Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen (evangelium sv. Marka 16,16)
Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkříšil z mrtvých (apoštol Pavel, list Kolosanům 2,12)
Při křtu dítěte rodiče slibují jeho křesťanskou výchovu (obřad křtu)
Křtěnci jsou přiváděni jeden po druhém. Jsou-li muži, přicházejí se svými kmotry. Jsou-li ženy se svými kmotrami. Biskup se potom ptá blízkých, kteří znají křtěnce, zda vede dobrý život, zda má v úctě rodiče, není-li opilec, lhář nebo lehkomyslný. Vyptává se i na jednotlivé větší chyby. A když vyšetřil, že křtěnec takové chyby nemá, v přítomnosti svědků poznamená vlastnoručně jeho jméno. Pakli byl shledán něčím vinen, káže mu odejít se slovy: „Nechť se polepší, a až se polepší, ať přistoupí ke křtitelnici.“ (poutnice Egerie, O pouti do Jeruzaléma)
A tak ti, kteří byli obřezáni ve svém srdci, žijí a jsou znovu obřezáváni v pravém Jordánu, a tím je křest na odpuštění hříchů (Afraat, homilie o obřízce)

To je spravedlnost, abys napřed sám začal, čeho vykonání chceš od druhého a jiné povzbudil svým příkladem (sv. Ambrož)
Nikdo ať neodmítá lázeň milosti, když Kristus neodmítal lázeň pokání (sv. Ambrož)
Pán byl pokřtěn, nikoli pro své očištění, nýbrž očistil vody, aby obmyty tělem Krista, jež neznalo hřích, měly moc křtu (sv. Ambrož, k Luk evang.)
Vidíš vodu, vidíš dřevo, hledíš na holubici, a ještě pochybuješ o svátostném znamení?…Nevěř tedy jen svým tělesným očím: víc je vidět, co je neviditelné, protože to, co je vidět, je časné, ale to, co není vidět, je věčné. Víc je vidět to, co nelze postřehnout očima, co však lze vnímat duchem a srdcem…Zatímco onen Syřan ve Starém zákoně se ponořil sedmkrát, ty jsi byl pokřtěn ve jménu Trojice…V této víře jsi zemřel světu a vstal z mrtvých s Kristem, a když jsi zemřel hříchu, byl jsi vzkříšen k věčnému životu. Věř tedy, že tato voda není bez účinku…A nehleď na osobní zásluhy kněží, ale na jejich službu…Proto věřím, že když kněží vzývají Pána Ježíše svými modlitbami, on je přítomen, neboť sám řekl: Kde jsou dva nebo tři, tam jsem i já. Tím spíš dopřává svou přítomnost tam, kde je Církev a kde jsou svátosti…Sestoupil jsi tedy do vody. Vzpomeň si, cos odpověděl: že věříš v Otce, věříš v Syna, věříš v Ducha Svatého. Není tam, že věříš ve většího a menšího a posledního, ale s týmž důrazem prohlašuješ a se zavazuješ, že stejně věříš v Syna jako v Otce, a stejně věříš v Ducha jako věříš v Syna, jen s tou jedinou výjimkou: vyznáváš, že věříš, že na kříži trpěl pouze Pán Ježíš (sv. Ambrož, O svátostech )

