V tom se právě ukazuje spravedlivý Boží soud: tak máte být uznáni za hodné Božího království, pro které trpíte. Bude to přece projev Boží spravedlnosti, když vašim sužovatelům odplatí soužením a vám, kteří jste souženi, spolu s námi ulehčením, až se Pán Ježíš znova ukáže a přijde z nebe se svými mocnými anděly v planoucím ohni, aby potrestal ty, kdo o Bohu nechtějí nic vědět, i ty, kdo neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše. Těm se dostane za trest věčné záhuby: budou vzdáleni od tváře Páně a nebudou účastni slávy, kterou ve své moci udělí (apoštol Pavel, druhý list do Soluně 1,5-9)
Hněvu den až přijde tmavý, celý vesmír v popel stráví, se Sibylou jak David praví. Jaká hrůza tu nastane, v oblacích až Soudce stane a nic skryto nezůstane! Hlas pronikne rovů hroudu, vzbudí všechny, když spí v troudu: „Vstaňte, mrtví, pojďte k soudu.“ Smrt i vesmír hrůzou zblednou, až vše tvory vstávat shlédnou, jak se k soudu Páně zvednou. Kniha bude otevřena, v níž je vina obsažena a z níž bude pomsta čtena. Když pak Soudce na soud sedne, vše, co tajné, zřejmě shlédne, na všechno se pomsta zvedne. Čím se budu omlouvati, kdepak přímluvce hledati, když i ctnostným je se báti? Králi hrozné velebnosti, jenž jsi pro mne klesal v mdlobě, neodsuď mne v oné době! (Tomáš Celano, Dies irae, součást tradiční pohřební liturgie)

Každý ze zavržených ponese své hříchy vepsané na svém čele (sv. Alfons z L., homilie na 1.adventní neděli)
Soud zasedl, a knihy byly otevřeny.“ Knihy svědomí jsou otevřeny a nadchází soud. Apoštol říká, že nic nezůstane skryto; Pán „osvítí věci skryté v temnotě“ (sv. Alfons z L., homilie na 1.adventní neděli)

Skrýt se nemožné, objevit se nesnesitelné (sv. Anselm)

Usedne soudce, jenž stál pod soudcem, zavrhne pravé viníky, jenž byl nesprávně učiněn vinným (sv. Augustin, O slovech Páně)
Ratolesti čeká jedna z těchto dvou možností, buďto vinný kmen, nebo oheň; když nejsou ve vinném kmeni, budou v ohni; aby se tedy neocitly v ohni, ať zůstanou ve kmeni (k Janovu evangeliu)
Je nejisté, na kolik dní se tento soud protáhne, protože není sděleno, zda se koná myšlenkově nebo hlasově. Kdyby se totiž konal hlasově, dlouhý čas by se na to vyžadoval. Jestliže pouze myšlenkově, může být v mžiku (sv. Augustin o Posledním soudu)
Jako záplavou světových vod nastala potopa, tak vzplanutím světových ohňů zanikne tvářnost tohoto světa (O městě Božím XX)
Velikým trestem hříšníků už je naprostá ztráta bázně a povědomí o Božím soudu (sv. Augustin, Sermo 20)

Nejprve bude vynesen rozsudek nad vyvolenými, aby se zvýšilo utrpení zavržených při pohledu na to, co ztratili (Sermo 8 k žalmu 90)

Za třetí se osten svědomí zaostřuje, když uvažuje o tváři Soudce, neboť On je neomylný, neoblomný a nelze mu uniknout. Nikdo totiž nemůže oklamat Jeho moudrost, překroutit Jeho spravedlnost nebo se vyhnout trestu. Není-li „žádné dobro bez odměny a žádné zlo bez trestu“ kdo se nestane nabroušeným proti každému zlu, když toto uváží? (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Ty ve svém nebeském království sedíš na trůně ve slávě svého božství a žiješ přitom jako člověk se všemi nejsvětějšími údy, které jsi přijal z těla Panny Marie, a tak přijdeš v soudný den (sv. Brigita, Revelatio)

