Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je Církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství (Kol 1,17-18)
Hlavou je Kristus, jehož zastupuje v Církvi Nejvyšší velekněz. A proto rozkolnými se nazývají ti, kteří odmítají poddanost Nejvyššímu veleknězi, a kteří zavrhují společenství s údy Církve jemu poddanými(sv. Tomáš A., Summa teologická II-II,39)
Hřích nevěry je ze svého rodu těžší než hřích rozkolu, ač se může přihodit, že některý rozkolný tíže hřeší než nějaký nevěřící (II-II,39)
Kristus je různým stupněm hlavou všech lidí. Prvotně a hlavně je hlavou těch, kteří jsou s ním v uskutečnění spojeni slávou. Za druhé, kteří jsou s ním v uskutečnění spojeni láskou. Za třetí těch, kteří jsou s ním spojeni vírou. Za čtvrté těch, kteří jsou s ním spojeni pouze možností, dosud neuvedenou v uskutečnění podle Božího předurčení. Za páté pak těch, kteří jsou s ním spojeni v možnosti, jež nikdy nebude uvedena v uskutečnění, jako lidé žijící na tomto světě, kteří nejsou předurčeni. Ti však, když odchází z tohoto světa, zcela přestávají být údy Krista, protože již ani možností nejsou spojeni s Kristem (III,8)
Hrdlo tvé jako věže z kosti slonové (Písní 7,4). Hrdlem je nazvaná Maria v duchovním smyslu jakožto cesta, po které z hlavy Ježíše Krista na nás, na věřící a údy jeho těla, totiž Církve svaté, životní síly tj. všechny dary Boží plynou, které nás v stavu milosti udržují. „Skrze nejblahoslavenější Pannu“ učí sv. Bernardin, „plynou z hlavy Ježíše Krista do mystického těla jeho všechny milosti života duchovního“ (Pro Fest. V. M.) (sv. Alfons L., O loretánských litaniích)

V Kristu máme všechno, Kristus je pro nás vším. Chceš-li vyléčit svou ránu, on je tvým lékařem. Spaluje-li tě horečka, on je občerstvujícím pramenem. Tíží-li tě pocit viny, on je tvým ospravedlněním. Potřebuješ-li pomoc, on je tvá síla. Bojíš-li se smrti, on je tvůj život. Prcháš-li před temnotou, on je tvé světlo. Potřebuješ-li pokrm, on je tvou stravou. Cokoli žádáš nebo potřebuješ v Něm najdeš (sv. Ambrož, In quod. serm.)
Není přece třeba pochybovat, že údy jsou spojeny s hlavou, především proto, že od počátku jsme předurčeni k adopci za Boží děti skrze Ježíše Krista (sv. Ambrož, k listu Ef)

David byl pomazán na krále. Tehdy býval pomazán jen král a kněz, to byly v té době dvě pomazané osoby. A ti dva byli předobrazy budoucího jediného krále a kněze, Krista, zastávajícího obojí úřad. Proto Christus (Pomazaný) je odvozeno od chrisma (pomazání). Nebyla však pomazána jen naše hlava, ale i my, jeho tělo…Proto se vztahuje pomazání na všechny křesťany, zatímco ve starozákonní době příslušelo jen dvěma osobám. Že jsme Kristovým tělem, vyplývá jasně z toho, že jsme všichni v něm pomazaní (christi) i Kristus, neboť celý Kristus je nějak hlavou i tělem (k žalmu 26)
Slušelo se totiž, aby se naše hlava obzvláštním zázrakem narodila z Panny, aby tím naznačila, že její údy se mají podle ducha rodit z panny Církve (O svaté nevinnosti)
On, On jemuž všechno je dáno od jeho Otce a kterého nezná nikdo, leč Otec a která jediný zná Otce, a komu by to On chtěl zjevit, neříká - učte se ode mne vytvářet svět nebo křísit mrtvé, ale: neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Ó, blahodárná nauko! (O svaté nevinnosti)
Chceš kráčet? Já jsem cesta. Nechceš zabloudit? Já jsem pravda. Bojíš se smrti? Já jsem život (sv. Augustin, k Janovu evangeliu)

Panna Maria je krkem naší hlavy (Krista), jímž jsou sdělovány všechny duchovní dary jeho mystickému tělu (sv. Bernardin S.)

Všechny chce (Kristus), všechny touží spasit, všechny chce učinit Božími syny a všechny volá k dokonalosti jednoho člověka (sv. Hippolyt, O Antikristu 3)

Proto všechno s Bohem je jeden Bůh. Syn Boží ovšem tvoří s Bohem jednotu ve své přirozenosti, Syn člověka je jedno s Bohem ve své osobě a jeho tělo je s ním jedno mysticky (blah. Izák, Sermo 42)

Prosím vás, uvažujte o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je vaše opravdová hlava a vy jste jeden z jeho údů. On je pro vás tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je vaše: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máte jich užívat, jako by byly vaše vlastní, k tomu, abyste sloužili Bohu, jej chválili, milovali a oslavovali. A vy zase jste pro něho tím, čím jsou údy pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všeho, co je ve vás, k službě a oslavě svého Otce (sv. Jan Eudes, O podivuhodném Srdci Ježíšově)

Nejmilejší, není pochyb o tom, že Syn Boží přijal lidskou přirozenost a spojil se s ní tak, že je jeden a tentýž Kristus nejen v onom člověku, který je prvorozený ze všeho stvoření, ale i ve všech svých svatých. A jako nelze oddělovat hlavu od údů, tak ani údy od hlavy (sv. Lev V., Sermo 12 De Passione)

Nebezpečně tedy bloudí ti, kdo se domnívají, že mohou uctívati Krista jako Hlavu Církve, i když nezachovávají věrnosti k Jeho Náměstku na zemi. Neboť tím, že odmítají tuto viditelnou Hlavu, a trhají viditelné pouto jednoty, až k nepoznatelnosti znetvořují mystické Tělo Vykupitelovo, takže ho nemohou viděti ani nalézti ti, kdo hledají přístav věčné spásy (Pius XII., Mystici Corporis Christi)