Slovo se spojí s živlem a vznikne svátost – Accedit verbum ad elementum, et fit sacramentum (sv. Augustin o křtu, k Janovu evangeliu)
Řekneme-li katechumenovi: Věříš v Krista? Odpoví: Věřím, a poznamená se, nosí již kříž Kristův na čele a nestydí se za kříž Páně (k Janovu evang.)
Co již bylo dáno (křest), počíná účinkovat ke spáse tehdy, když ustoupila nechuť k pravému pokání (O křtu I)
Někdy utrpení nahradí křest, jak blažený Cyprián shledal vážný doklad v tom, co bylo řečeno lotru, jemuž bylo jako nepokřtěnému řečeno: „Dnes budeš se mnou v ráji“ . Když o tom znovu a znovu uvažuji, shledávám, že nejen utrpení pro jméno Kristovo může nahradit to, co chybělo ze křtu, nýbrž také víra a obrácení srdce, nelze-li přispět vykonáním tajemství křtu v úzkostech časových (O křtu)
Tehdy začíná křest platit ke spáse, když pravdivým vyznáním odstoupí klam, který srdci trvajícímu ve zlobě nebo svatokrádeži nedovolil dát odpuštění hříchů (O křtu)
Pevně drž a nikterak nepochybuj, že pokřtěným mimo Církev, nevrátí-li se k Církvi, dovršil křest záhubu (O víře Petrovi)
Od dětí se dechnutími a exorcismy má zahnat nepřátelská moc ďábla, který oklamal člověka (O vyznání)
Takovou moc má totiž tato svátost. Je to svátost nového života, který se začíná v tomto životě odpuštěním všech minulých hříchů a dovršuje se při vzkříšení z mrtvých. Byli jste tedy křestním ponořením do Kristovy smrti spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých, tak i vy musíte žít novým životem (Sermo 8)
Ať křtí Petr, tento je (Kristus), jenž křtí. Ať křtí Pavel, tento je, jenž křtí (sv. Augustin o Jan 1,33 tento je jenž křtí v Duchu Svatém)

Neboť křest má dvojí účel: má zbavit moci tělo ovládané hříchem, aby neplodilo ovoce smrti, a má dát život z Ducha, jehož plodem je posvěcení (sv. Basil V., O Duchu Sv.)
K dokonalému životu je tedy nutno následovat Krista a to nejen příklad jeho života, jeho mírnosti, pokory a trpělivosti, ale i jeho smrti…A jakým způsobem můžeme sestoupit jako Kristus mezi mrtvé? Tím, že Kristův pohřeb napodobíme křtem (sv. Basil V., O Duchu Sv.)

Věz, že démonova špatnost může trvat až ke spasitelné vodě, ve křtu však ztrácí veškerou špatnost (sv. Cyprián)
Když jsem ještě ležel jakoby v temné noci jevilo se mi krajně obtížné a namáhavé vykonat to, co mi Boží milosrdenství navrhovalo…Byl jsem spoután mnoha omyly minulého života a nevěřil jsem, že bych se mohl z něho vysvobodit, tak jsem se poddával neřestem a podporoval své špatné tužby…Ale pak s pomocí obrozující vody byla z mé duše smyta bída předcházejícího života; svrchované světlo zaplavilo mé srdce; druhé zrození mě přetvořilo ve zcela nového člověka. Obdivuhodným způsobem jsem se začal vymaňovat z každé pochybnosti…jasně jsem pochopil, že to, co dříve ve mně žilo v otroctví tělesných neřestí, bylo pozemské, a nyní naopak bylo božské a nebeské to, co nyní ve mně Duch Svatý zplodil (sv. Cyprián o svém křtu v 35 letech, Ad Donatum, 3-4).

Kdo není pokřtěn, není spasen krom mučedníků, kteří i bez křestní vody dostávají království (sv. Cyril J., katecheze)
Chystejte se tedy a buďte připraveni. Nejde o to, abyste si oblékli krásně bílá roucha, ale čisté svědomí a zbožnou duši (sv. Cyril J. katecheze 3)

Naši božští vůdcové (apoštolé) schválili přijímání dětí ke křtu (sv. Dionýsius, Církevní Hier.)

