Nečetli jste (v Písmu), že Stvořitel na začátku učinil (lidi) jako muže a ženu a prohlásil: Proto opustí člověk otce svého a matku svou a přilne k své manželce a ti dva budou jedním tělem’? Nejsou tedy již dva, nýbrž jedno tělo. Proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj! (evangelium sv. Matouše 19,4-6)

A tak cokoli zvolím, musí to být k tomu, aby mi to pomáhalo k cíli, pro který jsem stvořen a nesmím řídit nebo vést cíl k prostředku, nýbrž prostředek k cíli, jak bývá, když mnozí napřed zvolili vstoupit do manželství, což je prostředek, a až na druhém místě sloužit Bohu, Pánu našemu v manželství; a tato služba Bohu je cíl. Rovněž jsou jiní, kteří napřed chtějí mít obročí a pak teprve sloužit Bohu v nich. Takže ti nejdou přímo k Bohu, nýbrž chtějí, aby Bůh přišel přímo k jejich nespořádaným náklonnostem a tudíž činí z prostředku cíl, takže to, co si měli vzít napřed, berou naposled, neboť napřed si máme postavit před oči že chceme sloužit Bohu, což je cíl, a teprve na druhém místě přijmout obročí nebo vstoupit do manželství, jestliže je to pro mne vhodnější, což je prostředek k cíli (sv. Ignác z L., Duchovní cvičení, Průprava k vykonání volby)

Svatý Adalbald s manželkou sv. Richtrudou věrně sloužili Bohu, a pro Boha také vychovali všechny děti. Nejstarší syn Mauront
se stal svatým opatem a tři dcery jsou mezi světicemi Církve katolické: Eusebia, Klotsenda a Adalsenda. Na náhrobku sv. Richtrudy je virtutis ager, pietatis imago - pole ctnosti a obraz zbožnosti

K jeho naléhání bylo konáno několik církevních sněmů, k nimž okolní biskupové se scházeli, aby rokovali o manželských snatcích mezi osobami příbuznými. Na těchto sněmech horlil Albin pro zachovávání předpisů církevních a trestání všech neposlušných. Zprvu docházel horlivý biskup málo podpory. Ostatní biskupové chválili ho sice za jeho horlivost a zavrhovali neplatné ony sňatky, neměli však dosti odvahy a statečnosti, aby proti mocné šlechtě rázně vystoupili. Tím však nedal se Albin zastrašiti, až posláze podařilo se mu, svolat r. 538. cirkevní sněm v Orleansu, jehož sůčastnili se přední a nejzbožnější biskupové celé země. Na tomto sněmu byly sňatky mezi osobami příbuznými a sešvakřeným!jednomyslně zakázány a neplatnými prohlášeny (F. Ekert, Církev´vítězná, sv. Albín)

Jednoduchý slib brání uzavřít manželství, ale neruší uzavřené (papež Alexandr)

Nejsi jejím pánem, nýbrž mužem. Ona ti nebyla dána za otrokyni, ale za manželku…Opětuj její pozornost k tobě a buď jí vděčný za její lásku (sv. Ambrož, Hexameron V)
Muži, žena se ti nepodřizuje? Nevadí, stejně ji musíš milovat. Ženo, muž tě nemiluje? Nevadí, stejně se mu musíš podřizovat (sv. Ambrož)

„Ctihodné manželství, které převyšuje každý pozemský dar“ „místo, kde se rodí člověk i kreslí obraz Boží“ (biskup Amfilochus, Orationes 2)

Veškeré dobro sňatku bylo naplněno v těch rodičích Kristových: potomstvo, věrnost i svátost. Potomstvem je samotný Pán Ježíš. Věrnost, protože nebylo cizoložství. Svátost, protože nebyla rozluka. Pouze manželská soulož tu nebyla (sv. Augustin, O sňatku a dychtivosti)
Nebylo správné, aby evangelista mínil Josefa odloučit od manželství s Marií (když řekl Josefa, muže Marie) protože porodila Krista ne z jeho soulože, nýbrž panna. Tímto příkladem se naznačuje zřejmě manželům, že i zachovávat zdrženlivost po společném souhlasu a bez spojení tělesného pohlaví, může být a nazvat se manželstvím (O souhlasu evangelistů)
Apoštol chtěl, aby právě tato slabost, tj. nezdrženlivost našla v posvátnosti manželství svůj lék. Neřekl: ´Nemá-li děti, ať vstoupí v manželství´, nýbrž řekl: ´Jestliže však nemá zdrženlivost, ať vstoupí v manželství.´ Nezdrženlivost je v manželství přetavována tím, že může vést k plození dětí. Nezdrženlivost je zajisté neřestí, zatímco manželství nikoli. A tak skrze toto dobro se zlu dostává odpuštění…Plození dětí je tudíž hlavním, přirozeným a oprávněným účelem manželství (homilie 51)
Žena se nemá pro jiné vdávat, leč aby byla matkou (sv. Augustin Proti Faustovi)
Až tak veliký je význam svatební smlouvy, že podstatou této svátosti je, aby nebyla ani samotným odloučením zrušena. Pokud žije muž, kterým byla žena opuštěna, cizoloží, kdyby se provdala za jiného. A ten je příčinou tohoto zla, kdo ji opustil (O manželském dobru)
Manželství a smilstvo nejsou tedy dvě zla, z nichž druhé je horší, ale dvě dobra jsou manželství a zdrženlivost, z nichž druhé je lepší (O manželském dobru)
Jednou provždy však bylo ustanoveno manželství v obci našeho Boha, kde též od prvního spojení dvou lidí je sňatek přímo svátostí a nemůže být zrušen nijak jinak, než smrtí jednoho z nich. Pouto sňatku rovněž trvá, i kdyby děti, k vůli nimž bylo uzavřeno, pro prokázanou neplodnost nepřišly. Manželům, kteří již vědí, že nebudou mít děti, není dovoleno se odloučit a za tím účelem obcovat s jinými (O manželském dobru)
Víš, že i manželská mravnost a věrnost křesťanskému manželskému loži je darem, a to od Boha. To, co nad potřebu plození dětí z tělesné žádostivosti do jisté míry překračuje umírněnost tělesného obcování, není zlem sňatku, ale je prominutelné kvůli dobru sňatku (O dobru vdovství)
Je proto především potřebné, abys věděla, že kvůli dobru, které jsi vyvolila, není druhý sňatek odsuzován, ale méně ctěn (O dobru vdovství)
Lidé mívají dotazy o třetím, čtvrtém i o dalším sňatku. Proto, abych odpověděl krátce, neodvažuji se ani žádný odsuzovat, ani popírat počestnost velkého počtu (O dobru vdovství)
Soudím, že by to vůbec nemohlo mít tak velikou platnost, kdyby vzhledem k nespolehlivosti lidské přirozenosti nebyla ustanovena přímo svátost, která by pro lidi, kteří se zpronevěřili nebo ji touží rozvrátit, zůstala nenarušenou až do trestu. Jestliže se totiž následkem rozvodu tato společná smlouva neruší, takže jsou spojení také již odloučení, pak by se s nimi dopustili cizoložství ti, s kterými by byli a to již po svém zapuzení spojeni, buď ona s mužem nebo on se ženou (O manželském dobru)
I když mají věrné provdané ženy své dobro, o kterém jsme pojednali v jiné knize, ať více, jak nejlépe dovedou, ctí v zasvěcených pannách lepší dobro než jejich, o němž rozmlouváme v této rozpravě (O svaté nevinnosti)
Upřímnost je jako manželství mezi slovy a činy (sv. Augustin)

