3.1 Všeobecně Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: “Bratři, co máme dělat?” Petr jim odpověděl: »Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého (Skutky apoštolů 2,37-38)
Holofernes rozkázal zpřetínat trouby, kterými tekla do Betulie voda, aby si podmanil město a právě tak ďábel se snaží jak může duše oloupit o úctu mariánskou, neboť když se mu povede tuto cestu milosti uzavřít, lehce si podmaní duše. Proto napomíná nás učitel Církve (sv. Bernard):
Pilně rozvažujte duše křesťanské, jak vroucně ctít máme Marii z vůle Boha, jenž v ní uložil plnost všech pokladů, abychom poznali, že všechna naděje, všechna milost, všechna naše práva od ní k nám přichází. Témuž učí sv. Antonín: Skrze Marii darovalo nebe lidem všechny milosti. Podle výkladu sv. Bonaventury porovnává se Maria s měsícem, protože jako měsíc je mezi tělesy nebeskými a zemí a zemi dodává, co obdržel, tak i panenská Královna prostřednicí je mezi námi a Bohem a milost Boží nám dodává (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Neboj se Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha (Lk 1,30). Neboj se, ó Maria, nediv se čestným názvům, jimiž jsem Tě pozdravil, neboť ačkoli za nepatrnou a nízkou se považuješ, pozvedl tě Bůh, jenž pokorné povyšuje, že nalezneš milost, kterou lidé ztratili (sv. Alfons L., O Zvěstování)
V nebi spatříme velmi mnoho duší, které neměly zvláštní nadpřirozené dary, a dosáhly vyššího stupně slávy než ti, kdo je měli. Naopak zase mnohé duše, kterým byly uděleny velké dary, dostaly se později na scestí a upadly do těžkých hříchů (sv. Alfons L.)

Jestliže získáme mnohé pro své cíle, budou ve Francii vytvořeny nové Atény, Atény kultivovanější než ty staré, protože ty naše, zušlechtěny učením Kristovým, předstihnou veškerou moudrost Akademie. Ty staré měly za učitele jen Platonovy disciplíny, přesto však, inspirovány sedmi svobodnými uměními, stále zářily nádherou: našim se však dostane sedminásobná plnost Ducha Svatého, a tak svou září předstihnou všechnu důstojnost světské moudrosti (Alkuin, dopis Karlu Velikému)

Domníváš se, že jsem milostí a ctností nabyla bez namáhání? Věz, že jsem žádné milosti od Boha neobdržela bez velkého úsilí, ustavičné modlitby, vřelé touhy, mnohými slzami a kajícností (sv. Alžběta z řádu sv. Benedikta, Revel. o P. Marii)

Uvědom si, žes dostal duchovní pečeť, Ducha moudrosti a rozumu, Ducha rady a síly, Ducha poznání a zbožnosti, Ducha Boží bázně. Uchovej si to, cos dostal. Bůh Otec tě poznamenal svým znamením, Kristus Pán tě utvrdil a vložil do tvého srdce Ducha jako záruku (sv. Ambrož, O svátostech)

Sedm neřestí je proti sedmi ctnostem Ducha Svatého (sv. Augustin, O otázkách evang., Mt 12,43n)
Zdá se mi, že sedmerá činnost Ducha Svatého, o které mluví Iz. 11 souhlasí s těmito stupni a slovy Mat. 5, ale záleží na pořadu. Neboť tam (Iz) výčet začal od vyšších, zde však od nižších (sv. Augustin, Řeč Páně na hoře)

Po vtělení dostala Panna Maria jakousi pravomoc nad každým sesláním Ducha Svatého, takže žádný tvor nedostává milosti jinak než skrze ni (sv. Bernardin S. v Duše veškerého apoštolátu)

Sedm darů Ducha Svatého boří veškeré zlo a přivodí veškeré dobro (sv. Bonaventura, Collatio II)
Jednorozený Synu Boží! Kvůli nám ses stal člověkem. Kvůli nám jsi byl ukřižován i oslaven! Skrze tebe prosíme nejlepšího Otce, aby ze svých pokladnic na nás seslal Ducha sedmeré milosti, jenž v celé své plnosti spočinul na tobě, a to: ducha moudrosti, abychom ochutnali ovoce, to znamená životodárnou chuť stromu života, jímž jsi ty sám. Dar rozumu, aby osvítil intuici našeho rozumu. Dar rady, abychom chodili po správných stezkách ve tvých šlépějích. Dar síly, abychom mohli odolat útokům dotírajících nepřátel. Dar umění, aby nás naplnil jas tvého svatého učení a my byli schopni rozeznávat dobro od zla. Dar zbožnosti, abychom oblékli milosrdný soucit. Dar bázně Boží, abychom se vystříhali zlého a došli tak pokoje díky úctyhodnosti tvého věčného Majestátu. Ty přece chceš, abychom o to prosili ve svaté modlitbě, kterou jsi nás naučil. Chceme toho dosáhnout skrze tvůj kříž ke chvále tvého nejsvětějšího Jména. Jemu s Otcem i s Duchem Svatým náleží všechna čest a chvála, dobrořečení, sláva i vláda na nekonečné věky věků. Amen (sv. Bonaventura, Modlitba za sedm darů Ducha Svatého)

Ne v osobě sestupuje Duch Svatý, nýbrž udělují se jeho milostivé dary, neposvěcuje oběť těla Kristova při svém příchodu, nýbrž oběť mystického těla, když věřícím milost lásky a svornosti uděluje a rozmnožuje (sv. Fulgencius)

Soudce při výslechu sv. Lucie: „Ty tedy máš Ducha Božího?“ Sv. Lucie: „Ano, apoštol učí, že kdo žije zbožně a čistě, je chrámem Ducha Svatého a Duch Boží v něm přebývá.“

Někteří nezachovávají mlčení kvůli Bohu, ale aby si zajistili slávu. Jestliže někdo mlčí kvůli Bohu, je to opravdová ctnost a on dostává milost od Boha a Ducha Svatého (mnich, neznámý)

A že mají mít ustavičně hlavy pomazané olejem? To je Duch pravdy, který je má opatrovat a chránit před každým pokušením hříchu (sv. Řehoř z A., výklad ke knize Kazatel)

Oběť své prosby podáváme, aby se moudrost nevynášela: aby rozum nezabloudil, když vysoko vzlétá; aby rada nezmátla, když se rozmnožuje; aby se statečnost neunáhlila, když dává důvěru; aby umění nenadýmalo, když umí a nemiluje; aby pobožnost, když se přiklání přes správnost, nezkřivila; aby bázeň neuvrhla do jámy zoufání, když se neprávem hrozí (sv. Řehoř V., Moralia I)
sv. Řehoř V. k Job Narodilo se mu sedm synů: Sedm se nám rodí synů, když z pojetí dobrého smýšlení v nás vzniká sedm ctností Ducha Svatého…sedm synů nedojde též k dokonalosti desítky, jestliže nebude ve víře, naději a lásce všechno, co konají
sv. Řehoř V. o darech Ducha Sv. v přítomnosti a budoucím životě: moudrost občerstvuje mysl nadějí a jistotou věčnosti, rozum osvěcuje jeho temnotu v tom, že proniká slyšené, občerstvuje srdce, nebude učit člověk bratra svého; o radě: brání být překotným, rozumem plní ducha. O statečnosti: nebojí se překážek, předkládá pokrm důvěry, o umění: překonává vyhladovělost nevědomosti uvnitř mysli. O zbožnosti: nitro srdce plní skutky milosrdenství. Bázeň: tiskne mysl, aby nezpyšněla nad přítomným, posiluje se pokrmem budoucí naděje
Dar Ducha Svatého, tvořící v mysli sobě podrobené mírnost, opatrnost, spravedlnost a statečnost, tutéž mysl vyzbrojuje sedmi dary proti jednotlivým pokušením, dává moudrost proti pošetilosti, rozum proti ztrnulosti, radu proti ukvapenosti, statečnost proti bázni, umění proti nevědomosti, pobožnost proti tvrdosti, bázeň proti pýše (sv. Řehoř V., Moralia II.)
Kdo má dary ducha, nesmí mlčet. Kdo má hojnost statků, ať neochabuje v milosrdné činnosti. Kdo se živí prací vlastních rukou, ať užívá své dovednosti také k užitku bližních (sv. Řehoř V., In Evangelium homilie 9)

