Nikodém mu namítl: “Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se.” Ježíš odpověděl: »Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království (evangelium sv. Jana 3,4-5)
Sešli svého Ducha Svatého, vydávajícího svědectví o utrpení Pána Ježíše, na tuto oběť těla a krve Ježíše Krista a dej, aby všichni, kdokoli na ní berou účast, rostli v bázni Boží, dosáhli odpuštění hříchů, osvobozeni byli od ďábla a jeho bludů a naplněni byli Duchem Svatým (apoštolské konstituce)
Milost Boží je každé duši převelikým a žádoucím pokladem. Duch Svatý ji nazývá neskončeným pokladem, poněvadž milostí Boží se stáváme účastnými přátelství Božího. „Neskončeným pokladem je lidem, jehož kdo užívají jsou účastni přátelství Božího” (Moudr 7,14). Odtud pochází, že Ježíš Kristus, Vykupitel a Bůh náš nezdráhá se přáteli svými nazývat ty, kdo jsou ve stavu milosti Boží. „Vy jste moji přátelé“ (Jan 15,14) (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Je-li ve vodě nějaká milost, nepochází z vody jako takové, ale z přítomnosti Ducha. Vždyť ve křtu nejde zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, o něž Boha prosíme (sv. Basil V., O Duchu Sv.)
Duch Svatý „jednoduchý v bytnosti, mnohonásobný ve svých silách…se rozděluje, aniž utrpí nějaké umenšení, je přítomen v každém jednotlivci, který je schopen ho přijmout, jako kdyby byl jen on sám, a všem vlévá dostatečnou a úplnou milost“ (sv. Basil V., O Duchu Svatém)

Jednorozený tedy nepřijímá Ducha Svatého pro sebe, jak jsme již řekli. Duch je přece jeho a je dáván v něm a skrze něho. Stal se však člověkem a vzal na sebe celou přirozenost, aby ji celou napravil tím, že ji uvede do původního stavu. Je tedy možno vidět, postupujeme-li rozumovou úvahou a dáváme-li se ujistit slovy Písma svatého, že Kristus nepřijal Ducha pro sebe, ale spíše v sobě pro nás. Vždyť k nám veškeré dobro přichází jeho prostřednictvím (sv. Cyril A., komentář k Janovu evang.)
Proč však milost Ducha vyjádřil přirovnáním k vodě? To proto, že na vodě všechno záleží, že z ní žijí rostliny i živočichové, že jako déšť sestupuje z nebe, že prší stále stejně a je stále stejná, a přece má rozmanité účinky (sv. Cyril A., katecheze 16 O Duchu Sv.)

Vyčisti nádobu svého srdce, aby mohla pojmout více milostí. Neboť odpuštění hříchů je stejnou měrou dáno všem, ale společenství Ducha se dostává každému podle jeho víry. Jestliže se budeš namáhat málo, málo také dostaneš. Ale budeš-li pracovat hodně, hojná bude i odměna. Sám pro sebe běžíš, mysli na to, co ti prospěje (sv. Cyril J., katecheze 1)

Ve křtu z nás Duch Svatý činí nové lidi, ten Duch, který je Bůh, spolu s Otcem a Synem (Didym z A., O Trojici)

Nazval chléb svým Tělem, naplnil ho sebou samým a svým Duchem…A ten, kdo ho jí s vírou, pojídá Oheň a Ducha…Vezměte a jezte z toho všichni, a jezte s ním Ducha Svatého. Vždyť je to skutečně mé Tělo a ten, kdo je jí, bude žít navěky (sv. Efrém, Promluva o svatém týdnu)

Protože tedy Kristus za nás zemřel z lásky, pak kdykoli při Eucharistii konáme památku jeho smrti, žádáme tím o lásku skrze příchod Svatého Ducha. Pokorně si vyprošujme, abychom právě pro lásku, s níž se Kristus dal za nás ukřižovat, i my mohli přijmout milost Ducha Svatého, aby pro nás byl svět ukřižován a my pro svět…Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán (sv. Fulgencius, traktát Proti Fabiánovi)

Jestliže se tedy člověk stal nesmrtelným, bude i bohem. A jestliže se obnoven koupelí vody a Ducha Svatého stává bohem, seznáváme, že po zmrtvýchvstání bude také Kristovým spoludědicem (sv. Hippolyt, homilie o Zjevení Páně)

