I počal je poučovati, že Syn člověka musí mnoho vytrpěti a býti zavržen staršími a velekněžími i zákoníky a býti zabit a po třech dnech vstáti z mrtvých (evangelium sv. Marka 8,31)
Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený (prorok Izaiáš 53,3)
Kde je největší láska, tam je největší bolest (sv. Albert V., Super Miss.)
Podle sv. Jeronýma znala Marie již dávno z písem svatých zcela jasně jakých bolestí bude Vykupitel snášet za celý život, zvláště pak při usmrcení. Tak věděla dobře z proroctví, že jeden z jeho nejbližších přátel ho zradí a učedníci ho opustí. Věděla o posměchu, poplivání, urouhání a utýrání, jehož se mu od pohanů dostane. Věděla, že lidé budou se mu rouhat, chátra až do přesycení mu bude křivdit a tupit jej, že před skonáním bude zraněn a změněn na celém těle a zcela zohaven, jako tělo malomocného jediná bude rána až na holé kosti. Věděla, že ho hřeby probodnou, k hříšným připočtou a posléze na kříž přibijí, za spásu odsoudí a odpraví. Všechny tyto budoucí trýzně svého Syna znala jak řečeno Panna Maria dobře, ale jak Simeon pronesl slova: „A tvou duši pronikne meč“, poznala, jak Bůh sv. Terezii zjevil, dopodrobna všechny vnitřní a vnější bolesti při umučení svého Ježíše. A ke všemu ona svoluje se statečností, kterou andělé obdivují (sv. Alfons L., O očišťování P. Marie)
Nejvýše pak dostoupila bolest a soustrast její když zaslechla nářek svého Syna: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Mt 27,46) slova, která za celý život její nevyšla jí z mysli, jak sv. Brigitě zjevila (O bolestech P. Marie)
Maria se stala Královnou všech mučedníků, neboť mučednictví její bylo bolestnější než všechny útrapy mučedníků, poněvadž 1. déle trvalo 2. bylo trapnější ad 1) Jako Ježíš Kristus Králem bolestí a Králem mučedníků se nazývá, protože v životě svém nad ostatní všechny mučedníky trpěl, právem i Marii Královnou mučedníků nazýváme, poněvadž si tento název zasloužila, když přetrpěla největší mučednictví po utrpení svého Syna (O bolestech P. Marie)
Končím slovy jednoho učeného spisovatele (P. Pinamonti): „Pouze převeliká bolest, kterou tato lásky plná Matka při utrpení svého Syna pocítila, byla důstojná smrti vtěleného Boha” (O bolestech P. Marie)
Sv. Vavřinec Justiniani říká, že Ježíš takto promluvil k ní: „Stůj Matko má, ke komu se chceš přiblížit? Kam chceš přijít? Půjdeš-li za mnou, pocítíš muka má a já tvá.“ Ale milující Matka nezůstává pozadu, chce vidět Ježíše svého umírat, chce s ním snášet nejtrpčí bolest. Syn jde napřed a Matka jej následuje, aby s ním byla ukřižována (sv. Alfons L., O bolestech P. Marie)
Mater Salvatoris – Matko Spasitelova. Sv. Bonaventura nazývá Pannu Marii „prostřednicí našeho spasení“ (Spec. B.V.) a sv. Jan D. „vykupitelkou světa“ (Menol. Greac. 15 aug.). Z dvou příčin lze Marii Pannu nazývat vykupitelkou světa a prostřednicí spasení, totiž prostřednicí z milosti, jako Ježíš Kristus prostředník je ze spravedlnosti. Předně, že svolila, aby věčné Slovo se vtělilo, ona tímto svolením, jak sv. Bernardin, spasení všech dosáhla (Pro Fest. V. M.) Za druhé, že svolila, aby Syn její umřel, poněvadž i její vůlí se stalo, že se pro vykoupení naše na kříži obětoval. Proto volám: Ó Matko mého Vykupitele, ty jsi život svého Syna obětovala Bohu, zachraň mne svou přímluvou (sv. Alfons L., O loretánských litaniích)
Regina martyrum – Královno mučedníků. Právem nazýváme Marii Pannu Královnou mučedníků, poněvadž její utrpení při smrti jejího Syna na kříži bylo větší než muka všech mučedníků. „Stála pak blízko kříže Ježíšova Matka…“ (Jan 19,25. Žádná matka toho nesnese, aby své dítě viděla umírat a nepomohla mu. Maria sama toho snesla, statečně vytrvala blízko kříže do skonání svého Syna (sv. Alfons L., O loretánských litaniích)

Kristovo utrpení nepotřebovalo žádné podpory (sv. Ambrož.).
Kristus Ježíš. On jediný vykupuje člověka a svou láskou překonává lásku, jaká bývá mezi rodnými bratry. Neboť za cizí lidi prolil svou božskou krev, a tu nemůže nikdo jiný dát ani za bratra. Aby nás vykoupil z hříchu, neušetřil svého vlastního těla: vydal sebe jako výkupné za všechny, jak ujišťuje jeho věrný svědek apoštol Pavel, který říká: Mluvím pravdu, nelžu (k žalmu 48)
Vždyť který člověk by se mohl odvážit vykupovat sebe sama vlastní krví, když Kristus prolil svou krev na vykoupení všech? Může se něčí krev srovnávat s krví Kristovou? Nebo který člověk je tak mocný, že by za sebe mohl dát větší smírnou oběť, než když se obětoval Kristus, který sám svou krví smířil svět s Bohem? Může být nějaký větší obětní dar nebo nějaká vznešenější oběť? Kdo může být lepším obhájcem než ten, který se stal přímluvcem všech a dal svůj život jako výkupné za nás? (sv. Ambrož, k žalmu 48)

A tak pouze tehdy, když si uvědomíme, že byl Bůh a zároveň se skutečně stal člověkem, můžeme pravdivě a náležitě vyznávat oboje, totiž i že trpěl, i že trpět nemohl, a osvětlit si, jak Boží Slovo, které jinak trpět nemohlo, přišlo k utrpení. Neboť jinak nemohl člověk dojít spásy. A toto věděl Kristus sám a ti, kterým to zjevil. On totiž zná všechno, co se týká Otce, vždyť Duch zkoumá hlubiny Boží (Anastáz z A., Oratio 4)

Co ukrutnost kdy způsobila bolestí svatým mučedníkům, málo, ba nic je ve srovnání s tvým utrpením, ó Matko (sv. Anselm, De Excel. V.)
Vpravdě Paní bych nevěřil, že bys trny takových muk mohla snést a neumřela, kdyby tě duch tvého Syna nesílil (sv. Anselm, De Excel. V.)