Náš Spasitel se podle těla stal skutečným Kristem, tj. Pomazaným, neboť je pravý král i pravý kněz: je opravdu obojí, a nikdo ať si nemyslí, že některá z těchto důstojností je u Spasitele menší (kněz Faustin, traktát O Trojici)

Papež Gelasius a Izidor: „často se dovoluje křtít křesťanským laikům, když naléhá nutnost“

Bůh vyžaduje od každého pokřtěného tři věci: pravou víru od jeho duše, pravdu od jeho jazyka a střídmost od jeho těla (mnich Gregórios)

Všechno, co se stalo v Kristu, nám dává pochopit, že po ponoření do vody na nás z výše sestupuje Duch Svatý a že se stáváme Božími dětmi, protože si nás hlas Otce osvojil (sv. Hilarius, PL 9)

O těch, kdo porušili pečeť křtu, říká Písmo, že jejich červ neumře, jejich oheň neuhasne a budou všem na očích (homilie II. století)
Proto ti, kdo se zrozením v koupeli života narodili svaté Církvi, znovuzrození jako čisté děti, v nevinnosti duše hlasitě jásají. Proto čistí otcové a cudné matky plodí skrze víru nesčetné mladé pokolení (homilie starobylá, PL 17)

Dědičný hřích, který byl způsoben bez souhlasu, odpouští se bez souhlasu mocí svátosti (papež Inocenc III o křtu dětí)

Křest je totiž pečetí věčného života (sv. Irenej, Demonstratio praed. ap.)
Tak se mají věřící chovat, aby Duch svatý, který jim byl dán od Něho (tj. od Krista?) při křtu, v nich stále bydlel a od příjemce má být pevně držen, čímž on kráčí v pravdě, svatosti, spravedlnosti a trpělivosti (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Je známo, že křest byl odevzdán jenom kněžím (Izidor S., O úřadech)

Bez této krásné, nedocenitelné ctnosti pokory, tak jako bez křtu, nedojdete do nebe (sv. Jan Vianney, kázání)
Pán Ježíš, jak se zdá, ani nerozlišovat mezi křtem, pokáním a ctností pokory (sv. Jan Vianney, kázání)
Kdo si zachoval křestní nevinnost, je jako dítě, které nikdy nebylo neposlušné vůči svému otci (sv. Jan Vianney, kázání)

Nikdy by nemohly křestní vody očistit hříchy věřících, kdyby nebyly posvěceny dotykem těla Páně (Jan Z.)
Jak je psáno, když Kristus zemřel a byl ještě na kříži, přistoupil voják, probodl kopím bok a vytekla voda a krev. První byla symbolem křtu, druhá svatých tajemství (Eucharistie) (sv. Jan Z., katecheze 3)

Toto obmytí se nazývá osvícení, protože ti, kdo jsou vyučováni (katechismu), jsou v mysli osvíceni (sv. Justin, Apologiae I)

Nejprve učí všechny národy, potom poučené křtí vodou. Není přece možné, aby tělo přijalo svátost křtu dříve než by duše přijala pravdu víry (sv. Jeroným, k Mat 28,19)

Uvědom si, křesťane, svou důstojnost. Stal ses spoluúčastným na božské přirozenosti, nevracej se tedy hanebným chováním do starého ponížení. Nezapomínej, jaké hlavy a jakého těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnot a přenesen do světla a království Božího (sv. Lev V., Sermo 1 k Narození Páně)
Svátostí křtu ses stal chrámem Ducha Svatého. Nedopusť, aby tak vznešený host pro tvé špatné skutky od tebe odešel a aby tě ďábel znovu uvrhl do svého otroctví, neboť výkupným za tebe je Kristova krev (sv. Lev V., Sermo 1 k Narození Páně)

Křest má totiž moc darovat život v milosti silou slavné a drahocenné Kristovy krve (sv. Kateřina S., Dialog XVI.)
Zjevil jsem vám také křest krve, a to dvěma způsoby: jeden platí pro ty, kdo jsou pokřtěni svou krví, kterou pro mě prolili, protože jejich krev má moc krve mé, jestliže tito lidé nemohou přijmout křest vodou. Druhý způsob platí pro ty, kdo jsou pokřtěni ohněm, protože láskou touží po křtu, a nemohou ho obdržet: ale ani křest ohněm není bez krve, protože krev je prosycena a uhnětena ohněm božské lásky, neboť z lásky byla prolita (sv. Kateřina S., Dialog 75)