Muž se nemá oddělovat od ženy ani žena od muže, pouze když jeden je přistihnut při cizoložství nebo je překážkou zbožnosti
Když muž propustí ženu, není mu dovoleno vzít si druhou, ani nelze druhému tu manželem zapuzenou vzít si za ženu
Jestliže se manžel po odloučení od vlastní manželky spojí s jinou ženou, je sám cizoložníkem, protože dává takové ženě páchat cizoložství. A žena, která s ním bydlí, je cizoložnice, protože k sobě přivábila manžela jiné
Muži mají milovat své ženy láskou, kterou miloval Církev Kristus, který se za ni vydal, aby ji posvětil
Ženy mají být poddané svým mužům, jako i Církev je poddána Kristu, a to aby plnily vůli Boží
Ženy se nemají strojit k získání krásy, ale veškerou snahu a starost vynakládat na dobré skutky, a to považovat za skutečnou a křesťanským ženám odpovídající ozdobu
Ženy mají mlčet v Církvi a doma stále pátrat, jak se líbit Bohu (sv. Basil V., Moralia reg. 73)

Sv. Bohumila říkála lidem, jenž nadávali zlému manželovi: „Neproklínejte ho, ale se mnou za něj se modlete!“

Svatá Brigita se dohodla se svým mužem, že se rozejdou a vstoupí do kláštera. Učinili tak po zralé úvaze s obapolným svolením, když nejprve uspořádali domácí záležitosti a opatřili všechny zatím již dorostlé svoje děti (Měli 8 dětí) (F. Cinek, Mše svatá, sv. Brigita)

Snažil se rozlučovati nepořádná manželství a polepšit osoby ženské oddané smilství, zakoušel při tom mnoho příkoři. Jistý muž, jenž žil v hříšném poměru s osobou, kterou usiloval František na cestu pokání uvést, uhodil ho jednou do tváře. Světec nastavil mu ihned trpělivě druhou lic, aby dostal od něho opět ránu. Řekl, že položí třeba i svůj život, bude-li moci touto obětí zameziti další hřešení a urážení Boha. Jiný v nepravostech zabředlý muž shodil Františka do kaluže a šlapal vztekle po něm, a po chvili sběhli se někteři soudruhové jeho a jali se horlivého mravokárce toho bít, až ho skoro utloukli. Několikráte vrhli se na Františka nepolepšitelní vilníci, kladli dýku na prsa jeho, a hrozili mu smrti, jestliže nepřestane jim překážeti v páchání oblibených nepravosti. František snášel trpělivě všecky tyto útoky, zůstával stále klidným, pohrdal výhrůžkami, a nedával se odvratit od toho, co ku oti a slávě Boži a pro věčné spasení svých bližních za prospěšno uznával (F. Ekert, Církev´vítězná, sv. František Regis)

19.Rodina je přirozeným středem lidského života a společnosti. Jsme znepokojeni krizí rodiny v mnoha zemích. Pravoslavní a katolíci sdílejí stejné pojetí rodiny a jsou povoláni dosvědčovat, že rodina je cesta ke svatosti, na níž manželé dosvědčují věrnost svým vzájemným vztahům, svoji otevřenost plození a výchově dětí, mezigenerační solidaritu a úctu k těm nejslabším.
20.Rodina se zakládá na manželství, svobodném a věrném skutku lásky jednoho muže a jedné ženy. Láska zpečeťuje jejich jednotu a učí je vzájemně se přijímat jako dar. Manželství je školou lásky a věrnosti. Rmoutí nás, že jiné formy soužití jsou stavěny na úroveň této jednoty, zatímco pojmy otcovství a mateřství jako zvláštního povolání muže a ženy v manželství, posvěceného biblickou tradicí, jsou z veřejného povědomí vylučovány (Společné prohlášení papeže Františka a patriarchy Moskvy a celé Rusi Kirilla 13.2. 2016 Havana)

Duchovní stav na počátku mívá smutek, ale na konci má radosti věčné. Stav manželský ale vždycky radostně začíná, zhusta však končívá smutkem (sv. Havla, které zemřel manžel po roce manželstvi)

Mým sestrám domlouvej, aby milovaly Pána a spojovaly se svými muži tělesně i duchovně. Podobně i mé bratry vybízej ve jménu Ježíše Krista, aby milovali své manželky, jako Pán miluje Církev. Ženich a nevěsta ať se berou se souhlasem biskupa, aby to byl sňatek podle Pána a ne podle chtivosti. Všechno ať se děje k Boží cti (sv. Ignác z A., list Polycarpovi)

Francouzský Král Filip zapudil svou choť Berthu a pojal Bertradu. Biskup Ivo odporoval tomu a byl uvězněn. Obyvatelstvo Chartreské chtělo jej násilně vysvobodit, ale biskup to zakázal, aby nebyl příčinou neštěstí lidu svého. Králi pak řekl, že by raději s mlýnským kamenem na hrdle do moře vhodit se dal, nežli by přivolil k pohoršení jím danému (M. Kulda Církevní rok III)

