívavý, a proto nechce, aby někteří zahynuli, nýbrž aby se všichni dali na pokání (II Petr 3,9)
Buď shovívavý k cizím chybám a různým slabostem, vždyť ani ty sám nejsi bez chyb, které zas jiní musí snášet. Nemůžeš-li sám sebe tak utvářet, jak by sis přál, jak předěláš jiné podle své chuti? Chtěli bychom, aby jiní lidé byli dokonalí, ale sami nesneseme domluvy ani dost málo. Nelíbí se nám na jiných přílišná volnost, ale sami nechceme, aby se nám bránilo v tom, čeho si přejeme. Chceme, aby jiní dle stanov byli zkrátka drženi, sami však nestrpíme, aby nás kdo přísněji v něčem omezoval. Z toho je vidět, že zřídka posuzujeme bližního tak jak sami sebe (blahosl. Tomáš K., NK I,16 – Shovívavost k cizím chybám)
Krásná jako měsíc, protože je krásné nehodným činit dobře (sv. Hildegarda). A ačkoli měsíc všechno světlo má od slunce, rychleji než slunce působí. Co slunce vykoná za rok, luna za měsíc, říká jeden spisovatel, proto podle poznámky sv. Anselma mnohdy rychlejší pomoci nabýváme, vzýváme-li jméno Maria než jméno Ježíš (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Aby se naše přísné posuzování nestalo překážkou těm, o jejichž spásu jde (sv. Basil V., PG 22)

Ona (P. Maria) nás hájit neustává (sv. German, De Zona Deip.)
Kde je kdo, ó Matko milosrdenství, jenž by o nás mimo tvého Syna tak pečoval jako Ty? Kdo nás v útrapách více hájí, než-li ty? Kdo tak hříšníků chrání, jako ty, jenž za ně i bojuješ? Ochrana tvá, ó Maria je mocnější a laskavější než můžeme pochopit (sv. German, Sermo de Zona Virg.)

Nejlepší jsou ti, kdo nejlépe snášejí nedostatky druhých (sv. František Saleský)

Vidí-li, kdo dává cvičení, že ten kdo je dostává, je v neútěše a pokoušen, nechovej se k němu tvrdě a drsně, nýbrž přívětivě a vlídně, dodávaje mu mysli a sil pro budoucnost a odhaluj mu ošemetnost nepřítele lidské přirozenosti a veď jej k tomu, aby se připravoval a disponoval na útěchu, jež přijde (sv. Ignác z L., Úvodní poznámka k duch. cvičením 7)

Nevíš, že nejshovívavěji musíme zacházet s těmi, kteří nám přejí nejvíce zla? (sv. Jan Vianney)

Láska je shovívavá, protože klidně snáší zlo, které utrpěla (sv. Řehoř V., ke knize Job)

I kdybys viděl někoho hřešit nebo něco zlého páchat, přece jen neměj sebe za lepšího, vždyť nevíš, jak dlouho v dobrém vytrváš (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,2)

4.7 Vlídnost

Ale my jsme si mezi vámi počínali tak vlídně, jako když matka hýčká svoje děti (I Sol 2,7)
Jestliže z nějakého řádu vymizí křesťanská a řeholní vlídnost a jestliže se v něm naopak představení chovají hrubě a bezohledně, měl by být takový řád oplakáván jako ztracený (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)
Neboť jako z olivy pouze olej, znak milosrdenství vytéká, tak z rukou Panny Marie pouze milost a slitování přichází (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

„Vyslyšíš-li dnes lid ten, budeš-li ochotný, povolíš-li jejich žádosti, a promluvíš-li s nimi přívětivě, budou služebníky tvými po všecky dny.” On však nedbal rady starců, kterou mu dali, ale povolav jinochy, kteří s ním vychováni byli a (nyní) stáli před ním, řekl jim: „Co mi radíte, bych odpověděl lidu tomuto, který mi pravil: „Polehči nám jho, které vložil otec tvůj na nás”?” I řekli mu jinoši, kteří vychováni byli s ním: „Takto promluv k lidu tomu, který pravil tobě: „Otec tvůj ztížil jho naše, ty tedy polehči nám,” promluv takto k nim: „Malík můj tlustší jest nežli páteř otce mého. Ano, otec můj vložil na vás jho těžké, já však přidám na jho vaše; otec můj mrskal vás bičíky, ale já mrskati budu vás biči uzlovatými.” Přišel tedy [Jeroboam a] všecek lid k Roboamovi třetího dne, jak byl pravil král řka: „Vraťte se ke mně dne třetího.” I odpověděl král lidu tvrdě, nedbaje rady starších, kterou mu byli dali, a promluvil k nim podle rady jinochů řka: „Otec můj ztížil jho vaše, já však přidám ke jhu vašemu; otec můj mrskal vás bičíky, ale já mrskati budu vás biči uzlovatými.” Nepovolil tedy král lidu; nebo se byl odvrátil od něho Hospodin, aby splnil slovo své, které promluvil skrze Ahjáše, Silana, k Jeroboamovi, synu Nabatovu. Lid vida, že je král oslyšel, odpověděl mu řka: „Jaký úděl máme v Davidovi? (bible, I. kniha královská, 12,7-16 o rozhodnutí pro tvrdost, které rozdělilo království)

