I řekl jí anděl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha! Hle, počneš v svém lůně a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn Davida, jeho otce, a bude kralovati nad potomstvem Jakubovým na věky; a jeho království bude bez konce.“ (evangelium sv. Lukáše 1,30-33)

Nejblahoslavenější Panna byla při početí Syna Božího takovým bohatstvím dokonalé lásky omilostněna, jakého pouhý tvor v tomto pozemském životě vůbec může pojmout (sv. Albert V., Super Miss.)
Podle slov Alberta V. nemohla se Maria úžeji spojit s Bohem, leč Bohem samým by se byla stala (sv. Alfons L., O loretánských litaniích)
„Od nejútlejšího mládí Maria byla plná Ducha Svatého a jako věkem, tak i milostí prospívala. Již tehdy se rozhodla milovat Boha celým srdcem, tak že ani skutkem ani slovem nikdy se mu neznelíbila. Proto pohrdala vším majetkem a co mohla rozdala chudým. V jídle byla tak střídmá, že jen nejnutnějšího pokrmu k zachování tělesného života si dopřála. Když z Písma sv. poznala, že Bůh se má z panny narodit, aby vykoupil svět, takovou láskou vzplanulo její srdce, že ničeho si nepřála a nemyslila, než na Boha a jen v Bohu radost nalézajíc, i zábavy s rodiči se vystříhala, aby jí nepřekáželi ustavičně myslet na Boha. A zvláště si přála dožít se příchodu Mesiáše, aby mohla posluhovat blažené panně, která měla dojít milosti a matkou jeho se stát“. Tolik z vidění sv. Brigity. Ano z lásky k tomuto Dítěti zrychlil Vykupitel svůj příchod na svět (O obětování P. Marie)
„Slovo tělem učiněno je“ (Jan 1,14). „Ó mocné fiat“ (staň se) volá sv. Tomáš z Villanovy, „ó účinné staň se, ó nade vše ctihodné staň se!“ Jiným staň se stvořil Bůh světlo, nebe, zemi, ale tímto „staň se“ Panny Marie stal se Bůh člověkem nám podobným (sv. Alfons L., O zvěstování)

V tomto tajemství nalezneš mnohé i podle přirozenosti i nad přirozenost (sv. Ambrož, O vtělení)

Můj Bůh se pro mne vtělil, aby mě učinil Bohem. Můj Bože, dej, ať jsem hodna poznat nejvyšší tajemství, které vychází z tvé horoucí a nevýslovné lásky a z lásky tří božských osob Nejsvětější Trojice (sv. Anděla z F., poslední dopis)

Přijal smrtelné tělo proto, aby poté, co získalo účast na Slově Nejvyššího, mohlo za nás všechny podstoupit smrt, a zároveň pro Slovo v něm přebývající zůstat neporušené, a aby posléze pro jeho vzkříšení byli všichni lidé napříště vysvobozeni z porušení (sv. Atanáš, O vtělení)
Vždyť Boží Syn se stal člověkem, aby nás učinil Bohem (sv. Atanáš, O vtělení)

Nejvyšší milost dokonalosti je příprava k početí Božího Syna (sv. Antonín)