V Církvi Páně vzývají se svatý Jáchim a svatá Anna zvláště jako mocní patronové a vzorové křesťanských manželů a rodičů; a věru šťastní jsou manželé a rodiče, jenž následují příkladův jejich. Bázeň Boží, důvěra v Boha, horlivá modlitba, odevzdanost do vůle Boží, neunavná pracovitost a obětavost jsou ctnosti, které každého manžela a otce, každou manželku a matku musejí zdobit, aby s pomocí Božskou řádně vykonali největší a nejdůležitější povinnost svou, aby dobře vychovali dítky od Boha svěřené netoliko pro tento svět, ale hlavně pro království věčné na nebesích (M. Kulda, Církevní rok II)

Blažená dvojice, Jáchyme a Anno! Všechno stvoření je vám zavázáno, neboť skrze vás přineslo Stvořiteli dar ze všech darů nejskvělejší, čistou Matku, jedinou, která byla hodna svého Tvůrce…Žili jste svůj život v čistotě a svatosti a ozdobili jste ho šperkem panenství, neboť jste zplodili tu, která měla být pannou před porodem, pannou při porodu a pannou také po porodu, právě tu, která jediná měla vždycky dbát panenství ducha, duše i těla (sv. Jan D., homilie 6 k narození P. Marie)

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobě: z lásky ho povolal k životu a současně ho určil k lásce. Bůh je láska a prožívá sám v sobě tajemství osobního společenství lásky. Když tvoří Bůh člověka podle svého obrazu a udržuje ho ustavičně v bytí, vkládá do lidské přirozenosti také mužské a ženské povolání a zároveň i schopnost a odpovědnost k lásce a společenství. Láska je proto základní a přirozené povolání každého člověka. Jako duch v těle, totiž jako duše, která se projevuje v těle, a jako tělo, které je oživováno nesmrtelným duchem, je člověk povolán v této své sjednocené celistvosti k lásce. Láska zahrnuje také lidské tělo a tělo má účast na duchovní lásce. Křesťanské zjevení zná dva zvláštní způsoby, jak plně uskutečňovat povolání lidské osoby k lásce: manželství a panenství. To i ono je svým vlastním způsobem konkrétním uskutečněním nejhlubší pravdy o člověku, pravdy, že je “podle Božího obrazu”. V důsledku toho sexualita, při níž se muž a žena navzájem darují úkonem, který je vlastní a vyhrazený manželům, naprosto není něco čistě biologického, ale týká se nejvnitřnějšího jádra lidské osoby jako takové. Uskutečňuje se opravdu lidským způsobem jenom tenkrát, když je začleněna do lásky, s jakou se muž a žena sobě navzájem až do smrti bezvýhradně zavazují. Úplné tělesné sebeodevzdání by byla lež, kdyby nebylo znamením a plodem úplného osobního sebeodevzdání, zahrnujícího celou osobu i v její časové dimenzi. Kdyby si člověk něco vyhrazoval, například možnost rozhodnout se v budoucnu jinak, už tím by jeho sebeodevzdání nebylo úplné. Úplnost, jakou vyžaduje manželská láska, odpovídá také požadavkům, které vyplývají z odpovědného plození. To je zaměřené na vznik nového člověka a přesahuje svou povahou čistě biologickou oblast. Dotýká se struktury osobních hodnot, k jejichž harmonickému rozvoji je nutný trvalý, svorný příspěvek obou rodičů. Toto sebeodevzdání je v celé své pravdivosti možné pouze a jedině v “prostoru manželství”, ve svazku manželské lásky, na půdě vědomého a svobodného rozhodnutí vstoupit s partnerem do důvěrného, Bohem chtěného společenství života a lásky, které jen tímto způsobem ukazuje svůj pravý smysl. Manželství jako instituce není ani neoprávněný zásah společnosti nebo autority, ani nějaká forma, uložená zvenčí. Nýbrž je to vnitřní nezbytnost samotné manželské smlouvy lásky, která se tímto způsobem projevuje navenek jako něco jedinečného a výlučného, aby se tak plně uskutečnila věrnost k plánu Boha, stvořitele. Taková věrnost naprosto neomezuje svobodu osoby, nýbrž ji chrání před každým subjektivismem a relativismem a ponechává jí účast na tvůrčí moudrosti Boží (Jan Pavel II. Familiaris consortio čl. 11)

Vzal jsem tě do své náruče, miluji tě, jsi mi dražší než můj život. Vždyť nynější život je prchavý, a má nejživější touha je prožít jej s tebou tak, abychom měli jistotu, že nebudeme odloučeni v životě budoucím…Kladu lásku k tobě nade všechno a nic by mě netrápilo víc, než kdybych s tebou nebyl vždycky zajedno (sv. Jan Z., Homilie k listu Ef )
Kdo očerňuje manželství, zmenšuje i slávu panenství: kdo je chválí, zvyšuje obdiv, který patří panenství…Vždyť co je krásné jen ve vztahu s ošklivým, nemůže být opravdu krásné. Avšak to, co je lepší než věci, které jsou považovány za dobré, je naprosto nejkrásnější věc (sv. Jan Z., O panenství)
Povšimněme si, kterak usilovně sjednocuje tělo s tělem a ducha s duchem. Kde jsou bludaři? Pokud by manželství bylo něčím zavrženíhodným, pak by nehovořil o manželovi a manželce, ani by lidi nenabádal k manželství slovy:´opustí člověk otce i matku´, natož dodával: ´mluvím s ohledem na Krista a Církev´ (k listu ap. Pavla Efesanům)
Jan Z. k Mt 19,8: „Hříchu vzal zákonodárce vinu, když připustil zapuzení“

Moudrý muž rozumem má milovat manželku, ne vášní; on bude v moci své mít hnutí chlípnosti, a nebude se náruživě vrhat v tělesné obcování. Není nic ohavnějšího, jako milovat svou ženu jako souložnici (sv. Jeroným, Proti Jovinánovi, citován v Tridentském katechismu v otázce 33 o manželském obcování)

Kterak, otče milý, mohla bych ruku svou spojit s rukou, která lichým bohům obětuje. Jak sklonit bych mohla
hlavu svou na srdce, v němž neni lásky ku pravému Bohu. Jak sloučit se s někým, který není spojen se mnou ve věcech týkajících se ducha i srdce mého! Život náš byl by ustavičným soubojem. Před světem zdálo by se, že jsme jedno a zatím byli bychom před Bohem rozdvojení. Jen v Kristu je manželství milostiplným posvátným svazkem dvou srdcí lidských…Eleusius rozhněván…změnil svou lásku v zuřivou nenávisť, pohnal Julianu k soudu…Juliana byla
pro viru v Krista Pána zbičována, pochodněmi pálena, potom v žaláři hladem mořena, a posléze mečem sťata (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Juliána)

Císař blahosl. Karel Habsburk a jeho žena Zita si nechali vyrýt na své snubní prsteny: “Karel rakouský - Zita bourbonsko-parmská, pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží rodičko.” Ihned po svatbě vykonali pouť do mariánského poutního místa Mariazell.

