Svatá Terezie z Lisieux se denně modlila před soškou pražského Jezulátka takto: “Ó děťátko, můj jediný poklade, zjevuješ se mi celý zářící láskou. Odevzdávám se ti. Ó, Ježíši, náš bratříčku, nechci jinou radost, než aby ses usmíval. Můj malý králi, vtiskni do mne ctnosti svého dětství.” To, že si nepředstavovala ctnosti Ježíšova dětství naivně a bez mužnosti nacházíme v tom, co napsala: “Nač starati se mám, že temná budoucnost? Prosit pro zítřek? Ó, nežádej to jen! Dej mi své lásky dar, zachovej milost svou pro dnešní jenom den!“ Jindy praví: „Trpím jen okamžik. Jen proto si člověk zoufá a klesá na mysli, že se znepokojuje myšlenkami na budoucnost a na minulost.”„Jen tehdy milujeme, když dokonale obětujeme sebe samy… Bože, nemám ti čím dokázat lásku leč tím, že ti sypu kvítí, to jest, že si nedám ujít ani nejmenší oběti, pohledu ani slova, že využitkuji nejmenších úkonů a že je konám z lásky. Z květů, které najdu, nebude jediného, který bych neutrhla pro tebe! Nemám srdce bezcitné, a právě proto, že je schopno velice trpět, přeji si, aby snášelo pro Ježíše co nejvíce útrap…Větší lásky nemá nikdo nad tu, aby kdo položil svůj život za své přátele”, proto z lásky k němu máme býti hotovi obětovat svůj život netoliko najednou, smrtí, nýbrž po troškách, dlouhým pobytem na zemi. Pro lásku však chci ráda mít zde vyhnanství v temnotách…A nadto nade všecko toužím po mučednictví, ale to je pošetilé, že toužím netoliko po jedněch mukách, nýbrž po všech, aby byla má touha ukojena…Jako ty, můj přesvatý Snoubenče, chtěla bych být bičována a křižována. Chtěla bych si dát stáhnout kůži jako sv. Bartoloměj, být ponořena do vroucího oleje jako sv. Jan. Přála bych si býti rozdrcena zuby šelem jako sv. Ignác Antiochijský, abych se stala chlebem hodným Boha. Se sv. Anežkou a se sv. Cecilií bych chtěla nastavit šíji meči katovu a jako sv. Jana z Arku šeptat jméno Ježíšovo na hořící hranici… Ten, kdo je z lásky živ, ten dává neměře. Nežádám odměny si tady dole hned. Ach, nepočítám nic, jsouc jista v důvěře. Když člověk miluje, tak nezná rozpočet.”

Modlitbu s touhou po mučednictví máme v encyklice Miserentissimus Redemptor Pia XI. z 8. května 1928 O smíření, kterým jsme všichni zavázáni Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu: “Proto ustanovujeme a nařizujeme, aby po všechny roky na svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ve všech chrámech na světě sa konala smírná modlitba, kterou připojujeme k Encyklice, modlitba k našemu najmilejšímu Vykupiteli, aby jsme jí usmiřovali jeho božské Srdce za své viny a znovu vyhlásili práva Ježíše Krista, nejvyššího Krále a nejdražšího Pána: “Ó nejsladší Ježíši, tvoje láska se jako mohutný proud rozlévá na lidstvo, které ji splácí největším nevděkem, když na tebe tak zapomíná, tebe zanedbává, tebou pohŕdá. Hle, zde klečíme, před tvým oltářem, aby jsme zvláštní poctou nahradili velkou nevšímavost a všechny urážky od lidí, které zakouší tvé milující Srdce. Ale víme, že i my jsme se prohřešili podobně. Bolestně to litujeme, prosíme nejprve, aby ses nad námi smiloval. Dobrovolným pokáním jsme ochotní napravovat hříchy těch, kteří po zbloudění z pravé cesty buď se zatvrzují ve své nevěrnosti a nechtějí nasledovať tebe, svého Pastýře a Vůdce, anebo zpronevěříce se svému křestnímu slibu, odvrhli sladké jho tvého zákona. Oplakávajíce tyto hříchy máme upřímnou vůli usmiřovat tě za ně všechny a za každý jednotlivý hřích, zvlášť za nemravný život a za necudný oděv, za hanebné nástrahy nevinným dušim, za znesvěcování svátečních dnů, za rouhání proti tobě a proti tvým svatým, za útoky na tvého náměstka a na celé kněžstvo, za nedbalost k tvé předrahé Svátosti lásky, za zneuctívání převelebné Svátosti hroznými svatokrádežemi a konečně za veřejné zločiny národů, které urážejí práva a učitelský úřad Církve tebou založené. Kéž bychom mohli smýt tyto zločiny svojí vlastní krví! Aby jsme však za urážky tvé božské Velebnosti poskytli aspoň nějakou náhradu, obětujeme ti zadostiučinění, které jsi sám kdysi dal nebeskému Otci na kříži a které denně obnovuješ na oltářích spojené se smírem tvé přesvaté Matky Panny Marie a všech svatých i všech zbožných věřících.” Další z myšlenek sv. Terezie: “Je slastí mou ten neustálý boj, by vyvolení byli stvořeni…” „Od té doby, co v ničem nehledám sebe, žiji nejšťastnějším životem, jaký si lze myslit. Kdyby lidé věděli, kolik získáme, zapíráme-li se ve všech věcech …!“ „Působí-li duše s milostí, je okamžitě ve světle . Jho Páně je sladké a břímě lehké; jakmile je přijmeme, hned pociťujeme jeho sladkost. Něha Boží se rozmnoží, dá zapomenout strastí hned, když jdete trním, po hloží, tu zdá se vám, že je to let..”„Jak snadná je cesta lásky! Ovšem, Ize na ní padnout, dopustit se nevěrnosti, ale láska umí ze všeho těžit; stráví brzo vše, co by se Ježíši nelíbilo a zanechává v hloubi duše hluboký a pokorný mír.”

