3.1 Správné názory – pravověrnost Dobrá stavba víry je obdobou krásně postaveného kostela jako je katedrála v Remeši
3.1 všeobecně Základní pravdy víry – minimum pravověrnosti
1. Bůh je jeden.
2. Bůh je nejvýš spravedlivý
3. Jsou tři Božské osoby: Otec, Syn a Duch Svatý.
4. Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.
5. Duše lidská je nesmrtelná.
6. Milosti Boží je ke spáse nevyhnutelně potřeba
Věřící mají Boha za odpuštění svých hříchů prosit, jemu za obdržená dobrodiní děkovat, o milosrdenství prosit a živě si připomínat, jak ve všech životních potřebách na Boha spoléhat a k němu jedině se máme utíkat (Alkuin, de lit. mag.)

Pokud snad, kdo jsou nazývaní filosofové, něco pravdivě a shodně s naší vírou řekli, má se to od nich vymáhat jako od nespravedlivých držitelů k užitku naší víry. Mají totiž nauky pohanů nějaké napodobené a pověrčivé výmysly, kterých se každý z nás vyšlý ze společnosti pohanské, má varovat (sv. Augustin, O křesť. nauce II)
Když má v úmyslu poznat všechnu Bohem zjevenou pravdu, je pravověrný (sv. Augustin)
Církev je lid pravověrný po všem světě rozptýlený (k žalmu 149)
Nejprve je totiž nutno se vyhnout a utéci daleko před zhoubnou lží, která se stává v nauce náboženství. K této lži nikdo nesmí být za žádných podmínek sveden (sv. Augustin, O lži)
Ať tedy dobro předsevzetí chrání a zdobí především zdravé učení…Ve zkoumání těchto tří stavů: manželství, vdovství a panenství, jsou totiž mnohá zákoutí, mnohé nejasnosti. Abychom do nich pronikli nebo je rozluštili, vyžaduje věnovat větší pozornost bádání o nich a obsáhlejší rozpravu, abychom jim buď ve všem správně porozuměněli, nebo pokud tomu rozumíme jinak, aby nám to Bůh odhalil (O dobru vdovství)
Ale když řekl: “Mnozí k vám přicházejí v ovčím rouše, ale v nitru jsou draví vlci” nepřidal z vašich lží, ale “po jejich ovoci je poznáte”(Mt 7,15-16).Před lží je nutno se chránit pravdou, lži je nutno zajmout pravdou, pobít pravdou (sv. Augustin, Proti lži)

Na samu obhajobu pravověrnosti se dnes někde pohlíží jako na příležitost k vzájemnému napadání, lidé skrývají svou osobní zlou vůli a předstírají, že všechno jejich nepřátelství vychází jen ze zájmu o pravdu (sv. Basil V., list papeži Damasovi)

Vyznávám plně čistotu svaté katolické víry a s Boží pomocí chci zůstat v jednotě této víry, na níž zcela nepochybně spočívá spása křesťanů (sv. Bonifác, Epist. 12)

Přikázal jsem ti, abys uchovávala pravou víru, tedy abys věřila, že nic nebylo učiněno bez Boha a nic nemůže být učiněno bez Boha (sv. Brigita, Revelaciones I,4)

Je třeba lidu vyložit nauku a výklad víry způsobem co nejlepším a připomínat, že kdo pohorší třeba jednoho z nejmenších, kteří věří v Krista, podstoupí nesnesitelný trest (sv. Cyril A. Nestoriovi)

…ať se tvá Církev hojně rozroste, spoj všechny vjedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v tvé pravé víře a správném vyznání a vdechni jim do srdce slovo svého učení (sv. Cyril, věrozvěst, modlitba před smrtí)

Uchovej nedotčenu tuto pravou víru, která je ve mne, a zároveň mi až do mého posledního dechu ponech tento hlas mého svědomí, abych zůstal vždy věrný tomu, co jsem vyznal při svém znovuzrození, když jsem byl pokřtěn v Otci i Synu i Duchu Svatém (sv. Hilarius z Poitiers, De Trinitate, XII)

Stojí psáno v Prorocích: ‘Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně (evangelium apoštola Jana 6,45)
Kdo jde dál a nezůstává v Kristově učení, nemá Boha. Kdo v tom učení zůstává, má Otce i Syna. Přijde-li k vám někdo a nepřinese toto učení, nepřijímejte ho do domu, a ani ho nepozdravujte (II Jan 1,9-10)

Deus quarit condiligentes se – Bůh hledá takové, kteří spolu s ním milují (blahosl. Jan Duns Scotus)

Zůstaň pevně spojen s tradiční naukou, ve které jsi byl vyučen, abys mohl povzbuzovat podle zdravé nauky a zavrhovat ty, kteří jí protiřečí (sv. Jeroným Ep. 52,7)
Jsem s kýmkoliv, jen když je v jednotě s katedrou svatého Petra (sv. Jeroným Ep. 16).

Křesťanství „jediná a plodná filosofie“ (sv. Justin, Dialog s Tryfonem 8)
Vše krásné, ať již to vyjádřil kdokoli, patří nám, křesťanům (sv. Justin, Apologia II 13,4)

Evangelium „opravdová filosofie“(Klement A., Stomata I)
Spasitelovo učení je dokonalé samo v sobě a nepotřebuje doplnění, protože je samo silou a moudrostí Boha. Řecká filosofie svým přínosem nečiní pravdu silnější, ale protože zneškodňuje argumenty sofistů proti ní a odráží lstivé úklady proti pravdě, byla právem nazývána ohradou vinice (Klement A., Stromata I)
Filosofie touží po moudrosti, která záleží v bezúhonnosti duše i slova a v čistotě života, dobře připravuje k moudrosti a všemožně se snaží jí dosáhnout. U nás pokládáme za filosofy ty, kteří milují moudrost, která je původcem všeho a všemu učí, to jest poznání Božího Syna (Klement A., Stromata IV)

Kéž na vás všechny, pravověrné křesťany, pamatuje Pán Bůh ve svém království, v každé době, nyní i vždycky a na věky věků (liturgie sv. Jana Z.)
A ještě tě, Pane, prosíme: Pamatuj na všechny pravověrné biskupy, věrně spravující slovo tvé pravdy, na všechny kněze a jáhny v Kristu i na všechno duchovenstvo (liturgie sv. Jana Z.)
V myslích našich prosíme, Pane, utvrď tajemství pravé víry (liturgie římská, z modlitby ke cti P.Marie)
Se všemi pravověrnými šiřiteli katolické a apoštolské víry (liturgie římská)

Tu jim Metoděj ukázal na jednoho ze svých znamenitých učeníků, který se jmenoval Gorazd, a řekl: “Toto je svobodný muž z vaší vlasti, dobře obeznalý v latinských knihách a pravověrný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i má!“ (Život Metoděje)

Bůh po křesťanech chce, aby člověk poslouchal božská Písma a to, co čte, uváděl ve skutek a aby poslouchal duchovní vůdce a pravověrné otce (mniši starověku)

Ty, který víš, co je napsáno v Aristeovi i co se vypráví o Ježíši, pohleď, co každý z obou i teď učinil pro nápravu mravů a pro úctu k nejvyššímu Bohu (Origenes, Contra Celsum)
Kdo by totiž neuznal, že ti, kteří jsou v Církvi považováni za špatné jsou daleko lepší než ti, kteří žijí jen v lidském společenství? (Origenes, Contra Celsum)

Bratři, napomínám vás: Dávejte si pozor na ty, kdo působí různice a pohoršení proti té nauce, v které jste byli vyučeni. Straňte se jich! (apoštol Pavel,list Římanům 16,17)
Když jsem odcházel do Makedonie, prosil jsem tě, abys dále zůstal v Efesu a důrazně poučil jisté lidi, že si nemají začínat s nějakým jiným učením (I Timoteovi 1,3)
Přijde totiž doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši (II. Timoteovi 4,3)
takový, kdo se v kázání pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení a také usvědčovat odpůrce (Titovi 1,9)

Uchovejte si, milé dítky, poklad pravé víry, a vzpominejte, že jsem byl kamenován mezi vámi proto, že snažil jsem se vštipit do srdcí vašich neporušenou víru. Milosť Pána našeho Ježíše Krista budiž s vámi všemi! (sv. Řehoř Naz. při posledním kázání v Cařihradě)

Jen tam je víra pravou vírou, kde člověk svými skutky neodporuje tomu, co vyznává (sv. Řehoř Veliký)