Dnes se v mnoha zemích četní katolíci uchylují k rozluce podle občanských zákonů a uzavírají nový občanský sňatek. Církev dodržuje věrnost slovu Ježíše Krista („Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství“: Mk 10,11-12), a proto nemůže uznat nový sňatek za platný, bylo-li první manželství platné. Jestliže rozloučení uzavřeli civilní sňatek, nacházejí se v situaci, jež objektivně odporuje Božímu zákonu. Proto nemohou — pokud tato situace trvá — přistupovat ke svatému přijímání. Z téhož důvodu nemohou vykonávat v církvi zodpovědné funkce. Smíření prostřednictvím svátosti pokání může být uděleno pouze těm, kteří litovali, že porušili znamení smlouvy a věrnosti Kristu, a kteří se zavázali, že budou žít v naprosté zdrženlivosti (Katechismus katolické Církve z r. 1992, č. 1650)
Nový sňatek rozloučených, dokud ještě žije právoplatný(á) manžel(ka), porušuje Boží plán i zákon, kterému učil Kristus. Tito znovu oddaní rozloučení nejsou odloučeni od Církve, avšak nemohou přistupovat k přijímání Eucharistie. Budou žít svůj křesťanský život zvláště tím, že budou vychovávat své děti ve víře (KKC: 1665)

Ti, kteří uzavírají manželství, by měli mít úmysl:
1. konat Boží vůli, která je volá do tohoto stavu;
2. pracovat v tomto stavu na spáse svých duší;
3. vychovávat svoje děti, pokud je Bůh nějakými požehná, jako křesťany.
Jak by se měli tí, co vstupují do manželství připravit na to, aby plodně přijali tuto svátost? Aby plodně přijali tuto svátost ti, kteří vstupují do manželství, by se měli:
1. úpřímně svěřit Bohu, aby poznali jeho vůli a získali milosti potřebné pre tento stav;
2. promluvit si se svými rodiči předtím, než udělají jakýkoli slib, protože to vyžaduje poslušnost a úcta vůči nim;
3. připravit se dobrou zpovědí nebo, pokud je to potřebné, generální zpovědí celého svího života;
4. vyhnout se všem nebezpečným intimním projevům v slovech nebo skutcích, když jsou ve společnosti jeden druhého.
(katechismus sv. Pia X.)

Manželství jako takové si vzhledem k svému významu zaslouží nejvyšší uznání, neboť sám Pán lidem řekl: “Ploďťe a množte se.” Neřekl jim však, aby jednali jako nemravové, ani po nich nechtěl, aby se oddávali jen rozkoším, jako by byli zrozeni jen k pohlavnímu obcování. Učitel nás slovy Ezechiela vybízí ke studu: “Odvrhněte své smilstvo.” Proč i nerozumná zvířata vědí, že se v jistou dobu nemají družit? Oddávat se pohlavnímu obcování odmítajíce děti je ohavností proti přírodě, z níž bychom si měli vzít poučení (Klement A., Pedagogus)

Účel manželství však je, aby člověk přicházel na svět počestně, byl vychován důstojně a procházel dobami slabosti a bezbrannosti bezpečně. Aby prvenství a přednost a vláda muže v člověčenství byla viditelná a byla uznávána; aby čest ženy, útěcha rodičky a pomoc matce byly zaručeny, i aby v lůně rodiny bylo složeno a až do času uchováno tajemství milosti, kterou Bůh dává do vínku svým dětem, a nebylo ohrožováno dříve než člověk dospělý je mocen nasadit všechnu sílu, aby je podržel, obránil a rozhojnil (Konstantin Miklík, Manželství Panny Marie)

“Bratři pozdvihněte společně své pravice k Hospodinu a dejte pozor na mé řeči, chci abyste je přísahou na svou víru potvrdili. Tedy toto ať je hlavní mé a první přikázání, aby vaše manželství jež jste doposud měli jako s lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od této chvíle byla podle církevních ustanovení zákonná, soukromá a nerozlučná, a tak aby muž žil maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na jednom muži…Neboť když se mohou podle své vůle vdát, proč se dopouštějí cizoložství a svůj plod vyhánějí, což je zločin ze zločinů nejhorší?“ Tento program potvrdil biskup Šebíř: „Toto ustanovení knížete jako spravedlivé budiž klatbou stvrzeno“ (nejstarší česká literární památka Kosmova kronika česká se slovy knížete Břetislava před přenesením ostatků sv. Vojtěcha v Hvězdně)

Králi, prohlašuji před Kristem Ježíšem, který je můj život a má jediná naděje, že s cizoložnicí nehodlám mít nikdy nic co do činění, protože apoštol nám zakázal se s nimi stýkat. Tebe pak, který zatvrzele setrváváš v hříchu, velice lituji, jestliže na sebe chceš uvrhnout Boží hněv (sv. Lambert králi Pipinovi, jehož milenka jej nechala zavraždit)

Jednou, když na modlitbách trval, bylo mu zjeveno, že v blízkém městě bydli dvě vdaně ženy dokonalejší nad něj. Ihned Makarius vzal svou hůl a šel hledat žen oněch. Naleznuv je dověděl se, že ony vdavše se za dva bratry, a
bydlice již po patnácte let v jednom domě společně, nikdy zlého slova proti sobě neřekly aniž žádných hádek neměly,
nýbrž v pokoji posud žily, manželů svých poslušny byly, přikaždé práci Boha na mysli mělý a vespolek si slíbily, že až do smrti slova světského nepromluvi (F. Ekert, Církev vítězná, sv. Makarius)