Pokora Panny Marie byla jako žebřík, po kterém Pán na zem sestoupil, aby se v jejím lůně vtělil (sv. Augustin, Sermo 208)
Jen kdyby se tvé Slovo nestalo tělem a nepřebývalo mezi námi, bychom si mohli myslet, že je tvé Slovo člověku vzdálené, a zoufat si nad sebou (Vyznání X)
Bůh se stal člověkem, aby se člověk stal Bohem. Aby člověk směl jíst chléb andělů, stal se Pán andělů člověkem…Člověk tedy padl, ale Bůh sestoupil. Politováníhodným způsobem klesl člověk, ve slitovnosti však sestoupil Bůh. Člověk klesl pro svou pýchu, Bůh sestoupil svou milostí… Jaký je to zázrak, bratři moji, jaký je to div! V člověku se mění přírodní zákony. Rodí se Bůh, panna otěhotní bez muže, Boží slovo se snoubí s tou, která nepoznala muže. Stala se současně matkou i pannou (Sermo 13)
Velmi pevně drž a nikterak nepochybuj, že Kristovo tělo nebylo dříve počato v lůně Panny, než přijato Slovem (O víře Petrovi)
Maria odpověděla andělovi při zvěstování: jak se to stane, neboť muže nepoznávám? Což by jistě neřekla, kdyby se nezasvětila Bohu jako panna (O panenství)
Neviditelná a nezměnitelná pravda přijala skrze ducha duši a skrze duši tělo (O křesťanském zápase)
Sama velikost Boží moci uzpůsobila si rozumovou duši a jí lidské tělo a vůbec celého člověka, který měl být v lepší změněn (list Volusiánovi)
Bylo-li přeludem tělo Kristovo, Kristus oklamal. A jestli oklamal není pravdou. Kristus však je pravdou. Tedy nebylo jeho tělo přeludem („83 otázek“)
Katolická víra, která věří v Krista, Syna Božího, narozeného z panny podle těla, nikterak neuzavírá téhož Syna Božího do lůna ženy, jako by mimo nebyl, jako by opustil spravování nebe a země, jako by od Otce odešel. Avšak vy Manichejci, oním srdcem, kterým nemůžete nic myslit, než tělesné představy, toho vůbec nechápete (Proti Faustovi XXII)
Neposlouchejte těch, kteří tvrdí, že od Slova Božího přijato bylo pouze lidské tělo, a tak tomu rozumějí, co bylo řečeno, Slovo tělem učiněno je, že popírají, že by onen člověk měl duši, nebo že by měl něco lidského, leč pouze tělo (O zápase křesťanském)
Věř v Krista narozeného v těle a přijdeš ke Kristu narozenému z Boha, Bohu a u Boha (sv. Augustin)
Apollinaristé jinak smýšleli než katolická Církev o duši Kristově, učili jako ariáni, že Kristus přijal tělo bez duše. Přemoženi v té otázce svědectvím evangelia, řekli, že duše Kristova neměla mysl, a za ni že v ní bylo Slovo (O bludech)
Kristus není proto prostředníkem, že je Slovo. Nejvíce nesmrtelné a nejvíce blažené Slovo je totiž daleko od ubohých smrtelníků. Ale je prostředníkem jako člověk (O městě Božím IX)
Mohl Bůh přijmout i odjinud člověka, ne z rodu onoho Adama, který hříchem svázal lidské pokolení. Avšak Bůh za lepší uznal přijmout člověka z toho pokolení, které bylo přemoženo, aby jím přemohl nepřítele pokolení lidského (O Trojici XIII.)
Ukažme, že nechyběl jiný způsob Bohu, jehož moci je všechno stejně podrobeno, ale že nebylo vhodnějšího prostředku k vyléčení naší bídy ( O Trojici XIII)
Aby člověk kráčel s větší důvěrou k pravdě, Pravda sama, Syn Boží, když přijal člověka, ustanovil a podložil víru (O Božím městě XI)
Bůh ukázal jak vznešené místo má ve stvoření lidská přirozenost, tím že se zjevil lidem v pravém člověku (O pravém náboženství)
Jan 1,14: „Slovo tělem učiněno jest“ – sv. Augustin: „Tělo tě zaslepilo, tělo tě uzdravuje, protože proto přišel Kristus, aby tělem uhasil nepravosti těla“
Kdyby člověk neupadl, nepřišel by Syn člověka…proč přišel na svět? Aby zachránil lidi. Jiný důvod jeho příchodu na svět nebyl (sv. Augustin)
Život se dal vidět očima, aby uzdravil srdce. Neboť slovo je vidět jen srdcem, zatímco tělo je viditelné i tělesnému zraku. Vyvstala nám možnost Slovo spatřit: Abychom je mohli vidět, stalo se Slovo tělem (sv. Augustin, k 1 listu Jan)

Vhodný začátek lidského obnovení, že byl poslán anděl k Panně, kterou posvětí božský porod. První příčinou lidské zkázy bylo, že byl poslán had od ďábla oklamat ženu duchem pýchy (sv. Beda C.)

Ty jsi nad měsíc krásnější, neboť na tobě není poskvrny ani stínu. Ty jsi výborná jako slunce, já myslím ono Slunce, které stvořilo slunce: Ježíš je vyvolený ze všech lidí a ty požehnaná mezi všemi ženami. Ó sladká, ó vznešená, ó vší lásky hodná Maria (sv. Bernard)

Kristus byl hned od počátku plný milosti a pravdy, ale projevoval to stále více navenek, tak, že se jiní lidé domnívali, že skutečně roste v pravdě a milosti (sv. Cyril A.)