Ctnosti se dělí na tři rody: …božské…rozumové…mravní… ctnosti rozumové mají přednost před mravními ctnostmi a řídí je, tak božské ctnosti mají přednost před dary Ducha Svatého a řídí je…Ale jestliže přirovnáme dary (Ducha Sv.) k jiným ctnostem rozumovým a mravním, dary mají přednost před ctnostmi (Summa teologická, I-II,68)
Dary Ducha Svatého zdokonalují člověka v tom, co patří k správnému životu (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,68 )
K cíli pak blahoslavenství…blaženosti věčné, na kterou rozum nedostačuje…uvádí do ní Duch Svatý, jehož poslouchat a následovat učí nás dary (I-II,69)
Rozlišení daru rozumu od jiných tří darů, totiž zbožnosti, síly a bázně, je jasné, protože dar rozumu se vztahuje k síle poznávací, kdežto ony tři patří k síle žádostivé (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,7)

Bůh dává mnohdy najednou, čeho zprvu dlouho odpíral. Dává mnohdy až na konec, s čím zprvu otálel (blahosl. Tomáš K, Následování Krista IV,15)

Matko milosrdenství, nasyť se slávou svého Syna a dětem svým uštědři drobtů! Tys u stolu Páně, my pak štěňátka pod stolem (sv. Werich, In Assumpt.)

3.2 Moudrost Nikoho totiž Bůh nemiluje kromě toho, kdo s moudrostí bydlí (kniha Moudrosti 7,28)
Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost (I Kor 1,24)
Nauč mě slovům bohatým na moudrost, protože Ty jsi Moudrost. Otevři mé srdce, Ty, který jsi otevřel knihu! Otevři onu bránu, která je v nebi, protože Ty jsi Brána. Jestliže budeme skrze Tebe uvedeni, budeme vlastnit věčné království. Jestliže vstoupíme skrze Tebe, nebudeme zahanbeni, protože se nemůže zmýlit ten, kdo si zajistil vstup do příbytku Pravdy (sv. Ambrož, Mdr. 9 kap.)
Tvá kázání ať jsou plná moudrosti (sv. Ambrož, dopis biskupu Konstancovi)
Neustále bychom měli srdcem i ústy uvažovat o moudrosti
Mluvme tedy o Pánu Ježíši, neboť on je moudrost sama
Vždycky mluvme o Bohu. Když mluvíme o moudrosti je to on. Když o ctnosti je to také on. Když o spravedlnosti je to opět on. Když o míru, i to je on. Když mluvíme o pravdě, životě a vykoupení, je to stále on (sv. Ambrož, k žalmu 36)

Co jiného je počátek moudrosti než zdržet se všeho, co Bůh nenávidí? (Barsanufius citován Benediktem XVI. 8.6. 2005)

Jakmile přijde do duše Moudrost, znechutí se jí smyslové vjemy, její rozum se očistí, srdce se uzdraví a je opět schopné vychutnávat dobro (sv. Bernard, k Písni písní 85)
Josef byl syn Davidův nejenom tělem, ale také vírou, svatostí a zbožností: jeho Pán našel jako druhého Davida podle svého srdce, jemu bezpečně svěřil nejtajnější a nejposvátnější tajemství svého srdce. Jemu, říkám jako druhému Davidovi zjevil hluboké a skryté úradky své moudrosti (sv. Bernard, Chvály panenské Matky)

Nakonec půjde o to, jak se máme cvičit ve vztahu k ohni moudrosti. Je třeba to dělat v následujícím pořadí, neboť tento oheň je třeba za prvé shrnout, za druhé rozpálit a za třetí vyzvednout. Oheň se shrnuje odmítáním vznětu každé lásky ke tvorům. Proto je třeba zříkat se vznětů této lásky, jelikož láska ke tvorům nepomáhá a jestli pomůže, tak neposílí a jestli posílí, tak nepostačí. Proto je třeba všechnu takovou lásku úplně odtrhnout od touhy (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Světlo pravého poznání spočívá v neomylném rozlišování dobra a zla (Diadoch z F., O duchovní dokonalosti)
Pouze Duch Svatý může očistit naše srdce (Diadoch z F., O duchovní dokonalosti)

Střezme se před moudrostí tohoto světa a tělesnou opatrností. Neboť duch těla chce a velmi touží, aby mohl mluvit, ale málo po skutcích, a nehledá zbožnost a vnitřní svatost ducha, nýbrž chce a hledí dosáhnout takovou nábožnost a svatost, aby ji viděli lidé (srov. Řím 8,6-7) (sv. František, Řehole)
Kde je láska a moudrost, tam není strach ani bezradnost (Slova svatého napomenutí našeho ctihodného Otce svatého Františka všem bratřím)
Jsou opravdu slepí, protože nevidí pravé světlo, našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, poněvadž nemají Božího Syna, který je pravou Otcovou moudrostí (list všem věrným křesťanům)
Bud’ pozdravena, královno Moudrosti, Pán tě ochraňuj tvou svatou sestrou, čistou Prostotou. Paní svatá Chudobo, Pán tě ochraňuj tvou svatou sestrou Pokorou. Paní svatá Lásko, Pán tě ochraňuj tvou svatou sestrou Poslušností. Vy všechny přesvaté ctnosti, ochraňuj vás Pán, od kterého vycházíte a přicházíte. Není na celém světě člověka, který by mohl mít jedinou z vás, dokud by neodumřel sám sobě. Kdo má jednu z vás a druhé neuráží, má všecky; a kdo jedinou urazí, nemá žádnou a uráží všecky. A každá z nich zahání neřesti a hříchy. Svatá Moudrost zahání satana se vší jeho zlobou. Čistá svatá Prostota odhání všechnu moudrost tohoto světa a zchytralost těla. Svatá Chudoba zahlazuje všecku žádostivost, lakotu a starosti tohoto světa. Svatá Pokora zapuzuje pýchu, všechny syny světa a vše, co je z tohoto světa. Svatá Láska utišuje všechna ďábelská a tělesná pokušení a všechen tělesný strach. Svatá Poslušnost odráží všecky tělesné a hmotné touhy a udržuje tělo umrtvené, aby poslouchalo ducha i svého bratra, a vede člověka, aby byl poddán všem lidem na tomto světě, a nejen lidem, ale i všem nerozumným a divokým zvířatům, aby s ním mohli dělat, co chtějí, pokud jim to bude dáno shůry, od Pána (srov. Jan 19,11) (sv. František, Chvála ctností)

Když otevřu ústa, ať mluvím tvými slovy. Tvůj ohnivý Duch ať rozpálí můj jazyk, abych mluvil jasně a zřetelně a neustále byl proniknut tvou přítomností (sv. Jan D., Výklad pravé víry)

