Až přejdete Jordán, postaví se na hoře Garizim, aby dobrořečili národu, tito: Simeon, Levi, Juda, Isachar, Josef a Benjamin; naproti, aby zlořečili, postaví se na hoře Hebal tito: Ruben, Gad, Aser, Zabulon, Dan a Neftali (Deuteronomium 27,12-13)

Kletba Páně lpí na domě bezbožného, příbytkům však spravedlivých žehná (kniha Přísloví 3,33)

Maria unikla jak kletbě „V smutku budeš rodit“, tak i kletbě „Prokletá v Izraeli neplodná“ (sv. Bernard)

Kdysi řekl hříšník k Marii: „Dokaž, že jsi Matka,“ ale nejblahoslavenější Panna mu odpověděla: „Dokaž, že jsi syn!“ Jiný vzýval Rodičku Boží slovy: „Matko milosrdenství“, ale Maria mu odvětila: „Chcete-li, vy hříšní lidé, abych vám pomohla, nazýváte mne Matkou milosrdenství, ale neustáváte svými hříchy mne činit Matkou strastí a bolestí. Prokletý je od Boha, kdo k hněvu popouzí matku (Sir 3,18) svou matku tj. Marii, jak Richard dokládá (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Bezbožný Luther řekl, že nemůže snést, nazývá-li římská Církev Marii, pouhého tvora, nadějí naší; Bůh pak zlořečí tomu, kdo v tvora doufá, jak Sám u Jeremiáše oznámil: „Prokletý člověk, který doufá v člověka“(17,5). Církev ale při každé příležitosti nás učí, abychom Marii nadějí svou nazývali a vzývali: „Naděje naše buď zdráva!“ Kdo nehledě na Boha v tvora doufá, zajisté od Boha je proklet; neboť Bůh jediný je pramen a dárce všeho dobrého, a tvor bez Boha ničeho nemá a ničeho dát nemůže. Když ale Bůh, jak jsme dokázali, ustanovil, aby všechny milosti skrze Marii k nám přišli jako skrze průtok milosrdenství, tak tvrdit můžeme, ba musíme, že Maria je naše naděje, protože jejím prostřednictvím milosti Boží nabýváme (sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Jako se kdysi z duchovního spojení zrodilo dítě Boží, bude Antikrist pocházet z prokleté matky, předstírající, že vede duchovní život, a ze zatraceného muže, jimiž z Božího dopuštění koná ďábel své dílo (sv. Brigita)

Byli jsme totiž pro víru v Krista prohlášeni za spravedlivé, a tím pominulo naše prokletí. Neboť ten, který pro nás rozdrtil moc smrti, procitl znovu k životu. Tak jsme poznali, jaký je co do své přirozenosti opravdu Bůh. Tomu se klaníme v duchu a v pravdě a Syn je nám přitom prostředníkem, který od Otce z nebe světu žehná (sv. Cyril A., komentář k druhému listu Korinťanům)

Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy a nařízení, která ti dnes udílím, dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: Prokletý budeš ve městě a prokletý budeš na poli. Prokletý bude tvůj koš i tvá díže. Prokletý bude plod tvého života i plodiny tvé role, vrh tvého skotu i přírůstek tvého bravu. Prokletý budeš při svém vcházení a prokletý při svém vycházení. Hospodin na tebe pošle prokletí, zděšení a zmar ve všem, k čemu přiložíš ruku a co budeš dělat, dokud nebudeš zahlazen. Zanikneš rychle pro své zlé jednání, protože jsi mě opustil (Deuteronomium 28,15-20)

Ti, kteří nechtějí “okusit, jak je Pán dobrý” (Žl 33,9) a “zamilovali si více tmu než světlo” (Jan 3,19), protože nechtějí plnit Boží přikázání, jsou zlořečeni. O nich říká prorok: “Jsou zlořečeni, kdo sejdou z cesty tvých přikázání” (Žl 118,2) (sv. František z A., List všem věrným křesťanům)