Kdyby Kristus Bůh – a tím také je – nepřijal lidskou přirozenost, nebyli bychom zachráněni. Uctívejme ho jako Boha a věřme, že se stal člověkem. Rovněž tak není ku prospěchu mluvit o něm jen jako o pouhém člověku, který není také Bohem. Stejně tak nepřináší spásu, jestliže se nebere vážně vedle božství i lidství. Vyznejme přítomnost Krále a Lékaře (sv. Cyril J., katecheze)

Jestliže z Marie nic nevzal, proč se Kristus nazýval vždy Synem člověka a poslal apoštoly do světa, aby hlásali, že se narodil z Marie Panny? (sv. Eutymius)

Dnešní strategie spočívá v tom, zahalit se do podvodného závoje pravověrnosti, takže se zdá, jako by byl hlásán Kristus, zatímco je ve skutečnosti popírán…Vy jste zavedli nového Krista, za jehož zády se může připlížit Antikrist. Protože Kristu, kterého jste stvořili, odpíráte božství…Vám stačí, že jako tvor převyšuje jiné tvory (sv. Hilarius)
Záležitost, která nás dnes nutí promluvit není nic menšího než záležitost Ježíše Krista (sv. Hilarius)
Je na čase promluvit, protože čas mlčení pominul (sv. Hilarius)

Boží Slovo přebývalo v člověku a stalo se Synem člověka, aby si člověk zvykl chápat Boha a Bůh aby si zvykl přebývat v člověku laskavě podle vůle Otcovy (sv. Irenej, Adversus heresis III)
Slovo Boží se stalo člověkem, a Boží Syn se stal Synem člověka, aby se člověk spojený s Božím Slovem a přijatý za syna mohl stát synem Božím…A tak když člověk selhal, byl Bůh velkodušný. Vždyť předem viděl vítězství, kterého se mu dostane prostřednictvím Slova (Adversus heresis III)
Vždyť to je důvod, proč se Slovo stalo člověkem a Boží Syn synem člověka: aby se člověk stal Božím Synem tím, že vstoupí do společenství se Slovem a dostane tak božské (sv. Irenej, Adversus heresis III)
Z této ještě panenské země vzal Bůh prach a stvořil člověka jakožto začátek našeho lidství. Ke znovuobnovení (Rekapitulaci) člověka podstoupil Pán spásného řádu totéž stání se tělem tím, že se podle vůle a Moudrosti Boží narodil z Panny, aby také On ukázal podobnost jeho stání se tělem s Adamovým, a stalo se ono na začátku napsané: „člověk podle podoby a obrazu Božího“ (Gn 1,26) (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Boží Slovo přijalo tělo a myslící a rozumovou duši. Celý se s celým spojil, aby mně celému daroval spásu (sv. Jan D., Ortodoxní víra III)
Syn Boží sestavil si tělo, oživené rozumovou duší, z neposkvrněné a nejčistší krve Panny (sv. Jan D., Ortodoxní víra III)
On sám, Stvořitel a Pán, bojoval za svého tvora a předal mu v příkladu svou nauku…A tak Boží Syn, když zůstal v podobě Boha, sklonil nebesa a sestoupil…do blízkosti svých služebníků…a uskutečnil nejnovější ze všech věcí, jedinou věc pod sluncem opravdu novou, skrze kterou se zjevila nekonečná Boží moc (sv. Jan D., Ortodoxní víra III)

Všechny naše schopnosti a talenty pocházejí od Boha, který je rozděluje podle své vůle, a my tak nemáme žádný důvod být chváleni. Člověk není tvůrcem svého vykoupení, sám od sebe nepřináší nic kromě hříchu a lži. Sám vlastními silami se může jen zatratit. Sv. Augustin říká, že celé naše vědění spočívá v tom, že my sami jsme nic a všechno, co máme, pochází od Boha (sv. Jan Vianney, kázání)

Dobře se posílá anděl k Panně, protože je vždy panenství spřízněno s anděly. Zajisté, žít v těle mimo tělo, není životem pozemským, nýbrž nebeským (sv. Jeroným, homilie o Nanebevzetí)