Kristus, který je tvůj život, je pověšen před tebou, abys hleděl na kříž jako do zrcadla. Tam můžeš poznat, jak smrtelné byly tvé rány, které by žádná medicína nemohla uzdravit, jen ta z krve Božího Syna. Budeš-li se dobře dívat, můžeš si uvědomit, jak velká je tvá důstojnost a tvoje cena…na žádném jiném místě si člověk nemůže lépe uvědomit, jak velkou má hodnotu, než když se vidí v zrcadle kříže (sv. Antonín P., Sermones Dominicales et Festivi III)

Když svého ducha odevzdal do Otcových rukou, odevzdal se Bohu člověk, aby odevzdal Bohu všechny lidi (sv. Atanáš, De incarnacione)

Chlubit se Kristovou moudrostí není nic velikého, ale chlubit se Kristovým křížem ano, protože pro to se ti posmívá bezbožný; zbožný se tím však má chlubit. Zač se ti posmívá pyšný, tím se má chlubit křesťan (sv. Augustin, Sermo 160)
Vzpamatujme se tedy a probuďme svoji víru. A vizme, že ten, o němž jsme krátce předtím rozjímali jako o Bohu vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti. A když visel na kříži, vzal za svoje slova žalmu: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil (k žalmu 85)
Utrpení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista je zárukou slávy a školou trpělivosti…Nejenže se nemáme stydět za smrt našeho Pána a Boha, naopak, musíme na ni vložit všechnu svoji naději a být na ni nejvýš hrdí… Bez bázně tedy bratři, vyznávejme, ba přímo hlásejme, že Kristus byl ukřižován za nás. Mluvme o tom ne se strachem, ale s radostí, ne se studem, ale s chloubou. Apoštol Pavel poznal, čím je třeba se chlubit, a doporučil nám to (sv. Augustin, Sermo Guelferbytanus)
Vždyť kdyby se utrpení Kristovo týkalo jen Krista, jenom hlavy, jak by mohl říkat jeden z jeho údů, apoštol Pavel: Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap? (k žalmu 61)
Co by bylo tak vhodně vzato od lidí, aby za ně bylo obětováno, než lidské tělo? A co tak vhodného k tomuto zničení, jako tělo smrtelné? Jedna smrt našeho Spasitele (tělesná) byla ke spasení dvojí naší smrti (duše i těla) (O Trojici IV)
A co tak čistého na očištění neřestí smrtelníků, jako tělo bez nákazy tělesné dychtivosti, narozené v lůně a z lůna panenského? A co by mohlo být tak mile obětováno a přijato, jako tělo naší oběti, učiněné tělem našeho kněze? (O Trojici XIV)
Vyléčení naší bídy nebylo možné jiným vhodným způsobem než skrze Kristovo utrpení (O Trojici XIII)
Dřevo na němž byly přibity údy trpícího bylo i stolcem učícího (k Janovu evang.)
Pán chtěl svým utrpením tenkrát svět vykoupit a obnovit, kdy jej stvořil, to je rovnodennosti. A tehdy den přerůstá přes noc, protože skrze Spasitelovo utrpení jsme vedeni ze tmy do světla (O otázkách SZ a NZ)
Druhý Adam sklonil hlavu, usnul na kříži: a byla utvořena nevěsta, jež vytryskla z boku za jeho spánku. Ó smrti, jíž mrtví nabývají života (homilie čtená v officiu drahocenné krve)
Tělo Krista bylo smrtelné a mělo podobu těla hříchu (Proti Faustovi)
Na kříži umírá s rozpjatýma rukama, aby jednou rukou přitáhl starý národ a druhou ty, kteří jsou z pohanů
Kristus si za svou krev koupil vesmír
Krev Kristova pro toho, kdo ji chce je spásou a pro toho, kdo ji nechce, je trestem smrti (sv. Augustina uvádí Igino Giordani v knize Krev Kristova)
A vidíš-li kříž, pozoruj také krev; vidíš-li onoho, jenž visí, hleď i na to, co z něho vytryskuje. Kopí proklálo hruď Kristovu a z ní vytryskla cena naše. Kdo ji pije, žije z ní; kdo ji nepije, umře na ni (Miscell. 19)
Nestíná se mu hlava jako Janovi ani nebyl rozřezán jako Izaiáš, aby do smrti zachoval tělo celé a nedílné a nepovstala příležitost chtějící Církev rozdělit
Když jsem pochopil, že moje duše byla vykoupena Kristovou krví, rozhodl jsem se upevnit v milosti Boží, i kdybych měl dokonce zemřít, protože jsem nechtěl duši kvůli hříchu přenechat satanovi (sv. Augustin)
Obrátit lotra na kříži a uvést do ráje nebylo méně, než otřást skalami (k Janovu evang.)
Všimni si, že sám kříž je stolcem. Jeden, který uvěřil byl osvobozen, druhý, který útočil byl odsouzen. Již naznačoval, co učiní živým i mrtvým, jedny postaví na pravici a druhé po levici (k Janovu evang.)
Adam pohrdl příkazem a bral ze stromu, ale cokoli Adam ztratil, Kristus nalezl na kříži (sv. Augustin, homilie O utrpení)

Měj na paměti nejen, co jsem ti učinil, ale také jaké utrpení a jakou pohanu jsem pro tebe snášel. A řekni sám, zdali se ke mně nechováš nespravedlivě, když mne nemiluješ. Vždyť kdo tě miluje tak jako já? Což jsem to nebyl já, kdo tě stvořil? Což jsem to nebyl já, kdo tě vykoupil? (Balduin, traktát 10)

Jako lesk slunce převyšuje jasnost všech hvězd, tak bolesti Panny Marie utrpení všech mučedníků (sv. Basil V., Serm. in Annunt.)