Další z modltieb sv. Terezie: “Nejsvětější Trojice, jediný Bože! Toužím tě milovat na oslavu tvé svaté Církve, zachraňovat duše na zemi a vysvobozovat duše z očistce. Toužím plnit dokonale tvou vůli a dosáhnout toho stupně slávy, kterýs mi připravil v svém království; zkrátka, toužím stát se světicí. Ale cítím, jak jsem ubohá a proto tě prosím, můj Bože, buď ty sám mou svatostí! Protože jsi mě tak miloval, žes mi dal svého jediného Syna, aby byl mým Spasitelem a Snoubencem, náležejí nekonečné poklady jeho zásluh mně; obětuji ti je s radostí a prosím, abys mě pozoroval jen skrze tvář Ježíšovu a v jeho Srdci, planoucím láskou. Obětuji ti též všechny zásluhy svatých, kteří jsou v nebi i na zemi, jejich úkony lásky i úkony lásky svatých andělů. Konečně ti obětuji, nejsvětější Trojice, lásku Panny Marie, své milované Matky, i její zásluhy; jí odevzdávám své obětování a prosím ji, aby je přednesla tobě. Její božský Syn, můj milovaný Snoubenec, řekl za svého pozemského života: „Všechno, začkoli budete prosit Otce mého ve jménu mém, dá vám.“ A proto jsem si jista, že splníš mé touhy…Vím, můj Bože, že čím více chceš dát, tím více tužeb člověku vnukáš. Cítím v srdci nesmírné touhy a s důvěrou tě prosím, abys mou duši učinil svým vlastnictvím. Nemohu přistupovat k sv. přijímání tak často, jak bych si přála. Ale Pane, což nejsi všemohoucí? Zůstaň ve mně jako ve svatostánku, nevzdaluj se nikdy ze své malé hostie! Kéž bych tě dovedla potěšit za nevděk hříšníků! Prosím tě, nedopusť, abych se ti někdy znelíbila! A když někdy klesnu ze slabosti, kéž tvůj božský pohled očistí mou duši, kéž sežehne všechny mé nedokonalosti jak oheň, který vše přetvořuje v sebe! Děkuji ti, Bože, za všechny milosti, kterés mi udělil, zvláště žes mi dal projíti výhní utrpení. S radostí budu pohlížet na tebe, třímajícího žezlo kříže, až přijdeš v poslední den. Protože mě učinil účastnou toho vzácného kříže, doufám, že se ti v nebi budu podobat a že na svém oslaveném těle uzřím zářit svaté rány tvého utrpení. Doufám, že po vyhnanství pozemském budu tebe požívat, ale nechci shromažďovat zásluhy pro nebe. Budu pracovat jen za tvou lásku a s tím úmyslem, abych ti působila radost, abych potěšovala tvé svaté Srdce a zachraňovala duše, které tě budou věčně milovat. Na večer tohoto života se před tebou objevím s prázdnýma rukama, neboť nežádám, Pane, abys počítal mé skutky… Všechny naše spravedlnosti jsou poskvrněny v tvých očích…. Proto se přioději tvou vlastní spravedlností a od tvé lásky přijmu tebe na věky. Nechci jiného trůnu a jiné koruny nežli tebe, můj Miláčku. Čas není před tebou ničím, den jeden je jako tisíc let. Můžeš mě tedy v jediném okamžiku připravit, abych mohla předstoupit před tebe.
* Abych ustavičně žila v dokonalé lásce, zasvěcuji se, Bože můj, tvé milosrdné lásce v oběť zápalnou a prosím tě, abys mě stále stravoval a mou duši zaplavoval proudy své nekonečné něhy, abych se stala mučednicí tvé lásky. Až mě toto mučednictví připraví, abych se mohla objevit před tebou, kéž způsobí konečně mou smrt a kéž se má duše ihned rozletí do věčného objetí tvé milosrdné lásky! Toužím, Miláčku mé duše, obnovovat tuto svou oběť každým úderem svého srdce, až se konečně stíny nachýlí, a já tě budu smět tváří v tvář ujišťovat po celou věčnost o své lásce. Amen.” (Od části označené * 3 léta odpustků)

Spiritualita sv. Terezie z Lisieux je neslučitelná s bezbožností, což pan Tomáš Halík z Prahy obhajuje v knize Ptal jsem se cest, kde se snaží čtenáře přesvědčit o slučitelnosti sv. Terezie s německým Friedrichem Nietzsche, který na křesťanství plival.