A on jim řekl: »Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?« (evangelium sv. Lukáše, 24,25-26)
Ó Tvůrce světa, slyš náš hlas teď v blahý velikonoc čas, tvou smrtí znovuzrozené rač chránit nástrah smrti nás. Buď sláva Otci na nebi i Kristu zmrtvýchvstalému, buď chvála věků na věky též Bohu Duchu Svatému (sv. Ambrož)
Toto je mé tělo, jež se za vás láme na odpuštění hříchů. Kdykoliv to činit budete, budete slavit zmrtvýchvstání (apoštolské konstituce)
Spasení je zbožštění člověka (sv. Atanáš)
Jakou cestou se však při nynější slavnosti dáme my? A když se blížíme k tomuto svátku, koho budeme mít za vůdce? Jistě nikoho jiného než toho, jehož společně nazýváme svým Pánem, Ježíše Krista, neboť on sám říká: Já jsem cesta… (sv. Atanáš, velikonoční list)

Před velikonocemi tedy slavíme totéž, čím právě žijeme, zatímco po velikonocích je naše slavnost předznamenáním toho, co zatím nemáme (sv. Augustin, k žalmu 148)
Zavřené dveře nezabránily vstupu onoho těla, ve kterém přebývá božství. Ten, který se narodil a ponechal netknuté panenství matky, mohl vstoupit do večeřadla zavřenými dveřmi (sv. Augustin, CCL 36)
Bylo třeba, aby vznešenosti Jeho oslavení předcházela pokora Jeho utrpení (sv. Augustin, k Janovu evangeliu 51).

Zachoval si jizvy ne z neschopnosti vyhojení, nýbrž aby navěky nesl slávu svého vítězství (sv. Beda S. k Lk evang.)
Kristus jedl, protože mohl, ne že potřeboval (Beda C. )

„Ať sestoupí z kříže a uvěříme v něho.“ Chceš-li věřit, větší skutky jsem ti ukázal: divy mnohé jsem činil, nemocné uzdravoval včera a předevčírem (tj. v nedávné minulosti) dnes je hodina utrpení, nikoli konání zázraků. Jestliže však pokolení převrácené a cizoložné žádá znamení, nebude mu dáno jiné znamení leč znamení proroka Jonáše: nikoli sestoupení s kříže, nýbrž povstání z hrobu. Pakli žid nežádá, ať je přijme a těší se křesťan: zvítězil lev z kmene Judova, ze zavřeného hrobu vyšel ten, jenž z kříže nesestoupil. Zda toto znamení větší je, nechť nepřátelé naši sami rozsoudí, kteří tak pečlivě opatřili hrob stráží a zapečetili jej pečetí. Pečlivěji hleděli zavřít a zapečetit hrob než Pána přibít hřeby. Jisto je, že ze zavřeného hrobu vyšlo oživené tělo, jež ze zavřeného panenského lůna při narození vyšlo do života a zavřenými dveřmi vstoupilo k apoštolům do večeřadla. Ale je místo, odkud nechtěl vyjít zavřenými dveřmi, a to je pekelný žalář: rozlámal závory železné, rozdrtil všechny zámky, aby svobodně vyvedl odtud ty, které vykoupil z ruky nepřítele. Zvítězil tedy lev z kmene Judova a ukázal židům větší znamení než sami žádali, kterému zázraku se dá jeho zmrtvýchvstání přirovnat? (sv. Bernard)

Věčná čest tobě, můj Pane Ježíši Kriste: Tys třetího dne vstal z mrtvých (sv. Brigita)

Neboť ten, který pro nás rozdrtil moc smrti, procitl znovu k životu. Tak jsme poznali, jaký je co do své přirozenosti, opravdu Bůh. Tomu se klaníme v duchu a v pravdě a Syn je nám přitom prostředníkem, který od Otce z nebe světu žehná (sv. Cyril A., komentář II Kor)