Neptej se, člověče, na to, co trpíš ty, nýbrž co vytrpěl on. Z toho, co pro tebe učinil, poznej, jak si tě cenil. Tak se ti ukáže jeho dobrota, jež pramení z lásky k člověku. Vždyť oč menším se učinil z lásky k lidem, o to větší se projevil ve své dobrotě. A čím více byl pro mne znevážen, tím je mi dražší (sv. Bernard, Sermo 1 in Epifania Domini)
Neuškodí ti žádné protivenství, nedáš-li se ovládat nepravostí (sv. Bernard)

Věčná chvála tobě, můj Pane Ježíši Kriste, za každou hodinu, kterou jsi v největší hořkosti a úzkosti protrpěl na kříži za nás, hříšníky (sv. Brigita, Revelatio)

Byl tedy ukřižován za všechny a pro všechny: tak jeden zemřel za všechny, abychom v něm všichni mohli žít…Takže Kristovo tělo oživuje ty, kdo mají na něm podíl: vyhání totiž smrt, nakolik je v těch, kdo jsou v jejím područí, a odvrací zkázu, neboť v něm samém se rodí naprosté zničení porušenosti (sv. Cyril A., k Janovu evang.)

Milovaní je mnoho pravdivých svědectví o Kristu. Svědčí o něm svaté dřevo kříže, které až do dneška možno u náš vidět, a ti, kteří přijali víru a naplnili již téměř celý svět (sv. Cyril J., katecheze)
Nediv se, že byl vykoupen celý svět. Kristus totiž nebyl pouhým člověkem, ale jednorozeným Synem Božím, který zemřel za svět. Ten, kdo za nás zemřel, nebyl někdo nepatrný, nebyl viditelnou ovcí, nebyl pouhým člověkem, nebyl jen andělem, ale vtělený Bůh.
Kristus měl dvojí přirozenost: Byl člověk, jak ho bylo vidět, a byl Bůh, jak ho nebylo vidět. Jako člověk skutečně jedl jako my. Měl totiž stejné pocity jako my. Ale jako Bůh nasytil chleby pět tisíc lidí (sv. Cyril J., katecheze)

Slavný syn tesařův vztyčil svůj kříž nad všepohlcující propastí smrti a převedl lidstvo do příbytku života (sv. Efrém, Sermo de Domino)
Nebylo ukřižováno jen tělo, jak se to nyní tvrdí, ale jak já věřím, byl ukřižován Bohočlověk. Ten, který hlasitě zvolal vydechl duši, který měl probodený bok, je skrytý Bůh. Zvolal a zatmělo se slunce. Je jeden, nerozdělen v božství a lidství (sv. Efrém, Promluva o svatém týdnu)

Modlitba buď tvůj denní chléb, tvou radostí vždy buď, modlitba vždy tě provázej a útěchou plň hruď. Modlitba buď tvůj pevný hrad a v bouři ochrana, oddech ti sladký vyprošuj a sílu od Pána. V svém kříži spěchej k modlitbě, v ní balsám hledej jen, modlitba nechť tě konejší a těší noc i den. Modlitba je ta svatá zem, kde vládne samá slast, kde těší Pán Bůh sklíčené, kde není pláč ni strast. Své ruce vroucně vzdej tam, kde Pán své sídlo má, svou žalost jemu požaluj, on srdce klid ti dá. A proto, moje drahá, hleď vždy jen na Kristův kříž, své srdce k němu pozvedni, on ulehčí tvou tíž. Má drahá, nemám dražšího nic, co bych tobě dal, než Kristův svatý drahý kříž, na němž on dokonal (František Tregian manželce)

Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zatřásla a zmlkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali…Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází ten, který je jejich Bůh a jejich syn, vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou…Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem…Probuď se spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli (homilie starobylá, PG 43)

Jste…naplněni vírou v našeho Pána, který skutečně je podle těla z rodu Davidova a Boží Syn z vůle a moci Boží, který se skutečně narodil z panny…za vlády Poncia Piláta…byl skutečně za nás přibit… skutečně trpěl, stejně jako skutečně vstal z mrtvých (sv. Ignác z A., list do Smyrny)

Neposlušnost, k niž došlo u dřeva stromu, odčinil poslušností osvědčenou na dřevě kříže (sv. Irenej, Adversis haeresis V)
Když byli špatnou robotou velmi utlačováni a tyranizováni, sténali a naříkali před Bohem, a tak je vyvedl Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův skrze Mojžíše a Árona z Egypta poté, co Egypťany udeřil desíti ranami a při poslední ráně poslal anděla Zhoubce a zahubil jejich prvorozené od lidí až po zvířata; z čehož syny izraelské zachránil tím, že symbolicky zjevil utrpení Kristovo skrze poražení beránka bez vady, jehož krev byla Hebrejům k pomazání jejich domů a k odvrácení potrestání. A toto tajemství se nazývá Pascha – základ vykoupení. Rozdělil Rudé moře a vzal izraelské děti se vší starostlivostí do pouště, ti, co za nimi vytáhli do moře, všichni zahynuli (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Měla strach ne otrocký, nýbrž dětský, který stále trvá a zkrásňuje duši (blahosl. Jakub Voragine, Mariale XIX o P. Marii)

Jediná osoba nebyla rozdělena na dvě osoby, tím, že se při Kristově smrti oddělila duše od těla; neboť Kristovo tělo i duše existovaly v osobě Slova od samého začátku stejným způsobem; a ve smrti, ačkoliv jedno odděleno od druhého, zůstalo obojí spojeno se stejnou a jedinou osobou Slova (sv. Jan D., PG 1098)