Žádná žena nesmí požít lektvaru za účelem potracení, neboť ať nepochybuje, že před Kristovou soudnou stolicí bude obviněna ze všech, které už narozené či počaté zabila. Cožpak by mohl někdo schvalovat, aby žena přijala lektvar, jenž má zabránit početí nebo jímž v sobě ničí přirozenost danou Bohem k plození? Vskutku, bude shledána vinnou z tolika vražd, kolik jich mohla počít nebo porodit, a pokud se nezachrání patřičným pokáním, bude odsouzena k věčné smrti v pekle (sv. Cesareus z A., homilie 44)
Ti, kdož vědí, že jsou pomalí v dávání almužny, avšak rychlí v hněvu a náchylní k nemírnosti, ať se bez meškání s pomocí Páně vysvobodí z moci zlého, aby dostali milost plnit, co je dobré, a když přijde den soudu, nebyli započítáni mezi nesvaté, nýbrž si spolu se spravedlivými a milosrdnými zasloužili věčnou odměnu, skrze Krista, Pána našeho, který s Otcem a Duchem Svatým žije a kraluje na věky věků. Amen (sv. Cesarius z Arles, Adventní homilie)

Avšak synové lidu tvého říkají: „Nejedná správně Pán!” Ale oni nejednají správně! Neboť odvrátí-li se spravedlivý od své spravedlivosti, a bude-li činiti nepravosti, umře pro ně. A odvrátí-li se bezbožný od své bezbožnosti, a bude-li činiti právo a spravedlnost: živ bude pro ně. A (přece) říkáte: „Nejedná správně Pán!” Každého z vás podle mravů jeho souditi budu, dome Israelův! (prorok Ezechiel 33,17-20)

Bratři, o Ježíši Kristu máme smýšlet tak jako o Bohu, jako o soudci živých i mrtvých a pod svou spásou si nemáme představovat nic malého (homilie II. století)

Pohanům je ale (Bůh) coby Stvořitel a Vševládce, zároveň také jako Živitel a Chlebodárce, Král a Soudce; nikdo totiž jeho soudu neujde, ani Žid, ani pohan a ani věřící, který zhřešil a ani anděl. Ti ovšem, kteří nyní na jeho dobrotu nezapomínají, poznají při soudu jeho moc, jak blažený Apoštol praví: „Neuvažuješ, že Boží dobrota tě má k pokání, ale se svou tvrdohlavostí a nekajícností tvého srdce sbíráš si hněv na den hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího, který tehdy odplatí každému podle jeho skutků“ (Řím 2,4-6) (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Víme, že souzeni budeme dvakrát: na konci světa se všemi lidmi a bezprostředně po skonání. Lidský život je možné shrnout do tří slov: žít, zemřít a jít na soud. Tomuto nezměnitelnému řádu nikdo neunikne. Rodíme se, abychom zemřeli; umíráme, abychom šli na soud, který rozhodne o našem věčném štěstí nebo neštěstí. Poslední soud, na který musíme jít všichni, bude pouze ohlášením výroku, který padne v hodině smrti (sv. Jan Vianney, kázání)
Na sebe samé spoléhat nemůžeme, můžeme počítat pouze s Božím milosrdenstvím a s nekonečnými zásluhami Ježíše Krista. Jako děti Adama zasluhujeme peklo. Jak dobrý, jak milosrdný je Bůh, který nekonečná dobra – dobra, která sami sobě nemůžeme zasloužit – nám zaslíbil (kázání)
Dnes se bezbožný člověk nebojí moci Boží, protože na světě vidí těžké poklesky, které beztrestně procházejí. Často má dokonce smělost, že říká: „Bůh není, peklo není.“ Anebo: „Bůh se nezajímá o zemi ani o skutky lidí.“ Posečkejme trochu a podívejme se, jak v tom velkém dnu soudu Bůh ukáže svou moc a jak se všechny národy přesvědčí, že on zároveň všechno věděl a všechno spočetl (kázání)
Při stvoření světa a všeho, co se na něm nachází, neměl Bůh svědky. Když ho bude ničit, spatří to všechny národy a budou muset vyznat, že je všemohoucí (kázání)
Což si bezbožníci nedělali legraci ze svého pastýře a z napomínání, která slyšeli v kostele? Nechlubili se svou nevírou? Nepovažovali se za lepší než praktikující křesťané? Neposmívali se často zpovědím, nerouhali se hanebně? Nehlásali nevěrci veřejně, že smrtí všechno skončí? Teď na Posledním Soudu budou zoufat, přiznají se ke své bezbožnosti a budou žebrat o Boží milosrdenství. Pro vás už všechno skončilo, vaším údělem je peklo! (sv. Jan Vianney, kázání)