Arcibiskup sv. Theodor dokonal záslužnýživot svůj dne 19. září 690. Měl 88 let, a byl pochován v Cantrbery. Na rakvi jeho vyryt byl nápis, jehož poslední slova zněla: „V rakvi této odpočívá svatý představený Theodor, nejvýtečnější biskup a nejvyšší kněz, jenž vyučoval žáky své čisté věrouce.“

Zlo je více než hřích a hřích je více než vina (sv. Tomáš A., Summa teologická I-II,21)

Ty, Petře, jsi ta pevná skála, klíč tobě dán je k nebesům, oporo naší víry stálá, na tobě stojí Církve dům, ty říše Kristovy jsi správce a pastýř veškerého stádce (Kancionál 1863)

Teologicky je pravověrnost sv. Cyrila a Metoděje rozhodnuta jejich svatořečením r. 1880. Pravověrnost a svatost jsou totiž v přímé závislosti, takže za svatého nemůže být prohlášen žádný bludař. Podle shodného názoru katolických teologů je papež při prohlášení za svatého neomylný (prof. ThDr. B. Zlámal v Příručce českých církevních dějin, díle I)

3.2 Nejsvětější Trojice Ježíš k nim přistoupil a promluvil: »Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! (evangelium sv. Matouše 28,19-20)
Nakonec pochop, kdokoli můžeš, s jakou láskou ji Nejsvětější Trojice požehnala, jaké přijetí věčný Otec své dceři, Syn své Matce, Duch Svatý své choti připravil. Otec ji korunuje a dává ji účast na své moci, Syn na své moudrosti a Duch Svatý na své lásce. A všechny tři Božské Osoby prohlašují ji při postavení trůnu jejího na pravici Ježíše, za Královnu nebe a země, přikazují andělům i všemu stvoření, aby ji za Královnu uznávali, jí sloužili a poslouchali (sv. Alfons L, O nanebevzetí P. Marie)
V Otci a Synu není nesouhlasné, nýbrž jedno (sv. Ambrož)

Obětujeme tobě toto díkůčinění, věčná Trojice (apoštolské konstituce)
Svatá, svatá, svatá Trojice nevýslovná, dej mně, abych přijal toto tělo k životu a ne k odsouzení. Dej mně, ať přináším ovoce, jež tobě se líbí, abych, když se budu líbit, žil v tobě, plnil tvá přikázání a s důvěrou vzýval tebe, Otče, aby když budu vyprošovat pro sebe království tvé a vůli tvou, jméno tvé, Pane, ve mně bylo posvěceno, poněvadž jsi mocný a slavný a tobě sláva na věky věků. Amen (apoštolské konstituce)

V Božství není dřívějšího a pozdějšího (sv. Atanáš)
Toto je katolická víra, že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě, aniž bychom směšovali osoby či rozlučovali podstatu: jiná je totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha Svatého. Jediné je však božství, rovná sláva a stejná věčná velebnost Otce a Syna a Ducha Svatého (Vyznání Quicumque sv. Atanáše)
Blud o postavení Ducha vede k bludu o Synu a následně také o Otci, o celé Trojici. Stejně pravověrné smýšlení o slově předpokládá pravověrné smýšlení o Duchu, který vychází z Otce je vlastní Synu (dopis)
Věčný Otec, věčný Syn, věčný Duch Svatý (sv. Atanáš)

Všichni katoličtí spisovatelé, kteří přede mnou pojednávali o Boží Trojici v posvátných starých i nových knihách, pokud jsem měl možnost to číst, snažili se učit podle Písem, že Otec i Syn a Duch Svatý v nerozdílné rovnosti jedné a téže podstaty tvoří Boží jednotu. Proto to nejsou tři bohové, ale jeden Bůh (sv. Augustin, O Trojici )
Nikde se nebezpečněji nezbloudí, ani se pracněji nic nehledá, ani se užitečněji nic nenalézá (O Trojici I)
Trojice je nejvyšší dobro, které se zří nejočištěnějšími duchy
Otec je původem celého Božství (O Trojici)
Jen o Otci se nikdy nečte, že je poslán ( O Trojici II)
Když vidíš lásku, nazíráš Trojici (O Trojici VIII)
Duch Svatý vychází z Otce jako z prvního počátku a protože Otec ho od věčnosti dává Synu, vychází z Otce i Syna společně (O Trojici XV)
Nevím, proč by se také tak Otec a Syn a Duch Svatý nenazývali láskou, a všichni zároveň jednou láskou, jako se moudrostí nazývá i Otec i Syn i Duch Svatý, a všichni zároveň nikoli trojí, nýbrž jedinou moudrostí (O Trojici XV)
Kdykoli jmenujeme osobu Otcovu, nic jiného nejmenujeme nežli podstatu Otcovu, neboť se nazývá osobou k sobě ne k Synovi
Mysl pamatuje sebe, rozumí se a miluje sebe. To když vidíme, vidíme trojici; ne sice ještě Boha, ale již obraz Boha (O Trojici XIV)
Trojici, která je v nás, spíše vidíme, než věříme; že však Bůh je Trojice, více věříme než vidíme (O Trojici XV.)
Já a Otec jsme jedno. Výklad sv. Augustin: Kdo řekne jedno osvobozuje od Aria (popíral Kristovo božství), kdo řekne jsme osvobozuje od Sabellia (popíral Trojici)
Mariino početí a porod je dílem Trojice, jejíž tvůrčí činností je vše stvořeno (sv. Augustin)

A tak zpíval na podlaze svého domku: “Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému“. A když vyslovil jméno Ducha Svatého, vydechl naposled (list o smrti sv. Bedy C.)

Když zpěvák začne Gloria, měli by všichni současně v hluboké bázni před Nejsvětější Trojicí povstat (sv. Benedikt, Řehole kap. 9 a 11)

Mezi vším, co se nazývá jedno vrchol drží jednota božské Trojice (sv. Bernard)

Dobrý Ježíši, Beránku neposkvrněný, jenž jsi ráčil ztracený svět novým světlem narození Svého osvítit a napravit, smiluj
se nad syny mými, aby Tebe, jediného Boha pravého, poznali a Tobě se klaněli, který s Otcem a Duchem Svatým živ jsi a kraluješ na věky. Amen (Bonifác s manželkou Theklou se takto každodenně modlili za svých 12 synů)

Dojít k tomu nejplnějšímu poznání nejsvětější Trojice a k nejvyšší lásce k ní. Právě k tomu směřuje touha všech svatých, v tom je základ a souhrn veškeré pravdy a dobra (sv. Bonaventura, Breviloquium)
Jelikož každá věda nese na sobě znamení Trojice, tedy zvláště ta, která se učí v Písmu svatém se musí vyznačovat znameními Trojice. Proto praví Moudrý o této svaté nauce, že ji popsal trojím způsobem pro její trojí duchovní smysl, totiž: mravní, alegorický (přenesený) a anagogický (vzhledem k věčnému životu). Tento trojí smysl odpovídá trojímu postupnému úkonu, totiž: očistnému, osvěcujícímu a zdokonalujícímu. Očištění vede k pokoji, osvícení k pravdě a dokonalost k lásce. Duše, která jich dokonale dosáhne, je blažená a podle svého vztahu k nim roste její zásluha. Na poznání tohoto trojího záleží znalost celého Písma svatého a závisí na tom i zásluha věčného života (sv. Bonaventura, Trojí cesta)

Pro mne není v tomto světě nic důležitějšího, než pro nejsvětější Trojici žít a umřít (sv. Cyril, věrozvěst)

Digna,jak mile uslyšela o rekovných mučenících, vyšla tiše z kláštera, odebrala se k sondu, a kárala nespravedlivé usmrcování svatých hlasatelů spravedlnosti: „Činíte-li tak proto, že ctíme nejsvětější Trojici Otce, Syna a Ducha Svatého, jednoho pravého Boha, a že zamítáme všechro, co se příčí víře této?“ Bez odkladu vydal ji soudce biřicům, jenž čistotnou a neohroženou pannu sťali, a těto její k ostatním mučeníkům položili dne 14 června 853 (M. Kulda, Církevní rok IV)

Oči tvé ať se otevřou ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého (sv. Eugen a modlitba (vyslyšená) nad slepým; R. Schikora, Naše světla)

Otec, Syn a Duch Svatý nejsou tři původci tvorů, nýbrž jediný původce (Florentský koncil)

Všemohoucí, věčný, spravedlivý a milosrdný Bože, dopřej nám ubohým, abychom jen pro tebe konali to, o čem víme, že to chceš, a vždy chtěli to, co se ti líbí, abychom tak, vnitřně očištěni, uvnitř osvíceni a ohněm Ducha Svatého rozníceni, mohli následovat stopy tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a jen tvou milostí dojít k tobě, Nejvyšší, který v dokonalé Trojici a jednoduché Jednotě žiješ a vládneš a jsi oslavován jako všemohoucí Bůh na věky věků (sv. František z A.)