Dcero, nežádej nic jiného než kříž, a to kříž bez útěchy, neboť to je dokonalé (sv. Jan od K., dopis)

Na Kalvárii stály tři kříže, prostřední byl kříž Ježíše Krista – kříž nevinnosti, na který nemůžeme aspirovat, protože jsme hříšní. Ale stál tam také kříž dobrého lotra – kříž pokání a on ať je naším křížem. Berme si příklad z tohoto lotra, který v poslední chvílích života konal pokání a přímo z kříže šel do nebe. Jemu totiž Spasitel řekl: „Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lk 21,45). Konečně poslední kříž na Kalvárii – kříž zvrhlého zločince, ten je ponechán hříšníků, kteří se nechtějí napravit (sv. Jan Vianney)

Znamením naší porážky kdysi byla panna, dřevo a smrt. Tou pannou byla Eva, neboť ještě nepoznala muže, dřevem byl rajský strom, smrtí pokuta Adamova. A teď zase Panna, dřevo a smrt. Symboly porážky se tu však stávají symbolem vítězství: místo Evy je tu Maria, místo stromu poznání dobra a zla strom kříže, místo smrti Adamovy smrt Krista. Vida, čím ďábel zvítězil, tím byl také poražen…Kříž je znamení triumfu nad démony. Kříž je meč tasený proti hříchu, meč, kterým Kristus probodl Hada. Kříž je vůle nebeského Otce, sláva Jednorozeného Syna, radost Svatého Ducha. Kříž je ozdoba andělů, bezpečí Církve, pýcha Pavlova, opevnění svatých. Kříž je světlo celého světa (sv. Jan Z., De coemeterio et de cruce)
Nalezl tě jako mrtvého, jako ztraceného, jako zajatého, jako nepřítele a učinil tě přítelem, svobodným, spravedlivým, spoludědicem (sv. Jan Z.)
Nic není většího ze všeho než toto: že Bůh za nás prolil krev. Větší než adopce za syny a jiné dary je, že ani Syna neušetřil; velké je jistě, že nám byly odpuštěny hříchy, ale ještě větší je, že se tak stalo skrze Pánovu krev (sv. Jan Z.)
Nikdy neodcházej z domu, aniž by ses požehnal. Nevíš, co způsobil kříž? Přemohl smrt, zničil hřích, zbavil moci satana, vzkřísil svět (sv. Jan Z.)
Trpěl na vztyčeném dřevě a ne pod střechou, aby byla očištěna i sama přirozenost vzduchu. Ale i sama země pocítila podobné dobrodiní, očištěna krůpějemi krve, stékající z boku (Jan Z., homilie O utrpení)

Kolik ran na těle Kristově, tolik ran v srdci jeho Matky (sv. Jeroným u sv. Alfons L., O bolestech P. Marie)

Kristus nás vykoupil svým umučením, ty Maria, bolestí těla i duše (sv. Kateřina S.)
A duše dál setrvává v blaženosti a v bolesti: v bolesti kvůli hříchům bližního a v blaženosti pro spojení s láskou, již přijala do svého nitra, a pro náklonnost k ní. Tyto duše následují neposkvrněného Beránka, mého jednorozeného Syna, který na kříži prožíval blaženost a bolest zároveň
My jsme tou zemí, která držela kříž vztyčený a my jsme byli tou nádobou, jež přijala krev. Kdo pozná a zasnoubí se s touto pravdou, nalezne v krvi milost, bohatství a život milosti; shledá, že jeho nahota je přikryta a že je oděn svatebním šatem z ohně lásky, protkaný krví a ohněm, který z lásky byl zanícen a spojen s božstvím. V krvi se bude pást a živit se bude milosrdenstvím; v krvi rozežene temnoty a okusí světla; protože v krvi ztratí mrak nedůtklivé sebelásky a otrocký strach, který působí hoře a obdrží svatý strach a bezpečnost v božské lásce, kterou nalezl v krvi (sv. Kateřina S. dopis Rajmundu z Capua)
Neboť krev umývá a opojuje, sytí a šatí: kdo se stal nevěřícím, má si v ním obnovit křest…všechny nedostatky a úrazy se zhojí, utečeme-li ke krvi a dostáváme od ní spravedlnost, pochopení, lásku (sv. Kateřina S.)
Touha prolít krev za Ježíše: „aby ke cti Boží zasáhl mě nůž, který by mi přeťal hrdlo, tak aby má krev byla prolita na mystickém poli svaté Církve.“ Při nesplnění této žádosti naříká: „Běda, běda mi, já umírám a nemohou umřít“, plakala, že si nezaslouží, aby její krev „dala život, ani aby osvítila zaslepené duše, ani aby smířila otce se synem, ani aby zazdila kámen svou krví do mystického těla svaté Církve“ (o sv. Kateřině S.)
Tato krev (Kristova) dává poznat pravdu tomu, jenž rozehnal oblak sebelásky, aby poznal sama sebe, neboť jiným způsobem by ji nepoznal (sv. Kateřina S., Dialog IV)

Pohleďme na Kristovu Krev a uvědomme si, jak je drahá jeho Otci, neboť byla vylita pro naši spásu a přinesla milost pokání celému světu…Proto se podrobme jeho velebné a slavné vůli a padněme na kolena v prosbách o jeho slitování a laskavost, a odevzdejme se jeho milosrdenství a upusťme od marného usilování a řevnivosti a závisti vedoucí k smrti (sv. Klement I., list do Korinta)