Jako je totiž nejen obávaná, ale i slepá výřečnost, která není osvícená rozumem, tak také moudrost, která nepoužívá slov, je nejenom slabá, ale v jistém smyslu zmrzačená. Ačkoli totiž může být někdy moudrost beze slov užitečná v konfrontaci s vlastním svědomím, zřídka a málo může prospět společnosti (Jan ze Salisbury, Metalogicon 1)

Do zlovolné duše nevchází moudrost, nesídlí v těle oddaném hříchu (kniha Moudrosti 1,4)

Koruna moudrosti jest bázeň Páně, přináší úplný pokoj a zdraví (kniha Sirachovcova 1,22)
Všeliká moudrost jest bázeň Boží, [v ní tkví bázeň Boží,] a ve veškeré moudrosti je šetření zákona. Ale není moudrost znáti nepravost, a rada bezbožných není rozumnost. Jest vychytralost, ale ta jest ohava; a jest pošetilec, kterému chytrosti se nedostává (kniha Sirachovec 19,18-20)

Je dvojí milost: a to jedna, kterou je spojován s Bohem člověk sám, a ta se nazývá milost milým činící. Jiná pak, kterou jeden člověk spolupůsobí s druhým k tomu, aby byl uveden k Bohu, takový dar pak se nazývá milost zdarma daná…o té apoštol I Kor 12,7: „Každému se dává zjevení Ducha k užitku“ (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,111)
Mít z rozumového zkoumání správný soud o božských věcech, patří do moudrosti, která je ctnost rozumová, ale mít o nich správný soud podle jakési sourodosti s nimi, náleží do moudrosti, pokud je darem Ducha Svatého (Summa teologická II-II,45)

Sebe nic necenit, za to však o lidech jiných smýšlet vždy jen dobře, ano i výše, to je veliká moudrost a vzácná dokonalost (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,3)
Kdo nazírá na všechno tak, jak to opravdu samo v sobě je, a ne tak, jak o tom lidé mluví nebo to posuzují, ten je skutečně moudrý a více se naučil od samého Boha než od lidí (NK II,1)
Mnohem ušlechtilejší je učenost, která prýští shora z vnuknutí Božího, nežli ta, které někdo pracně nabude svým lidským důmyslem (NK III,31)
Ti však, kdo tebe následují, pohrdajíce svět a umrtvujíce své tělo, osvědčují pravou moudrost, poněvadž se propracovali od marnosti k pravdě, od tělesnosti k duchu. Těm je Bůh milá slast a cokoli dobrého nalézají v tvorstvu, je jim jen podnětem, aby chválili svého Stvořitele (NK III,34)

Naše dny nás nauč správně čítat, ať konečně srdcem zmoudříme! (žalm 89,14)

3.3 rozum Nikdo není rozumný, nikdo na Boha nedbá (list Římanům 3,11)
Duch Svatý hovoří slovy Písma: Pamatuj na svůj konec a nikdy nezhřešíš (Sir 7,36). Kdo často přemýšlí o posledních věcech člověka, o smrti, o posledním soudu, o věčnosti pekla a nebe, nebude hřešit. Tyto věci se nevidí zrakem, ale pouze očima rozumu. Když se o nich nepřemýšlí, mizí z našeho rozumu, a tehdy se v myšlenkách objevují příjemné smyslové obrazy, ke kterým se pak snadno přiklání ten, kdo nepamatuje na věčné pravdy o záhubě (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Věděním se v nás víra rodí, živí, obhajuje a sílí (sv. Augustin, O Trojici XIV)

Lehce se může stát, že ďábel bude s tvou horlivostí hrát svou vlastní hru, zanedbáš-li poznání; nech tedy svou horlivost, aby byla láskou roznícena, poznáním zkrášlena, vytrvalostí upevněna (sv. Bernard)

Přijímáme tedy Ducha kvůli poznání. Je to podobné jako u lidského těla. Nemá-li podmínky, aby sloužilo, zůstane nečinné (sv. Hilarius, O Trojici)

Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždy rozumné věci uvažujíce, co tobě se líbí i slovy a skutky plnili. Skrze… (liturgie římská, vstupní modlitba 6. neděle po Zjevení Páně)

Nikdo na celém světě nedokáže změnit pravdu. Můžeme je jedno: hledat ji, najít ji a sloužit jí (sv. Maxmilián Kolbe)

Mnoho mluvení nebývá bez hříchu; proto, kdo zdržuje rty své, je rozumný (kniha Přísloví 10,19)

Slyšení uchem duše, je patření okem rozumu (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Ježíši, proč neřekneš těmto ovcím tajemství, které mi svěřuješ, proč nemluvíš k srdci mé Pastýřky?… - „Kdybych k ní mluvil, její zkouška by se vytratila, její srdce by bylo plné tak veliké radosti, že by se jí byla její pastýřská hůl nikdy nezdála tak lehká…Ale já jí nechci její zkoušku odejmout, jenom chci, aby pochopila pravdu a aby uznala, že její kříž přichází z Nebe a ne ze země (sv. Terezie z L., dopis)

Je dvojí vidění Boha. A to jedno dokonalé, jímž lze vidět Boží bytnost. Jiné pak nedokonalé, jímž, třebas nevidíme o Bohu, co je, vidíme přece, co není; a tím dokonaleji v tomto životě Boha poznáváme, čím více rozumíme, že převyšuje, cokoli lze rozumem chápat. A obojí vidění Boha patří k daru rozumu: a to, první k daru rozumu dovršeného, jak bude ve vlasti, druhé pak k počátečnímu daru rozumu, jak jej máme na cestě (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,7)
Daru rozumu odpovídá jako vlastní ovoce víra, to je jistota víry, ale jako poslední ovoce mu odpovídá radost, jež se vztahuje k vůli (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,7)

Dej mi, Pane, abych věděl, co vědět mám, miloval, co milovat mám, chválil, co se tobě nejvíce líbí a zavrhoval to, co se tvým očím ošklivý (blahosl. Tomáš K, Následování Krista III,50)

Žehnáni buďte od Hospodina, který učinil nebe i zemi! (Všichni:) Nebe jest nebe Hospodinovo, zemi pak dal synům lidstva. Nebudou mrtví tě chválit, Pane, ti, kteří do pekel sestupují; my však živí chválíme Pána od tohoto času až na věky! (žalm 113,23-26)
Počet hvězd on stanovil pevně, každou z nich umí nazvat jménem. Náš Pán je velký a přemocný silou, jeho moudrost je nezměřitelná (žalm 146,4-5)

3.4 rada Jestliže řekneš: ‘Jsem bohatý, mám všeho dost, nic nepotřebuji’ - a nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný, chudý, slepý a nahý, pak ti radím, kup si ode mě zlato v ohni pročištěné, abys zbohatl; bílé šaty, aby ses oblékl a neukazovala se tvá ošklivá nahota; mast, aby sis pomazal oči a zase viděl (Apokalypsa 3,17-18)
Urči si, že každý den, ráno nebo večer (lépe ráno), budeš věnovat půl hodiny meditaci. Postačí, abys četl úryvek z knížky s duchovním obsahem, která je určena k meditaci. Když budeš přemýšlet o obsahu, učiň občas střelný úkon buď citového projevu nebo modlitby v mysli. Prosím tě, nikdy nezanedbávej tuto meditaci, prováděj ji alespoň jedenkrát denně, konej ji i tehdy, kdyby jsi pociťoval velkou prázdnotu a únavu (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Kromě meditace je rovněž cenné půl hodiny, nebo více než čtvrt hodiny každý den číst knihu s duchovním obsahem, která by vypovídala o životě nějakého svatého nebo se týkala křesťanských ctností. Kolik lidí díky duchovní četbě změnilo svůj život a stalo se svatými! Například svatý Jan Kolumbán, svatý Ignác z Loyoly a mnoho jiných (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Duchovní vedení je metodický a souvislý souhrn rad, které dává osoba, mající milost stavu, vzdělání a zkušenost (především kněz) svědomité a velkomyslné duši, aby ji přivedl k důkladné zbožnosti, až k dokonalosti (Chautard v Duše veškerého apoštolátu)