Ó Nejsvětější Trojice, Bože srdce mého, smiluj se nade mnou! Maria ukaž, že jsi mou matkou! (umírající sv. František X.; R. Schikora, Naše světla)

Učiň, Pane, abych zůstal vždy věrný tomu, co jsem vyznal v symbolu svého znovuzrození, když jsem byl pokřtěn v Otci, Synu a Duchu Svatém. Ať se ti klaním, náš Pane, spolu s tvým Synem; ať si zasloužím tvého Ducha, který vychází od tebe skrze tvého Jednorozeného…Amen“ (sv. Hilarius, O Trojici XII).
Otec je větší autoritou darujícího, ale není menší Syn, jemuž se daruje bytí (sv. Hilarius, O Trojici IX.)
Zle se křivdí svatým věcem, kdyby neměli být proto, že je někteří považují za nesvaté (sv. Hilarius o Synod.)

Co se týká člověka, Bůh (to značí i Syn a Duch Svatý) ho stvořil vlastníma rukama… a do utvořeného těla vepsal svou vlastní podobu, aby i to, co mělo být viditelné, neslo božskou podobu (sv. Irenej)
Takové je bludné učení, které se týká těchto třech bodů našeho (křestního) znamení, daleko odchýleno od pravdy; buď si příliš málo považují Otce, nebo nepřijímají Syna tím, že mluví proti řádu spásy Jeho vtělení, nebo nepřijímají Ducha, to znamená, že pohrdají proroctvím. Především se musíme před takovými lidmi chránit a odvracet se od jejich mravů, chceme-li být opravdu Bohu libými a získat od Něj vykoupení (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

Ve jménu Nejsvětější Trojice, od níž pochází veškerá autorita a k níž, jako k našemu poslednímu konci se musí veškeré konání lidí a států vztahovat, my národ Eire, pokorně uznáváme veškeré naše povinnosti vůči našemu božskému Pánu Ježíši Kristu (začátek irské ústavy z r. 1937)

„Je-li Julian pánem tvým, přidržuj se ho; my však nemáme pána jiného, leč jediného Boha Otce, Syna a Ducha Svatého, od Něhož císař tvůj zradně odpadl.“ Po těch slovech ihned byli sťati. Těla jejich dal ukrutník Terencian do jámy vhoditi, a pečlivě zakryti, aby smrt jejich utajila se před lidem, jehož se obával pro vraždu tu. K tomu konci dal po městě rozhlásit, že bratří Jan a Pavel byli do vyhnanství vyveženi. Avšak Krispovi, Krispinianovi a Benediktě zjevil Bůh, co se bylo stalo svatým vyznavačům. Když pak bědujíce všude vypravovali spáchané bezpráví, byli i oni polapeni a tajně odpraveni. Brzy potom zle trápen byl syn Terencianův od zlého ducha, jenž jej ustavičně honil k domu svatých mučedníků Jana a Pavla. Terencian přišel k poznání a žalostně litoval toho, že vykonati dal ukrutný rozkaz císařův. Uvěřiv v Krista, přijal křest svatý, jeho syn u hrobu svatých mučeníkův vyproštěn byl z moci zlého ducha a stal se také křesťanem. I oni oba byli stati, a těla jejich v domě svatého Jana a Pavla tajně pochovali kněží Jan a Pimenius (M. Kulda, Církevní rok IV)

Když mu nohu usekli, zvolal: „Každý úd přináším darem Králi nebes!“ Konečně zůstala mu jenom hlava a život, proto nazývá se „Komolý,“ t. j. kusý, peň bez větví. I provolal Jakub Komolý slávu Bohu trojjedinému, a tu přistoupil jeden z katů a mečem srazil mu hlavu. Stalo se dne 25. listopada roku 422. Večer sebrali křesťané 28 kusů a kousků těla jeho a říkajíce žalmy, pochovali je (M. Kulda, Církevní rok VI)

Říkáme, že Duch Svatý je z Otce, a jmenujeme jej Duchem Otcovým. Neříkáme však, že Duch Svatý je ze Syna, ale Duchem Synovým jej jmenujeme (Jan D.)
V Duchu Svatém poznáváme Krista jako Božího Syna a Boha a skrze Syna vidíme Otce (Jan D.)

Dcero, má duše stále přebývá v nitru Nejsvětější Trojice; můj Pán Ježíš Kristus chce, aby se tam zdržovala (sv. Jan od K., abatyši Anně od sv. Alberta)

Otec je Stvořitel, Syn je Vykupitel, Ducha Svatý je vůdce (sv. Jan Vianney)

Všecko, co Otec má, náleží i Synu, kromě Otcovství. Vychází Duch Sv. Otcovstvím a Syn má je právě tak, jako Otec.(sv. Jan Z., výklad na evangelium sv. Jana)

Při křtu Kristově se ukazuje tajemství Trojice. Pán sám v přirozenosti lidské je křtěn. Duch Svatý sestupuje v rouchu holubice. Slyší se hlas Otce, vydávajícího svědectví Synu (sv. Jeroným)

”…Dej, ať duch můj Boha, Tvého Otce, Stvořitele všech věcí, Tebe Spasitele a Ducha Svatého Posvětitele, na věky chválí a velebí. Amen.“ Jak mile Julita modlitbu svou ukončila, srazil jí kat hlavu, a hodil tělo její a tělo synáčka Cyra na místo soudcem vykázané. Stalo se roku 305. po narození Páně (M. Kulda, Cirkevní rok IV, sv. Julita)

Ó, Maria, chráme Nejsvětější Trojice. Maria výhni božského ohně, matko milosrdenství, tys nosila plod života, Ježíše. Ó, Maria rozkošná lásko mé duše, v tobě je vepsáno Slovo, jež nám dává nauku života. Tys obraz, jež nám je vysvětluje a ukazuje. Ukaž nám moc a dobrotu Otce, moudrost Slova, lásku Ducha Svatého (sv. Kateřina Sienská)

I synové setníka Marcela Klaudius, Luperkus a Viktorius, v Leonu od císařského náměstka Diogeuiana odsouzení byli pro víru Kristovu k mučenické smrti mečem. Když se těchto bratří křesťanů tázal pohanský soudce: „Čí moci důvěřujete, opovažujíce se Krista vyznávati proti zákazu císařovu?“ zvolali: „My důvěřujeme Otci, i Synu, i Duchu Svatémn, Bohu v Trojici jednomu.“ Chválu vzdávajíce Bohu trojjedinému skonali pod mečem katovým (M. Kulda, Cirkevní rok VI)

Nehledáme tedy Boha, který přebývá někde daleko od nás, ale toho, kterého máme uvnitř v sobě, jestliže si to ovšem zasloužíme…Neboť stejně jako se vymyká lidskému vidění hlubokost moře, nemůže žádné lidské poznání uchopit neproniknutelné božství Trojice…Je totiž třeba věřit v Boha takového, jaký je, to jest neviditelného, i když ho zčásti lze vidět čistým srdcem (sv. Kolumbán, spis Pokyny)

Nyní když na místě cherubů tajemně stojíme a Trojici, dárkyni života, trojsvatý chvalozpěv zpíváme, odložme každou starost pozemskou, abychom mohli přijmout krále veškerenstva s neviditelným doprovodem andělských sborů. Aleluja, aleluja, aleluja (liturgie sv. Jana Z.)
Mějme rádi jeden druhého, abychom mohli společně vyznávat Otce i Syna i Svatého Ducha, Trojici svatou, nerozdělenou, jediné podstaty (liturgie sv. Jana Z.)
Přesvatá Trojice, smiluj se nad námi. Pane, očisti nás od našich hříchů, svrchovaný Pane, odpusť nám naše nepravosti. Svatý, přijď k nám a uzdrav nás pro své jméno z našich nemocí (liturgie sv. Jana Z.)
Svatá Trojice, přijmi tuto oběť, kterou ti přinášíme na památku utrpení, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení našeho Pána Ježíše Krista, ke cti blahoslavené a ustavičné Panny Marie, svatého Jana Křtitele, svatých apoštolů Petra a Pavla a těchto (jejichž ostatky jsou v oltářním kameni) i všech svatých. Ať slouží jim ke cti, nám pak ke spáse. A oni ať se za nás s láskou přimlouvají v nebi, když na zemi slavíme jejich památku skrze Krista našeho Pána (římská liturgie)
Svatá Trojice, kéž se ti líbí má oddaná služba. Dej ať oběť, kterou jsem já nehodný přinesl před zraky tvé velebnosti, je tobě milá a smírná pro mne i pro všechny za které jsem ji přinesl skrze Krista našeho Pána. Amen (římská liturgie)
Ó světlo, blažená Trojice a prapůvodní Jednoto! (z římského breviáře)