Veliká přednost Panny Marie je, že je u Boha nejmocnější. Nikdy nepochybujme, uklidněme se a děkujme nepřetržitě Pánu a Božské jeho Rodičce, neboť mírou, kterou je u Boha mocnější orodovnicí než všichni svatí, je také laskavější a starostlivější o naši spásu (sv. Bonaventura, Spec. B.V.)

Zdrženlivost podrobuje jen tělo, vlídná dobrota však propůjčuje intelektu zrak! (sv. Evagrius, List 27)

Pravda ať je vlídná (sv. František S.)
Na kapku medu se nachytá více much než na sud octa (sv. František S.)

Bůh totiž ve své shovívavosti promíjel hříchy, které byly páchány v dřívější době, aby nyní projevil svou spásnou spravedlnost a ukázal, že sám je spravedlivý a že ospravedlňuje toho, kdo má víru v Ježíše (apoštol Pavel,Řím 3,26)

Všem se jevil laskavý, ve své vrozené dobrotivost byl pro každého otevřený (sv. Petr Ctihodný, Životopis)

Odpověď vlídná krotí hněv; (ale) řeč tvrdá budí vztek (kniha Přísloví 15,1)

Jak vlídnost, tak tichost připojují se k mírnosti jako ctnosti hlavní (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,157)

4.8 Dobrota

Žalm 4: „Kdo nám ukáže dobro?“…mnohem více závisí dobrota lidské vůle na zákonu věčném než na lidském rozumu; a kde nestačí rozum lidský, je třeba se obracet k rozumu věčnému (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,19)
Ó Maria, buď mne zachraň anebo mi řekni, ke komu se mám obrátit, jenž by mi lépe pomohl. Ale kde bych nalezl laskavější a mocnější u Boha orodovnici než tebe jeho Rodičku? (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Jako třetí následuje dobrota, která je jakousi sladkostí duše, která vylučuje jakoukoli ničemnost a uschopňuje duši k velkorysosti, ke snášenlivosti a k vnitřní radosti (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Ó Maria, Bůh rozhodl svěřit ti všechno dobré, co Bůh chce lidem udělit. Proto ti všechny poklady a bohatství milosti odevzdal (sv. Ildefons, De Cor. Virg.)

Všechno dobro má a bude mít svět skrze Marii (sv. Jordán, Cont. de V.M.)

Kdo říká slovo útěchy a nezváží předem, jestli to přinese duchovní prospěch, nemá vůbec mluvit (mnich, neznámý)

Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem (apoštol Pavel, list Římanům 12,21)

Špatnost se v žádném případě neodstraní špatností, ale když ti někdo ublíží, prokaž mu dobro, abys odstranil špatnost tvou dobrotou (Poimen)

Láska…je dobrosrdečná, protože za zlo štědře odplácí dobrem (sv. Řehoř V., ke knize Job)

Dobrota vůle závisí vlastně na předmětu. Předmět vůle je jí předkládán rozumem (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,19)

Jak velká je tvá dobrota, Pane, kterou máš pro ty, kdo se tě bojí, kterou jsi přichystal pro ty všechny, kdo se před lidmi utekou k tobě! (žalm 30,20)

4.9 Mírnost

Co chcete? Mám k vám přijít s holí, či s láskou a mírností? (I Kor 4,21)
Mírný je ten, kdo dovede snášet bližního a snášet sám sebe (sv. Jan od Kříže)
Chceš-li být dokonalý, prodej svou vůli a dej ji chudým duchem, a přijď ke Kristu skrze mírnost a pokoru a následuj ho až na Kalvárii a do hrobu (sv. Jan od Kříže)
Ó dobrotivá, ó přívětivá, ó sladká Panno Maria! Ó Maria! Ty jsi dobrotivá k hříšníkům, přívětivá k těm, kdo tě vzývají, sladká k těm, kdo tě milují. Ty jsi dobrotivá ke kajícníkům, přívětivá k těm, kdo ctnostmi prospívají, sladká k dokonalým. Když svou dobrotu zjevuješ zbavuješ nás trestů, tvá přívětivost nám uděluje milost a tvá sladkost se dává těm, kdo tě hledají (sv. Bernard, In Salve Reg.)