Té jednoty, která vede k neporušitelnosti, se našim tělům dostalo v křestní koupeli, duším ji dal sám Duch. Duch Boží, který spočinul na Pánu, je Duch moudrosti a rozumu, Duch rady a síly, Duch poznání, zbožnosti a bázně před Hospodinem. A tohoto Ducha dal Pán zase Církvi, když pro celou zemi seslal z nebe Přímluvce. Podle výroku Páně byl však jako blesk na zemi svržen také ďábel. Proto tak nezbytně potřebujeme Boží rosu, abychom neshořeli a abychom nepřestali nést plody. A také aby tam, kde máme žalobce, byl i Obhájce a Pomocník, neboť Pán svěřil Duchu Svatému svého člověka, který upadl mezi lotry (sv. Irenej, Adversis haeresis III)

„Jak se to stane?“ ptá se blahoslavená Panna Maria, „poněvadž muže nepoznávám“? A archanděl Gabriel odpovídá: „Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní“. A nyní se tážeš, jak se stane chléb tělem Kristovým a víno krví Kristovou? A já ti říkám: Duch Svatý na ně sestoupí a způsobí, co přesahuje řeč i pojem (sv. Jan D., De fide orthod.)

A vskutku je to okamžik, jenž v sobě chová celý svět zázraků, jenž mocí Ducha Svatého svolává s nebe na zemi samého divotvůrce a pod nepatrnou způsobou chleba uzavírá toho, jehož milióny světů pojmout nemohou, jenž chrámy naše naplňuje anděly, kteří úctou se třesou a oči své ani otevřít si netroufají (sv. Jan Z., Homilie 83 k Mt evang.)

A zatímco se tělo maže viditelnou mastí, duše se posvěcuje svatým a oživujícím Duchem (katecheze jeruzalémská)

Neboť všem, jimž se dostalo nového života v Kristu, dává znamení kříže královskou důstojnost, a pomazání Ducha Svatého je posvěcuje na kněze. A proto vedle této zvláštní služby kněžského úřadu mají si být vědomi i všichni křesťané, žijící z Ducha podle Kristova zákona, že jsou rod královský a že mají účast na kněžském poslání. Vždyť co je tak královského, jako když duch, podřízený Bohu vládne nad tělem? (sv. Lev V,. Sermo 4)

Učiň, abychom my, kteří se podílíme na jediném chlebě a na jediném kalichu, byli sjednoceni jedni s druhými ve společenství jediného Ducha Svatého (liturgie sv. Basila)
Přijmi, Bože, naši modlitbu a učiň i nás hodnými přinášet ti za všechen tvůj lid prosby, modlitby a nekrvavé oběti. A protože jsi nás určil do této své služby, dej, ať jsme s to v síle tvého Svatého Ducha bez bázně a hany, bez zakolísání, s čistým svědectvím našeho svědomí, v každé době a na každém místě vzývat tebe, abys nás slyšel a v hojnosti své dobroty byl k nám milostiv (liturgie sv. Jana Z.)
Smiluj se nad námi, Bože, podle svého velikého milosrdenství a sešli na nás a na tyto zde položené dary svého přesvatého Ducha, Vládce a Životadárce, jenž s tebou Bohem Otcem a s tvým jednorozeným Synem rovně trůní a vládne, soupodstatný a věčný (liturgie sv. Jana Z.)
Sešli rosu svého Svatého Ducha na tyto dary, aby se stali Tělem a Krví tvého milovaného Syna Ježíše Krista (liturgie římská)

Co může být více svatokrádežné, nežli bořit oltáře Boží, jež modlitby lidu a údy Kristovy nosily, na nichž byl vzýván Duch Svatý, na nichž mnozí přijali záruku spásy, ochranu víry, naději vzkříšení (Optat Milévský, O schisma donatistů I)

Všem kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. To se však nemůže stát jinak než ve svátosti křtu skrze koupel, křižmo a biskupa. Křestní koupelí se totiž smývají hříchy, pomazáním se zase vlévá Duch Svatý, a obojího se nám dostává z ruky a úst biskupa…Vlastní člověku je však to, co mu dal Kristus skrze Ducha Svatého, to jest věčný život, jestliže ovšem nehřešíme (sv. Pacián, homilie, PL 13)

Že nezůstanou tím, čím se narodili, nýbrž trvale budou, jak se znovuzrodili? Je to tím, bratři, že nebeský Duch zúrodňuje tajemným paprskem svého světla panenské lůno, takže ti, kteří jako pozemšťané přišli na svět do žalostného stavu pokolení člověka učiněného z hlíny, se z Ducha rodí jako nebešťané a stávají se podobnými svému Tvůrci (sv. Petr Ch., Sermo 117)

