Kdo je koncilní otec? Bývá to biskup, jenž je účastník koncilu. Tímto byl sv. Spiridion, účastník nicejského koncilu, jehož výročí 1700 let od jeho konání máme. Proč je v názvu článku zmíněno “rolník” je vysvětleno jeho životopisem. Legenda čili Čtení o milých Svatých Božích od Jana Evangelisty Bílého: Sv. Spiridion byl syn chudého rolníka na ostrově Kypr. Jeho prostí a zbožní rodiče vštípili mu záhy vroucí milost k Pánu Ježíši do srdce, naučili ho, Boha se bát, pravdu milovat a ochotně poslouchat a přidržovali ho k spokojenosti a pilnosti. Jsa pacholikem, musil ovce pást, při čemž vedl život bezúhonný, nevinný a zbožný. Ovce byly jediné jmění rodičů jeho a pásti je bylo pacholikovi velkou rozkoší, neboť jsa na pastvách vzdálen všeho hluku světského, mohl podle chuti srdce svého zcela se modlit. Otec naučil ho číst Písmo sv. a on čítal v nich s takovou pilnosti, že sv. Evangelia skoro celá nazpaměť uměl. V neděli a ve svátek spěchal rad do kostela na mši sv. a poslouchal pozorně výklad slova Božího. Tak dozrával nevinný jak anděl v muže. Jako muž zasnoubil se po radě svých rodičů s velmi bohabojnou dcerou selskou. Bůh toto manželství jejich dcerou obdaroval a po jejim narození byl Spiridion živ v úplné zdrženlivosti s povolením své choti. Když tedy v noci choť a ditě spaly, vstával a až do jitra na modlitbách trval.

Ráno šel po své práci s mysli nábožnou. Každý cizinec, který na jeho dveře zaklepal, nalezl u něho přístřeší a z jeho domu nevyšel žádný chudý bez útěchy. Zvláště miloval pokoj. Nikdo ho neslyšel se vadit a hněvat. Křivdy snášel s největší tichosti a zjistil-li, že mezi sousedy je svár, nedal si pokoje, až je smířil. Dcera jeho Irene byla živý obraz otcových ctnosti, a zaslíbila se ustavičným panenstvim a vedla po smrti matčině hospodářství otcovské s takovou moudrosti, že se otec zcela svým nabožnostem oddat mohl. Za panování císaře Maximiana dostalo se mu té cti a toho štěstí, že směl veřejně svědectví vydat své víře; následkem čeho vypíchli mu pravé oko a k těžkým pracem do dolů odsoudili, kde zůstal až do Konstantina. Byl všem druhům v bolesti vzorem trpělivosti, tichosti a oddanosti. Po smrti Maximianově vrátil se Spiridion domů, a po návratu zdvojnásobil milosrdné skutky. Jeho víra a důvěra přestály šťastně tuhou zkoušku, jeho láska stala se dlouhým utrpením ještě vroucnější. Jméno jeho hlásalo se daleko široko. Jedenkráte vedrali se za času nočního zloději do jeho ovčína, ale moci neviditelnou spoutáni ani z mista hnout se nemohli. Když jich ráno sv. Spiridion tam stojící přistihl, dal jim notnou důtku, a pak pomodlil se za ně, aby je Hospodin propustit ráčil, daroval jim berana a řekl jim s přívětivým žertem: „to že jim dává za odměnu, že tak pilně a starostlivě stádo jeho opatrovali.“

Podobné zázraky, jimiž Bůh sluhu svého oslavil, nezůstali utajené. Když tedy biskup města Trimithus umřel, vyvolilo si duchovenstvo a lid Spiridiona za biskupa. Marné bylo jeho vzpínání, marné dovolávání se své neznalosti a svého nízkého stavu. Musil se dát vysvětit na biskupa a Bůh mu udělil takovou moudrost, že se tomu všichni divili. Byl výborným vzorem biskupa. Nejvic vynikal vírou shůry osvicenou. Slavný důkaz toho, jak byl od Boha osvícen, dal na sněmu Nicejském r. 325. Tam začali kacíři a i pohanští mudrci svou jalovou moudrost vykládat a proti pravé víře katolické brojit a zvláště jeden. Tu povstal najednou sv. Spiridion a chtěl se s nim pustit v zápas. Biskupové, znajíce pohanovu ošemetnost a Spiridiona ve vědách nezběhlost, bránili mu, aby se v nerovný zápas nepouštěl, ale Spiridion nedal si zabránit, nýbrž řekl s očima plamennýma a slovy pronikavými: „Ve jménu Ježíše Krista dej pozor a slyš pravdu. A nyní mu prostými slovy pověděl učení katolické o osobě Pána Ježíše Krista. Mudrc na to ani slova neodpověděl. I řekl Spiridon dále: “Věříš-li to, tedy pojď se mnou do kostela, ať ti dám pečeť víry!“ Po tomto obrátil se onen k přivržencům svým a řekl: „Slyšte! Pokud se se mnou slovy a důvody hádali, odpíral jsem stejnou zbraní, když ale se ke mně mluvilo mocí víc než lidskou, tu nemohla řeč lidská nic dokázat, člověk nemohl Bohu odolat. A pak šel do kostela a dal se pokřtít.