Miluješ-li dobré učedníky, nemáš zásluhy. Spíše mírností se snaž naklonit si horší učedníky (sv. Ignác z A., list Polykarpovi)

Ty jsi mírnost, Ty jsi naše postačující bohatství (sv. František z A., Chvály Boha Nejvyššího)

Jedna ze známek dobrého vnuknutí, třebas i neobvyklého, je pokoj a mírnost v srdci, jež takové vnuknutí přijímá. Zlý duch je naopak prudký, nemírný a neklidný (sv. František S., O lásce k Bohu VIII)

Tvrdé slovo dělá i z dobrých lidí zlé, zato dobré všem prospívá (mnich, neznámý)

Když někdo, napomenut jednou nebo po druhé, přece neupustí od svého jednání, nehádej se s ním, nýbrž všechno poruč Bohu, ať se děje vůle jeho a on ať je ctěn ve všech svých služebnících. Umí Bůh moudře obracet zlé k dobrému (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,16)

4.10 Věrnost

Řekl mu jeho pán: ,Dobře, služebníku dobrý a věrný! Poněvadž jsi byl nad málem věrný, nad mnohým tě ustanovím. Vejdi v radost svého pána!’ (evangelium sv. Matouše 25,21)
Především pamatuj, Pane, na našeho Svatého otce (N.) římského papeže, našeho nejdůstojnějšího arcibiskupa a metropolitu (N.) a na našeho bohumilého biskupa (N.), zachovej je svým svatým církvím v pokoji, neporušené, statečné, dej jim zdraví a dlouhá léta, ať věrně spravují slovo tvé pravdy (liturgie sv. Jana Z.)

Nesvítí-li v duši světlo Boží a stane-li se v ní noc, stane se skrýší všech hříchů a všech ďáblů. Běda, volá sv. Anselm, běda těm, jenž světlem tohoto slunce, tj. pobožností k Marii pohrdají“. Právem se bál sv. František Borgiáš, že nesetrvají v dobrém ti, u nichž nepozoroval zvláštní zbožnost k nejbl. Panně (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Dvě jsou milosti, o které tě prosím (Maria) a které od tebe důvěrně očekávám a žádám. Vypros mi, abych zůstal věrný Bohu a neurážel ho a abych ho po celý život miloval tak, jak jsem ho urážel (Chvály mariánské)
Velmi pozoruhodné je proto důležité svědectví, které umírající Jan Berchmans S.J. zanechal svým spolubratřím, prosícím ho o poučení, která pobožnost by se Panně Marii nejvíce líbila, aby ji na dosažení její ochrany konali: i nejnepatrnější pobožnost stačí, je-li však stálá (sv. Alfons L., Pobožnosti k uctění Rodičky Boží)
Buďme trpěliví i v době pokušení. Někteří lidé při déle trvajícím pokušení malomyslní, upadají na duchu a říkají: „Copak Bůh chce, abych byl zatracen?“ Ne, Bůh nedopouští pokušení k naší škodě, ale k našemu užitku, abychom se v pokušeních více pokořili a více se k Němu přiblížili. Chce, abychom přinutili naši vůli k odporu a zdvojnásobili modlitby, a tak získali více zásluh pro nebe: „Protože jsi se líbil Bohu, byl jsem poslán, abych tě vyzkoušel,“ řekl anděl Tobiášovi (srov. Tob 12,13). Díky každému vítězství nad pokušeními se získávají nové stupně slávy a větší síla k překonávání budoucích pokušení! Bůh nikdy nedovolí, abychom byli pokoušeni nad naše síly: Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z ní vyjít (I Kor 10,13) (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Kdyby totiž bylo řečeno, že jeden má hřešit méně, aby druhý nehřešil více, určitě se bude chránit krádežemi před smilstvem a smilstvy před před krvesmilstvím, a kdyby se objevila nějaká bezbožnost ještě horší než krvesmilstvo, budeme též říkat, že je třeba páchat krvesmilstvo, pokud by se tím dalo zabránit, aby jiní nepáchali onu bezbožnost (sv. Augustin, Proti lži)

Pouze vytrvalost zasluhuje koruny (sv. Bernard, Epist. 129)