Bože všemohoucí, ty jsi všechno stvořil a všemu dal svůj řád a k svému obrazu jsi učinil člověka jako muže a ženu; v ženě jsi dal muži nerozlučnou pomocnici, takže už nejsou dva, ale jedno tělo a jedna duše, a učíš nás, že co jsi spojil, člověk nemá právo rozloučit. Bože svatý, ty jsi spojení muže a ženy posvětil a učinil z něho veliké tajemství, neboť manželství je obrazem jednoty tvého Krista a Církve. Bože, z tvé vůle se žena od počátku stvoření spojuje s mužem a ty jejich společenství naplňuješ svým požehnáním, o něž je nepřipravil ani prvotní hřích, ani vody potopy. Shlédni milostivě na své služebníky N a N, kteří své životy spojují v manželství a prosí o tvou ochranu a požehnání. Vlej do jejich duše milost svého Svatého Ducha a naplň jejich srdce svou láskou, aby navždy zůstali věrni svému vzájemnému slibu (modlitba požehnání při uzavření svátostného manželství)

Dále nezůstalo při tom, že bloudí v poznání Boha; žijí nadto pod tak silným náporem nevědomosti, že strašlivé zlo nazývají pokojem. Zabíjejí děti k obětem a konají tajné obřady nebo bujné hostiny s prostopášnými obyčeji. Ani v životě, ani v manželství nedbají už čistoty, jeden druhého úkladně vraždí nebo trápí cizoložstvím. Všude se mísí krveprolití a vraždy, krádež a podvod, zkáza, nevěra, vzpoura, křivopřísežnictví, osočování čestných, nevděk za dobrodiní, poskvrňování duší, pohlavní zvrácenost, rušení manželství, smilstvo a cizoložství. A tak služba modlám nehodným jména je počátkem, příčinou i koncem všeho zla (SZ, kniha Moudrosti 14, 22-27)

Manželství ať je u všech v úctě a manželské lože neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky (apoštol Pavel, list Židům 13,4)
V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou Církve, těla, které spasil. Jako Církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být podřízeny svým mužům ve všem. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval Církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem (apoštol Pavel, list Efesanům 5,21-26)

Manželství tedy není výtvorem náhody ani nevzniklo vývojem slepě působících přírodních sil. Je to moudré prozřetelné ustanovení Boha Stvořitele k uskutečňování záměrů jeho lásky k lidstvu (Pavel VI., encyklika Humanae vitae)

Nebyla stvořena ani jako vládkyně, ani jako otrokyně muže, nýbrž jako družka. V tomto faktu je představeno tajemství Krista a Církve. Neboť jako žena byla utvořena z Adamova žebra, když Adam spal, tak se Církev zrodila ze svátostí, které začaly vytékat z boku Krista, který spal na kříži, tj. z krve a vody, jímž jsme vykoupeni z trestu a očištěni od viny (Petr Lombardský, Sentence 3)
Ti, kdo užívají jedů k dosažení neplodnosti, nejsou manžely, ale cizoložníky (Petr Lombardský)

Manželstvím se tedy spojují a splývají duše, a to dříve a vroucněji než těla, a nikoli prchavým vzrušením citů nebo náklonností srdcí, nýbrž uváženým a pevným rozhodnutím vůle; z tohoto splynutí duší podle ustanovení Božího vzniká posvátný a neporušitelný svazek (Pius XI., encyklika Casti connubii čl. 7)
54.Přistupme však již, ctihodní bratří, k projednávání jednotlivostí, jimiž se hřeší proti dobrům manželství. A předně promluvme o potomstvu, které mnozí se opovažují nazývat obtížným břemenem manželství a prohlašují, že je třeba se vyhýbati dětem nikoli počestnou zdrženlivostí (která jest dovolena i v manželství, souhlasí-li oba manželé), nýbrž tím, že se rušivě zasahuje do přirozeného úkonu. Tuto zločinnou svobodu si osvojují jedni z toho důvodu, že se jim omrzely dítky a chtějí míti jen rozkoš bez břemene, jiní zase praví, že nemohou zachovati zdrženlivost, že však nemohou ani připustiti potomstva pro obtíže své nebo matčiny nebo pro těžkosti hospodářské.
55.Avšak žádný důvod ani nejzávažnější nemůže způsobiti, aby se stalo počestným a přírodě přiměřeným to, co svojí vnitrní podstatou je proti přírodě. Poněvadž manželské obcování je svojí povahou určeno k tomu, aby byl dán život dítěti, jednají proti přírodě a konají cosi hanebného a svou podstatou nepočestného ti, kdo úmyslně olupují úkon o tuto jeho přirozenou účinnost.
56.Proto není divu, že i samo Písmo sv. dosvědčuje, že velebnost Boží na výsost nenávidí tento ohavný zločin a že jej někdy i smrtí potrestala, jak připomíná sv. Augustin: “Neboť i se zákonnou manželkou se obcuje nedovoleně a hanebně, když se zamezuje početí dítěte. To činil Onan, syn Judův, a zabil jej proto Hospodin.”
57.Arci někteří, zřejmě se odkloňujíce od křesťanské nauky, která hned od samého počátku byla převzata a bez přetržení byla hlásána, v poslední době byli toho mínění, že se má slavnostně zaujmouti jiné stanovisko k tomuto jednání. Proto Církev katolická, jíž Bůh sám svěřil úkol učiti a chrániti bezúhonnost a počestnost mravů, uprostřed této mravní spouště, aby zachránila neporušenou čistotu manželské smlouvy před touto ohavnou zkázou, na znamení svého božského poslání důrazně našimi ústy zvedá hlasu svého a znova prohlašuje: jakékoli manželské obcování, při němž jest olupován úkon úmyslným zásahem lidí o svůj přirozený účinek, to jest dáti život dítěti, jest prolomením zákona Božího a přirozeného, a ti, kdo se dopustili něčeho takového, poskvrňují své svědomí těžkou vinou.
Přísná výstraha zpovědníkům a duchovním správcům
58.Proto mocí své autority a ze starosti o spásu všech duší napomínáme kněží, kteří konají úřad zpovědníka, a kněží, kteří mají duchovní správu, aby neponechávali svěřených věřících v bludu o tomto tak nesmírně důležitém Božím zákonu, a ještě mnohem důrazněji, aby sami se chránili takových bludných názorů a aby ze slabosti nijak se k nim nechovali shovívavě a povolně. Kdyby však některý zpovědník nebo duchovní správce - Bůh nás toho chraň! - svěřené věřící buď sám uvedl do těchto bludů nebo aspoň je v nich utvrdil schvalováním nebo vypočteným hříšným mlčením, ať si uvědomí, že bude vydávati přísný účet ze zrady na svém úřadě Nejvyššímu Soudci Bohu, a ať pováží, že jemu byla řečena slova Kristova: “Slepí jsou a vůdci slepých; vede-li však slepý slepého, padnou oba do jámy.” (Pius XI., encyklika Casti connubii, čl. 54-56)