Hrozný soud, ale hříšníkům, avšak vytoužený a sladký spravedlivým (homilie 3 k Davidovi )

Chvěji se pokaždé, kdy rozvažuji o soudném dni. Ať už jím nebo piji nebo dělám cokoliv jiného, zní mi v uších onen hrozný zvuk trouby: Vstaňte mrtví a předstupte před soud (sv. Jeroným k evangeliusv. Matouše 5. kap.)

Věříme, že před Bohem nezůstane utajen žádný špatný skutek a že každý spěje k věčnému trestu či ke spáse podle toho, co si zaslouží za své skutky (sv. Justin, První apologie)
U proroků jsme se poučili, že se dávají tresty, pokuty a odměny podle toho, jak si kdo zaslouží svým jednáním, a považujeme to za správné
Proroci předpověděli dvojí Kristův příchod. První se již stal, když Kristus přišel a nikdo si ho nevážil a když trpěl. Při druhém příchodu z nebes ve slávě se svým andělským vojskem vzkřísí těla všech lidí, kteří kdy žili, tělo dobrých oblékne do nesmrtelnosti, těla nespravedlivých pošle se špatnými anděly do věčného ohně, aby věčně pociťovali muka (sv. Justin, První apologie)

A proto, jestliže si přeješ dosáhnout čistoty, po níž toužíš, je třeba, abys vykonala především tyto tři věci: spoj se s mnou láskou a zachovávej ve své paměti živou připomínku dobrodiní, kterás ode mě obdržela; zrakem rozumu rozjímej cit mé lásky, jíž vás nezměrně miluji; a posuzuj ve vůli lidí vůli mou, nikoli jejich zlovůli, protože jejich soudcem jsem já – já, a ne ty. Tím dosáhneš naprosté dokonalosti (sv. Kateřina S., Dialog 100)
Zlý duch by ti často ukazoval mnoho pravd, aby tě přivedl ke lži a aby tě ustanovil soudcem myslí a úmyslů tvorů obdařených rozumem: to jsou věci, které mám soudit jen já, jak jsem ti řekl (Dialog 102)
Chci tedy, a máš to chtít i ty a ostatní mí služebníci, abyste se věnovali dokonalému sebepoznávání, abyste v sobě dokonaleji rozpoznávali mou dobrotivost. Tento soud, stejně jako všechny ostatní soudy, nechejte na mně, protože soud náleží jen mně, nikoli vám; zanechejte soudu, který je můj, a držte se soucitu, lačněte po tom, aby mi byla vzdávána úcta a duše došla spásy, a s horoucí touhou hlásejte ctnosti a napravujte v sobě i v ostatních neřesti způsobem, který jsem ti vysvětlil (sv. Kateřina S., Dialog 103)

Obdivuhodná je moc Kristova kříže, nevýslovná sláva jeho utrpení! V kříži je místo Kristova soudu, odsouzení světa i moc Ukřižovaného (sv. Lev V., Sermo 8 O umučení Páně)

V den soudný, vysvoboď nás Pane (litanie ke všem svatým)

Hospodin soudí svět bez ohledu na osobu. Každému bude dáno podle jeho skutků. Je-li dobrý, jeho spravedlnost jej předchází, je-li zlý, mzda za jeho špatnost je před ním…mějte se na pozoru, aby to nebylo s námi tak, jak je psáno: mnoho je povolaných, ale málo vyvolených (list Barnabášův)

