Zbožný zvyk sloužení mší svatých za zemřelé vychází z poctivého zamyšlení nad skutečným stavem člověka a jeho nesmrtelnou duší. Lidé, co dělali opak Boží vůle jsou zavrženi. Lidé, co plnili Boží vůli ve všem a stále jako svatí a jdou přímo do nebe je málo. Jsou lidé, co plnili Boží vůli liknavě a úměrně tomu trpí po smrti v očistci. Je vhodné nabádat k obrácení ještě před smrtí a nemít deformované svědomí a názor, jak nutně jdou do nebe lidé bezbožní a nábožensky lhostejní. Řešení pochybností o velkém modlení za zemřelé ukazuje následující dotaz kamaldulského řádu a odpověď z Říma:
“Řád kamaldulských mnichů k třiceti gregoriánským mším a oltáři sv. Řehoře na Monte Coelio a o Gregoriánských oltářích podle vzoru
Dekret o duších osvobozovaných z očistce podle dávných dob:
Křesťané se starali a starají o slavení mší, které jsou nazývány gregoriánské neboli gregoriánské třicetidenní, které jsou slaveny po třicet po sobě jdoucích dnů podle příkladu sv. Řehoře Velikého na jakémkoli oltáři. Stejným způsobem a od dávných dob křesťané požadovali a požadují oběť mše na oltáři sv. Řehoře v jeho kostele na Monte Coelio.
Jak během těchto třiceti mší, tak během jakékoli mše na oltáři sv. Řehoře mají křesťané zvláštní důvěru, že jsou tyto mše účinné natolik, že duše, pro kterou jsou slaveny, je okamžitě osvobozena od trestů očistce. Přesto byla tato dvojí praxe dlouho zkoumána některými významnými muži, především z toho důvodu, že tato důvěra křesťanů se zdá být bez solidního základu. Toto natolik znepokojuje současného generálního opata kamaldulských mnichů, kterým byla svěřena péče o kostel, v němž praxe gregoriánských třicet mší pravděpodobně začala a kde se nachází oltář sv. Řehoře, že žádal svého předchůdce a předložil některé pochybnosti ke konečnému rozhodnutí Svaté Kongregaci pro odpustky.
Poněvadž však v minulosti římští papežové, zejména Řehoř XIII., umožnili mnohá oltáře jak v Římě, tak jinde jako privilegované podle vzoru oltáře sv. Řehoře na Monte Coelio a křesťané měli a stále mají stejnou důvěru ve Mše sloužené na těchto oltářích, aby pomohly duším zadržovaným v očistci a protože tyto gregoriánské oltáře podle vzoru byly až do roku 1852 povolovány, avšak kvůli vzniklým pochybnostem o rozdílu mezi gregoriánským oltářem podle vzoru a bez přidaného privilegia je Pius IX. dne 15. března toho roku zakázal, aby nebyly v budoucnu povolovány, dokud nebude toto zrale zváženo a vyřešeno. Bylo vhodné připojit další pochybnosti navržené ctihodným opatem a vyřešit je v souladu s nařízením Pia IX.
Předložené pochybnosti jsou následující:
Zda je důvěra, kterou věřící chovají v to, že slavení třiceti mší, běžně nazývaných gregoriánské, je zvláště účinné na základě Božího zalíbení a přijetí Božího milosrdenství pro osvobození duše od trestů očistce, zbožná a rozumná, a zda je praxe slavení těchto mší v Církvi schválena?
Zda je důvěra, kterou věřící chovají v to, že slavení mše na oltáři sv. Řehoře v jeho kostele na Monte Coelio je zvláště účinné na základě Božího zalíbení a přijetí Božího milosrdenství pro osvobození duše od trestů očistce, zbožná a v Církvi schválena?
Zda se totéž dá říci o oltářích gregoriánských podle vzoru?
Zda je vhodné odvolat pozastavení nových schválení gregoriánských oltářů na základě rozhodnutí svatého Otce v audienci dne 15. března 1852?
Na těchto otázkách se ctihodní otcové v generální kongregaci konané dne 11. března 1881 v Apoštolském paláci ve Vatikánu usnesli takto: K bodům I., II. a III. souhlasně. K bodu IV.: Doporučuje se svatému Otci odvolat pozastavení nových schválení gregoriánských oltářů podle vzoru.
Dne 15. téhož měsíce a roku, po projednání všech záležitostí, sekretář Svaté Kongregace podal zprávu našemu Svatému Otci papeži Lvu XIII., a Jeho Svatost schválila odpovědi kardinálů a odvolala pozastavení nových schválení gregoriánských oltářů podle vzoru.
Dáno v Římě, sekretariát svaté kongregace pro odpustky a svaté relikvie dne 15. března 1884.”
Vidíme, že rozhodnutí v daných otázkách trvalo 32 roků, ale důležitá je jistota názorů na gregoriánské mše sv.
Papež Řehoř Veliký (pontifikát 590-604) se dozvěděl, že mnich Justa v klášteře, kde byl opatem, se vážně prohřešil. Poznání jeho bídného posmrtného stavu vedlo sv. Řehoře k sloužení třiceti mší svatých za sebou. Po poslední mši se mnich Justus zjevil a sdělil, že byl vysvobozen z očistce. Od té doby se takto za zemřelé slouží mše svaté. Pokud necháme sloužit gregoriánskou mši za zemřelého, vykonáme největší dobro pro jeho duši. K tématu očistce sv. Řehoř Veliký, Dialogy IV: “Co se týče některých lehkých hříchů, je třeba věřit, že před posledním soudem je očistný oheň. Vždyť ten, který je pravda, říká, že jestliže se někdo rouhá Duchu Svatému, nebude mu odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím (Mt 12,31). Z toho tvrzení se odvozuje, že jisté viny mohou být odpuštěny v tomto věku, ale jiné v budoucím věku.”