Co se však týká vás: Duch Svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás, a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o všem jeho Duch, a to je pravda a žádná lež. Zůstávejte v něm, jak jste o tom byli poučeni (apoštol Jan, první list 2,27)
Když Církev svatá o Marii vykládá v hodinkách o slavnostech mariánských slova moudrosti: „Ve mně je všechna naděje života a ctnosti“ (Sir 24,23) naznačuje, že v Marii všechno nalezneme, čeho doufáme. V Marii je všechna milost. Ve mně je všechna milost blaženosti a pravdy. Slovem, v Marii nalézáme život a spasení věčné. „Kdo mne nalezne, nalezne život a dosáhne spásy od Hospodina“ (Přísl. 8,35) „Kteří pracují se mnou nebudou hřešit, kteří mne vysvětlují budou mít věčný život (Sir. 24,30). Zde všude je vysvětleno, jak prostřednictví Panny Marie je potřebné. Tuto potřebu ostatně potvrzují teologové a církevní otcové tak znamenití, že neslušná je řeč jmenovaného spisovatele, co tvrdí, že na oslavu Panny Marie přeháněli a nemírné chvály užili. Kdo tak činí, meze pravdy přestupuje, což o svatých říci nesmíme, poněvadž Duch Boží, Duch pravdy je osvěcoval (sv. Alfons z L., Chvály mariánské)
Dokud Maria na zemi žila, vždy pouze Boha oslavovala a nešťastným pomáhala. A víme také, že požívala přednosti být vyslyšena zač prosila, což poznáváme z události při svatbě v Káni galilejské (Chvály mariánské)
Jako podle slov sv. Petra ďábel obchází a hledá koho by o život duchovní připravil ( I Pt 5,8), tak zase jak Bernardin de Bustis řekl, i Maria obchází a hledá, koho by oživila a spasila. Mějme proto dobře na paměti, že jak učí sv. German, ochrana Panny Marie je větší a mocnější než dokážeme pochopit (sv. Alfons L., Chvály mariánské)
Běda, že tak dlouho jsem tě nemiloval. Lépe ale pozdě, než nikdy. Viz, ó Maria, dnes se tobě obětuji a službě tvé zasvěcuji, ať již dlouho či krátce zde na zemi pobudu (sv. Alfons L., O obětování P. Marie)
Svatý Simeon obdržel od Boha zaslíbení, že neumře, dokud nespatří narozeného Mesiáše. Dostal zjevení od Ducha Svatého, že neuzří smrti, dokud neuvidí Krista Pána (Lk 2,26). Této milosti však došel pouze skrze Marii, poněvadž nenalezl Spasitele, leč v loktech Panny Marie. Kdo tedy chce nalézt Krista, nalezne jej pouze prostřednictvím Panny (sv. Alfons L.)
Maria byla dle Alegraina ta věrná nevěsta Ducha Svatého, o které je psáno: „Která je to, jenž vystupuje z pouště, oplývající rozkoší, podepřena o svého milého“ (Písní 8,5) (sv. Alfons L., O naději P. Marie)

Duch Svatý rozděluje jednotlivcům jak chce, to je podle svobody svobodné vůle, ne z nutnosti (sv. Ambrož, O víře)
Kdo se odváží tvorem nazvat Ducha Svatého, jenž ve všech a všude je, což je vlastnost Božství? (sv. Ambrož, O Duchu Sv.)
Boží město, nebeský Jeruzalém, neobmývá se proudem nějaké pozemské řeky, ale Duchem Svatým (sv. Ambrož, O Duchu Svatém)

Sv. Klára, dopis sv. Anežce České: Ničemu nevěr a nepopřávej sluchu ničemu, co by tě chtělo zviklat v tvém předsevzetí nebo svést z cesty, abys neplnila své sliby Nejvyššímu s takovou dokonalostí, k jaké tě Duch Páně povolal

sv. Antonín P., kázání: Apoštolové mluvili, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. Blahoslavený, kdo mluví tak, jak mu to vnukne Duch Svatý, a ne jak ho navádí jeho vlastní duch

Duch Svatý od Otce a Syna, neučiněný, nestvořený, ani nezrozený, nýbrž vycházející (sv. Atanáš)
Skrze Ducha Svatého máme účast na Bohu…Tím, že se podílíme na Duchu, stáváme se účastnými božské přirozeností…To je důvod, proč jsou zbožštěni ti, v nichž přebývá Duch (sv. Atanáš, Epistulae ad Serapionem)