A jiný řekl: „Ženu jsem pojal a proto nemohu přijít.” Co se rozumí ženou, ne-li tělesná rozkoš? Neboť jakkoli je manželství věc dobrá a božskou prozřetelností zřízená k rozmnožování potomstva, přece mnozí lidé v něm nevyhledávají plodnost potomstva, nýbrž žádosti rozkoše, a proto ne nevhodně může býti spravedlivou věcí znázorněna věc nespravedlivá. Nebeský hospodář vás tedy zve k stolu věčné hostiny; an se však jeden oddává lakomství, druhý zvědavosti, třetí rozkoši tělesné, všichni zavržení se vespolek omlouvají. Zatím co tohoto zaměstnává pozemská starost, jiného vysiluje moudré rozvažování o cizích skutcích,mysl třetího pak poskvrňuje i rozkoš tělesná, žádný omrzelec nepospíchá k hodům života věčného (sv. Řehoř V., homilie 36)

Netěš se z dětí bezbožných. Množí-li se, neraduj se z nich, není-li bázně Boží v nich. Nespoléhej se na život jejich, a neohlédej se na práce jejich. Neboť lepší jest jeden bohabojný nežli tisíc [synů bezbožných], a lépe jest umříti bez dětí nežli zůstaviti děti bezbožné (kniha Sirachovec 16,1-3)
Tak i každá žena, která opustí muže svého, a podvrhne dědice z cizího; neboť předně zákonu Nejvyššího se zpronevěřila, za druhé proti muži svému se provinila, za třetí smilníc manželské lože zprznila a z cizího muže děti podvrhla. Ta do shromáždění přivedena bude, a na jejích dětech budou váznouti tresty. Nezapustí děti její kořenů, a ratolesti její neponesou plodů. Zůstaví na kletbu svou památku, a hanba její nebude vyhlazena. I poznají (všichni) ostatní, že nic lepšího není než bázeň Boží, a nic sladšího než dbáti příkazů Páně (kniha Sirachovcova 23,32-37)

Svatý Tarasius ani prosbami ani hrozbami nedal se pohnouti k tomu, aby svolilk porušení manželství nerozlučného, ale raději volil jíti do vězení. Teprvé když císařovna Irena a mladý císař Konstantin odstranění byli, a ministr Nikefor za císaře prohlásit se dal, propuštěn byl svatý Tarasius na svobodu, a horlivě dusil bludy a nešvary zlé. Znamenaje, že mu nastává doba odchodu ze života zemského, zdvojnásobil modlitby a posty. Připraviv se dokonale odevzdal duši svou Bohu dne 25. února léta Páně 806 (M. Kulda, Církevní rok II)

Má drahá Celinko, váš dopis mi způsobil opravdovou radost, obdivuji se, jak svatá Panna se zalíbením vyslyšela všechna vaše přání. Už před vaším sňatkem chtěla, aby duše, s kterou jste měla být spojena, tvořila jednotu s duší vaší rovností citů. Jaká milost pro vás, že se můžete cítit tak dobře pochopena, a hlavně, že víte, že vaše spojení bude nesmrtelné, že po smrti budete ještě moci milovat manžela, který je vám tak drahý! (sv. Terezie z L., dopis)