Velikonoce, které jsme oslavili, jsou příčinou spásy všech lidí, počínaje prvním člověkem, kterého všichni v sobě chováme a který ve všech nás ožívá…A tak každý, kdo ví, že za něho byl obětován velikonoční beránek, ať klade začátek nového života do okamžiku, kdy právě pro něho byl Kristus obětován (homilie starobylá, PG 59)

Vím a věřím, že je v těle i po zmrtvýchvstání…To vám milovaní, připomínám, i když vím, že vy také tak smýšlíte (sv. Ignác z A, list do Smyrny)

Pravicí Otce rozumíme slávu a čest božství, kde ten, který existoval jako Boží Syn před všemi věky jako Bůh a soupodstatný s Otcem, tělesně usedl poté, co se vtělil a co bylo jeho tělo oslaveno (sv. Jan D., De fide orthodoxa)
Den vzkříšení! Naplňme se světlem, národy! Kristus Bůh nás převedl ze smrti do života a ze země k nebi (sv. Jan D.)

My, kteří jsme se zdáli být nehodni země, jsme dnes povzneseni do nebe (Jan Z., homilie o Nanebevstoupení)

Mezi všemi dny, jež mnoha způsoby za ctihodné pokládá křesťanská zbožnost, žádný není vznešenější nad slavnost velikonoční, kterou posvěcuje v Církvi nejslavnější důstojnost (sv. Lev V., postní homilie)
Je to naše tělo, co leželo mrtvé v hrobě, co třetího dne znovu vstalo a co vystoupilo nad všechny nebeské výšiny až na pravici Otcovy velebnosti. A tak i my, jestliže jdeme cestou jeho přikázání a nestydíme se přiznat to, co v tělesné slabosti brání naší spáse, budeme povýšeni k účasti na jeho slávě (sv. Lev V., Sermo 15)
A tak svatí apoštolé a všichni učedníci, které smrt kříže poděsila a kteří váhali uvěřit ve zmrtvýchvstání, byli očividnou skutečností natolik posíleni, že když Pán odcházel do nebeských výšin, nejenže nepropadli žádnému smutku, ale byli dokonce naplněni velkou radostí (sv. Lev V., Sermo O Nanebevstoupení)

Pro svaté vzřkíšení své, vysvoboď nás Pane (litanie ke všem svatým)
Pro podivuhodné nanebevzetí své, vysvoboď nás Pane (litanie ke všem svatým)

Kristus vstal z mrtvých, svou smrtí nad smrtí zvítězil, mrtvým dal život (liturgie byzantská)
Kriste Bože, ty jsi vzkříšení, život i pokoj svých služebníků (…) a my ti vzdáváme chválu spolu s tvým Otcem, jenž nemá počátku a tvým přesvatým, dobrým a životodárným Duchem, nyní i vždycky a na věky věků (liturgie sv. Jana Z.)
Proto také pamětlivi jsouce, Hospodine, my služebníci tvoji, jakož i lid tvůj svatý, jak blahého utrpení a zmrtvýchvstání, tak i slavného nanebevstoupení Krista, Syna tvého, Pána našeho, přinášíme přejasné velebnosti tvé z tvých darů (římská liturgie)
Bože, jenž jsi nám dnešního dne skrze Jednorozeného svého po přemožení smrti bránu věčnosti otevřel, prosby naše, které předem vnukáš, rovněž svou pomocí provázej. Skrze…(liturgie římská, Boží hod velikonoční, vstupní modlitba)
Království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje (římská liturgie, o Kristu Králi)

Ve stejných knihách, ve kterých je psáno o ukřižování Ježíše Krista, je také řeč o jeho zmrtvýchvstání. Jak to, že jedno bys chtěl věřit a druhé nikoli? (sv. Markéta, I. Vondruška Životopisy sv.)