Cokoli k poctě Panny Marie pronášíme, všechno je příliš nepatrné ve srovnání s tím, co pro důstojnost svého mateřství zasluhuje (sv. Augustin, Sermo 208)
Každý, kdo věří, že se Kristovo tělo vzepřelo duchu, budiž vyobcován (sv. Augustin)
Duch tvůrce pohybuje sebe, ale ne v čase ani v místě (sv. Augustin, ke Genezi 8)
Duch Svatý je v Trojici slastí, radostí Otce a Syna a zahrnuje všechny tvory bezmeznou štědrostí a plností dle jejich schopnosti vnímat (O Trojici I)
Vědět, jak víra i zbožným prospěje a proti bezbožným se obhájí nazývá apoštol (Pavel) vědou (O Trojici XIV)
Vědění o věcech božských nazývej vlastně moudrostí; o lidských pak měj vlastně jméno vědění (O Trojici XIV.)
Protože Duch Svatý je společný oběma, tak je nazván vlastně, jak oba společně, neboť i Otec je Duch i Syn je Duch; i Otec je svatý i Syn je svatý (O Trojici XV.)
Adam neměl Ducha Svatého (Otázky Starého a NZ)
Ač i nyní je přijímán Duch Svatý, nikdo nemluví jazyky všech národů, neboť již sama Církev mluví jazyky všech národů, v níž kdo není, nedostává Ducha Svatého (k Janovu evang.)
Jan 14,12: „Kdo věří ve mne sám bude konat skutky, které já konám, i ještě větší…“ sv. Augustin: Které jsou ty větší činy? Snad, že uzdravoval nemocné i stín jejich, když procházeli? Neboť je více, když uzdraví stín než lem roucha. Avšak když Kristus toto říkal, doporučoval činy a díla svých slov. Když totiž řekl „Otec zůstávající ve mně, ten koná skutky“, které činy tehdy mínil, než slova, jež mluvil? Zda neodešel bohatý mládenec smutný z Ježíšova slova a přece později, když mluvil stejné skrze učedníky, mnozí to učinili? Hle více vykonal když byl hlásán věřícím, než když mluvil k posluchačům. Avšak učedníkům hlásajícím evangelium neuvěřilo tak málo, jak jich bylo, nýbrž také národy. A ovoce týchž slov byla jejich víra (sv. Augustin)
Křtěný vyznává svou víru před knězem, mučedník před pronásledovatelem. Jeden po svém vyznání je skropen vodou, druhý krví. Jeden vložením ruky biskupa přijímá Ducha Svatého, druhý se stává chrámem Ducha Svatého (list Fortunátovi)
Duch Svatý působí v celé Církvi tak, jak duše působí ve všech údech jediného těla (Sermo 267)
Vězte, že máte Ducha Svatého, když dovolíte, aby se vaše srdce v pravé lásce připojilo k jednotě (sv. Augustin, Sermo 269)
Dýchej ve mně, Duchu Svatý, abych myslel na to, co je svaté. Jednej ve mně, Duchu Svatý, abych dělal to, co je svaté. Přitahuj mě k sobě, Duchu Svatý, abych miloval to, co je svaté. Posiluj mě, Duchu Svatý, abych chránil to, co je svaté. Chraň mě, Duchu Svatý, abych nikdy neztratil to, co je svaté (sv. Augustin)

Jako v Synu patříme na Otce, tak v Duchu patříme na Syna. Klaníme-li se tedy v Duchu, ukazuje to, že naše mysl jedná ve světle, jak se můžeme poučit ze slov řečených Samaritánce (sv. Basil V., O Duchu Svatém)
Při stvoření andělů mysli na první příčinu všeho, co existuje: na Otce, na Syna jako spolutvůrce a na Ducha jako dovršitele
Co jeden vlastní, to nepřijal ani tak pro sebe, jako spíše pro druhé. Proto ve společném životě musí jednomu udělený dar Ducha Svatého působit na všechny
S dušemi očištěnými milostí, se Duch Svatý spojuje proto, aby je učinil ještě duchovnějšími.
Cesta k poznání Boha vede od jednoho Ducha skrze jednoho Syna k jednomu Otci (O Duchu Svatém)
Duch je opravdu místem svatých a svatý je pro Ducha obzvláště vhodným příbytkem, protože svatý se oddává tomu, aby přebýval s Bohem, a je nazýván jeho chrámem
A tak jako třpytivá a průzračná tělesa, když na ně dopadne paprsek, sama začnou svítit a vyzařovat, i duše, které jsou nositelkami Ducha a jsou Duchem osvěcovány, stávají se samy duchovními a vysílají na ostatní paprsky milosti. Z toho vyvěrá předvídání budoucnosti, poznávání tajemství, chápání skrytých věcí, rozdílení duchovních darů, nebeské občanství, radostné plesání s anděly. Odtud pak nikdy nekončící radost, přebývání v Bohu, podobnost s Bohem, a nad co si nelze víc přát, jako by se stát Bohem (sv. Basil V., O Duchu Sv. IX)
Společenství s ním (Duchem Sv.) nás zduchovňuje, obdarovává, navrací do ráje, přivádí do království nebeského k synovskému přijetí, dává nám odvahu nazývat Boha Otcem a podílet se na milosti Kristově, nazývat se dětmi světla a mít účast na věčné slávě (sv. Basil V., O Duchu Svatém XV)
Dá-li Bůh, v přispěním vašich modliteb se pokusíme v moci Ducha Svatého, která nám byla dána, rozdmýchat jiskérku božské lásky, která je ve vás skryta (sv. Basil V., řeholní pravidla)

Povstaňme tedy konečně, když nás Písmo vybízí: Už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Otevřme své oči božskému světlu, které nás promění, slyšme velmi pozorně, k čemu nás denně vyzývá hlas Boží: Uslyšíte-li dnes jeho hlas nezatvrzujte svá srdce. A opět: Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím ( sv. Benedikt, Řehole)