Několik roků po tom roznemohl se cisař Konstancius, syn císaře Konstantina Vel., jenž v Antiochii dvorem byl, na smrt. Lékaři nevěděli pomoci žádné a tu se obrátil císař k Bohu. Jedné noci, když se zase vroucně modlil, zdálo se mu, že vidí anděla, který mu ukazuje slavný sněm biskupů, mezi nimiž zvláště dva vynikali. Na ty dva biskupy upozornil zvláště anděl císaře a řekl, že tito biskupové jej uzdraví. Když se císař probudil, uváděl si na mysl všecky biskupy, jež znal, ale ti, jež ve snách. viděl, mezi nimi nebyli. Mezi tím také se dozvěděl sv. Spiridion, že císař stůně, proto hned se vydal k němu s žákem svým Trifyliem. Spiridion byl velmi nuzně oblečen; v ruce měl hůl ze dřeva palmového, na hlavě klobouk prostý a na hlavě nádobku se sv. olejem. V tomto obleku chtěl k císaři. Jeden ze sluhů, nevěda, že je to biskup, zaháněl ho pryč a když se nedal odbyti, dal mu po tváři. Spiridion mlčel a nastavil mu druhou tvář. Pro tu pokoru zarděl se sluha velice a když se dozvěděl se, že uražený je biskupem, vrhl se mu k nohám a prosil za odpuštění. Spiridion zvedl ho a rád mu odpustil. Nyni byli oba pocestní se vši uctivostí vedeni do síně, kde císař ležel. Když se Trifylius divil nádheře a skvostnosti, řekl Spiridion: „Co se divíš? I císař umře a sláva jeho pomine.“ Uzřel císař Spiridiona a hned se upamatoval na vidění své a pověděl mu je a prosil o uzdravení. Spiridion po vrouci modlitbě dotkl se hlavy císařovy a císař hned byl zdrav. I chtěl mu za to dávat mnoho peněz, ale sv. Spiridion ničeho nepřijal a řekl: „peníze vic pokazi než napravi.“ Ale císař mu přece velkou sumu peněz vnutil, jež sv. biskup okamžitě služebníkům u dvora rozdal. Tato výborná nezištnost tak hluboce dojala císaře, že řekl: „Věru, již se nedivim, že člověk ten divy činí.“

Sv. Spiridion střídmosti navyklý, odjakživa málo peněz potřeboval, důchody jeho dělily se na tři části, jednu část ustanovil chudým, druhou na půjčky chudým měšťanům a řemeslníkům, a třetí nejmenší upotřebil na vyživení sebe. Jeho strava byla velmi skromná, chléb a mléko byly jeho hody. I jako biskup pracoval na poli a jako sv. Pavel rukama svýma chléb si dobýval. Svatý ten biskup konal všecky cesty vždy bos, pražádného ohledu na důstojnost svou nebral a s každým, ať byl kdo byl, velmi vlídně a laskavě rozmlouval a jednal. Když jednou umdlený u jednoho nábožného muže se uhostil a domácí plní radosti, že k nim zavítal, nohy jako o závod mu umývali, přitulila se jistá ženská, chtic mu též nohy umývat. On však řekl ji: „Ženo! nedotýkej se mne!“ a když nechtěla ustat, pošeptal ji příčinu, proč od ní službu přijmouti nechce: smilní i napomínal ji k pokání a skutečně to ji napravilo. Lid ho vůbec ctil a miloval velice. Jeho slovům neodolal ani křesťan, ani pohan. Svatá víra od něho se přijímala, modly se bouraly a mrtví se křísili. Jedna žena řekyně přinesla k němu mrtvě dítě své. Slzy jeji a posunky byly výmluvnější než jazyk jeji. Sv. biskup již zvedal ruce, aby se nad dítětem pomodlil, avšak v tom se vzpamatoval, že je to opovážlivost, co činit chce. Ale jeho jáhen znající hlubokou pokoru jeho pravil: „Jen se modli ke Kristu, pánu nad životem a smrti, On povždy vyslyší modlitbu tvou. Neučiniš-li to, řeknou lidé, že vznešených uzdravuješ, ale prostými pohrdáš!“ Sv. biskup se pomodlil a chlapec vstal a byl živ. Jednou když žal obilí, padala lesklá rosa na jeho hlavu, z čehož usoudil, že brzy umře. 374. byl na synodě v Sardice a tam se sv. Atanáše ujímal. Brzo za ním však sám odešel na věčnost. Vyobrazuje se v rouše biskupském, maje v ruce osten, jimž mu oko bylo vypichnuto. Je patron zemský v Dalmacii, kde je toho dne zasvěcený svátek, jako u nás na sv. Cyrila a Methoděje.”

Nicejský koncil má proti osobám se vztahem k majetku opačným než sv. Spiridon kánon 17: “ Protože mnohé osoby duchovního stavu se zabývají hromaděním majetku a lichvářstvím a zapomněly na slova svatého Písma žalm 15,5: “nelichvaří svými penězi”a požadují úroky z půjčených peněz, ustanovil svatý a veliký sněm, aby osoba, které bude dokázáno, že po vyhlášení tohoto rozhodnutí bere ze zapůjčené částky úroky nebo si vymiňuje jiné výhody, požaduje polovičku zisku nebo podniká cokoli jiného, aby dosáhla hanebného zisku, budiž trvale vyloučena z kněžstva a vyřazena z duchovního stavu.”

Starověké kritérium pro volbu biskupa podle síly a příkladnosti života víry je nadčasové a zvláště v současné době znejistění ve víře a mravech po II. Vatikánském koncilu ozdravné.