Ten, jehož kdysi ďábel sváděl: „Spusť se dolů“, nejen že se nezřítil dolů, nýbrž zvítězil nad svým protivníkem a na perutích své slávy se vznesl k nebi. Jemuž ďábel sliboval všechna království a všechnu moc světa, jestliže se mu bude klanět, ten pohrdl marností pokušitele a dnes obdržel vládu nad světem a věčné království v nebesích, jak sám řekl: „Všechno je mi dáno od Otce na nebi i na zemi“. Jemuž se na zemi bezbožná ústa rouhala, tomu nyní zní sloužících andělů neustálá pochvala…Vizte bratři, že ďábelská zloba člověku více prospěla než škodila: neboť ten, jenž dal se od něho svést, spoután v ďáblově otroctví ležel, nyní od Syna Božího je vysvobozen z okovů tyranských a zajetí unikl. Stal se zajatcem Kristovým a jásá ve světle nebeského království. Pozorujte a vizte, jak blaze je nám být zajatci Krista Ježíše, jež zajatcům svým nejenom věčnou svobodu, nýbrž i nevýslovné dary nebeské milosti uděluje (sv. Maxim T.)

Obojí ovšem, svatyně i Ježíšovo tělo, je podle jednoho z výkladů obrazem Církve…A tak Kristovo vzkříšení po jeho umučení na kříži obsahuje i tajemství zmrtvýchvstání celého Kristova těla (Origenes, k Janovu evang.)

Jezu Kriste, vstal jsi a nám příklad dal jsi, žeť nám z mrtvých vstáti s Bohem přebývati. Kyrieeleison. Maria žadoucí s nebes růže skvoucí, pros za nás Hospodina, svého milého Syna, Kyrieeleison (Nejoblíbenější staročeská velikonoční píseň “Bůh všemohoucí vstal z mrtvých” z první čtvrtiny 14. stol.)

Zanechte prázdného tlachání a omylu mnohých a věřte v toho, který našeho Pána Ježíše Krista vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu a trůn po své pravici. Jemu jsou podřízeni všichni tvorové na nebi i na zemi. Vše, co dýchá mu slouží. On přichází jako soudce živých i mrtvých, jehož krev bude Bůh požadovat od těch, kteří v něho neuvěřili (sv. Polycarp, list Filipanům)

V oratio 19 nazývá sv. Řehoř Naz. vzkříšení „králem všech dnů“
Budeme účastni velikonočního hodu Beránkova. Zatím sice ještě obrazně, nicméně s větší zjevností nežli ve Starém zákoně…A abych řekl to nejdůležitější – obětujme Bohu sebe, ano den za dnem obětujme sebe samé i veškerá svá hnutí (sv. Řehoř z Naz., Oratio 45)

Jednotou božské přirozenosti, jež zůstává přítomna v každé z obou částí, se tyto části znovu spojují. A tak smrt nastává rozdělením složené lidské bytosti a vzkříšení nastává spojením obou rozdělených částí (sv. Řehoř z Nyssy, PG 46)

Řehoř V. v homilii 22 k evangeliu nazývá vzkříšení „slavnost všech slavností“
Pán nechal dotknout svého těla těm, ke kterým vešel zavřenými dveřmi, aby ukázal, že jeho tělo po zmrtvýchvstání je i téže přirozenosti i jiné slávy (Řehoř V.)

