Když se tedy narodil Ježíš v Betlemě judském za panování krále Heroda, hle, mudrci od východu přišli do Jerusalema a tázali se: „Kde je ten novorozený král židovský? Neboť jsme viděli jeho hvězdu na východě, i přišli jsme se mu poklonit.“ (evangelium sv. Matouše 2,1-2)
Dítě se nám narodí, syn nám bude dán, vládu má na svém rameni a dostane jméno podivodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje (prorok Izaiáš 9,5)

Co by se mohlo vyčítat Židům a co Herodovi, kdyby se zdálo, že pronásledovali zrozeného z cizoložství? (sv. Ambrož)
Jenž přišel na svět, měl být zapsán způsobem obvyklým ve světě. Když někdo v senátě a ostatních úřadech města tvrdí důstojnost rodu, hledá se osoba muže. Poučuje nás i obyčej Písma, že se hledá původ mužský (sv. Ambrož k Lk evang.)
Slušelo se ovšem, aby světlo jasnější a světější nad slunce zemské zasvitlo, když Světlo světa za tiché noci se narodilo
Slovy Mariinými se víra více dotvrzuje a odstraňuje se příčina lži, protože porod žen je odměnou manželství a milostí sňatku
Neslušelo se nechat zástěru výmluvy pannám žijícím ve špatné pověsti, kdyby také Matka Páně byla poznamenána pohanou
Pán spíše chtěl, aby někteří pochybovali o jeho původu než o čistotě matky. Věděl totiž, že je něžná cudnost panny a choulostivá pověst čistoty a nemínil víru ve svůj původ dotvrzovat bezprávím matce (sv. Ambrož k Lk evang.)

I kdyby se Kristus tisíckrát narodil a nenarodil se ve tvém srdci, je jeho narození marné (Angelius Silesius)

Věř v Krista narozeného v těle a přijdeš ke Kristu, narozenému z Boha, Bohu u Boha.“ (sv. Augustin Enarr. in Ps 123)
Nebylo přípustné, aby bylo ublíženo neporušenosti příchodem toho, jenž přišel uzdravit porušené (sv. Augustin, homilie O narození Páně)
Bylo třeba, aby se naše hlava zrodila znamenitým zázrakem podle těla z Panny, aby naznačila, že její údy se podle ducha zrodí z Panenské Církve (O panenství)
Avšak přece onen plod jediné svaté Panny je slávou všech svatých panen. Ony jsou s Marií matkami Kristovými, když plní vůli jeho Otce (O svaté nevinnosti)
Jaký bude stolec Soudce, když pyšné krále děsila kolébka dítěte?…pastýři byli Izraelité, mágové pohané, jedni z blízka, jedni zdaleka (Sermo o Zjevení)
Ani v početí nebyla jsi nalezena bez cudnosti, ani v porodu nebyla jsi nalezena s bolestí (homilie o Narození Páně)
Probuď se člověče! Pro tebe se Bůh stal člověkem. Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých a Kristus tě osvítí. Pro tebe, pravím, se Bůh stal člověkem. Věčně bys byl mrtev, kdyby se nebyl narodil v čase. Nikdy bys nebyl vysvobozen z hříšného těla, kdyby na sebe nebyl přijal tělo, jako mají hříšní lidé. Byl bys věčným ubožákem, kdyby ti neprokázal toto milosrdenství
Nebyl bys znovu ožil, kdyby nebyl vyšel vstříc tvé smrti. Byl bys klesl, kdyby ti nebyl oporou. Byl bys zahynul, kdyby nebyl přišel…spravedlnost nevyšla z nás, ale shlédla z nebe. Proto kdo se chlubí, ať se chlubí ne sám sebou, ale v Pánu…Nechlubme se sami sebou, ale chlubme se v Pánu (Sermo 185)
Jediný Syn Boží tím, že se stal Synem člověka, činí z mnoha lidských synů syny Boží…Nejsme ještě hodni účastnit se hostiny našeho Otce, učme se tedy aspoň znát jesle našeho Pána Ježíše Krista (sv. Augustin, Sermo 194)

Právě jsme slavili Kristovo narození: s hvězdou jsme spěchali, s králi se klaněli, s pastýři byli nebeským světlem ozářeni, s anděly jsme Bohu slávu zvěstovali, a nyní zase jiné tajemství Kristovo slavíme. Nemohu svou radost ovládnout a jako Jan radostnou vám přináším zvěst. Proto slyšte božský hlas, který nám dnes do duše hřmí: „Já jsem světlo světa…“ (sv. Basil)