Když člověk vidí zkázu své duše, nepotřebuje se ptát druhého. Ptáme se na skryté myšlenky a je věcí starců, aby je posuzovali, ale na zjevný hřích není potřeba se ptát, nýbrž hned řezat (Poimen)

Nazývají obecně vrtochem (skrupulem) to, co pochází od našeho vlastního úsudku a svobody, totiž, když já si svobodně utvořím mínění, že je hřích, co není hřích, jak se stává, že si někdo, když náhodou šlápne na kříž ze slámek, vytvoří vlastním úsudkem mínění, že zhřešil. A to je vlastně mylný úsudek a nikoli vlastní vrtoch (sv. Ignác z L, Pravidla o vrtoších 1)
Kdo je v útěše, pomýšlej, jak se zachová v neútěše, která později přijde a nabírej sil pro onu dobu…Naopak pomýšlej ten, kdo je neútěše, že může mnoho s milostí, která stačí k odporu všem jeho nepřátelům a nabírej sil ve svém Pánu a Stvořiteli (sv. Ignác z. L., Pravidla rozlišování duchů I,10-11)

Žena je vázána po tu dobu, pokud je živ její muž. Když však muž umře, je volná a může se vdát za koho chce, ovšem jen v Pánu. Bude však šťastnější, zůstane-li tak, jak je. To je moje rada; domnívám se, že i já mám Božího Ducha (apoštol Pavel, první list Korinťanům 7,39-40)

S blázny se neraď, neboť nemohou milovati, než co jim se líbí (kniha Sirachovec 8,20)
Synu, bez rady nic nečiň, i nebudeš po činu litovati (kniha Sirachovec 32,24)

Každá rada je s otázkou, ale ne každá otázka je s radou (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,14)
Ne o cíli, ale o tom, co je k cíli, je rada (I-II,14)
Radíme se o těch, co je v nás a skrze nás se stát může (I-II,14)
Rada je o tom, co je užitečné k cíli…zvláště daru rady odpovídá blahoslavení milosrdní (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,52)

Trpíš-li sám pokušením, častěji se s jinými poraď, s člověkem pak, který pokoušen bývá, nenakládej tvrdě, nýbrž mu přispěj útěchou, jaké by sis sám přál (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,13)
Nedělej si marných starostí o klamný stín slavného jména, abys s mnoha lidmi byl důvěrný nebo abys byl od lidí zvlášť milován (blahosl. Tomáš K, NK III,25)

Rada Páně těm, kdo se ho bojí, jeho úmluva je osvítí (žalm 24,14)

3.5 síla Ne mocí ani silou, ale duchem mým, praví Hospodin zástupů (prorok Zachariáš 4,6)
Povolal k sobě dvanáct [apoštolů] a dal jim moc a sílu nade všemi zlými duchy i uzdravovat nemoci (Lk 9,1)
Není tedy naprosto nutné, můj milý Theotime, abychom vždycky měli pocit síly a odvahy, že zvítězíme nad tím řvoucím lvem, který obchází a hledá koho by pohltil (I Petr 5,8). To by nás mohlo vést nanejvýš k pýše a opovážlivosti. Spíše postačí upřímná touha, že budeme odvážně bojovat, a pevná důvěra, že Duch Svatý nám pomůže, až to budeme potřebovat (sv. František S., O lásce k Bohu IV)
Samozřejmě - je třeba se k Bohu modlit, aby nás uchránil od pokušení. Ale, když už přijdou, projevme souhlas s Jeho vůlí a prosme Ho, aby nám dal sílu k jejich překonání. Svatý Pavel byl pronásledován tělesnými pokušeními. Proto Pána prosil, aby ho od nich vysvobodil, ale Pán mu odpověděl: Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti (2 Kor 12,9). V pokušeních – zvláště těch, která se týkají našich smyslů – prvním protiopatřením je, abys utekl od příležitosti ke hříchu tak daleko, jak jen to je možné. A pak nespoléhej na vlastní síly a utíkej k Ježíši a u Něho hledej pomoc. A když pokušení trvá, nepřestávejme v modlitbě a říkejme: „Ježíši můj, pomoz mi, Maria Panno pomoz mi!“ Už samo vzývání těchto mocných jmen stačí k tomu, abys překonal všechny násilné útoky pekelných sil (sv. Alfons z L.)
Kromě toho nezapomeňme, že velkou cenu má také znamení kříže. Právě znamením kříže opat, svatý Antonín, odháněl útoky démonů. Je také velmi důležité, abychom se s těmito pokušeními svěřili svému duchovnímu vůdci. Svatý Filip Neri řekl: „Odhalené pokušení je z poloviny poražené.“ (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)
Abychom ve stavu milosti Boží setrvali a všem nepřátelům spásy odolali, je nám třeba síly ducha a této síly jedině skrze Marii dojdeme: „Má je síla, skrze mne králové kralují“ (Přísl. 8,14). Má je síla, říká Maria, Bůh vložil do mých rukou tento dar, abych ho svým ctitelům dala (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Svatý Tomáš z Villanovy pozoruje ve své řeči o slavnosti Očišťování P. Marie svatého starce Simeona, jenž v duchu na smrt Spasitelovu na kříži pohlíží a smutnou tuto zvěst P. Marii nemůže zjevit, ale zarmoucen mlčí. Maria se táže: „Proč jsi Simeone, v tomto okamžiku útěchy tak zarmoucen?“ – „Ó královská Panno, nenuť mne, abych mluvil o tom, co bych rád zamlčel. Věz tedy, co mám tobě zvěstovat. Toto dítě, které ti nyní tolik radosti působí a nad kterým plesáš vším právem, ach Bože, to ti způsobí jednou nejtrpčí bolest, jakou kdy duše lidská pocítila” (sv. Alfons L., O očišťování P. Marie)
Ó Paní dobrotivá, nemohl bych uvěřit, že jen na okamžik jsi mohla snést trýzeň takových bolestí, kdyby tě sám Duch života nesílil (sv. Anselm, De Excell. Virg.)
Myslíme-li při tomto mučednictví (sv. Vincence, jáhna) na lidskou schopnost snášet utrpení, je to skoro neuvěřitelné. Ale vidíme-li za tím Boží moc, už se to nezdá tak zvláštní (sv. Augustin, Sermo 276)
Pět známek Kristovy síly v nás:
1. Podnikat těžké věci a odhodlaně překonávat překážky Ž 30,25: „Vzmužte se a buďte srdnaté mysli“.
2. Pohrdat pozemskými věcmi: „Ano, já pokládám za škodu všechno pro vznešenost poznání Ježíše Krista” (Fil 3,8)
3. Zachovat trpělivost v protivenství: „Je jako smrt mocné milování“ (Píseň písní 8,6)
4. Odporovat pokušení: „Ďábel jako řvoucí lev obchází…jemu odpírejte silní ve víře“ (I Petr 5,8-9)
5. Trpět vnitřní mučednictví, které není sice prolitím krve, ale svědectvím života, jenž chce být zcela Ježíšův (sv. Bonaventura, Compendium theologie IV)
Sám Pán bude vaším ochráncem a vůdcem, neboť řekl: Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Blahoslavený žalář ozářený vaší přítomností! Blahoslavený žalář, posílající lidi do nebe!…Jistě víte, že co svět světem stojí, vždycky ve všech zápasech, které v něm probíhají, spravedlnost trpěla (sv. Cyprián, Epistula 6)
Záleží na tom, že duše přemáhá žádostivost, vítězí nad chybami a energicky pracuje o ctnost: „Dobrý boj jsem bojoval“(II Tim 4,7) (sv. František S.)
Bože, jenž vidíš, že jsme veškeré síly zbaveni, opatruj nás vnitřně i zevně, abychom byli od všech protivenství chráněni na těle a od zvrácených myšlenek očištěni na duši. Skrze… (liturgie římská, vstupní modlitba 2. neděle postní)
Dej, prosíme, Církvi své, milosrdný Bože, aby, sjednocena jsouc Duchem Svatým, nikterak nebyla znepokojována náporem nepřítele. Skrze (liturgie římská pátek suchých dnů Svatodušních)
Je to Duch Svatý, který posilnil ducha a mysli učedníků, který ustanovil evangelijní svátosti, který v nich rozzářil duchovní věci. Tito učedníci neměli pak strach ani z vězení, ani z okovů pro jméno Páně. Dokonce pošlapali moc a muka tohoto světa, protože byli nyní vyzbrojeni a posíleni tímto Duchem a měli v sobě dar, jenž tentýž Duch uděluje a posílá jako skvosty Církvi, Kristově nevěstě (Novacián, O Trojici XXIX)
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu (apoštol Pavel, list Filipanům 4,13)
A tak hledejte svou sílu v Pánu, v jeho všemohoucnosti (list Efesanům 6,10)
Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste všechny zkoušky trpělivě vydrželi (apoštol Pavel list Kolosanům 1,11)
Aby ukázal, že se svět neobrací lidskou moudrostí, ale silou Boží, poslal Bůh do světa a vybral si za hlasatele lidi nevzdělané. A dělá to i teď, neboť koná v anglickém národě prostřednictvím lidí slabých veliké věci (sv. Řehoř V., list)
Svatá Terezie A. říkala svým dcerám: „Chtěla bych, abyste v ničem nebyly zženštilé, nýbrž byly pevné jako silní muži.“ (Cesta dokonalosti)
Sv. Terezie by mě byla nechtěla uznat za svou dceru, kdyby mě byl Pán neoděl božskou silou, kdyby mě byl sám nevyzbrojil pro válku (sv. Terezie z L., dopis)
A když dostali slíbenou sílu Ducha Svatého, aby mohli konat mocná znamení a přesvědčivě mluvit, vydávali svědectví víry v Ježíše Krista a zakládali církevní obce nejdříve v Judsku, a potom šli hlásat tutéž nauku víry dalším národům (Tertulián, Traktát proti heretikům)
Tělesný věk nepodmiňuje duši. A tedy i v chlapeckém věku může člověk dosáhnout dokonalosti duchovního věku, o němž kniha Moudrosti (4,8) říká: „Vážené stáří nespočívá v délce života, neměří se počtem let“. A proto mnozí, kteří v dětském věku dostali sílu Ducha Svatého, velkodušně bojovali pro Krista až k prolití krve (sv. Tomáš A., Summa teologická III, 72)
Odpírej počátkům (zla), neboť pozdě se připravuje lék, když se zlo dlouhým otálením již rozmohlo (blahosl. Tomáš K, NK I,13)
Ó, by dal Hospodin sílu svému Lidu, ó, by obšťastnil Hospodin lid svůj pokojem! (žalm 28,10)