Maria je plný vodovod, aby všichni z plnosti její přijímali (sv. Bernard, De Aquaed.)
Duch Svatý, jenž mne (P. Marii) svou sladkou štědrostí naplnil, mne učinil tak plnou milosti, že každý kdo skrze mne milost hledá, také ji nalezne (Spir. Grat.)
Proto sestoupil znovu v ni (Marii) Duch Svatý, aby když jím pro sebe byla plna, i pro nás byla milostmi přeplněna a přetékala (In Assumpt.)
Jdi, obrať se k Marii a budeš spasen (In Sign. magn.)
Je to zvláštní výsada naší Panny, že přes své těhotenství, které ženy činí tak ubohými a slabými, lehce spěchá přes kopce. Nezná mrzutost, kterou trpí těhotné ženy, poněvadž neměla ani rozkoš při početí. Jiná výsada Panny je, že Duch Svatý zjevil Alžbětě, kdo Ona je, takže zvolá: „Odkud to, že Matka mého Pána přichází ke mně?“
Uvaž pozorně, v jak uspořádané míře hojný Duch Jeremiáše posvětí, Křtitele naplní a na Marii sestoupí! Nevýslovně vyšším způsobem přišel do Marie, že Ji naplnil celou plností božství bez míry (sv. Bernard)
Ó Panno nejmoudřejší, ó Panno svatá, kdo tě poučil, že se Bohu panenství tak líbí? Který zákon, která stránka SZ přikazuje nebo radí nebo povzbuzuje, abychom na zemi andělským životem žili? Tys neměla ani přikázání ani rady ani příklad: jen Duch Svatý tě osvěcoval a poučoval o všem. Bohu zasvěcuješ své panenství a netušíš, že mu budeš jednou i Matkou (sv. Bernard)

Od okamžiku, v kterém panenská Matka v lůně svém počala Slovo Božské, obdržela jakousi moc nade všemi dary, které Duch Svatý uděluje, tak, že žádný tvor bez prostřednictví této dobrotivé Matky od Boha milost neobdrží (sv. Bernardin S., Pro Festa V. M.)
V blahoslavené Panně nebylo nejslabšího odporu, ona se podobala kolu, které každé pokynutí Ducha Svatého co nejrychleji otáčelo (sv. Bernardin S., De Laud. B. V.)

Maria byla od dětství plna Ducha Svatého a s přibývajícím věkem se to projevovalo stále více (sv. Brigita)
Jak může můj Duch přebývat v lidech, kteří pro mě nemají žádnou božskou lásku, v lidech, kteří raději zradí jiné, jen aby dosáhli své vůle? Jejich srdce je plné červů, tedy pozemských žádostí. Ďábel zanechal svou mrvu v jejich ústech, proto nemají v mých slovech žádné zalíbení. A tak je pilou odřežu od mých přátel Brigita, (Revelaciones I,6)
Jásot a věčná chvála tobě, Pane Ježíši Kriste: Tys poslal Ducha Svatého do srdcí svých učedníků a roznítil v nich nesmírnou božskou lásku (sv. Brigita, Zjevení sv. Brigity)

Písmo svaté nevzniklo z lidských výmyslů, ale Božím zjevením, které vyšlo od Otce světel, od něhož mají původ všechny rody na nebi i na zemi. Z něho na nás proudí skrze jeho Syna, Ježíše Krista, Duch Svatý (sv. Bonaventura, Breviloquium)

Vidíš, jak Duch přímo přetváří do jiné podoby ty, v nichž se usídlil? Příhodně totiž převádí od pozemských náklonností k tomu, abychom usilovali pouze o věci nebeské, a nesmělé a bázlivé naplňuje odvahou a ušlechtilou statečností. Jistě nalezneme učedníky plné síly Svatého Ducha a v takovém stavu, že se budou neochvějně držet Kristovy lásky, takže je nepřemohou útoky pronásledovatelů (sv. Cyril A., k Janovu evang.)
My všichni, kteří jsme obdrželi jediného a téhož ducha, totiž Ducha Svatého, jsme spojeni navzájem, ale i s Bohem. Neboť i když je nás jednotlivě mnoho a Kristus dává každému z nás, aby v něm přebýval Duch Otce i jeho Duch, je tento Duch jediný a nedělitelný. Sjednocuje ty, kteří jsou vzájemně odlišní…a působí, že všichni se jeví v něm samém jako jedna věc. Jako moc Kristova lidství působí, že všichni, v nichž je přítomna, tvoří jedno tělo, tak jediný a nedílný Boží Duch, který přebývá ve všech, přivádí všechny k duchovní jednotě (sv. Cyril A., PG 74)
Tedy stejně jako moc Kristova svatého těla vytváří z těch, v nichž přebývá, jediné tělo, tak také podle mého soudu jediný Boží Duch, který v nás bydlí, nutně všechny spojuje v duchovní jednotu (sv. Cyril A., k Janovu evangeliu)

Sv. Efrém byl nazýván harfou Ducha Svatého

Když uslyšel, že Kristovi učedníci nesmějí vlastnit ani zlato, ani stříbro, ani peníze, ani si s sebou vzít mošnu, ani chleba, ani hůl na cestu, ani mít opánky, ani dvoje šaty…hned v jásotu Ducha Svatého zvolal: „Tohle chci, o toto žádám, to toužím celým srdcem dělat!“ (o sv. Františku z A. v jeho životopise od Tomáše z Celana )

Zkoumání a rozmluvy se vedou předem v předsíni chrámu, kde mají slovo učenci. Rozhodnutí sama však a jejich přijetí se děje uvnitř ve svatyni, kde Duch Svatý, jenž je duší Církve, mluví ústy církevních představených, jak to zaslíbil Pán (Luk 10,16) (sv. František S., O lásce k Bohu II)

Jedno srdce a jednu duši vytvořil z množství věřících v Boha jediný Duch Otcův i Synův, který je spolu s Otcem a Synem jeden Bůh (sv. Fulgencius, kniha Monimovi)

Odeber se, odeber se blahoslavená Panno do domu Páně a očekávej Ducha Svatého, jenž přijde a Matkou věčného Slova tě učiní (sv. German, Encom. in S. Deip.)

