Čím vyniká Rodina nazaretská? Je to obětavá láska. Opakem je sobectví obětující místo sebe druhé. Toto obětování života druhých se děje při umělých potratech a válkách. K nápravě podle obětavé lásky Ježíše, Maria a Josefa přispívají smírné oběti. M. Schmidt T.J napsal knihu Vrchol úcty k Srdci Ježíšovu. V roce 1948 vyšlo její čtvrté vydání u nás. V úvodu je: “Charakteristickou známkou posledních století je náboženský úpadek. Rozmohla se náboženská lhostejnost, která vyvrcholila četnými odpady od Církve i od víry. A s vírou ubývá i mravnosti. Z kalných pramenů nevěry a nemravnosti se valí celá zátopa hříchů. Často napomínal Bůh lidstvo k pokání. Vzpomeňme si např. na proslulá zjevení Panny Neposkvrněné v Lurdech a ve Fatimě. Ale varovný hlas Boží zůstává celkem nepovšimnut. Od té doby se nevěra rozmáhá ještě více a nemravnost slaví ještě větší vítězství. Nelze se tedy divit, že se lekáme trestů Božích. Kdo má nyní usmiřovat uraženou Velebnost Boží? Ten úkol připadá smírným obětem. O nich pojednává tato kniha.

Smírné oběti byly v Církvi svaté vždycky. Již v prvních dobách křesťanských pudila láska Kristova šlechetné duše, aby následovaly příkladu svého Mistra v smírné oběti za hříšné lidstvo. Za všech dob mnoho jich podle slov sv. Pavla „vyplňovalo na svém těle to, co zůstává z útrap Kristových pro jeho tělo, kterým je Cirkev (Kol 1,24).“ Myšlenka smírného zadostučinění ovládla i celé společnosti. Především je v Církvi katolické mnoho řeholních družin, které podle stanov celým vnitřním zařízením podávají Bohu smír. Mimo to vznikla četná smírná bratrstva a sdružení ve světě, např. Apoštolát modlitby, spolek Věčněho klanění, Čestná stráž nejsvětějšího Srdce Ježíšova a podobná spolková odvětví pobožnosti k božskému Srdci Páně. Přemnohé ctitele nejsvětějšího Srdce Ježíšova pudila velkodušná láska k tomu, aby v duchu smírného dostiučinění konali nejen ten neb onen skutek, nýbrž aby mu obětovali na smír celý život bez výhrady, aby se tedy obětovali jako smírné oběti jeho nejsvětějšího Srdce.

Tato pojednání nechť jsou smírným obětem pobídkou, aby božskému Srdci Páně jednak co nejhorlivěji podávaly smírné zadostučinění, jednak aby mu přiváděly mnoho zbloudilých duší a tak přispívaly k náboženské obrodě. Kéž proti dnešnímu materialismu zapouští duch smíru čím dál tím hlubší kořeny i v naší vlasti! Bylo by pro náš národ nesmírným štěstím, kdyby proti vzmáhajícímu se zlu pracovalo co nejvíce smírných obětí, které ze Srdce Páně vynucují déšť milostí na obnovu našeho lidu! Vždyť na tyto skryté a často hrdinné smírné oběti se vztahují slova Páně: „Vy jste sůl země“ .“Ony vlastně udržují svět, poněvadž podporují zájmy Boží. Stavějí solidně a trvale, kdežto moderní pokrok dovede jen bourat. Svět má pro ně jen útrpný úsměv, ač by jim vlastně měl děkovat, že žije a trvá. Vždyť i dnes platí slova Páně k sv. Terezii z Avily: „Co by bylo ze světa, kdybych mu nebyl milostiv pro duše, které rády trpí se mnou a pro mé zájmyl“ Kdo jsou smírné oběti Srdce Ježíšova? Smírné oběti jsou katoličtí křesťané, kteří se z lásky k Bohu dokonale obětují nejsvětějšímu Srdci Pána Ježíše, aby mu podávali smírné zadostučinění za urážky naší doby a aby svou obětí co nejvíce zbloudilých duší opět přivedli k Srdci dobrého Pastýře. Smíru zasvěcují celý život se všemi modlitbami, pracemi a se vším utrpením. Proto se musejí snažit, aby celý jejich život byl prodchnut duchem oběti.

Smírné oběti se oddávají bez výhrady přesvatému Srdci Páně, aby s nimi jednalo po libosti, a uvolují se již napřed, že v duchu smíru budou přijímat všechna tělesná i duševní utrpení, která na ně Boží Prozřetelnost sešle. Nemusejí prosit o zvláštní kříž, nýbrž projevují jen ochotu, že dobrovolně přijmou a na smír budou z lásky obětovat Bohu všecky zkoušky, kterými Pán podle svých věčných láskyplných úradků tříbí duše. Život smírné oběti proto právem můžeme nazvat nejkrásnějším květem v zahradě Srdce Ježíšova a vrcholem úcty k němu; neboť smírné oběti nejlépe chápou ducha pobožnosti k božskému Srdci Páně; dokazují lásku nejen slovy, ale i skutky: praktickým obětováním sebe samých.”