Pravý ctitel utrpení Páně ať hledí na ukřižovaného Ježíše očima svého srdce tak, že ztotožní své tělo s Kristovým…Nikomu ze slabých není odepřeno vítězství kříže a není nikdo, komu by nepomohla Kristova modlitba…Ať nás záležitosti tohoto života ani příliš nesužují, ani nenaplňují pýchou, aby nám nebránily následovat celým srdcem našeho Vykupitele (sv. Lev V., Sermo 15 O utrpení Páně)
Jsou ukřižováni dva lotři, jeden po pravici a druhý po levici, aby samou podobou břevna se ukázalo ono rozlišování všech lidí, které nastane při jeho (Kristově) soudu (Sermo O utrpení)
Ať se tedy hlásáním svatého evangelia upevňuje víra všech a nikdo se nestydí za Kristův kříž, jímž byl svět vykoupen. Ať se také nikdo nebojí trpět pro spravedlnost ani neztrácí naději ve slíbenou odměnu. Protože skrze námahu se přichází k odpočinku a skrze smrt k životu. Vždyť Kristus vzal na sebe všechnu naši lidskou slabost. Jestliže tedy vytrváme v jeho víře a lásce, i my přemůžeme, co on přemohl, a dostaneme, co přislíbil (sv. Lev V., Sermo 51)

Ukřižován pro mne, Ježíši, dal sis Srdce probodnout, abys mi otevřel zřídlo života a umožnil přístup k očistné lázni: dal ses hřeby ke kříži přibít, aby kající hříšník ve svatých ranách vždy našel útočiště (řecká liturgie)
Peklem jsi otřásl, přesvatý kříži, když jsi byl na Golgotě postaven: kajícím jsi se stal skálou a pevnou oporou (řecká liturgie)
Zbroji nepřemožitelná, přesvatý kříži, s vděčností objímám tebe, jenž jsi nám nástrojem posvěcení a pokladem síly: do šíře i dáli, hloubky a výše rozpínáš ramena, až do nebe saháš a k nebi nás vedeš. Božská zbroji života mého, přesvatý kříži, na tebe vystoupil Kristus a hříšníky spasil, a z probodeného Srdce vycedil vodu a krev, aby mne dvojnásob od hříchu obmyla. Žezlo božského Krále, přesvatý kříži, v tebe důvěřujíce porazili jsme ďábla a vinu. Ježíši Soudce živých a mrtvých, který jsi přišel, abys přinesl život a nikoli smrt, sláva buď tobě (řecká liturgie)
Bože, jenž jsi obdivuhodná tajemství Kříže na svatém Františku, Vyznavači svém, mnohým způsobem projevil, dej nám, prosíme, abychom příladů jeho zbožnosti stále následovali a ustavičným rozjímáním téhož Kříže byli chráněni. Skrze… (římská liturgie, svátek jizev sv. Františka 17.9.)
Smrt viděla jej sestupovat s duší do pekel, doufala, ovšem mylně, že jí bude jak obyčejně pokrmem. Když viděla v něm skvělost božství, zvolala: Kdo je to, kdo vzal na sebe člověka mně podrobeného a mne přemohl? (liturgie Testamentum našeho Pána Ježíše Krista)

Pro kříž a umučení své, vysvoď nás Pane (litanie ke všem svatým)

Tři kříže vidíš na Kalvárii, jeden z nich si musíš vyvolit, abys na něm trpěl. Na jednom trpí nevinnost, na druhém kajícník, na třetím zavrženec. I zavrženec musí trpět a strašně trpět, ale bez užitku, bez útěchy, bez naděje (sv. Ludvík z M.)

Po každé v noci ze čtvrtku na pátek ti dám podíl na smrtelné úzkosti, kterou jsem trpěl na hoře Olivové. Zakusíš smrtelný zápas, který ti bude hroznější než sama smrt. Abys byla spojena se mnou při pokorné modlitbě , kterou jsem v úzkosti úpěl k Otci, chci, aby ses mezi 11. a 12. hodinou noční se mnou modlila a tím usmiřovala Boží hněv, vyprošovala hříšníkům milosrdenství a osladila mi hořkost, že mě apoštolové opustili, takže jsem jim musil vytýkat, zda nemohli ani jedinou hodinu bdít se mnou (Pán Ježíš k sv. Marii Alacoque)
Chci aby ses mé prozřetelnosti odevzdala bez výhrady, ať ti projevuji něžnost, nebo tě navštěvuji utrpením. Jen to si smíš žádat, co ti vnuknu. Jsem tvým vůdcem. Odevzdej se mi bez starostí a bez ohledu na sebe samu (Pán Ježíš k sv. Marii A.)
Tím vám neříkám, že bychom měli Boha o utrpení prosit. Nejdokonalejší je nic nežádat, nic neodmítat a v milující oddanosti se ponechávat Pánu Bohu, když se mu zalíbí nás křižovat a pokořovat (sv. Markéta A.)

Ten, který dal všemu tvorstvu řeč, je bez Otcova slova; bez života jsou vyhaslé oči toho, na jehož slovo a pokyn se dává do pohybu všechno, co má život (sv. Maxim V., Život Marie)

Díváme se na Kristův kříž a čteme o jeho utrpení, ale sami žádnou urážku nesneseme (mnich, neznámý)

Z jakého důvodu tedy Kristus chtěl trpět a zemřít, když již jeho ctnosti postačily, aby mu získaly všechny zásluhy? Pro tebe nikoli sám pro sebe! A jaký má smysl, že pro mě trpěl a zemřel? Aby jeho utrpení a jeho smrt byla pro tebe příkladem a příčinou. Příkladem ctnosti pokory a příčinou slávy a svobody; příkladem, který dal Bůh poslušný až k smrti; příčinou tvého osvobození a tvé blaženosti (Petr Lombardský, Sentence 3)

Nuže, veliký a vzácný je kříž. Je veliký, protože veliké je množství dobra, které způsobil…je vzácný, protože je znamením umučení Božího Syna i znamením jeho vítězství: je znamením smrti, kterou na sebe na kříži za nás dobrovolně vzal, a znamením vítězství, neboť jím byl sražen ďábel a přemožena smrt, brány pekelné byly vyvráceny a celému světu byla přinesena spása… A že kříž je také Kristovým vyvýšením, to opět potvrzují jeho vlastní slova: Až budu vyvýšen, potáhnu všechny k sobě. Vidíš tedy, že slávou a vyvýšením Kristovým je kříž (sv. Ondřej K., homilie k Povýšení sv. Kříže)