Duch pravosti je tichý, stydlivý a pokojný. Když vstoupí do srdce tvého, mluví stále s tebou o čistotě, dobrotivosti, odpuštění, lásce a zbožnosti. Ty věci když do tebe vstoupí, věž, že pravý anděl je s tebou a tomuto andělovi věř a jeho skutkům…Dobré je následovat pravého anděla. Budeš-li ho následovat a jeho skutkům důvěřovat, budeš žít Bohu a kdokoli věří jeho skutkům budou žít Bohu (Hermas, Pastýř II)

Já přece mluvím všemi jazyky, protože jsem částí Kristova těla, to jest Církve, a ta všemi jazyky mluví (homilie ze 6.stol.)

My, kteří jsem byli znovuzrozeni svátostí křtu, máme zajisté převelikou radost, kdykoli cítíme, že v nás začíná působit Duch Svatý, neboť začínáme tušit obsah Božích tajemství a rozumět proroctvím, začínáme mluvit moudře, dostává se nám pevné naděje, darů uzdravování a moci nad pokořenými duchy (sv. Hilarius, k žalmu 64)
Tělo zrozené z Marie tím, že přichází od Ducha Svatého, je chléb, který sestoupil z nebe (sv. Hilarius)

Věřme tak, abychom zrakem své víry viděli Otce takovým způsobem, jakým on chce být viděn. Jakým způsobem chce, aby byl Syn oslavován, takovým jej oslavujme, a jakým způsobem chce, aby byl dáván Duch Svatý, takovým jej přijměme (sv. Hippolyt, Proti bludaři Noëtovi)

Jako žhavé železo ohněm sálá, tak Maria ohněm Ducha Svatého byla tak proniknuta, že pouze plameny tohoto posvátného žáru v ní hořely, pouze oheň lásky Boží v ní sálal (sv. Ildefons, De Assumpt.)

Přijď, ó Duchu přesvatý, rač paprsek bohatý světla svého v nás vylít. Přijdi, Otče nebohých, dárce darů přemnohých, rač nám mysli osvítit (Innocenc III., sekvence Veni Creator Spiritus)

Kristovým jménem se míní ten, který pomazal, ten, který byl pomazán, i samo pomazání, kterého se mu dostalo: ten, který pomazal, to je Otec. Ten, který byl pomazán, to je Syn a byl pomazán v Duchu, který je pomazání (sv. Irenej, Adversus heresis III)
Ti, kdo nemají účast na Duchu, nečerpají z prsu své matky (Církve) potravu pro život, nepřijímají nic z toho nejčistšího pramene, který prýští z Kristova těla (Adversus heresis III)
Dokonalý člověk je složen ze tří prvků: z těla, z duše a Ducha; ten, kdo nám přináší spásu a dává nám formu je Duch (sv. Irenej, Adversis haeresis V)
Církvi byl svěřen ´Boží dar´… do ní bylo vloženo společenství s Kristem, to je Duch Svatý, závdavek neporušitelnosti, utvrzení naší víry, žebřík, po němž vystupujeme k Bohu…Vždyť kde je Církev, tam je také Duch Boží, a kde je Duch Boží, tam je Církev a veškerá milost (sv. Irenej, Adversis heresis III)
Již dříve jsem mluvil o tom, že proroci v obrazech ukázali, že Bůh se dá spatřit těm, kdo jsou nositeli jeho Ducha a bez ustání očekávají jeho příchod (sv. Irenej, Adversis heresis IV.)

Všichni, kteří podstupují tento tvrdý a náročný zápas, nechť vědí, že se přišli vrhnout do ohně, pokud opravdu touží, aby nemateriální oheň přebýval v nich (Jan Klimak, Žebřík)
Jako vůdce a pravidlo v každé věci musíme po Bohu následovat naše svědomí (Jan Klimak, Žebřík)

Kdo je veden Duchem Svatým, má pravdivé myšlenky. Proto je tolik nevzdělaných lidí, kteří vědí víc než ti vzdělaní (sv. Jan Vianney)
Člověku, který se nechá vést Duchem Svatým, se zdá jako by nebylo světa. Světu se však zdá, jako by nebylo Boha. Záleží tedy na tom, kdo nás vede (kázání)
Kněz má být zahalen Duchem Svatým jako je oblečen do rouch k bohoslužbě
Nuže Duch Svatý nás chce přivést do nebe. Dáme jen svůj souhlas a necháme se vést (sv. Jan Vianney)

Písmo „potřebuje zjevení Ducha, abychom odhalováním pravého smyslu věcí, které jsou v něm skryté, těžili bohatý užitek“ (sv. Jan Z., homilie ke Genesi)

Nemůžeme dospět k pochopení Písma bez pomoci Ducha Svatého, který ho inspiroval (sv. Jeroným, Epistula 120)
Při výkladu Písma svatého potřebujeme pomoc Ducha Svatého (k Micheášovi)
Duch Svatý se zjevil nad učedníky v ohnivých jazycích a dal jim znalost všech jazyků (ke Skt. Apoštolů 2,3-4)
V té době, kdy se konají manželské úkony, nebude dána přítomnost Ducha Svatého, i když se vidí, že je to prorok, jenž vykonává úkon plození (sv. Jeroným)