Utrpením zasloužil (Kristus) čtveré povýšení. A to nejprve slavného zmrtvýchvstání…Za druhé vystoupení na nebesa…Za třetí, co do sedění na pravici Otce a zjevení jeho božství…Za čtvrté co do soudní moci (sv. Tomáš A., Summa teologická III,49)
Božská moc uchránila Kristovo tělo od porušení (III, 51)
Kristus vstal z mrtvých…Kristus se z lásky a poslušnosti k Bohu ponížil až k smrti kříže, musil být povýšen od Boha k slavnému zmrtvýchvstání…za druhé na poučení naší víry…na podepření naší naděje…za čtvrté na vytváření života věřících, podle Řím 6,4: „Jako Kristus vstal z mrtvých skrze slávu Otcovu, tak i my choďme v novosti života“…Za páté k doplnění našeho spasení…Řím 4,25: „Byl vydán za naše hříchy a vstal pro naše ospravedlnění“ (III,53)
Neboť kdyby vstal ihned po smrti, mohlo by se zdát, že jeho smrt nebyla pravá a v důsledku ani pravé zmrtvýchvstání
Mluví-li se o dokonalém vzkříšení, je Kristus první vzkříšený…vzkříšením nedokonalým vstali někteří před Kristem, aby jako znamením napřed ukazovali jeho vzkříšení (III,53)
Podle božství…i tělo vzalo duši, kterou odložilo, i duše vzala tělo, které opustila…Pozorujeme-li však tělo a duši Krista mrtvého podle síly stvořené přirozenosti, tak se nemohly navzájem spojit, nýbrž bylo třeba vzkříšení od Boha (III,54)
Kristovo tělo po zmrtvýchvstání bylo pravé tělo i bylo téže přirozenosti, jaké bylo dříve. Kdyby však jeho tělo bylo přeludové, nebylo by pravé zmrtvýchvstání, nýbrž zdánlivé
Při vzkříšení vzal k nesmrtelnému životu tělo, jež přijal při početí k životu smrtelnému (III,54)
Zmrtvýchvstání Kristovo mělo být lidem zjeveno způsobem, jímž se jim zjevují božské věci…ti, kteří mají mysl dobře uzpůsobenou vnímají božské podle pravdy…v jiné podobě se ukázal těm, kteří se již zdáli chladnout ve víře, proto pravili: „My jsme doufali, že on vykoupí Izraele“
Důkaz se říká dvojmo…Někdy se nazývá důkazem nějaké smyslové znamení…Důkazem v prvém smyslu pojatým Kristus nepotvrdil důkazy učedníkům své zmrtvýchvstání…Potvrdil jim své zmrtvýchvstání autoritou Písma svatého, jež je základem víry
Užil dvojího svědectví na zjevení svého zmrtvýchvstání, z nichž žádné nelze odmítnout…první je svědectví andělů…Jiné pak je svědectví Písma (III,55)
Slovo Boží uděluje život nesmrtelný nejprve tělu se sebou přirozeně spojenému a skrze to působí zmrtvýchvstání ve všech ostatních (III,56)
Zmrtvýchvstání Kristovo má nástrojově účinnou moc, nejen vzhledem ke zmrtvýchvstání těl, nýbrž také vzhledem ke zmrtvýchvstání duší (III,56)
Místo na kterém my přebýváme je místo rození a porušení, kdežto místo nebeské je místo neporušenosti. A proto nebylo vhodné, aby Kristus zůstal po zmrtvýchvstání na zemi, nýbrž bylo vhodné, aby vystoupil do nebe (III,57)
Vystoupení Kristovo do nebe, kterým nám odňal tělesnou přítomnost, bylo nám více užitečné, než byla tělesná přítomnost. A to nejprve pro vzrůst víry, která je o věcech neviditelných…Za druhé v pozvednutí naděje…Za třetí, aby cit lásky povznesl k nebeským skutečnostem…Kol 3,1: „Hledejte, co je na hoře, kde je Kristus na pravici Otcově“ (sv. Tomáš A., Summa teologická III,57)

Známe již Kristovo zmrtvýchvstání, vítězný Králi, smiluj se nad námi. Amen. Alleluja (Wipo, velikonoční sekvence)

Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě, který mi národy podrobuje! Před odpůrci mě zachránil, vyzdvihl nad všechny nepřátele, vytrhl z rukou násilníka. Za to tě v národech oslavím, písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit (žalm 17,49-51)
I moje duše pouze jemu žije, všechno mé potomstvo mu bude sloužit. Všem příštím o Pánu se bude zpívat, budoucím hlásat jeho spravedlnost: neboť tak veliké je dílo Páně (žalm 21,31-32)
Vystoupil jsi do výše zajatce veda, v dar jsi přijal lidi, kteří se vzpírali, aby sídlil Hospodin, Bůh tam. Chválen buď Hospodin! Den co den nás nosí. Bůh je naším spasitelem. Bůh je nám Bohem všeliké pomoci; Hospodin, Pán má i ze smrti východiště (žalm 67,19-21)