Svatá Trojice a všichni svatí ať tě chrání od všeho zlého (sv. Ludvík, duchovní závěť)

Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa! (evangelium sv. Matouš, 28,19-20)

Alleluja světa Pánu, Bohu v nebes věčném stanu, Otci všech nás dcer i synů, kterým odpouští rád vinu: Aleluja Tobě zpívám, za dar síly Tebe vzývám! Aleluja, Synu Boží, jenž máš slunce za podnoží, jenž jsi s nebe na zem sestoupil, krví svou abys bratry koupil. Aleluja Tobě zpívám, za dar lásky Tebe vzývám! Aleluja, Svatý Duchu, který dáváš ve zlém suchu rajskou rosu všem nám lidem, a nás blažíš svatým klidem. Aleluja Tobě zpívám, za milost Tvou Tebe vzývám (sv. Neofyt)

Chalif, vida mládence krásného, sliboval mu bohatství a vznešené úřady, odřekne-li se Krista a stane-li se mohomedánem.Pelagius odpověděl: „Jsem a zůstanu křesťanem. Co mi slibuješ, pomine; ale Kristus s Otcem a Duchem Svatým jediný Bůh je bez začátku a bez konce (životopis sv. Pelagia)

Poslední slova umírajícího sv. Osvalda byla: „Sláva Bohu Otci, i Synu, i Duchu Svatému“

Mezi velkými vlnami života, zmítán bouřlivými větry sem a tam … jen jedna věc je mi drahá, jediné moje bohatství, posila, která dává zapomenout na únavu, světlo Svaté Trojice (sv. Řehoř Naz., PG 37).
Především mi uchovejte tento vzácný poklad, pro který žiji a bojuji, s nímž chci umřít, který mi dává schopnost snášet všechna zla a pohrdat všemi rozkošemi: tím pokladem myslím vyznání víry v Otce i Syna i Ducha Svatého. Dnes vám je svěřuji. V síle tohoto vyznání vás nyní ponořím do vody a z ní vás vyzvednu. Dávám vám je za společníka a ochránce pro celý život. Dávám vám jediné Božství a jedinou moc, existující jako jedno ve třech a obsahující tyto tři rozlišeným způsobem. Božství bez rozdílu v podstatě či přirozenosti, bez vyššího stupně, který by povyšoval, či nižšího stupně, který by snižoval…Je to nekonečná soupodstatnost tří nekonečných. Každý nazíraný sám o sobě je celý Bůh…a tři osoby společně jsou Bůh. Sotva jsem začal uvažovat o jednotě, a už jsem ponořen do záře Trojice… Sotva jsem začal myslet na Trojici, a už mě zase uchvacuje jednota (sv. Řehoř Naz., PG 36)
Sláva Otci i Synu, králi vesmíru, Sláva Duchu, hodnému chvály a zcela svatému. Trojice je jediný Bůh, který vše stvořil a naplnil: nebe nebeskými bytostmi a zem pozemskými. Moře i řeky naplnil vodními tvory, všechno oživil svým Duchem, aby každé stvoření chválilo moudrého Stvořitele, jedinou příčinu života a trvání. Více než jakékoliv stvoření kéž ho vždycky oslavuje rozumný tvor jako velikého krále a dobrého Otce (sv. Řehoř Naz., Poemi dogmatici 31)

Paraklitus pak, Duch Svatý, jehož pošle Otec ve jménu mém, naučí vás všem věcem a připomene vám všechno, co jsem vám mluvil. Víte většinou, bratří moji, že řecké slovo „parakletos” znamená ochránce nebo utěšitele. Ochráncem je nazýván proto, že se u Otcovy spravedlností přimlouvá za poblouzení provinilých. A jsa jedné podstaty s Otcem a Synem, vystupuje jako přímluvce za vinníky proto, že činí prosebníky z těch, jež naplnil. Proto též praví Pavel: Neboť sám Duch prosí za nás vzdechy nevýslovnými (Řím. 8, 26) (sv. Řehoř V., homilie 30)
Slovem Páně byla nebesa utvrzena. (Ž. 32, 6.) Slovo Páně je totiž Syn Otce. Aby se však ukázalo, že tato nebesa, to jest svaté apoštoly, stvořila zároveň celá svatá Trojice, dodává se ihned o božství Ducha Svatého: A Duch úst jeho všechna moc jejich (sv. Řehoř V., homilie 30)

Pouze jeden Bůh je ve třech osobách. Toto tajemství víry ty nechápeš. Přesvědčíš se o pravdě té, až budeš v den soudu vzkříšen k zatracení věčnému (sv. Tacián)

Jedno je slunce, ale ve slunci rozeznáváme tři věcí: sluneční těleso, které paprsky plodí, za druhé paprsky, které ze slunce zplozují se, a za třetí teplo, které ze slunce a z paprsků vychází (Tertulian)

V Otci a Synu je dvojitá jednota, jednota bytí a lásky; a v této dvojité jednotě je Otec v Synu a Syn v Otci. V perichoresi, ve které proniká Duch Svatý Otce i Syna a oba spojuje jako jedna osoba ve dvou osobách, se zrcadlí mysterium Nejsvětější Trojice ve své celé, každou lidskou představivost přesahující vznešenosti (sv. Tomáš A., k Janovu evangeliu, kap. 17)
V Bohu moc a podstata, vůle a rozum, moudrost a spravedlnost jsou jedna a táž věc, takže nemůže být v Boží moci, co by nemohlo být ve spravedlivé Boží vůli nebo v jeho moudré inteligenci (Summa teologická I,25)
Bůh je Otcem Syna od věčnosti, od času pak Otcem stvoření (sv. Tomáš A., Summa teologická I,33)

Co ti prospěje učená hádka o tajemství Nejsvětější Trojice, chybí-li ti pokora, a bez této ctnosti upadáš do nelibosti nejsvětější Trojice? (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,1)
Ať si lidé hledají navzájem slávy od sebe (Jan 5,44), já budu hledat jen té, která pochází od samého Boha. Všechna lidská sláva, lidská čest, všechna světská vznešenost – to je holá marnost a pošetilost proti slávě věčné. Ó, Bože můj, blahoslavená Trojice, ty jsi pravda má a milosrdenství mé, jenom tobě buď čest a chvála a sláva po všechny věky věků! (Tim 1,20) (blahosl. Tomáš K, NK III,40 – Člověk nemá sám ze sebe nic dobrého, a proto se ničím nechlub)

Jako slavnosti jednotlivých božských osob v průběhu ročního času již jednotlivě konány byly, tak rovněž nechť společnou a úplnou ctí a radostí ať se koná slavnost všech božských osob najednou a společně k oslavení celé Trojice. Jako Církev každého roku zvláštní slavnost Všech svatých koná jako doplněk nedbalosti, jíž se mnozí při jednotlivých slavnostech svatých dopustili, tak rovněž slaví se dnes slavnost Nejsvětější Trojice na zahlazení poklesků a nedbalostí, které se snad při jednotlivých slavnostech osob svaté Trojice vloudily (sv. Vincenc F., homilie 2 o Trojici)

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, nyní i vždycky, a na věky věků (formule známá již ve II. stol.)

Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého (modlitba spojená se znamením kříže)

3.3 Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk Milovaní, každému duchu hned nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel jako Mesiáš v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je duch antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě (I list apoštola Jana 4,1-3)
My jsme v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. Děti, chraňte se model! (I list apoštola Jana 5,20-21)

Zkoušejte sami sebe, zdali jste ve víře, sami sebe zkoumejte! Copak nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? – leda že jste se snad neosvědčili (apoštol Pavel, II Kor 13,5)

Svatý Bonaventura mluví o poli a pokladu v něm skrytém, jež dle slov Ježíše Krista za každou cenu je třeba koupit, vykládá toto podobenství o Panně Marii a nazývá ji polem, v kterém poklad Boží je ukryt. V Ní totiž skrývá se poklad Boží, tj. Ježíš Kristus, pramen a původ veškeré milosti (sv. Alfons z L., O navštívení P. Marie)
Je třeba se často cvičit v úkonech lásky k Ježíši. Úkony lásky jsou jakoby dřevem, které udržuje oheň svaté lásky. Vzbuzujme zvláště ty úkony lásky, které jsou vyjádřením naší radosti: „Ježíši můj, mám radost z toho, že jsi nekonečně šťastný, a že i Tvůj Otec tě miluje jako sebe sama.“ Čiňme také úkony lásky vyjadřující naše zbožné touhy: „Chtěl bych, můj Ježíši, aby tě všichni poznali a milovali,“ a také úkony lásky nadřazující: „Ježíši můj, miluji tě nade všecko, miluji tě víc než sebe samého.“ Čiňme též často úkony lítosti, které se také nazývají úkony lásky litující. Kdo si chce zajistit, aby se v něm rozhořela láska k Ježíši, ať často medituje o utrpení našeho Pána. Toto bylo zjeveno jistému poustevníkovi. Jsem přesvědčen, že není možné, aby se duše, která často medituje o umučení Ježíše, do něj nezamilovala. I když nás mohl vykoupit pouze jednou kapkou krve, a dokonce jednou modlitbou, velmi chtěl trpět a prolít všechnu svoji krev, aby zapálil naše srdce láskou k sobě. Proto ten, kdo medituje o Jeho umučení, činí věc, která je Ježíši zvláště milá. A tak, milý čtenáři, medituj i ty často o utrpení Ježíše Krista. Alespoň každý pátek, v den, kdy On zemřel z lásky k nám (sv. Alfons z L., Návod na dobrý život)

Kdyby ses celý rok každý pátek postil o chlebě a vodě, nemáš z toho tolik užitku, jako když zbožně rozjímáš o utrpení Páně (sv. Albert V., R. Schikora, Naše světla)

Uvaž, když jsi byl pokřtěn, odkud pochází křest, ne-li z Kristova kříže, z Kristovy smrti. Celé tajemství je v tom, že trpěl za tebe. V něm jsi vykoupen, v něm jsi spasen (sv. Ambrož, O svátostech II)

Nedivte se, že císař mně píše, vždyť je pouhý člověk. Divte se spíše tomu, že Bůh sám napsal zákon a že Syn Boží mezi lidmi přebýval (sv. Antonín, R. Schikora, Naše světla)

Jestliže kážeš o Ježíši, on obměkčí tvrdá srdce, jestliže ho vzýváš, on odráží trpká pokušená, když na něho myslíš, osvěcuje srdce; jestliže o něm čteš, on nasytí tvou mysl (sv. Antonín P., Sermones Dominicales et Festivi III)

„Slovo tělem učiněno je“ je podobné, jako by se řeklo „Bůh se stal člověkem“ (sv. Atanáš, list Epiktetovi)
Syn je roven Otci podle Božství a menší než Otec podle člověčenství (sv. Atanáš)
Který člověk před příchodem Kristovým vynalezl panenství? Nedomnívali se všichni, že je nadlidskou ctností? Když však Kristus učil panenství, tu dokonce i nedospělé děti, které ještě nejsou zralé ani pro zákony, zachovávaly panenství, které je nad zákon (sv. Atanáš)
Rozhodl se proto, aby sama pravá Moudrost na sebe vzala tělo a stala se člověkem, a ten aby podstoupil smrt na kříži. Tím měli všichni věřící napříště dostat možnost být zachráněni skrze víru, založenou v moudrosti kříže (sv. Atanáš, Proti ariánům)
Tvoří tedy Bůh tak jako lidé? Nebo existuje Bůh takovým způsobem jako člověk? Nikoli. Vznik Syna z Otce je jiný než u lidí. Syn je nejen podobný Otci, ale i neoddělitelný od Otcovy podstaty. On i Otec jsou jedno, jak to sám řekl
Nechť pochopí, kdo se odvažuje tvrdit: Byla doba, kdy Syn nebyl, že tím i říká toto: Byla doba, kdy nebyla Moudrost, kdy nebylo Slovo a nebyl Život. My můžeme dokázat, že náš názor přechází z otců na otce. Vy, noví židé a Kaifášovi žáci, můžete dokázat, že naši otcové mluvili jako vy? Nemohli byste jmenovat ani jednoho z vážných a moudrých otců. Všichni, krom ďábla se od vás odvracejí. Jediný ďábel se stal otcem vašeho odpadu. Vždyť koncil písemně vyznal tuto víru, a je to víra obecné Církve. Tuto víru otcové obhajovali, takto to napsali a odsoudili ariánskou herezi (sv. Atanáš, list o usneseních nicejského koncilu)

Volá tě Východ, to je Kristus a ty dbáš Západu, to je člověka smrtelného a schopného omylu (sv. Augustin, O slovech Páně)
Neodmítej znovu omládnout ve spojení s Kristem, ani ve starém světě. On ti říká: „Neboj se, tvé mládí se obnoví jako mládí orla“ (Sermo 81).
Křesťané mají Krista napodobovat v jeho utrpení, ne od něho žádat příjemný život. Slabému dodáme sílu, když mu řekneme: „Musíš od tohoto světa samozřejmě čekat pokušení, ale Pán tě ze všech bezpečně vyvede, pokud tvé srdce od něho neodpadne” (Sermo 46)
Vzdálit se od Tebe je pádem, návrat k Tobě vzkříšením, prodlévání v Tobě je bytím (nad zpovědnicí ve Vatikánu dle Soliloquium I,3).
Blaženější je Maria pro víru v Krista, než pro jeho tělesné zrození. Nic by neprospěla Marii blízkost Kristu skrze tělo v mateřství, kdyby jej šťastněji nenosila ve svém srdci (O panenství)
Ona přirozenost, jež stále zůstává zrozená z Otce, přijala bez hříchu naši přirozenost (O víře Petrovi)
Radujme se a děkujme Bohu nejen za to, že jsme se stali křesťany, nýbrž že nám dal, abychom se stali samotným Kristem. Chápete, bratři, jakou milost nám Bůh udělil, když nám dal Krista jako hlavu? Jásejte a radujte se, stali jsme se Kristem. Je-li on hlava, my jsme údy: jsme celý člověk, on a my…Kristova plnost, to je tedy hlava a údy. Jaká je to hlava? A jaké jsou to údy? Kristus a Církev (PL 35)
Bůh přijal lidskou přirozenost ne osobu
Podobu, to je přirozenost otroka přijal Bůh (O víře Petrovi)
Syn nezrodil Tvůrce. Nikoli, že nemohl, ale nebylo třeba (Proti Maximinovi)
Jan 14,28: „Otec je větší než já“ – sv. Augustin O Trojici: „Ne neprávem Písmo obojí říká: že Syn je rovný Otci i Otec větší než Syn. Jedno pro božskou přirozenost, druhé pro přirozenost služebníka se rozumí bez všeho zmatení
Pravda ukazuje, že podle onoho způsobu (jímž je Otec větší než Kristus podle lidské přirozenosti) je i Syn menší (O Trojici)
Nic lidského mi není cizí
Jsi dobrým přítelem svých přátel, když jsi nepřítelem jejich hříchů (sv. Augustin)

Pane Ježíši Kriste, přijď mi na pomoc, vezmi všechno ode mne, jenom ne svého Svatého Ducha (sv. Barbora při mučení; I. Vondruška, Životopisy sv.)