A každému z vás byla položena otázka, zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Složili jste spasitelné vyznání víry a třikrát jste byli ponořeni do vody a opět jste se vynořili. Tím jste obrazně a symbolicky naznačili Kristův třídenní pobyt v hrobě (katecheze jeruzalémská)
My však velmi dobře víme, že tak jako slouží křest k odpuštění hříchů a zjednává nám dar Ducha Svatého, je také obrazem a vyjádřením Kristova utrpení (katecheze jeruzalémská)

Už na počátku, když se tvůj Duch vznášel nad vodami, vložil jsi, Bože, do vody život a požehnání…A když jsi v přívalech potopy zničil hřích, stala se voda znamením nové spravedlnosti a nového života…Když jsi převáděl svůj lid z egyptského otroctví Rudým mořem, myslel jsi na ty, kdo budou pokřtěni (liturgie římská, svěcení vody)
Bože, jenž svou Církev stále množíš povoláním pohanů, uděl milostivě, abys ty, které vodou křestní umýváš, ustavičnou záštitou chránil. Skrze… (liturgie římská, modlitba po 6. čtení na Bílou sobotu)

Katechizování křtěnců mají konat kněží každého kostela (papež Mikuláš )
Sdělujete, že ve vaší vlasti (Bulharsko) byli mnozí pokřtěni od nějakého, nevíte zda křesťana nebo pohana. Tito, byli-li pokřtěni ve jménu Trojice, nemají být znovu křtěni (papež Mikuláš )

Tak tedy prostřeme Kristu na cestu sebe samé… oděni jeho milostí neboli jím samým – neboť všichni pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista – my sami se prostřeme jako roucha a položme se mu k nohám (sv. Ondřej K., Oratio 9)

Nikdo totiž nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus. Takže blaze těm, kdo zbudovali své bohulibé a svaté stavby na tomto výtečném základě! Avšak v této chrámové budově musí být také oltář. A já si myslím, že každý z vás, živých kamenů, je k tomu způsobilý (Origenes, homilie 9)

Sv. Otýlii (Dcera světla) otec odmítl, protože se narodila slepá. Při udělení svatého křtu nabyla zrak. Stala se abatyší se smyslem pro duchovní vidění věcí podle křtu: “Slepý je jenom ten, kdo nemá oko víry.”

Jestliže ti, kdo prý přebývají v místech blízko Lásky tvé, vyznávají, že byli pokřtěni jen ve jménu Páně, bez jakýchkoli rozpaků pochybnosti je pokřtíš ve jménu svaté Trojice, když přijdou k víře katolické (papež Pelagius)
Evangelijní příkaz daný samým Pánem Bohem a Spasitelem Ježíšem Kristem nás vyzývá, udělovat každému svatý křest ve jménu Trojice a též trojím ponořením (papež Pelagius biskupu Gaudentiovi)

Opravdu každý, kdo se chce v Kristově stánku, kterým je Církev, obětovat Bohu, musí si po omytí v koupeli svatého křtu také obléci pestrý šat ctností, neboť je psáno: Tvoji kněží ať si obléknou spravedlnost…Tak zajisté, když jsme se očistili od poskvrny starého hříchu a skvíme se jasem nového života, opravdu důstojně slavíme velikonoční slavnost a pravdivě následujeme příklad mučedníků (sv. Petr Damiani, Sermo 3)

Ale slyšme již, k čemu nás vybízí apoštol: Vybízím vás, říká, přinášejte sami sebe v oběť. Tímto požadavkem povznesl apoštol všechny lidi ke kněžské důstojnosti: Přinášejte sami sebe v oběť živou…Buď tedy, člověče, vskutku Boží obětí i Božím obětníkem. Nepromarni to, co ti dala a svěřila božská moc (sv. Petr Ch., Sermo 108)