Abrahám přinesl Bohu smrtelného Syna, který neměl zemřít, Bůh vydal nesmrtelného Syna na smrt (Origenes, homilie na 1Moj)
Ti kdo spolu s Kristem trpí, dojdou spolu s ním také útěchy, úměrně trápení, které s Kristem sdílejí. To přece víte od toho, jenž spolehlivě prohlásil: Jsme si jisti, že stejně jako jste účastni utrpení, budete účastni i útěchy (Origenes, Povzbuzení k mučednictví)

Nemiluje Krista, kdo nemiluje Kristův kříž (sv. Petr D., Sermo 18)
Petr, služebník služebníků Kristova kříže (Ep. 9)
Ó, blažený kříži, tobě se klanějí, tebe hlásají a tebe uctívají víra patriarchů, zvěsti proroků, soudcovský sbor apoštolů, vítězné vojsko mučedníků a zástupy svatých (sv. Petr D., Sermo 48)

A Richard od sv. Vavřince o slovech Vykupitelových u Izaiáše 63,3: „Čeřeň šlapal jsem sám, a z národů není muže se mnou“ činí tento výklad: „Pravda, Pane, že nebylo muže s tebou, ale jedna Žena je s Tebou, která všechny rány tvého těla přetrpěla v srdci” (O bolestech P. Marie od sv. Alfonse L.)
U ostatních mučedníků láska zmírnila bolest utrpení, ale nejblahoslavenější Panna tím více trpěla a tím bolestější bylo její mučednictví, čím více milovala (Richard od sv. Viktora, In Cant.)

Tvar kříže ze svého středu vychází ve čtyři konce a znamená všude působící moc a prozřetelnost toho, jenž na něm pněl (sv. Řehoř z Nyssy)
Bůh Syn nezabránil smrti, aby oddělila duši od těla, jak k tomu přirozeně dochází, ale znovu je spolu spojil vzkříšením, aby tak byl sám ve své osobě místem setkání smrti a života tím, že v sobě zastavil rozklad přirozenosti způsobený smrtí, a sám se stal příčinou spojení pro obě oddělené části (sv. Řehoř z Nyssy, Oratio catechetica 16)

Jako král vystupující k triumfu na válečný vůz vystoupil Kristus na kříž, potřel vládce smrti ďábla a vysvobodil z tyranova otroctví celé lidské pokolení…Křížem byla usmrcena smrt a Adamovi byl znovu vrácen život. Kříž je slávou všech apoštolů, korunou všech mučedníků, posvěcením všech svatých. V kříži se oblékáme v Krista a svlékáme člověka starého. Kříž náš všechny shromáždil do jediného ovčince jako Kristovy ovečky a určil nás pro ovčín nebeský (sv. Teodor S., Oratio ad adorationem crucis)

A přece Janovo (sv. Jana od Kříže) základní stanovisko zůstává stejné: ke sjednocení nelze dospět jinak než skrze kříž a noc, skrze smrt starého člověka (sv. Terezie Benedikta, Věda kříže)

Jen utrpení může obrodit duše pro Ježíše (sv. Terezie z L., dopis sestře Celině)
V Olivové zahradě se náš Pán těšil ze všech rozkoší svaté Trojice a jeho agonie nebyla proto méně krutá. Je to tajemství, ale ujišťuji vás, že z toho něco chápu, protože to sama zakouším (sv. Terezie z L.)
Ježíš s vámi tedy zachází jako s privilegovaným. Chce, abyste už začal svou misii a abyste zachraňoval duše utrpením. Což on sám nevykoupil svět utrpením, smrtí? (sv. Terezie z L., dopis knězi)
Ano, miláčku mého srdce, Ježíš je tu se svým křížem! Jsi vyznamenána jeho láskou, chce si tě připodobnit, proč by ses lekala, že nemůžeš unést tento kříž bez ochabování? Ježíš na cestě na Kalvárii třikrát upadl, a ty ubohé malé dítě, neměla bys být podobná svému snoubenci, nechtěla bys upadnou 100krát, je-li to třeba, aby mu dokázala svou lásku a povstala s větší silou než před pádem!…Celino…Ježíš tě musí milovat zvláštní láskou, když tě takto zkouší. Víš, že na to skoro žárlím? Těm, kdo milují, dává toho víc, těm, kdo méně milují méně! (sv. Terezie z L., dopis)

To všechno tedy vytrpěl, když usiloval o naši spásu. Zatímco totiž všichni, kdo sloužili hříchu, podléhali trestům za hřích, jemu byl každý hřích cizí, on prošel cestou veškeré spravedlnosti. Přesto vzal na sebe trest příslušející hříšníkům a skrze kříž zrušil výrok dávné kletby…Utrpení našeho Spasitele jsou našimi léky…Křest je jakýsi náznak a obraz smrti Páně. Jestliže jsme srostli, říká Pavel, s jeho Synem tak, že jsme mu podobní ve smrti, budeme mu tak podobní i ve vzkříšení (Theodoret z Kyrrhu, O vtělení Páně)