3.6 Umění (zbožnosti) Zbožnost pravá a bez poskvrny před Bohem Otcem je tato: Navštěvovati sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovati si neposkvrněnost tímto světem (list Jakubův 1,27)
Ó jak hojná odplata nám v nebesích kyne za všechno utrpení, které z lásky k Bohu snášíme! Sv. apoštol dodává nám mysli: „Toto soužení naše je krátké a lehké a působí v nás převelikou slávu věčnou“ (II Kor 4,17). Velmi krásně i sv. Terezie o tom se vyslovuje: „Kdo kříž objímá, necítí ho“ anebo: „Kdo pevně se odhodlal trpět, necítí žádných bolestí“. Tíží-li nás některý kříž přespříliš, k Marii se utíkejme, k potěšení zarmoucených, jak ji Církev nazývá, aneb jak sv. Jan D. k „léku zarmoucených” (sv. Alfons L., O trpělivosti P. Marie)
Přijměme trpělivě smrt příbuzných a přátel. Někteří se kvůli smrti svého příbuzného nedají utěšit, a proto se přestanou modlit, nepřijímají svátosti a ztrácejí zbožnost. Někdy se dokonce stává, že někdo se zlobí na Boha a říká: „Bože, proč jsi to udělal?“ – Co je to za opovážlivost! Řekni mi, co z toho máš, že to takto prožíváš, jaký ti to přináší užitek? Nebo si myslíš, že tím snad uděláš radost zemřelé osobě? Samozřejmě že ne, ale právě naopak. Zarmucuješ tím ji i Boha. Ona, pokud se nachází v očistci, spíše očekává, že pro její smrt se přiblížíš víc k Bohu a budeš se za ni modlit (sv. Alfons z L.,Návod na dobrý život)
Přijměme chudobu, kterou nás Bůh obdařil. Když ti chybí to, co nutně potřebuješ k životu, říkej: „Bože můj, stačíš mi Ty jediný.“ Taková střelná modlitba způsobí, že získáváš poklad v nebi. Kdo má Boha, má všechno. Proto s trpělivostí přijměme ztrátu věcí nebo našich nadějí nebo dokonce osob, které nám pomáhají. Ponořme se do vůle Boží a sám Bůh nám pomůže. A kdyby nám nechtěl pomoci tak, jak to očekáváme, přijměme spokojeně to, co nám dává. On to tak koná jednak, aby zkoušel naši trpělivost a zároveň nám chce dát šanci k obohacení většími zásluhami a nebeskými dobry (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

…duší zbožnosti je napodobovat toho, jehož ctíš (sv. Augustin, De Civ. Dei, Lib.8, cap. 17)

Probouzel vlažné, těšil zarmoucené, učil mládež, ukazoval kajícníkům cestu, byl mečem proti heretikům, příbytkem ctností a chrámem Ducha Svatého (sv. Jan Z. o sv. Efrémovi)

Při stvoření světa přikázal Bůh rostlinám, aby nesly své plody, každá „podle svého druhu“. Tak také přikazuje křesťanům (protože oni jsou živé rostliny Církve), aby vydávali plody zbožnosti, každý podle svých vlastností a svého povolání. Jinak má pěstovat zbožnost šlechtic, jinak řemeslník, sluha, jinak kníže, jinak vdova, dcera, nevěsta; a nejen to, ale je třeba přizpůsobit uskutečňování zbožnosti také silám, zaměstnání a povinnostem každého jedince (sv. František S., Uvedení do zbožného života)
Konat vroucí střelné modlitby je nejen hlavním prostředkem zbožnosti, nýbrž v čas potřeby může i všechny ostatní modlitby nahradit. Ale je samy lze sotva čím nahradit. Bez střelných modliteb nemůžeme dobře vést vnitřní život, a život činný jen velmi špatně. Bez nich je odpočinek jen leností, práce jen zmatkem. Proto tě, Bohumilo, zapřísahám, aby ses tomu cvičení věnovala s celou duší a již nikdy od něho neupouštěla (sv. František S., Uvedení do zbožného života)