Od každého člověka, který přijal svatý křest, Bůh vyžaduje tyto ctnosti: pravou víru z celé duše a ze všech sil, zdrženlivost jazyka a čistotu těla (sv. Řehoř Naz.)
Křtem sestupme do hrobu společně s Kristem, abychom mohli také spolu s ním vstát z mrtvých. Sestupme s ním, abychom mohli spolu s ním vystoupit. Vystupme s ním, abychom s ním mohli být v něm oslaveni (sv. Řehoř Naz., Orationes 40)
Křest je nejkrásnějším a nejvelkolepějším z Božích darů…Nazýváme ho darem, milostí, pomazáním, osvícením, šatem neporušitelnosti, koupelí obnovy, pečetí a vším, co je nejcennější. Dar, protože je dán těm, kteří nic nepřinášejí; milost, protože je udělován i viníkům; křest, protože hřích je pohřben do vody; pomazání, protože je svatý a královský (takoví jsou ti, kdo jsou pomazáni); osvícení, protože je oslnivým světlem; šat, protože zakrývá naši hanbu; koupel, protože nás omývá; pečeť, protože nás chrání a je znamením Boží svrchovanosti (sv. Řehoř Naz., Orationes 40)

Když tedy z dobroty našeho Pána s ním sdílíme to největší a nejbožštější jméno, první mezi všemi jmény, takže jsme ozdobeni jménem Kristovým a nazýváme se křesťané, je třeba, aby všechna označení, která toto jméno vysvětlují, se promítala také na nás, abychom jméno křesťanů nenosili neprávem, ale prokazovali je také životem…Jednání, řeč a smýšlení – to je trojí, v čem se osvědčuje křesťanskost života (sv. Řehoř z Nyssy, O křesťanské dokonalosti)
Co má tedy dělat ten, jemuž se dostalo cti nosit slavné Kristovo jméno? Co jiného než ustavičně zpytovat své myšlenky, slova a činy, zda všechny směřují ke Kristu, anebo zda se od něho spíše vzdalují? (sv. Řehoř z Nyssy, O křesťanské dokonalosti)

Co u nás vykonává křestní voda, to činila ve SZ pro děti pouhá víra (sv. Řehoř V., Moralia)
Nikterak nelze kárat trojí nebo jedno ponoření dítěte při křtu, protože ve trojím ponoření lze naznačovat Trojici osob a jedním ponořením jednotnost Božství (sv. Řehoř V. biskupu Leandrovi)
Kněží když skrze milost exorcismu vkládají na věřící ruce, co jiného činí, než že zapuzují démony? (Řehoř V., k Ezechielovi)
K Mk 16,16: “Kdo uvěří a dá se pokřtít bude spasen” sv. Řehoř V.: “Snad si každý z nás při slyšení těchto slov řekne: “Já jsem víru přijal, a proto budu spasen.” Je to pravda, ale jen v tom případě, když tu víru udržuje konáním dobrých skutků. Správně věří totiž ten, kdo svou víru nepopírá tím, co dělá”

Petr jim odpověděl: »Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha Svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.«Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: »Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!« Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí (Skutky apoštolů 2,38-41)

Nezaváděj se žádná novota, ale držme se toho, co jsme od předků přejali (sv. Štěpán, papež o křtu, I. Vondruška Životopisy sv.)

Je určeno zákonem, že nikomu nenáleží spása bez křtu (Tertulián k Jan 3,5)