Nutné se rozumí mnohonásobně…nemůže být jinak. A tak je jasné, že nebylo nutné, aby Kristus trpěl ani ze strany Boží ani ze strany člověka…Bylo však nutné ze strany cíle…ze strany naší…Jan 3,14: „Nutno vyvýšit Syna člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný“…ze strany samého Krista, jenž ponížením utrpením zasloužil slávu povýšení…Lk 24,26: „Toto musel Kristus vytrpět a tak vejít do své slávy“…ze strany Boha, jehož rozhodnutí o utrpení Krista je předpověděno v Písmu…Lk 24,44: „To jsou slova, jež jsem mluvil k vám, když jsem byl s vámi: že je nutné naplnit vše, co je psáno o mě v zákoně Mojžíšově a prorocích a žalmech“ (sv. Tomáš A., Summa teologická III,46)
Jednoduše tedy a naprosto řečeno, bylo Bohu možné osvobodit člověka jiným způsobem než skrze utrpení Kristovo „protože u Boha není žádná věc nemožná“ (Lk 1,37). Ale z nějakého daného předpokladu bylo nemožné. Je totiž nemožný omyl Božího předvědění a zrušení jeho vůle nebo ustanovení. Předpokládáme-li Boží předvědění a předurčení utrpení Kristova, nebylo zároveň možné, aby Kristus netrpěl a člověk byl osvobozen jiným způsobem než jeho utrpením (III,46)
V tom, že člověk byl osvobozen skrze Kristovo utrpení se schází více důvodů k spáse člověka, mimo osvobození od hříchu…člověk poznává, jak Bůh miluje člověka a tím je vyzýván, aby jej miloval. V tom spočívá dokonalost lidské spásy…Řím 5,8: „Bůh ukazuje svou lásku k nám, protože když jsme byli nepřáteli, Kristus zemřel za nás“ dal příklad poslušnosti a pokory, stálosti, spravedlnosti a ostatních ctností…I Petr 2,21: „Kristus trpěl za nás a zanechal nám příklad, abychom následovali jeho šlépějí“…Kristus vykoupil nejen člověka od hříchu svým utrpením, nýbrž mu také zasloužil milost ospravedlňující a slávu blaženosti
Kristova bolest byla největší
Jestli rozumíme celou duši jako její bytnost, tak je jasné, že celá duše Kristova trpěla. Neboť celá bytnost duše je spojena s tělem, že je celá v celku a celá v každé jeho části
Radost požívání (blaženosti) se neprotiví přímo bolesti utrpení, protože nejsou z téhož. Nic totiž nepřekáží, aby protivy byly zároveň v témž, nikoli podle téhož
Kristovo utrpení nadešlo ve vhodné době
Kristus trpěl nejvhodněji v Jeruzalémě. A to nejprve proto, že Jeruzalém bylo místo od Boha vyvolené k podávání obětí Bohu (III,46)
Něco může být účinnou příčinou dvojmo. Jedním způsobem přímo…tím způsobem zabili Krista jeho protivníci…nepřímo…byl Kristus sám příčinou utrpení a smrti (III,47)
I Král 15: „Lepší je poslušnost než oběti“…bylo vhodné, aby oběť utrpení a smrti Kristovy vycházela z poslušnosti
V samém způsobu utrpení předobrazen účinek…Kristus začal trpět od Židů a potom vydán Židy, dokonal své utrpení skrze ruce pohanské
Chtěná nevědomost neomlouvá od hříchu, nýbrž spíše přitěžuje vině: ukazuje totiž, že člověk je tak ochotný hřešit, že chce být v nevědomosti a nevyhnout se hříchu. A proto zhřešili Židé nejen, že ukřižovali Krista člověka, nýbrž Boha
Židovští předáci poznali Krista a jestliže u nich byla nějaká nevědomost, tak chtěná, která neomlouvá. A proto jejich hřích byl nejtěžší jak v rodě, tak ve zlobě vůle. Prostí Židé zhřešili těžce co do rodu hříchu, ale v něčem byl jejich hřích zmenšován pro jejich nevědomost. Proto Beda k Lk 23: „Nevědí co činí“: „Prosí za ty, kteří nevěděli co učinili. Měli horlivost pro Boha, ale ne podle vědění“. A mnohem více byl omluvitelný hřích pohanů skrze jejichž ruce byl Kristus ukřižován, protože neměli znalost zákona (III,47)
Kristus svým utrpením nezasluhoval jenom sobě, ale všem údům spásu (III,48)
Kristus však utrpením z lásky a poslušnosti podal Bohu něco většího než vyžadovalo odčinění celé urážky lidského pokolení
Utrpení Kristovo bylo pravou obětí
Kristovo utrpení bylo dostatečným a nadbytečným zadostiučiněním za hříchy a vinu lidského pokolení.
Být bezprostředně Vykupitelem přísluší Kristu pokud je člověkem, ačkoli samo vykoupení lze přidělit celé Trojici jako první příčině
Všechny Kristovy skutky a utrpení působí nástrojově, ze síly božství lidskou spásu. A podle toho Kristovo utrpení účinně působí lidskou spásu (III,48)
Kristus svým utrpením nás osvobodil příčinně, to je, ustanovil příčinu našeho osvobození, z níž by mohly být odpuštěny kterékoli hříchy, ať minulé nebo přítomné nebo budoucí, jako kdyby lékař připravil lék, z něhož mohou být vyléčeny všechny nemoci též v budoucnu (III,49)
Utrpení Kristovo dosahuje svého účinku v těch, jimž se podává vírou, láskou a svátostmi víry. A proto zavržení v pekle, kteří nejsou řečeným způsobem spojeni s utrpením Krista, nemohou přijmout jeho účinek (III,49)
Kristus zemřel. A to nejprve na zadostiučinění za lidské pokolení…na důkaz pravosti přijaté přirozenosti…osvobodil nás od bázně smrti…dal nám příklad duchovního umírání hříchu…zmrtvýchvstáním nám ukázal svou moc, kterou přemohl smrt (III,50)
Jako před smrtí bylo Kristovo tělo spojeno se Slovem Božím podle osoby a hypostaze, tak též zůstalo spojeno po smrti
Boží Slovo nebylo odděleno ve smrti od těla, mnohem méně bylo odděleno od duše. Proto se vypovídá o Synu Božím to, co přísluší tělu, oddělenému od duše, totiž být pohřbeno, tak se o něm praví ve Vyznání, že „sestoupil do pekel“, protože jeho duše, odloučená od těla, sestoupila do pekel (III,50)
Bylo vhodné, aby byl Kristus pohřben…na důkaz pravosti smrti…tím, že Kristus vstal z hrobu, dává se naděje na vzkříšení skrze něho těm, kteří jsou v hrobě…příklad těm, kteří smrtí Kristovou duchovně umírají hříchům, kteří se totiž „ukrývají před ruchem lidí“. Kol 3,3: „Jste mrtví a život váš je ukryt s Kristem v Bohu“… Řím 6,4: „Byli jsme s Kristem spolupohřbeni skrze křest k smrti“ (III,51)
V čestném pohřbení se pozoruje síla umírajícího, jenž proti záměru zabíjejících, přece je po smrti čestně pohřben a je to obrazem oddanosti věřících, kteří slouží mrtvému Kristu
Nebylo vhodné shnití těla Kristova nebo jakéhokoli zpráchnivění…ukázal božskou moc, chtěl, aby zůstalo ono tělo neporušené
Bylo vhodné, aby byl Kristus jeden den a dvě noci v hrobě (III,51)
Jako byla vhodná smrt, aby nás osvobodila od smrti, tak také bylo vhodné jeho sestoupení do pekel, aby nás osvobodil od sestoupení do pekel (III,52)
Kristus sestoupil do každého pekla, ale jinak a jinak. Neboť na peklo zavržených měl ten účinek, že, když sestoupil do pekel usvědčil je z jejich nevěry a zloby. Těm pak, kteří byli drženi v očistci, dal naději dosažení slávy. Svatým Otcům pak, kteří byli v pekle drženi pouze za prvotní hřích, vlil světlo věčné slávy
V onom třídenní smrti Kristovy byl celý Kristus v hrobě, protože tam byla celá osoba skrze tělo s ní spojené. A podobně byl celý v pekle, protože tam byla celá osoba Krista k vůli duši s ní spojené. Také tehdy byl celý Kristus všude, pro božskou přirozenost
Tělo však jeho zůstalo po celý den a dvě noci v hrobě…tutéž dobu byla jeho duše v pekle
Kristus sestoupil do pekel, osvobodil mocí svého utrpení svaté od této proviny, jíž byli vyloučeni ze života slávy, nemohli vidět Boha v bytnosti, v čem záleží dokonalá blaženost člověka
Ti však, kteří byli v pekle zavržených, buď neměli vůbec víru v utrpení Kristovo jako nevěřící nebo pokud měli víru, neměli připodobnění lásce trpícího Krista…nebyli očištěni od svých hříchů…nepřineslo jim sestoupení Kristovo do pekel vysvobození od pekelného trestu
Nemělo tehdy Kristovo utrpení větší účinnost než má dnes. A proto ti, kteří byli takoví, jako jsou ti, kteří jsou drženi v očistci, nebyli vysvobozeni z očistce Kristovým sestoupením do pekel. Jestliže však tam byli nalezeni někteří takoví, jací také nyní jsou vysvobozováni z očistce silou utrpení Krista, nic nepřekáží, že takoví byli vysvobozeni (sv. Tomáš A., Summa teologická III,52)
Neboť Kristovo umučení stačí k tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctností (sv. Tomáš A., výklad Vyznání víry)
Nesnažme se prosit o kříže, které bychom možná nesli velmi špatně, ale prosme skrze Pannu Marii za lásku ke křížům, které jsou nám vyhrazeny od věčnosti (sv. Tomáš A.)
Protože hodina Ukřižování byla pro našeho Ježíše nejvýznamnější chvílí a v dějinách světa nejvznešenějším okamžikem, porovnávejme každou chvíli svého života s touto nejvýznamnější hodinou. Staneme se tak věrnými milosti působící v přítomnosti (sv. Tomáš A.)
Ježíš je v jistém smyslu v agónii až do konce světa ve svém mystickém těle (sv. Tomáš A.)
Kdo lépe než Panna Maria rozuměl příčině utrpení Ježíše, lásce, s jakou je nesl a jeho významu pro naše duše? (sv. Tomáš A.)
Výkřik největší bolesti: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“. Je to první verš žalmu 21, který svědčí o Mesiáši a vrcholí dokonalým odevzdáním a pokojem (sv. Tomáš A.)