Prosme, abychom svůj život skončili křesťansky, bez bolesti, bez hanby, a v pokoji a dobře obstáli na strašném soudu Kristově (liturgie sv. Jana Z.)
Bože, jenž nás každoročním očekáváním naší spásy obšťastňuješ, dej, abychom Jednorozeného tvého, jejž jako Vykupitele radostně vítáme, s důvěrou viděli přicházet také jako soudce, Pána našeho Ježíše Krista, Syna tvého, jenž s tebou žjje a kraluje…(liturgie římská, kolekta Svatvečer Narození Páně)

Takže toto Jericho, to znamená tento svět, se má zhroutit. Konec světa ostatně ohlásily svaté knihy již dávno (Origenes, homilie 6 na knihu Jozue)

Ježto však mnohé z předpověděného se už splnilo, není pochyby, že i to málo, co zbývá, bude brzy následovati, protože jistota věcí příštích je v tom, co se událo v minulosti (sv. Řehoř V., homilie 1)
Neboť se dále praví: Když pak se to začne díti, vzhlédněte a zdvihněte své hlavy, neboť se blíží vykoupení vaše. Jako by Pravda otevřeně napomínala své vyvolené, řkouc: Když se pohromy světa množí, když se hrůza soudu jeví pohybem mocností, zdvihněte hlavy, to jest rozveselte srdce; neboť zatím co končí svět, jehož přáteli nejste, blíží se vykoupení, jehož jste si žádali. V Písmě svatém se zajisté často rozumí hlavou mysl, neboť jako údy jsou ovládány hlavou, tak i myšlenky jsou řízeny myslí. Zvednouti hlavy tedy znamená povznésti své mysli k radostem nebeské vlasti. Kdo tudíž milují Boha, těm se káže, aby se z konce světa radovali a veselili - protože se totiž brzy shledají s tím, jej| milují, zatím co hyne ten, jejž nemilovali (homilie 1)
Ani nespravedliví tedy nepřecházejí v úděl blažených, protože jsou poutáni věčným zatracením, ani spravedliví nemohou přejiti k zavrženým, poněvadž jsouce již povzneseni spravedlivostí Soudce, nemají s nimi žádným způsobem útrpnost (homilie 40)
Hle, pomíjí vše, co konáte, a denně chtěj nechtěj spějete bez jediné nejmenší přestávky k poslednímu soudu. Proč je tedy milováno, co je opouštěno? Proč je zanedbáváno to, k čemu se přichází? (homilie 15)
Přede vším pak uvažme, že ten, jenž mírný na nebesa vstoupil, navrátí se strašný a cokoli nám s laskavostí přikázal, toho na nás s přísností bude žádat. Nikdo tedy čas udělený k pokání nepokládej za něco nepatrného, nikdo, dokud můžeš, nezanedbávej péči o sebe, protože Vykupitel náš tím přísnější přijde k soudu, čím více shovívavosti před soudem ukazoval (sv. Řehoř V., homilie 29 k evangeliu)

Brzy Ježíš „povstane k soudu, aby pomohl všem poníženým v zemi!“ (sv. Terezie z L., dopis)