Ale mí praví služebníci nezvolňují krok kvůli výsměchu, pronásledování nebo nevděčnosti, které se vůči nim někdo dopustí, naopak, roste tím jejich horlivost a touha (sv. Kateřina S., Dialog 143)

Prosíme, Pane, aby nám odříkání svatopostní zjednalo i zvroucnění zbožného žití i ustavičnou pomoc tvého usmíření. Skrze… (liturgie římská, vstupní modlitba úterý po 4. neděli postní)
Přijmi, Pane, dary na památku svých Svatých, aby tak nás učinila zbožnost bezúhonnými, jako je proslavilo utrpení. Skrze… (liturgie římská, secreta svátku sv. Štěpána)

Zbožnost s pokorou je dobrá všude. Někdo totiž žertuje a vypadá, že je milý. Jestliže to ale dělá dlouho, tak ho pokárají. Zato zbožný člověk, který se upevňuje v pokoře má úctu vždycky (Longinos)

Zvyk se mění jen velmi těžko, zvláště když je starý. Jestliže se někdo namáhá, aby ho změnil, bude spasen, jestliže u něho vytrvá, bude potrestán (mnich, neznámý)

Cesta zbožných daleko je zlého (kniha Přísloví 16,17)

Nelze vylíčit její zbožnou úctu k mariánskému růženci, ve kterém je spojena modlitba vnitřní i ústní. Měla za to, že každý křesťan má hlásat růženec slovem a má ho mít vrytý v srdci (kanonizační proces sv. Růženy z Limy)

Báti se Hospodina je zbožná věda. Zbožnost chrání a spravedlivým činí srdce, potěšení a radost dává. Bojícímu se Pána dobře bude, v den svého skonu dojde požehnání (kniha Sirachovcova 1,17-19)

Snaž se vždy přiklonit: - nikoli k tomu snažšímu, nýbrž k tomu obtížnějšímu; - nikoli k tomu příjemnému, nýbrž k námaze, - nikoli k tomu, co je více, nýbrž k tomu, co je méně; nikoli k tomu, co ti působí útěchu, nýbrž naopak k neútěše; nikoli k tomu vznešenému a vzácnějšímu, nýbrž k úzkému a opovrhovanému; nikoli ke chtění něčeho, nýbrž k nechtění ničeho. Nehledej ve věcech to lepší, nýbrž to horší, a měj touhu stát se pro Krista úplně obnaženým a chudým a svobodným vůči všemu, co je na světě. A těmto skutkům se oddej z celého srdce a snaž se, aby zcela zaujaly tvou vůli. Jestliže se to, co jsme zde řekli dobře koná, tak to stačí ke vstupu do noci smyslů…že se tento aktivní vstup do temné noci rovná ochotnému přijetí kříže a jeho trvalému nesení, není třeba dokazovat. Na pouhé nesení kříže se ovšem neumírá a my, máme-li nocí projít úplně, musíme zemřít hříchu. Člověk sám sebe může vydat k ukřižování, nemůže se však ukřižovat. Proto musí být to, co bylo započato v noci aktivní, dovršeno v noci pasivní tzn. samotným Bohem (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

V soukromé modlitbě třeba užívat slov a jiných podobných znamení, na kolik to pomáhá k roznícení mysli. Jestliže však se tím mysl rozptyluje anebo její činnost jakkoli znesnadňuje, třeba od takových věcí ustat. To se stává hlavně u těch, jejichž duše je bez takových věcí dostatečně disponována ke zbožnosti (sv. Tomáš. A., Summa teologická I,83)

Zbožný život činí člověka moudrým před Bohem a všestranně zkušeným (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,4)
Zbožnost je dar, jehož musíš usilovně hledat, toužebně o něj prosit, trpělivě a s důvěrou očekávat, vděčně jej přijímat, pokorně si jej udržovat a pilně s ním spolupůsobit. Bohu pak musíš ponechat, kdy a do jaké míry tě ráčí oblažit nebeským navštívením (blahosl. Tomáš K, NK IV,15)

Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, věrnost mezi lidmi už se ztratila (žalm 11,1)

3.7 Důvěra v Boha Postrádá-li však někdo z vás moudrosti, ať (ji) žádá od Boha – ten (ji) dává všem hojně a bez výčitek – a bude mu dána. Ale ať žádá s důvěrou beze všeho pochybování, neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, která se větrem čeří a zmítá; jen ať se však takový člověk nedomnívá, že dostane něco od Pána (list Jakubův 1,5-7)
Bezvýhradně důvěřuj v Pána! On činí vždycky to, co slouží tvému největšímu dobru. Snaž se poznávat sám sebe. Užívej věcí tohoto světa jako Boží správce a ne jako neomezený pán. Vyvaruj se každého druhu pověry. Nebuď zvědavý na to, co dělají druzí. Chraň se novotářství ve věcech víry. Nemluv o tom, čemu nerozumíš. Ve štěstí se neoddávej přílišné veselosti, v níž by tvá duše zapomněla bídu a nebezpečí tohoto života. Ženy ať nechodí ode dveří ke dveřím, ale ať zůstávají doma a každá ať se věnuje domácí práci a dobrým skutkům. Ať se věnují s dobrým úmyslem svým pobožnostem (sv. Karel B., Připomínka pro lid)
Vzbuzujte tedy, zbožní ctitelé mariánští, vzbuzujte vždy větší důvěru, kdykoli Marii za nějakou milost prosíte, a aby důvěra vaše vzrostla, pamatujte vždy na dvě vznešené přednosti této dobré Matky, totiž na její touhu nám dobrodiní prokazovat, a na moc její obdržet od svého Syna, cokoli ráčí (Alfons L., O navštívení P. Marie)
Podle učení sv. Tomáše uzavírá pobožnost v sobě ochotu naší vůle Boha poslouchat. Touto ctností Panna Maria se Bohu zvláště zalíbila, což také Spasitel naznačil odpovědí ženě jej blahoslavící: „Blahoslavení jsou ti, kdo Boží slovo slyší a je zachovávají“ (Lk 11,28) (sv. Alfons L., O loretánských litaniích)
Mé hříchy nepřekážejte mé důvěře v tebe převznešená Matko Boží. Nikoli, já naději vkládám v tebe, a důvěra má je tak velká, že bych svou spásu v tvé ruce vložil, kdyby jen na mně záviselo. Ó Maria, přijmi mne ve svou ochranu, to mi stačí (sv. Alfons L., O narození P. Marie)
I kdyby mne zabila, neustanu v ni důvěru vkládat a pln důvěry umřít si přeji před obrazem jejím a spásy dojdu (sv. Bonaventura). Tak ať mluví každý hříšník, jenž se k této útrpné Matce utíká (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
V neposlední řadě je také zapotřebí nedůvěřovat vlastním silám a stále se modlit k Bohu s důvěrou, aby nám pomáhal v nebezpečenstvích a osvobodil nás od těch pokušení, která by nás mohla dovést k hříchu. To je též obsaženo v modlitbě: A neuveď nás v pokušení (Mt 6,13). Je to Boží slib, který On nemůže nesplnit. Proto je třeba se stále modlit: „Bože můj, pomoz mi, pospěš mi na pomoc.“ (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Buď se nad bídníkem smilujte, ty Vykupiteli můj odpuštěním, ty Matko má prostřednictvím svým anebo mi oznamte, kam se mám obrátit, kdo je milosrdnější a mocnější, v koho bych měl důvěru svou vkládat (sv. Anselm, Oratio 50)