Beze spaní jsi strávila tuto noc a bděla jsi, když ostatní učedníci zármutkem zemdleli (sv. Bonaventura, Offic. de Comp. B. M. V.)
Tys ta nejvěrnější holubice Noemova, která jsi se stala prostřednicí mezi Bohem a světem v potopě duchovní ponořené (sv. Bonaventura, Spec. B.V.)
Dokonalost života nezáleží v hluboké učenosti, ani v rozjimavé modlitbě, ani v jiných jakýchkoli vznešených
výkonech stavu duchovního, nýbrž záleží hlavně v tom, abychom každodenní povinnosti svoje svědomitě plnili a věci
všední a obyčejné konali způsobem nikoli všedním, nýbrž dokonalým. Právě věrnost ve věcech nepatrných jest velkou
a krásnou ctnosti (sv. Bonaventura)

Tři nejlepší a nejjistější známky pravého vnuknutí jsou: vytrvalost jako protiklad nestálosti a lehkomyslnosti; pokoj srdce jako protiklad neklidu a nenávisti; pokorná poslušnost jako protiklad tvrdošíjnosti a náladovosti (sv. František S., O lásce k Bohu VIII)

Aggiornamento znamená především věrnost. Citlivá, akceschopná a stálá věrnost je nejlepší obranou proti rozkladu ducha, vyprahlosti srdce a mentální strnulosti. Bylo by přinejmenším povrchní myslet, že aggirnamento v prvé řadě spočívá v provádění změn (sv. Josef Maria Escrivá, Rozhovory)

Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k tomu, že některé z vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni a budete mít soužení deset dní. Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život (apoštol Jan, Apokalypsa 2,10)

Pokud je věrných Kristových učedníků na světě jen málo, tak žijme s nimi, aby jsme s maličkým stádečkem těchto vyvolených byli spasení (sv. Jan D.)

Dej, aby z tohoto nevyzpytatelného daru vzešla nám velkodušnost, důvěra, moudrost, věrnost, nezvratná víra, pevná naděje, poznání Ducha tvého, pokora, přímost, abychom my služebníci tvoji i všechen lid tě upřímně chválili, velebili, oslavovali, Pane, po všechen čas a tebe prosili (liturgie Testamentum našeho Pána Ježíši Krista)

Odeslali potom Maxmianovi list tohoto znění: „Císaři, jsme tvoji poddaní, ale spolu služebníci Boží. Zavázali jsme se tobě tělem, krví i životem ku službám, ale srdcem i duší náležime Bohu. Budeme jako doposud svědomitě poslouchati tebe, pokud rozkazy tvoje nebudou se příčit vůli Boží. Pošli nás do boje proti nepříteli a my půjdeme ochotně a buď zvítězíme, buď čestně padneme. Ale nikdy nebudeme obětovati mrtvým modlám a pronásledovat svých nevinných bratři dle viry, jichž obránci být máme. Chceš-li, abychom ti zůstali věrnými, nebraň nám býti věrnými Bohu, neboť jemu přísahali jsme věrnost dříve než praporu tvému. Když soudruhové naši krváceli pro viru, hleděli jsme na ně klidně, a nevinná krev jejich neuhasila naši věrnosti k tobě. Neobracíme zbraní svých proti tobě, ale nesmíme a nemůžeme jimi vraždit svoje souvěrce! (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Mořic a druhové)

Duchovní omrzelost bojuje proti každému dobrému dílu a uvrhá lidi do nedbalosti. Jestliže tedy člověk její škodlivost pochopí a vydrží dělat dobro, najde odpočinek (Poimen)

Velebím tě, žes mě považoval za hodného tohoto dne a této hodiny, abych byl připočten mezi tvé mučedníky. Tys dodržel svůj slib, Bože věrnosti a pravdy. Za tuto milost a za všechny věci tě chválím, velebím tě, vzdávám ti slávu skrze Ježíše Krista, věčného a všemohoucího kněze, tvého přemilého Syna. Skrze něho, který žije a kraluje s Tebou a Duchem Svatým, buď sláva Tobě nyní a na věky věků. Amen (Umučení sv. Polycarpa 14)

Lživé rty jsou pro Hospodina ohavností, avšak milí jsou mu ti, kdo jednají věrně (kniha Přísloví 12,22)
Boří svůj dům, kdo se žene za lakotou; ale kdo nenávidí úplatky, živ bude. Láskou a věrností smývají se hříchy; a bázní Páně se vzdaluje každý zlého (kniha Přísloví 15,27)

Láska…se nerozčiluje, protože i když ji zraní bezpráví, nedá se strhnout k žádným myšlenkám na pomstu, neboť za velkou námahu očekává jednou větší odměnu (sv. Řehoř V., ke knize Job)