Soudcovská moc je společná celé Trojici, což je též pravdivé. Ale přece nějakým přivlastněním se přiděluje soudcovská moc Synu (sv. Tomáš A., Summa teologická III,59)
Je třeba vědět, že ač zůstává při Bohu prvotní soudcovská moc, přece se svěřuje od Boha lidem soudcovská moc vůči těm, kteří jsou podrobeni jejich pravomoci…Přísluší pak Kristu tímto způsobem podle lidské přirozenosti soudcovská moc
Časný život člověka o sobě končí smrtí, přece zůstává z části závislý na budoucnosti. A to jedním způsobem v paměti lidí, u nichž někdy zůstane proti pravdě v dobré nebo ve špatné pověsti. Jiným způsobem v dětech…jsou špatné děti mnohých dobrých a naopak. Třetím způsobem, co do účinku svých skutků, jako z bludu Ariova bují nevěra až do konce světa a až tam prospívá víra z kázání apoštolů. Čtvrtým způsobem co do těla, jemuž se někdy dostane čestného pohřbení, někdy však zůstává nepohřbeno a konečně zpráchniví a zmizí. Pátým způsobem v tom, na čem člověk utkvěl svým citem, třeba na některých časných věcech, z nichž některé rychleji skončí jiné déle trvají. To pak všechno je podrobeno hodnocení Božího soudu. A proto o tom všem nelze mít dokonalý a jasný soud dokud trvá běh tohoto času. A proto musí být konečný soud v poslední den (sv. Tomáš A., Summa teologická III,59)
Jak totiž píše Augustin Hesychiovi O konci světa, znamení, která čteme v evangeliích, nejen náleží k příchodu Krista na soud, nýbrž také k době zboření Jeruzaléma a k příchodu, jímž Kristus ustavičně navštěvuje svou Církev (Doplněk 73)
Celý svět bude obnoven příchodem Kristovým a vzkříšením svatých…podle času blízko před soudem bude možné, že slunce i měsíc i jiné hvězdy se zatemní…působením Boží moci k poděšení lidí
Peklo nebude očištěno, nýbrž do něho bude uvedena špína celého světa
Očištění světa bude před soudem
Oheň konečného sežehnutí…před soudem, bude působit jako nástroj Boží spravedlnosti…na špatné i dobré, rozloží oboje těla v popel…Špatní budou činností ohně trápeni, dobří však, v nichž se nenajde nic k očištění, nebudou cítit žádnou bolest od ohně…dobří však, v nichž se najde něco k očištění, pocítí bolestná trápení od toho ohně více nebo méně
Basil k žalmu 28 „Hlas Páně rozbíjející plamen ohně“ …co najde hrubého v ohni, sestoupí do pekel trestat odsouzené, co však je tam jemné a světlé, zůstane nahoře ke slávě vyvolených (Doplněk 74)
Nemůže-li v tomto životě být člověk blažený, je třeba stanovit vzkříšení (75)
Vzkříšení jednoduše řečeno je zázračné, ne přírodní, leda z části (75)
Kristus jako Bůh je první příčinou našeho vzkříšení…vzkříšení Kristovo mocí spojeného božství je příčinou jako nástrojovou našeho vzkříšení (76)
Člověk vstane bez jakéhokoli nedostatku lidské přirozenosti (80)
Těla zavržených nebudou moci být porušena
V tělech zavržených pocit trestu bude bez změny po způsobu přírody (86)
Boží mocí nastane, že všem do paměti budou dány jejich skutky, a tato moc…se nazývá kniha života (87)
Jako každému bude známa jeho odměna a zavržení, i všem jiným bude známa
Svět totiž neskončí nějakou stvořenou příčinou, jako také začal být bezprostředně od Boha. Proto patří vyhradit pouze Bohu znalost konce světa
Soudí moc celé Trojice…andělům nepřísluší soudit, ačkoli lze říci, že andělé také nějakým způsobem soudí, totiž schválením rozsudku
Démoni jsou vykonavateli božské spravedlnosti na zlých. A nemenší se proto nijak trest démonů, protože také budou mučeni při tom, že jiné budou mučit. Tam totiž společnost bídných bídu neumenší, nýbrž rozmnoží
Soudcovská moc byla udělena Kristu člověku za odměnu jeho ponížení, které podstoupil při umučení. On však při svém umučení vylil krev za všechny co dostatečnosti, třeba není u všech účinku pro překážku, kterou někteří mají. A proto se sluší, aby se všichni lidé na soudu shromáždili, aby viděli jeho vyvýšení v lidské přirozenosti, podle níž byl ustanoven od Boha soudcem živých i mrtvých
Soudu náleží dvojí, totiž rozbor zásluh a udělení odplaty. Tedy, co do udílení odplaty všichni budou souzeni, také dobří, tím, že každý obdrží z božského rozsudku odplatu odpovídající zásluze
Nebude soud andělů, nýbrž lidí, ale nepřímo jaksi bude se týkat andělů, pokud se vmísili v úkony lidí (89)
Je vhodné, aby poslednímu soudu předsedal Kristus podle lidské přirozenosti
Při prvém příchodu přišel, aby za nás zadostiučinil u Otce a zjevil se v podobě služebníka. Při druhém příchodu přijde, aby vykonal na lidech spravedlnost Otce… a proto se zjeví v oslavené podobě
Bůh je bytostně sama dobrota, nelze božství vidět bez radosti (90)
Zároveň bude svět obnoven a člověk oslaven (91)
Oslavením člověka pohyb nebe ustane (91)
Hlavně co do jasnosti nebeská tělesa budou zlepšena (91)
Svět bude obnoven, aby odložil veškeré porušení a zůstal v klidu tohoto stavu (91)
Proroctví vyhrožující trestem pouze tehdy se mění, když se změní zásluhy toho, komu byla výhružka učiněna. Proto Jer.18: „Náhle promluvím proti národu a proti království, že je vyhladím a zničím a rozptýlím. Bude-li onen národ litovat svého zla, budu i já litovat zla, jež jsem zamýšlel mu učinit“ (99)
Jak říká Augustin, byli někteří, kteří všem lidem neslíbili zproštění věčného trestu, nýbrž pouze křesťanům, a v tom se různili. Někteří totiž řekli, že kdokoli přijali svátosti víry budou prosti věčného trestu. Ale to je proti pravdě, protože někteří přijímají svátosti víry a nemají víry, bez níž je nemožné se líbit Bohu. A proto jiní řekli, že pouze ti věčného ohně budou prosti, kteří dosáhli svátosti víry a drží katolickou víru…jiní řekli, že pouze ti jsou prosti věčného trestu, kteří v katolické víře do konce setrvají, jakkoli jsou jinými zločiny zavaleni. A to jasně odporuje Písmu. Jak 2,26 : „Víra bez skutků je mrtvá“. Mt 7,21 : „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane! Vejde do království Božího, ale kdo činí vůli Otce mého, jenž je v nebesích“, a na mnoha místech Písmo hřešícím hrozí věčnými tresty. Proto všichni, kdo do konce ve víře setrvají nebudou prosti věčného trestu, nebudou-li také shledáni na konci prosti jiných zločinů
Musí se říci, že kdokoli umírají ve smrtelném hříchu nebudou osvobozeni ani vírou ani skutky milosrdenství od věčného trestu ani po jakékoli délce času
Pouze kající dosáhnou prominutí zcela osvobozujícího skrze skutky milosrdenství (sv. Tomáš A., Summa teologická, Doplněk 99)