Mluvíme, rozséváme, rozhazujeme sémě. Existují takoví, kteří pohrdají, kteří namítají a kteří se vysmívají. Pokud se jich budeme obávat, nebudeme mít co rozsévat a v den žní zůstaneme bez sklizně. Proto přichází sémě do dobré půdy (sv. Augustin, Promluvy o křesťanské kázni)

Nejprve tedy máme začít od horlivosti, která otevře cestu ostatním. Lze ji popsat takto: horlivost je jakási svěžest ducha, která vyhání každou nedbalost a uschopňuje duši k tomu, aby všechny božské záležitosti vykonávala pozorně, s důvěrou a příkladně. To otvírá cestu všem dalším dobrům. Pak následuje přísnost, která je jakousi pevností ducha, která mírní každou žádostivost a uschopňuje k tomu, abychom si oblíbili: drsnost, chudobu a obyčejné věci (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Tvoje láska mění v důvěru mé rozpaky, ale moje vůle je ještě nevděčná (sv. Efrém)

Dali se do ochrany Boha a prosili o jeho pomoc, aniž by skládali svou důvěru v nějakou námahu, kterou podstoupili. A Boží ochrana byla pro ně opevněným městem, protože věděli, že bez Boží pomoci byli bezmocní, a jejich pokora jim dávala říkat s žalmistou: Když nestaví dům Hospodin, marně se lopotí, kdo ho stavějí. Když nestřeží město Hospodin, marně bdí strážce? (mnich Izaiáš, Asceticon)

Ó Rodičko Boží, nepřemožitelná důvěra má v tebe pojistí mou spásu, přemohu nepřátele pouze štítem tvé ochrany a přemocné pomoci (sv. Jan D., In Annunt. Dei Genit.)

Ó Bože nejvíce milující, který jsi Láska samotná, jak Tě zrazujeme, když nevěříme v Tebe celými svými srdci! Jestliže po laskavostech, které jsi nám prokázal, a nade vše poté, co jsi zemřel, nenalézáme důvěru v Tobě, musíme být horší než velké bestie. Po všem, co jsi nám dal v minulosti, můžeme pochybovat o tvé milující dobrotě v budoucnosti, nebo si myslet, že přestaneš opatrovat ty, které jsi zachránil před peklem? (sv. Jan z A., dopis ženě o důvěře v Boha)

Nuže, plni důvěry v pomoc Boží a v mocnu přímluvu blahoslavené Panny a svaté Rodičky Boží, udeřme na nepřítele (král Jan Sobieský před bitvou u Vídně s Turky roku 1683)

Nejmilejší sestro, je vůlí Boží, abych odešla. A přestaň plakat, brzy po mně přijdeš k Pánu i ty a ještě než odejdu, udělí ti Pán velikou útěchu (sv. Klára spolusestře Anežce před smrtí)

Ó Srdce lásky, v tebe skládám všechnu svou důvěru. Obávám se všeho od své slabosti, ale doufám také všechno od tvé dobroty (sv. Markéta Alacoque)

Neúnavně vzdávám Bohu díky, že mě v den své zkoušky zachoval věrným, takže mu dnes mohu s důvěrou přinést oběť. Jako živou oběť přináším svou duši Kristu, svému Pánu, neboť mě uchránil od všech mých soužení, takže mohu říci: Kdo jsem, Pane, a k čemu mě voláš, žes mě tak božsky zaštítil? (sv. Patrik, Vyznání)

Vždyť dlouhým čekáním svatá touha roste. Jestliže však čekáním ochabuje, není to pravá touha. Tak velkou láskou planuli ti, kdo dospěli k pravdě. Proto říká David: Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu, kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? A také Církev říká v Písni písní: Jsem raněna láskou, a na jiném místě: Má duše umdlévá (sv. Řehoř V., homilie 25)

Kteří se bojíte Pána, doufejte v lepší časy, v radost věčnou a milosrdenství (kniha Sirachovcova 2,9)

Ne, je NEMOŽNÉ, aby srdce, „které odpočívá jen v dohledu svatostánku“, uráželo Ježíše tak, že by ho nemohlo přijmout. Co Ježíše uráží, co zraňuje jeho srdce, je nedostatek důvěry (sv. Terezie z L., dopis)
Nejsem vždycky věrná, ale nikdy nemalomyslním, odevzdávám se Ježíšovi do náruče (sv. Terezie, dopis)
Má drahá Pavlínko, jsem ještě moc ráda, že strýc neshledává jinou překážku než lidi. Myslím, že pro Pána Boha nebude problém ukázat strýci, až bude chtít, že lidé nemohou zabránit vzít mě na Karmel (sv. Terezie z L., dopis)

Mnoho mluvení nenasycuje duše, ale ctnostný život občerstvuje mysl a čisté svědomí naplňuje člověka velikou důvěrou v Boha (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,2)
Nespoléhej sám na sebe, nýbrž skládej svou důvěru v Boha! Čiň, co na tobě je, a Bůh přispěje tvé dobré vůli (NK I,7 – Varuj se marné naděje a domýšlivosti!)
Počátkem všeho zlého pokušení bývá nestálost naší mysli a malá důvěra v Boha (blahosl. Tomáš K, NK I,13)

V bázni služte Pánu, vzývejte ho, v rozechvění líbejte mu nohy, ať se k vaší zkáze nerozhorlí, neboť hněvem snadno může vzplanout. Blaze všem, kdo důvěřují v něho (žalm 2,11-12)
Důvěřuj v Pána a čiň dobro, pokojně, věrně v své zemi žij (žalm 36,5)

3.8 Bázeň Boží Proto, moji miláčkové, jako jste vždycky poslechli, pracujte nejen v mé přítomnosti, nýbrž mnohem více i nyní v mé nepřítomnosti s bázní a třesením o své spáse! Neboť Bůh je to, jenž působí ve vás, jak se mu líbí, že chcete i konáte. Všecko čiňte bez reptaní a bez průtahu, abyste byli bezúhonní a čistí a byli neposkvrněnými dítkami Božími uprostřed nešlechetného a převráceného pokolení, mezi nímž vy svítíte jako světla ve vesmíru (list Filipanům 2,12-15)
Ať jsou z lásky plní bázně před Bohem (sv. Benedikt, Řehole)
My tě prosíme o milosti tvému srdci nejmilejší, vypros nám, abychom byli pokorní, příchylnosti k statkům tohoto světa se zbavili, Boha se báli, blaženě zemřeli a jednou do nebe se dostali. Královno, učiň z nás hříšníků světce (sv. Alfons L., O nanebevzetí)

Bojte se Boha a vzdejte mu čest, protože přišla chvíle jeho soudu. Pokloňte se tomu, který stvořil nebe i zemi, moře i prameny vod! (Apokalypsa 14,7)

Čistou bázní se bojí člověk odloučení od Boha ( sv. Augustin, k listu Janovu)
Nikdo nepochybuje, že není jiné příčiny strachu, než že ztratíme to, co milujeme nebo máme anebo nedosáhneme doufaného (sv. Augustin, „83 otázek“)

To je pravá radost a to je skutečná slavnost: zapuzení všeho zla; každý má k takové radosti dospět, a proto musí žít bezúhonně a mít stále na paměti pokoj bázně Boží (sv. Atanáš, Epistula 14)