Ježíš Kristus, Syn Boží, narodil se dnes v Betlémě Judově. Zazněl hlas veselí v zemi naší, hlas jásání a spásy ve stanech hříšníků: plesejte hory, slyšte nebesa a poslechni země, žasni a oslavuj veškeré tvorstvo: ale především ty, ó člověče: Ježíš Kristus, Syn Boží, narodil se dnes v Betlémě Judově. Kdo je tak kamenného srdce, aby duše jeho neroztála při tomto slově? Co sladšího mohlo být zvěstováno? Co radostnějšího pověděno? Ježíš Kristus, Syn Boží, narodil se dnes v Betlémě Judově. Marně se namáhá srdce vyčerpat veškeru sladkost té svaté zvěsti, hledajíc slov a nemohouc je nalézt. Taková je lahoda tohoto nebeského poselství, že okamžitě se méně líbí, když jediné písmeno změním (sv. Bernard)
Přišel zajisté vesmíru Tvůrce a Pán, přišel k člověku, přišel pro člověka, přišel jako člověk (sv. Bernard)
Kdož spíte v prachu, vzbuďte se a chvalte: přichází k nemocným lékař, k zaprodaným spása, k bloudícím cesta, k zemřelým život: přichází, aby nás na ramenou zanesl do ztraceného ráje
Ježíš neměl více moudrosti při svém narození než při svém početí anebo jako muž. Ať skrytý v Matčině lůně, nebo broukající v jeslích, jako dvanáctiletý chlapec kladoucí otázky v chrámě, nebo jako veřejný učitel, poučující lid, byl vždy stejně plný Ducha Svatého (sv. Bernard)

Dnes stal se dvojí div, jenž všeliký rozum přesahuje a jejž chápe jedině víra. Bůh se narodil a Panna porodila (sv. Bonaventura.)
Nalezli dítě s Marií jeho matkou (Mt 2,11) – sv. Bonaventura: Nikdy nenalezneš Krista než u Marie a skrze Marii. Nadarmo tedy hledá Ježíše, kdo ho u Marie nehledá

Když jsem ho porodila, učinila jsem tak bez jakékoli bolesti či hříchu, tak, jako jsem ho počala, s takovým pohnutím duše a těla až jsem měla pocit, že ze všeho nadšení kráčím po vzduchu. Právě tak, jak vstoupil do mých údů k radosti mé duše, tak k radosti mých všech údů ze mě vzešel, nechávaje mou duši potěšenou a panenství neporušené. Když jsem na něj pohlédla a pomyslela na jeho krásu, vědouce, že nejsem hodna takového syna, radost prosakovala mým duchem jako kapky rosy (sv. Brigita, Revelaciones I,10)

Ačkoli je nám v každé době ku prospěchu, získáváme-li si čest a slávu dobrými skutky, pak naše činy „zazáří před lidmi“ zejména v den Narození Páně. Snažně vás prosím, bratři, zvažte, když nějaký mocný či vznešený člověk touží oslavit své narozeniny, či narozeniny syna svého, zdaž předem svědomitě po mnoho dní nevyhlíží nepořádek a špínu ve svém příbytku a nenařídí, aby vše bylo uklizeno a špinavé umyto? (sv. Cesarius z Arles, Adventní homilie)
Kdyby vás nějaký pozemský král nebo pán domu pozval na oslavu svých narozenin, pečlivě byste vybírali šaty, jakými mu prokázat úctu. Zajisté nové, čisté a krásné, nikoli staré, ošuntělé a ošklivé, jimiž byste mohli urazit oči hostitele! S podobnou dychtivostí napněte své síly, abyste s Kristovou pomocí s čistým svědomím přišli na slavný svátek věčného Krále, tedy narozeniny našeho Pána a Spasitele. Oblečte celou svou duši do roucha svatosti, zdobeného drahokamy prostoty a květy mírnosti, svěžího čistotou, zářícího láskou a vyběleného almužnou (sv. Cesarius z Arles, Adventní homilie)

Nalezli dítě s Marií jeho matkou (Mt 2,11) – sv. Bonaventura: Nikdy nenalezneš Krista než u Marie a skrze Marii. Nadarmo tedy hledá Ježíše, kdo ho u Marie nehledá