Musí se říci, že největší vážnost má zvyk Církve, jíž se vždy ve všem má následovat. Neboť i samo učení katolických učenců má autoritu od Církve. Proto je třeba více se držet autority Církve než autority Augustina, Jeronýma nebo jiného teologa. Zvyk Církve však nikdy neměl, že se křtily děti Židů proti vůli rodičů (Summa teologická II-II,10)
Při křtu Kristově ukázáno to, co patří k účinnosti našeho křtu…hlavní síla, ze které má křest účinnost je síla nebeská. A proto se po Kristově křtu otevřelo nebe…Za druhé dodává účinnosti křtu víra Církve a toho, kdo je křtěn. Proto také křtěnci vyznávají víru a křest se nazývá „svátost víry“. Vírou pak spatřujeme nebeské věci, jež převyšují smysly a rozum lidský…Kristovým křtem je nám zvláště otevřen vchod do království nebeského…Po křtu je člověku nutná ustavičná modlitba, aby vešel do nebe. Neboť ač jsou křtem odpuštěny hříchy, zůstává přece pozůstatek hříchu a napadá nás uvnitř. Svět a démoni napadají zvenku. A proto se významně čte Lk 3,21: „po Ježíšově křtu a při modlitbě se otevřela nebesa“, věřícím je nutná modlitba po křtu. Nebo aby se dalo srozumění, že právě to, že se křtem otvírá nebe věřícím, je z moci modlitby Krista
Křest se uděluje lidem v tomto životě, v němž se může člověk přeměnit z viny v milost. Ale sestoupení Kristovo do pekel bylo poskytnuto duším po tomto životě, kdy nejsou schopny řečené přeměny. A proto křtem jsou děti vysvobozovány od prvotního hříchu a od pekla, ne však Kristovým sestoupením do pekel (III,52)
Lze konat křest v každé vodě, jakkoli přeměněné, když není zrušen druh vody (III,66)
Vhodný křestní tvar je: Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého
Ponoření není nutné ke křtu
Obecně se zachovává trojí ponoření při křtu
Křest nelze opakovat
Ve svátosti křtu se koná něco, co je nutné ke svátosti a něco, co patří k jakési slavnostnosti svátosti. Modlitbami, žehnáním a jiným podobným se zadržuje moc démona, aby nepřekážela svátostnému účinku
Nenáleží jáhnovi jako z vlastního úřadu udílet svátost křtu, nýbrž účastnit se udělování této svátosti i jiných a přisluhovat vyšším (III,67)
Jako přísluší knězi posvěcovat Eucharistii, k čemuž je kněžství hlavně určeno, tak patří k vlastnímu úřadu kněžskému křtít
Každý je zavázán plnit úkol, který přijímá (kmotři) (III,67)
Všichni jsou povinni přijmout křest, bez něhož nemohou lidé být spaseni (III,68)
Ti, kterým chybí křest nemohou dosáhnout spásy, protože ani svátostně ani duchovně nejsou přivtěleni Kristu, skrze něhož jediného je spása
Mají-li být křtěny děti, nemá se odkládat křest. A to nejprve, protože u nich se nečeká na lepší poučení nebo také úplnější obrácení. Za druhé pro nebezpečí smrti…Dospělým však lze pomoci pouhou touhou po křtu…A proto se nemá udělovat dospělým svátost křtu hned, když se obrátí, nýbrž se má oddálit až do určité doby…I Jan 4: „Nevěřte každému duchu, nýbrž zkoumejte duchy, jsou-li z Boha“. To zkoumání se koná u přistupujících ke křtu, když se po nějakou dobu zkouší jejich víra a mravy
Pro vinu a skvrnu předchozí…má být hříšníkům udělována svátost křtu…Jiným způsobem může být někdo hříšníkem co do vůle hřešit a rozhodnutí setrvat v hříchu. A tak nemá být udílena svátost křtu hříšníkům
Nemá se ukládat žádné zadostiučinění za žádné hříchy tomu, kdo je křtěn. To by znamenalo činit bezpráví utrpení a smrti Kristově, jakoby nebylo dostatečné na úplné zadostiučinění za hříchy křtěných