A Duch Svatý, který je se mnou a mým Synem jedno, obžaloval svět ústy apoštolů a učením mé Pravdy. Učedníci a všichni ostatní, kteří z nich vzešli, když jejich prostřednictvím následovali pravdu, nepřestávají svět obžalovávat podnes. Toto je trvalá obžaloba světa, kterou vyslovuji prostřednictvím svatého Písma a svých služebníků. Duch Svatý vede jejich jazyk ke zvěstování Pravdy, stejně jako zlý duch ponouká své otroky, totiž ty, kdo jdou řekou bezbožnosti (sv. Kateřina S., Dialog 33)
Má božská láska rozněcuje duši, jež před mou tváří obětuje bolestné a horlivé touhy, aniž by její oko prolilo jedinou slzu. Tyto slzy tedy nazývám slzami ohně: tak pláče Duch Svatý. Můj služebník nemůže obětovat slzy, a proto z lásky ke mně obětuje svou vůli plakat. Konečně, když otevřete zrak rozumu, kdekoli se nachází nějaký z mých služebníků, od něhož se v pokorných a vytrvalých modlitbách ke mně pozvedá vůně svaté touhy, spatříte v něm Ducha Svatého. Toto chtěl asi vyjádřit svatý Pavel, když řekl, že Duch Svatý pláče přede mnou, Otcem, místo vás „nevýslovným lkáním“ (Dialog 91)
Tento služebník, Duch Svatý, jehož jsem udělil ze své prozřetelnosti, odívá duši a živí ji, takže je opojena milostí, a uděluje jí ohromné bohatství. Kdo totiž všechno opustil, všechno nachází; když si svleče sebe, je oděný mnou; když se z pokory stane ve všem služebníkem, učiním ho pánem všeho, takže může vládnout světu i své smyslnosti. Protože se zcela osvobodil od své vůle, spočívá v dokonalém světle: jelikož si zoufá nad sebou, je korunován živou vírou a dokonalou nadějí (Dialog 141)
Neboť já jsem dárce veškerých milostí a rozdávám je s vroucí otcovskou láskou. Dal jsem mu i vůli milovat, mít účast na dobrotě Ducha Svatého, aby to, co rozumem poznal a viděl, mohl také milovat (sv. Kateřina S., Dialog)
Láska, to znamená Duch Svatý, vítězí nade vším, je světlem, které zahání temnoty, a rukou, která podpírá svět (sv. Kateřina S.)

Duch pravdy osvěcuje náš rozum, a proto bychom se měli s čistým a svobodným srdcem nechat proniknout slávou kříže, která září na nebi i na zemi (sv. Lev V., Sermo 8 O umučení Páně)
Jsme-li totiž chrámem Božím a Boží Duch v nás přebývá, má to, co má každý věřící ve své duši, větší hodnotu, než to, čemu se obdivujeme na nebi (sv. Lev V., Sermo in Nativitate D. 7)
Když v den letnic Duch Svatý naplnil učedníky Páně, nebyl to začátek daru, nýbrž rozšíření velkodušnosti: neboť už patriarchové, proroci, kněží a všichni svatí, kteří žili v dávných dobách, byli oživováni posvěcující činností téhož Ducha…i když míra darů nebyla vždy stejná (sv. Lev V., Sermo 76)
Víru, kterou posílilo nanebevstoupení Páně a upevnil dar Ducha Svatého, nezastrašila ani pouta, ani vězení, ani vyhnanství, ani hlad, ani oheň, ani dravé šelmy, ani vybrané krutosti a mučení od pronásledovatelů. Za tuto víru bojovali na celém světě nejen muži, ale i ženy, nejen nedospělí chlapci, ale i něžné dívky až k prolití vlastní krve. Tato víra vymítala zlé duchy, zaháněla nemoci a křísila mrtvé (sv. Lev V., Sermo 2 de Ascensione)

Pane naplň Duchem Svatým toho, kterého jsi povýšil ke kněžské důstojnosti, aby byl hoden stát bezúhonný před tvým oltářem, hlásat evangelium tvého království, konat službu tvého slova pravdy, přinášet ti dary a duchovní oběti, obnovovat tvůj lid prostřednictvím koupele znovuzrození, takže sám půjde vstříc našemu velikému Bohu a Spasiteli Ježíši Kristu, tvému jedinému Synu, v den jeho druhého příchodu a dostane od tvé nesmírné dobroty odplatu za věrné plnění své služby (liturgie byzantská )
Nebeský králi, Duchu utěšiteli, Duchu pravdy, který jsi všude přítomen a všechno naplňuješ, Poklade všeho dobra a Prameni života, přijď a přebývej v nás, očisti nás od každé poskvrny a spas Dobrotivý naše duše (liturgie sv. Jan Z.)
Vzýváme tě, prosíme tě a naléháme: pošli svého Svatého Ducha na nás na všechny a na tyto dary…aby pro ty, kteří se na nich budou podílet, byly očištěním duše, odpuštěním hříchů a sdílením Ducha Svatého
Je vlastní Duchu Svatému vládnout, posvěcovat a oživovat stvoření, protože on je Bůh soupodstatný s Otcem i Synem…Má moc nad životem, neboť jako Bůh uchovává stvoření v Otci skrze Syna
Spatřili jsem pravé Světlo, přijali jsme nebeského Ducha, našli jsme pravou víru: klaníme se nedílné Trojici, neboť ona nás spasila (liturgie byzantská)
Modli se za mne bratře spolusloužící – Ať Duch Svatý na tebe sestoupí a ať tě zastíní moc Nejvyššího (odpověď jáhna) (liturgie sv. Jana Z.)
Přijď Posvětiteli, všemohoucí, věčný Bože, a požehnej + tuto oběť, připravenou tvému svatému jménu (liturgie římská)

Přijď Duchu Svatý! Ať přijde sjednocení s Otcem a láska Syna – Slovo. Ty Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty, v němž jsou obsaženy všechny poklady (sv. Magdaléna Pazzi, zápis výpovědí)