Je rozdíl mezi bděním a bděním: ďábel jedno za druhé prodává, abychom dobrým skutkům usnuli, zlým pak ostražitě bděli. I Jidáš celou noc bděl, ale jen aby prodal nevinnou krev; zákoníci též synové temna, celou noc bděli, aby v temnoty zahalili světlo nekonečné. Vy však svatě bděte v této noci jasné, která třebaže je barvou černá, mocí Boží je slavná a rozlévá světlo. Moudrý jedno ze dvou volí: buď klidně spí nebo svatě bdí. Ve svaté noci Svatý se narodil, aby nás svatými učinil; nic nečistého nepřipusťme, co by vigilii (bdění) mohlo poskvrnit (sv. Efrém)
Radost, kterou nám pramatka zmařila, z Davidova rodu zrozená Evina dcera dnes lidstvu bez pohromy vrací, a panenská Matka plodem čistého života nese všem záruku smíru. Satan a smrt vespolek rokují a navzájem se ptají: „Jaká to píseň, jež doráží k sluchu?“ Anděly totiž slyšeli zpívat: „Tento je zhoubce smrti a nad ďáblem vítěz“ (sv. Efrém)
U tvých jesliček Maria stojí, tvá Matka, tvá sestra, tvá snoubenka: s láskou tě objímá a na prsa vine. Přemilý je tvůj zjev, líbezná krása tvá, ó božské dítko: ty sytíš všechno, a od Matičky přijímáš pokrm, který sám jsi jí dal; jenž v lůně dítky oživuješ, sám dítkem ses stal, Tvůrce v čase se narodil; spočívá na klíně Matky, a v klíně tvém celý svět leží. Děkuji ti, Synu Boží, že jsi mne za hodna uznal oslavovat tvé narození: v tento slavný den příchodu svého odpusť nám viny a dej, ať pokoj vládne jak na zemi, tak i v tvé Církvi (sv. Efrém)
Blahoslavený jsi Betléme: města i zámky ti závidí slávu. Jednorozený Otce z lásky se stal jednorozeným Marie Panny (sv. Efrém)
Pojď sem, ty unavený v trampotách svých, nepokoušej se proniknout plamenných andělů šiky: pojď a přistup k Marii, v jejím náručí nalezneš toho, po kterém srdce tvé touží: v ní tělesnou záclonou oděl svou velebnost ten, před kterým serafové halí své tváře (sv. Efrém)
Přišel k ní Pán, aby se stal sluhou. Přišlo k ní Slovo, aby mlčelo v lůně. Přišel do ní blesk, aby nedělal žádný hřmot. Vstoupil do ní pastýř, a hle, zrozený Beránek tiše pláče. Neboť Mariino lůno zaměnilo role: ten, který stvořil všechny věci, si je přisvojil, ale jako chudý. Přišel k ní Nejvyšší, ale vstoupil tam pokorně. Přišla k ní záře, ale oděná do pokorných plének. Ten, který štědře rozdává všechny věci, poznal hlad. Ten, který všechny napájí, zakusil žízeň. Vyšel z ní nahý a svlečený, on, který odívá krásou všechny věci (sv. Efrém, Hymnus De nativitate 11, 6 - 8)

Ty jsi všemohoucí při vysvobozování hříšníků, tobě není třeba žádného jiného doporučení, protože jsi Matkou života pravého (sv. German)

Hvězdu spatřili všichni, ale ne všichni pochopili její význam. Stejně tak náš Pán se narodil pro všechny, ale ne všichni ho přijali (sv. Chromácius)

A to náš Pán Ježíš Kristus vpravdě naplnil, když naše vykoupení nádherně vykonal, čímž nás vpravdě nechal vstát k životu k Otci. A když někdo nechce přijmout Jeho narození z Panny, jak by mohl přijmout Jeho zmrtvýchvstání? (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Když se Kristus zrodil, vyšel zcela tiše a tajně z lůna Panny, aby úskočný pronásledovatel se o tom tajemství Vtělení Pána nic nedozvěděl (sv. Jan D.)
Kristus je jako Bůh a člověk panic. Jako Bůh, poněvadž je zrozen jen z Otce, bez počátku nikoli ze spojení a spoluúčasti dvou. Jako člověk, poněvadž se stal člověkem jen z Panny, bez pomoci muže, a proto je pravá a dokonalá sama panenskost (sv. Jan D.)