Nejsvětější náš Vykupitel odevzdal poklad svých zásluh Panně Marii, aby všechno blaho skrze ni k nám přicházelo (sv. Bernard, De Aquaed.)
Ano, toto je na zemi má nejvyšší filosofie, znát Ježíše, a to Ježíše ukřižovaného (k Písni písní)
Ó, jak často máte, bratři, prosit Matku milosrdenství, když jste se slzami přednesli své nářky, aby svému nejdobrotivějšími Synu laskavě řekla, že už nemáte vína (sv. Bernard)
Věrný a mocný mezi Bohem a lidmi je prostředník Kristus Ježíš; lidé však se lekají Jeho Božské velebnosti. Třeba tedy prostředníka u tohoto Prostředníka; nikdo však není nám užitečnější nad Marii (Sermo in Sign. mag.)
Když diskutuješ nebo mluvíš, nic nemá pro mě chuť, jestliže v tom neuslyším zaznít jméno Ježíš (sv. Bernard, Sermones in Cantica Canticorum XV)

Povznes se, duše má, na křídlech víry a naděje, a zaleť do rajské zahrady, do Srdce Ježíšova, sbírej v něm květy, abys jednou mohla vejít do nebeského ráje (sv. Bonaventura)
Opera Christi non deficiunt, sed proficiunt – Kristova díla neubývá, ale rozvíjí se (sv. Bonaventura, De tribus quaestionibus)

Základ této jednoty položil sám Kristus, hlava a pramen pravdy, ustanovil stolec Petrův za východisko kněžské jednoty (sv. Cyprián; R. Schikora, Naše světla)

Přijde tedy náš Pán Ježíš Kristus z nebe. Přijde ve slávě na konci tohoto světa, poslední den. Nastane konec tohoto světa a tento stvořený svět bude zase učiněn novým (sv. Cyril J., katecheze 15)

Ježíši můj, když mne podepřeš, nepodlehnu (sv. Filip Neri)

Budu napodobovat milovaného učedníka Jana a setrvám vždy na hrudi a na Srdci našeho nejmilejšího Spasitele, plném lásky (sv. František S. v 22 letech)
Smim-li řici, o Bože můj, co smýšlím? Řeknu, budu-li s to: zdá se mi, že můj Otec byl živým obrazem, ve kterém byly vyličeny tahy Pána Ježíše Krista; ja, a ne jen já, bez počtu mnoho jiných, když ho viděl, Pána našeho na zemi vidět se domnivali (dopis sv. Františky Chantal o sv. Františku S.)

Ó, Jesu, tebe miluji – ne abych nebe dosáhl, neb bych jak ti, již vzdorují do věčné zkázy nepadl. Tys na kříži, můj Ježíši, mne objal láskou nejvyšší, tys snášel muky, hanu zlou a umřel smrtí bolestnou, tys pro mne cedil drahou krev, jenž zasloužil jsem trest a hněv, a to vše pro mne hříšného, tvé lásky málo hodného. Jak, Jesu, nemilovat tě, jenž milovals tak bohatě. Ne, proto nemiluji tě, bys jednou nezavrhl mne, ni pouze k vůli odplatě; jen, žes mi tolik lásky dal, dej, Jesu, vroucně prosím tě, bych také já tě miloval srdcem docela oddaný: tys můj Král, já tvým poddaným (sv. František X.)

Nebylo ponecháno místo pochybnostem o pravdivosti těla a krve Krista. Nyní i prohlášením samého Pána, i vírou naší je jeho tělo opravdu pokrmem a jeho krev opravdu nápojem (sv. Hilarius, O Trojici )
Ten, kdo vychází z dokonalého, je dokonalý, protože kdo má všechno, ten mu dal všechno (sv. Hilarius, O Trojici)

Jedinému Bohu neviditelnému, Otci pravdy, tomu, jenž nám poslal Spasitele, a Vůdce k neporušitelnosti a skrze něho nám také zjevil pravdu a nebeský život, tomu buď sláva na věky věků. Amen (homilie z II. stol)

Jen Ježíš může osvobodit člověka ode všech hříchů, problémů a strádání. On velice trpí, jestliže člověk vykoupený jeho krví upadá do hříchu. Bůh touží po tom, abychom všichni byli svobodni a šťastní. Lidé však hledají štěstí tam, kde ho nikdy nenajdou, totiž na zemi a v hmotných statcích nebo v jiných lidech. Plné štěstí můžeme najít jen tak, že se v lásce spojíme s Kristem (sv. Charbel Makhluf)

Když se vtělil a stal člověkem, provedl rekapitulaci dlouhých lidských dějin a v krátké době nám zjednal spásu, takže jsme v Ježíši Kristu znovu získali, co jsme ztratili v Adamovi, totiž možnost být Božím obrazem podle jeho podoby… Proto také Kristus prošel všemi věky života a tím vrátil všem lidem společenství s Bohem (sv. Irenej, Adversus haeresis III)
Tedy Syn Boží, Kristus, který byl před vším světem, je u Otce a jsa zároveň tam je také blízko a v kontaktu s lidmi a Králem všeho – neboť Otec mu vše podmanil – a Vykupitel v Něho věřících, jak podávají zprávu Písma. Je ale nemožné každé svědectví Písma teď jednotlivě zmínit, tak bys měl již pochopit z těchto příkladů a z jiných stejně znějících míst a zároveň věřit v Krista a vyprošovat si od Boha moudrost a rozum, abys porozuměl tomu, co pravili proroci (sv. Irenej, Demonstratio apostolicae praedicationis)

„Ametyst leskne se trojí barvou Spatřujeme v něm barvu šarlátovou, fialovou a růžovou. Šarlát je barva moci, a značí Otce všemohoucího. Fialka vyznamenává pokoru, a v ametystu barva fialová zobrazuje nám pokoru vtěleného Syna Božího. Růže pak jest odznakem lásky, a vypodobňuje nám lásku Ducha Svatého (sv. Izidor S.)

Učíme podle blaženého Athanáše a Cyrila, že se vtělila božská přirozenost (Jan D. )
Poznáváme v našem Pánu Ježíši Kristu dvě přirozenosti, ale jednu hypostazi (Jan D., O pravé víře)

Toužíš-li vlastnit Krista, nikdy ho nehledej bez kříže (sv. Jan od K., dopis)
Kdo nehledá Kristův kříž, ten nehledá ani Jeho slávu (Dopis 101)
Co může vědět ten, kdo nedokáže trpět pro Krista? Čím je břemeno větší a těžší, tím lepší je úděl toho, kdo je nese (sv. Jan od K., Výroky 186)

Syn je nevýslovně šťastný, oslovujeme-li Otce a Ducha Svatého (sv. Jan Vianney)

Nesmíme toužit po ničem jiném, než po radosti z pravdy, kterou je Kristus, a ničeho se nevarovat tak jako jeho absence. Ta by se totiž měla pokládat za jedinou příčinu naprostého věčného zármutku. Vezmi mi Krista, a nezbude mi žádné dobro a nic ně tak nevyděsí jako jeho nepřítomnost (Jan Scot Eriugena, V, PL 122)

Takže nic nedbám toho, čím hrozí tento svět, a co mi nabízí, je mi k smíchu. Z chudoby strach nemám, nejsem chtivý bohatství. Smrti se nebojím, žít netoužím, leda pro vaše dobro. Právě proto vám připomínám, co se děje, milovaní a prosím vás, abyste neztráceli naději…Kristus je se mnou, koho bych se bál?…Všude, kde jsem, jste také vy, všude, kde jste vy, jsem i já, neboť jsme jedno tělo a tělo patří k hlavě jako hlava k tělu. Dělí nás vzdálenost, ale spojuje láska, a tak ani smrt nás nemůže rozdělit (sv. Jan Z., homilie ante exsilium)
Co ti schází? Stal jsi se nesmrtelným, stal jsi se svobodným, stal jsi se dítětem, stal jsi se spravedlivým, stal jsi se bratrem, stal jsi se spoludědicem, s Kristem kraluješ, s Kristem jsi oslaven. Všechno ti bylo dáno a – jak je psáno – „jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní?“ (Řím 8,32). Tvé prvenství velebí andělé…, co ti schází? (sv. Jan Z., komentář k listu Efesanům)

Tak jako Kristova krev dává život a obohacuje duši veškerou milostí – v menší či větší míře podle dispozice a lásky obdarovaného -, stává se příčinou smrti tomu, kdo žije neřestně (sv. Kateřina S., Dialog 14)
Náš Spasitel se ztratil v chrámě, když tam připutoval s rodiči na svátky. Tehdy ho Maria nenalezla mezi svými příbuznými a přáteli, nýbrž ho nalezla v chrámě v živé rozpravě s učiteli (srov. Lk 2,46) Udělal to, aby nám dal příklad, neboť on je cesta, kterou máme jít; slyšte proč se ztratil cestou na svátky. Poučte se, že Boha nenajdete na slavnostech, při tanci, v hrách, na svatbách nebo zábavách. Jít na tyto radovánky je prostředek či příležitost, jak ho ztratit (sv. Kateřina S., dopis 349)

Ten, který je pravým Bohem, je zároveň také pravým člověkem a není žádného klamu v tomto vzájemném sjednocení nízkosti člověka a vznešenosti božství. Jako tedy Bůh nepodléhá změně, když se smilovává, tak zase člověk není pohlcen (božskou) důstojností. Každá z obou forem koná ve společenství s druhou to, co je jí vlastní, Slovo tedy koná to, co je Slova, a tělo naplňuje to, co je těla (sv. Lev V., list 28 Flaviánovi)

