Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno (list Jakubův 5,14-15)
Toto posvátné pomazání nemocných bylo ustanoveno jako opravdová svátost ve vlastním slova smyslu v Novém zákoně naším Pánem Ježíšem Kristem; byla sice naznačena u Marka, ale věřícím ji doporučil a uvedl ve známost Jakub, apoštol a bratr Pána (koncil Tridentský, DS 1695)
Druhý den byl lékař udiven, jak choroba ve dvou dnech pokročila, a řekl naší Matce, že je čas, aby splnila mé přání a nechala mne přijmout Poslední Pomazání. Měla jsem to štěstí 30., a také štěstí, že Ježíš v Hostii opustil kvůli mně svatostánek a dostala jsem ho jako viatikum na svou dlouhou cestu!… Tento chléb z Nebe mě posílil, hleďte, zdá se, že má pouť nemůže skončit. Ani zdaleka si na to nestěžuji, ale mám radost, že mi Pán Bůh dovoluje ještě trpět z lásky k němu (sv. Terezie, dopis knězi)
Kdo má přijmout poslední pomazání? – Poslední pomazání má přijmout každý katolický křesťan, který již užívá rozumu a nebezpečně onemocněl. Má tedy tuto svátost přijmout i dítě, které již začalo užívat svůj rozum, jestliže velmi vážně onemocní. Nemá se čekat, až nemocný začne umírat, neboť pak by už se nemusel vyzpovídat, ani přijmout svátost oltářní. Domácí by měli na svědomí hřích, kdyby jejich vinou nemocný zemřel nesmířen s Pánem Bohem. Avšak i po posledním výdechu umírajícího se ještě může udělit svaté pomazání, které působí s podmínkou, je-li jeho duše ještě v těle. Duše totiž neopouští tělo umírajícího s posledním výdechem, ale až později. Svatému pomazání nemocných říkáme poslední pomazání. První pomazání jsme obdrželi při svatém křtu, druhé při svatém biřmování, třetí se uděluje při svěcení kněžstva a poslední v nebezpečné nemoci. Poslední pomazání můžeme přijmout tolikrát, kolikrát nebezpečně onemocníme anebo upadneme-li v téže nemoci do nového nebezpečí (katechismus kardinála Tomáška)

Poslední pomazání není svátostina, nýbrž svátost (sv. Tomáš A., Summa teologická, Doplněk 29)
Více činností je z dokonalosti této svátosti (pomazání)
Všechny svátosti Kristus ustanovil, ale sám vyhlásil některé, co mají větší obtíž k věření. Některé však vyhradil k vyhlášení apoštolům, jako poslední pomazání a biřmování
Látka této svátosti je posvěcený olej
Ve všech svátostech, které potřebují posvěcené látky, první posvěcení látky se děje biskupem a užívání někdy knězem, aby se ukázala kněžská moc odvozená od biskupské
Každá svátost působí naznačováním
Tvar této svátosti je prosebná modlitba
Řečená modlitba je příslušný tvar této svátosti (29)
Hlavní účinek této svátosti je odpuštění hříchů co do zbytků hříchů a v důsledku také co do viny (30)
Z této svátosti vždy nenásleduje tělesné uzdravení
Nevtiskuje charakter (30)
Jáhnovi nepřísluší udělovat (svátost nemocných) (31)
Kněžími může být udělena
Zdravým se nemá tato svátost udělovat
Podle stavu a způsobu nemoci není třeba vždy dávat nemocným tuto svátost
Šíleným a pomateným…světlé okamžiky…udělit v onom stavu
Jako Eucharistie se nemá dát dětem, tak ani tato svátost
Svátostné mazání se má dít pouze na těch částech, kde je kořen duchovní nemoci
Mažou se místa pěti smyslů
Postižení (slepí…) se mají mazat, jak možno nejblíže částem, kde má být mazání (31)
Svátost, co nemá trvalý účinek, lze opakovat bez bezpráví, aby se ztracený účinek znovu získal (33)
Tato svátost nepřihlíží pouze k nemoci, nýbrž též ke stavu nemoci (sv.Tomáš A., Summa teologická Doplněk 33)

Při udělování této svátosti konají se zvláštní obřady, jejichž největší část obsahuje modlitby, kterými kněz prosí za dosažení zdraví nemocného; není žádné jiné svátosti, která by se udělovala s více modlitbami, a to zajisté právem, protože v tomto stavu mají věřící modliteb nejvíce zapotřebí. Proto i všichni ostatní, kdo jsou právě přítomni, obzvláště pak faráři mají se ze srdce k Bohu modlit, a v jeho milosrdenství život i uzdravení nemocného ze vší mysli poroučet (Tridentský katechismus o svátosti nemocných)