Když Ježíš začínal působit, bylo mu asi třicet let a byl - jak se myslelo - syn Josefův (Lk 3,23)
Skrze Slovo jsi byl učiněn, ale je nutné, abys byl skrze Slovo obnoven (sv. Augustin, k Janovu evang.)
Chceš-li svého Syna prosit, neprodleně tě vyslyší. Stačí, přeješ-li si naši spásu a není možné abychom spaseni nebyli. Kdo by také mohl zkrátit tvé milosrdenství. Nemáš-li ty, Matka milosrdenství s námi soustrast, co s námi bude tehdy až tvůj Syn nás přijde soudit? (sv. Anselm)

Pán učinil sám sebe dlužníkem, nikoliv kvůli nějakému příjmu, nýbrž slibem. Nelze mu říci: Dej zpět, co jsi přijal, nýbrž pouze: Dej co jsi slíbil (sv. Augustin)

Kdo tedy s vírou sestupuje do této koupele znovuzrození, odříká se ďábla a spojuje se s Kristem. Odmítá nepřítele a vyznává, že Kristus je Bůh, svléká otroctví a odívá se darovaným synovstvím. Od křtu se navrací jasný jako slunce a vyzařuje paprsky spravedlnosti a co je nejdůležitější, stává se synem Božím a spoludědicem Kristovým (sv. Hippolyt, homilie o Zjevení Páně)

My však rozumíme bratry Páně ne syny Josefovy, nýbrž bratrance Páně, syny to Marie, tety Páně. Neboť čtverým způsobem se jmenují bratři v Písmu, totiž přirozeností, národně, příbuzností a citem. Proto byli nazváni bratry Páně ne podle přirozenosti, jako zrození z téže matky, nýbrž podle příbuznosti, jako s ním pokrevní (sv. Jeroným k Mt evang.)

Pro křest a svatý půst svůj, vysvoď nás Pane (litanie ke všem svatým)

Kristus nevstupuje do vody ke křtu proto, aby byl posvěcen vodou, ale proto, aby on sám vodu posvětil a svým očištěním aby očistil proudy vody, jíž se dotýká. Když byl totiž omýván Spasitel, byla tím už tehdy všechna voda očištěna k našemu křtu (sv. Maxim T., homilie o Zjevení Páně)

Nuže pohleďte na podivuhodnou novou potopu, zjevně daleko významnější a mocnější, než byla ta za časů Noemových. Tehdy totiž voda potopy lidský rod zahubila, nyní však mocí toho, jenž byl pokřtěn, byli ti, které zaplavila voda křtu, povoláni ze smrti k novému životu (sv. Proklus K., homilie o Zjevení Páně)

Kristus vystupuje z vody. Přitom nese s sebou vzhůru svět a hledí na rozevřená nebesa, jež byla Adamovi i jeho potomkům uzavřena stejně jako ohnivým mečem ráje…Prokažme dnešního dne úctu Kristovu křtu a řádně oslavme tento svátek. Usilujme o úplné očištění a očišťujme se. Vždyť z ničeho jiného se Bůh neraduje tolik jako z nápravy a spásy člověka, jemuž jsou určena všechna (Boží ) slova a tajemství (sv. Řehoř z Naz., Oratio 39)

Nejmilejší bratři, náš Pán a Spasitel nás pobízí někdy slovy, někdy skutky. I jeho skutky jsou totiž příkazy, neboť když něco mlčky koná, dává tím najevo, co máme dělat. A tak rozesílá své učedníky, aby šli kázat, a rozesílá je dva a dva, neboť jsou dvě přikázání lásky, láska k Bohu a láska k bližnímu (sv. Řehoř V., homilie)

Kristus, ač nebyl vázán zákonem, přece chtěl podstoupit obřízku a jiná břemena zákona, aby ukázal příklad pokory a poslušnosti a aby potvrdil zákon a aby odňal Židům příležitost pomluvy. Ze stejných důvodů chtěl, aby i jeho matka splnila náležité podle zákona, kterými přece nebyla vázána (sv. Tomáš A., Summa teologická III,37)
Život a chování Krista měl být takový, aby se shodoval s účelem vtělení…Jan 18,37: „Na to jsem se narodil a na to jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě“. A proto se neměl skrývat a vést samotářský život, nýbrž jít na veřejnost s kázáním (III,40)
Kdo však s někým žije má povinnost srovnat se s jeho životem, podle apoštolova I Kor 9,22: „Všem jsem se stal vším“. A proto bylo nejvhodnější, aby byl Kristus v pokrmu a nápoji obecně jako jiní
Slušelo se, aby Kristus vedl život chudý na tomto světě
Říká Jeroným k Mt evang., že kdyby jeho učedníci měli bohatství, zdálo by se, že káží ne k vůli spáse lidí, nýbrž k vůli zisku. A stejný důvod je u Krista
Kristus ve všem žil podle předpisů zákona (sv. Tomáš A., Summa teologická III,40)

Jak moudře jsi nás varoval, abychom se měli před lidmi na pozoru (Mt 10,17). Pravil jsi též, že nepřátelé člověka jsou jeho domácí (Mt 10,36) a též, že nemáme věřit, řekne-li někdo: “Aj, tu jest (Kristus) anebo tamto” (Mt 23,24) (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III, 46)