Tys nás svou drahocennou krví vykoupil z prokletí zákona: dal ses přibít na kříž a probodnout kopím, a tak jsi otevřel lidem pramen nesmrtelnosti (liturgie sv. Jana Z.)
Kristus (v neděli: který vstal z mrtvých), pravý Bůh náš, na přímluvu své přečisté Matky, našeho svatého otce Jana Zlatoústého, arcibiskupa cařihradského a všech svatých, ať se nad vámi smiluje a spasí nás, neboť je dobrý a miluje nás (liturgie sv. Jana Z.)
Při vzpomínce na přesvatou, přečistou, nade všechny blahoslavenou, slavnou vládkyni naši, Bohorodičku a vždy Pannu Marii, i na všechny svaté, sami sebe, jeden druhého a celý svůj život Kristu Bohu odevzdejme (liturgie sv. Jana Z.)
Věřím, Pane, a vyznávám, že ty jsi vskutku Kristus, Syn živého Boha, ten, který přišel na svět, aby spasil hříšné, a já jsem první z nich (liturgie sv. Jana Z.)
Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi chtěl všechno obnovit v milovaném svém Synu, Králi veškerenstva, uděl milostivě, aby všechny rodiny národů, rozdvojené ranou hříchu, poddaly se jeho něžné vládě. Jenž… (liturgie římská, vstupním modlitba svátku Ježíše Krista Krále poslední neděli v říjnu)
K nebesům srdce vaše. Má-li kdo někdo záští na bližního, ať se smíří. Má-li na svědomí nevěru, ať se přizná (Testamentum našeho Pána Ježíše Krista)
Nezachovává-li někdo přikázání, ať odejde. Klesl-li někdo do hříchu, ať se tím netají, nesluší se tajit. Má-li kdo mysl chorou, ať nepřistupuje. Je-li někdo poskvrněn, není-li pevný, ať ustoupí. Nezachovává-li někdo přikázání Ježíšova, ať odejde (liturgie starokřesťanů, Testamentum našeho Pána Ježíše Krista)

Běda duši, nemá-li Krista, který by ji pilně obdělával, aby mohla přinášet dobré ovoce Ducha! (sv. Makarius, homilie 28)

Otcové říkali, že nikdo nemůže začít milovat Ježíše, jestliže si nejdřív nezamiluje námahu (mnišská zkušenost)
Jak si získám Ježíše? Odpověď mnicha: „Ježíše si získává námaha, pokora a neustálá modlitba. Vždyť pomocí těchto tří věcí dosáhli spásy všichni svatí od začátku až do konce. Naproti tomu pohodlí, vlastní přání a namyšlenost na vlastní spravedlnost jsou překážkami mnichovy spásy. Vždyť pro ně téměř všichni zahynuli (mnich, neznámý)
Jako domovník nemůže uvést dovnitř cizince, dokud mu to pán domu neporučí, tak ani nepřítel nevleze dovnitř, když není přijat. Když se tedy modlíš, říkej: „Pane, ty víš všechno, já jsem jen ovce, nevím nic. Tys mě přivedl do tohoto spásného řádu, zachraň mě, Pane. Já jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, Pane svou vůlí mě zachraň (mnich, neznámý)

Zkrátka řečeno, uchováváme nedotčené všechny tradice Církve nám předané ať písemně nebo ústně. Jedna z nich se týká též malířského znázornění obrazu, která souhlasí s hlásáním evangelijních událostí a slouží nám vhodně k potvrzení pravého, a ne přízračného vtělení Božího Slova a k jinému podobnému užitku. Neboť ty věci, které odkazují jedna na druhou, mají bezpochyby i společný význam (II. nicejský koncil)

Ježíš aby spasil tvora, který je jeho dílem a kterého miluje, vzal na sebe rány, které měly postihnout nás (sv. Odon, PL 133)

Slavíme svátek kříže, který zahnal naše temnoty a vrátil nám světlo. Slavíme svátek kříže a spolu s Ukřižovaným se nám dostává povýšení, takže pod námi zůstává země s našimi hříchy a získáváme nebe. Tolik toho má v moci kříž a kdo má kříž, má poklad. Bez kříže by nebyla přemožena smrt, peklo by nebylo připraveno o moc nad námi (sv. Ondřej K., homilie k Povýšení sv. Kříže)

Buď pozdraven, ó kříži, jenž jsi byl posvěcen tělem Kristovým a ozdoben údy jeho jako perlami! Než Pán můj vstoupil na tebe, byl jsi postrachem na zemi, nyní však naplňuješ nás touhou nebeskou. Vědí dnes věřící, jaké milosti v sobě chováš a jakých darů uděluješ. Bezpečen a radostně spěchám k tobě, abys přijal i mne, učedníka toho, jenž na tobě pněl. Byl jsem povždy milovníkem tvým, vždycky toužil jsem obejmout tebe. Ó svatý kříži, dlouho očekávaný, vroucně milovaný, vysvoboď mne z tohoto světa a vrať mne Mistru mému, aby mne skrze tebe přijal ten, jenž skrze tebe mne vykoupil (apoštol Ondřej; R. Schikora, Naše světla)

Zůstaňte věrné Ježíši Kristu (umírající sv. Otylie; R. Schikora, Naše světla)

Člověk bez Krista je prach a stín (Carme X)
Jediným uměním pro mne je víra a mojí poezií Kristus (sv. Paulín z Noly, Carme XX)

Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i navěky (apoštol Pavel, list Židům 13,8)
Bojím se však, aby se vaše smýšlení nepokazilo, (takže byste se uchýlili) od upřímné a svaté oddanosti vůči Kristu. Vždyť tak i had svedl Evu svou lstivostí. Přijde k vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, přijímáte jiného Ducha, než jste přijali od nás, jiné evangelium, než jste kdysi (od nás) dostali ‒ a vy to pěkně snesete! (I Kor 11,3-4)

11,4 Přijde k vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, přijímáte jiného Ducha, než jste přijali (od nás), jiné evangelium, než jste kdysi (od nás) dostali ‒ a vy to pěkně snesete!

Ty nepřicházíš prosit, neboť modlitba tvá se rozkazu podobá, tak tě ctí tvůj Syn, jenž žádné prosby, ani za hříšníky ti neodpírá (sv. Petr D., In Nat. B.V., o P. Marii)
Toho, kterého mudrc hledal zářícího mezi hvězdami, nalézá dnes plačícího v kolébce. Toho, nad jehož skrytostí na nebesích se dlouho trápil, obdivuje dnes mudrc objeveného v plenkách. Dnes přemýšlí mudrc v hlubokém úžasu o tom, co vidí: na zemi nebe a zemi povznesenou k nebi, člověka v Bohu a Boha v člověku (sv. Petr Ch., Sermo 160)

Zapomene-li laik nebo kněz na základní příkaz katolického náboženství, který nám ukládá zapřít sama sebe a následovat Krista a nevytrhne-li ze svého srdce pýchu, je zralý pro modernismus (sv. Pius X., encyklika Pascendi Dominici gregis)

Státům pak tato oslava svátku (Krista Krále) obnovovaném každoročně po celém světě, bude připomínat, že jako soukromé osoby tak i státní úřady a vládnoucí osoby jsou vázány povinností veřejně Krista uctívat a poslouchat jej. Bude jim připomínat poslední soud, při kterém Kristus přísně pomstí bezpráví, které mu bylo způsobeno, když byl nejen vyhoštěn ze státního života, nýbrž také když byl opovržlivě stavěn stranou a nechán bez povšimnutí (Pius XI., Quas primas)

Neuchylujte se od pravé víry a od pravé Církve, abyste se nestali kacíři. My máme v ošklivosti bludy a věříme v našeho Pána a Vykupitele Ježíše Krista, který počat z Ducha Sv. narodil se z panenské Rodičky Boží Marie. Vyznáváme, že Ježíš jeden a týž syn je dokonalý Bůh a zároveň dokonalý člověk. Opravdu Bůh a opravdu člověk. V této víře trvámé a zamítáme těch, kdo přijímají dva syny, dva Kristy nebo dvě osoby v Kristu (císařovna sv. Pulchera v dopise řeholníkům)

Jsem služebníkem Slova, proto se stavím do služeb Slova (sv. Řehoř Naz.)