Je dvojí vyznání hříchů. A to jedno vnitřní, které se koná Bohu. A takové vyznání hříchů se vyžaduje před křtem…vnější vyznání hříchů, které se koná knězi…se nevyžaduje před křtem
Ze strany křtěného se vyžaduje vůle čili úmysl přijmout svátost
Dvě věci se vyžadují nutně u křtu. Jedním způsobem to, bez čeho nelze mít milost, která je posledním účinkem svátostí. A tím způsobem se vyžaduje ke křtu nutně pravá víra
Přijme-li pak někdo křest mimo Církev bez pravé víry, nepřijímá jej ke svému spasení
Nutné křtít děti, aby, jako narozením skrze Adama upadly do zavržení, tak skrze Krista znovuzrozením dosáhly spásy. Bylo také vhodné křtít děti, aby živeny od mládí v tom, co je křesťanský život, pevněji v něm setrvaly
Není zvykem Církve, aby byly děti nevěřících křtěny proti vůli rodičů (III,68)
Křtem se odstraní veškerý hřích (III,69)
Ten, jenž je pokřtěn, je osvobozen od všech provinění trestu za hříchy, tak jako by sám zadostiučinil za všechny své hříchy
Křest má moc odstraňovat tresty přítomného života, avšak neodstraňuje je v přítomném životě, nýbrž budou jeho mocí odstraněny u spravedlivých ve zmrtvýchvstání…křesťan dosahuje ve křtu milosti co do duše, ale má trpné tělo, aby mohl v něm trpět pro Krista
Křtem se dosahuje milosti a ctností
Pokřtění jsou osvíceni od Krista v poznání pravdy a zúrodněni od něho plodností dobrých skutků skrze vlití milosti
Děti jako dospělí se stávají ve křtu údy Kristovými, proto je nutné, aby dostávaly od hlavy vliv milosti a ctnosti
Účinkem křtu je otevření brány království nebeského
Děti se mají ke křtu stejně, neboť nejsou křtěny ve vlastní víře, nýbrž ve víře Církve a dosahují ve křtu stejného účinku. Dospělí však, protože přistupují ke křtu s vlastní vírou nemají stejný přístup, někteří totiž přistupují ke křtu s větší zbožností, někteří s menší. A proto někteří přijímají více z nové milostí, někteří méně, jako od téhož ohně přijímá více tepla, kdo se k němu více přiblíží
Někdo je ten, kdo klame tak, že jeho vůle odporuje buď křtu nebo jeho účinku. Podle Augustina klame někdo čtverým způsobem: ten, kdo nevěří, ačkoli křest je svátost víry…pohrdá svátostí…jinak koná křest a nezachovává obřad Církve…přistupuje nenábožně. Z toho je jasné, že klam překáží účinku křtu (III,69)
Křest je svátost víry…Řím 10,14: „Jak uvěří, o kom neslyšeli? Jak však uslyší bez kazatele?“ A proto katechismus předchází vhodně křtu (III,71)
Kdokoli zamýšlí konat moudře nějaké dílo, nejprve odstraní překážky svého díla, proto Jerem. 4: „Zorejte si novinu a nesejte do trní“. Ďábel však je nepřítel lidské spásy, jež se získává křtem a má jakousi moc nad člověkem pro prvotní nebo také skutkový hřích. Proto se vhodně před křtem vymítají démoni skrze exorcismy, aby nepřekáželi lidské spáse. Toto vymítání démonů znamená dechnutí. Požehnání pak s vkládáním rukou zavírá vypuzenému cestu, aby se nemohl vrátit. Sůl pak vložená do úst a navlhčení nosu a uší slinou znamená při uších přijetí nauky víry, při nosu schválení a při ústech vyznávání. Pomazání olejem znamená schopnost člověka k boji proti démonům. (sv. Tomáš A., Summa teologická III,71)

Nikdy ode mne nic nežádej, co by ti bylo milé a k tvému pohodlí, nýbrž o to pros, co mně je příjemné a mně ke cti. Usuzuješ-li rozumně, musíš tomu, co já ustanovím dát přednost před svou touhou a před vším, po čem bažíš a podle toho se také řídit (blahosl. Tomáš K., Následování Krista III,49)

Hlas Páně nad vodami, Pán nad veškerým vodstvem. Hlas Páně s velkou mocí, hlas Páně majestátný (žalm 28,3-4)