Ale jeden z nich propadl prokletí a dva zdědili požehnání díky svým skutkům. Neboť nejmladší mezi nimi, který se jmenuje Chám, počal prokletí, které zdědili všichni od něho pocházející, když zesměšnil otce, a tak kvůli nemoci a pohrdání otcem byl zlořečen. Tak se stalo, že celé pokolení po něm bylo prokleto a rostlo a množilo se ve hříchu. Jeho bratři Šém a Jefet ovšem obdrželi díky úctě k otci požehnání. Tedy Chámovo prokletí, jímž ho jeho otec Noe proklel je následující: „Prokleto buď dítě Chámovo; ať je otrokem jeho bratří“ (srov. Gn 9,25). Prokletí zasáhlo jeho příbuzenstvo a mělo četné potomstvo na zemi, které se během čtrnácti generací divoce rozrostlo, až konečně jeho pokolení propadlo soudu a bylo Bohem vyhlazeno. Neboť Kananejci, Chetité, Perisité, Chivité, Amorité, Jebusité, Girgašité, Sidóňané, Arabové, obyvatelé Fénicie, všichni Egypťané a Lybijci jsou Chámovým pokolením. Oni propadli prokletí, protože prokletí dlouho o ony bezbožné usilovalo (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Země bude úplně zpustošena, oloupena o vše, neboť toto slovo pronesl Hospodin. Naříká a vadne země, chřadne a vadne svět, hyne nebe i země. Země je znesvěcena od svých obyvatel, neboť přestoupili zákony, převrátili právo, porušili věčnou smlouvu. Proto hltá zemi kletba, její obyvatelé musí pykat. Proto se ztenčilo obyvatelstvo země, malý je počet zbylých lidí (prorok Izaiáš)

Pilát se zachoval nemužně a zbaběle, a vůbec všichni se zachovali nečestně. Pilát neodporoval lidu, lid se nepostavil proti velekněžím; takže pro nikoho nebylo omluvy. Když viděli, jak si soudce myl ruce se slovy ‚Jsem bez viny‘, volali: ‚Krev jeho na nás i na naše děti‘. Teprve poté, co vynesli sami nad sebou rozsudek, dal Pilát věci volný průběh. Všimněme si přitom, jak obrovská byla šílenost Židů. Vášně a zlá žádostivost je zavedly tak daleko, že nebyli schopni rozeznávat, co je správné. Když už prokleli sami sebe, proč vztahovali prokletí i na svoje děti? Avšak přesto, že propadli tak velké zuřivosti i vůči sobě i vůči svým dětem, nenechal Pán jejich rozsudek bezvýhradně naplnit nejen na jejich dětech, ale ani na nich samým. Jestliže se totiž obrátili, přijal je jako každého jiného a zahrnul je dobrodiním…Pokud však zůstávali zatvrzelými, museli sami sobě přičíst zasloužený trest (sv. Jan Z., homilie 86)

Proklet buď, kdo koná Hospodino dílo nespolehlivě! (prorok Jeremiáš 48,10)

A úplně jako slepí a pošetilí nepoznávají zápach a ubohost, do níž se řítí, neboť potemnělo světlo jejich intelektu: jejich stav se neoškliví jen mně, nejvyšší čistotě – jen tento hřích se natolik protiví, že má božská spravedlnost, která ho již nemohla déle snášet, kvůli němu odsoudila k propadnutí do země oněch pět měst -, neoškliví se tedy jen mně, jak jsem ti říkal, ale dokonce i zlým duchům, které si tito ničemníci zvolili za své pány…Mohlas jen konstatovat, že nebylo možné stát ani mezi malými, ani mezi mocnými, ani mezi kleriky, ani mezi preláty, ani mezi podřízenými, ani mezi pány, ani mezi sluhy, neboť mysl i tělo jsou nakaženy tímto prokletím u všech stejně (sv. Kateřina S., Dialog 124)
Co může takovými lidmi dostatečně otřást? Měli by vzít dříví sebepoznání a s nenávistí k sebelásce a vysokému mínění o sobě je vrhnout do ohně božské lásky, znovu přijmout nevěstu pravé poslušnosti s prstenem nejsvětější víry, aby nadále nespali v tomto stavu, který je mi tolik protivný a pro ně tolik škodlivý. Oprávněně by si mohli přivlastnit slova: „Zlořečení vlažní! Kdybyste byli aspoň studení jako led! Jestliže se nenapravíte, vyzvracím vás z úst.“ (sv. Kateřina S., Dialog 162)