Řeholník (i každý křesťan), který se bedlivě a zbožně cvičí podle vzoru nejsvětějšího života a umučení Páně, nalezne v něm v nejhojnější míře všechno, co mu je prospěšné a co potřebuje, a nemusí nic lepšího mimo příklad Ježíšův hledat. Ó, kdyby Ježíš ukřižovaný vnikl do našeho srdce, jak rychle a dobře bychom se všemu naučili (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,25)
Neumíš-li rozjímat o věcech vznešených a nebeských, setrvávej u Kristova umučení a rád přebývej v jeho svatých ranách (NK II,1)
A trp s Kristem a pro Krista, chceš-li s Kristem kralovat (NK II,1)
Učí láska Ježíšova člověka pohrdat sebou samým (NK II,1)
Nemysli si, že v dobrém prospěješ jinak, než když se budeš považovat za nejposlednějšího ze všech (NK II,2 – Pokorná oddanost)
Proč hledáš odpočinek, když jsi zrozen k práci? Buď spíše připraven na utrpení, než abys čekal jen radost; a spíše čekej, že musíš nést kříž, než že se ti dostane radovánek (NK II,10)
Zdá se mnohým lidem, že jsou tvrdá slova: Zapři se, vezmi kříž svůj a následuj Ježíše! (Mt 16,24). Ale mnohem tvrdší bude jednou muset slyšet poslední ona slova: Odejděte ode mne zlořečení, do ohně věčného! (Mt 25,41) (NK II,12)
V kříži je spása, v kříži život, v kříži ochrana proti nepřátelům. V kříži je zdroj nebeské slasti, v kříži posila mysli, v kříži radost ducha. V kříži je vrchol ctnosti, v kříži dokonalost svatosti. Pro duši není jiné spásy ani naděje v život věčný než v kříži (blahosl. Tomáš K.,NK II,12 – Královská cesta svatého kříže)

Já však už jsem jen červ, ne ani člověk, pro posměch lidem, davu k pohrdání. Všichni, kdo na mě hledí, se mi smějí, rty sešklebují, potřásají hlavou: “Svěřil se Pánu, ať ho vysvobodí, ať ho teď zachrání, když ho má v lásce (žalm 21,7-9)
V ruce tvé poroučím ducha svého, ty mne zachráníš, Pane, Bože věrný (žalm 30,6)
Místo pokrmů mi dávají žluč, v žízni mé mne napájejí octem (žalm 68,22)