Tu dal král egyptský hebrejským porodním pomocnicím, z nichž jedna slula Sefora a druhá Fua, rozkaz: Když budete pomáhati ženám hebrejským, chlapce při porodu usmrťte, dívku (však) zachovejte. Pomocnice se však bály Boha a nečinily podle rozkazu krále egyptského, nýbrž nechávaly chlapce na živu. Král je k sobě povolal a pravil jim: Co to činíte, že necháváte chlapce na živu? Ony odpověděly: Ženy hebrejské nejsou jako egyptské; neboť ony samy umějí si pomoci a rodí dříve než k nim přijdeme. Bůh tedy dobře činil pomocnicím; lid pak rostl a velice zmohutněl ( Exodus, II. kniha Mojžíšova 1,15-20)

Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži se mu rouhal: “Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!” Druhý ho však okřikl: “Ani ty se nebojíš Boha?” (evangelium sv. Lukáše 23,39-40)

Kde střeží dům bázeň Páně, tam nepřítel nenajde přístup (srov. Lk 11,21) (sv. František z A., Slova svatého napomenutí všem bratří)

Ačkoli je nade vše cenit horlivou službu Bohu, Pánu našemu, (konanou) z čisté lásky, (přece) musíme velmi chválit bázeń před jeho Božskou Velebností, neboť nejen bázeň synovská je věc zbožná a přesvatá, nýbrž kde člověk nenabude jiného lepšího a užitečnějšího i bázeň služebná mu velice pomáhá, aby vyšel ze hříchu smrtelného, a když z něho vyjde, přijde snadno k bázni synovské, jež je veskrze příjemná a milá Bohu, Pánu našemu, poněvadž je spojena s láskou k Bohu (sv. Ignác z L., Pravidla církevního smýšlení 18)

Potom pravil: „Kdo vypoví jeho rod?“ (Iz 53,8 LXX). To nebylo řečeno kvůli Jeho nepřátelům a tomu, že nesl potupné utrpení jako nějaký nevzhledný a bezvýznamný člověk, ale k našemu pokárání. Neboť ten, který toto vše vytrpěl, měl nevypověditelný rod. Rodem se míní, odkud pochází, čili od Otce, který je nevypověditelný a nevýslovný. Uznej teď, že takový původ nesl takové utrpení, a nepohrdej Jím pro utrpení, které schválně a pro tebe nesl, ale boj se před Ním pro Jeho původ (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Neboť toto pravil mi Hospodin, když mne silnou rukou varoval, abych nechodil cestou tohoto lidu. Řekl: Nenazývejte svatým vše, co tento lid svatým zove; a čeho on se bojí, nebojte se, nestrachujte se. Hospodina zástupů, toho za svatého mějte; on buď vaší bázní, on buď vaším strachem. I bude vám svatým, kamenem úrazu, a balvanem pádu oběma domům israelským; osidlem a zkázou občanům jerusalemským (prorok Izaiáš 8,11-14)

Pocit bázně a smysl pro posvátno jsou křesťanské city nebo ne? Nikdo o tom nemůže rozumně pochybovat. Jsou to city, kterými bychom oplývali, a to v hojné míře, kdybychom měli vidění Boží velebnosti. Jsou to city, které bychom zakoušeli, kdybychom si uvědomovali Boží přítomnost. Měli bychom je mít v takové míře, v jaké věříme, že Bůh je přítomen. Jestliže je nemáme, je to tím, že si nejsme vědomi, nevěříme, že on je přítomen (J.H. Newman, Parochial and plain sermones V)

Pokora a bázeň před Bohem jsou ze všech ctností největší (sv. Jan Kolobos)

Bohabojnost není bázlivost, nýbrž nezdolná pevnost (Kassiodor)

Lidé se tedy mají zbavit otrockého strachu a dospět k tomu, že mě budou milovat a budou ke mně chovat svatou bázeň (sv. Kateřina S., Dialog 58)

Vyrovnej naši cestu, všechny nás upevni v bázni před tebou (liturgie sv. Jana Z.)

Mnozí z neschopnosti rozlišovat utrápili své tělo a odešli pak prázdní a bez ničeho. Naše ústa voní postem, Písma jsme se naučili nazpaměť, odrecitovali jsme Davida, ale to, co Bůh hledá, to nemáme, totiž bázeň, lásku a pokoru (mnich, neznámý)
Jsou dva velké a silné kořeny. Jestliže je člověk s milostí Boží ochrání, vyzraje na všechny vášně. Je to mít v srdci bázeň před Bohem a pokoru (mnich, neznámý
Cvič se v mlčení, o nic neměj starost, a když uléháš i když vstáváš, tak se s bázní před Bohem věnuj své meditaci, a nezalekneš se útoků bezbožníků
Poustevník: Běda nám, chlapče, že se nebojíme Boha ani tolik jako psa – „Nemluv tak, vždyť se rouháš“ – “Rouhám nerouhám, jedno vím, že jsem šel v noci mnohokrát na jedno místo, abych tam zhřešil, ale když jsem se přiblížil a uslyšel jsem tam štěkot psů, hned jsem se vrátil ze strachu před nimi. Co nedokáže bázeň před Bohem, způsobí strach ze zvířat“

Člověk, který důvěřuje někomu jinému než Bohu nemá bázeň Boží (mnich Petr)

Člověk stále potřebuje pokoru a bázeň před Bohem jako dech, který mu vychází z úst (Poimen)

Láskou a věrností nepravost se smývá; a bázní Páně se vzdaluje člověk zlého (kniha Přísloví 16,6)
Nerozhorluj se srdce tvé pro hříšníky, ale pro bázeň Páně každodenně (kniha Přísloví 23,17)

Bázeň Páně zapuzuje hřích; neboť kdo je bez bázně, nezdrží se hříchu, ježto vášnivost jeho bude mu zkázou (kniha Sirachovcova 1,27-28)

Dosáhla-li duše dokonale ducha bázně, pak také již dokonale vlastní ducha lásky; neboť tato bázeň je poslední ze sedmi darů, je zcela dětská a dokonalá bázeň dítěte vyvěrá z dokonalé lásky k Otci (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže cituje sv. Jana od K., Duchovní píseň)

Ten, kdo dostává od Boha víru bez lásky, není prostě uzdraven od nevěry, protože se neodstraňuje vina předcházející nevěry, ale uzdravuje se zčásti, že totiž ustává od takového hříchu (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,6)
Vírou však se v nás děje jakési vnímání o některých zlech trestů, jež se podle Božího soudu ukládají; a tímto způsobem je víra příčinou bázně, jíž se někdo bojí, že bude od Boha trestán, což je bázeň otrocká. Je také příčinou bázně synovské, jíž se někdo bojí, že bude odloučen od Boha, nebo jíž se někdo ostýchá přirovnávat se k Bohu z úcty k němu (II-II,7)
Bázeň Boží, jež se počítá mezi sedmi dary Ducha Svatého, je bázeň synovská čili čistá (II-II,19)
Bázeň synovská pak nutně musí růst vzrůstem lásky, jako účinek roste vzrůstem příčiny…bázeň otrocká…se zmenšuje vzrůstem lásky…čím více někdo miluje Boha, tím méně se bojí trestu (sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,19)

Každý člověk přirozeně toužívá, aby mnoho věděl, ale co jsou platné všechny vědomosti bez bázně Boží (blahosl. Tomáš K, Následování Krista I,2)

Kdo se Boha nebojí, nedá se ani klatbou odvrátit od zlých cest (sv. Tomáš z V.)

Nikdy žádnému světci nebylo dáno, čeho by od počátku svého života neměla Maria mírou přeplněnou (opat Vilém, De Ass. Conc.)

Pojďte, synové, a poslyšte mne, bázni Páně budu vás vyučovat (žalm 33,12)