Tys nás svou drahocennou krví vykoupil z prokletí zákona: dal ses přibít na kříž a probodnout kopím, a tak jsi otevřel lidem pramen nesmrtelnosti (liturgie sv. Jana Z.)

Smí člověk olupovat Boha, že vy mne olupujete? Říkáte: „V čem tě olupujeme?” V desátcích a prvotinách. Nedostatkem jakožto kletbou stiženi jste, neboť mě olupujete, vy, národ veškeren (prorok Malachiáš 3,8-9)

Ať tato voda prokletí vnikne do tvých útrob, aby ti břicho nadulo a tvůj klín potratil.‘ Žena odpoví: ‚Amen, amen.‘Kněz pak napíše tyto kletby na listinu a spláchne je do hořké vody (kniha Numeri 5,22-23)

Hledají požitek v denním hýření; jsou skvrnou a hanbou, jak se honí za rozkošnickým hýřením při hostinách s vámi; oči mají pořád jen pro některou cizoložnici a nenasytné v hříchu; lákají k sobě nepevné duše; jsou hrabiví a dobře se v tom vyznají. Propadli kletbě! (druhý list Petrův 2,13-14)

Otci svému kdo zlořečí, nebo matce, toho svíce v husté tmě zhasne (kniha Přísloví 20,20)

„Chceš vidět Krista?“ Na tuto nabídku démonů odpověděl neznámý poustevník: „Buďte prokleti vy i s tím, co říkáte. Věřím svému Kristu, který řekl: Jestliže vám někdo řekne: Podívej, tady je Kristus, nebo tam je, nevěřte mu.“ A oni hned zmizeli

Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, neboť skrze tebe zazářilo lidem Otcovo požehnání a zbavilo je staré kletby (sv. Sofronius, Oratio 2 o zvěstování P. Marii)

Kdo opouští otce, jako by se rouhal Bohu, kdo hněvá svou matku, bude proklet od Hospodina (kniha Sirachovcova 3,16)
Neodmítej prosby člověka v soužení a neobracej se zády k chudákovi. Neodvracej od něho oči, když žebrá, a nedávej tak nikomu příležitost, aby tě proklínal. Jestliže tě ve své zahořklosti prokleje, vyslyší jeho prosbu te, kdo je jeho tvůrcem (Sir 4,4-6
Bezbožný když satanovi zlořečí, zlořečí sám sobě (kniha Sirachovcova 21,30)

Křesťanům se věřit dává, chléb že se tu tělem stává, víno v krev se promění. Co se mysli, oku skrývá, to poznává víra živá jako Boží zjevení. Dobří, zlí ho požívají, nestejný však úděl mají, život nebo prokletí (sv. Tomáš A., hymnus o Eucharistii)

Katolickému křesťanu tudíž nikdy nebylo, nikdy není a nikdy nebude kázat něco jiného, než co bylo přijato. A vždy bude povinností proklít ty, kteří kážou cokoli jiného, než co bylo jednou přijato (sv. Vincenc Lerinský, Commonitorium)

Ti, jimž Pán žehná, zdědí zemi, ti, které proklel, vyhynou (žalm 36,22)
Jen ať proklínají, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje (žalm 108,28)