Klaníme se jedinému Synu spolu s Otcem a Duchem Svatým, jako před začátkem časů, tak i nyní a po všechny časy, i v čase po všech časech (sv. Maxim V., PG 91,269)

Charakteristickou vlastností božství je ohlašování budoucích skutečností, což není v lidské moci. Podle výsledku by se dalo soudit, že původcem této předpovědi je Boží Duch (Origenes, Contra Celsum)

Když se zanedbává duše, Duch Svatý z ní pomalu mizí, až její teplo vyhasne úplně. A nepřítel pak pohltí horlivost té duše a zničí neřestí i tělo. Kdyby ale byl člověk v dobrém stavu před Bohem a kdyby ho prostě jen postihla nedbalost, milosrdný Bůh do něho vloží bázeň před sebou a vzpomínku na tresty a tak způsobí, že bude člověk bdělý a s velkou neochvějností si na sebe dá příště pozor, až do jeho navštívení (Orsisios)

Kéž visíme na ústech každému věřícímu, neboť z každého věřícího vane Duch Svatý (sv. Paulín z N.)

Nepohrdejte žalmy, protože ony vyhánějí z duše nečisté duchy a usidlují tam Ducha Svatého. Pamatujte na Davida, jak zpěvem žalmů a hrou na harfu vysvobodil Saula od zlého ducha. A pak zase, když lid velmi žíznil za války s Moábem, řekl Elizeus: „Přiveďte mi někoho, kdo umí zpívat žalmy a hrát na harfu.“ A když hrál, Elizeus se pomodlil a přišla voda a lid se napil (mnich Petr)

Nejsme schopni lidskými slovy vyjádřit, co on nadšeně pronášel pod vlivem Ducha Svatého. Všude, kde se chtěl svatý muž usídlit, udělal si v cele nejdříve modlitebnu a oltář, pak se uzavřel a nikoho nepustil dovnitř (sv. Petr D., Život sv. Romualda)

Duchem Svatým, jak zbožně se věří, nadchnutý blah. Dominik, způsob snadný a všem přístupný a velice zbožný, modlit se a Boha prosit, Růženec čili Žaltář téže blahosl. Marie Panny nazývaný…vymyslil (sv. Pius V., Consueverunt Romani Pontifices)

Duch Svatý konečně dává sice Církvi dechem své milosti den co den nové přírůstky. Odmítá však přebývati svou posvěcující milostí v údech od Těla odloučených. Tuto přítomnost a působnost Ducha Svatého Moudrý Náš Předchůdce nesmrtelné paměti Lev XIII. v encyklice „Divinum illud“- vyjádřil stručně a případně slovy: „Nechť stačí zdůraznění, že jako Kristus je Hlavou Církve, Duch Svatý je její duší“ (Acta S.S. 29,650). (Pius XII., Mystici Corporis)

Rač světlo v mysli rožžehnout, vlij do srdcí nám lásky proud (blahosl. Rabanus Maurus, hymnus Veni Creator)

Starý zákon jasně hlásal Otce, matněji Syna. Nový ukázal Syna a dal zahlédnout božství Ducha. Nyní má mezi námi Duch domovské právo a dává nám, abychom jej viděli mnohem jasněji. Nebylo totiž prozíravé vyhlašovat otevřeně Syna, dříve než se vyznalo Otcovo božství, a přidávat Ducha Svatého jako další břemeno – lze-li to tak říci – dříve než se vyznalo Synovo božství…Jen kráčením vpřed a postupováním‚ od slávy k slávě se světlo Trojice zaleskne v zářivější jasnosti (sv. Řehoř Naz., PG 36)
Pojem pomazání napovídá…že mezi Synem a Duchem Svatým není žádná vzdálenost. Jako totiž mezi povrchem těla a vrstvou oleje nezaznamenává ani rozum, ani počitek žádného prostředníka, tak je také styk Syna s Duchem bezprostřední, takže se ten, kdo vírou navazuje styk se Synem, musí nejprve dotykem setkat s olejem. Ve skutečnosti není žádná z osob bez Ducha Svatého. Z toho důvodu vyznání víry, že Syn je Pán, se děje u těch, kteří je přijímají, v Duchu Svatém. Duch Svatý totiž přichází ze všech stran vstříc těm, kdo se přibližují vírou (sv. Řehoř z N., De Spiritu Sancto XVI)
Jestliže není třeba se klanět Duchu, jak mě může křtem zbožštit? A je-li třeba se mu klanět, nemá pak být předmětem zvláštní úcty? (sv. Řehoř Naz., Orationes theologicae)

Ve všech jiných lidech přijímá jen duše Ducha Svatého, v Marii však i Její tělo (sv. Řehoř z Nyssy)
Poutem této jednoty je sláva. A že se slávou nazývá Duch Svatý, to nepopře žádný zkušený vykladač, bude-li mít na paměti, co říká sám Pán: Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim. Vždyť tu slávu svým učedníkům opravdu dal, když jim řekl: Přijměte Ducha Svatého (homilie na Píseň písní)
Bohem inspirované Písmo, jak je božský apoštol nazývá, je Písmem Ducha Svatého. Písmo chce pomáhat lidem, „Všechno Písmo od Boha vdechnuté je užitečné“ (2 Tim 3,16) (Contra Eunomium)
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření, to staré pominulo. Novým stvořením nazval apoštol to, že v čistém a neposkvrněném srdci, jež se varuje každé zloby, špatnosti a hanebnosti, bydlí Duch Svatý (sv. Řehoř z Nyssy, O křesťanských zásadách)