Při všem, co děláš, pamatuj na konec (Sir. 7,40); pamatuj též, jak jednou obstojíš před přísným soudcem, jemuž nic není tajno, jehož nelze dary uchlácholit, jenž nepřijímá výmluvy, nýbrž bude soudit všechny spravedlivě (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,24)
Proto ještě nejsi světější, když tě lidé chválí, ani nejsi horší, když tě haní. Jaký jsi, takový jsi; lidé tě neučiní ničím vyšším, než čím jsi opravdu před Bohem. Máš-li na mysli, jaký skutečně jsi v nitru, nebudeš dbát, co se o tobě mluví. Člověk vidí povrch, Bůh však hledí do srdce (I Král 16,7) (NK II,6)
Z čeho je užitek dost malý nebo třeba ani žádný, o to dbáme, ale co je nám nejvýš potřebné, toho si ani nevšímáme, poněvadž všechna naše bytost se rozptyluje jen věcmi vnějšími a nevzpamatuje-li se brzo, snadno v nich pak i utone (blahosl. Tomáš K., NK III,44)

Bůh je soudce spravedlivý, Bůh může trestat každým dnem (žalm 7,12)
Pán zato bude trůnit věčně, k soudu si postavil svůj stolec. Svět bude soudit spravedlivě, rozsudek vyřkne nad národy (žalm 9,8-9)
V době, kterou já sám ustanovím, soudit budu spravedlivým soudem (žalm 74,3)
Vstaň, Bože, ty buď soudcem světa, vždyť všechny národy ti patří! (žalm 81,8)