Nemohli se nešlechetní radovat z příchodu spravedlivého (Jan Z.)
Přichází slavnost všech slavností, nejvýš ctihodná a svaté bázně plná, kterou kdyby někdo hlavní nazval, sotva by pochybil. Avšak, která to je? Kristovo v těle narození. Neboť od této slavnosti Zjevení Páně i Pascha velikonoc, nanebevstoupení a letnice Sv. Ducha původ a základ berou. Neboť kdyby se Kristus podle těla nenarodil, nebyl by pokřtěn a to připomíná Zjevení Páně, nebyl by ukřižován a to jsou velikonoce a nebyl by Ducha Svatého seslal a to jsou letnice. Tedy od této slavnosti jako od pramene ostatní povstaly (sv. Jan Z.)

Sv. Jeroným ke Gal 4,4: „Když však přišla plnost času, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy“: „plností času je onen od Boha Otce určený čas, kdy měl poslat svého Syna“

Ačkoliv Bůh všechny dny stvořil, přece se praví, že obzvláště učinil tento den, který je narozením Ježíše Krista posvěcen. V tento den se sluší radovat a veselit, poněvadž v něm i ďábel právo ztratil a svět spasení obdržel (Kassiodor, k žalmu Toto je den)

Dej nám, prosíme, Pane, Bože náš, abychom, kteří se radujeme, že můžeme narození Pána našeho Ježíše Krista obnovovat ve svátostech, zasloužili si jeho společenství dojíti hodným životem… (liturgie římská, postcommunio Hod Boží vánoční)
Po prastarém obyčeji církevním může na Boží Hod vánoční každý, kněz sloužit tři mše svaté. V Rimě slouživali
již za starodávna papežové dnes mši svatou na třech mistech. O půlnoci v chrámu Panny Marie Větší názvem „U jesliček,“ zjitra v chrámu sv. Anastasie, za bilého dne u sv. Petra. Slouží se pak dnes tři mše svaté na oslavu trojího narození Páně, které v Cirkvi se rozeznává: věčného zplození z Boha Otce, tělesného narození z Marie Panny, duchovního
zrození v srdcích lidských (F. Ekert, Církev vítězná)

Kristovo narození znamená totiž počátek křesťanského lidu a narozeniny hlavy jsou i narozeninami těla…Kdyby k nám totiž v této poníženosti nesestoupil, nikdo by se k němu nedostal žádnými svými zásluhami. Proto sama velikost daru pro svou nádheru vyžaduje od nás patřičnou úctu (sv. Lev V., Sermo k Narození Páně)
Ať se ve třech mudrcích klanějí svému Původci všechny národy světa. Ať poznají Boha nejen v Judsku, ale ať je poznán v celém světě, aby všude v Izraeli bylo veliké jeho jméno (sv. Lev V., homilie 3 ke Zjevení Páně)

Pro narození své, vysvoboď nás Pane (litanie ke všem svatým)

Jen jednou se z milostivé dobroty Boží a jeho lásky k lidem narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí. Stává se dítětem, to jest, přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s to je přijmout (sv. Maxim V., Pět set kapitol)

Dnes přemýšlí mudrc v hlubokém úžasu o tom, co tu vidí: na zemi nebe a zemi povznesenou k nebi, člověka v Bohu a Boha v člověku. Vidí, že ten, jehož nemůže pojmout celý svět, je tu teď uzavřen v maličkém těle (sv. Petr Ch., Sermo 160 o Zjevení)
Dnes vstoupil Kristus do řečiště Jordánu, aby smyl hřích světa ( Sermo 160)
Dnes činí Kristus začátek nebeských znamení tím, že proměňuje vodu ve víno. Voda však měla být proměněna v tajemství krve, aby mohl Kristus podávat pijícím čistý nápoj z nádoby svého těla (sv. Petr Ch., Sermo 160)

Kriste, jenž jsi svou mocí nás stvořiti ráčil a pro naše spasení narodit se ráčil, Tebe velmi prosíme, odpusť, čím my hřešíme, nedej zahynouti a po smrti nám hříšným do muk pekelných hrozných nedopouštěj jíti! (píseň Vyšehradského sborníku z poloviny 15. století složené v Čechách na konci 14. stol.)