Sotva byl počat, byl stravován touhou zemřít pro spásu lidí, pro něž se vtělil (sv. Kateřina S.)
Které srdce by mohlo být tak tvrdé, že by zůstalo nedotčeno a nebylo ani trochu raněno, když vidí, jak taková vznešenost sestoupila do takového propastného ponížení, jakým je naše přirozenost? (Dialog 4)
Chápeš tedy, že nemůžete vidět, jaký jsem. Abyste mě mohli spatřit, skryl jsem svou božskou přirozenost do vašeho lidství. Jsem neviditelný, a téměř jsem se zviditelnil prostřednictvím Slova, svého Syna, skrytého pod závojem vašeho lidství (sv. Kateřina S., Dialog 62)

Tělo Kristovo nebylo jiné přirozenosti než naše a nebyla mu duše vdechnuta jiným původcem než jiným lidem (Lev V., list Juliánovi)
Není nic platné říkat, že náš Pán, syn Panny Marie, je skutečným a dokonalým člověkem, jestliže nevěříme, že je člověkem z toho rodu, jak o něm mluví evangelium (sv. Lev V., Ep. 31)

Pro tajemství svého svatého Vtělení, vysvoď nás Pane (litanie ke všem svatým)

Bože, jenž jsi chtěl, aby Slovo tvé z lůna blahoslavené Marie Panny za zvěstování Anděla tělo na sebe přijalo, popřej nám, pokorně tě prosícím, abychom, kteří ji vpravdě Bohorodičkou vyznáváme, její přímluvou byli u tebe podporováni. Skrze…(liturgie římská, vstupní modlitba svátku Zvěstování Panny Marie)

Velké tajemství Božího vtělení zůstává stále tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo svou osobou bytostně přítomno v těle, když přece touž osobou celé bytostně přebývá u Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé svou přirozeností Bohem a zároveň se i podle přirozenosti stalo celé člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z obou přirozeností…Tato tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu (sv. Maxim V., Pět set kapitol)
Lidská přirozenost Božího Syna, ne sama ze sebe, nýbrž díky svému spojení se Slovem, poznávala a na sobě projevovala všechno, co odpovídá Bohu (sv. Maxim V., Quaestinos et dubia 66)

Je hodno podivu, jak člověk sám sebe nezměrně přesahuje (B. Pascal)

Každý, kdo nevyznává, že Ježíš Kristus přišel v těle, je antikrist. A kdo nevyznává svědectví kříže, je z ďábla. A kdo překrucuje slova Páně podle vlastního přání, a nemluví ani o vzkříšení, ani o soudu, je prvorozenec satanův. Proto opusťme pošetilost mnohých i lživé nauky a obraťme se ke slovu, které nám bylo předáno na počátku (sv. Polycarp, list Filipanům)

Tisíce let stálo Boží dílo podvrácené, a všemohoucnost Nejvyššího, vše mile pořádající tváří se, jakoby neviděla. Konečně se zjeví na světě Maria, a krásou svou upozorní na sebe oči Všemohoucího. Ze sukovitého kořene lidského pokolení vypučela ratolest, Bůh hovoří s anděly o vykoupení lidstva, a zatím co oni žasnou a diví se radostí…hned Syn Boží z nebeského ráje, lůna to Otce, sestupuje do ráje na zemi, jímž není nic jiného než lůno nejčistší Panny (sv. Petr D.)

V Loretu se uctívá onen Svatý domek z Nazareta, tak drahý Božímu Srdci, že postavený v Galileji byl později zvednut ze základů a Boží mocí přenesen přes moře nejdříve do Dalmácie a pak do Itálie…Právě v tomto domku podle Božího plánu dokonale zachovaném byla svatá Panna počata bez poskvrny hříchu, narodila se, vyrostla a byla pozdravena v nebeském poselství jako milostiplná a požehnaná mezi ženami. Právě v tomto domku byla naplněna Bohem a působením Ducha Svatého, aniž by pozbyla panenství, stala se Matkou Jednorozeného Božího Syna (blahosl. Pius IX., bula Inter omnia)

Co nebylo (Kristem) přijato, nebylo uzdraveno. Co však je s Bohem spojeno, je také zachráněno (sv. Řehoř Naz.)
Zamítne-li kdo vtělení a narození Syna Božího ze sv. Panny, pozbývá všeho významu svatý kříž (sv. Řehoř Naz.)
Stali jsme se tím, čím je Kristus, protože on se stal námi. Stali jsme se v něm božskými, protože on se pro nás stal člověkem (sv. Řehoř Naz., homilie o velikonocích 1)

