Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha Svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha Svatého (Skutky apoštolů 8,14-17)
Po křtu následuje poznamenání Duchem, jak jste dnes slyšeli ve čtení. Po křestním prameni zbývá utvrzení ve víře (sv. Ambrož, O svátostech)
Dosud se děje, že pokřtění přichází k představeným Církve, aby skrze modlitbu a vkládání rokou Ducha Svatého přijali (sv. Cyprián, dopis 73)
K tomu, o čem jste od nás žádali poučení, totiž, zda je větší svátost vkládání rukou biskupů nebo křest, vězte, že obojí je veliká svátost (papež Melchiades biskupům Španělska)
Potom ten, jenž pomazán a biřmován byl, bývá od biskupa rukou zlehka do tváře udeřen, aby si pamatoval, že jako statečný bojovník musí s nezlomným duchem pro Kristovo jméno snášet jakékoli protivenství (katechismus tridentský)
Co působí biřmování? Biřmování působí toto: 1. rozmnožuje v duši biřmovance milost posvěcující a naplňuje ji zvlášť sedmi dary Ducha Svatého; 2. dává mu nárok na zvláštní milosti, aby byl posilňován ve víře, podle ní žil, ji šířil, statečně vyznával a proti nepřátelům spásy zmužile bojoval; 3. vtiskuje duši nezrušitelné znamení bojovníka Kristova (katechismus kardinál Tomášek)
Všichni ať bez váhání pospíchají, aby se znovu zrodili Bohu a pak poznamenáni byli od biskupa, to jest, aby přijali sedmerou milost Ducha Svatého. Dokonalým křesťanem nikdy nemůže být ten, kdo nebyl nevyhnutelností přinucen, ale svou vinou a vůli tuto svátost opominul. Tak jsme to přijali od svatého Petra a z rozkazu Páně učili i ostatní apoštolé (sv. Klement, ep. 4)
Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, nýbrž Ducha moci, lásky a rozvážnosti (apoštol Pavel II Tim. 1, 7-8)
Neobdrželi jsme ve vodě Ducha Svatého, nýbrž ve vodě jsme byli očištěni a připraveni pro Ducha Svatého (Tertulián, De bapt. 6)
Křižmo je vhodnou látkou této svátosti (biřmování) (sv. Tomáš A., Summa teologická III,72)
Řečený tvar je vhodný… Ve jménu Otce… biřmuji tě křižmem spasení… Poznamenávám tě znamením kříže
Ve svátosti biřmování se vtiskuje charakter
Teprve až byl někdo pokřtěn, může přijmout svátost biřmování
Seslání či dání Ducha Svatého je pouze s milostí milým činící. Z čeho je zjevné, že se uděluje v této svátosti
Duše, které přísluší duchovní zrození i duchovní dokonalost věku je nesmrtelná…proto se má udělovat všem tato svátost
V této svátosti dostává člověk Ducha Svatého na sílu v duchovním boji, aby statečně vyznával víru Kristovu i mezi protivníky víry… je biřmovanec mazán na čele křižmem, aby zjevně ukazoval, že je křesťanem
Ten, kdo přistupuje k této svátosti, je podpírán, jako dosud duchovně slabý a dítě
Obřady, které zachovává Církev v této a v jiných svátostech jsou vhodné (sv. Tomáš A., Summa teologická III, 72)
Nutno, abys oblékl nového člověka a zcela se jím stal (Ef 4,24) (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,49)
Přemůžeš-li dokonale sám sebe, to ostatní si již snáze podmaníš. Dokonalé vítězství je zvítězit nad sebou samým (blahosl. Tomáš K., NK III,53)
Sešli své světlo a svou věrnost: ať mě vedou až na tvou svatou horu, do tvých stanů (žalm 42,3)