Tou věcí však nám Pán naznačil ještě něco jiného, co se může s užitkem vyrozumět o jeho lidství a božství. Volajícího slepce uslyšel Ježíš jdoucí, ale zázrak osvícení vykonal zastaviv se. Neboť přecházeti náleží k lidství, státi náleží k božství. Skrze lidství přijal zrození, růst, smrt, vstávání, přecházení s místa na místo. Poněvadž tedy v božství není proměnlivosti a přecházeti znamená změnu, pak zajisté ono přecházení je z tělesnosti, nikoli z božství. Skrze božství pak mu přísluší vždy státi, neboť jsa všude přítomen, ani se pohybem nepřibližuje, ani se pohybem nevzdaluje. Volajícího slepce tedy uslyšel Pán přecházející, osvítil stojící, ježto skrze své lidství se smiloval, maje útrpnost s naší slepotou, avšak světlo milosti nám vlil skrze moc božství (sv. Řehoř V., homilie 2)
Všimněme si však, že se dodává, že po odchodu ďáblově mu posluhovali andělé. Co se ukazuje z této věci, ne-li obě přirozenosti jedné osoby? Neboť je to zároveň člověk, jejž ďábel pokouší, i Bůh, jemuž jest od andělů přisluhováno. Poznejme v něm tedy svou přirozenost; neboť kdyby v něm ďábel neviděl člověka, nepokoušel by ho. Uctívejme v něm jeho božství; neboť kdyby nebyl Bohem nade vším, nikterak by mu andělé nesloužili (homilie 16)
Náš Pán a Vykupitel mluvi ve svém Evangeliu někdy slovy, někdy věcmi; někdy říká něco jiného slovy než věcmi, jindy pak slovy totéž, co věcmi (sv. Řehoř V., homilie 31)

Maxim dal jej na skřipci natáhnouti a ostrými nástroji rozsápat. Při tom pak úšklebně tázal se ho: „Co ti prospívá víra v Ježíše Krista?“ Tacian: „Přemohu-li ďábla a tebe bratra jeho, dosáhnu koruny věčné.“ (M. Kulda, Církevní rok)

Prosby Panny Marie působí radost Pánu Ježíši, neboť se zdá, že cokoli nám na prosbu své Matky uděluje, jakoby samotné Matce své udělil (sv. Teofil, Salazar. In Prov.)

Jako se obdivujeme nejlepším umělcům, kteří ukazují svoje umění ne pouze v drahocenných hmotách, ale berou nezřídka i bezcenné bláto a nesouvislou zemi, aby ukázali schopnost ve svém oboru a mnohem více jsou chváleni, tak nejlepší umělec ze všech, Slovo Boží, přišel k nám a nevzal nějakou vzácnou hmotu nebeského těla, nýbrž v blátě ukázal velikost svého umění (sv. Teofil, ze sněmu v Efesu)

Jen jedinou věc je třeba dělat v noci, v jediné noci života, která nastává jen jednou, milovat. Milovat Ježíše ze vší síly svého srdce a zachraňovat pro něho duše, aby byl milován (sv. Terezie z L., dopis sestře Celině)
Je neuvěřitelné, jak mi připadá mé srdce veliké, když uvážím všechny poklady země, protože vidím, že všechny dohromady by je nemohly uspokojit. Ale když uvažuji o Ježíši, jak mi připadá mé srdce maličké! (sv. Terezie, dopis)

Bůh dopouští ďáblu možnost klamat lidi jistými osobami, časy a místy podle tajného obsahu svých soudů. Vždycky však je lidem Kristovým utrpením připraven prostředek, chránit se proti nešlechetnosti démonů i za doby Antikristovy. Jestliže pak někteří nedbají užívání tohoto prostředku, nic neubývá účinnosti utrpení Kristova (sv. Tomáš A., Summa teologická, III,49)
Musí se říci, že tajemství Kristovo výslovně věřit nelze bez víry v Trojici, protože v tajemství Kristově je obsaženo to, že Syn Boží přijal tělo, že obnovil svět milostí Ducha Svatého, a za druhé, že z Ducha Svatého byl počat. A tudíž tím způsobem, jak tajemství Kristovo před Kristem výslovně věřili větší, zahaleně pak a jaksi zastíněně menší, tak také i tajemství Trojice. A tudíž i po době rozšíření milosti jsou všichni vázáni k výslovnému věření tajemství Trojice (Summa teologická II-II,2,8)
Kdyby byl bratr nějakého krále od něho vzdálen, zajisté by měl touhu žít vedle něho. A Kristus je naším bratrem, takže máme toužit po jeho blízkosti a srdcem se s Ním sjednocovat (sv. Tomáš A., Opuscoli teologico-spirituali)

Spoléháš-li více na svůj rozum nebo své přičinění než na přispění, podrobíš-li se Ježíši Kristu, zřídka jen a ještě pozdě dosáhneš, abys byl dokonale osvícen. Chce Bůh, abychom se mu podrobili zcela a ve všem, a aby nás nade všechen rozum unášela ohnivá láska (blahosl. Tomáš K., Následování Krista I,14)
Ježíše miluj a dbej, aby vždycky zůstal tvým přítelem, on tě nikdy neopustí, ani když tě všichni opustí a nedá ti zahynout (NK II,7)
Připrav se tedy jako dobrý a věrný služebník Kristův zmužile nést kříž svého Pána, jenž se dal z lásky k tobě ukřižovat. Hledáš-li u lidí pro sebe útěchu nebo zisk, často zakusíš jen škody. Hledáš-li ve všem jen Ježíše, nalezneš určitě Ježíše. Kdo hledá sebe, najde sám sebe, ale k vlastní škodě (NK II,7)
Co ti může dát svět bez Ježíše? Být bez Ježíše – hořké peklo, být s Ježíšem – sladký ráj. Bude-li s tebou Ježíš, žádný nepřítel ti neuškodí (Řím 8,31) (NK II,8)
Mnoho má Ježíš zde na světě takových, kteří by rádi měli jeho království nebeské, ale málo těch, kteří by chtěli nést jeho kříž (blahosl. Tomáš K., NK II,12 – Královská cesta svatého kříže)
Pane, tvé je všechno na nebi i na zemi, od broučka v trávě až k orlu v oblacích, od zrnka písku až k serafínu na nebi. Tys všeho nejvyšší pán, tebe vše velebí a chválu tvou hlásá. I já se odevzdávám dnes tobě v oběť dobrovolnou a chci zůstat tvým navěky. Proto celým srdcem svým obětuji tobě, Pane, dnes sám sebe a zaslibuji se ti na věky za služebníka a v oběť věčné chvály. Přijmi mne s touto svatou obětí drahocenného Těla svého, kterou ti dnes obětuji před anděly, neviditelně přítomnými, aby byla ke spáse jak mně, tak veškerému lidu tvému. Pane, na smírný oltář tvůj kladu všechny své hříchy a provinění, jichž jsem se kdy dopustil před tebou a svatými anděly tvými až do této chvíle. Zažehni je všechny a spal je ohněm své lásky, smaž z duše všechny skvrny, očisť mé svědomí od všeliké viny a navrať mi milost, které jsem hříchem pozbyl. Také obětuji tobě všechno, co dobrého maličko mám, abys ty sám vše v Krvi své posvětil a stále zdokonaloval; abys také mne, neužitečného služebníka svého jednou k blaženému konci přivedl. Obětuji ti též všechny záležitosti svých rodičů, přátel i všech svých drahých, jako i těch, kteří mně nebo jiným dobrodiní prokázali pro lásku tvou; rovněž i těch, kteří mne o modlitbu žádali, buďto že v těle svém ještě zde na zemi jsou nebo se z tohoto světa již na věčnost odebrali; aby se všem dostalo pomocné milosti tvé, blažené útěchy tvé, ochrany proti nebezpečí, osvobození od trestů, a aby zbaveni všeho zlého radostně a nadšeně ti díky vzdávali. Obětuji tobě též své prosby a smírné oběti obzvláště za ty, kteří mi v čem ublížili, mne zarmoutili nebo potupili, škodu nebo zármutek mi způsobili, i za ty, které jsem sám kdy zarmoutil, znepokojil, jimž jsem ublížil nebo je pohoršil slovy nebo skutky, vědomě či nevědomě, abys nám všem vespolek odpustil naše viny i vzájemné urážky. Odstraň, Pane, ze srdcí našich všechno zlé podezřívání, zášť, hněv i různice, a cokoli může zranit lásku a zeslabit bratrskou shodu. Smiluj se, Pane, smiluj se nad námi, kteří tě prosíme o smilování, dej milost těm, kdo ji potřebují, a učiň, ať jsme tak živi, abychom si zasloužili tvé milosti a došli do života věčného (blahosl. Tomáš K., NK IV,9 – Obětujme Bohu sebe i všechno co máme, a modleme se za všechny!)