Sám Duch Svatý je láska (sv. Řehoř V., svatodušní homilie)
Kazatel musí namáčet své pero v krvi svého srdce; tak bude moci dosáhnout také sluchu bližního (homilie o Ezechielovi)
Jestliže Duch Svatý nenaplní srdce posluchačů, nadarmo zní k uším těla hlas učících (homilie 30)
On sám stvořil slova svatých zákonů, on sám je otevřel ( homilie o Ezechielovi)
Na všechny věřící přichází Duch Svatý, ale pouze na Prostředníku vždycky zůstává (Moralia II.)
Není vždycky prorocký duch u proroků (sv. Řehoř V., homilie I. k Ez.)
Proto Duch Svatý nezjevil lidem svou přítomnost jen v podobě holubice, ale i ohněm. Holubice totiž znázorňuje prostotu, oheň horlivost (sv. Řehoř V., komentář ke knize Job)

Sešli svého Svatého Ducha Utěšitele do našich duší a učiň, ať chápeme Písma, která inspiroval; mně pak dej, ať je vykládám důstojným způsobem, aby zde shromáždění věřící z nich měli užitek (před čtením k kostele, Sakramentář Serapionis)
Bože, spasiteli,…snažně tě prosíme za tento lid: sešli na něj Ducha Svatého; ať přijde Pán Ježíš a navštíví ho, ať mluví k myslím všech a připraví jejich srdce k víře a přivede naše duše k tobě, Bože milosrdenství (po kázání v kostele, Sakramentář Serapionis)

Musíme se tedy modlit tak dlouho, až nám bude udělený Duch Svatý a nepřestávat, dokud ten Božský Utěšitel nebude s námi a v nás (sv. Serafim Sarovský)

Maria je ta zahrada zapečetěná (Písní 4,12), zapečetěná studnice, kam žádná lest nepřítele nevnikla ani falše jeho nad ní nic nezmohla, ona tělem i duší svatá zůstala (sv. Sofronius, Depr. Ad glor. Virg.)

Ruku v ruce se smrtí smyslového člověka se stává skutečností zrod člověka duchovního (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)
Plnost Ducha jež nemá formu ani způsob, nelze nikdy dokonale vtěstnat do slov (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

„Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.“ (sv. Pavel). Potřebujeme tedy jen vydat svou duši, přenechat ji našemu velikému Bohu (sv. Terezie z L., dopis)

Za vlády Starého zákona byly duše plné lásky a milosti Ducha Svatého, které očekávaly především splnění duchovních a věčných příslibů. Z tohoto hlediska patřily k Novému zákonu. Naopak i v Novém zákoně jsou lidé tělesní, kteří ještě nedosáhli dokonalosti nového zákona, a které je nutno přimět k ctnostnému jednání strachem z trestu nebo příslibem časných dober. Avšak Starý zákon, i když dával přikázání lásky, nebyl sto poskytnout Ducha Svatého, skrze něhož Boží láska ´je nám vylita do srdce´ (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II, 107)
Milostí přebývá v člověku Duch Svatý, jenž je dostatečnou příčinou života věčného, proto se též říká, že je zárukou našeho dědictví II Kor. 1,22 (II-II,114)
Kdo má k někomu cit, ctí i to, co po něm zůstane po smrti…musíme mít svaté Boží v úctě jako údy Kristovy, dítky a přátele Boží a naše prostředníky. A proto máme vhodnou úctou na jejich památku ctít jakékoli jejich ostatky a zvláště jejich těla, jež byla chrámem Ducha Svatého a nástroji Ducha Sv. v nich přebývajícího a působícího, a mají být připodobněna Tělu Kristovu skrze slávu vzkříšení. Proto i sám Bůh vhodně ctí takové ostatky a koná zázraky v jejich přítomnosti (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,25)
Bůh dopřává člověku činit zázraky pro dvojí. A to nejprve a hlavně na potvrzení pravdy, kterou někdo učí…Za druhé na důkaz přítomnosti Boží v člověku skrze milost Ducha Svatého…Obojí pak se mělo na Kristu zjevit lidem (III,43)
Pravé zázraky mohou nastat jen silou božskou, protože jen Bůh může měnit řád přírody…v Kristu dvě přirozenosti…lidská přirozenost je nástroj božské činnosti a lidská činnost dostala sílu od přirozenosti božské
Kristus činil zázraky na potvrzení svého učení…neměl konat zázraky, než začal učit
Zázraky, které Kristus vykonal, byly dostatečné na prokázání jeho božství (III,43)
Jan 12,31: „…nyní bude vládce tohoto světa vypouzen“. A proto bylo vhodné, aby mezi jinými zázraky také osvobodil posedlé od démonů (III,44)
Bylo vhodné, aby Kristus činil zázraky také na nebeských tělesech
Kristus, když zázračně uzdravoval jednotlivce, ukázal, že je všeobecný a duchovní Spasitel
Patří k síle božství, aby mu bylo podrobeno všechno stvoření. A proto bylo třeba činit zázraky na celém stvoření (III,44)
Posluchači kázání Petrova přijali účinek biřmování zázračně, ne však svátost biřmování (III, 72)
Musí se říci, že apoštolé důvěrným vnuknutím Ducha Svatého sdělili k zachovávání něco, co nezanechali písemně, nýbrž je dáno zvyky Církve posloupností věřících (tradicí) II Sol 2,15: Stůjte a drže podání, jemuž jste se naučili buď řečí,“ totiž ústy pronesenou, „nebo listem“, totiž písemně poslaným. A mezi tato sdělení patří úcta obrazů Krista. Proto se také říká, že blažený Lukáš namaloval obraz Kristův, který mají v Římě (sv. Tomáš. A., Summa teologická III,25)
Proroci vnuknutím Ducha Svatého neřekli, že je propuštění manželky jakoby z příkazu Ducha Svatého, nýbrž jako dovolené, aby nenastalo horší zlo (sv. Tomáš A., Summa teologická, Doplněk 67)
Týž člověk musí početně vstát…duše s tímž tělem početně se pojí
Lidé vstanou v různých postavách a rodech. I když bude různost rodů nebude přece zahanbovat vzájemný pohled, protože nebude náruživost
Jíst a pít, spát a rodit naleží k živočišnému životu…při vzkříšení toto nebude (81)
Těla budou netrpná (82)
Netrpnost…o sobě bude stejná u všech blažených…bude větší v jednom než v druhém…Příčinou je vláda duše nad tělem…v tom, kdo dokonaleji požívá Boha, je větší příčina netrpnosti (82)
Bůh je vnímán svatými jako důvod všeho, co budou konat nebo poznávat, proto jejich zaměstnanost pociťováním smyslových věcí nebo poznáváním čehokoli nebo konáním v ničem nebude překážet nazírání Boha a naopak (82)
Oslavené tělo bude zcela poddáno oslavené duši…darem čilosti (84)
Těla svatých budou svítivá po vzkříšení pro autoritu Písma, jež to slibuje (85)
Jasnost oslaveného těla přirozeně může být viděna od neoslaveného
Bude v moci oslavené duše, aby její tělo bylo viděno nebo nebylo viděno (85)
Cokoli bude na těle nedostatečné nebo ošklivé z porušení nebo slabosti přírody nebo přírodních původů, všechno při vzkříšení bude odňato (86)
Těla zavržených nebudou moci být porušena
V tělech zavržených pocit trestu bude bez změny po způsobu přírody (sv. Tomáš A., Summa teologická Doplněk 86)
„Ještě nepřišla moje hodina“ sv. Tomáš A.: těmito slovy Ježíš Kristus naznačil, že by zázrak tento odložil, kdyby ho jiný byl prosil, ale na prosbu své Matky ho hned učinil (v sv. Alfons L., Chvály mariánské)