Ať konáš cokoli, zůstaň věrný sám sobě, neboť i v tom spočívá zachovávání přikázání. Kdo je věrný Zákonu, dbá na přikázání, kdo spolehl na Hospodina, neutrpí škodu (kniha Sirachovec 30,23-24)

Častokrát když všechno již považuješ za ztracené, naskýtá se ti právě vhodná chvíle získat si tím větších zásluh. Není ještě všechno ztraceno, dopadne-li ti něco opačně (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,30)

4.11 Tichost

Sv. Jeroným o slovu Izaiášovu 7,14: „A Panna počne a porodí Syna a nazván bude jménem Emanuel“ činí poznámku, že v řeči hebrejské slovo „panna“ tolik jako „pannu ústraní milující“ znamená, tak že již prorok předpověděl lásku Panny Marie k samotě (sv. Alfons L., O modlitbě P. Marie)

Ztichnout znamená neodporovat božskému Písmu, ať pochopenému, jestliže tepe některé naše neřesti, nebo nepochopenému, jako bychom my mohli být moudřejší a pravdivěji vnímat (sv. Augustin, O křesťanské nauce II)

Když tam přišel, přenocoval v jeskyni; tu, hle, Hospodin oslovil ho a řekl mu: „Co zde děláš, Eliáši?” On odpověděl: „Horlím pro Hospodina, Boha zástupů, že opustili smlouvu tvou synové Israelovi, oltáře tvé pobořili, proroky tvé pobili mečem: já jediný jsem zůstal, a hledají života mého, by mi jej vzali.” I řekl mu: „Vyjdiž a stůj na hoře před Hospodinem; Hospodin (právě) jde tudy, a vítr veliký a silný, podvracející hory a rozrážející skály před Hospodinem; ale není v tom větru Hospodin. A po větru zemětřesení; ale není v tom zemětřesení Hospodin. A po zemětřesení oheň; ale není v ohni Hospodin. A po ohni šelest tichého větérku.” Když to Eliáš uslyšel, přikryl si tvář pláštěm a vyšed stál u vchodu do jeskyně; tu, hle, hlas k němu pravil: „Co zde děláš, Eliáši?” On odpověděl: „Horlím pro Hospodina, Boha zástupů, že opustili smlouvu tvou synové Israelovi, oltáře tvé pobořili, proroky tvé pobili mečem; já jediný jsem zůstal, a hledají života mého, by mi jej vzali.” I řekl mu Hospodin: „Jdi a vrať se cestou svou po poušti do Damašku; a když tam přijdeš, pomažeš Hazaela za krále nad Syrií, Jehua, syna Namsiova, pomažeš za krále nad Israelem, Elisea, pak, syna Safatova, který je z Abelmehuly, pomažeš za proroka místo sebe (I Král 19,9-16 o proroku Eliášovi)

Tento klid, v němž je vůle činná jenom prostým souhlasem s božským zaslíbením a v modlitbě nemá v úmyslu nic, než být vystavena Božímu pohledu tak, jak se Bohu líbí, je klidem nejcenějším (sv. František S., O lásce k Bohu VI)
Někdy duše žije ve velkém klidu. V jejím nitru je ticho. Okouší jen duchovní radost, nekonečnou slast a svatost (sv. Makarios Egyptský)

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek (evangelium sv. Matouše 11,29)

Tichost, pokud krotí nával hněvu, sbíhá se k témuž účinku s vlídností. Avšak liší se navzájem, pokud vlídnost mírní vnější trestání, tichost pak zmenšuje vášeň hněvu (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,157)

4.12 Zdrženlivost

Stran toho, o čem jste mi napsali, (odpovídám:) je dobře člověku, aby se ženy nedotýkal (první list Korinťanům 7,1)