Podle rázu dobra, které je předmětem obliby, více se mají milovat rodiče než manželka, poněvadž jsou milováni pod pojmem původu a nějakého vyššího dobra. Avšak podle pojmu spojení více se má milovat manželka, poněvadž manželka je spojena s mužem jako jedno tělo, podle Mt 19,6: „Proto už nejsou dva, ale jedno tělo“ ( sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,26)
K vůli manželce se neopouští otec a matka ve všem, neboť v něčem má člověk více stát při rodičích než při manželce. Ale vzhledem co do sjednocení tělesného spojení a spolubydlení člověk opouští všechny rodiče a lne k manželce (II-II,26)
Manželství je přirozené… Nejprve co do jeho hlavního cíle, jímž je dobro potomstva…Za druhé, co do druhotního cíle manželství, jímž je vzájemná pomoc (Doplněk 41)
K dokonalosti lidské společnosti je potřebné, aby někteří sloužili rozjímavému životu, sklon přírody k manželství nezavazuje na způsob příkazu, také podle filosofů. Proto Theofrastes dokazuje, že moudrému nepřísluší se ženit
Za předpokladu, že tělesná přirozenost je od dobrého Boha ustanovena, je nemožné říci, že to, co náleží k zachování tělesné přirozenosti a k nimž přirozenost naklání, je všeobecně špatné. A proto poněvadž sklon přírody je k zplození potomstva, jímž se zachovává přirozenost druhu, je nemožné říci, že úkon, jímž se plodí potomstvo, je všeobecně nedovolený, takže v něm není možné najít střed ctnosti
Manželství se počítá mezi svátosti (42)
Manželství, pokud je zařízeno k plození potomstva, jež bylo nutné též dokud nebylo hříchu, bylo ustanoveno před hříchem. Pokud však poskytuje lék proti ráně hříchu, bylo ustanoveno po hříchu
Manželství, pokud se uzavírá ve víře Kristově uděluje milost pomáhající ke konání toho, co se vyžaduje v manželství
V ráji bylo manželství. Ale nebylo tam manželské spojení (42)
Manželstvím jsou zařízeni někteří k plození a vychovávání potomků a domácímu životu. Je jisté, že manželství je nějaké spojení (44)
Dle Hugona „manželství je zákonitý souhlas o spojení dvou vhodných osob“ (44)
První příčinou svátosti je božská moc (45)
Souhlas působící manželství se musí vyjádřit slovy. Vyjádření slovy u manželství je jako vnější obmytí u křtu
Když někdo vyjadřuje svůj souhlas slovy do budoucna…nepůsobí manželství
Kdyby někdo přijal vnější obmytí bez úmyslu přijmout svátost, nebyl by pokřtěn a vyjádření slov bez vnitřního souhlasu nepůsobí manželství
Zakazují se tajná manželství pro nebezpečí, jež obyčejně odtud vzcházejí (45)
Je z božského práva plnit dovolenou přísahu, ne však nedovolenou (46)
Přísaha něco působí, nečiní nový závazek, nýbrž učiněný potvrzuje (k manželství)
Církev soudí, že tělesné splynutí, následující zásnuby, působí manželství, leč se jeví nějaká výrazná znamení lsti nebo podvodu (46)
K manželství nestačí jakákoli dobrovolnost, nýbrž dobrovolnost úplná
Jestliže je překážka ze strany jednoho, nebude manželství ze strany druhého
Přiložená podmínka je buď o přítomnosti nebo o budoucnosti…manželství obstojí, obstojí-li podmínka a neobstojí-li, neobstojí. Ale, jestliže je proti dobrům manželství, nepovstává manželství, jak také bylo řečeno o zásnubách. Je-li však podmínka o budoucnu, buď je nezbytná, jako východ slunce zítra, a tehdy je manželství, nebo nahodilá, jako poskytnutí peněz nebo schválení rodičů…nepůsobí manželství
Otec nemůže nutit syna k manželství nařízením, poněvadž je svobodného stavu, ale může jej vést z rozumové příčiny (47)
Souhlasit s manželstvím je souhlasit zahaleně s tělesným splynutím (48)
Kdo opomíjí úmysl hřeší, jako když ve křtu nezamýšlí zdraví duše, co zamýšlí Církev. A podobně, kdo zamýšlí uzavřít manželství, ačkoli manželství neřídí k tomu cíli, jak zamýšlí Církev. Nicméně uzavírá pravé manželství (48)
Ze spojení muže a ženy však povstává porucha rozumu: jak proto, že prudkost potěšení pohltí úplně rozum, takže nemůže něco jiného při něm rozumět, jak praví Aristoteles v III. Etic, tak také pro soužení těla, jež musejí takoví snášet pro časné starosti, jak je patrné z I Kor 7,28. A proto volba takového spojení nemůže být spořádaná, leč nahrazením něčeho, z nichž je řečené spojení počestné: a to jsou dobra, jež omlouvají manželství a činí je počestným (49)
Manželství je úkol přírody a svátost Církve…potomstvo dobrem manželství…má nějakou dobrotu, pokud je svátost
Sňatek, podle Augustina, je dobro smrtelníků (49)
Víra a potomstvo…Jiným způsobem dobrotou svátosti…řečená dobra dostatečně omlouvají úkon manželství
Manželský úkon, jímž někdo poznává tělesně druhého, je z rodu dobrý. Tedy nemůže být špatný, leč když se děje ze špatného úmyslu…i bez dober manželství může být omluven
A proto pouze dvěma způsoby se manželé scházejí bez veškerého hříchu, totiž kvůli plození potomstva a dání povinného: jinak je tam vždy hřích, alespoň všední
…hledá-li se potěšení mimo počestnost manželství, že totiž někdo v manželce nevidí manželku, nýbrž pouze ženskou, připraven totéž činit s ní, kdyby nebyla manželkou, je smrtelný hřích. A proto takový se nazývá přežhavený milovník manželky, protože totiž ona žhavost jde za dobra manželství.
…tehdy muž hledá u manželky nevěstčí rozkoše, když nic jiného v ní nevidí, než co by viděl v nevěstce (49)
Omyl má z přirozeného práva, že zmaří manželství (51)
Omyl, který překáží manželství, musí být v něčem z toho, co je nezbytné k manželství (51)
Všichni učí, že slavný slib je překážkou uzavření manželství a ruší již uzavřené (53)
U Řeků a jiných východních překáží svaté svěcení uzavření manželství, ne však užívání manželství dříve uzavřeného, ačkoli nemohou znovu manželství uzavřít. Ale v západní Církvi překáží manželství i užívání manželství (53)
Podle zákonů přírody a ustanovení Církve více stupňů pokrevenství vylučuje manželství
Podle různých dob shledávají se různé stupně pokrevenství, překážející manželství. Na počátku lidského pokolení totiž pouze otec a matka byli odmítáni od manželství…zákonem Mojžíšovým…všechny ty osoby byly vyňaty, jež obvykle v jedné rodině bydlí…v NZ, jenž je zákon ducha a lásky, více stupňů pokrevenství bylo zakázáno…až k sedmému stupni…vhodně až po čtvrtém stupni lze opakovat tělesné spojení (54)
Každá soulož mimo dovolené manželství je smrtelný hřích, jemuž Církev se snaží všemi způsoby zabránit, náleží jí odloučit ty, mezi nimiž nemůže být pravé manželství, a především pokrevní a příbuzné
Manželství je žalováno, když pro neznalost překážky se považuje za zákonné, co je nezákonné