Panna dnes dává život Věčnému a země poskytuje jeskyni Nedostupnému. Andělé a pastýři ho velebí a mudrci, vedení hvězdou se mu přicházejí klanět. Ty ses pro nás narodilo, děťátko, věčný Bože! (Roman Melodik, Kontatikon 10)

Musíme se však ptáti, jak to, že při narození Vykupitele se zjevil pastýřům v Judsku anděl, kdežto mudrce nepřivedl od Východu anděl, aby se mu klaněli, nýbrž hvězda? Židům jako těm, kdo užívají rozum, měl hlásat narození rozumový tvor, totiž anděl. Pohané však, kteří neumějí užívat rozumu k poznání Boha, jsou přiváděni ne hlasem, nýbrž znameními (sv. Řehoř V., homilie 10)
Neboť uznal za vhodno nazvati veřejně učedníky svými bratry, řka: Jděte, oznamte mým bratřím. (Mt 28; 10.) Třeba se ptát, jakým způsobem může býti matkou ten, kdo se mohl stát bratrem Páně skrze přijetí víry? Třeba nám však vědět, že kdo je bratrem a sestrou Kristovou skrze víru, stává se matkou hlásáním nauky. Je to, jako by rodil Pána, jejž vlil v srdce posluchačovo. A stává se jeho matkou, jestliže skrze jeho hlas se zrodí v mysli bližního láska k Pánu (homilie 3)
Proč je prováděno sčítání lidstva ve chvíli, kdy se má naroditi Pán, ne-li proto, aby se jasně ukázalo, že přicházel v těle ten, jenž sečte své vyvolené ve věčnosti? Naproti tomu je řečeno o zavržených skrze proroka: Nechť jsou vymazáni z knihy živých; a se spravedlivými nechť nejsou zapsáni. (Ž. 68; 29.) Správně se také rodí v Betlemě; „Bethlehem” se zajisté vykládá jakožto „dům chleba”. A on sám praví: Já jsem chléb živý, jenž s nebe sestoupil. (Jan 6; 51.) Místo, kde se Pán narodil, bylo tedy již dříve nazváno domem chleba, protože se tam zajisté měl zjeviti skrze hmotu těla ten, jenž by mysli vyvolených občerstvil vnitřním nasycením. A rodí se nikoli v domě rodičů, nýbrž na cestě, aby zajisté ukázal, že skrze své lidství, jež vzal na sebe, se rodí jakoby v cizím (sv. Řehoř V., homilie 8)

Nemohu se bát Boha, který se stal pro mne tak maličkým…miluji ho!…neboť On je jen láska a milosrdenství! (slova na posledním obrázku sv. Terezie z L.)

Musí se říci, že bez vší pochybnosti je třeba odmítnout blud Helvidiův, jenž se opovážil říci, že matka Kristova byla po porodu Josefem poznána a porodila jiné syny. Neboť to nejprve ubírá dokonalosti Kristu…Za druhé tento blud činí bezpráví Duchu Svatému…Za třetí ubírá hodnotě a svatosti Matky Boží. Za čtvrté by se muselo to také samému Josefovi přičítat za největší opovážlivost, kdyby se pokusil poskvrnit tu, o níž z andělského zjevení věděl, že počala z Ducha Svatého…Matka Boží jako v panenství počala, v panenství porodila, tak i po porodu pannou na věky zůstala (sv. Tomáš A., Summa teologická III,28)
Bylo vhodné, aby se Kristus narodil ze zasnoubené panny, jak pro něho samého, tak pro jeho matku, tak i pro nás…vhodné ze strany Panny. A to nejprve proto, že tím byly zabezpečena před trestem, „totiž, aby nebyla kamenována Židy jako cizoložná“, jak praví Jeroným. Za druhé, aby byla uchráněna před pohanou. Ambrož k Luk „byla zasnoubena, aby jí nebyla vpálena pohana porušení panenství, čehož známkou by se zdál obtěžkaný život.” Za třetí, aby se jí dostávalo služby od Josefa (III,28)
Kristus se chtěl narodit v Betlémě z dvojího důvodu. A to nejprve protože „byl učiněn ze semene Davidova podle těla“ (Řím 1,3)…Za druhé proto, jak říká Řehoř V. v homilii „Betlém se překládá dům chleba. Kristus sám říká: „Já jsem chléb života, jenž sestoupil z nebe“ (III,35)
Kristus nezjevoval sám své narození, nýbrž skrze jiné tvory (III,36)
Pastýři jsou naznačeni apoštolé a jiní věřící z Židů, jimž nejprve byla zjevena víra Kristova. Mezi nimi nebylo „mnoho mocných ani mnoho urozených“ (1 Kor 1,26). Za druhé pak přišla víra Kristova k celku pohanů, jenž byl předobrazen mágy. Za třetí pak přišla k celku Židů, jenž byl naznačen spravedlivými. Proto se také jim Kristus zjevil v chrámě Židů (sv. Tomáš A., Summa teologická III,36)