Myslel jsem, že zdrženlivost je dílo vlastní síly. Byl jsem si vědom, že ji nemám. Jsa tak zpozdilý, že jsem ani nevěděl, že stojí psáno, že ´ji dostanu jenom jako dar Boží´ (Mdr 8,21). Zajisté bys mně dal tu milost, kdybych byl lkáním svého srdce klepal na dveře tvých uší a s nezlomnou důvěrou všechnu svou starost složil na tebe (sv. Augustin, Vyznání VI)
Tak i toto smrtelné pokolení, kvůli němuž vznikají sňatky, zanikne, avšak osvobození od každého pohlavního styku je jednak andělská úvaha, jednak vytrvá na věčnost (O manželském dobru)
Sňatek je dobrem a může být proti všem obžalobám obhájen zdravýn rozumem. Přece však hledám rovného sňatkům starých Otců, ne co do sňatku jako takového, ale co do zdrženlivosti (O manželském dobru)
Ani my v pannách nevelebíme to, že jsou panny, ale že jsou ve zbožné zdrženlivosti Bohu zasvěcené panny (O svaté nevinnosti)
A dobrem je manželská počestnost, avšak lepším dobrem je vdovská zdrženlivost (O dobru vdovství)
Velké jsou tyto dva dary, moudrost a zdrženlivost. Moudrost totiž, kterou jsme utvářeni v poznávání Boha. Zdrženlivost pak, ve které nejsme utvářeni tímto světem (O dobru vdovství)
Ač se panenství zachovává v těle, přece je duchovní, neboť je pěstuje a zachovává zbožná zdrženlivost (O panenství)
Pokud tedy zachová zdrženlivost, ať nevstupuje v manželství, ani neplodí děti. Pokud se mu však nedostává sebeovládání, ať vstoupí do zákonitého manželství, aby neplodil děti v hanbě nebo aby neměl potomstvo z ponižujícího vztahu (sv. Augustin, homilie 51)

Jak jinak by ji potom mohl anděl nazvat milostiplnou, kdyby v ní bylo nějaké sebemenší dobro, jež by nebylo z milosti? Ta, která měla počít a porodit Svatého svatých, musela mít svaté tělo, a proto dostala dar panenství, a musela mít svatou duši, a proto dostala dar pokory (sv. Bernard, Chvály panenské Matky)

Co jsem mít mohla, dala jsem chudým, jen něco potravy a šatstva jsem si ponechala (P. Maria sv. Brigitě, Revel.)

Nešťastná matko, či spíše horčí macechy, novozeněte, proč se uchyluješ k prostředkům, jež otráví celou věčnost? Byly ti dány daleko prospěšnější prostředky, chceš-li. Nechceš mít dítě? Uzavři se svým manželem zbožnou dohodu. Ať souhlasí do konce plodného věku žít dle ctnosti zdrženlivosti (sv. Cesareus z A., homilie 1)

Kde je milosrdenství a zdrženlivost, tam není nestřídmost ani tvrdost (sv. František z A., Slova svatého napomenutí všem bratří)

Kdo dokáže ke cti těla Páně vytrvat ve zdrženlivosti, ať tak žije bez vychloubání (sv. Ignác z A., list Polycarpovi)

Chválit velmi řehole, panenství a zdrženlivost a ne tak velice manželství, jak kterýkoli z těchto řečených stavů (sv. Ignác z L., Pravidla církevního smýšlení 4)

Ona (Maria) první Bohu zaslíbila se slibem panenství (opat Rupert, In Cant.)

Pán praví: Buďtež vaše bedra přepásána. Neboť bedra opásáváme, když rozkoš těla krotíme zdrželivostí. Protože však nemá velký význam nečiniti
zlého, leč když se každý snaží zapotit se také dobrými skutky, ihned připojuje: A lampy hořící v rukou vašich. Hořící svítilny totiž držíme v rukou, když dobrými skutky dáváme příklad světla svým bližním (sv. Řehoř V., homilie 13)

Cudný ať se nechlubí čistotou svého těla, ale ať si uvědomí, že jeho zdrženlivost je dar, který dostal od někoho jiného (sv. Klement I., list do Korinta)

Dan 1 „těm jinochům“, totiž zdrženlivým a cudným, „dal Bůh vědění a vycvičenost v každé knize a moudrosti” (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,15)
Člověk může uniknout hříchu a konat dobro, ne však bez božské pomoci, podle onoho Jan 15,5: „Beze mne nemůžete činit nic“. Tím však, že člověk potřebuje božské pomoci k tomu, aby byl zdrženlivý, nevylučuje se, že nezdrženlivost je hřích, poněvadž jak se píše v III. Ethic., „co můžeme skrze přátele, můžeme jaksi sami“ ( sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,156)

4.13 Čistota

Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena naše služba, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy, při zlé i dobré pověsti (II. list Korinťanům 6,3-8)