Naše přirozenost byla nemocná a potřebovala uzdravení, byla padlá, potřebovala pozvednutí, byla mrtvá, potřeboval vzkříšení. Přišli jsme o vlastnictví dobra, bylo nám je třeba vrátit. Nám ponořeným do temnot bylo třeba přinést světlo, byli jsme v zajetí, čekali zachránce, byli jsme vězňové, čekali jsme na pomoc, byli jsme otroci, čekali jsme osvoboditele. Nebyly všechny tyto důvody závažné? Nebyly takové, aby pohnuly Boha sestoupit až do naší přirozenosti, aby ji navštívil, když bylo lidstvo v tak žalostném a nešťastném stavu? (sv. Řehoř z Nyssy, PG 45)

Bůh v nás a my v něm, to je naše účast na Božím království, které má svůj základ ve vtělení (sv. Terezie Benedikta)

Patří k pojmu dobra, aby se sdělovalo, jak je zřejmé z Dionýsia IV. O Božích jménech…bylo vhodné, aby se Bůh vtělil (sv. Tomáš A., Summa teologická III,1)
Bůh neumenšil svou velebnost, když přijal tělo, a proto se neumenšuje též důvod úcty k němu. Naopak ona roste zvýšením jeho poznání. Tím pak, že se nám přiblížil přijetím těla, ještě více nás přitáhl k poznání sebe (III,1)
Někteří tvrdili, že i kdyby člověk nezhřešil, že by se Syn Boží vtělil. Jiní zase tvrdí opak. Zdá se, že musíme spíše přisvědčit mínění těchto…všude v Písmu se uvádí za důvod vtělení hřích prvního člověka, proto je vhodnější říci, že dílo Vtělení bylo určeno od Boha k vyléčení hříchu, takže kdyby nebylo hříchu, nebylo by vtělení. Třebaže tím není omezena moc Boží: byl by se býval mohl vtělit Bůh, i kdyby nebyl člověk zhřešil (III,1)
Kristus nepřišel pouze na svět pro odstranění onoho hříchu, jenž se původem přenášel na potomky, ale též ke zničení všech hříchů, které se později přidaly. Ne, že by byly všechny zničeny (což je pro vinu lidí, kteří nejsou spojeni s Kristem, podle onoho Janova: „Přišlo na svět světlo a milovali lidé více tmu než světlo“), ale protože on podal, co bylo postačující k jeho odstranění. Proto se píše v Římanům 5,16: „Ne tak je to s darem, jak s vinou. Soud totiž z jednoho k odsouzení, dar však je z mnohých provinění k ospravedlnění“ (III,1)
Dionýsius v II. O Božích Jménech píše, že tajemství vtělení patří „k theologii rozlišující“, podle níž totiž tvrdíme něco odlišného o božských osobách…Tři osoby způsobily, že se lidská přirozenost spojila s jedinou osobou Syna (III,3)
Jak píše Augustin v knize „83 otázek“, evangelisté vypravují, že se Ježíš podivil, rozhněval, zesmutněl a lačněl. Což dokazuje, že měl pravou duši, jako z toho, že jedl a spal a byl unaven se dokazuje, že měl pravé tělo (III,5)
Kristus žádným způsobem nepřijal nedostatek hříchu, ani dědičný, ani osobní, podle I Petr 2,22: „On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného“ (III,15)
Je třeba vědět, že jsou některé zázraky, jež drží víra jako zázrak panenského původu a zmrtvýchvstání Páně a také svátost oltářní. A proto Pán chtěl, aby toto bylo skrytější, aby víra v ně byla záslužnější. Některé však zázraky jsou na potvrzení víry a ty musí být zřejmé (III,29)
Dt 22: „Nebylo-li nalezeno panenství na dívce, kameny ji zasypou mužové onoho města a zemře, protože spáchala nepravost, Izraeli, že smilnila v domě svého otce“….Levit. 21: „Budiž plameny sežehnuta kněžská dcera, byla-li přistižena při smilstvu a poskvrnila jméno svého otce“ (sv. Tomáš A., Summa teologická III,29)
Jednorozený Boží Syn, nás chtěl učinit účastnými svého božství, vzal na sebe naši přirozenost, aby, když se stal člověkem, z lidí udělal bohy (sv. Tomáš A., Opusculum 57)
Vykoupení samo a vykoupení křížem je dokonce účelem Božího vtělení (sv. Tomáš A.)

V mateřském životě byla (Maria) světější nad všechny svaté a anděly (sv. Vincenc F., De Nat. B.V.)