Kdyby bylo v nitru tvém všechno v pořádku a tys byl vždy dost čistý, všechno by ti bylo k dobrému (Řím 8,28) a prospíval bys v ctnosti. Ale protože jsi sobě neodumřel a ode všeho pozemského se ještě neodtrhl, proto se ti leccos nelíbí a častokráte tě popouzí. Nic neposkvrňuje a nezaplétá srdce člověka tolik jako nezřízená láska k tvorům. Kdybys se úplně vzdal všech radostí světa, byl bys schopen vnímat věci nebeské a často bys radostí plesal ve svém nitru (blahosl. Tomáš K., Následování Krista II,1)
Jako železo vložené do ohně pozbývá rezu a celé se rozžhaví, tak pozbývá člověk, když se dokonale k Bohu obrátí, své vlažnosti a stává se z něho člověk jiný (NK II,4)
Není každá žádost z Ducha Svatého, třeba se zdá dobrá a správná. Těžko bývá správně rozsoudit, zdali tě nepobádá duch dobrý či jiný, abys toužil po tom neb onom, a zdali tě snad nenutká tvůj vlastní duch. Mnozí se na konec zklamali, o nichž se zprvu zdálo, že je vede duch dobrý (NK III,15)
Osvěť mne, dobrý Ježíši, září vnitřního světla a zapuď všechnu temnotu mého srdce. Drž na uzdě mé myšlenky, aby se nerozptylovaly, a zažeň pokušení na mne dorážející (NK III,23 – Prosba o osvícení mysli)
Posiluj mne, Bože milostí Ducha Svatého (blahosl. Tomáš K, NK III,27 modlitba za dar očištění srdce a nebeské moudrosti)
Kdo však si něco dobrého přičítá, zabraňuje tím přístup milosti Boží, poněvadž milost Ducha Svatého vyhledává jen srdce pokorné (I Pt 5,5)(NK III,42)

Abychom žili duchovním životem, který je nám společný s nebeskými anděly a blaženými duchy, s nimiž jsme stvořeni i my jako Boží obraz a podle Boží podoby, k tomu nutně potřebujeme chléb milosti Ducha Svatého a Boží lásky. Ale milost a láska nemůže být bez víry, neboť bez víry se nelze Bohu líbit. A víra nevzniká bez kázání Božího slova (sv. Vavřinec z B., homilie)

Nemeškej tedy a hleď si zajistit společenství Svatého Ducha. Když je totiž vzýván je s námi, a kdyby s námi nebyl, ani bychom jej nevzývali (opat Vilém, Zrcadlo víry)
Marně bychom čekali, že z úst nějakého člověka pochytíme nebo se naučíme to, co nebylo možno pochytit nebo se naučit ani ze slova samotné Pravdy. Vždyť Pravda říká: Bůh je duch
V temnostech a nevědomosti tohoto života je Svatý Duch zajisté zářivým světlem pro všechny chudé v duchu, je láskou, která přitahuje, líbezností, která uchvacuje. Jenom v něm má člověk přístup k Bohu. On je láskou všech milujících, on je oddaností a zbožností všech věřících (opat Vilém, Zrcadlo víry)

Neboť u tebe jest pramen života, a v tvém světle vidíme světlo (žalm 35,10)