Zhoubné pro duše jsou nesprávné názory těch, kdo tvrdí, že se nemá tak vysoko ceniti častá zpověď všedních hříchů, lepší že je ona všeobecná zpověď, kterou koná den jako den prostřednictvím kněží hodlajících přistoupiti k oltáři Nevěsta Kristova se svými dítkami spojenými s ní v Pánu. Víte dobře, ctihodní bratři, že odpuštění těchto hříchů lze dosíci několika způsoby, velmi chvályhodnými. Avšak, aby se dosáhlo den ode dne rychlejšího pokroku na cestě ctnosti, k tomu zvláště doporučujeme pravidelnou zpověď, kterýžto zbožný zvyk zavedla Církev ne bez vnuknutí Ducha Svatého. Častou zpovědí člověk správně a lépe se poznává, křesťanská pokora vzrůstá, špatné návyky se vykořeňují, čelí se duchovní nedbalosti a vlažnosti, sílí se vůle, umožňuje se spásné vedení duší a vlivem svátosti rozmnožuje se milost. Kdo tedy v řadách mladšího kněžstva hledí snížiti a seslabiti vážnost častější zpovědi, ať jsou si vědomi, že podnikají věc duchu Kristovu cizí a pro mystické Tělo našeho Vykupitele velmi zhoubnou (Pius XII., Mystici corporis)

Ach, do jak velké léčky padají ti, kdo věří, že božská a skrytá tajemství mohou být od jiných více posvěcena: vždyť jeden a týž Duch Svatý posvěcuje ona tajemství skrytým a neviditelným působením (sv. Řehoř V., Registr)

Chléb Páně, ve kterém se tělo Spasitelovo objevuje a jejž ke svému posvěcení lámeme, a sv. kalich jsou vskutku neoduševněné a posvěcují se vzýváním a příchodem Ducha Svatého (sv. Teofil z Alexandrie v dopise sv. Jeronýma 98)

Všichni věřící mají přijmout po křtu Ducha Svatého vzkládáním rukou biskupů, aby se stali úplnými křesťany (papež Urban )

Dvojí lze pozorovat ve křtu Janově, totiž sám obřad křtu a účinek křtu. Křestní obřad ovšem nebyl od lidí, nýbrž od Boha, jenž vnitřním zjevením Ducha Svatého poslal Jana křtít. Účinek však onoho křtu byl od člověka (sv. Tomáš A. Summa teologická III,38)
Křest Janův neuděloval milost, nýbrž pouze trojím způsobem na milost připravoval…skrze učení Janovo, přivádějící lidi k uvěření v Krista. Jiným způsobem navykáním lidí na obřad křtu Kristova. Třetím způsobem připravováním lidí skrze pokání na přijetí účinků křtu Kristova (III,38)
Všichni, kteří jsou křtěni křtem Kristovým, dostávají Ducha Svatého, nepřistupují-li nesprávně, podle Mt 3,11: „On vás pokřtí v Duchu svatém“. A proto bylo vhodné, aby sestoupil Duch Svatý na pokřtěného Pána
Zjevila se celá Trojice: Otec v hlasu, Syn v člověku, Duch v zářivém oblaku
Křtem Ježíšovým „bylo vyhlášeno tajemství našeho prvního zrození“, náš křest. Jeho proměnění „je svátost druhého narození“, naše vzkříšení (III,45)
Křest vody má účinnost z utrpení Kristova, jemuž se každý připodobňuje skrze křest a dále jako od prvé příčiny od Ducha Svatého…mimo křest vodou může někdo dosáhnout svátostného účinku z utrpení Kristova, pokud se mu připodobní utrpením pro Krista…někdo dosahuje účinku křtu nejen bez křtu vodou, nýbrž i bez křtu krví, pokud totiž něčí srdce je pohnuto Duchem Svatým, aby uvěřilo a milovalo Boha a kálo se z hříchů, proto se také říká křest pokání
Neříkáme však, že křest krví má přednost podle pojmu svátosti, nýbrž co do účinků křtu
Prolití krve nemá ráz křtu, je-li bez lásky. Z toho je patrné, že křest krví obsahuje křest duchem a ne obráceně. Proto se z toho jeví nejdokonalejší (sv. Tomáš A. Summa teologická III,66)