Jako lilie mezi trním, tak je má přítelkyně mezi dcerami (Písní 2,2) o čemž Dionýsius kartuzián činí poznámku: „Jiné panny buď sobě buď jiným byly trním; nikoli ale Maria, neboť kdo ji spatřil k čistotě srdce byl od ní povzbuzen“, což i svatý Tomáš stvrzuje: „Krása nejblahoslavenější Panny vzbuzovala ve všech, kdo na ni pohlédli, lásku k čistotě (sv. Alfons L., O čistotě P.Marie)
Sv. Jan D. nazývá Marii „čistou a milovnicí čistoty“, proto se jí nečistota protiví. Kdo se však k ní utíká, určitě se této nepravosti zbaví, byť jen jméno její důvěrně vzýval. Ctihodný Jan Avila praví, že mnozí v pokušeních proti čistotě vzbuzováním lásky k Panně povždy čisté a neposkvrněné zvítězili (sv. Alfons L., O čistotě P. Marie)
Mezi všemi křesťanskými zápasy, říká sv. Augustin, nejtvrdší jsou boje čistoty, kde je každodenní bitva a řídké vítězství (Sermo 293)…Jak shora sv. Augustin, vítězství nad touto nepravostí považuje za věc řídkou, ale proč? Poněvadž prostředků k vítězství se neužívá. Těchto prostředků uvádějí učitelé duchovního života trojici: půst, útěk od příležitosti a modlitbu (sv. Alfons L., O čistotě P. Marie)

Králi panen a Milovníku čistoty a neporušenosti, uhas nebeskou rosou svého požehnání v mém těle troud planoucí žádostivosti, aby ve mně trval stav čistoty těla i duše. Umrtvi v mých údech všechny tělesné vzruchy a žádostivá hnutí a dej mi pravou a opravdovou nevinnost se všemi svými dary, které se ti vpravdě líbí, abych přijal svaté přijímání s čistým tělem i nevinným srdcem. S jakou zkroušeností srdce, proudem slz, s jakou úctou a bázní a čistotou těla i duše je třeba přistupovat k této božské a nebeské svátosti, ve které požíváme tvé Tělo a tvou Krev, při níž se spojuje to nejnižší s nejvyšším, pozemské s božským, při které jsou přítomni svatí andělé a kde ty sám jsi obětí i obětníkem (sv. Ambrož, Modlitba o čistotu před svatým přijímáním)

Maria pro nejvyšší čistotu svého srdce, čistotu a svatost převyšující všechny tvory, zasloužila si stát se nejdůstojnější napravitelkou pokleslého světa (sv. Anselm, De excell. Virg.)

Čistota nás soustředí a znovu nás přivede k oné jednotě, kterou jsme ztratili, když jsme se rozpoltili (sv. Augustin, Vyznání X)
Nejen zdrženlivost, ale i čistota manželů jsou Boží dary (sv. Augustin, De dono pers. XIV)
Když každá čistota je z pravdy, i když ne z těla, přece čistota mysli je pravda a v mysli má přebývat i čistota těla (Proti lži)
Ale ať řekne: opravdu nejsem lepší než Abrahám, ale lepší je čistota celibátu než čistota sňatku. Jednu Abrahám dodržoval v obcování, obě ve stavu ducha. Žil čistým manželským životem. Čistým bez manželství být mohl, ale tehdy se to nemělo (O manželském dobru)
Jako totiž nikdo nezachází necudně s tělem, pokud duch dříve nezamýšlel hanebnosti, tak nikdo nezachová v těle mravnost, pokud dříve nebyla v duchu zakořeněna čistota (O svaté nevinnosti)
V čistotě ducha nutno však chránit, protože se týká lásky k bližnímu, neškodnost a laskavost a jelikož se týká lásky k Bohu, zbožnost. Neškodnost znamená, že nikomu neškodíme. Laskavost, že rovněž pomáháme, komu můžeme. Zbožnost, že máme v úctě Boha (sv. Augustin, O lži)

Nemůžeš-li následovat její čistoty, následuj její pokoru (sv. Bernard, de Laud. V. M.)
Nečisté duši se pravda neukáže, kdežto duši v pravdě čisté se nemůže skrýt (sv. Bernard)

Až si někdy usedneš a zamyslíš nad čistotou či svobodným stavem, jsi ve škole Ducha Svatého (sv. Cyril J.)
Uvedu příklad zcela běžný, který každý snadno pochopí: Rozpálí-li oheň železo, stane se celé ohněm. Studené se stane horkým, černé zazáří. Jestliže hmota, kterou je oheň, vnikne do hmoty železa a toto způsobí, proč se divíš, že Duch Svatý vniká i do nejskrytějších koutů duše? (sv. Cyril J., katecheze)

Krásu čistoty si zachoval neporušenou až do konce (životopis sv. Dominika)

Časté svaté přijímání spojené s láskou k Matce Boží, je nejen nejlepší, ale jediný prostředek, jímž si může mladý člověk zachovat čistotu mravů (sv. Filip Neri)