Má se postupovat přes svědky, jako při jiných žalobách (rozloučení manželství pokrevních a příbuzných) (55)
Je trojí duchovní příbuzenství… duchovní otcovství… spoluotcovství… duchovní bratrství… A kterékoli z těchto překáží uzavření manželství a ruší uzavřené (56)
Synovství přivlastněné je jakési napodobení synovství přirozeného (57)
Přivlastněný syn žije v domě přivlastněného otce jako přirozený syn, proto bylo lidskými zákony zakázáno uzavírat mezi takovými manželství (SZ), a takový zákaz byl od Církve schválen
Zákonné sourozenectví překáží manželství pro spolubydlení, není nevhodné (manželství), jestliže řečené pouto nezůstane (57)
Kdo nemůže dát tělesné povinné…tato překážka se nazývá neschopnost soulože…zda překážka je ustavičná nebo ne…soudem Církve se rozváže (58)
Nemohoucnost soulože z očarování je buď ustavičná, a tu ruší manželství, anebo není ustavičná, a tu neruší
Šílení buď předchází manželství nebo následuje. Jestliže následuje, žádným způsobem je neruší. Jestli však předchází, tu buď má šílenec jasná období nebo ne. Má-li, tu, ačkoli není bezpečné, aby uzavíral manželství, protože nedovede vychovávat děti; když je v jasném období přece uzavře, je manželství platné. Nemá-li však…nebude pravé manželství
Nepřípustná víra, předcházející manželství, překáží jeho uzavření (59)
Mezi nevěřícími je sice manželství, ale ne dokonalé poslední dokonalostí (milostí), jaké je mezi věřícími
Víra toho, kdo je v manželství, nerozvazuje manželství, nýbrž zdokonaluje… obrácený věřící může zůstat s nevěřící stranou v naději obrácení, nevidí-li zatvrzelost v nevěře. A dobře činí, ačkoli není vázán. A o tom je rada apoštolova I Kor 7,14
Kdo umírá prvnímu životu, není vázán závazky v prvním životě…není vázán s ní bydlet (po svém křtu s manželkou)
Chce-li nevěřící společně žít bez pohany Tvůrce, to je bez svádění k nevěře, může věřící svobodně odejít, ale po odchodu se nesmí oženit s druhou. Nechce-li však nevěřící společně žít bez pohany Tvůrce, rouhá se a nechce o Kristu slyšet a snaží se ho přetahovat k nevěře, může se věřící muž po odchodu spojit s jinou
Co do pouta…nemůže být manželství rozvázáno ani nevěrou ani cizoložstvím (59)
V žádném případě není dovoleno zabít manželku vlastní mocí
Zabití manželky překáží manželství ze strany Církve (60)
Dokonaným manželstvím se tělo muže již stalo ženiným, nemůže je bez jejího souhlasu obětovat Bohu slibem zdrženlivosti (61)
Před tělesným spojením je mezi manžely pouze duchovní pouto…vstup do řehole rozvazuje pouto, jež je před tělesným spojením, protože řehole je jakási duchovní smrt (61)
Po duchovní smrti muže vstupem do řehole může se vdát za koho chce (osoba jíž se to týká) (61)
Smilstvo je přímo proti dobru manželství, protože se jím odstraňuje jistota potomstva a ruší víra a nezachovává se význam, když jeden manžel mnohým rozděluje své tělo (62)
Jestliže žena lituje hříchu, muž není vázán ji propustit. Jestliže však nelituje, je vázán, aby se nezdál souhlasit s jejím hříchem
Rozvod nelze provést, leč soudem Církve
V záležitosti rozvodu muži i ženě se přisuzuje stejné, takže totéž je dovoleno i nedovoleno jednomu co druhému
Cizoložství neruší pravé manželství…není dovoleno jednomu za života druhého přejít k jinému spojení
Rozsudek Církve konající rozvod nenutí k rozvodu, nýbrž dává dovolení, a proto bez odvolání předchozího rozsudku může nastat smíření (62)
Manželské pouto trvá pouze do smrti…nejen druhý, ale i třetí, a tak dále, je dovolen (63)
Také druhé manželství je svátost jako první (63)
Muž a žena…rovni v dávání a žádání povinného
Nemůže jeden bez souhlasu druhého slibovat zdrženlivost a slíbí-li hřeší
Ve dnech, v nichž je třeba především se oddat duchovním věcem, není dovoleno žádat povinné
Nehřeší smrtelně manželka, ani muž, když ve sváteční den žádá povinné (64)
Je vázán jeden druhému dát povinné v kterémkoli čase v kterékoli hodině
Při sňatcích bývají projevy navázané veselosti. A proto se zakázalo slavit sňatky v oněch dobách, v nichž se mají lidé hlavně povznášet k duchovním věcem…od adventu až do Zjevení…od Devítníku až do Oktávy velikonoční…od tří dnů před Nanebevstoupením až do Oktávy Letnic (64)
Mnohost manželek je nějak proti zákonu přírody a nějak není (65)
V jedné Dekretále o Rozvodech se praví, že nikdy nebylo dovoleno mít více manželek bez prominutí, učiněného božským vnuknutím
Přistoupit k ženě bez spojení manželstvím, jež se nazývá souložnice, je proti zákonu přírody
Jednoduché smilstvo ze své povahy je smrtelný hřích
Mít souložnici je proti zákonu přírody, jak bylo řečeno, v žádném čase nebylo dovoleno o sobě ani také z prominutí (65)
Svátost manželství naznačuje spojení Krista s Církví, jež je jednoho s jednou. A proto se vyžaduje k dokonalému naznačování svátosti, aby muž byl pouze jedné manželky muž a manželka byla pouze jednoho muže manželkou (66)
Nerozlučnost manželství je ze zákona přírody (67)
Příčina dovolení propustit manželku bylo k zamezení vraždy manželky, jak svatí obecně učí. Nejbližší však příčina zavraždění člověka je nenávist
Příčiny zapuzení se nepsaly na lístek podrobně, nýbrž všeobecně (67)
Některé děti jsou nemanželské (68)
Nemanželské dítě propadá dvojí škodě: jedné, protože není připuštěn k zákonitým úkonům jako k úřadům a hodnostem, jež vyžadují nějaké vynikání. Jiné škodě propadá, že nenastupuje v otcovské dědictví
Nemanželské dítě může být prohlášeno za manželské (sv.Tomáš A., Summa teologická, Doplněk 68)
Někteří zprostředkovávají a chrání duchovní život službou, která je čistě duchovní: toto je úkol svátosti kněžství. Jiní to dělají s ohledem na tělesný i duchovní život zároveň: a to se děje svátostí manželství, v které se muž a žena spojují, aby rodili děti a vychovávali je k Boží úctě (sv. Tomáš A.,Summa contra gentiles IV)

II. vatikánský koncil použil starobylého výrazu a nazval rodinu „rodinná církev“ (ecclesia domestica)

Zápas křesťanství s pohanstvím o jedinost, nerozlučnost a čistotu manželského svazku byl nejdelší a nejtěžší. Právě české země jsou toho výmluvným příkladem. Církev však nic neslevila z tohoto základu spořádaného života soukromého i společenského (B. Zlámal, Příručka českých církevních dějin, doba románská)

Hle, jsou darem Páně synové, jeho vzácnou odměnou plod lůna (žalm 126,4)
Manželka tvá jako vinná réva ponese v tvém domě ovoce, děti tvé jak letorosty oliv stůl ti budou kruhem ovíjet. Takto bude požehnáno muži, který Pána v pravé bázni ctí (žalm 127,3-4)