Petr Chrysolog nazývá vzývání jména Mariina v pokušení proti čistotě znamením čistoty srdce. Kdo jistě ví, že v takových pokušeních jméno Maria zbožně vzýval (chce sv. Petr Ch. říci), má, když je v pochybnosti, zda-li poklesl, právě v tomto vzývání bezpečnou záruku, že čistotu srdce zachoval (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Dobrý základ je ten, který spočívá na třech základnách a třech sloupech: nevinnosti, půstu a čistotě (sv. Jan Klimak, Žebřík)

Spaluj ohněm Ducha Svatého ledví naše a srdce naše, Pane, abychom ti sloužili cudným tělem a líbili se čistým srdcem. Skrze… (liturgie římská, Prosba za cudnost, vstupní modlitba)

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha (evangelium sv. Matouše 5,8)

Nejvzácnějším plodem panenství je, že totiž panny zvěstují dokonalé panenství Matky Církve samotné a zjevují a současně kladou před oči svatost vlastního vroucího spojení s Kristem (Pius XII., encyklika Sacra virginitas)

Deset panen mělo ctnost nedotčeného panenství, ale pro pět z nich zůstalo jejich tvrdé cvičení bez ovoce. Ostatní zářily lampami lásky k lidstvu, proto je ženich pozval (Roman Melodikon, Deset panen)

Nežádám od tebe zlata ani drahých kamenů ani jakýchkoli dober tohoto světa, nýbrž pohrdaje tím, přeji si od tebe čistý život, dobročinnost a lásku k Bohu a bližnímu… (dopis papeže sv. Řehoře VII. anglické královně Matyldě)

Prchej i před pohledem čistých mužů, aby ses neposkvrnila nebo sama nezranila (sv. Řehoř Naz.)

Vždyť čistota, oproštěnost od hříchů a vášní a rozchod s veškerým zlem jsou něčím božským. Jsou-li v tvém srdci, je v tobě zajisté Bůh. Když bude tvé nitro prosté každé špatnosti, když bude svobodné od vášní a hříchu a nedotčené žádnou poskvrnou, budeš blahoslavený a blažený, protože máš ostrý a jasný pohled, takže to, co uniká pohledu těch, kdo nejsou očištěni, ty pro svou čistotu vidíš. Oči tvé duše již nejsou zastřeny temnotou hmotných věcí a na čistém obzoru srdce se ti otvírá blažený výhled. A co vidíš? Čistotu, svatost, otevřenost, samé paprsky Boží přirozenosti, v nichž lze vidět Boha (sv. Řehoř z Nyssy, Oratio 6 o blahoslavenstvích)

Přikazují se pak dvě věci: i aby byla bedra opásána, i aby byly drženy svítilny - aby tak byla i v těle čistota cudnosti i v konání světlo pravdy. Vykupiteli našemu se totiž naprosto nemůže líbit jedno bez druhého, jestliže totiž buď ten, kdo koná dobro, dosud neopustil poskvrnění rozkoše, nebo ten, kdo vyniká čistotou, dosud se nezabývá dobrými skutky. Ani čistota tedy není veliká bez dobrého díla, ani dobré dílo bez čistoty (sv. Řehoř V., homilie 13)

A sv. Panna! Celino, ukryj se dobře ve stínu jejího panenského pláště, aby tě učinila dokonalou pannou…Čistota je tak krásná, tak bělostná!…Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha!…Ano uvidí ho už na zemi, kde nic není čisté, ale kde se všichni tvorové stávají průzračně čistými, když na ně hledíme skrze tvář nejkrásnější a nejbělostnější Lilie!…Celino, čistá srdce jsou mnohdy obklopena trním (sv. Terezie z L., dopis)

V lidských skutcích je neřestné to, co je mimo správný rozum…zbožné panenství se odříká každého pohlavního potěšení, aby se svobodněji oddávalo nazírání pravdy. Praví totiž apoštol (Pavel) I Kor 7,34: „Žena nevdaná a panna myslí, co je Páně, aby byla svatá tělem i duchem, která se však vdá, myslí, co je světa, kterak by se zalíbila muži“. Proto zůstává, že panenství není něco neřestného, nýbrž spíše chvalného (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,152)

Známkou vzácné čistoty srdce a vnitřní důvěry v Boha je nebažit vůbec po ničí útěše (blahosl. Tomáš K., Následování Krista II,7)
Pranic není bezpečna čistota, když ty ji nechráníš (NK III,14)
Není čisté ani dokonalé, co je poskvrněné sebeláskou (blahosl. Tomáš K, NK III,49)